Inkluzivní trh práce na Slovensku a v Itálii: Od administrativní evidence k profesionálnímu řízení sociální ekonomiky

Legislativní a koncepční komparace: slovenský formalistický a italský pragmatický přístup

Komparativní analýza poukazuje na odlišná koncepční východiska obou systémů při podpoře pracovní integrace osob se znevýhodněním. Slovenský model je výrazně orientovaný na evidenční a administrativní procesy, zatímco italský model akcentuje podporu funkční autonomie a praktickou realizaci pracovní inkluze.

Definice cílových skupin a jejich aktivace: koncepční východiska pracovní integrace

Ve slovenském právním rámci, determinovaném zákonem č. 112/2018 Z. z. o sociální ekonomice a sociálních podnicích, není proces pracovní integrace koncipován jako automatizovaný administrativní mechanismus. Ačkoli legislativa v § 2 odst. 5 a 6 striktně definuje cílové skupiny (znevýhodněné a zranitelné osoby), jejich participace v sektoru není výsledkem direktivního přidělování státem. Právě naopak, definice subjektu sociální ekonomiky podle § 3 zdůrazňuje, že jde o aktivity vykonávané nezávisle na státních orgánech.

Klíčový § 12 definuje integrační podnik jako subjekt, jehož sociálním dopadem je zaměstnávání stanoveného procentuálního podílu cílových skupin, avšak výběr zaměstnanců zůstává plně v kompetenci podniku. Evidence na úřadech práce (§ 27a) slouží primárně jako verifikační podklad pro nárok na investiční pomoc (§ 18) či mzdové stimuly, nikoli jako nástroj nuceného zprostředkování. Integrační proces si tak zachovává tržní atributy, kde sociální podnik vystupuje jako autonomní zaměstnavatel a uchazeč jako aktivní subjekt, který si své uplatnění v síti registrovaných podniků musí reálně najít.

Slovenská republika (Zákony č. 112/2018 Z. z. a č. 5/2004 Z. z.)

• § 2 odst. 5 a 6: Definice znevýhodněné a zranitelné osoby (věk, vzdělání, zdravotní stav, sociální situace).
• § 3: Základní vymezení subjektu sociální ekonomiky jako nezávislého na státu.
• § 12: Vymezení integračního podniku a podmínky zaměstnávání 30 % znevýhodněných/zranitelných osob.
• § 18: Pravidla pro investiční a mzdovou pomoc vázanou na tyto osoby.
• § 27a: Úloha Informačního systému sociální ekonomiky při sledování dat

Fundamentální rozdíl v procesu pracovní integrace mezi slovenským a italským modelem spočívá v kompetenčním nastavení klíčových institucí a v míře institucionálního propojení aktérů. Slovenský systém, determinovaný zákonem č. 112/2018 Z. z. o sociální ekonomice a zákonem č. 5/2004 Z. z. o službách zaměstnanosti, definuje v § 2 odst. 5 a 6 cílové skupiny znevýhodněných a zranitelných osob, avšak jejich cesta do sociálního podniku není výsledkem automatizovaného administrativního mechanismu. Slovenský Úřad práce, sociálních věcí a rodiny (ÚPSVaR) vystupuje primárně jako verifikační orgán, jehož evidence podle § 27a slouží jako podklad pro čerpání státní pomoci a mzdových stimulů (§ 18), zatímco samotný nábor zůstává v plné autonomii sociálního podniku jako nezávislého subjektu podle § 3. Propojení uchazeče s podnikem je tak postaveno na individuální iniciativě, přičemž i institut náhradního plnění podle § 64 zákona č. 5/2004 Z. z. zůstává v rovině zadávání zakázek bez přímé vazby na konkrétní integrační plán jednotlivce.

Naproti tomu italský model, opírající se o zákony č. 381/1991 a č. 68/1999, transformuje osobu na aktivní subjekt pracovní inkluze a sociální rehabilitace. Na rozdíl od slovenské praxe je zde proces institucionálně integrován: po posouzení zdravotního stavu lékařskou komisí podle zákona č. 104/1992 je osoba se znevýhodněním automaticky nasměrována do evidence Centro per l‘impiego (CPI). V souladu s článkem 6 zákona č. 68/1999 plní CPI funkci aktivního mediátora prostřednictvím systému collocamento mirato (cílené umísťování). Tento mechanisms umožňuje odborným komisím v rámci CPI posuzovat reziduální pracovní schopnost uchazeče (článek 2 zákona č. 68/1999) a cíleně ho alokovat do sociálních podniků typu B, definovaných v článku 1 zákona č. 381/1991. Zásadním diferenciačním prvkem je Articolo 12 zákona č. 68/1999, který na rozdíl od slovenského náhradního plnění vyžaduje trojstrannou dohodu mezi soukromým zaměstnavatelem, sociálním podnikem a CPI. Tento mechanisms garantuje, že finanční zdroje, především ve veřejném sektoru a státní správě, jsou prostřednictvím zakázek pro sociální podniky přímo vázány na proces pracovní integrace konkrétní osoby z chráněných kategorií (categorie protette), nad kterým CPI vykonává funkci garanta a schvalovatele integračního plánu.

Italský systém tak, na rozdíl od slovenského administrativně-verifikačního přístupu, integruje lékařský posudek, institucionální asistenci a tržní mechanismy do jednoho koherentního celku, čímž minimalizuje bariéry vstupu znevýhodněných a zranitelných osob na trh práce.

Italská republika (Zákony č. 381/1991, č. 68/1999 a č. 104/1992)

• Článek 1 (Zák. 381/1991): Definuje poslání sociálních družstev (Cooperativa sociale) jako sledování obecného zájmu komunity a lidskou integraci občanů.
• Článek 4 (Zák. 381/1991): Taxativní seznam kategorií znevýhodněných osob pro potřeby sociálních družstev typu B.
• Článek 2 (Zák. 68/1999): Definice collocamento mirato (cílené umísťování) – soubor nástrojů pro posuzování reziduální pracovní schopnosti a párování s vhodným pracovním místem.
• Článek 6 (Zák. 68/1999): Ustanovuje úlohu Centro per l‘impiego (CPI) jako aktivního mediátora, který spravuje seznamy znevýhodněných osob a dohlíží na jejich umísťování.
• Articolo 12 (Zák. 68/1999): Mechanismus trojstranných dohod (firma – sociální družstvo – CPI), který umožňuje přenést integrační povinnost firmy na družstvo výměnou za zakázku, ale s přímou vazbou na pracovní místo konkrétní osoby.
• Zákon č. 104/1992: Rámcový zákon o právech osob se zdravotním postižením, na jehož základě zasedají lékařské komise určující stupeň znevýhodnění pro následnou automatickou evidenci v CPI.

Úloha státu a samosprávy: delegování kompetencí a institucionální model

V italském systému dochází k výraznému delegování výkonu sociálních služeb na sociální kooperativy, které plní významnou úlohu při pracovní integraci osob se znevýhodněním. Tento model vychází z předpokladu, že organizace sociální ekonomiky dokáží flexibilněji reagovat na potřeby místních komunit a zároveň vytvářet ekonomicky udržitelné pracovní příležitosti.

Na Slovensku zůstává poskytování podpory v oblasti pracovní integrace ve velké míře centralizované v rámci veřejného sektoru. Sociální podniky jsou často propojeny s dotačními mechanismy, což v některých případech vede k jejich vnímání spíše jako nástroje implementace projektových schémat financovaných z veřejných zdrojů než jako stabilních aktérů trhu práce.

V souladu s odbornými východisky profesora Schavela a docenta Kuzyšina, kteří dlouhodobě apelují na prohlubování profesionalizace slovenské sociální práce, se i v tomto příspěvku jeví jako nezbytné jasně definovat nové expertní kompetence.

Komparace klíčových pilířů systému

Collocamento mirato v systému pracovní integrace (Legge 68/1999)

Významným pilířem italského systému pracovní integrace osob se zdravotním znevýhodněním je výše uvedený zákon č. 68/1999, který zavádí mechanisms collocamento mirato (cílené umísťování). Na rozdíl od tradičních, statických kvótových modelů, tento systém podle článku 2 citovaného zákona definuje integraci jako dynamický proces sladění reálných schopností jednotlivce s konkrétními potřebami pracovního místa. Osoby patřící do chráněných kategorií (categorie protette) jsou po posouzení lékařskou komisí automaticky nasměrovány do evidence Centro per l‘impiego (CPI). Zde proces nekončí administrativním zápisem, ale pokračuje odborným hodnocením reziduální pracovní schopnosti a vypracováním individuálního integračního plánu. Klíčovým nástrojem jsou dohody podle článku 12, které umožňují veřejnému i soukromému sektoru plnit své integrační povinnosti prostřednictvím strategického partnerství se sociálními podniky. Tento model transformuje formální povinnost na řízený proces inkluze, kde CPI garantuje, že přidělené finanční zdroje jsou přímo vázány na odbornou podporu a udržitelné uplatnění konkrétního pracovníka.

Potenciál aplikace v podmínkách Slovenské republiky

Implementace principů collocamento mirato v slovenském kontextu by si vyžadovala posun od současného administrativně-verifikačního modelu k modelu aktivní mediace. Inspiraci italskou praxí lze hledat v následujících bodech:

• Transformace úlohy ÚPSVaR: Úřady práce by po vzoru CPI mohly převzít roli aktivního koordinátora, který nejen eviduje uchazeče pro účely státní pomoci podle zákona č. 112/2018 Z. z., ale přímo participuje na párování jejich profilů s volnými místy v registrovaných sociálních podnicích.
• Reforma náhradního plnění: Současné náhradní plnění podle § 64 zákona č. 5/2004 Z. z., které je často vnímáno jen jako účetní operace (nákup zboží/služeb), by mohlo být podmíněno existencí trojstranné dohody (zaměstnavatel – sociální podnik – úřad práce). Tím by se zajistilo, že zakázka prioritně financuje konkrétní pracovní místo a odborné doprovázení osoby se znevýhodněním, podobně jak to ukládá italský Articolo 12.
• Zaměření na reziduální schopnost: Slovenský posudkový systém by mohl být doplněn o metodiku hodnocení pracovního potenciálu, která by zkoumala nejen míru poklesu schopnosti pracovat (diagnózu), ale identifikovala by zbývající dovednosti využitelné ve specifickém prostředí sociální ekonomiky.
• Povinné využívání sociálních aspektů ve veřejném sektoru: Státní správa a samosprávy by mohly povinně využívat vyhrazené zakázky pro sociální podniky jako primární nástroj pro plnění svých zákonných kvót, čímž by se vytvořila stabilní a předvídatelná poptávka po práci znevýhodněných osob.

Disability & Diversity Management jako nástroj řízené inkluze

Zkušenosti italské praxe naznačují, že úspěšná pracovní integrace osob se znevýhodněním je výsledkem koordinovaného odborného procesu. Tento proces si vyžaduje interdisciplinární kompetence na rozhraní řízení lidských zdrojů, sociální práce a pracovní rehabilitace.

V tomto kontextu se v posledních letech rozvíjí profesní profil Disability & Diversity Managera (DDM), jehož úkolem je koordinovat proces integrace znevýhodněných zaměstnanců v rámci organizace.

Profesní profil Disability & Diversity Managera

V italském prostředí je Disability & Diversity Manager chápán jako odborník, který zprostředkovává komunikaci mezi zaměstnavatelem a osobou se znevýhodněním.

Jeho úloha zahrnuje:

• Analýzu pracovních procesů Identifikování pracovních pozic vhodných pro osoby se znevýhodněním a návrh úprav pracovního prostředí nebo pracovních postupů.
• Posuzování pracovního potenciálu Vyhodnocení individuálních schopností a limitů osob registrovaných v rámci „categorie protette“ – chráněné kategorie.
• Koordinaci integračního procesu Doprovázení zaměstnance od vstupního pohovoru až po stabilizaci pracovního vztahu.

Komparativní analýza: Slovenský „asistent“ – Italský diversity a disability manager

Slovenský systém v sociálních podnicích generuje pozice „instruktorů“ nebo „asistentů“, kteří jsou vnímáni primárně jako opatrovatelé – nákladová položka systému. Italský model definuje DDM jako generátora hodnoty.

„Articolo 14“ jako nástroj spolupráce mezi podniky a sociálními podniky

Významným doplňkem systému Collocamento mirato zavedeného zákonem Legge 68/1999 je mechanismus upravený v článku 14 legislativního dekretu č. 276/2003, přijatého v rámci tzv. Biagiho reformy. Tento nástroj umožňuje podnikům plnit část povinností vyplývajících z kvótového systému zaměstnávání osob se zdravotním znevýhodněním prostřednictvím spolupráce se sociálními kooperativami.

V praxi jde o model, v němž podnik zadává sociálnímu podniku zakázku na poskytování služeb nebo výrobních činností, přičemž sociální kooperativa zaměstnává osoby z chráněných kategorií. Ekonomický vztah mezi podnikem a sociálním podnikem tak zároveň plní integrační funkci na trhu práce.

Specifikem tohoto mechanismu je jeho zaměření zejména na osoby se zdravotním znevýhodněním, které čelí největším bariérám při vstupu na otevřený trh práce. Sociální kooperativy typu B poskytují pracovní prostředí přizpůsobené jejich potřebám a zároveň vystupují jako standardní dodavatelé služeb nebo výrobků pro podnikatelský sektor.

Z komparativní perspektivy představuje tento model zajímavý příklad propojení sociální politiky a tržních mechanismů. Některé jeho principy by mohly být relevantní i při diskusi o dalším rozvoji nástrojů pracovní integrace v slovenském prostředí, zejména v souvislosti se systémem náhradního plnění upraveným v Zákoně 5/2004 Z. z.

Od atomizace k integraci: Limity slovenského modelu podpory pracovní integrace

Jedním z významných problémů systému podpory zaměstnávání osob se zdravotním znevýhodněním na Slovensku je fragmentace kompetencí mezi několik institucionálních a profesních aktérů. Proces podpory je často rozdělen mezi různé odborníky – například sociální pracovníky, psychology, terapeuty nebo pracovní poradce – přičemž jednotlivé intervence se zaměřují na dílčí aspekty situace jednotlivce. Chybí však koordinační mechanisms, který by tyto intervence systematicky propojoval s reálnými příležitostmi na trhu práce.

Komparativní zkušenost z Itálie poukazuje na odlišný přístup založený na integraci služeb. V rámci systému „Collocamento mirato“ se postupně rozvíjí model koordinace podpory prostřednictvím odborníků, kteří propojují zdravotní, sociální a pracovní aspekty pracovní integrace. V praxi tuto úlohu často zastává funkce Disability Manager, která působí jako koordinační bod mezi zaměstnavatelem, veřejnými institucemi a osobou se zdravotním znevýhodněním.

Takový přístup umožňuje přesun od fragmentovaných intervencí k integrované podpoře pracovní inkluze. Komparativní perspektiva proto naznačuje, že posílení koordinačních a integračních mechanisms by mohlo představovat jeden z možných směrů dalšího rozvoje politiky zaměstnávání osob se zdravotním znevýhodněním i v slovenském prostředí.

Ekonomická udržitelnost: Od dotačního schématu k samoregeneraci systému

Kritickým aspektem slovenské sociální ekonomiky (Zákon č. 112/2018 Z. z.) je její vysoká míra senzitivity na cyklické čerpání externích zdrojů. Většina slovenských sociálních podniků vykazuje značnou vulnerabilitu, přičemž jejich životní cyklus je často přímo determinován časovým rámcem eurofondových výzev. Na rozdíl od tohoto modelu, italské sociální podniky typu B (Legge 381/1991) staví na pilířích, které zajišťují jejich dlouhodobou tržní životaschopnost nezávisle na přímých dotačních schématech.

Tržní orientace kooperativ

V italském systému není existence sociálního podniku typu B primárně podmíněna pasivní dotační politikou státu, ale jeho schopností generovat přidanou společenskou a ekonomickou hodnotu prostřednictvím reálného plnění na trhu.

• Sektorová etablovanost a operační efektivita: Italské sociální podniky představují relevantní subjekty v odvětvích s vysokou přidanou hodnotou, zahrnujících komplexní správu budov, archivní digitalizaci, logistiku, precizní průmyslovou výrobu komponentů či specializovanou administrativní podporu ve zdravotnictví (např. správa klientských center a call servis). Jejich tržní pozice není výsledkem preferenčního zacházení, ale vysoké odbornosti a schopnosti konkurovat kvalitou plnění ve standardním hospodářském prostředí.
• Strategické využívání vyhrazených zakázek: Italská legislativa umožňuje samosprávám aktivně aplikovat sociální doložky ve veřejném zadávání, od údržby environmentální infrastruktury až po ekologické a operátorské služby. Tento mechanisms nepředstavuje tržní distorzi, ale strategickou alokaci veřejných zdrojů, která prostřednictvím inkluze cíleně snižuje sekundární náklady státu na sociální systém.

Transformace pasivních nákladů na ekonomický přínos

Zatímco slovenský narativ často vnímá znevýhodněnou osobu primárně optikou pasivních sociálních transferů (dávky v hmotné nouzi, kompenzační příspěvky), italský model tento vztah transformuje na proces generování ekonomické hodnoty.

• Systém selektivních odvodových úlev: Italský stát uplatňuje mechanisms osvobození od odvodů do sociálního systému za zaměstnance z chráněných kategorií (categorie protette). Tyto uvolněné zdroje však nepředstavují čistý zisk podniku; legislativa striktně ukládá povinnost jejich reinvestice do vnitřního rozvoje. Jde zejména o technologickou modernizaci a financování odborného aparátu, především pozice disability managera, který garantuje kvalitu integračního procesu.
• Sekundární fiskální úspory: Stát v tomto modelu nefiguruje jako přímý donor mzdových nákladů, ale jako architekt legislativního prostředí, které subjektu umožňuje dosáhnout ekonomické soběstačnosti. Tato strategie generuje významné nepřímé úspory veřejných financí: eliminují se výdaje na sociální dávky, snižují se náklady na zdravotní péči v důsledku sociální rehabilitace a v případě integrace osob po výkonu trestu se radikálně redukují náklady spojené s recidivou.

Komparativní pohled na ekonomické modely

Fiskální a sociální udržitelnost prostřednictvím eliminace systémových závislostí

Italský integrační model vykazuje vysokou míru hospodářské samoregenerace, neboť úspěšná pracovní inkluze jednotlivce automaticky vyvolává proces de-klientelizace sociálního systému. Pokud například osamělý rodič získá prostřednictvím řízeného zásahu Disability/Diversity Managera pracovní uplatnění s optimalizovanou logistikou a flexibilitou, dochází k okamžité redukci veřejných výdajů na přímé sociální transfery a asistenční služby.

Tento proces však přesahuje rámec úspor na výdajové straně rozpočtu: zvýšená kupní síla integrovaného jednotlivce stimuluje lokální ekonomickou aktivitu a posiluje příjmovou stranu státu prostřednictvím nepřímých daní a odvodů. Model tak rezignuje na strategii pasivního managementu chudoby (léčbu symptomů) a zaměřuje se na systémovou eliminaci jejích strukturálních příčin. Pracovní integrace se zde transformuje na nástroj ekonomické autonomie, který snižuje sociální riziko a zvyšuje fiskální stabilitu státu.

Od komunálního managementu k profesionální integraci: Změna paradigmatu v řízení a odpovědnosti

Slovenská aplikační praxe se potýká se zásadním nepochopením ekonomické a sociální podstaty subjektů sociální ekonomiky. Převládá reduktivní koncepce sociálního podniku jako samořídícího subjektu, který je zřizován samosprávou primárně za účelem saturace nízko kvalifikovaných pracovních činností v rámci údržby veřejných prostranství. Tento model generuje několik kritických rizik:

• Nízká míra přidané hodnoty: Fixace na manuální, pomocné práce (tzv. udržovací činnosti) vede ke stagnaci a neumožňuje reálný rozvoj odborných dovedností zaměstnance, čímž se blokuje jeho pozdější tranzitivní schopnost přejít na otevřený trh práce.
• Politická a ekonomická vulnerabilita: Životaschopnost podniku je v tomto nastavení přímo determinována politickou vůlí samosprávy a jejími rozpočtovými prioritami, což znemožňuje strategické investice do technologií a inovací.
• Absence tržní soutěže: Proměna sociálního podniku na interního dodavatele obce eliminuje potřebu procesní efektivity. Na rozdíl od italského modelu, kde sociální podnik musí obhájit svou pozici v kompetitivním prostředí, slovenský municipální model často rezignuje na ekonomickou udržitelnost a spoléhá se na kontinuální dotování z veřejných zdrojů.

Změna paradigmatu si proto vyžaduje přechod od vnímání sociálního podniku jako „nástroje sociální péče obce“ k jeho chápání jako autonomního a profesionálně řízeného ekonomického subjektu. Ten musí být schopen diverzifikovat své portfolio služeb a konkurovat kvalitou plnění, čímž se přetrhne vazba mezi sociální inkluzí a ekonomickou neefektivitou.

Model sociálního podniku: Ekonomický subjekt, nikoli administrativní jednotka

Italský sociální podnik funguje na principu synergie manažerského know-how a kolektivní participace. Na rozdíl od slovenské praxe zde samospráva nevystupuje v roli zřizovatele či vlastníka, ale v pozici strategického partnera a odběratele.

• Zakladatelská struktura (Socio): Sestává ze skupiny odborníků a manažerů, kteří do subjektu vkládají svůj sociální kapitál, odbornou reputaci a finanční prostředky. Sociální podnik je tak koncipován jako autonomní subjekt hospodářské soutěže, plně odpovědný za své ekonomické výsledky.
• Charakter hospodářského vztahu: Subjekt participuje na veřejných zakázkách, kde díky legislativně ukotveným sociálním doložkám získává konkurenční výhodu. To mu umožňuje profesionálně a komplexně spravovat regionální zakázky v oblastech, jako je správa komunální infrastruktury, environmentální služby či logistika.

Komparace: Obecní podnik (SR) vs. Profesionální kooperativa (IT)

Samofinancování a regionální expanze: Od dotačního schématu k bankovní kredibilitě

Italský integrační model není postaven na kontinuálních dotačních schématech, ale na principu ekonomické soběstačnosti. Klíčovým faktorem je získání dlouhodobých kontraktů ve veřejném sektoru (např. čtyřleté cykly správy komunální infrastruktury), které v bankovním sektoru představují relevantní kolaterály a záruky. Tato stabilita cash-flow umožňuje sociálním podnikům přístup ke komerčnímu financování, investičním úvěrům a následné technologické modernizaci.

• Povinná reinvestice zisku: Podle legislativního rámce jsou subjekty povinny reinvestovat vytvořený zisk do rozvoje výrobního aparátu a tvorby nových pracovních příležitostí. Tím se zajišťuje neustálý růst procesní kvality a rozšiřování sociálního dopadu podniku.
• Transformace sociálního statusu: Výsledkem není jen esteticky kultivovaný veřejný prostor, ale především profesionalizace integračního procesu. Zaměstnanci se stávají součástí etablované a prosperující hospodářské entity, což zásadně mění jejich sociální vnímání – z pasivních objektů „sociálního experimentu“ se stávají sebevědomí aktéři trhu práce, podílející se na reálné ekonomické produkci.

Strategická doporučení pro reformu slovenské legislativy

Z komparativní analýzy vyplývá nezbytnost předefinovat roli samospráv v slovenském systému sociální ekonomiky. Klíčovou výzvou je desegregace kompetencí: je třeba upustit od modelu, v němž je zástupce samosprávy nucen vystupovat v roli manažera podniku. Primární funkcí samosprávy musí zůstat strategická správa území, zatímco hospodářskou a integrační činnost mají realizovat profesionální sociální podniky. Ty vystupují jako expertní dodavatelé služeb, kteří obci garantují nejen kvalitu plnění, ale také systémové řešení sociální inkluze.

Inspirace aktuální italskou reformou z 18. března 2026 (Piano Nazionale Non Autosufficienza) potvrzuje, že centrem systému musí být individuální „Progetto di vita“ (Osobní projekt života). Tento přístup nahrazuje pasivní sociální péči personalizovaným plánem soběstačnosti a důstojnosti. Slovenská legislativa by se mohla inspirovat tímto přechodem od „managementu přežívání“ ke strategii budování ekonomické a sociální autonomie jednotlivce. Tím se sociální podnikání zbaví nánosu nízkoefektivního komunálního nástroje a stane se moderním pilířem státní sociální politiky.

Závěr: Od administrativního formalismu k interdisciplinární kompetenci

Komparativní analýza slovenského a italského modelu sociálního podnikání potvrzuje, že efektivita pracovní inkluze není determinována objemem alokovaných dotací, ale systémovou architekturou. Zatímco slovenský model (Zákon č. 112/2018 Z. z.) zůstává limitován administrativním formalismem a resortní fragmentací, italská praxe (Legge 68/99 a Legge 381/91) demonstruje synergii integrované odbornosti a tržní logiky.

Kritickým bodem slovenské inkluzivní politiky je absence uceleného profesního standardu Disability & Diversity Managera (DDM). Současný model přípravy odborníků vykazuje značnou nesourodost kompetencí mezi resorty práce a školství, což generuje pouze fragmentované kurzy bez metodické a koncepční jednoty. V ostrém kontrastu stojí italský model postgraduálního vzdělávání (např. institut ICOTEA pod záštitou MIUR), který prostřednictvím ucelených Master programů (60 ECTS) garantuje interdisciplinaritu – tedy funkční propojení práva, bio-psycho-sociálního modelu a firemní strategie.

Pro posun Slovenska od formálního naplňování kvót k reálné ekonomické a sociální autonomii znevýhodněných osob je nezbytná implementace tří strategických pilířů:

1. Kodifikace profesního profilu DDM jako expertní funkce na průniku lidských zdrojů, business procesů a sociální práce.
2. Institucionalizace integrovaných vzdělávacích programů s akademickou validitou, které nahradí současné nesourodé formy školení.
3. Aplikace legislativních stimulů typu Articolo 14, které transformují sankční mechanismus na strategické partnerství soukromého sektoru a sociální ekonomiky prostřednictvím reálných hospodářských zakázek.

Inspirace italským modelem není o nekritické recepci cizí legislativy, ale o pochopení inkluze jako investice s vysokou mírou společenské návratnosti. Bez systematické přípravy expertů a změny paradigmatu z „municipálního nástroje“ na „profesionální sociální podnik“ zůstane sociální ekonomika na Slovensku jen dočasným projektem závislým na externích zdrojích.

Aktuální diskuse v Itálii (rok 2026) o plné implementaci reformy (leden 2027) a upozornění několika expertů slouží jako memento: ani masivní finanční alokace (3 mld. EUR) nedokáže nahradit potřebu modernizace hodnoticích mechanisms a změny mentálního nastavení. Legislativa je jen nástroj; skutečným motorem změny je profesionalizace služeb a jejich systémová udržitelnost.

Autorka: Mgr. Andrea Podešvová, MBA, LL.M.

Seznam bibliografických odkazů

ANGELONI, S. 2013. Disability Management: La gestione della diversità nelle organizzazioni. Milano: Franco Angeli. ISBN 9788820421250.

ANMIL. 2026. Il ruolo del Disability Manager nelle aziende e nella pubblica amministrazione. [online]. [cit. 2026-03-31]. Dostupné na: https://www.anmil.it/approfondimenti/dallassistenzialismo-alla-piena-inclusione-dei-lavoratori-con-disabilita-una-giornata-promossa-dallosservatorio-del-cnel/

CNA (Confederazione Nazionale dell‘Artigianato e della Piccola e Media Impresa). 2020. Guida pratica all‘Articolo 12 della Legge 68/99: Le convenzioni per l‘inserimento lavorativo. [online]. Roma: CNA Servizi. [cit. 2026-03-31]. Dostupné na: https://www.cna.it/risultati/sostegno-disabilita/

CONFCOOPERATIVE FEDERSOLIDARIETÀ. 2023. Le cooperative sociali di tipo B: Integrazione lavorativa e mercato. [online]. [cit. 2026-03-31]. Dostupné na: https://www.federsolidarieta.confcooperative.it/La-Federazione/DATI

CONFERENZA UNIFICATA STATO-REGIONI. 2026. Piano nazionale per la non autosufficienza 2025-2027. [online]. Roma: Ministero del Lavoro e delle Politiche Sociali, 18. marec 2026. [cit. 2026-03-31]. Dostupné na: https://statoregioni.it/media/g4vlml1s/p-15-cu-atto-rep-n-33-18-marzo-2026.pdf

CORTE COSTITUZIONALE DELLA REPUBBLICA ITALIANA. 2020. Sentenza n. 131/2020: Il valore costituzionale della co-programmazione e co-progettazione tra enti pubblici e terzo settore. [online]. [cit. 2026-03-31]. Dostupné na: https://www.cortecostituzionale.it/scheda-pronuncia/2020/131

DECRETO LEGISLATIVO 10 settembre 2003, n. 276 (Articolo 14). Attuazione delle deleghe in materia di occupazione e mercato del lavoro: Cooperative sociali, imprese sociali e inserimento lavorativo dei lavoratori svantaggiati. [online]. [cit. 2026-03-31]. Dostupné na: https://www.normattiva.it/uri-res/N2Ls?urn:nir:stato:decreto.legislativo...

ICOTEA. 2024. Master in Disability e Diversity Management: Percorso accreditato MIUR. [online]. Modica: Icotea Hub. [cit. 2026-03-31]. Dostupné na: https://www.icotea.it/prodotto/corso-diversity-disability-manager

INAPP (Istituto Nazionale per l‘Analisi delle Politiche Pubbliche). 2025. Il collocamento mirato in Italia: Rapporto di monitoraggio sull‘attuazione della Legge 68/99. [online]. Roma: Ministero del Lavoro. [cit. 2026-03-31]. Dostupné na: https://www.astrid-online.it/static/upload/inap/inapp-mlps_undicesima-relazione-l68-disabili_2023.pdf

INPS (Istituto Nazionale Previdenza Sociale). 2024. Circolare n. 40/2024: Incentivi per l‘assunzione di lavoratori con disabilità e sgravi contributivi per le cooperative di tipo B. [online]. [cit. 2026-03-31]. Dostupné na: https://www.inps.it/it/it/inps-comunica/atti/circolari-messaggi-e-normativa/dettaglio.circolari-e-messaggi.2024.02.circolare-numero-40-del-29-02-2024_14494.html

LEGACOOP SOCIALI. 2023. Manuale della cooperazione sociale: Strumenti e buone prassi per l‘inserimento lavorativo. [online]. [cit. 2026-03-31]. Dostupné na: LEGGE 12 marzo 1999, n. 68. Norme per il diritto al lavoro dei disabili. [online]. [cit. 2026-03-31]. Dostupné na: https://www.normattiva.it/uri-res/N2Ls?urn:nir:stato:legge:1999-03-12;68!vig=

LEGGE 8 novembre 1991, n. 381. Disciplina delle cooperative sociali. [online]. [cit. 2026-03-31]. Dostupné na: https://www.normattiva.it/uri-res/N2Ls?urn:nir:stato:legge:1991-11-08

LEGGE 5 febbraio 1992, n. 104. Legge-quadro per l‘assistenza, l‘integrazione sociale e i diritti delle persone handicappate. [online]. [cit. 2026-03-31]. Dostupné na: https://www.normattiva.it/uri-res/N2Ls?urn:nir:stato:legge:1992-02-05

LOCATELLI, P. 2024. Interventi v materia di disabilità e inclusione sociale. Roma: Ministero per le Disabilità. https://disabilita.governo.it/media/vvap4roe/manuale-il-progetto-di-vita-vb.pdf

MÁTEL, Andrej. 2019. Teória sociálnej práce. Bratislava: Spoločnosť pre rozvoj sociálnej práce. 208 s. ISBN 978-80-971445-9-3.

MINISTERO DELL‘ISTRUZIONE E DEL MERITO. 2024. Quadro Nazionale delle Qualificazioni (QNQ). [online]. Roma: MIUR. [cit. 2026-03-31]. Dostupné na: Fonte: Dipartimento per il programma di Governo https://share.google/NzipRRMXPRiCv6mYJ

MINISTERO DEL LAVORO E DELLE POLITICHE SOCIALI. 2022. Linee guida in materia di collocamento mirato delle persone con disabilità. [online]. Decreto Ministeriale n. 43 del 11 marzo 2022. [cit. 2026-03-31]. Dostupné na: https://www.lavoro.gov.it/documenti-e-norme/normative/pagine/decreto-ministeriale-n.-43-dell11-marzo-2022

MPSVR SR. 2025. Metodika uplatňovania sociálneho hľadiska vo verejnom obstarávaní. [online]. Bratislava: Ministerstvo práce, sociálnych vecí a rodiny SR. [cit. 2026-03-31]. Dostupné na: https://www.employment.gov.sk/files/9361b78f9c1222d7ac152b69e5a19548

PODEŠVOVÁ, A. 2025. Integračné sociálne podniky ako nástroj riešenia nezamestnanosti znevýhodnených občanov a ich porovnanie na Slovensku a v Taliansku. [Diplomová práca]. Skalica: Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety, Detašované pracovisko bl. Jána Havlíka. Školiteľ: JUDr. Anna Burdová, PhD.

VAIRANI, D. 2026. Progetto di vita: lo strumento giusto, il sistema sbagliato. [online]. Il Cantiere del Welfare, 25. marec 2026. [cit. 2026-03-31]. Dostupné na: https://www.ilcantierewelfare.it/il-progetto-di-vita-che-cambia-e-il-sistema-che-deve-reggere/

Zákon č. 112/2018 Z. z. o sociálnej ekonomike a sociálnych podnikoch: https://www.slov-lex.sk/pravne-predpisy/SK/ZZ/2018/112/

Zákon č. 311/2001 Z. z. Zákonník práce: https://www.slov-lex.sk/pravne-predpisy/SK/ZZ/2001/311/

Zákon č. 5/2004 Z. z. o službách zamestnanosti: https://www.slov-lex.sk/pravne-predpisy/SK/ZZ/2004/5/

Zákon č. 447/2008 Z. z. o peňažných príspevkoch na kompenzáciu ťažkého zdravotného postihnutia: https://www.slov-lex.sk/pravne-predpisy/SK/ZZ/2008/447/

Zákon č. 343/2015 Z. z. o verejnom obstarávaní: https://www.slov-lex.sk/pravne-predpisy/SK/ZZ/2015/343/

Zákon č. 448/2008 Z. z. o sociálnych službách: https://www.slov-lex.sk/pravne-predpisy/SK/ZZ/2008/448/