Mária Hardy, Pavel Műhlpachr, Terézia Dudášová
Monografie s názvem „Sociální patologie rodiny“ je koncipována z vědeckých příspěvků ze stejnojmenné mezinárodní konference, kterou v únoru 2011 v Žilině úspěšně zorganizoval Ústav sociálnej práce Božieho Milosrdenstva, detašované pracovisko Žilina II., Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety Bratislava, n. o. Spolupracoval při tom i Institut mezioborových studií Brno.
PŘEDMLUVA
„Quot capitis tot sententiae“ („Kolik hlav, tolik názorů“)
Monografie s názvem „Sociální patologie rodiny“ je koncipována z vědeckých příspěvků ze stejnojmenné mezinárodní konference, kterou v únoru 2011 v Žilině úspěšně zorganizoval Ústav sociálnej práce Božieho Milosrdenstva, detašované pracovisko Žilina II., Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety Bratislava, n. o. Spolupracoval při tom i Institut mezioborových studií Brno.
Problematika rodiny patří už delší dobu mezi velmi frekventované a zároveň často i kontroverzní témata jak ve výzkumu, na široké akademické půdě, tak i v aktivitách orgánů veřejné správy (státu, regionální a místní samosprávy), organizací třetího sektoru, poradenské praxe či mediálního prostředí. Je všeobecně známou skutečností, že rodina představuje z jakéhokoli úhlu pohledu vždy mnohorozměrný jev.
Je třeba připomenout i dříve vytvořenou kontinuitu řešení tématu rodiny na konferencích, seminářích a dalších akcích církví a náboženských společností. Pozoruhodné je, že právě v roce 2011 je už 30. výročí Biskupské synody o rodině, kde byl tehdy generálním sekretářem synody Jozef kardinál Tomko. Kardinál Tomko osobně pronesl projevy i na mezinárodní konferenci „Rodina ve třetím tisíciletí“ na začátku února 2011 v Bratislavě.
Je třeba ocenit, že organizátoři dané konference v Žilině se nesnažili stanovit, co by se o rodině konkrétně mělo zkoumat, nýbrž umožnili účastníkům prezentovat skutečně různorodé přístupy. Tím vlastně téměř otevřeli Pandorinou skříňkou široké spektrum patologických jevů a souvislostí, které je třeba alespoň identifikovat.
Autoři jednotlivých příspěvků na konferenci v Žilině poukazovali jednak na výsledky aktuálních výzkumů z problematiky života rodin, jednak reflektovali proces negativních změn v postavení a perspektivách rodiny. Celkový přínos sestavené a upravené monografie k rozvoji odborného poznání je jednoznačný.
Na závěr chci vyjádřit poděkování a ocenění jednak organizátorům vydání této monografie a jednak autorům těch odborných příspěvků, jejichž kvalita umožní širokému okruhu zájemců přístup k novým poznatkům.
Jozef Brezák
OBSAH
1. DEFINICE, POSTMODERNITA, ANOMÁLIE, KARIÉRA, SVOBODA
Rodina - otázka definice a definice problému JAROSLAV MAX KAŠPARŮ
Rodina – první místo humanizace společnosti JOZEF KUTARŇA
Komunikace jako zdroj patologie v rodině MIROSLAV BARGEL JR., PAVEL MÜHLPACHR
Sociální patologie nebo deviace? Přiměřenost užívání výrazu a konceptu sociální patologie v sociální práci ANDREJ MÁTEL
Projevy anomie v současné slovenské rodině PETER ONDREJKOVIČ
Význam správného vidění, nazírání a svobody v rodině JÁN ŠUVADA, MÁRIA BIELOVÁ, DANIELA GIERTLIOVÁ
Krize rodiny - Děti jako překážka při realizaci rodičovství (?) ANNA VEREŠOVÁ
2. SOCIÁLNÍ POLITIKA, MEZINÁRODNÍ SOUVISLOSTI
Hodnota sociální role rodiny MILAN FULA Demografická krize a její možné řešení MILAN FULA, ANNA BARILLOVÁ Rodina v evropském kontextu VOJTECH TKÁČ
3. PRÁVO, MEDIACE, PROBACE, PSYCHOLOGIE, MEDICÍNA, PREVENCE
Odvozování administrativněprávní odpovědnosti jako důsledek agrese v domácím prostředí JANA VALLOVÁ
Mediace a rodina ERNEST KOVÁČ
Rodinný systém a probace (v procesu restaurační justice) VLADIMÍR CEHLÁR
Společenské podmínky a jejich vliv na rodinu TERÉZIA DUDÁŠOVÁ, JUDITA STEMPELOVÁ
Prenatální a perinatální psychologie a medicína: nový přístup k primární prevenci PETER G. FEDOR-FREYBERGH
Moderní společnost a krize rodiny FRANTIŠEK HANOBÍK
Šátkování jako prevence sociálně patologických jevů KATEŘINA NEUBAUEROVÁ
Pevné objetí jako životní forma KATEŘINA NEUBAUEROVÁ
Volný čas jako prostředek prevence patologických projevů v rodině ZUZANA TAKÁČOVÁ
4. EKONOMIKA, NEZAMĚSTNANOST
Sociálně-ekonomické problémy současné rodiny BARBORA DREXLEROVÁ
Nezaměstnanost jako sociálně-ekonomický problém rodiny v současné společnosti SLAVOMÍR LACA
5. DON BOSCO - SALEZIÁNOVÉ
Preventivní systém ve výchově dětí v současné rodině ANNA BARILLOVÁ Využívání prvků výchovného systému dona Bosca při výchově dětí LÝDIA LEŠKOVÁ, MARTA HORŇÁKOVÁ Aktivity saleziánů a spolupracovníků v Sabinově a jinde k upevnění rodin FERDINAND KUBÍK Preventivně-výchovný systém Dona Bosca MILOSLAV JŮZL
6. ASPEKTY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU
Sociální pracovník a rodina v prevenci sociálně-patologických jevů YVETA JUŠŠÍKOVÁ Sociální práce s rodinou v procesu rozvodu ANNA DANIŠKOVÁ Rodina v romské komunitě JOZEF FACUNA
7 DETI 7.1 DETI NA ULICI
Děti na ulici jako cílová skupina terénních sociálních pracovníků VLADIMÍRA ANTOLOVÁ, JOZEF RUSNÁK
Vybrané příčiny útěků dětí na ulici na Slovensku MÁRIA HARDY
7.2 ÚSTAVNÁ OPATROVÁNÍ DĚTÍ
Příčiny umisťování dětí do diagnostických center PAVEL BRYNDZÁK, JANA POLÁCHOVÁ
7.3 VLIV MÉDIÍ NA VNÍMANÍ RODINY OČIMA DĚTÍ
Posuzování krizových situací v rodině samotným dítětem pod vlivem mediálně prezentovaných „vzorů“ rodiny MARKÉTA ŠAUEROVÁ
7.4 DĚTI SE ZÁVADOU V RODINĚ
Doprovázení rodiny dítěte se zdravotním postižením MÁRIA ŠMIDOVÁ
7.5 ALKOHOL A ZÁVISLOSTI V RODINĚ
Závislosti a jejich vliv na rodinný systém ĽUBA PAVELOVÁ
Děti alkoholiků vyžadují individuální přístup MICHAELA ŠAVRNOCHOVÁ
8 TÝRANÍ SENIORŮ V RODINĚ
Rodinné zázemí a násilí v životě člověka se zřetelem na týrání seniorů v rodinách JANKA KUFFOVÁ
SHRNUTÍ
Předmětem odborné monografie s názvem „Sociální patologie rodiny“ jsou sociálně patologické rysy moderní rodiny, které se ve společnosti vyskytují. Tedy jakási mapa podrobně popisující prostor, v němž je sociální pracovník konfrontován s konkrétními patologickými jevy a v němž prakticky působí. Zatímco v případě sociálně patologického chování řekneme, že chování je patologické už ve chvíli, kdy se ho dopustí jedinec, patologiemi rodiny jsou často jevy nebo trendy, které sestávají z množství obecně přijímaných konkrétních projevů a způsobů chování, někdy dokonce oceňovaných, a jejich patologický charakter je patrný až když se toto chování stalo obecně rozšířeným.
Všichni, kdo se rodinou profesionálně i neprofesionálně zabývají (terapeuti, poradci, sociální a speciální pedagogové, sociální pracovníci i dobrovolníci), navazují s rodinou vztah. Ze strany těchto podpůrných profesionálů je vztah k rodině určen především institucionálním rámcem. Na některé instituce se rodiny obracejí samy, málokdy ovšem celé rodiny. Relativně nejsnadnější kontakt s rodinou je v těch institucích, v nichž se poskytuje pomoc zjevně nemocnému nebo jinak ohroženému.
V poradenském režimu vystupuje vůči rodině jen ten, kdo ví. Svou instrukcí přebírá odpovědnost za řešení rodinných potíží na sebe. V terapeutickém režimu se podpůrce soustředí zejména na rodinné interakční vzorce. V podpůrném režimu si odborník nekladou strategické cíle. Snaží se kompenzovat rodinný handicap přímou pomocí (zařizováním informací, zařizováním finanční pomoci apod.).
Typologie podpůrných postojů je abstrakcí. Konkrétní terapeut, poradce, sociální pracovník, sociální či speciální pedagog, resp. dobrovolník má postoj smíšený, v němž obvykle jeden modus převládá. Vývoj rodinného problému a vývoj rodiny nese také vývoj postoje toho, kdo s rodinou pracuje.
Rodina se může v průběhu kontaktu s podpůrnou institucí nebo po něm rozpadnout. Intervence totiž někdy urychlí proces, který by bez ní pravděpodobně proběhl pomaleji nebo by neproběhl vůbec. Není úkolem sociální práce s rodinou udržovat rodinu pohromadě za každou cenu. Zvláště u rodin s výskytem člena rodiny se závislostním problémem je rozpad rodiny častým průvodním jevem.
Výraz „funkční rodina“ je upřednostňován před pojmy normální rodina, harmonická rodina, zdravá rodina a neklinická rodina. Všemi těmito názvy se teoretici snaží pojmenovat typ rodin, který tvoří nepostradatelný pól uvažování jak pro výzkumníky, tak pro praktikující, kteří se rodinami zabývají. Spolehlivých výzkumů funkčních rodin je zatím velmi málo. Zvláště těch, které jsou založeny na metodách přímého pozorování a pokrývají delší časový úsek. V době, kdy neexistuje závazný model rodiny, je těžké konstruovat závaznou normu. Je nutné soustředit se na hlavní funkce rodiny, jimiž jsou výchova dětí (na prvním místě), poté uspokojování potřeb dospělých členů rodiny.
Ve vnitřních vztazích patologických rodin nacházejí sociální pracovníci atmosféru nedůvěry, očekávání nepříjemností. Na chování, které je hodnoceno jako nepřátelské, se v těchto rodinách reaguje razantní nepřátelskou odvetou nebo bezpodmínečnou (často však předstíranou) kapitulací. Potřeby a přání členů rodiny jsou zpravidla přijímány jako nepřijatelné, neoprávněné a jsou odmítány. V takovém ovzduší se nikomu netoleruje váhavost nebo nerozhodnost, obě strany vyžadují loajalitu. Vytváření koalic se považuje za zvlášť zhoubné, když překračuje generační hranici (například když se rodič spojí s dítětem proti druhému rodiči). Přes všechna vyžadovaná přizpůsobení, přes opakované prosby a výhrůžky, zůstávají v patologických rodinách role nejasné, neurčité je i rozdělení odpovědnosti mezi členy rodiny. Odpovědnosti se pokud možno každý vyhýbá, nebo ji chce někdo strhnout na sebe, přitom ji však neunese. Přes proklamovanou blízkost a vzájemnost se v těchto rodinách nacházejí známky distancovanosti, neangažovanosti.
Ve funkčních rodinách se naproti tomu očekává, že dobré je za dobré. Členové na sebe bere ohledy a respektují se. Tyto rodiny jsou charakteristické pevnou koalicí mezi rodiči, kterou žádný vnější vliv nedokáže trvale ohrozit. V rodině je jasná hierarchie odpovědnosti. Jedinečnost jednotlivců je hodnocena pozitivně. V rodině existuje rovnováha mezi intimitou a potřebou sdílení. Ve funkčních rodinách mluví každý sám za sebe. Projevy jsou jasné, přímé, adresované. Komunikace je živá, aktivní. Je v ní hodně dialogů, které plynule přecházejí od jedné dvojice k druhé. Rodina je otevřená pro nové myšlenky a nová řešení problémů. V komunikaci je hodně humoru. Sociální i jiná realita je rodinou interpretována nezkresleně, je zpracovávána pod vlivem rodinných tradic, které rodinu hodnotově orientují.
V dysfunkčních rodinách, které se dostávají do odborné péče díky svým problémům, bývá pozorováno nápadně mnoho negativních emočních projevů, od ironizování až k otevřenému a přímému napadání. Problém se pak stává interdisciplinárním a dlouhodobým.
Přejme si navzájem, aby odborná vědecká monografie napomohla řešení všech v publikaci prezentovaných problémů a stala se významnou pomůckou nejen sociálním pracovníkům.
Editoři: PhDr. Mária Hardy, PhD. Prof. PhDr. Pavel Műhlpachr, PhD. PhDr. Terézia Dudášová, PhD.
Recenzenti: prof. MUDr. Miloš Velemínsky, CSc. Jihočeská Univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta Doc. Ing. Jozef Brezák, PhD. Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety v Bratislave PhDr. Helena Grófová, PhD. Univerzita Komenského v Bratislave, Katedra sociálnej práce
Vydavatel: Institut mezioborových studií Bno Místo vydání: Brno Vydání: prvé Rok vydání: 2011 Počet stran: 340 Náklad: 400 kusov Tisk: Krupa print BIZ s.r.o. ISBN 978-80-87182-17-8 EAN 9788087182178