Etika v sociální práci s romskou rodinou

V očích každého z nás existuje více variant slova hodnota, které nemusí být totožné. Mnozí odborníci se snažili pojem hodnota pojmout komplexně. Například podle Striežence (1996, s. 69-70) je hodnota vztahová kategorie v několika rovinách a je jednou z forem projevu sociálních vztahů ve společnosti. Charakterizuje význam určitých jevů pro společnost a také jejich osobní smysl pro jednotlivce. Hodnota tak vyjadřuje vztah věcí, jevů nebo skutečností k člověku, v němž se jev stává součástí lidského života. I na člověka je možné nahlížet z pohledu definice hodnoty. Cílem předloženého příspěvku je poukázat na některé důležité etické hodnoty a principy potřebné pro sociální práci s romskou rodinou. V první části příspěvku proto představím základní terminologii a klasifikaci hodnot. Za důležité považuji i uvedení základních charakteristik romské rodiny. Právě sociální pracovníci by spolu s dalšími pracovníky pomáhajících profesí mohli zásadně přispět k překlenutí bariér mezi minoritou a majoritou.

Základní terminologie

Etika je v podstatě praktická filozofie, protože úzce souvisí s filozofií, ale na rozdíl od filozofie dává praktické rady. Pojednává o tom, co je dobré a zlé, co je správné, žádané, jak se má člověk chovat apod. Svým etickým uvažováním se v společenské realitě aplikuje na konkrétní oblasti. Patří mezi určité regulátory chování lidí ve společnosti, protože tam, kde končí právo, začíná etika. Etika je klíčovou složkou sociální práce. Jejím posláním je pomáhat lidem v těžkých životních situacích. Podle Beauchampa (1996, s. 80-81) jsou etické principy definovány jako „fundamentální standardy chování, na nichž závisí mnohé jiné standardy a soudy. Princip je nezbytnou normou v myšlenkovém systému, který utváří základ pro morální uvažování v tomto systému“. Obecné etické principy, hodnoty a normy se aplikují i v profesi sociální práce, protože sociální pracovníci jsou denně konfrontováni s nelehými lidskými osudy. Je přirozené, že při reálné konkretizaci etiky v sociální práci se klade výrazný důraz na finální cíl, a to s důrazem na mravně povinné směřování lidské činnosti (Oláh et al., s. 163).

Některé etické problémy v sociální práci s romskou rodinou

Sociální práce je praktická činnost zaměřená na zmírňování, eliminování a řešení sociálních problémů, které přesahují osobní rámec jednotlivce, skupiny nebo komunity. Cílovou skupinou jsou lidé, kteří se ocitli v hmotné nebo sociální nouzi, nevynímaje romskou rodinu.

Romská rodina

Obecně lze říci, že romská rodina i v současnosti reprezentuje tradiční typ vícegenerační rodiny. To je také nejvýraznější rozdíl mezi romskou a majoritní rodinou. Pochopit „jinakost“ romské komunity znamená uvědomit si, že jejich tradice je na hony vzdálená tradici usedlých národů. Ti, kdo považují Romy za parazity, si neuvědomují, že právě oni mají v mnoha oblastech důležitou úlohu. Romskou kulturu lze pochopit jen porozuměním „cikánské duši“. Jejich kulturní rozptýlenost a přístup okolí jim neumožnily vytvářet stálé hodnoty, a proto nestavěli budovy, města ani památky, tak jako jiná společenství. Vytvořili si vlastní svět, který je obrazem jejich duše. U Romů dominuje silný návyk a potřeba tělesné blízkosti. „K podstatě romství patří také ochota dělit se. Úcta k hostovi je na prvním místě a patří stále, i v těch nejzaostalejších osadách k romským ctnostem. Citová spontánnost a živý temperament Romů se projevuje v jejich veselosti, zábavě a tanci. City a láska jsou vyjadřovány spíše řečí těla“ (Radičová, 2001, s. 64).

Největší hodnotu pro Romy představuje život jako takový. Podporují se projevy života a to, co brání svobodnému životu, je vnímáno negativně. Romové také uctívají své předky, jimž vděčí za v minulosti nabyté postavení v rámci romské komunity. Vlastní sebevědomí Romové odvozují od vlastní rodiny, více než od dosaženého vzdělání, postavení v majoritní společnosti, majetku a výkonu profese. Nejdůležitější v životě Roma je velká rodina.

Po listopadu 1989 se v životě romských rodin mnoho změnilo. Na této změně se podepsaly zejména politické, ekonomické, sociální a kulturní procesy ve společnosti. Rodina se snaží zvládat požadavky společnosti na jedné straně, na straně druhé je však vůči mnoha změnám rezistentní. Značná část romských rodin se vyznačuje vysokou nezaměstnaností, ztrátou sociálních jistot a narůstáním bídy. V současnosti žijí s pocity beznaděje a neschopnosti řešit existenční problémy, čímž se stávají mnohoproblémovými. Dochází v nich k vysokému nárůstu sociálně-patologických jevů. Kromě uvedeného se také vyhrocují vztahy mezi romskými rodinami a rodinami majoritní společnosti. To způsobuje vznik sociálního vyloučení Romů a jejich rodin na okraj společnosti. Sociální vyloučení negativně ovlivňuje jejich přístup k pracovním příležitostem, vzdělání a veřejným službám.

Omezená komunikace mezi Romy a Neromy, rostoucí nezaměstnanost a narůstající závislost Romů na sociálních dávkách a negativní předsudky na obou stranách mohou vést ke zhoršeným vztahům mezi Romy na jedné straně a úředníky místních samospráv a poskytovateli sociálních služeb na straně druhé (In Kol. aut, 2002, s. 10).

Vybrané etické problémy v sociální práci s Romy a romskou rodinou

Jak už bylo poukázáno, romská rodina žijící v chudobě je odkázána na dávky sociální pomoci a stále častěji se stává závislou na pomoci ze strany státu. Za rozhodováním o poskytování informací k jednotlivým dávkám sociální pomoci a o rozhodování, kdo a za jakých podmínek dávky pobírá, však nestojí stát jako takový, ale konkrétní jednotlivec. Většina kompetentních a odpovědných pochází z majoritní společnosti a často logicky zápasí s větší nebo menší mírou předsudků vůči minoritě. U nich dochází ke vzniku etických problémů a dilemat, hlavně v situacích, kdy je zřejmé, jak by měli rozhodnout, ale toto rozhodnutí se jim osobně příčí, případně stojí před dvěma nebo více možnostmi, kde dochází ke konfliktu morálních principů. Za zmínku stojí alespoň některé:

• Romové jako „nepoctiví chudí“ – vzniká z pohledu neuváženého hospodaření s financemi. Rom zná minulost a přítomnost, budoucnost pro něj neexistuje, v době hojnosti hoduje, později nemá na uspokojení základních potřeb. Pro majoritní společnost je tento způsob života nepochopitelný a neakceptovatelný.

• Romové jako kočovníci a migranti – tento postoj odráží jejich kočovnou povahu, často migrují, jako by za lepšími podmínkami do jiných států, nedokážou se však přizpůsobit potřebným podmínkám, následně dochází k vyhoštění.

• Romové jako lidé nedůvěryhodní – pro mnoho občanů majority Romové nejsou schopni dodržovat jistá pravidla a společenské normy, proto často dochází k tomu, že například práce se poskytne členu majority dříve než Romovi.
• Romové jako lidé nepřizpůsobiví – jejich způsob života jako vyloučené komunity na okraji společnosti jim dává nálepku nepřizpůsobivosti a neschopnosti splynout s většinovou částí obyvatelstva daného území.
• Romové jako neloajální občané – majorita považuje většinu Romů za vypočítavou, pomoc a dávky berou jako samozřejmost, ale na druhé straně pro své město či zemi nejsou ochotni pomoci z vlastního přesvědčení.

Zde se otevírá prostor pro aplikaci etických principů a norem v praktické oblasti sociální práce a pro jejich striktní dodržování. Tyto normy v Slovenské republice definuje etický kodex sociálního pracovníka.

Etický kodex sociálního pracovníka

Etický kodex můžeme považovat za profesní standard sociální práce, který obsahuje obecná ustanovení etického chování ke každému klientovi bez rozdílu. Základem je respektování práva druhých, avšak, jak už bylo uvedeno, v praxi se na to snadno zapomíná (Oláh et al., 2009, s. 167). Každý sociální pracovník zná etický kodex, ale jeho účinek se projeví teprve tehdy, když s ním splyne a systematicky jej uplatňuje a používá v praxi.

Mezinárodní federace sociálních pracovníků sformulovala Mezinárodní etický kodex profesionálních sociálních pracovníků (1994) do souhrnu, do něhož patří následující normy (Oláh et al., 2009, s. 167-169):

1. Normy pro vystupování a chování sociálního pracovníka
2. Etická odpovědnost sociálního pracovníka vůči klientům
3. Etická odpovědnost sociálního pracovníka vůči kolegům
4. Etická odpovědnost sociálního pracovníka vůči zaměstnavatelům a zaměstnavatelským organizacím
5. Etická odpovědnost sociálního pracovníka vůči své profesi
6. Etická odpovědnost sociálního pracovníka vůči společnosti

Etický kodex odráží základní lidská práva a svobody, z nichž vycházejí následující principy.

1. Princip důstojnosti a jedinečnosti každé lidské osobnosti – tento princip zavazuje sociálního pracovníka k tomu, aby důstojně jednal s každým klientem, a to i s romskou rodinou, aby akceptoval její jedinečnost a byl ochoten přijmout, že určitá nabízená řešení nejsou pro romskou rodinu z hlediska jejich jedinečnosti řešením, a že jejich nepřijetím nevyjadřují svou neschopnost přizpůsobit se, ale poukazují na svou jedinečnost a odlišnost jejich kultury a hodnot.
2. Princip autonomie a sebeurčení – tento princip opět zavazuje sociálního pracovníka k respektování svobodného rozhodnutí klienta při výběru z více možností, tj. pokud se romská rodina rozhodne pro určitou možnost, sociální pracovník musí toto rozhodnutí, ať je jakkoli nevýhodné, respektovat a nesmí je právními prostředky donutit k jinému rozhodnutí.
3. Princip beneficience – tento princip vychází z principu sociální spravedlnosti, v praxi to znamená, že i romská rodina jako klient musí mít z jednání sociálního pracovníka maximální prospěch při respektování platných legislativních norem, stejně jako rodina z majoritní společnosti.
4. Princip odpovědnosti – sociální pracovník musí i při práci s romskou rodinou zvolit odpovědný přístup, poskytnout jí přiměřené a vhodné služby v požadovaném rozsahu, kvalitě a v přiměřeném čase.
5. Princip solidarity – praktická činnost v sociální práci musí být obhájkyní sociálně vyloučených osob a musí být aktivní ve prospěch sociálně znevýhodněných skupin a to se týká i romských rodin.
6. Princip subsidiarity – v rámci poskytování praktické pomoci je třeba ukázat možnosti řešení jejich problémů, neřešit je však za klienty. Romská rodina jako klient se musí s řešením nejprve ztotožnit a poté jej uskutečnit, což pro ni znamená výraznou vnitřní změnu. Oproti majoritě to může být zdlouhavější proces, pokud řešení uděláme za romskou rodinu, nedostává se jí vlastně žádné pomoci.
7. Princip spravedlnosti – při práci s romskou rodinou jako klientem sociálního pracovníka musí být uplatňována jak zákonná spravedlnost, tak i spravedlnost strukturální (rovnost šancí a příležitostí).
8. Princip důvěrnosti – sociální pracovníci musí mít i při práci s romskými rodinami na zřeteli zásady soukromí, důvěrnosti a odpovědného využívání poskytnutých informací. Informace o klientovi se nesmějí poskytovat, pouze se souhlasem klienta, pokud soud nebo zákon nestanoví jinak.

V závěru lze říci, že je třeba respektovat status a potřeby každého jednotlivce, bez ohledu na stupeň kvality a faktor užitečnosti, protože každý člověk je hoden úcty, má právo na svůj rozvoj a má právo v rámci svých hodnot a představ vést spokojený, smysluplný a plnohodnotný život.

Autor: PhDr. Ladislav Fízik, PhD. Ústav romských evropských studií Vysoké školy zdravotnictví a sociální práce sv. Alžbety v Bratislavě

Seznam bibliografických odkazů

1. BEAUCHAMP, T. L. 1996. The Role of principles in Practical Ethics. Toronto : University of Toronto Press, 1996.
2. Kol. aut. 2002. Chudoba Romů a sociální péče o ně v Slovenské republice. Bratislava : Nadácia S:P:A:C:E:, 2002.
3. OLÁH, M. a kol.: Sociální práce – vybrané kapitoly z dějin, teorie a metod sociální práce. Bratislava: Vysoká škola zdravotnictví a sociální práce sv. Alžbety, Katedra sociální práce, 2009, s.163
4. RADIČOVÁ, I. 2001. Hic Sunt Romales. Bratislava: Nadácia S:P:A:C:E:, 2001.
5. STRIEŽENEC, Š. 1996. Slovník sociálního pracovníka. Trnava: AD, 1996
6. http://www.prohuman.sk/rodina-ako-pilier-kultury-u-romov, 9.10.2010, 10:30

Přednáška zazněla na mezinárodní vědecké konferenci Aplikovaná etika v sociální práci a dalších pomáhajících profesích, která se konala 20. – 21. října 2010, v Piešťanech a byla publikována ve sborníku z této konference: MÁTEL, A. – SCHAVEL, M. – MÜHLPACHR, P. – ROMAN, T. 2010. Aplikovaná etika v sociální práci a dalších pomáhajících profesích. Sborník z mezinárodní vědecké konference. Bratislava : VŠZaSP sv. Alžbety. 413 s. ISBN 978-80-89271-89-4.