Globální demografická revoluce a přetrvávající ekonomická a finanční krize vytvářejí výzvy pro sociální zabezpečení i lokálně v malém Slovensku uprostřed Evropy. Její současná generace byla svědkem rychlého přechodu od komunistického centralizovaného paternalistického státu k rozvinuté dárcovské zemi s vysokým ekonomickým růstem, který ne vždy plně odpovídal slibovanému inkluzivnímu sociálnímu růstu a lepšímu životu celé slovenské společnosti.

Během komunistické správy v letech 1948 až 1989 byla sociální politika plně financována ze státního rozpočtu. Státní rozpočet sloužil centralizovanému paternalistickému totalitnímu státu. Státní paternalismus poskytoval záruky relativně rovné sociální bezpečnosti. Lidé žili v takových podmínkách jako v běžném standardu. Po pádu sovětského impéria a úspěchu československé sametové revoluce byla do této části střední Evropy nově pokojně znovu zavedena demokracie. Návrat kapitalismu prostřednictvím privatizace a restituce národního majetku a transformace z plánované na tržní ekonomiku změnil povahu státu.

Realita státu se rychle změnila z plánované na tržní ekonomiku pomocí ne zcela férové divoké privatizace, kde si budoucí předem vybraní vlastníci kupovali majetek za pár centů, a pomocí podvodných nároků v restitucích nebo aukcích. Vedle těchto pololegálních praktik při změně vlastníků státu byly dokonce spáleny vědecké knihy napsané během bývalé správy. Jako příklad se to stalo s knihovnou bývalého centrálního výzkumného centra pro regionální plánování. Evropská unie (EU) je založena na principu plánování. Později bylo Slovensko během předvstupních jednání znevýhodněno v důsledku zrušení plánovacích činností. Evropa nyní plní svou novou desetiletou strategii do roku 2020 a také další nástroje, jako je Evropský sociální fond, mají svá vlastní plánovací období.

Slovensko bylo později poměrně ekonomicky úspěšnou zemí a přezdívka 'Tatra Tiger' se objevila po realizaci programu liberálních ekonomických reforem. Název 'Tatra Tiger' pochází z místního pohoří Tater, které je také použito na rubové straně slovenské euromince. Slovensko mělo jeden z nejvyšších růstů hrubého domácího produktu v EU. To lze částečně přičíst nově příchozí automobilové výrobě (Volkswagen z Německa, PSA Peugeot Citroën z Francie a KIA z Jižní Koreje). Nejvyšší produkce automobilů na obyvatele na světě je letos na Slovensku.

Průzkumy veřejného mínění však ukazují, že navzdory výsledným vysokým tempům růstu většina lidí reformy všeobecně neschvaluje, protože jsou spojeny s drastickou ztrátou sociální jistoty. Ekonomický boom není vždy zárukou sociálního míru, pokud tento růst není spravedlivě rozdělen mezi občany. Vysoké zklamání a následná sociální revolta je také možná, jak se stalo v několika zemích. Ekonomický růst na Slovensku byl doprovázen reformou dříve státního zdravotního systému, úplnou reformou důchodového systému ("privatizace stáří"), nahrazením progresivního zdanění rovnou daní, rychlými změnami zákonů a dalších právních předpisů a rostoucími cenami nemovitostí. Nezaměstnanost po zahájení reforem v roce 1989 vyskočila na velmi vysokou úroveň a stále patří mezi nejvyšší v Evropské unii (14,71 %, Eurostat, 31/2013). Většina lidí bez práce trpí dlouhodobou nezaměstnaností. Mladá generace je nyní v rizikovější situaci ve srovnání s ekonomicky aktivními nebo důchodci. Životní úroveň rodin s dětmi se snížila. Péče o potomky je nyní soukromou záležitostí, téměř bez veřejné podpory. Slovensko v evropském srovnání patří mezi slabší země, pokud jde o šanci dítěte nebýt diskriminováno v materiálních potřebách, vzdělání a zdravotní péči. Na základě těchto poznatků je na Slovensku nízká vnitrospolečenská solidarita.

Československo (nebo Česko-Slovensko) vzniklo jako výsledek první světové války po roce 1918 ve formě jednotného státu. Název nového státu byl uměle vytvořen spojením slov "České země" a "Slovensko" do jednoho. Zůstaly nevyřešené problémy vztahu mezi Slováky a Čechy. Později v roce 1968 byl stát transformován na federaci dvou republik. Dvoustranná dohoda mezi českou a slovenskou vládou umožnila vznik dvou nezávislých států. Tento český a slovenský "rozvod" měl precedens v norském a švédském nekrvavém rozdělení v roce 1905. Tyto dva nezávislé státy se ukázaly jako krátce trvající entity. Velké rozšíření Evropské unie přijetím 10 nových členských států v roce 2004 změnilo nezávislost Slovenské a České republiky. Místo dvoustátní federace začaly žít s dalšími 23 členskými státy EU. Evropská unie má nyní 27 členů a tento počet stále roste.

Ekonomický a finanční růst umožnil plné členství v Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) v roce 2000 jako důkaz ekonomického pokroku na Slovensku. Díky zdravé a stabilní finanční situaci v zemi bylo Slovákům oficiálně umožněno vstoupit do eurozóny a začít používat společnou evropskou měnu místo lokální slovenské měny v oběhu.

Země se stala členem mezivládní vojenské aliance Severoatlantické aliance (NATO) v roce 2004 ve stejném roce jako členství v EU. Vnitrozemská a dříve izolovaná země zrušila svou hraniční kontrolu poté, co se stala součástí schengenského prostoru. Slovensko má nyní pouze krátkou hranici s Ukrajinou. Všichni slovenští rezidenti dnes mohou cestovat bez celní nebo pasové kontroly kdekoli v rámci stran Schengenská dohoda (26 evropských zemí). Víza byla zrušena s mnoha dalšími zeměmi (jako Kanada). Slovenská republika využívá takzvaný Visa Waiver Program (ESTA) od roku 2008. Slováci nyní mohou vstoupit dokonce do USA bez víza.

To vše se stalo v relativně velmi krátké době. Život místních lidí je velmi odlišný od doby bývalého komunistického československého režimu. Žijí lépe? Jsou spokojenější, zdravější a žijí šťastnější život? Existují nové výzvy vyvolané současnými ekonomickými a demografickými změnami. Přetrvávající globální finanční krize, nejistá budoucnost evropské integrace, stárnutí společnosti a nedostatek pracovní síly v blízké budoucnosti jsou některé ze zásadních problémů.

Jeden z nejvyšších růstů HDP na obyvatele v Evropě je doprovázen jednou z nejvyšších nespokojeností občanů se životem v zemi mezi členskými státy OECD. Lidské zdraví je vážně ovlivněno životní spokojeností. Růst štěstí by mohl snížit pravděpodobnost výskytu mnoha nemocí. Podle studie OECD v Paříži (Better Life Index, 2011) patří slovenská společnost k nejméně spokojeným populacím. Nižší životní spokojenost byla pouze v Estonsku, Ruské federaci a Turecku. Index životní spokojenosti v roce 2006 z University of Leicester řadil Slovensko na 129. místo ze 178 zemí. Slovensko oficiálně patří k bohaté části světa a nepřijímá zahraniční pomoc. Slovensko zřídilo svou agenturu pro mezinárodní pomoc a rozvoj a je nyní dárcovskou zemí. Mnoho rozvojových národů, které jsou cílem slovenské pomoci, žije v šťastnější společnosti.

Vznikla obrovská propast v regionálních rozdílech na Slovensku. Hlavní město Bratislava překonalo v ekonomické síle například Prahu, Stockholm a Vídeň v roce 2010. Mezi předními regiony EU v žebříčku regionálního HDP na obyvatele v roce 2010 dosáhl bratislavský samosprávný kraj 176 % (průměr EU představuje 100 %). Zbytek země má pouze jednu třetinu ekonomické síly bratislavského regionu (Eurostat, 46/2013).

Politika Evropské unie je založena na inkluzivním růstu, soudržnosti a solidaritě mezi všemi lidmi, regiony a státy. Rada Evropy rovněž věří, že sociální soudržnost je schopnost zajistit prosperitu všem lidem, minimalizovat nerovnosti a vyhnout se polarizaci. Mezinárodní organizace práce přijala v rezoluci v roce 2001, že investice do sociálního rozvoje není plýtváním, a později v roce 2012 ILO schválila právo na sociální minimum v Doporučení o národních sociálních záchytných sítích.

Slabá regionální solidarita je doprovázena nízkou úrovní mezigeneračních vazeb. Slovenští starší lidé ve věku 65+ mají nejslabší úroveň kontaktů s příbuznými (Social Participation and Social Isolation, 2010). Nízká mezigenerační a regionální solidarita, růst závislé neaktivní populace a zvyšující se podíl chudých lidí ohrožují sociální zabezpečení a zaručená sociální práva budoucích generací na Slovensku.

Průzkum veřejného mínění mezi obyvatelstvem odhalil nezaměstnanost jako nejobávanější životní situaci na Slovensku. Dokonce lidé ve věku 43 let nemají dobrou šanci na nové zaměstnání kvůli svému "vysokému" věku. Flexikurita (flexibilní pracovní podmínky s jistotou nového zaměstnání a zaručeným sociálním standardem) prosazovaná EU má na Slovensku malé využití. Flexikurita založená na vysoké zaměstnatelnosti zde postrádá svůj význam jistoty. Nezaměstnanost je během pracovní kariéry pro většinu občanů téměř standardní situací. Běžná je i dlouhodobá nezaměstnanost někdy přesahující 8 let. Slovenská republika má nejvyšší podíl dlouhodobě nezaměstnaných lidí – 9,2 % (údaje Eurostat). Všechny členské státy EU mají v průměru 4 %, což znamená, že v některých zemích tento problém neexistuje, jako například v sousedním Rakousku. Lidé bez práce po dlouhou dobu obecně ztrácejí svou zaměstnatelnost. I za teoretické podmínky přebytku pracovních příležitostí nejsou schopni začít pracovat vlastním rozhodnutím. Nemají dostatek vůle. Potřebují odborné zacházení a pomoc.

Míra zaměstnanosti ve zdravotnictví a sociální práci na Slovensku je hluboko pod průměrem EU a tato míra dokonce klesala v letech 2000–2009 (s. 11, Second Biennial Report, 2010). Rada pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele ministrů členských států EU (EPSCO) doporučila v roce 2012 (s. 12, Annual Growth Survey) iniciativy, které usnadňují rozvoj odvětví s nejvyšším potenciálem zaměstnanosti, včetně zdravotnického a sociálního sektoru ("bílá pracovní místa"). Potenciál pracovních míst v sociálním sektoru je na Slovensku vysoký kvůli rozdílu v míře zaměstnanosti v tomto sektoru ve srovnání s průměrem EU.

Prosincová zpráva OECD z roku 2012 o Slovensku naléhala na větší úsilí při řešení problémů na trhu práce, přičemž dlouhodobá nezaměstnanost patří k nejvyšším v 34členné organizaci industrializovaných národů. Slovenská ekonomika dominovaná vývozem automobilů a elektroniky se potýká s rostoucí nezaměstnaností od doby, kdy globální krize udeřila na konci roku 2008. Slovensko má jednu z nejvyšších měr nezaměstnané mládeže a absolventů (asi o 13 % vyšší než průměr EU). Absolventi škol patří z hlediska trhu práce mezi marginalizované skupiny. V některých regionech je přes 40 % z nich nezaměstnaných. Mladí lidé jsou častěji ohroženi chudobou než důchodci.

Míra nezaměstnanosti na Slovensku se vyznačuje vysokými regionálními rozdíly se zhoršováním situace od západu na východ země podle geografické orientace. Zákonný důchodový věk je 62 let. V praxi představují zaměstnaní lidé ve věku 58 let a více nyní menšinu aktivní pracovní síly. Nejnižší věk odchodu z trhu práce ze všech členských států EU je na Slovensku (Eurostat online data, 2009). Ageismus a věkové stereotypy, které existují také v soukromém životě, jsou v zemi vážnými problémy. Slovenští lidé obvykle považují kohokoli za starého nebo příliš starého na práci o 3–5 let dříve, než je evropský standard. Není překvapením, že studenti sociální práce ve svých závěrečných pracích označují lidi ve věku 50 let nebo méně za staré lidi ("seniory"). Citace typu, že starší lidé "zbytečně obsazují pracovní místa" vhodná pro mladší, nejsou vzácné. Starší pracovníci jsou stejně důležití i pro mladší. Země s nedostatkem pracovních míst je nemají pro všechny generace a naopak. Koncept zbytečnosti stáří se objevil během průmyslové revoluce. Pro dnešní pracovní život je to překonaná diskriminace, nikoli ochrana starších lidí. Zvláštní mezinárodní nástroj o právech starších lidí by mohl být prospěšný.

Odhaduje se, že jednu desetinu slovenské populace tvoří Romové. Tato populace je autochtonní menšinou žijící nepřetržitě od 15. století. Po bouřlivé historii nejsou integrováni. Většinová populace žije většinou odděleně od nich. Hlavním problémem je 80% nezaměstnanost mezi Romy. To vytváří těžké břemeno pro sociální systém. Dosud nebylo nalezeno udržitelné řešení. Jak může slovenská společnost žít s rostoucím počtem cizinců narozených v zahraničí, když dosud nenašla způsob, jak pokojně a smysluplně žít se svými vlastními občany s jinou barvou pleti?

Neadekvátní zdravotní situace je také důsledkem sociálních nerovností ve státě, které jsou vyšší než v jiných evropských národech. Délka zdravého života je na Slovensku pro lidi ve věku 65+ pouze 3 roky. Zdravý život měří počet zbývajících let, které může osoba v určitém věku očekávat, že bude žít bez zdravotního postižení. Průměrná délka zdravého života pro zbytek Evropy v roce 2010 byla 9 let (Eurostat, 60/2012). Dvě téměř stejné populace v bývalém Československu po 20 letech oddělení jsou nyní dvě různé slovenské a české populace, pokud jde o zdravý život.

Sociální práce je obecně uznávána jako profese lidských práv. Sociální pracovníci musí sloužit k řešení problémů a využívání příležitostí, které současné krize nabízejí. Sociální práce na Slovensku musí být sociálně proaktivnější. Zdravotní nerovnosti vyplývají buď ze sociálních nerovností. Nízké investice do sociálního rozvoje a sociální politiky vedly ke špatnému zdravotnímu stavu populace. Zdravotní nerovnosti na Slovensku nejsou nevyhnutelné nebo neměnné. Ve slovenské legislativě se uvádí, že každý má právo na ochranu svého zdraví. Na základě veřejného pojištění mají občané právo na bezplatnou zdravotní péči a na léčivé přípravky za podmínek stanovených zákonem. Běžný život je nyní v přísném protikladu.

Stárnutí společnosti, dlouhodobě nízká plodnost a projekce poklesu slovenské populace ovlivní budoucí udržitelný důstojný život v zemi. Demografické projekce očekávají pro Slovensko pokles populace doprovázený třikrát vyšším indexem závislosti starých osob v roce 2050. Snížení počtu občanů se změnami v demografické struktuře, což se obecně očekává, sníží potenciál disponibilní pracovní síly i ve sféře vysoce žádaných sociálních a zdravotních služeb.

Stárnutí společnosti je výsledkem odlišného modelu fertilního chování. Není výsledkem pouze odkládání prvního porodu, ale dopadu katastrofálně nízké míry plodnosti. Míra plodnosti je nižší než během druhé světové války. Na začátku 19. století byl průměrný počet dětí na jednu slovenskou ženu 5,9 a v roce 2009 to bylo pouze 1,3. To není pouze výzva Slovenska. Stárnutí je součástí globalizace. Míra plodnosti pod 2,1 dítěte na jednu ženu znamená depopulaci země. The Geneva Association ukazuje, že Japonsko dosáhlo tohoto limitu v roce 1955, Rusko v roce 1965, Austrálie v roce 1975, Jižní Korea v roce 1985, Čína v roce 1990, Thajsko v roce 1995, Brazílie v roce 2005, USA v roce 2010 a odhaduje se Mexiko v roce 2015, Indie v roce 2025. Slovensko to udělalo v roce 1989. Dosud nejlepším řešením bylo importování nových občanů. Jak se tato nízká plodnost šíří světem, nebude existovat země s volnou pracovní silou. Také Slovensko brzy zjistí, že neexistuje země pro možný "import" hostujících pracovníků nebo "nových Slováků". Protože třetí svět také následuje model jednoho nebo žádného dítěte na rodinu. Nedostatek pracovních příležitostí bude brzy nahrazen nedostatkem pracovní síly. Nedostatek sociálních pracovníků a zdravotních sester bude nejbolestivější pro většinu populace. Současná situace je velmi vážná, vyplývající z krize ve společnosti, nevhodné sociální politiky a dlouhodobých problémů. Evropa byla a je kontinentem migrantů. Je úkolem dnešních slovenských generací rozhodnout, v jaké kvalitě a komu chtějí odkázat svou zemi.

Stárnutí společnosti (nikoli nízká plodnost) je označováno jako hrozba pro veřejné sociální systémy. Můžeme to nazvat demografickým alarmismem. Představme si opačnou situaci. Vysoká míra plodnosti a hojnost dětí by mohly vytvořit další demografický alarmismus, protože by opět nebylo proporcionálně dost ekonomicky aktivních lidí.

Privatizace starobních sociálních systémů byla realizována s nejdražší propagační kampaní v historii Slovenska. Před začátkem reformy OECD poznamenala, že Slováci potřebují provést určitá parametrická zlepšení v důchodovém systému a bude stabilizován na mnoho let. Nicméně s podporou Světové banky začala slovenská důchodová lobby privatizovat zabezpečení ve stáří. Nasbírané dlouhodobé peníze postupně mění vlastníky této země z veřejných rukou na soukromé vlastníky penzijních systémů. Nikdy nekončící změny (novely) v důchodovém zákoně během posledního desetiletí ohrožovaly životní podmínky lidí. Systém sociálního zabezpečení je omezován úspornými opatřeními, která ohrožují budoucí dávky jak v penězích, tak v naturáliích. Propracovaný systém sociální ochrany trpí nedostatkem rozpočtu. Již není možné dále snižovat sociální dávky, protože jsou všechny většinou pod hranicí přežití. Udržitelná úsporná opatření bez budoucnostně orientovaných investic nejsou cestou, jak zaručit udržitelný důstojný život v zemi.

Současná situace s velmi slabým základním zákonným důchodovým systémem vytváří očekávání nižších starobních dávek pro budoucí generace důchodců ve srovnání se současnou úrovní příjmů ekonomicky neaktivních občanů. Současný starobní systém se zdá být neinkluzivní. Segreguje skupinu osob (starší) jako zvláštní část společnosti s paternalisticky určenými potřebami. Ještě více, důchodci nebudou mít prospěch ze své předchozí práce pro společnost. Důvodem je zavedení nových pravidel pro valorizaci důchodových dávek, která je zbavují budoucího prospěchu z ekonomického pokroku. Očekávaný růst mezd neovlivní jejich příjem ve stáří. Slovensko bude mít brzy zásadní problém s lidmi ve vyšším věku bez adekvátního důstojného příjmu. Důchodový systém sám o sobě nenabádá lidi, aby se připravili na stáří, spíše podporuje krátkozrakost a odrazuje od ní (Hettes, 2011).

Slovensko má jeden z nejnižších daňových výnosů (včetně sociálních příspěvků), které činily 28,3 % v roce 2010 (v % HDP). Například v Dánsku byla tato míra 48,5 %. Průměr EU byl 39,6 %. To znamená o 10 % méně na Slovensku (Eurostat 2/2012). Vlády této země dobrovolně snížily výběr v období 2002–2010 o 5 %. Výsledkem je krize sociálního státu a situace proklamované politiky nulových peněz pro sociální rozvoj. Výdaje na sociální ochranu jako procento HDP byly v roce 2006 pouze 15 % ve srovnání s průměrem EU 25 %. To ještě více ohrožuje řešení sociálních problémů nebo jakýkoli další progresivní sociální rozvoj na Slovensku.

Zavádění státní politiky orientované na slabší veřejnou odpovědnost s posilováním soukromé odpovědnosti za sociální zabezpečení nebylo spojeno s důstojnou příjmovou politikou. Slovenská ekonomika dosáhla v roce 2010 73 % průměru HDP na obyvatele EU (Eurostat, 60/2012). Pro srovnání, průměrná hodinová mzda byla na Slovensku 8 €, ve srovnání s EU 23 €. To představuje zhruba 30 %. Slovenská pracovní síla je velmi levného druhu. Slovensko patří mezi země, kde ekonomický růst není propojen s růstem životní úrovně. Srovnatelná výhoda země založená pouze na levné pracovní síle ohrožuje udržitelný sociální rozvoj v zemi.

Místo univerzálního pokrytí v sociálním zabezpečení byl zaveden převážně dobrovolný systém. Průzkum provedený pro ILO (Hettes, 2011) zjistil, že pouze jedna třetina populace (většinou zaměstnanci) je pokryta veřejným důchodovým systémem a přispívá do něj. Druhá třetina populace je podobně členem důchodového systému, ale přispívá pouze nejnižší částkou požadovanou zákonem. Jejich budoucí starobní dávky by proto měly být pod sociálním minimem a budou potřebovat sociální pomoc. Poslední třetina populace není součástí žádného důchodového systému (nezaměstnaní, částečně zaměstnaní, neaktivní, studenti a další). Důstojný budoucí život těchto lidí je ohrožen. Značná část ekonomicky aktivní populace se připojila k rizikovému soukromému důchodovému systému, který funguje bez záruk. Polovina výše zmíněné první třetiny populace je členem takového systému. To znamená, že jejich budoucí starobní dávky nejsou plně zaručeny a budou potřebovat určitou sociální pomoc. Doporučení ILO o národních sociálních záchytných sítích by mohlo být důležité i pro "rozvinutý" slovenský stát.

Slovenská ústava zaručuje, že občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří, v případě pracovní neschopnosti, jakož i po ztrátě živitele. Ústavní zákon také chrání, že každý, kdo je v hmotné nouzi, má nárok na pomoc nezbytnou k zajištění základních životních podmínek. Změny provedené před současnou krizí a během ní aktivují růst sociální nejistoty na Slovensku s dlouhodobým zhoršováním podmínek v blízké budoucnosti.

EU ztrácí svou dynamiku. Lisabonský program (2000–2010) nebyl úspěšně dokončen a nová strategie Evropa 2020 se nedaří příliš dobře. Hlavní cíle strategie EU 2020 očekávají zvýšení míry zaměstnanosti populace ve věku 20–64 let ze současných 69 % na nejméně 75 %. Slovensko si zvolilo snazší konečný cíl 71–73 %. Ve výzkumu je to na Slovensku pouze jedna třetina cíle EU. Stejně tak v oblasti životního prostředí (emise skleníkových plynů, obnovitelná energie a energetická účinnost) má země slabší cíle. Slovenská vláda přijala plán na snížení podílu předčasných odchodů ze vzdělávání a podílu lidí s dokončeným terciárním vzděláním, který není příliš ambiciózní. Podobně je to v boji proti chudobě. To nezaručuje politiku přátelskou k lidem a pokroku. Udržování status quo za zhoršující se globální pozice je krátkozraká politika.

Hlavní problémy a výzvy pro slovenskou společnost můžeme najít zde.

  1. Slováci jako lidé jsou ohroženi (míra plodnosti nižší než během druhé světové války). To povede v blízké budoucnosti k nedostatku zdravotních sester, sociálních pracovníků a pracovní síly obecně. Problém je globálně rostoucí.
  2. Nedostatek pracovních příležitostí s nejvyšší mírou dlouhodobé nezaměstnanosti. Potřebují odbornou pomoc kvůli nízké úrovni zaměstnatelnosti. Národní politika musí být více sociálně zaměřená.
  3. Poškozené mezigenerační vztahy a solidarita potřebují okamžitou léčbu. Na Slovensku je nejvyšší úroveň osamělosti starších lidí v EU. Budoucí péče musí být realizována ve spolupráci s neformálními poskytovateli a komunitou. Bez rodinných příslušníků, příbuzných, přátel, sousedů a dobrovolníků to bude těžko zvládnutelné.
  4. Vysoká míra nespokojenosti se životem ohrožuje sociální stabilitu a může způsobit nepokoje v zemi. To je také jeden z podnětů vysoké úmrtnosti a zhoršování zdravotních podmínek. Dalším důvodem je obtížný přístup ke zdravotní péči kvůli zvýšení požadované finanční spoluúčasti pro mnoho občanů.
  5. Vysoký udržitelný růst HDP na Slovensku je pozitivní, ale téměř není propojen s odpovídajícím růstem životní úrovně. Malé procento bohatých lidí bohatne během současné krize. Náklady sociálního státu nese neustále slabší střední třída (většinou zaměstnanci). Průměrný příjem na Slovensku je nyní vyšší než v České republice a dalších sedmi středoevropských členských státech EU (Eurostat, 35/2012). Většina populace dostává mnohem méně. Ekonomický úspěch je na Slovensku doprovázen nespravedlivým rozdělením majetku. Občané všech generací musí mít právo podílet se na tomto úspěchu. Lepší solidarita mezi třídami by mohla ochránit udržitelný důstojný život v zemi pro všechny lidi.
  6. Obrovské regionální rozdíly podkopávají soudržnost, která je páteří evropské integrace. Zaostalé regiony nejsou podporovány pro ekonomický a sociální rozvoj.
  7. Nízké odměňování nedává žádný prostor pro zvýšení daní (a sociálních příspěvků) a spolu se sníženým počtem daňových poplatníků vedlo k hubenému rozpočtu. To bylo použito jako důkaz nutnosti omezit nebo dokonce demontovat sociální politiku. Politika rovné daně vyloučila lépe situovanou část společnosti ze solidarity s většinou.
  8. Sociální práce jako profese lidských práv musí být aktivnější. Zdravotní nerovnosti jsou také důsledkem sociálních nerovností, a proto je zdraví otázkou sociální práce. Zdravotní nerovnosti nejsou nevyhnutelné nebo neměnné. Vzdělávání v sociální práci musí být připraveno reagovat na tyto nové okolnosti.
  9. Odpovědnější politiky přátelské k udržitelnému důstojnému životu jsou nevyhnutelné na národní i globální úrovni.

Na sociální práci čeká mnoho problémů v souvislosti s destabilizací sociálního zabezpečení. Bude nedostatek profesionálů v sociální práci. Slovensko nebude mít vhodné zdroje, jak je získat ze zahraničí. Rozhodující část společnosti tuto otázku neustále opomíjí, zejména ve státním rozpočtu. Dobrovolnictví, vzájemná a spontánní pomoc a další neformální formy sociálních služeb nemohou plně saturovat všechny potřeby ani po svém plném rozvoji.

Reference

Annual Growth Survey 2012(2011) Council of the European Union Brussels 17229/11: 1-19 Better Life Index (2011) OECD Paris, http://www.oecdbetterlifeindex.org/ Euro area unemployment rate at 11.9 % (2013) Brussels Eurostat 31/2013: 1-4 Health in the EU27 in 2010(2012) Brussels Eurostat 60/2012: 1-2 GDP per Capita in the Member States Ranged from 45 % to 274 % of the EU27 Average in 2011, First Estimates for 2011 (2012) Eurostat 97/2012 Brussels: 1-3 HETTES M. (2011) The Pension System in the Slovak Republic Pension Reform in Central and Eastern Europe ILO Budapest ISBN 978-92-2-125639-7: 267-304 Health in The EU 27 in 2010, at the Age Of 65, both Women and Men are Expected to Live a Further 9 Years in a Healthy Condition (2012) Eurostat 60/2012: 1-2 LIEDTKE P. M. (2011) Reforming Pension Systems: Fertility, Dependency and Participation Rates The Four Pillars No. 48 The Geneva Association, Geneva ISSN 1605-8305: 1-3 MILUSHEVA B., Peter GAL P. (2012) Income per capita varied by 1 to 4 across EU countries Brussels Eurostat 35/2012: 1-12 OECD Economic Surveys. Slovak Republic (2012) OECD Overview Paris: 1-30 Regional GDP per capita in the EU in 2010: eight capital regions in the ten first places (2013) Brussels Eurostat 46/2013: 1-7 Recommendation Concerning National Floors of Social Protection (2012) Recommendation 202,International Labor Conference ILO Geneva: 1-6 Second Biennial Report on social services of general interest (2010) Brussels 22. 10. 2010 SEC (2010) 1284 final: 1-124 Social Participation and Social Isolation (2010) Eurostat Brussels ISBN 978-92-79-16750-8: 1-50 Social Security, 2001: A New Consensus (2001) ILO Geneva ISBN 92-2-112624-2: 1-114 WAHRIG L. (2012) Tax Revenue in the European Union Brussels Eurostat 2/2012: 1-8

Biografické poznámky:

Miloslav Hettes je vysokoškolský pedagog (aplikovaná sociální politika, sociální zabezpečení, sociální služby, politika zaměstnanosti) na St. Elizabeth University of Health and Social Sciences v Bratislavě a na Constantine the Philosopher University v Nitře. M. Hettes byl předsedou pracovní skupiny OSN pro stárnutí v Ženevě a místopředsedou Výboru OSN pro sociální rozvoj a Výboru OSN pro udržitelný rozvoj v New Yorku. M. Hettes má zkušenosti s prací v Bosně a Hercegovině (Systém sociální ochrany) a v Makedonii (Zákoník práce). M. Hettes mnoho let pracoval na vedoucích pozicích ve státní správě Slovenska. Pracoval pro diplomatickou misi při OSN (New York). Je také zakladatelem místní samosprávy na Slovensku a byl prvním prezidentem národního sdružení obcí. M. Hettes má titul Ph.D. Je docentem v sociálních vědách.

Ocenění: 2000 – Zlatá medaile "Merit for the Founding of Local Democracy" 2010 – Zlatá medaile "Merit for Activities in International Social Policy"

Poslední publikace: 2011 – Pension Reform in Central and Eastern Europe, Slovakia, ILO, Budapest 2012 – Aging of Society for Social Workers, St. Elizabeth University of Health and Social Sciences, Bratislava 2013 – Social Cohesion and Security in Social Work, Constantine the Philosopher University, Nitra