ÚVOD
Charity mají ve společnosti své místo. Častokrát substituují stát, který se nedokáže sociálně postarat o všechny své občany. Nejde pouze o sociální dávky, z nichž má občan vyžít, ale také o řadu dalších sociálních služeb, které si občan nedokáže vlastními silami zajistit. Může jít o různé ekonomické a sociální příčiny. Ani samotné charity nemají dostatek finančních prostředků, aby zmíněné služby mohly 100% vykonávat. Nemusí jít jen o ekonomické faktory, jako jsou nižší mzdy jejich zaměstnanců, ale také o jejich celkový nedostatek v celé sociální oblasti. Novými možnostmi, které alespoň částečně mohou eliminovat tyto nežádoucí faktory, jsou farní charity. Jsou prodlouženou rukou centrální charity a samotné farnosti. Jsou složeny z dobrovolníků, kteří jsou ochotni sloužit v domovské farnosti. Částečně eliminují chudobu. Kromě materiální pomoci mají své působení i v dalších oblastech sociální práce, pastorace aj.
Kodexy Katolické církve
Ve Slovenské republice právně existují a svou činnost vykonávají dvě Katolické církve – Římskokatolická církev a Řeckokatolická církev. Tyto církve jsou v plném společenství s celosvětovou Katolickou církví, jejíž vrcholnou autoritou je římský papež. „Pojmy Římskokatolická a Řeckokatolická církev označují dvě z dvaceti dvou církví sui iuris, které dnes tvoří communio Katolické církve.“ 1 Dané církve se řídí podle civilního zákona č. 308/1991 Zb. o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností. „Katolická církev na Slovensku žije ve dvou obřadových společenstvích. V Římskokatolické církvi a Řeckokatolické metropolitní církvi sui iuris.“ 2 Označení sui iuris (vlastního práva) pro Církev představuje
Římskokatolická církev na Slovensku se řídí podle církevního kodexu Codex iuri canonici (dále jen CIC), který v r. 1983 promulgoval papež Jan Pavel II. Řeckokatolická církev sui iuris na Slovensku se řídí církevním kodexem pod označením: Codex Canonum Ecclesiarum Orientalium (dále jen CCEO), který v r. 1990 taktéž promulgoval sv. papež Jan Pavel II. „Římskokatolická církev se v obou kanonických kodexech nazývá Latinská církev. Označuje největší společenství Katolické církve, které se od ostatních odlišuje tím, že používá latinský obřad. Řeckokatolická církev je zase jedna z dvaceti jedna východních katolických církví a je charakteristická tím, že používá konstantinopolský - karpatský obřad.“ 3 V praxi není ojedinělé vzájemné prolínání obou církevních právních kodexů, zvláště když na jednom území se nachází jedna Církev východního obřadu a jedna samostatná Církev západního obřadu, což je i případ Slovenské republiky. Tyto kodexy jsou rozděleny do knih, částí, titulů, kánonů (dále jen kán.) a paragrafů.
Oba církevněprávní kodexy CIC a CCEO umožňují právo sdružovat se všem jejím členům. Věřící v Krista mají právo svobodně zakládat a vést sdružení k cílům dobročinné lásky nebo nábožnosti nebo k rozvíjení křesťanského povolání ve světě a shromažďovat se, aby těchto cílů dosahovali společně. Členové mají právo svobodně zakládat sdružení a sdružovat se. Cílem takových sdružení má být nábožnost, oživování křesťanských povolání ve světě a láska. Sdružení jsou nezákonná, pokud směřují proti církevní hierarchii. Nemohou být nově zakládána sdružení, tzn. že kopírují činnost a poslání existujících spolků. Pokud laici vstoupili do církevně schválené organizace, doporučuje se i osvojení charakteristického způsobu duchovního života (kán. 215 CIC, kán. 18 CCEO).
Sdružování věřících v sociální oblasti podle CIC a CCEO
Podle Kán. 298 - - § 1. V Církvi existují sdružení odlišná od institutů zasvěceného života a od společností apoštolského života, v nichž se věřící, klerici nebo laici, nebo klerici a laici společně, usilují společným přičiněním pěstovat dokonalejší život, nebo napomáhat veřejný kult či křesťanské učení, nebo jiná díla apoštolátu čiže podujetí evangelizace, nebo vykonávat skutky nábožnosti nebo dobročinné lásky a křesťanským duchem oživovat časný řád. Obdobně možnost sdružování věřících v rámci právnických osob v Řeckokatolické církvi podle CCEO umožňuje kán. 573 – § 1. Sdružení zřízená kompetentní církevní autoritou nebo schválená jejím dekretem jsou v Církvi právnickými osobami a nazývají se veřejná sdružení. Tato sdružení má právo zřizovat kompetentní autorita, jíž obvykle je příslušný diecézní, resp. eparchiální biskup, administrátor zmíněných jurisdikčně vyšších územních celků Církve na území státu, apoštolská stolice. Podle obou církevněprávních kodexů mají tato sdružení určit svůj název, cíl, sídlo, řízení a podmínky požadované pro zápis členů s vymezením způsobu činnosti. Kompetentní autorita má dohlížet, aby byla zachovávána neporušenost víry a mravů, a dohlížet, aby se do církevní disciplíny nevkradly zlozvyky. 4 Takovými sdruženími, právnickými osobami v rámci sociální oblasti, zřízenými podle církevních kodexů, jsou i farní charity, zřízené na menších církevních územních celcích, jimiž jsou farnosti. „Farní charita je veřejné sdružení věřících ve smyslu kán. 573 § 1 CCEO, kteří slouží bližním v duchu evangelia. Cílem farní charity je uskutečňovat charitativní poslání Církve, zasazovat se o zmírnění a odstranění materiální, duševní i duchovní chudoby a prokazovat skutky dobročinné lásky. Vedení farní charity tvoří předseda – kněz farnosti a tři laici – vedoucí, zástupce a hospodář, kteří jsou dobrovolníci. Právně a ekonomicky patří farní charita pod farnost, koordinačně a metodicky pod Řeckokatolickou charitu Prešov.“ 5 Stává se součástí Řeckokatolické církve sui iuris na Slovensku, Řeckokatolické charity Prešov a příslušné farnosti. Obdobně to platí i pro Římskokatolickou církev.
Farní charity – nové formy sdružování věřících podle církevního práva na pomoc potřebným Papež Benedikt XVI. v encyklice Deus caritas est, v čl. 28 vyzdvihuje neodmyslitelnou potřebu lásky (caritas) v naší společnosti. Podle jeho slov právě láska je nezbytná, i přes to, když bychom dosáhli nejlepší možné společnosti. Poukazuje na to, že v lidské existenci vždy vznikají náročné situace, ať už jde o materiální nouzi, osamělost nebo utrpení. Papež zdůrazňuje, že v těchto složitých situacích je nezbytná láska jako prostředek poskytování útěchy a pomoci. „Caritas“, jako vyjádření bezpodmínečné lásky a péče vůči druhým, je základním prvkem, který pomáhá překonat těžké životní situace. Papež nám připomíná, že ať už čelíme chudobě, samotě nebo utrpení, láska je tou silou, která dokáže přinášet do lidských životů útěchu a naději. Láska je nejen morálním imperativem, ale také neoddělitelnou součástí lidské zkušenosti. Bez ohledu na stav, v němž se společnost nachází, vždy existují lidské potřeby, utrpení, samota a právě láska poskytuje odpověď na tyto výzvy. Papež Benedikt XVI. vyzývá k projevení lásky a péče vůči druhým. 6 Taktéž farní charity napomáhají k sociálnímu dialogu mezi generacemi. „V dnešní době právě ona slouží k přetrhávání propasti mezi generacemi. Dnešní doba se zaměřuje na kult těla, a to znamená, že starší lidé nemají prostor v naší společnosti, staří lidé nedostávají své uznání ve společnosti.“ 7 I díky Farní charitě se tyto mezigenerační rozdíly minimalizují. Neboť farní charity nehledí na věk, ale na ochotu lidí.
Právě farní charity praktizují takovou lásku "Caritas" vůči lidem, na které společnost často zapomíná, nebo kteří jsou na okraji jejího zájmu. Aby mohla farní charita vzniknout, je zapotřebí:
- existuje potřeba pomoci ve farnosti
- jsou min 3 ochotní dobrovolníci
- souhlas správce farnosti
- registrace na příslušné diecézi, eparchii. 8
Za správce farnosti se považuje kompetentní duchovní, který byl dekretem biskupa ustanoven k působení v příslušné farnosti. Registrace je potřebná na příslušném biskupském úřadě, který představuje hlavní instituci církevního vyššího územního celku. Platí to i pro Řeckokatolickou církev.
Poslání farních charit je odvozeno od hlavního poslání Církve šířit poselství spásy a zprostředkovávat je konkrétní službou člověku v duchu Kristovy lásky. Základní poslání farní charity lze definovat jako budování společenství farnosti prostřednictvím skutků duchovního a tělesného milosrdenství, jakož i jakýchkoli aktivit a služeb, které přispívají k dobru jednotlivce a celé farnosti. Toto poslání se uskutečňuje ve společenství, kde se vztahy prohlubují prostřednictvím společné modlitby, čtení Svatého Písma, katechezí, vzájemné podpory a materiální pomoci. 9 List apoštola Jakuba připomíná, že pokud bratr nebo sestra něco potřebují a my to máme, mohou se obracet na nás. Tím se zdůrazňuje, že všichni, nejen členové farní charity, mají povinnost konat s láskou vůči bratřím a sestrám, kteří jsou v nouzi. Tato myšlenka odráží křesťanský závazek k poskytování materiální pomoci a podpory těm, kteří ji potřebují. Jakubův list10 vyzývá křesťany, aby svou víru projevovali i konkrétními činy lásky a solidarity vůči druhým, zejména v době jejich potřeby. 11 Farní charita se tak snaží naplňovat svou úlohu v duchu solidarity a lásky k bližnímu, čímž přispívá k budování pevného a sjednoceného farního společenství.
Činnost farní charity se soustředí na uskutečňování charitativních a sociálních aktivit s cílem odstranit nebo alespoň zmírnit nouzi lidí ve farnosti. 12 Pomoc se týká i sociálně slabších rodin. Často jsou to jednorodičovské rodiny. „Osamělí rodiče jsou na rozdíl od úplných rodin častěji ohroženi nezaměstnaností, nedostatečným přístupem k odpovídajícímu bydlení, sociální izolací, chudobou nebo sociálním vyloučením.“ 13 A to je další příležitost, kdy farní charity mohou pomáhat zejména matkám s dětmi. Farní charity mohou organizovat jednorázové aktivity nebo organizují systematické aktivity, na pravidelné bázi, které se soustavně opakují. Aby byla farní charita živá, je velmi důležité, aby připravila jednou za rok aktivitu na celoslovenské, archieparchiální, 14 a farní úrovni. Farní charity realizují své aktivity ve třech základních oblastech, které se navzájem doplňují. Každá z těchto oblastí přispívá k různým aspektům života farnosti a zajišťuje rozmanitost služeb, které mnohokrát mohou nabýt i širší rozměr.
V environmentální oblasti se farní charity angažují v ochraně životního prostředí. Aktivity v této oblasti zahrnují zkrášlování okolí, čištění studánek v lesích a výrobu ekologických výrobků. Tímto způsobem přispívají k udržitelnosti a ekologické odpovědnosti v rámci celé společnosti.
V sociálně-charitativní oblasti jsou aktivity těchto charit zaměřeny na pomoc lidem v nouzi. Farní charity pomáhají důchodcům při nákupu nebo jim nakupují. Taktéž organizují potravinové sbírky, sbírky hygienických potřeb, aby podpořily ty, kteří to potřebují. Tyto aktivity jsou srdcem sociální péče a solidarity ve farnosti.
V kulturně-pastorační oblasti se činnost vyznačuje účastí na farním plese a pečení vánočních oplatků směřuje k budování komunity a posiluje kulturní a duchovní vazby v rámci farnosti. Tyto aktivity vnášejí do života farnosti radostný a společenský rozměr, čímž posilují vzájemné porozumění a přátelství mezi jejími členy. Organizování podobných událostí nejen pomáhá shromažďovat prostředky na podporu těch, kteří je potřebují, ale také buduje společenství a zvyšuje povědomí o charitativních aktivitách ve farnosti i ve společnosti. 15
Závěr
Solidarita a subsidiarita ze strany dobrovolníků mnohdy suplují ty, kteří by se měli starat o sociálně slabší. „V současné společnosti, kde individualismus a péče o vlastní prospěch bývá standardem mnoha skupin, se velmi dobře ujímá sociální práce, která vychází z humanistických podob péče o člověka, avšak i charitativní péče má své tradiční místo a je stále úzce spjata s křesťanským přesvědčením.“ 16 Farní charity, skládající se z dobrovolníků, představují důležitou a neodmyslitelnou součást Katolické církve. Vytvářejí prostor, kde lidé mohou svou lásku projevovat konkrétním způsobem. Tento druh sociální práce vychází z křesťanské lásky. Farní charity hrají důležitou úlohu ve farnosti. Jsou její neodmyslitelnou součástí a zároveň prostředkem posilování a budování křesťanského společenství. Lze v nich pozorovat prolínání pastorace se sociální prací, které jsou v mnoha bodech totožné. Nejsou uzavřeny ani pro potřebné, kteří se nehlásí k členství v Katolické církvi.
Autoři: Mgr. JUDr. PhDr. Stanislav Bujda, PhD. Vysoká škola zdravotníctví a sociální práce sv. Alžběty Mgr. Štefan Pacák Řeckokatolická teologická fakulta Prešovské univerzity v Prešově
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ
Codex canonum ecclesiarum orientalium: Latinsko-slovenské vydanie. Prešov, Lublin : GTF PU, FKA KUL, 2012. 882 s. ISBN 978-83-7548-090-0. Codex iuri canonici: Latinsko–slovenské vydanie. Trnava : Spolok svätého Vojtecha, 2001. 937 s. ISBN 80-7162-227-3. Sväté písmo starého i nového zákona. Trnava : Spolok svätého Vojtecha, 2007. 1612 s. ISBN 978-80-7162-683-1.
BENEDIKT XVI.: Deus caritas est. [online]. [citované 20. novembra 2023]. Dostupné na internete: https://www.kbs.sk/obsah/sekcia/h/dokumenty-a-vyhlasenia/p/dokumenty-papezov/c/encyklika-deus-caritas-est-boh-je-laska.
SOKOLÍKOVÁ UHRIN, M.: Spájame sa pre pomoc núdznym. Žilina : Rímskokatolícka cirkev, diecéza Žilina, 2013. 90 s. ISBN 978-80-971506-1-7.
RAJŇÁKOVÁ, M – GNIPOVÁ, A.: Farské charity a dobrovoľníctvo v GKCH Prešov. In: TIRPÁK,P. – STRELCOVÁ, I.(ed.): Charita v službe Boha a človeka.: Gréckokatolícka teologická fakulta PU v Prešove, 2022. s. 118-122. ISBN 978-80-555-2915-8.
Z. č. 308/1991 Zb. o slobode náboženské víry a postavení církví a náboženských společností
ČITBAJ, F.: Kánonické právo. Tézy na štátnu skúšku z predmetu Praktická teológia v študijnom programe „KATOLÍCKA TEOLÓGIA“ 68 s. BEZ ISBN.
BUJDOVÁ, N.: ŠIMKOVÁ, B. - Jednorodičovské rodiny - nič výnimočné v našej Spoločnosti. In Kolokvium kazuistík. Zborník medzinárodnej konferencie. Nowy Sącz, Poľsko : VŠZSP sv. Alžbety, 2019. s. 15 – 23. ISBN 978-83-66394-13-1.
TIRPÁK, P.: Výchovné prostredie a jeho vplyv na medzigenračný dialóg podľa dokumentov Magistéria Cirkvi. In : TIRPÁK, P. – MICHANČOVÁ, S. (ed.) : Kvalita života a ľudské práva v prosociálnej spoločnosti. Gréckokatolícka teologická fakulta PU v Prešove, 2011. s. 155-156. ISBN 978-80-555-0343-1.
LEŠKOVÁ, L., MIČKOVÁ, K., SIVÁKOVÁ, N. Dobročinnosť a jej miesto v súčasnej spoločnosti. In: Charita v službe Boha a človeka: konferencia charity pri príležitosti 30. výročia obnovenia činnosti Gréckokatolíckej charity Prešov. 1. vyd. Prešov: Prešovská univerzita v Prešove, Gréckokatolícka teologická fakulta, 2022. ISBN 978-80-555-2915-8, s. 136-142.
ZÁKLADNÉ INFORMÁCIE O VZNIKU/OBNOVE FARSKEJ CHARITY. [online]. [citované 21. novembra 2023]. Dostupné na internete: https://www.charitaza.sk/wp-content/uploads/2013/03/zakl-info-o-vzniku-obnove-fch-plagatik.pdf
1ČITBAJ, F.: Kánonické právo. Tézy na štátnu skúšku z predmetu Praktická teológia v študijnom programe „KATOLÍCKA TEOLÓGIA“ s. 4 2ČITBAJ, F.: Kánonické právo. Tézy na štátnu skúšku z predmetu Praktická teológia v študijnom programe „KATOLÍCKA TEOLÓGIA“ s. 4 3ČITBAJ, F.: Kánonické právo. Tézy na štátnu skúšku z predmetu Praktická teológia v študijnom programe „KATOLÍCKA TEOLÓGIA“ s. 3 4 Porov. Kán. 298 – 311 CIC a kán. 574 – 583 CCEO 5RAJŇÁKOVÁ, M – GNIPOVÁ, A.: Farské charity a dobrovoľníctvo v GKCH Prešov. In: TIRPÁK,P. – STRELCOVÁ, I.(ed.): Charita v službe Boha a človeka.: Gréckokatolícka teologická fakulta PU v Prešove, 2022. 6Porov. BENEDIKT XVI.: Deus caritas est. < https://www.kbs.sk/obsah/sekcia/h/dokumenty-a-vyhlasenia/p/dokumenty-papezov/c/encyklika-deus-caritas-est-boh-je-laska>. čl. 28.(20.11.2023). 7TIRPÁK, P.: Výchovné prostredie a jeho vplyv na medzigeneračný dialóg podľa dokumentov Magistéria Cirkvi. In : TIRPÁK, P. – MICHANČOVÁ, S. (ed.) : Kvalita života a ľudské práva v prosociálnej spoločnosti. Gréckokatolícka teologická fakulta PU v Prešove, 2011. s. 155 8Porov. https://www.charitaza.sk/wp-content/uploads/2013/03/zakl-info-o-vzniku-obnove-fch-plagatik.pdf 9SOKOLÍKOVÁ UHRIN, M.: Spájame sa pre pomoc núdznym. Žilina : Rímskokatolícka cirkev, diecéza Žilina, 2013. s. 22. 10 Súčást křesťanského biblického kánonu. 11(porov. Jak 2, 14-18) 12Porov. SOKOLÍKOVÁ UHRIN, M.: Spájame sa pre pomoc núdznym. Žilina : Rímskokatolícka cirkev, diecéza Žilina, 2013. s. 26-28. 13BUJDOVÁ, N.: ŠIMKOVÁ, B. - Jednorodičovské rodiny - nič výnimočné v našej Spoločnosti. In Kolokvium kazuistík. Zborník medzinárodnej konferencie. Nowy Sącz, Poľsko : VŠZSP sv. Alžbety, 2019. s. 19 14 Arcidiecéznej v cirkevnoslovanském jazyce. 15Porov. RAJŇÁKOVÁ, M – GNIPOVÁ, A.: Farské charity a dobrovoľníctvo v GKCH Prešov. In: TIRPÁK,P. – STRELCOVÁ, I.(ed.): Charita v službe Boha a človeka.: Gréckokatolícka teologická fakulta PU v Prešove, 2022. s. 118-122. 16 LEŠKOVÁ, L., MIČKOVÁ, K., SIVÁKOVÁ, N. Dobročinnosť a jej miesto v súčasnej spoločnosti. In: Charita v službe Boha a človeka: konferencia charity pri príležitosti 30. výročia obnovenia činnosti Gréckokatolíckej charity Prešov. 1. vyd. Prešov: Prešovská univerzita v Prešove, Gréckokatolícka teologická fakulta, 2022. s. 136-142.