Etika rozvoje v encyklice Caritas in veritate

Úvod

Obecně lze říci, že každá sociální encyklika má silný etický rozměr. Od dob Lva XIII. před více než sto lety papežové publikovali téměř patnáct sociálních dokumentů. Rád bych obrátil naši pozornost k poslední sociální encyklice Benedikta XVI. Caritas in veritate (Láska v pravdě) ze dne 29. června 2009, pojednávající o integrálním lidském rozvoji v lásce a v pravdě. Má-li se stručně vyjádřit, o co jde, je třeba připomenout, že před 250 lety skotský filozof, etik a sociolog, zakladatel moderní politické ekonomie Adam Smith obhajoval tržní ekonomiku, kapitalismus a orientaci na zisk, avšak dnes následkem krachu mnoha bank a vzniku hospodářské krize s jistotou víme, že se mýlil. Kromě zisku je v podnikání potřebná i nezištnost a kultura darování se. A touto cestou se vydal Benedikt XVI., navazující na encykliku Pavla VI. Populorum progressio (O rozvoji národů) z roku 1967.

Hned na začátku encykliky Caritas in veritate se připomíná, že na cestě rozvoje člověka i celého lidstva je potřebná hybná síla, a tou je “láska v pravdě” pramenící v Bohu. Člověk v ní nachází sílu a odvahu k angažovanosti na poli spravedlnosti a míru (srov. CV, čl. 1) Láska je plná pravdy, člověk se na ní může podílet a sdílet ji. Jen “ten, kdo je prodchnut opravdovou láskou, je vynalézavý v odhalování příčin bídy, při hledání prostředků, jak proti ní bojovat a jak nad ní rozhodně zvítězit”(srov. PP čl. 75).

Pravda umožňuje lidem vyjít ze subjektivních pocitů, pomáhá jim povznést se nad kulturní a historické determinace a shodnout se v posuzování hodnot a v podstatě věcí, čímž vytváří dialog, tedy komunikaci a společenství (srov. CV, čl. 4). “Bez pravdy, bez důvěry a lásky k pravdě není sociálního svědomí a sociální odpovědnosti a sociální činnost je pohlcena soukromými zájmy a logikou moci s ničivými důsledky na společnost, tím více na společnost směřující ke globalizaci v těžkých okolnostech, jak se to děje právě v současnosti” (CV, čl. 5).

1 Princip spravedlnosti a společného dobra

Benedikt XVI. tvrdí, že „klíč“ lásky v pravdě je ve dvou základních sociálních principech, které charakterizuje jako „kritéria mravního jednání“: spravedlnost a společné dobro (srov. CV 6). Spravedlnost zde definuje jako první krok lásky, která ji tedy v sobě zahrnuje, a zároveň přesahuje - nezištností a milosrdenstvím. Spravedlnost je tedy vlastní lásce. Společné dobro je spojeno se sociálním životem lidí, s dobrem jednotlivců, rodin, skupin, které se spojují v sociálním společenství (srov. CV, čl. 7)

2 Povolání k rozvoji

K angažovanosti za společné dobro jsme povoláni všichni. K práci ve prospěch společného dobra nabádal už papež Pavel VI. v encyklice Populorum progressio. Cesta rozvoje celého člověka a všech lidí je náročnou cestou, po níž je třeba kráčet celým naším srdcem a celou naší myslí.

Každý člověk je povolán rozvíjet se, proto je každý život povoláním. Povolání je výzva, která vyžaduje svobodnou a odpovědnou odpověď (srov. CV, čl. 17) “Svoboda má sloužit mravnímu osvobození člověka, jeho větší otevřenosti vůči pravým hodnotám, jeho úplné seberealizaci.” (Zlatňanský, 1992, s. 31)

A zde je druhá stránka téže mince: na integrálním rozvoji člověka se nemohou podílet jen sociální struktury, ale také (ba především) osobní zodpovědnost: Každý člověk je „hlavním tvůrcem svého úspěchu nebo svého neúspěchu“ (srov. PP čl. 15, CV, čl. 17) a situace zaostalosti „nejsou ovocem náhody nebo dějinné nutnosti, ale vyplývají z lidské odpovědnosti“ (CV 17). V těchto slovech lze číst zásadní odmítnutí pasivního očekávání řešení sociálních problémů ze strany „státu“ nebo kohokoli „jiného“, jakož i odmítnutí indiferentismu ve vztahu k chudobě bližních, včetně rozvojových zemí - postojů, které jsou poměrně charakteristické pro současnou kulturu. Výstižně to ilustruje bajka o mravenci a cvrčkovi. (1)

3 Komplexní poznání

Úsilí o rozvoj je třeba vnímat komplexně. Ze zkušeností v současném světě víme, že nestačí uspokojení materiálních potřeb člověka, je třeba zaměřit se na celého člověka, což předpokládá spolupráci a plodný vzájemný dialog zástupců z více vědních disciplín. Komplexní poznání problematiky lidského rozvoje je prvním stupněm k jejímu řešení. Papež Benedikt XVI. upozorňuje, že “má-li být /poznání/ moudrostí, schopnou orientovat člověka ve světle prvotních principů a jeho posledních cílů, musí být dochuceno solí lásky...Poznání bez lásky je sterilní” (CV, čl. 30).

Např. ekonomická věda, která věří, že sama odstraní zlo ve světě tím, že spojuje štěstí a spásu s materiálním blahobytem a sociální činností, se mýlí. Dějiny ukazují, že uspokojit jen materiální potřeby člověka nestačí. “Ekonomický, sociální a politický rozvoj, chce-li být autenticky humánní, potřebuje, aby se vytvořil prostor pro princip nezištnosti jako výrazu bratrství”(CV, čl. 34)

4 Svět ekonomiky potřebuje scivilizování.

Ve druhé části encykliky odkrývá Benedikt XVI. příčiny současné krize. Jeho úsilím je objektivně zkoumat „lidský rozměr problémů“ (CV, čl. 22). Z tohoto hlediska je dnes zcela zřejmé, že samotné překonání ekonomické zaostalosti „neřeší komplexní problematiku rozvoje“ (CV, čl. 23), a to jak v chudých (rozvojových), tak i v bohatých (ekonomicky rozvinutých) zemích, jak dosvědčují např. jevy korupce a nezákonnosti, deformující nejen lidskou, ale i ekonomickou stránku rozvoje, doprovázené nezodpovědností při poskytování či přijímání mezinárodní pomoci.

5 Omyl ekonomiky

Omylem v ekonomické oblasti je tedy domnívat se, že prostřednictvím ekonomických zásahů dokážeme vyřešit sociální problémy, vyjímaje z ní úlohu politické moci. Moc státu při přerozdělení hmotných statků je v tuto chvíli zjevně omezena vzhledem k narůstající mobilitě finančního kapitálu a materiálních i nemateriálních výrobních prostředků (srov. CV, čl. 24). Zde je na místě znovu zvážit a docenit úlohu a moc i odpovědnost státu (srov. CV, čl. 41). Svět ekonomiky potřebuje scivilizování. Ekonomická sféra se potřebuje řídit etickými principy, aby v ní bylo možné budovat lidské vztahy, jakými jsou přátelství, společenskost, solidarita a vzájemnost. Tradiční principy sociální etiky: transparentnost, poctivost a odpovědnost by měly být v ekonomické oblasti nejen dodržovány, ale také doplněny o princip nezištnosti a logiky daru jako projevu bratrství (srov. CV, čl. 36).

Jan Pavel II. v encyklice Centesimus annus (1991) zdůraznil výše uvedené principy jako vlastní občanské společnosti, Benedikt XVI. zdůrazňuje potřebu nezištnosti a daru i v ekonomické oblasti: “V době globalizace nemůže ekonomická činnost přehlížet nezištnost, která zasévá a živí solidaritu a odpovědnost za spravedlnost a společné dobro ve svých rozmanitých subjektech a aktérech” (srov. CV, čl. 38). Do popředí vyzdvihuje podniky, jejichž hlavním cílem je vzájemná a sociální pomoc a jejichž činnost není prvotně orientována na zisk, ale na budování společných cest v sociální inkluzi, na rozvoj člověka, jeho vztahů, na pomoc rozvojovým zemím.

6 Ekonomika společenství

Zde stojí za pozornost podrobněji si představit nové chápání ekonomiky, které do reality života vnesla zakladatelka hnutí Focoláre - Chiara Lubichová. “Ekonomika společenství”, jak ji nazvala, má za cíl jednak pomáhat těm, kteří mají nějakou potřebu, aby se pro ně našla práce, uspokojily se jejich potřeby a aby nikdo nezůstal potřebným, a proto třetina zisku podniku se odvádí na potřeby potřebných. Druhým cílem je rozvoj firem, protože kdyby se nerozvíjely a stagnovaly, nemohly by vyrábět a nakonec cílem ekonomiky společenství je také přispívání nejen k sociálně-ekonomickému ozdravení společnosti, ale i duchovnímu a kulturnímu, k formování “nových lidí”. Investice podniku do zanedbaných oblastí a oblastí, které to nezbytně potřebují, přináší s sebou nejen ekonomický, ale i morální význam.

7 Nová ekonomická kultura

Nová ekonomická kultura, kultura dávání, spočívá v tom, že lidé svobodně přispívají tím, že dávají k dispozici své hmotné statky, myšlenky, čas, profesionální odbornost. Přínos podniků, které se řídí ekonomikou společenství, je také v tom, že tyto podniky zaměstnávají především lidi pocházející z těžkých poměrů, aby se znovu začlenili do společnosti. V současnosti existují tyto podniky i celé průmyslové parky v zemích Brazílie, Itálie, Chorvatska, Srbska, Filipín, ale také na Slovensku (Zappala, 1993, s. 37-8). Přestože jsou tyto podniky roztroušeny po celém světě, sociální odpovědnost za zaměstnance, dodavatele, spotřebitele, přírodní prostředí se neztrácí, ba naopak, posiluje.

Jinak je tomu v organizacích, které své působiště přesouvají za účelem většího zisku, levnější pracovní síly a výhodnějších daňových podmínek. Tím zaniká hluboké pouto odpovědnosti vůči rozvoji území a lidí, na nichž působí, a vznikají škody pro místní společenství.”Není dovoleno přemisťovat výrobu jen s cílem využít mimořádně příznivé podmínky, nebo v horším případě k vykořisťování, aniž by se skutečně přispělo ke vzniku silného výrobního a sociálního systému v místní společnosti, který je nezbytným faktorem stabilního rozvoje”(srov. CV, čl. 40).

8 Ekonomika nezištnosti

Obsahem třetí kapitoly je „Bratrství, ekonomický rozvoj a občanská společnost“, kde Benedikt XVI. obrátil pozornost k potřebě rozvíjet ekonomiku a tržní hospodářství nejen na základě logiky komutativní spravedlnosti (výměny mezi sobě rovnými) a distributivní spravedlnosti (přerozdělování), ale také na základě logiky daru, která je základem „ekonomiky nezištnosti“.

Láska v pravdě je zde tou silou, která dokáže společenství přetvořit na bratrské společenství, „v němž nejsou bariéry ani hranice“ (CV, čl. 34). Pravdou je, že tato forma společenství není jen morální potřebou, ale vyžaduje ji i politická, ba dokonce i ekonomická globalizace, neboť „bez vnitřních forem solidarity a vzájemné důvěry trh nemůže vykonávat svou ekonomickou funkci“ (CV, čl. 35). Ba „bez nezištnosti nelze uskutečnit ani spravedlnost“ (CV, čl. 38). Proto trh musí dát prostor pro působení podnikům, které sledují navzájem odlišné cíle: zisk, veřejný zájem i vzájemnou solidární pomoc, avšak zároveň každý typ podniku by měl - byť v odlišné míře - zahrnovat v sobě všechny tyto cíle. Každý „podnik“ (v nejširším smyslu tohoto slova - tedy jako „využití finančních zdrojů“) musí být tedy zaměřen ne na krátkodobý zisk, ale na svou dlouhodobou udržitelnost, zároveň má spolehlivě sloužit reálné ekonomice a také přiměřenému posilování ekonomických aktivit v rozvojových zemích (srov. CV, čl. 40).

9 Etika - přátelská pro lidskou osobu

Čtvrtá kapitola „Rozvoj národů, práva a povinnosti, životní prostředí“ vychází z kritického pohledu na subjektivistickou vizi práv člověka, která se neváže ani na nějaký objektivní pohled, ani na žádný rámec povinností. Tak se práva stávají projevem svévole a jejich prosazování jen na základě momentálního konsenzu většiny oslabuje vědomí povinnosti je respektovat - bez ohledu na to, zda jde o domnělá „práva“ kohokoli na cokoli nebo i základní lidská práva.

Konkrétním projevem takové vize je i zasahování do práva rodičů rozhodovat o počtu dětí, spolu s různými modely reduktivní sexuální výchovy, jehož důsledkem je, zejména v Evropě, radikální pokles porodnosti jako Navíc, „málo početné rodiny ochuzují sociální vztahy (...) a nedokážou zajistit účinné formy solidarity.“ (CV, čl. 44). Pozitivní pro-rodinná politika se tak stává už i ekonomickým požadavkem (a to nejen v souvislosti s krizí systémů důchodového zabezpečení).

I proto ekonomika „potřebuje pro své správné fungování etiku, ale ne ledajakou etiku, ale etiku přátelskou lidské osobě“ (CV, čl. 45) - velmi totiž záleží na tom, z čeho vycházejí jednotlivé etické normy. Benedikt XVI. zdůrazňuje etiku založenou na nezadatelném důstojenství lidské osoby, které dává etickým normám transcendentní (a proto nedotknutelnou) hodnotu. V opačném případě je totiž vážné riziko, že i etika se stane nástrojem v rukou ekonomicko-finančních zájmů. V této kapitole papež rozebírá také ekologickou otázku.

10 Globalizační procesy

Pátá kapitola má název Spolupráce lidské rodiny. Reflektuje v ní solidaritu do konkrétních sociálních důsledků. Vysoká interaktivnost lidstva, která je dnes realitou, se promění ve společenství jen za předpokladu, že člověk, národy i celé lidstvo si uvědomí, že tvoříme jednu rodinu.

Na globální úrovni se žádá světová politická autorita, která by se při důsledném uplatňování principu solidarity i principu subsidiarity dokázala zasadit „o realizaci autentického integrálního rozvoje, inspirovaného hodnotami lásky v pravdě“ (CV, čl. 67). Aktuální situace globální krize a hrozby deformací globalizačních procesů ukazují na tento požadavek jako na nutnost nejen z hlediska morálního, ale i politického a ekonomického. V opačném případě by totiž „mezinárodní právo, i přes velké pokroky dosažené v různých oblastech, bylo ohroženo tím, že bude podmíněno mocenskou rovnováhou mezi nejsilnějšími“ (CV čl. 67). Za tímto účelem je třeba zreformovat jak Organizaci spojených národů, tak mezinárodní finanční a ekonomickou architekturu, aby - každá ve své kompetenci - konkrétně naplňovaly pojem rodina národů.

11 Technicismus

V poslední, šesté kapitole se Benedikt XVI. věnuje vztahu mezi technikou a rozvojem národů - tedy jednak technickým aspektům rozvoje, ale zejména určitému „technicismu“, který redukuje rozvoj na čistě technický problém a ovlivňuje vnímání rozvoje jen v kontextu využívání technických prostředků.

Pokušením se stává ani ne tak sama technika jako „okouzlení technikou“, které fakticky ohrožuje svobodu člověka uvnitř jeho vlastních rozhodnutí: „Lidská svoboda je skutečně sama sebou jen tehdy, když na okouzlení technikou odpovídá rozhodnutími, která jsou plodem mravní odpovědnosti.“ (CV, čl. 70). Zredukování rozvoje jen na rovinu „technických“ kroků je mimo jiné i důvodem jejich dosavadního globálního neúspěchu. Velkou úlohu zde hrají média.

Závěr

V závěru encykliky Benedikt XVI. zcela jasně konstatuje historickou zkušenost lidstva, že „bez Boha člověk neví, kam má jít a nedokáže ani pochopit, kým je.“ (CV 78) Sám od sebe tedy člověk nemůže založit pravý humanismus, nezbytný k tomu, aby člověk zůstal sám sebou a nestal se otrokem výdobytků techniky, které sám vytvořil. Humanismus, který vylučuje metafyzické záležitosti, je nelidský humanismus.

Prohlubování osobní spirituality a objevování významu religiozity může výrazně pomoci při etiky v podnikání. Krátkým přehledným způsobem jsme nahlédli do encykliky Caritas i veritate. Jsem přesvědčen, že ona může být inspirací i orientací při lidském i hospodářském rozvoji. Etika v tomto rozvoji sehraje rozhodující úlohu.

Autoři: Mons. Prof. ThDr. JCDr. Anton FABIAN, PhD. UPJŠ Košice, Filozofická fakulta, Katedra sociální práce Mgr. Martina Drobňáková, Lipany Teologický institut v Spišském Podhradí

Seznam bibliografických odkazů [1] BENEDIKT XVI. 2009. Caritas in veritate. Trnava : SSV, 2009. [2] PAVOL XVI. Populorum progressio. In: www.kbs.sk/dokumety pápežov. [3] ZAPPALA, R. 1993. Komunismus, kapitalismus, společenství. Praha: Nové Město, 1993. [4] ZLATŇANSKÝ, J. 1992. Mravnost a svoboda. In: Svedectvo viery 2 : Ľudská a kresťanská mravnosť. Trnava : Dobrá kniha, 1992.

(1) Klasická verze: Mravenec pracuje celé dlouhé horké léto. Postaví si dům a vytvoří zásoby na zimu. Cvrček si říká, jak je mravenec hloupý, tak krásné počasí a on pořád jen dře. Cvrček se směje, tančí a užívá si. Pak přijde zima, mravenec se schová do tepla domu a pochutnává si na zásobách, zatímco se cvrček třese zimou a bez jídla brzy umírá. Současná verze: Mravenec pracuje celé dlouhé horké léto. Postaví si dům a vytvoří zásoby na zimu. Cvrček si říká, jak je mravenec hloupý, tak krásné počasí a mravenec jen dře. Cvrčci se smějí, tančí a užívají si. Brzy přijde zima, mravenec se ukrývá do tepla domu a pochutnává si na zásobách. Cvrčci, třesoucí se zimou a vyhladovělí, zorganizují tiskovou konferenci, na níž se ptají, kde vzal mravenec právo na to být v teple a být dobře živený, zatímco jiní, méně šťastní, umírají na podchlazení a hladem. Televize uvede vše v přímém přenosu, ukazuje třesoucí se cvrčky a záběry mravence, jak si v teple útulného domova vychutnává dobroty všeho druhu. Televizní diváci jsou pobouřeni faktem, že v tak bohaté zemi jsou někteří ponecháni utrpení jako chudáci cvrčci, zatímco jiní si žijí v přepychu. Interpelují vládu, aby zvýšila mravenci daně, musí přece odvádět spravedlivý díl. Na základě výzkumu veřejného mínění vyjde zákon o ekonomické spravedlnosti a zároveň antidiskriminační zákon se zpětnou platností. Daně jsou zvýšeny, mravenec dostane pokutu za to, že nezaměstnal cvrčky, a je mu daňovým úřadem zabaven dům, protože nemá peníze na zaplacení daní ani pokut. Mravenec emigruje do Lichtenštejnska. Televize připraví další reportáž, nyní o tlustých cvrčcích, kterým právě docházejí mravencovy zásoby, a to navzdory tomu, že jaro je ještě v nedohlednu. Bývalý mravencův dům, nyní sociální ubytovna pro cvrčky, chátrá za trvalého nezájmu cvrčků i vlády. Vládě je vytýkána nedostatečná sociální podpora a je vytvořena zvláštní komise s náklady deset milionů eur. Mezitím některé cvrčky zabijí moderní civilizační choroby (obezita, vysoký obsah cholesterolu v krvi, kardiovaskulární onemocnění, žloutenka typu C a jiné) a tisk ještě více podtrhuje nutnost starat se o sociální nerovnost a zejména o cvrčky.

Přednáška zazněla na mezinárodní vědecké konferenci Aplikovaná etika v sociální práci a dalších pomáhajících profesích, která se konala 20. - 21. října 2010, v Piešťanech a byla publikována ve sborníku z této konference: MÁTEL, A. – SCHAVEL, M. – MÜHLPACHR, P. – ROMAN, T. 2010. Aplikovaná etika v sociální práci a dalších pomáhajících profesích. Sborník z mezinárodní vědecké konference. Bratislava : VŠZaSP sv. Alžbety. 413 s. ISBN 978-80-89271-89-4.