Přinášíme Vám článek z časopisu Sociální práce/Sociálna práca vydaný v čísle 4/2011, které se zaměřilo na téma Dobrovolnictví a sociální práce. Nedávno byl na Slovensku ukončen výzkum o dobrovolnictví realizovaný v rámci Evropského roku dobrovolnictví 2011. Výzkum „Dobrovolnictví na Slovensku – výzkumné reflexe“ jako součást Národní kampaně k ERD byl složen ze dvou částí. První část spočívala v reprezentativním kvantitativním výzkumu a druhá část byla založena na kvalitativní metodologii. Cílem výzkumu bylo získat obraz o dobrovolnictví na Slovensku, zjistit a analyzovat rozsah dobrovolnictví, jeho strukturu, identifikovat zdroje a efektivní strategie významné pro činnost vybraných organizací pracujících s dobrovolníky a prognózovat budoucnost dobrovolnictví na Slovensku. Alžbeta Brozmanová Gregorová, která byla jeho spoluautorkou, komentuje výsledky výzkumu a směřování dobrovolnictví na Slovensku. Co pro Vás bylo na výsledcích výzkumu o dobrovolnictví na Slovensku nejpřekvapivější? Mě osobně překvapilo, kolik lidí na Slovensku se zapojuje do dobrovolnických aktivit. V rámci výzkumu jsme sledovali dobrovolnictví formální a neformální (pozn. redakce: tzv. formální dobrovolnictví je organizováno dobrovolnickým centrem, neziskovou organizací nebo přímo poskytovatelem služby). Na Slovensku je 27,5 % z celkové dospělé populace zapojeno do formálního dobrovolnictví, v rámci neformálního dobrovolnictví je to až 47,1 % obyvatel. Myslím si, že jsou to velmi pěkná čísla, na kterých můžeme ukázat, že dobrovolnictví na Slovensku existuje a je záležitostí velké skupiny lidí.
Nepředchozí výzkumy neukazovaly takovou účast na dobrovolnických aktivitách? Komparace s jinými výzkumy o dobrovolnictví na Slovensku je velmi problematická. I když bylo na Slovensku realizováno již několik výzkumů na toto téma, jejich metodologie je odlišná a poskytuje značně rozdílné údaje o tom, jaké procento obyvatelstva se vlastně zapojuje do dobrovolnických aktivit. Pokud se podíváme například na výzkumy v letech 2003–2004, zjistíme, že údaje dokumentující míru dobrovolnictví kolísají od 13 do 46 %, což zpochybňuje spolehlivost těchto údajů.
Jaká je pozice Slovenska, týkající se výzkumu dobrovolnictví, v porovnání s Evropou? Co se týče výzkumů v Evropě, mohu porovnat údaje našeho výzkumu s Českou republikou, kde byl výzkum realizován v minulém roce. V Česku zaznamenali vyšší míru participace lidí v rámci formálního dobrovolnictví v porovnání se Slovenskem, zatímco v neformálním dobrovolnictví je míra dobrovolnictví na Slovensku vyšší. To znamená, že formální dobrovolnictví souvisí s rozvinutostí infrastruktury dobrovolnictví, která je podle mého názoru v Česku na vyšší úrovni než na Slovensku. Byla také vydána zpráva o dobrovolnictví v rámci Evropské unie. Zpráva vychází z výsledků výzkumů realizovaných na Slovensku v předchozích letech a na jejich podkladě nás zařazuje mezi země s nízkou mírou participace. Podle našeho výzkumu však patříme mezi země se střední mírou participace v dobrovolnických aktivitách, podobně jako i většina zemí střední Evropy a další rozvinuté země.
Z Vašeho výzkumu vyplývá, že v současnosti se nejvíce dobrovolníků realizuje právě v oblasti sociálních služeb. Co z toho vyplývá pro sociální práci? Podle mě je to pro sociální práci jedna z důležitých výzev. Sociální služby jsou oblastí, v níž výrazně stoupla participace dobrovolníků, a právě sociální služby jsou podle mého názoru oblastí, v níž se mohou uplatnit sociální pracovníci i jako koordinátoři dobrovolnických programů, a tím se podílet na profesionalizaci práce s dobrovolníky.
Co je důležité pro další rozvoj dobrovolnictví v rámci jeho výzkumu? Tém je hned několik. Výzkum nám pomohl získat obraz v základní rovině, ale každá z jednotlivých témat nebo dimenzí, kterým jsme se ve výzkumu věnovali, by si zasloužila samostatný výzkum. Ať už je to rozsah dobrovolnictví, pravidelnost, stabilita, nebo motivace, bariéry, sociální profil, profesionalizace práce s dobrovolníky. A to nejen z pohledu například aktivních dobrovolníků či běžné populace, ale i z pohledu lidí, kteří v rámci své práce řídí dobrovolnické programy.
V souvislosti s dobrovolnictvím se prosazuje i koncepce „Service learning“ (učení se službou), jako možnost aktivizace potenciálních dobrovolníků a zároveň jako nástroj jejich profesionalizace. Jakou máte zkušenost s touto koncepcí? Koncepci Service learning vnímám jako vyučovací a učební strategii, která integruje smysluplnou dobrovolnickou zkušenost se vzděláváním a s reflexí. Je to koncepce, která je podle mého názoru uplatnitelná i ve vzdělávání sociálních pracovníků a pracovnic, ale nejen ve vzdělávání této cílové skupiny. V zahraničí se rozvíjí již od základních škol. I u nás na Univerzitě Mateja Bela s ní máme zkušenosti v rámci několika předmětů. Pokud chceme začlenit dobrovolnictví do vzdělávání, je nutné praktickou zkušenost propojit s cíli vzdělávání, s teoretickou přípravou studentů, navázat na teoretickou přípravu reálnou zkušeností z praxe a následně reflektovat zkušenost zpětně do teoretické přípravy. Já to vnímám jako velmi dobrý model výchovy k dobrovolnictví.
Jaké jsou výhody dané koncepce? Její výhody vidím v rozvoji konkrétních vědomostí, dovedností potřebných jak pro běžný život, tak i pro trh práce, rozvoj osobnosti lidí, kteří se do těchto činností zapojují. Důležitou charakteristikou a další výhodou je, že vychází z potřeb komunity, nebo by měla. Výsledkem je, že můžeme prostřednictvím jejího využití uspokojit potřeby komunity, v níž se tato koncepce rozvíjí.
Mohla byste na konkrétním příkladu přiblížit, co jste v této oblasti udělala právě vy? Na univerzitě máme předmět „práce s romským etnikem“ a studenti si v rámci tohoto předmětu měli možnost vybrat mezi dobrovolnickou zkušeností nebo běžnými semináři. Vytvořila se tak jedna skupina preferující právě zmíněnou dobrovolnickou zkušenost, s níž jsme realizovali projekt v romské osadě. Úkolem studentů spolu s mladými lidmi z romské osady bylo projít vzděláváním pro přípravu dobrovolnického programu, společně si dobrovolnický program připravili a realizovali ho pro děti a mládež v romské osadě. Podařilo se nám tak zapojit romskou mládež, která se stala nejen příjemcem dobrovolnických aktivit, ale také jejich aktivním subjektem při jejich vykonávání. Pro studenty to byla právě ta zkušenost vedle teoretického vzdělávání, která se týkala práce s romským etnikem a specificky dobrovolnického managementu, zažili si dobrovolnickou zkušenost. Poté ještě probíhala jejich reflexe v rámci skupinových setkání, ale také individuální reflexe jejich zkušeností.
Jaká je udržitelnost studentů pro oblast dobrovolnictví? Mně osobně se potvrzuje to, co říkají i výzkumná zjištění. Ukazuje se, že největší bariérou nezapojení se do dobrovolnických aktivit je nepožádání o pomoc, že reálně člověka nikdo nepožádal. Na druhé straně si myslím, že cesta k získání dobrovolníků vede přes konkrétní dobrovolnické nabídky, přímým kontaktem s lidmi, které chceme oslovit. Podle mě je to v první fázi získávání dobrovolníků o osobním kontaktu. Až potom vyvstává otázka jejich udržitelnosti, nakolik je program a zkušenost přitažlivá, nakolik jim poskytuje to, co od ní očekávali, jak se setkala jejich očekávání s očekáváními organizace, pro kterou pracovali, a podobně.
Jaká je Vaše zkušenost? Daří se udržet dobrovolníky v jejich činnosti? Do určité míry ano, je to velmi individuální. I díky tomu, že učím na vysoké škole a pracuji v Centru dobrovolnictví, si uvědomuji, že kvalitní vedení dobrovolnického programu si vyžaduje celého člověka. Celá aktivita je udržitelná tehdy, když vy jako koordinátor do toho investujete tolik energie, aby to udržitelné bylo. Pokud tomu tak není, pak lidé, s nimiž pracujete, postupně ztrácejí motivaci. Například už jen tím, že s nimi nejste v kontaktu.
Co by podle Vás pomohlo zvýšení prestiže dobrovolnictví? V tomto směru je několik trendů. Mně se líbí jeden, který hovoří o takzvané produktizaci dobrovolnictví. Znamená to, že bychom měli zabalit dobrovolnickou činnost jako produkt, aby bylo jasné, co člověk může prostřednictvím dobrovolnictví získat, kolik času musíme investovat do dobrovolnické aktivity, co nám zkušenost přinese a co přinese druhé straně. To by mělo být jasné. Stejně tak, jako když si kupujete jakýkoli jiný produkt. To my na Slovensku podle mého názoru neumíme – neumíme dobrovolnickou zkušenost prodat jako zboží. A zejména v oblasti dobrovolnictví mládeže by to bylo velmi potřeba.
Je to tedy součást určitého marketingu nebo politiky dobrovolnictví? Nejsem si jistá, zda na Slovensku existuje nějaká politika dobrovolnictví. Určitě bylo významným krokem přijetí zákona o dobrovolnictví, což se nám podařilo letos. Jsme nyní na samém začátku, máme výzkum, máme zákon a můžeme začít tvořit politiku v oblasti dobrovolnictví a strategii podpory dobrovolnictví na Slovensku.
Rozhovor pro časopis Sociální práce/Sociálna práca zpracovaly Michaela Lipčaková a Eliška Barochová
Objednejte si časopis Sociální práce/Sociálna práca prostřednictvím online formuláře, který najdete na adrese http://www.socialniprace.cz/objednavka.php, a získejte přes 160 stran odborné inspirace, jak profesionálně a efektivně pracovat se svými klienty. Komunikaci pro objednávky zajišťuje Olga Cídlová, e-mail: olga.cidlova@socialniprace.cz, tel.: (+420)549495224.