„Jedna generace nám doslova protekla mezi prsty a tu s klidným svědomím můžeme označit za generaci ohroženou chudobou a dědící chudobu svých rodičů,“ tvrdí Mgr. Karol Langstein, vedoucí referátu sociální pomoci Městského úřadu v Banské Bystrici. Velký význam proto bude mít zejména při implementaci intervencí věnovat se dětem. „Naším úkolem je vytvářet možnosti pro cílové skupiny a k tomu poskytovat kvalitní sociální práci,“ dodává.
Na konferenci sdružení Úsměv jako dar jste hovořil zasvěceně o souvislosti chudoby s rodinným prostředím, v němž dítě vyrůstá. Můžete tuto spojitost blíže vysvětlit? Většina z nás měla to štěstí, že vyrůstala v rodině, ať už v úplné či neúplné, bezproblémové či problematické, náhradní či jiné, ale základ byl, že v rodině. Rodina je základní buňkou společnosti, proto by jí měla společnost věnovat náležitou pozornost. Odvíjí se v ní řada činností a úkonů, které jsou nenahraditelné pro budoucnost každého dítěte. Nejsilnější je vzor chování rodičů, který, ať chceme nebo ne, v mnoha případech vědomě či podvědomě kopírujeme. Zjednodušeně děti vnímají život tak, jak jim ho určuje rodina nebo i celá komunita, ve které žijí a jsou vychovávány. Říká se, že každý začínáme na stejné čáře, což můžeme vnímat jako pravdu, problém ale může být, že každý máme jinou trasu našeho životního prožívání, jiný směr, překážky na trase, jako i různé fyzické a mentální dispozice. Jednou větou jsme každý jiný, ale zato jedinečný. Jednotlivé společenské vrstvení obyvatelstva by se zjednodušeně mohlo pojmenovat třemi společnostmi, jimiž mohou být lidé žijící v chudobě – chudá vrstva obyvatelstva, lidé žijící mezi chudobou a bohatou společností – většinová vrstva obyvatelstva (zatím) a bohatá vrstva obyvatelstva.
V současnosti se používá výraz dědění chudoby. Co znamená? Existují už minimálně dvě generace, které vyrůstaly v prostředí rodiny, ve které nikdy nikdo nevykonával pravidelnou pracovní činnost v zaměstnání. Jsou to rodiny žijící v komunitách, které nemají snahu dávat dětem vzdělání, ale naopak je co nejdříve zapojit do procesu zvyšování příjmu formou pobírání dávek v hmotné nouzi a příspěvků k nim, různými sběry surovin, materiálu a v některých případech i žebráním a pácháním malých či větších deliktů. Toto chování má své opodstatnění. Hlavně v rodinách žijících v komunitách.
Vrsta chudých lidí reaguje impulsivněji na momentální potřebu a toto chování převládá nad snahou, kterou by byli ochotni vložit na realizaci změny svého myšlení a postojů. Každodenní řešení těch nejzákladnějších potřeb, aby vůbec přežili, si nevyžaduje akademické vzdělání, ale zdravé ruce, které přinesou jakýkoli příjem, i když malý a nepravidelný – důležité je, že teď v tento den. Z toho vyplývá i další podstata myšlení většiny chudé vrstvy obyvatelstva, a to je vnímání času. V hodnotovém žebříčku priorit vzhledem k času je pro chudobu důležité tady a teď. Zřídka funguje myšlení na budoucnost. Hlad, náhlá potřeba financí a jiné potřeby jsou tady a teď – tak je třeba řešit všemi prostředky a pomocí všech členů rodiny, nevyjímaje děti. To, že by děti získaly školou a jejím úplným dokončením z dlouhodobého hlediska více pozitiv, tato vrstva bez pomoci neřeší.
Můžete uvést konkrétní příklad takového přístupu? Pokud komunita má dosah na lokalitu, kde v sezoně rostou lesní plody, jde celá rodina, která vládne, na sběr těchto plodin, které pak při cestě prodávají nebo prodají do sběrny. Mnohokrát stačí u komunit projít kolem v době, kdy by měly být děti ve škole. Samozřejmě to má emoční efekt – když vědro hub prodává dítě, někdy to motivuje kupujícího koupit komoditu, protože chce vykonat pomoc dítěti. Už jen málo kupujících by se ho zeptalo, proč není ve škole. Takovéto chování vnímáme hlavně v rodinách žijících v komunitách postižených chudobou. Paradoxem je, že v každé komunitě se najde jedinec, rodina nebo pár jedinců, kteří profitují z chudoby na základě vykořisťování – lichvy, malých finančních služeb za vysoké úroky. Takto podchycené rodiny, které si „pasou“, jsou zdrojem cyklického příjmu ve prospěch vykořisťovatele. Zároveň rodina, která se ocitla v nouzi a půjčila si, se nedokáže vymanit díky úrokům z zadlužení. Vyvázání se z dluhu má pak i jiné rozměry – páchání protispolečenské činnosti, sexbyznis, zneužívání a jiné formy naturálního vyvázání.
Jaké jsou tedy příčiny chudoby? Když se rodina nebo komunita rozhodne měnit myšlení, musí se ztotožnit se strategiemi řešení těchto změn. Pokud je příliš úzký výběr strategií, může nastat efekt, že problém přetrvává. Aby se definovaly parametry tohoto úkolu, je nutné porozumět příčinám chudoby. David Shiper, autor knihy The Working Poor (Chudobní pracující), říká, že v USA lidem není jasné, co způsobuje chudobu. Výsledkem je, že jim není jasné, co by měli dělat. Mít jasno v příčinách chudoby je velmi důležité. Příčiny chudoby můžeme podle Ruby K. Payne, ředitelky amerického aha! Process institutu a spoluautorky knihy Mosty z chudoby, rozdělit do čtyř skupin.
V první jde o chování jedinců, tedy výzkum možností voleb, chování, charakteristik a zvyků lidí žijících v chudobě. Příkladem mohou být závislost na státní podpoře, mravnost, zločinnost, svobodní rodiče, rozpad rodin, mezigenerační charakterové rysy, pracovní morálka, odhodlání k úspěchu, návyky utrácení peněz, drogová závislost, mentální choroba, domácí násilí, plánovací dovednosti, jazykové znalosti. Další kategorii pojmenovala lidský a společenský kapitál v komunitě – výzkum zdrojů, které jsou k dispozici pro jedince, komunity a podniky. Opět uvedu příklady: diskriminace, rasismus, intelektuální kapitál, sociální kapitál, dostupnost pracovních míst, dostupnost a kvalita vzdělání, adekvátní dovednosti, péče o děti pracujících rodin, úpadek společenské morálky střední třídy – únik mozků, městské a regionální plánování, úpadek městských částí. Předposlední příčinou chudoby je vykořisťování. Výzkum se zabývá tím, jak jsou chudí lidé zneužíváni jen proto, že jsou chudí. Typickými příklady jsou obchod s drogami, lichva, nakupování na půjčky, gamblerství, dočasná práce, sexbyznis, podvody, poskytovatelé půjček či podniky s vysokým tempem práce za nízkou mzdu. Důležitým argumentem chudoby je také ekonomicko-politické uspořádání – výzkum ekonomických, politických a společenských strategií na mezinárodní, národní a místní úrovni. Opět doplním příklady: diskriminace, rasismus, globalizace, ovlivňování legislativy korporacemi, deindustrializace, ztráta pracovních míst, snížení vlivu odborů, vysoké zdanění, nepřiměřené přerozdělování.
Jedinec může získat odborné vzdělání nebo dovednosti, získat práci, ale i přesto může zůstat chudým. Tato všeobecně známá realita je důvodem, proč musí komunity navrhnout strategie napříč všemi čtyřmi příčinami chudoby, a nikoli takové, které se týkají pouze dvou příčin. Pokud se soustředí jen na první dvě příčiny chudoby, výsledkem bude jen více chudoby. Pokud chtějí komunity napředovat a mít udržitelnost, musí se věnovat všem čtyřem oblastem.
Proč se tedy věnuje malá pozornost aspektům chudoby? Důvod, proč věnuji pozornost těmto všem aspektům, je jednoduchý a pragmatický. Rodiče dětí z málo podnětného prostředí očekávají od školy, že jejich dětem poskytne vzdělání, a nepřipouštějí si, že by měli v tomto procesu jako rodiče figurovat – první chyba! Škola nemá zdroje na podporu outsiderů, nechává je propadat s tím, že odpovědnost nesou jen a jen rodiče – další chyba! Společnost má nedůvěru vůči lidem žijícím v chudobě – ještě významnější chyba! Proces změny si vyžaduje komplexní přístup a porozumění.
Co je potřeba učinit? Na úvod stačí jen věnovat chudobě, jejím příčinám a důsledkům více pozornosti a systémově nastavit intervence směřující ke změně myšlení a postojů a věřím, že by se snížil počet: záškoláků, nezaměstnatelných nezaměstnaných a v konečném důsledku i dětí, které musí opouštět své biologické rodiny z důvodu neschopnosti rodičů postarat se o své děti.
Pavel Bajer Rozhovor byl publikován v časopise Sociální práce/Sociálna práce, č. 1/2010 Sociální práce a boj s chudobou.
Použité fotografie: Archiv Peter Senko, Prohuman, 2004