Etický kodex mediátora a sociální práce Mediace jako mimosoudní činnost a probace jako alternativa před přísnějším trestem (preventivní charakter) odráží aktuální požadavky naší společnosti. Jak mediace, tak i probace pracuje s metodami sociální práce, práva, psychologie, sociologie a mnoha jiných humanitních věd. Takové multidisciplinární zaměření dává velké možnosti k realizaci společných cílů. A věřím, že společným cílem je klient, který u nás najde pomoc ve své zdánlivě neřešitelné situaci.
Asociace mediátorů Slovenska (AMS) vznikla na základě zkušeností odborníků s alternativním řešením sporů jako občanské sdružení PDCS, ARK (nedá mi nevzpomenout doc. Labátha, PhDr. Ondruška a jiné). AMS hledá řešení, která vedou ke stavu výhra – výhra. Asociace sdružuje lidi, kteří pracují jako mediátoři nebo jako sympatizanti mediace, kterým se líbí myšlenka alternativního mimosoudního řešení sporu. Asociace vytváří odborné fórum pro otázky práva a legislativy, vzdělávání, psychologie, sociálních otázek a etiky prostřednictvím etické komise. Věříme, že alternativní řešení sporů formou mediace za součinnosti sociálních pracovníků, psychologů, právníků a jiných odborníků bude pro občana přístupné spravedlnosti.
Etika jako filozofická disciplína zkoumá morálku, morální jednání a normy. Etika je zařazena jako disciplína praktické filozofie. Praktická filozofie se zabývá tvořením a lidským jednáním. Pojem etika pochází z řeckého slova ethos – zvyk, obyčej, způsob myšlení, ale i postoj jednotlivců a skupin. Etika také představuje nástroj ke zkoumání toho, co je pro člověka důležité, a také ke zkoumání morálky.
Etika vymezuje etický kodex. O etickém kodexu můžeme hovořit jako o souhrnu pravidel chování ve společnosti, v organizaci. Takový etický kodex má i mediátor. Etický kodex mediátora je základním kamenem pravidel profesionality mediátora. Když hovoříme o etice, ruku v ruce s ní souvisí i morálka. Morálku charakterizujeme jako společenský jev. Morálka mediátora odráží mezilidské vztahy a lidskou činnost, kde je dobro a zlo. Etika je teorií morálky a mravnosti. Pokud se mediátor ve své profesi neřídí morálními zásadami, můžeme říci, že je v první řadě lhostejný k sobě a ke svému okolí. Takže lhostejnost k sobě vede k lhostejnosti k ostatním. A to už nemá ve společnosti místo a už vůbec ne při řešení mezilidských vztahů. Od mediátora se očekávají hodnoty zaměřené na dobro. „Dobrem je vše, co přispívá k lidství jako celku.“ (Vajda, 1995). Mírou morálky ve společnosti je mravnost. Etika zkoumá vztahy lidí k jiným lidem, ke společnosti i k sobě samému. Zkoumáním vztahů tak poskytuje praktické návody na chování a jednání lidí v soukromém, pracovním a veřejném životě. „Ačkoli bývají etika a morálka v běžné řeči zaměňovány a používány jako synonyma, je třeba je rozlišovat.“ (Mátel, 2010, s. 10).
Signifikantní atributy, jako je nezávislost, dobrovolnost a svoboda, jsou základními podmínkami morálky. Etika nemůže rozhodnout za mediátora, jak se má chovat. Je to věc jeho osobní svobodné volby, jelikož etika, etické chování a jednání je především metodou myšlení. Nabízí možnosti ve svém spektru jednání, myšlení, ale nikde nerozhoduje za nás. Rozhodnutí je vždy na naší straně. Pokud jsme hovořili o atributech jako nezávislost, dobrovolnost, svoboda, v systému etiky mají své místo také čest, svědomí, důstojnost. Kvalitní plnění morálních závazků a požadavků představuje čestnost. Kategorie důstojnost, osobnost mediátora, vztah k sobě a vztah ke společnosti. Zmíněné svědomí vystupuje jako sebehodnoticí cit, vnitřní hlas, hodnocení sebe samého – sebereflexe. Etický kodex mediátora stanovuje požadavky kladené na profesionální a morální kredit mediátora. Mediátor, vykonavatel mediace vystupuje jako jeden z nejefektivnějších alternativních prostředků řešení konfliktů a sporů.
Etický kodex mediátora
Článek 1 etického kodexu upravuje vztah mediátora ke sporným stranám. Mediátor před zahájením samostatného procesu poučuje strany o dobrovolnosti a důvěrnosti. Tím dává stranám možnost kdykoli a v kterékoli části mediaci přerušit, ba dokonce i ukončit, čímž jde o svobodné rozhodnutí jedné nebo druhé strany. Svoboda rozhodování a svoboda vůle zúčastněných stran vede a posouvá mediátora k úspěšnému konci řešení. Mediátor nerozhoduje, nevynáší verdikt. Jeho úloha je řízení celého procesu, kde finální částí je uzavření dohody. Celý proces je založen na důvěře. Bez akceptace důvěry ze strany mediátora nelze objektivně reagovat na sporné strany.
Aby mediace byla úspěšná, transparentní, mediátor se řídí podle zásad, jak o nich hovoří etický kodex v článku 2. Článek 2 mimo jiné pojednává o nestrannosti mediátora, vede ho k profesionalitě a pro obě strany sporu je faktorem k objektivnímu výsledku. Obe strany sporu vede k odpovědnosti za celý spor. V sociální práci se sociální pracovník chová odpovědně ke svým klientům a vede je rovněž k odpovědnosti. Nároky na profesionalitu mediátora v jeho přípravě a dále v jeho působení jsou neustále zvyšovány. „Nároky na osobnost sociálního pracovníka v poradenském procesu jsou vysoké, stejně jako očekávání klienta. Neměli bychom proto spouštět ze zřetele, že i poradce, ať je jakkoli cílevědomý, uvědomělý a zdokonalující se, je „jen“ člověk a jako takový má nárok na nedokonalost“. (Schavel, Oláh, 2010, s. 82). Usměrňuje strany, aby přistupovaly ke svému problému a tak hledaly východiska pro řešení sporu odpovědným jednáním jak jedné, tak i druhé strany. Mediátor vede strany k výhře. Od odpovědného jednání k návrhu mediační dohody je jen krůček. Při koncipování mediační dohody je mediátor nestranný a jen usměrňuje strany sporu, aby mediační dohoda byla pro oba výhra – výhra. Mediátor při mediaci zvažuje každý svůj zásah do celého procesu, aby ani jedna strana sporu neměla pocit, že je znevýhodněna. Stejné podmínky pro obě strany činí mediátora nestranným a objektivním.
Jelikož je mediace důvěrná, mediátor vytváří ovzduší důvěry pro obě strany. Důvěra, úcta a profesionalita vytvářejí pozitivní atmosféru a ta vytváří prostor pro dohodu. Totéž zavazuje i etický kodex sociálního pracovníka v čl. 2 v bodě 2 písmeno h, kde říká: „Sociální pracovník respektuje klientovo soukromí a zachovává důvěrnost informací získaných při své práci.“ (In Mátel, 2010, s. 69) Pokud jsou sporné strany emocionálně napjaté a tenze emocí graduje, tak sporné strany nedokáží spolu komunikovat a mediátor citlivě jedná s každou stranou sporu zvlášť. Následně přenáší získané poznatky jedné strany druhé straně. Mediátor je v rámci odborné přípravy školen v komunikačních a sociálně-psychologických dovednostech i na takové situace, aby dokázal adekvátně reagovat. Jak jsem již výše uvedl, že mediace je důvěrná, tak vše se děje na základě souhlasu dotčené strany sporu. Dalším velmi podstatným atributem pro mediátora je mlčenlivost. Mlčenlivost mediátora je zakotvena i v zákoně 420/2004 Z. z. o mediaci, kde v §5 se píše: „Mediátor, osoby zúčastněné na mediaci a jiné fyzické osoby přizvané mediátorem nebo osobou zúčastněnou na mediaci k mediaci jsou povinny zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, které se dozvěděly v souvislosti s mediací“ (Zákon 420/2004 Z. z.). Jsou i případy, kdy je mediátor zproštěn mlčenlivosti, což upravuje již citovaný zákon v §6. Profesionalita, kolegialita k ostatním kolegům mediátorům je definována v článku 3 etického kodexu mediátora. Pro profesionála je samozřejmé, že by bylo neetické vstupovat do mediovaného sporu, nebo se kriticky vyjadřovat k mediačním dohodám. Každý mediátor se snaží, aby mediační dohoda byla výhrou pro obě strany sporu. Je zpochybňování dohody profesionální? Hrubou neprofesionalitou by bylo, kdyby mediátor kritizoval ba zpochybňoval mediační dohodu jiného kolegy. Každý mediátor sám dobře ví, že dohoda je projevem vůle obou stran, jinak bychom nemohli hovořit o dohodě. Mnohokrát kritizující mediátor nezná pozadí dohody, co vedlo sporné strany k dohodě. Cesta k dohodě dvou sporných stran je často krát náročná a proto zpochybňování dohody kritizujícím mediátorem je útokem na podstatu mediace a samozřejmě porušením etického kodexu.
Tak jako v každé profesi jsou závazky, tak je tomu i v kodexu mediátora, kde v článku 4 se od mediátora očekává profesionální přístup, kvalitní výkon povolání. Edukace v profesi mediátora je celoživotní proces. Rychlý trend změn a tím i rozvoj vyžaduje neustálou potřebu přijímat a rozšiřovat profesionální kompetenci, růst ve své odbornosti a neustále se zdokonalovat. V růstu a v napředování se od mediátora očekává neustálé vzdělávání v psychologicko-sociálních dovednostech, v komunikačních dovednostech a v právním prohlubování.
Ne každý umíme dělat vše a samozřejmě nemusíme být odborníkem na vše. Je to přece nemyslitelné. Totéž platí i u mediátora. Proto je vhodné, aby každý mediátor dokázal posoudit při přijetí návrhu na mediaci náročnost sporu kontra jeho schopnosti a znalosti. Není vůbec neprofesionální, když daný případ vyhodnotím z mého pohledu jako neakceptovatelný. Síla profesionality se prokáže, když mediátor umí pojmenovat daný případ a dokáže vyhodnotit sám před sebou, že by nedokázal sporné straně pomoci. A tak dokáže případ posunout dál kolegovi. Závazek mediátora z etického kodexu je propagace mediace jako procesu mimosoudního řešení sporů. Mediátor ve své profesionalitě dokáže využívat své znalosti v oblasti sociálně-psychologického poradenství, komunikačních a právních dovedností.
Závěr
Etický kodex představuje souhrn morálních norem, hodnot a principů, které by měl dodržovat každý mediátor. Etický kodex udává standardy a usměrňuje interakci chování ke sporným stranám, ke kolegům. Mediátor se stává akceptováním etického kodexu profesionálem, který ctí mediaci, společenské normy, hodnoty a principy. Mediátor jako subjekt společnosti si našel místo v profesionálním působení. Společnost potřebuje mediátora a mediátor má své místo ve společnosti. Lidé vždy budou vyhledávat profesionály a očekávat od nich pomoc ve svých problémech. Potřeba mediace na Slovensku přinesla nový rozměr při řešení sporů, resp. alternativu v mimosoudním řešení sporů. I když je rozmanitost sporů různá, neexistuje univerzálnost při řešení sporů. Taková diferenciace dává mediátorovi možnost rozvoje. Věřím, že každému mediátorovi leží na srdci, aby se mediace na Slovensku t.j. mimosoudní řešení sporů rozvíjela, upevnila si své místo ve společnosti a napředovala.
Působení sociální práce a sociálních pracovníků v celé sféře působnosti je samozřejmé, že „disciplína, která se pohybuje v tak širokém spektru činností od mikro až po makrosituace s využíváním příslušných metod (mikro, mezo a makrometody), musí nutně do své teoretické výbavy přibírat i poznatky z jiných věd.“ (Tomka, 2005, s. 161). Na druhé straně mám za to, že právě rádius působnosti sociální práce v mediaci, probaci, restorativní justici precizuje aplikaci sociální práce a praktickou dimenzi působení sociální práce. Proto se domnívám, že mediace má své místo na Slovensku i když Slováci se rádi soudí.
Autor: Mgr. Ernest Kováč Asociace mediátorů Slovenska
Seznam bibliografických odkazů
[1] MÁTEL, A. a kol. 2010. Etika sociální práce. Bratislava : VŠZaSP sv. Alžbety, 2010, ISBN: 978-80-89271-85-6. [2] SCHAVEL, M. – OLÁH, M. 2010. Sociální poradenství v sociální práci. Bratislava : VŠZaSP sv. Alžbety, 2010. ISBN: 978-80-89392-19-6. [3] TOMKA, M. 2005. Systémové myšlení v kontextu pomáhajících profesí. In: Kultúra – priestor interdisciplinárneho myslenia. Zborník príspevkov z medzinárodnej konferencie. Nitra : UKF v Nitre, 2005, s. 161. [4] VAJDA, J. 1995. Etika. Nitra : Enigma, 1995. ISBN: 80-85471-23-X. [5] Zákon č. 420/2004 Z.z. o mediácii a o doplnení niektorých zákonov [6] Zákon č. 550/2003 Z.z. o probačných a mediačných úradníkoch a o zmene a doplnení v neskorších predpisov
Přednáška zazněla na mezinárodní vědecké konferenci Aplikovaná etika v sociální práci a dalších pomáhajících profesích, která se konala 20. – 21. října 2010, v Piešťanech a byla publikována ve sborníku z této konference: MÁTEL, A. – SCHAVEL, M. – MÜHLPACHR, P. – ROMAN, T. 2010. Aplikovaná etika v sociální práci a dalších pomáhajících profesích. Sborník z mezinárodní vědecké konference. Bratislava : VŠZaSP sv. Alžbety. 413 s. ISBN 978-80-89271-89-4.