Motivační aspekty dobrovolnictví v rámci podpory rodiny V kontextu české sociální práce má dobrovolnictví obecně již po mnoho let své nezastupitelné místo. Přesto není tomuto tématu věnována taková pozornost, jaká by mu právem přináležela. Dobrovolnictví a jeho nezastupitelná role v kontextu pomáhajících profesí je zřejmá. Představuje přitom přínos nejen pro člověka (klienta), který pomoc přijímá. Je zároveň zdrojem radosti, naplnění a zkušeností pro samotného dobrovolníka. Jako dobrovolníka chápeme toho, kdo vykonává určitou činnost z dobré vůle, z vnitřního přesvědčení a bez potřeby získat za to finanční ohodnocení. (Švestková in Slowík, 2011, s. 44). Evropské centrum dobrovolníků (European Volunteer Centre) zasazuje téma dobrovolnictví do širšího kontextu a nahlíží na něj následovně: „Dobrovolnictví je prostředkem sociální inkluze a integrace. Přispívá k soudržnosti společnosti, vytváří pouta důvěry, solidarity a tím pádem přispívá k rozvoji sociálního kapitálu. Je to silný zdroj smíření a rekonstrukce v oddělených společnostech.“ (European Volunteer Centre, 2016)
Specifické postavení má pak téma dobrovolnictví v kontextu sanace rodiny. Sanace rodiny dle Matouška představuje ochranu a podporu ohrožené rodiny s cílem uchovat takovou rodinu jako celek (In Bechyňová, Konvičková, 2008). Pod pojmem sanace rodiny rozumíme všechny „postupy podporující fungování rodiny, které jsou opakem postupů vyčleňujících některého člena rodiny kvůli tomu, že někoho ohrožuje, případně kvůli tomu, že je sám někým z rodiny ohrožen.“ (Matoušek in Bechyňová, Konvičková, 2008, s. 17).
Hlavním cílem předkládaného textu je zjistit, jaká je motivace, resp. motivy dobrovolníků k jejich dobrovolnické činnosti v oblasti sanace rodiny. Pro sběr informací byla v rámci kvalitativní výzkumné strategie zvolena technika polostrukturovaného rozhovoru (viz Hendl, 2016). Respondenty výzkumného šetření jsou dobrovolníci, kteří se v dobrovolnické činnosti angažují v rámci sanačního programu jedné konkrétní organizace. V průběhu dalšího textu budeme pro zjednodušení používat pouze pojem respondent/respondenti, i když v rámci výzkumného šetření byli oslovováni jak muži, tak ženy. Výzkumné šetření probíhalo v prvním čtvrtletí roku 2017.
Pojmy dobrovolník a sanace rodiny byly stručně definovány již v úvodu textu. Zde se proto již zaměříme pouze na zdůraznění specifických nároků, které klade na osobu dobrovolníka výkon činností spojených s pomocí a poskytováním služeb pro rodiny s dětmi. Práce s klientem v programu sanace rodiny vyžaduje od dobrovolníka především zkušenosti s fungováním běžné rodiny. Vhodným dobrovolníkem sanace rodiny tedy může být například matka, která vychovává děti a zároveň má k dispozici čas, který může věnovat dobrovolnické činnosti. Stejně tak to může být žena/matka důchodového věku, která se chce zapojit do aktivního života. Do programu sanace rodiny v rámci dobrovolnictví lze přijmout i studenta. U studentů, kteří se chtějí zapojit jako dobrovolníci, se vzhledem k náročnosti programu vyžaduje osobnostní zralost. Hodnoceno je také vzdělání - výhodou je humanitně zaměřené vysokoškolské studium nebo ukončené vzdělání. Z okruhu dobrovolníků sanace rodiny nejsou samozřejmě vyloučeni ani muži. (Metodika služby sanace rodiny, 2009)
Profil dobrovolníka je odvozen od činnosti, kterou bude v rodině vykonávat. Přímou práci s rodinou vykonává odpovědný pracovník sanace rodiny, dobrovolník je pod jeho dohledem a vykonává pouze doplňkové činnosti. Intenzita přímého dohledu odpovědného pracovníka je odvozena od charakteru činnosti, kterou dobrovolník vykonává, a délky jeho působení v roli dobrovolníka. Náplň dobrovolnické činnosti v programu sanace rodiny je orientována zejména na nácvik dovedností rodiče. Nácviky se mohou týkat konkrétně péče o dítě, budování vztahu k dítěti a trávení společného volného času, výchovy starších dětí, školní přípravy a vhodné formy učení nebo péče o domácnost. Dobrovolník v sanačním programu nezastupuje roli rodiče a nepřebírá jeho činnosti, naopak ho do nich v co největší míře zapojuje. Prostřednictvím praktického nácviku předává dobrovolník rodiči své zkušenosti a dovednosti. Zapojením do běžných činností pomáhá nejen rodiči, ale i celé rodině pracovat na nezbytných návycích, které jsou potřeba k stabilnímu fungování rodiny. (Metodika služby sanace rodiny, 2009)
Motivace k dobrovolnické činnosti v kontextu sanace rodiny
Výzkumné šetření je zaměřeno na zkoumání motivace, resp. motivů k dobrovolnické činnosti v kontextu sanace rodiny. Na těchto motivech je postaveno rozhodování dobrovolníků vkládat svůj čas a energii do práce pro druhé. Motivy lze obecně chápat jako přetrvávající faktory chování - jsou to činitelé, kteří umožňují člověku začít určitou činnost (Švancara, 1984; Homola 1977). Můžeme je chápat též jako „jednání člověka zaměřené na uspokojení určité potřeby.“ (Hartl a Hartlová, 2015, s. 327) S úvahami o motivech se nabízí otázka vztahující se k pojmu motivace, která je ve vztahu k motivům nadřazeným pojmem. Různí autoři se při definování motivace liší, zde se pro účely textu přikláníme k definici od Graumanna: „To v nás a kolem nás, co nás vede, žene, nutí, abychom se chovali tak a ne jinak.“ (Graumann in Nakonečný, 1997, s. 102). Tato definice v sobě zahrnuje aspekty vnitřních motivů, vnějších motivů a chování, které zmiňuje například i Plháková (2004). Vztah mezi motivací a motivy se zabývá také Nakonečný. Motivací rozumí určitý psychologický proces, motiv pak představuje dispozici k tomuto procesu (Nakonečný, 1997).
Metodika výzkumného šetření
Cílem textu je zjistit, jaká je motivace, resp. motivy dobrovolníků k jejich dobrovolnické činnosti v oblasti sanace rodiny. Tento cíl je dále rozložen do čtyř cílů dílčích. Zjistit, jaké motivy ovlivnily respondenty angažovat se v dobrovolnictví. Zjistit, jaké motivy vedly respondenty stát se dobrovolníkem právě v oblasti sanace rodiny. Zjistit, jaké motivy ovlivňují respondenty v jejich dobrovolnické činnosti pokračovat. Zjistit, které motivy hodnotí respondenti jako rizikové.
Všichni respondenti prováděného výzkumného šetření jsou dobrovolníky jedné organizace. Tato nestátní nezisková organizace funguje již od roku 2003 a přes 8 let nabízí dobrovolníkům možnost angažovat se v dobrovolnickém programu pro ochranu a podporu rodiny. Organizace byla vybrána zejména z tohoto důvodu, že se jedná o typickou organizaci z hlediska způsobu zapojování dobrovolníků v programu sanace rodiny - dobrovolník vykonává doplňkovou činnost a je pod dohledem sanačního pracovníka. Z důvodu zachování anonymity neuvádíme přesný název organizace. Z celkového počtu dvanácti dobrovolníků, kteří v organizaci působí, se podařilo pro rozhovor získat devět respondentů. Výběr respondentů byl nastaven tak, aby bylo možno získat pro rozhovory dobrovolníky jak z řad studentů, tak z řad pracujících a starších dobrovolníků. S respondenty byly provedeny kvalitativní polostrukturované rozhovory.
Výstupy výzkumného šetření Motivy respondentů k dobrovolnické činnosti Žádný z respondentů nezmínil pouze jednu oblast nebo téma, na kterém by stavěl svoji angažovanost v dobrovolnické činnosti – vždy se jednalo o komplex několika různých dílčích motivů.
Nejčastěji bylo zmiňováno jako motiv téma kariérního růstu (motivy vztahující se k praxi a zkušenostem, které později budou dobrovolníci moci uplatnit v rámci budoucí kariéry). Jako druhé nejvýznamnější se ukázalo být téma získávání nových informací, znalostí a dovedností. Dále bylo zmiňováno téma uznávaných životních hodnot (humanismus, altruismus). Významně bylo též hodnoceno a vnímáno téma posilování sociálních vazeb dobrovolníka. Objevovaly se zde však také tzv. sobecké motivy, které je ale možno chápat jako přirozenou součást dobrovolnictví. Dobrovolnická činnost může být v tomto kontextu využívána také například jako prostředek k eliminaci vlastních negativních emocí, jako je například pocit viny. I tyto motivy byly u některých jednotlivých respondentů v rámci prováděného výzkumného šetření zaznamenány.
Motivy respondentů k dobrovolnické činnosti v kontextu sanace rodiny Většina respondentů se setkala s problematikou sanace rodiny buď již v rámci studia či v zaměstnání v oblasti sociální práce nebo jiného pomáhajícího oboru. Cílová skupina rodin s dětmi byla jimi vnímána jako atraktivní a zajímavá. Nabyté teoretické znalosti týkající se oblasti sanace rodiny vnímali respondenti jako významný motiv pro své angažování se jako dobrovolník právě v kontextu sanace rodiny. Ještě významnější však pro ně byly z tohoto pohledu informace týkající se činnosti konkrétní organizace poskytující sanaci rodiny. Jako velmi důležitá se tedy ukázala vazba dobrovolníků na konkrétní organizaci. Ukazuje se, že u respondentů hrála velkou roli kladná doporučení a hodnocení na organizaci od dalších osob, zejména formálních i neformálních autorit.
Motivy respondentů k setrvání v dobrovolnické činnosti Další zkoumanou oblastí byl subjektivně vnímaný přínos dobrovolnické činnosti pro dobrovolníky a jejich motivy k tomu nadále v této činnosti pokračovat. Někteří respondenti vyzdvihují v této souvislosti zejména možnost získávání nových informací a získání praxe pro své budoucí povolání sociálního pracovníka/pracovnice. Další považují za důležitý dobrý osobní prožitek a radost z dobrovolnické činnosti či možnost budovat vzájemně respektující vztah s klientem. Respondenti neuvádějí žádná nenaplněná očekávání, která by mohla představovat potenciální ohrožení jejich dobrovolnické činnosti. Za velmi významné považují dobrovolníci poskytování zpětné vazby od zaměstnavatelské organizace, stejně tak jako možnost obrátit se svým problémem na organizaci a její profesionální pracovníky. Často zmiňovaná byla možnost supervize jako důležitý a pozitivně vnímaný prvek „péče“ o dobrovolníky. Setrvání respondentů v dobrovolnické činnosti podporuje také jejich blízké okolí, včetně rodiny. Negativní reakce na svoji dobrovolnickou činnost zaznamenal pouze jeden z dotazovaných respondentů.
Motivy hodnocené respondenty jako rizikové Mezi rizikové motivy k dobrovolnické činnosti patří dle vyjádření respondentů především touha po obětování se na jedné straně a touha po moci nad klientem na druhé straně. Výše zmíněné může podle nich vést v mnoha případech ke ztrátě důvěry klienta v dobrovolníka, potažmo v celou organizaci.
Závěr
Hlavním cílem předkládaného textu bylo zjistit, jaká je motivace, resp. motivy dobrovolníků k jejich dobrovolnické činnosti v oblasti sanace rodiny. Pro sběr informací byla v rámci kvalitativní výzkumné strategie zvolena technika polostrukturovaného rozhovoru. Respondenty výzkumného šetření byli dobrovolníci, kteří se v dobrovolnické činnosti angažují v rámci sanačního programu jedné konkrétní organizace. Výzkumným šetřením bylo zjištěno jak vnímají dobrovolníci dané organizace téma motivů k dobrovolnické činnosti, téma motivů k dobrovolnické činnosti v kontextu sanace rodiny, jak vnímají téma motivů, které je podporují v dobrovolnické činnosti dále pokračovat, a téma rizikových motivů k dobrovolnické činnosti.
Autoři: Bc. Petra Boštíková, Mgr. Lucie Smutková, Ph.D. Tento článek je jedním z výstupů projektu specifického výzkumu v oblasti sociální práce pro rok 2016/2017 podporovaného Univerzitou Hradec Králové s názvem Současné přístupy v sociální práci s rodinou (služby pro rodinu v ohrožení - sanace rodiny, rodinná mediace), č. 2101/2016-2017. Seznam bibliografických odkazů
BECHYŇOVÁ, Věra; KONVIČKOVÁ, Marta. 2008. Sanace rodiny: sociální práce s dysfunkčními rodinami. 1. vyd. Praha: Portál, 2008. 152 s. ISBN 978-80-7367-392-5. HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. 2015. Psychologický slovník. 3. vyd. Praha: Portál, 2015. 776 s. ISBN 978-80-262-0873-0.7 HENDL, Jan. 2016. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. 4. vyd. Praha: Portál, 2016. 440 s. ISBN 978-80-262-0982-9. 71 HOMOLA, Miloslav. 1977. Motivace lidského chování. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1977. 360 s. NAKONEČNÝ, Milan. 1997. Motivace lidského chování. 1. vyd. Praha: Academia, 1997. 270 s. ISBN 80-200-0592-7. PLHÁKOVÁ, Alena. Učebnice obecné psychologie. 1. vyd. Praha: Academia, 2004. 471 s. ISBN 80-200-1086-3. SLOWÍK, Josef. 2011. Dobrovolnictví jako nepostradatelný nástroj podpory sociální inkluze. Sociální práce = Sociálna práca. 2011, 11(4), 6. ISSN 1213-6204. ŠVANCARA, Josef. Psychologie emocí a motivace. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1984. 158 s. Pardubický kraj. Metodika služby sanace rodiny [online]. Pardubice, 2009 [cit. 2017-01-06]. Dostupné z: https://www.pardubickykraj.cz/viewDocument.asp?document=18925 Why volunteering matters. European Volunteer Centre [online]. Brussels, Belgium 2016 [cit. 2017-01-20]. Dostupné z: http://www.cev.be/about/why-volunteering-matters/