Nakonec přemýšlejte, bratři, o všem, co je pravdivé, co ctihodné, co spravedlivé, co čisté, co milé, co příjemné, o všem, co je ctnostné a co je chvályhodné. (Flp. 4,8)

Andrej Mátel (2010) do určité míry uvádí návod, jak postupovat při uvažování, aby člověk neupadl do sváru při výkonu profese sociálního pracovníka: „V každé profesi, včetně sociální práce, se člověk může dostat do situace, kdy přichází do úvahy nejméně dvě alternativy řešení. Přitom ani jedno nemusí být ideální, právě naopak. Sociální pracovník se má rozhodnout pro jedno řešení z takových alternativ, kdy ani jedno není optimální nebo morálně správné."

Zkusme se zamyslet, co nám chce tímto výrokem říct apoštol Pavel a současně o úskalích sociálního pracovníka, který musí jednat podle své nejlepší vůle vědomí a svědomí. Křesťanství svou filozofií obohatilo svět o lásku, úctu k člověku. Morální zákony a pravidla v Biblii lze nalézt v rozdílné podobě, často i v podobě protichůdných postulátů. Starozákonní etika se v některých postojích rozchází s novozákonní křesťanskou etikou, ať už je to v mezilidských vztazích jako např.: „Kdyby došlo k smrtelné nehodě, tehdy dáš život za život, oko za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu, popáleninu za popáleninu, ránu za ránu, modřinu za modřinu (Ex 21,22-24). Takovým způsobem snažil se Hospodin o udržení pořádku ve vyvoleném národě, který musel najít způsob, jak existovat v egyptském zajetí, aby dokázal zvládat každodenní existenční problémy a starost o sebe. Ve Starém zákoně bychom našli ještě další bezpočetnou řadu takových nařízení, které u křesťana vyvolají do určité míry nejen zamyslení nad dějinami světa, člověka. Ale tak jak uvádí prorok Izajáš: „Proto vám sám Pán dá znamení: Ajhle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Emanuel" (Iz 7,14). Překlad toho jména Emanuel je S námi je Bůh. Od tohoto momentu nastal ve světě pohyb věcí, pohyb filozofického myšlení, tak jako dvanáctiletý Christos v jeruzalémském chrámu seděl s učiteli: „...našli Ho v chrámu sedět mezi učiteli, poslouchat a ptát se jich. Všichni, kteří Ho poslouchali, žasli nad Jeho rozumností a nad Jeho odpověďmi" (Lk. 2, 46-47). A v dalším pokračování Jeho vykupitelského díla nacházíme Jeho výrok, který zachytil evangelista Matouš: „Nemyslete si, že jsem přišel zákon nebo proroky zrušit; nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit" (Mt 5,17). Těmito výroky z Jeho života je podchyceno a poukázáno na moment, který se často opomíjí a na který se zapomíná. Je potřeba při hledání etických principů křesťanství opírat se i o etické, morální principy judaismu jako předchůdce křesťanství, který dal možnost - prostor pro vznik křesťanství.

Ale je potřeba ještě zmínit etiku, která se rozvíjela i v pohanském polyteistickém prostředí například u filozofů Sokrata, Platóna, Aristotela nebo dalších. Sokrates za své nejvlastnější poslání považoval vést spoluobčany k pravé moudrosti a dobrému životu, nestarajíc se o hmotné věci tohoto světa. (Klimek et al., 1998, s. 24)

U Platóna nacházíme učení o ideách. Současně je známo jeho učení o ideách, které se stalo teoretickým základem pro jeho etiku, estetiku, pedagogiku, kdy jeho etika vychází z učení o duši, která podle něj se skládá ze tří částí: rozumové, vášnivé (vůlové), žádostivé (smyslné). Dává i vysvětlení těchto částí duše, že rozumová část je sídlem ctnosti, moudrosti, vášnivá sídlem statočnosti a přemáháním smyslnosti se tato ctnost stává ctností rozvážnosti – umírněnosti (Klimeková et al., 1998, s. 38).

Na základech judaismu a z části i starověké etiky a filozofie se formuje křesťanství, které dává světu nový rozměr, jakým je rozměr vztahu člověka k člověku, a tím i mění se jednání člověka. Ve Starém zákoně byl člověk vnímán jako bytost, která musí být podřízena přísným nařízením společnosti. Celý Starý zákon byl vychovatelem člověka, aby byl v konečném důsledku schopný přijmout vykupitelské dílo Christa, aby dokázal pochopit rozměr lásky Boha k člověku a současně aby dokázal člověk pochopit i interpersonální vztah budovaný na vzájemné důvěře a vzájemné lásce. Vždyť jakým způsobem by se člověk ubíral, kdyby člověk nebyl připraven na toto dílo? U evangelisty Lukáše nacházíme odpověď, jak se člověk dokáže zdokonalovat pro blaho světa, pro blaho bližního svého, na příkladě Panny Marie, která chápala svět a současně svými činy snažila se, aby byl svět humánnější, když pravila tato slova: „Jsem služebnice Pánova, ať se stane podle Tvého slova!" (Lk, 1, 38). Těmito slovy položila základ a poukázala na to, že je potřeba, chce-li společnost udržitelně existovat, musí mezi členy společnosti být symbióza, souhra všech jejích členů. Kdyby ona jako Ta oslovená nedala dobrovolný souhlas, bylo by možné vyjádřit, že člověku vlastní egocentrický vztah ke světu, hmotě převládl a nebyl by prostor pro novou etiku, etické jednání a současně pro nový kvalitativně lepší světonázor. Takové nové etické jednání nacházíme ve výroku Christa: „Milujte své nepřátele, čiňte dobře těm, kteří vás nenávidí" (Lk 6,28). Z toho vyplývá hlavní úloha pro křesťany, milovat bližního svého jako sebe samého, tak jak to píše apoštol a evangelista Marek: „milovat budeš bližního jako sebe samého. Nad tyto není většího přikázání." (Mk. 12, 31) a dále pokračuje tento rozhovor: „Tu mu řekl zákoník: Dobře, Mistře, pravdu jsi řekl, že jeden je Bůh, a není jiného kromě Něho, a milovat Ho z celého srdce, celé mysli a z celé síly a milovat bližního jako sebe samého je mnohem více než všechny zápaly a oběti." (Mk. 12, 33) Apoštol Pavel dodává k tomu ještě: „nikomu nic nedlužte, jen abyste se milovali. Neboť kdo bližního miluje, naplnil zákon." (Řím 13,8). Právě na těchto citátech ze Svatého Písma je postavena etika sociální práce, jako pomocné vědy pro člověka v tomto světě. Každý, kdo je opravdovým křesťanem, má mít empatii vůči bližnímu svému, dokázat ho vyslechnout, pochopit.

Každý sociální pracovník, který není jen vzděláním profesionál v této vědě, ale i v praktické každodenní činnosti je ve styku s bližním, klientem, musí mít na paměti, že etika jeho profese má kořeny nejen ve filozofickém směru, ale hlavně v křesťanských zásadách, mezi které patří i zásada, kterou máme zachycenu u apoštola a evangelisty Marka, kterého jsem Vám před chvilkou citoval.

Autor: PhDr. Ján Holonič, PhD.

Seznam bibliografických odkazů

[1] BIBLIA, Slovenská evanjelická cirkev A.V. v ČSSR, 1979. [2] KLIMEKOVÁ, Anna a kol. 1998. Prešov : FHPV PU Prešov, 1998. 274 s. ISBN 80-88722-32-2. [3] MÁTEL, Andrej. 2010. Systematický postup řešení etických dilemat v sociální práci. In Akční pole sociální práce IV. Sborník příspěvků z mezinárodní konference. Olomouc : Pedagogická fakulta UP v Olomouci, 2010. V tisku. [cit. 2010-10-12]. Dostupný z WWW: http://www.andrejmatel.info/Texty/Etika/Matel_eticke%20dilemata_Olomouc_2010.pdf [4] POTÚČEK, Juraj. Biblická konkordance. Banská Bystrica: Slovenská biblická společnost, 1993. 717 s. ISBN 80-85486-06-7.

Přednáška zazněla na mezinárodní vědecké konferenci Aplikovaná etika v sociální práci a dalších pomáhajících profesiích, která se konala 20. – 21. října 2010, v Piešťanech a byla publikována ve sborníku z této konference: MÁTEL, A. – SCHAVEL, M. – MÜHLPACHR, P. – ROMAN, T. 2010. Aplikovaná etika v sociální práci a dalších pomáhajících profesiích. Sborník z mezinárodní vědecké konference. Bratislava : VŠZaSP sv. Alžbety. 413 s. ISBN 978-80-89271-89-4.