author: Boba Markovič Baluchová title: Lékařku Alexandru Mamovou otestoval pobyt v Jižním Súdánu medicínsky i lidsky type: Příspěvky z praxe language: Czech published: 19 Apr 2018 updated: 19 Apr 2018 category: Zdravotnictví source: https://www.prohuman.sk/zdravotnictvo/lekarku-alexandru-mamovu-otestoval-pobyt-v-juznom-sudane-medicinsky-i-ludsky

Lékařka a členka Týmu tropického lékařství na VŠ zdravotnictví a sociální práce sv. Alžběty v Bratislavě, Alexandra Mamová, vycestovala na svou první misi (první rozvojový projekt) do Etiopie ještě jako studentka medicíny. Výslovně nemocniční projekt ji čekal až v Jižním Súdánu, na kterém už jako gynekoložka působila sama, a který ji otestoval i naučil nejvíce – medicínsky i lidsky.

MUDr. Mamová při ultrazvukovém vyšetření pacientky

V rámci dobrovolnického pobytu v Etiopii pracovala v stacionáři se ženami a s dětmi, kterým byla poskytována sociální péče a případná zdravotní péče. Rovněž tam fungoval anti-malnutriční program – zaměřený na boj s podvýživou, který Alexandra ještě jako studentka medicíny pod dohledem starších kolegů koordinovala. Na nemocniční projekty na africkém kontinentě se pod hlavičkou VŠ zdravotnictví a sociální práce sv. Alžběty v Bratislavě dostala až s praxí. Nejprve s atestovaným lékařem jako výpomoc a teprve potom sama. V Jižním Súdánu byla jako lékařka-gynekoložka vícekrát a vlastně nejdéle. Proto si na tento projekt vzpomíná nejčastěji.

Připravit se dobře na výjezd na rozvojový projekt

Každý, kdo by měl zájem vycestovat jako dobrovolník na rozvojový projekt, by si měl podle Dr. Mamové dobře nastudovat místo pobytu – počasí, klima, infrastrukturu, složení obyvatelstva, náboženské či kmenové zvyky, kulturu... Dá se tak vyhnout některým nepříjemným zážitkům a předsudkům.

Sama o sobě říká, že je velmi přizpůsobivý člověk a nemá nějaké vysoké nároky – co se týče hygieny, ubytování, stravování. „Dokážu přežít i větší diskomfort bez problémů. To je podle mě velmi důležité před odjezdem na projekt – znát sama sebe a vědět: co jsem ochotná obětovat pro plynulý chod mise; jak se chovám v nepříjemných či stresových situacích; kolik diskomfortu snesu atd.. Protože stresu a nepříjemných situací, různých překvapení i neznámých věcí je na rozvojových projektech velmi mnoho. Pokud člověk nedokáže pracovat pod tlakem nebo ho vystresuje i pavouk na záchodě, nemůže čekat, že bude mít z realizace projektu rozvojové spolupráce či humanitární pomoci příjemný zážitek," dodává Alexandra Mamová.

Také připomíná důležitou psychohygienu jako prevenci před vyhořením během pobytu v terénu. Podle ní by si měl najít rozvojový pracovník i dobrovolník čas na sebe a jít si například zaběhat, podívat se na dobrý film a scházet se s lidmi.

Jižní Súdán byl pro Alexandru v mnohém zkouškou. Ne pro občanskou válku jako takovou (přímé boje a ozbrojené konflikty tam přímo nezažívala), spíše pro její následky v podobě nedostatku jídla. Potom se k tomu přidaly extrémní tepla a sucha, a s tím spojený nedostatek vody. To vše se automaticky podepíše na stavu pacientů a v neposlední řadě i na zdravotním stavu personálu a terénních pracovníků... Protože operovat na sále, když je venku 40 stupňů Celsia (ve stínu!), se dlouhodobě nedá.

V Jižním Súdánu, na projektu v Marialou nebyl v nemocnici kromě Dr. Mamové nikdo jiný s lékařským vzděláním. Musela být proto k dispozici nonstop, přes den i v noci; zátěž byla obrovská. „To je poměrně vyčerpávající psychicky, ale i fyzicky. Hlavně takto lékař pracuje 4 až 5 měsíců v jednom kole. Na takovémto typu projektu vyhoří člověk rychle. Proto je důležité posílat tam lidi, kteří už mají zkušenosti," vzpomíná na svůj pobyt členka Týmu tropického lékařství VŠ zdravotnictví a sociální práce sv. Alžběty v Bratislavě.

Přímo v jižanosúdánských nemocnicích se narodí asi pouze 10–20 % dětí (v závislosti na dostupnosti služeb). To znamená, že většina žen rodí doma a do nemocnice přijde, až když jde opravdu o velký problém. Navíc podmínky v lokální porodnici v Marialou byly před pěti lety katastrofální – chybělo tam i základní porodnické vybavení. Dnes je díky evropské podpoře tamější nemocnice v rozsáhlé rekonstrukci. Momentálně jsou již v provozu nové operační sály a ve výstavbě je i nová porodnice.

Věnovat se vnitřně přesídleným lidem

Členka Týmu tropického lékařství ráda poukazuje na projekty organizace Dvojfarebný svet v Eldoretu v Keni jako na úspěšné příklady z praxe a implementace slovenské rozvojové spolupráce na africkém kontinentě, ačkoli nejsou nemocniční. Jsou vzdělávací, ale kvalitně připravené a koordinované. Věnují se posilování postavení lokálních žen ve společnosti a získávání nových dovedností.

Svůj výzkum Dr. Mamová zaměřuje na sexuálně přenosná onemocnění u vnitřně přesídlených lidí (IDPs). Zajímá se o problematiku uprchlíků, migrantů, a o to, jak jejich život ovlivňují infekční onemocnění, ale také jak se dá v daných podmínkách zlepšit jejich zdraví.

Upozorňuje na to, že momentálně je nejpálčivější zónou, co se týče humanitární krize, Sýrie a Irák: „Tam denně umírají stovky lidí a další nemají přístup ke zdravotní péči. Bezpečnostní situace momentálně neumožňuje zakládat v těchto oblastech nové projekty ani dělat terénní výzkum."

V budoucnosti by se v rámci výzkumu ráda zaměřila například na oblast Libye, kde jsou „uprchlíci v katastrofálních podmínkách zadržováni (před vstupem do Evropy), a jejich přístup ke zdravotní péči je také otázkou, resp. nedostatečný." Dr. Mamová dodává, že: „v dodržování lidských práv a v zabezpečování bezpečí, zejména pokud jde o zranitelné skupiny (především ženy s dětmi), máme v dané oblasti ještě hodně práce před sebou."

Text: Boba Markovič Baluchová Foto: Archív Alexandry Mamové www.doubletrouble.sk