Stair walking training using digital tools

Úvod

Chůze po schodech patří mezi nejdůležitější činnosti denního života (ADL – Activities of Daily Living) a představuje jednu z nejnáročnějších forem lokomoce nejen v geriatrické populaci. Vyžaduje komplexní pohybovou aktivitu, tedy dostatečnou svalovou sílu dolních končetin, koordinaci, rovnováhu, respirační kapacitu a psychickou jistotu. U seniorů je často přítomna snížená stabilita, oslabení extenzorů dolních končetin, zhoršená dechová kontrola a strach z pádu (Doe, Smith, 2022). Při používání schodů je nezbytná orientace na bezpečnost seniorů, ale i jiných věkových kategorií pacientů. Zdůrazňuje se význam správné edukace pacienta a odborného dohledu fyzioterapeuta, včetně korekce držení těla, dýchání a pohybového stereotypu. Vzhledem k expanzi informačně-komunikačních technologií (IKT) vystupuje do popředí využívání digitálních nástrojů při edukační činnosti, a tedy i při nácviku chůze po schodech.

Digitální nástroje umožňují objektivizaci pohybu a poskytují bezprostřední zpětnou vazbu, která podporuje motorické učení. Motorické učení je dlouhodobý proces získávání, zdokonalování a automatizace pohybových dovedností prostřednictvím praxe, opakování a zkušeností. Zahrnuje přechod od vědomého řízení pohybu k podvědomému (automatizovanému) chování. Tento proces je klíčový pro sport, tělesnou výchovu, ale i běžné denní činnosti, přičemž závisí od motorické docility (učenlivosti) (American Psychological Association, 2018).

Použití digitálních nástrojů, jako jsou spirometr, videozáznamy, nositelná elektronika (wearables) a s ní spojené mobilní aplikace či virtuální realita a robotické systémy umožňuje objektivní sledování výkonu pacienta a zvyšuje bezpečnost a efektivitu nácviku chůze po schodech. Ovládání správné techniky chůze po schodech umožňuje nejen fyzioterapeutům, ale i jiným kategoriím zdravotnických pracovníků lépe vést pacienty a zároveň si usnadnit vlastní práci při manipulaci s pacienty nebo při uplatňování bezpečného pohybu ve zdravotnických zařízeních. Digitální nástroje při nácviku chůze po schodech přispívají ke zlepšení pohybového stereotypu (správné kroky, kontrola rovnováhy), zvyšují jistotu pacienta při výstupu a sestupu a napomáhají bezpečnému nácviku chůze (minimalizace rizika pádu) (Chakraborty, White, 2024).

Chůze po schodech

Chůze po schodech představuje náročnou funkční lokomoci, při které dochází ke zvýšeným nárokům na sílu extenzorů kolena a bedra, excentrickou kontrolu musculus (m.) quadriceps femoris, stabilizační funkci m. gluteus medius a koordinovanou aktivaci svalů v rámci uzavřeného kinetického řetězce. Narušení těchto mechanismů vede ke vzniku patologických pohybových stereotypů, které významně zvyšují riziko pádu (Smith, Levin, 1995).

Mezi nejčastější chyby zvyšující riziko pádu patří:

  • Nesprávná strategie iniciace pohybu – nevhodná volba vedoucí končetiny (zejména při oslabení nebo pooperačním stavu) narušuje biomechanickou efektivitu pohybu, zvyšuje kompenzační zapojování trupu a může vést k asymetrickému zatížení dolních končetin. Významnou úlohu hraje i strana zábradlí – zejména při sestupu po schodech. Pokud se zábradlí nachází na straně oslabeného segmentu a pacient ho nedokáže efektivně využít k opoře, dochází ke zvýšené nestabilitě, k lateroflexi nebo rotaci trupu a k nadměrnému přenášení hmotnosti na silnější končetinu (Obr. 1). Důležitá je i optimální vzdálenost těla od zábradlí – při příliš velké vzdálenosti pacient vytváří rotační moment v trupu a přetěžuje paravertebrální svaly (Obr. 2), při příliš těsném postavení dochází k omezení přirozené trajektorie kroku a zkracování kroku (Obr. 3). Správná volba vedoucí končetiny v kombinaci s adekvátním využitím zábradlí a udržováním neutrálního postavení trupu je proto klíčová pro bezpečný, energeticky efektivní a biomechanicky optimální pohyb, především při sestupu, kde je zvýšená náročnost na excentrickou kontrolu svalů dolních končetin (Obr. 4).

  • Nedostatečná excentrická kontrola při sestupu – při dopadu na patu bez kontrolovaného kontaktu špičkou dochází k prudkému přenosu reakční síly podložky přes hlezenní, kolenní a kyčelní kloub (Obr. 5). Absence plynulé excentrické práce kvadricepsu zvyšuje axiální přetížení kolenního kloubu.

  • Porucha osy dolní končetiny – rotace v kolenním kloubu a kolaps v mediolaterální rovině (valgozita) signalizují oslabenou stabilizační funkci m. gluteus medius. Následná rotace pánve a trupu narušuje stabilitu těžiště a zvyšuje riziko pádu (Obr. 6).

  • Nedostatečné využití odrazové končetiny při výstupu – pokud pacient nevyužívá dolní končetinu jako primární odrazovou, dochází ke snížení rozsahu pohybu v kyčelním a kolenním kloubu, neefektivní distribuci zatížení a nadměrné aktivaci kompenzačních mechanismů v oblasti bederní páteře (Obr. 7).

  • Nesprávné použití opěrných pomůcek – nesynchronizovaná práce berlí a dolních končetin narušuje stabilitu a mění dynamiku pohybu v kinetickém řetězci (Trojan, 2001).

Obr. 1 Lateroflexe a rotace trupu (zdroj: vlastní)

[

](https://prohuman.sk/files/images/obr1.popup_800.jpg)

Obr. 2 Velká vzdálenost od zábradlí (zdroj: vlastní)

[

](https://prohuman.sk/files/images/obr2 .popup_800.jpg)

Obr. 3 Příliš těsné postavení k zábradlí (zdroj: vlastní)

[

](https://prohuman.sk/files/images/obr.3.popup_800.jpg)

Obr. 4 Správná volba vedoucí končetiny a vzdálenosti od zábradlí (zdroj: vlastní)

[

](https://prohuman.sk/files/images/obr4.popup_800.jpg)

Obr. 5 Dopad na patu bez kontrolovaného kontaktu špičkou (zdroj: vlastní)

[

](https://prohuman.sk/files/images/obr5.popup_800.jpg)

Obr. 6 Rotace v kolenním kloubu (zdroj: vlastní)

[

](https://prohuman.sk/files/images/obr6.popup_800.jpg)

Obr. 7 Nedostatečné využití odrazové končetiny při výstupu po schodech (zdroj: vlastní)

[

](https://prohuman.sk/files/images/obr7.popup_800.jpg)

Diferenciace pacientů podle diagnózy

Biomechanika chůze po schodech musí být hodnocena individuálně podle klinického stavu pacienta:

  • Totální endoprotéza kolenního kloubu (TEP kolena) – deficit extenze, oslabení m. quadriceps femoris, porucha excentrické kontroly při sestupu ze schodů.

  • Totální endoprotéza kyčelního kloubu (TEP kyčle) – omezení rozsahu pohybu, riziko luxace v závislosti na operačním přístupu, oslabení abduktorů kyčle.

  • Imobilizace hlezenního kloubu (dlaha, ortéza) – narušená propriocepce, omezená tlumicí a stabilizační funkce nohy.

  • Amputace dolní končetiny – změněná biomechanika chůze, asymetrická distribuce zatížení, zvýšené nároky na stabilizační systém trupu při chůzi s protézou (Rychlíková, 2019).

Schopnost chůze po schodech se posuzuje zejména z hlediska kardiovaskulární zdatnosti, neuromuskulárních funkcí a míry soběstačnosti pacienta. Slouží k určení rehabilitačního potenciálu a rizika kardiovaskulárních příhod. Pacienti se rozdělují do následujících funkčních kategorií:

Plně soběstační lidé:

  • Bez omezení (kardiovaskulární zdraví) – zvládají chůzi do schodů bez zadýchání. Schopnost vyjít alespoň 4 patra denně prokazatelně snižuje riziko úmrtí na kardiovaskulární onemocnění a zlepšuje celkovou aerobní kapacitu.

  • Zdraví, ale se sníženou kondicí – schody zvládají, avšak s výraznějším zadýcháním nebo zrychlenou frekvencí tepu (tzv. anaerobní práh), a vyžadují postupné zvyšování zátěže.

  • Pacienti s respiračním a srdečním omezením:

  • Srdeční selhání a chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN) – schopnost chůze je limitována dušností a nízkou tolerancí zátěže. Při diferenciaci se využívá například test 6minutové chůze. Chůze do schodů funguje často jako cílená rehabilitační pomůcka po konzultaci s lékařem.

Pacienti s neurologickým a pohybovým deficitem:

  • Poruchy hybnosti a rovnováhy – schopnost chůze je závislá na síle dolních končetin, stabilitě a schopnosti udržet rytmus. Při jejich posuzování se využívají standardizované škály jako test POMA (Performance-Oriented Mobility Assessment) nebo BBS (Berg Balance Scale).

  • Progrese postižení u roztroušené sklerózy (RS) – pro pacienty s EDSS (Expanded Disability Status Scale) nad 4,0 je překonávání schodů kritickým milníkem a často vyžadují asistenci nebo bezbariérový přístup.

Imobilní pacienti:

  • Pacienti, jejichž zdravotní stav neumožňuje chůzi do schodů ani s oporou. Jejich pohybový aparát vyžaduje pasivní transport, speciální schodolezy nebo vertikalizaci v rámci fyzioterapie.

Poruchy chůze do schodů jsou klasifikovány podle primární příčiny, přičemž nejčastěji se jedná o neurologické poruchy (např. roztroušená skleróza, Parkinsonova choroba) nebo degenerativní onemocnění kloubů (artróza kolen a kyčlí). Tyto obtíže omezují lokomoci, rovnováhu a správný mechanismus kroku (Valkovič, Růžička, 2013).

Hlavní typy patologické chůze

V klinické praxi se podle Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10) (2026) poruchy chůze rozdělují následovně:

  • Ataktická chůze (R26.0): projevuje se nestabilitou, vrávoráním a rozšířenou bází; pacient má problém udržet rovnováhu při přenášení váhy.

  • Paralytická chůze (R26.1): vzniká při obrnách a svalové slabosti, typicky u neuromuskulárních onemocnění.

  • Obtíže při chůzi nezařazené jinde (R26.2).

  • Jiné a blíže neurčené poruchy chůze a pohyblivosti (R26.8) – pocit nejistoty v nohách.

Mezi nejčastější příčiny obtíží při chůzi do schodů patří gonartróza a koxartróza, které způsobují bolest při zátěži a snižují rozsah pohybu, stejně jako neurologická a svalová onemocnění (např. svalové dystrofie, které přímo narušují sílu potřebnou k překonávání výškových rozdílů). Dalšími bariérami efektivní chůze do schodů jsou smyslový deficit (snížená zraková ostrost, slepota, absence periferního vidění), vertigo, celková slabost, nejistota nebo předchozí negativní zkušenost při chůzi do schodů, poruchy motoriky z inaktivity a výrazně snížené fyzické kondice, strach a další (Rajnohová, 2021).

Neschopnost chůze do schodů může mít několik negativních důsledků, jako je riziko úrazu, neboť schody jsou pro člověka výraznou bariérou, limitace běžného denního fungování, sociální izolace, psychické důsledky, rychlejší ztráta kondice a svalové síly, atrofie svalů, omezení pohybu, zhoršená funkce pohybového aparátu, inaktivita, zvýšené riziko kardiovaskulárních onemocnění a další.

Typy chůze podle patologické příčiny jsou:

  • Instabilní chůze – při oslabení bočních fixátorů pánve poklesne ve fázi jednoduché opory nepodepřená strana pánve, svaly zajišťující relativní zkrácení kročné končetiny jsou přetěžovány.

  • Chůze o zkrácené končetině – pacient chodí po špičce, delší končetinu plně neextenduje,

  • Jednostranně antalgická chůze – pacient zkracuje dobu zatížení bolestivé končetiny, fázi odrazu a došlapu prodlužuje,

  • Kontraktura v oblasti hlezenního kloubu – mění se rytmus chůze a délka kroku, pacient vychyluje těžiště do strany – kulhá,

  • Chůze na plochých nohách – energeticky náročná chůze, zatěžována je mediální plocha chodidel,

  • Extenční kontraktura v oblasti kolena – pacient provádí mírnou abdukci se současným zvednutím pánve při přecházení přes vertikálu,

  • Kontraktura v oblasti kyčle – brání využívat rotační mechanismus kulového kloubu coxy. Pohybu se účastní bederní oblast, trupové svalstvo a pánev (reklinace pánve),

  • Vestibulární chůze – chůze o širší bázi,

  • Parkinsonská chůze – drobné, šouravé kroky, pacient obtížně mění rytmus chůze, váznou souhyby končetin, přítomno je flekční držení trupu a končetin,

  • Spastická hemiparetická chůze – chůze cirkumdukcí,

  • Tabická (kohoutí chůze) – pacient neumí odhadnout výšku kroku, vysoko zvedá dolní končetiny, což připomíná chůzi kohouta,

  • Paraparetická chůze – pacient neumí využít v krokovém mechanismu střídání flexe a extenze pro přítomné flekční postavení; při spastické formě jde o tzv. nůžkovou chůzi,

  • Cerebelární chůze – při poruše paleocerebella, vrávoravá chůze, titubace, široká báze; nazývá se také jako opilecká chůze,

  • Fibulární chůze – pacient neumí provést dorziflexi v hleznu, došlapuje na špičku a vzniká fenomén stepu (dvojité ťuknutí) (International Parkinson and..., 2025; Typológia chôdze podľa..., 2026; Valkovič, Růžička, 2013; Valkovič a kol., 2012).

Klinický význam správné chůze do schodů

Chůze do schodů je funkčně náročná aktivita vyžadující koordinovanou práci svalů v uzavřeném kinetickém řetězci, optimální kontrolu těžiště a zachování osy dolních končetin. Nedostatečná stabilizace pánve, rotace kolenního kloubu a trupu, stejně jako porucha excentrické kontroly vedou k energeticky neefektivnímu a rizikovému pohybu. Cílená edukace, individuálně nastavená strategie pohybu a odborný dohled umožňují optimalizovat biomechaniku, redukovat kompenzační mechanismy a významně snížit riziko pádu (Kociová, 2013).

Variabilita a adaptabilita chůze do schodů v parametru času kroku (stride time variability) je silný prediktor pádu – vyšší variabilita znamená vyšší riziko pádu (Hausdorff, 2007). Další parametry, jako variabilita šířky kroku a délky kroku, jsou také spojeny s rizikem pádu. Starší dospělí a osoby, které utrpěly pád, vykazovaly větší odchylky těchto parametrů. Tato zjištění jsou důležitá při chůzi do schodů, kde je stabilita kritická.

Variabilita koordinace končetin a trupu není „chyba“ – je funkční a adaptivní, malé odchylky v pohybu nejsou chybou, ale přirozeným mechanismem přizpůsobení se podmínkám. Vyšší koordinace a variabilita mezi trupem a pánví umožňuje pružně reagovat na změny a nečekané perturbace (např. nerovné schody, náhlé zastavení). Naopak, příliš nízká nebo příliš vysoká variabilita může snižovat schopnost adaptace a zvýšit riziko pádu (Stergiou et al., 2006).

Hodnocení variability a dynamiky chůze, včetně parametrů, jako je čas kroku, délka a šířka kroku, může pomoci identifikovat seniory s vyšším rizikem pádu. Rehabilitační programy mohou cíleně trénovat koordinaci a adaptabilitu, aby se zlepšila bezpečnost při chůzi po schodech. Při návrhu prevence pádů a pomůcek (např. zábradlí, vhodná obuv) je vhodné zohlednit koordinaci a adaptabilitu chůze, nejen stabilitu při statické chůzi (Ducharme, 2017).

Benefity nácviku chůze po schodech

Nácvik chůze po schodech s sebou přináší několik pozitiv pro pacienta:

  • zlepšení koordinace, stability a jistoty při chůzi po schodech,

  • zefektivnění a nárůst pohybové aktivity,

  • zvýšení svalové aktivity a síly dolních končetin,

  • lepší dechová kontrola při zátěži,

  • redukce strachu z pádu a jiných negativních emocí,

  • vyšší samostatnost v běžném životě,

  • eliminace sociální izolace,

  • pozitivní vliv na celkové zdraví a kvalitu života člověka (Horbacz, Junger, 2025).

Nácvik chůze i s využitím digitálních nástrojů může vést ke zvýšené mobilitě a samostatnosti pacientů. Mnohé studie a kampaně jsou zaměřeny na pozitivní stránky dostatečné chůze nebo pohybové aktivity, ale minimální pozornost je věnována správné technice chůze.

Metodika nácviku chůze

Nácvik chůze v rámci fyzioterapie s využitím digitálních nástrojů se skládá z několika součástí:

  • vstupní funkční vyšetření,

  • analýza chůze po schodech (videozáznam),

  • edukace správné techniky chůze po schodech (s využitím digitálních nástrojů),

  • nácvik s bezprostřední zpětnou vazbou (s využitím digitálních nástrojů),

  • postupné zvyšování náročnosti s ohledem na individualitu pacienta,

  • opakované hodnocení progresu pacienta.

Minimální frekvence nácviku chůze je minimálně dvakrát týdně s trváním programu 4 – 6 týdnů.

Využití digitálních nástrojů při nácviku chůze

Moderní technologie revolučně mění nácvik chůze. Mezi tyto technologie patří: 1. Videoanalýza pohybu – moderní metoda, která pomocí kamerového záznamu a specializovaného softwaru rozkládá pohyb na jednotlivé fáze. Ve fyzioterapii slouží k detailnímu posouzení chůze, držení těla a rozsahu pohybu kloubů. Pro videoanalýzu pohybu je možné při nácviku chůze využít i kamerové systémy umístěné na schodech (např. Dynamic Reha Stairs). Cíli videoanalýzy pohybu jsou:

  • vizualizace pohybového stereotypu chůze,

  • zlepšení optických diagnostických dovedností fyzioterapeuta,

  • identifikace asymetrií a kompenzačních mechanismů,

  • poskytování bezprostřední vizuální zpětné vazby pacientovi,

  • objektivizace zjištění,

  • dokumentace zjištění a dosaženého pokroku,

  • zvýšení uvědomění si vlastního pohybového projevu, včetně chyb,

  • sledovatelnost zjištění a výsledků fyzioterapeutem a pacientem,

  • důkazy o terapeutických intervencích (Video Analysis - a Vital..., 2026).

2. Mobilní aplikace – pro nácvik a sledování chůze po schodech neexistují speciální aplikace, ale jsou využitelné fitness aplikace, které automaticky zaznamenávají vystoupená patra (pomocí barometru) a ušlé kroky. Mezi využitelné mobilní aplikace pro smartphone patří klasický krokoměr, ale také např. Pedometer: Daily Step Tracker, která automaticky počítá kroky, spálené kalorie a aktivní stoupání po schodech, nebo aplikace Google Fit a Apple Zdraví, která přesně detekuje změnu nadmořské výšky, eviduje zdolaná patra a umožňuje nastavení denních cílů. Další využitelnou aplikací je WalkStep: Tracker & Reward, která motivuje k pohybu formou odměn a detailně vizualizuje denní či týdenní výkony. Mezi obecné cíle využití mobilních aplikací při nácviku chůze po schodech patří:

  • sledování počtu kroků a ušlé vzdálenosti,

  • monitorování progresu v čase,

  • objektivizace celkové zátěže,

  • motivační prvek podporující adherenci k terapii (Merolli et al., 2021).

3. Senzory rovnováhy a tlaku – poskytují včasnou a přesnou kvantifikaci biomechanických parametrů, jako jsou rozložení hmotnosti, délka kroku a stabilita chodidla. Umožňují fyzioterapeutům odhalit i drobné pohybové asymetrie během výstupu nebo sestupu, a urychlit tak nácvik bezpečné chůze. Mohou se využívat tlakové nebo pohybové senzory. Tlakové (FSR) senzory a plošiny se aplikují přímo do obuvi, na chodidla nebo jsou zabudovány přímo do schodů/podlahy. Vyhodnocují dynamiku tlaku, určují sílu odrazu, zatížení špičky versus paty a stanovují body vyvážení. Umožňují monitorování dynamiky chůze. Naopak, pohybové senzory (Inerciální jednotky IMU / gyroskopy a akcelerometry) jsou nositelná zařízení, která se nejčastěji připevňují na trup, pánev a dolní končetiny. Sledují prostorové úhly těla, rychlost pohybu a stabilitu v těžišti při překonávání schodů. Tyto nositelné senzory pro analýzu chůze poskytují objektivní data srovnatelná s klinickými laboratořemi. Tyto technologie mění tradiční rehabilitaci, protože nahrazují jen vizuální odhad fyzioterapeuta tvrdými daty a umožňují mozku efektivněji se učit správnou koordinaci při náročnějším pohybu, jakým je chůze po schodech (Šmondrk a kol., 2023).

Senzory rovnováhy a tlaku mají při nácviku chůze po schodech několik benefitů:

  • Biologická zpětná vazba (Biofeedback) v reálném čase – během chůze po schodech systém hned upozorní pacienta (např. zvukově nebo vizuálně na monitoru), pokud přenáší příliš velkou váhu na zdravou nohu nebo pokud jeho těžiště vybočuje, čímž dostává bezprostřední instrukci, jak vyrovnat postoj.

  • Korekce osového zatížení – senzory pomáhají zabránit nesprávným pohybovým stereotypům, jako je například rotace pánve nebo nadměrné zatěžování kolenních a kyčelních kloubů při výstupu.

  • Bezpečnost a prevence pádů – na základě dat senzory vyhodnotí míru stability, což terapeutům pomáhá zvolit správný typ kompenzační pomůcky (např. berle nebo chodítka) a vyhodnotit jistotu pacienta v pohybu.

  • Monitoring v domácím prostředí – kromě rehabilitačních center existují také pohybové a tlakové senzory určené k instalaci na schodišti, které kromě měření aktivit slouží také k automatickému osvětlení prostoru, čímž se při nácviku výrazně zvyšuje bezpečnost.

Využití senzorů rovnováhy a tlaku při nácviku chůze má tyto cíle:

  • analýza přenosu hmotnosti mezi dolními končetinami,

  • hodnocení stability postoje a dynamické rovnováhy,

  • detekce asymetrického zatížení,

  • kvantifikace a objektivizace zlepšení funkce (Bizovská a kol., 2021).

4. Přenos principu biofeedbacku do motorického tréninku – biofeedback jako terapeutická metoda využívá přesná měření tělesných funkcí v reálném čase a funguje na principu biologické zpětné vazby. Pacient je pomocí senzorů napojen na přístroj, který okamžitě konvertuje nevědomé tělesné procesy na vizuální nebo zvukové signály (např. grafy na obrazovce). Využití biofeedbacku při fyzioterapii pacientů s respiračními či neurologickými problémy pomáhá zvyšovat sebedůvěru a jistotu při překonávání schodů i v běžném životě. Při nácviku chůze po schodech jsou využitelné více typů biofeedbacku, a to:

  • Vizuální a akustický biofeedback – využívá snímače tlaku v chodidlech nebo kamerové systémy umístěné na schodech. Pacient v reálném čase vidí na monitoru grafické znázornění rozložení hmotnosti na schodu nebo slyší zvukový signál při dosažení správné polohy chodidla. Okamžitá vizuální/zvuková informace umožňuje pacientovi korigovat postavení těžiště, délku kroku a intenzitu zatížení (více je uvedeno v bodě 3. výše).

  • Kinematický a elektromyografický (EMG) biofeedback – snímače vyhodnocují úhly v kloubech nebo elektrickou aktivitu svalů (např. čtyřhlavého svalu stehenního). Pokud pacient správně zapojí svalstvo, systém mu poskytne pozitivní zpětnou vazbu. Tento biofeedback zabraňuje nežádoucím pohybovým stereotypům (např. nadměrná kompenzace zdravou končetinou).

  • Biofeedback spirometrie – při nácviku chůze po schodech představuje moderní rehabilitační metodu, která pacientům umožňuje zrakem nebo sluchem kontrolovat dýchání a spotřebu kyslíku v reálném čase. To pomáhá předcházet zadýchání, zlepšuje kapacitu plic a snižuje celkovou námahu při fyzické aktivitě. Tento rehabilitační proces se skládá z několika kroků:

  1. Sledování dýchání – pomocí spirometrického senzoru přístroj nepřetržitě měří vitální kapacitu plic a dechový objem během výstupu nebo sestupu po schodech.

  2. Bezprostřední odezva (Biofeedback) – počítačový systém konvertuje data o dýchání na grafy nebo zvuky, přičemž pacient ihned vidí, zda dýchá mělce, příliš rychle, nebo zda zapojuje bránici.

  3. Korekce techniky – na základě zpětné vazby se pacient učí vědomě korigovat frekvenci a hloubku dechů tak, aby optimalizoval přísun kyslíku do svalů.

  4. Prevence únavy a stresu – díky správnému dýchání se tělo dostává do lepší psychické i fyzické pohody, což vede k menší svalové únavě a lepšímu zvládání stresu ze zátěže.

Cílem využití biofeedbacku při nácviku chůze je:

  • zrychlení neuroplasticity – opakováním pohybu s okamžitou korekcí si centrální nervová soustava rychleji osvojuje správný pohybový vzorec,

  • redukce strachu nebo úzkosti a rizika pádu – díky neustálé kontrole a podpoře získává pacient vyšší sebedůvěru, pocit bezpečí a jistoty, což je klíčové pro samostatné fungování v domácnosti,

  • prevence přetížení – pacient se učí správně dávkovat sílu, čímž se minimalizuje riziko poškození kloubů a svalové únavy,

  • zlepšení okysličení organismu – správná technika dýchání předchází poklesu saturace krve kyslíkem během chůze,

  • neustálá zpětná vazba (např. graf na obrazovce) – pomáhá pacientovi lépe zvládnout stres z dušnosti, čímž se zvyšuje jeho fyzická výdrž a jistota,

  • synchronizace dýchání s fyzickou zátěží, zlepšení kapacity plic a snížení neúměrné dušnosti,

  • aktivní participace pacienta – pacient se stává aktivním účastníkem terapie, nikoli pasivním příjemcem intervence,

  • lepší motorické učení – zpětná vazba zlepšuje korekci pohybu a podporuje vytváření správného pohybového stereotypu,

  • zvýšení sebekontroly – pacient získává schopnost autoregulace pohybu,

  • redukci strachu z pádu – objektivní zpětná vazba zvyšuje pocit bezpečí a jistoty při pohybu (Malik, Dua, 2025).

5. Využití specializovaných technologií – při nácviku chůze po schodech může fyzioterapeut využít i moderní digitální nástroje, kterými jsou robotické systémy jako zařízení např. G-EO System (nebo podobné roboticky asistované trenažéry) simulující chůzi po schodech s řízenou oporou hmotnosti a poskytující objektivní data o zapojení končetin v jednotlivých fázích schodišťového cyklu. Trendem posledních let je také využití virtuální reality (VR), přičemž kombinace balančního tréninku s virtuálním prostředím při nácviku chůze využívá interaktivní prostředí ke stimulaci mozku, což výrazně zlepšuje obnovu motorických funkcí. Pacient vnímá simulované překážky, díky čemuž se jeho tělo přirozeně přizpůsobuje, přičemž fyzioterapeut umí přesně nastavit náročnost tréninku.

Mezi cíle využití specializovaných technologií patří:

  • zlepšení neuroplasticity mozku a zapojení CNS – vizuální vjem v brýlích při VR nutí mozek rychleji budovat nová nervová spojení; u robotických systémů využití zpětné vazby a senzomotorické stimulace pomáhá mozku znovu se učit ztracené pohybové vzorce,

  • vysoká intenzita a opakovatelnost – umožňuje absolvovat stovky až tisíce kroků v jedné terapii,

  • větší motivace – pacient se díky zábavným hrám a scénářům více soustředí na pohyb,

  • bezpečnost a časná vertikalizace – nácvik probíhá ve stabilním prostředí, kde nehrozí reálný pád, často v kombinaci s odlehčením hmotnosti; bezpečný nácvik i u imobilních pacientů díky sofistikovaným postrojům,

  • přesné dávkování zátěže – systémy dokážou přesně nastavit míru odlehčení tělesné hmotnosti, rychlost pásu a odpor kladený na končetiny podle aktuálního stavu pacienta,

  • podpora správného stereotypu – zabraňují vzniku nesprávných pohybových návyků a korigují asymetrii chůze (Banyai, Brișan, 2024; Využití virtuální reality..., 2026).

Využití digitálních nástrojů při nácviku chůze může být limitováno několika bariérami, které lze v obecné rovině rozdělit na somatické, psychické a socio-ekonomické. Mezi somatické bariéry lze zařadit tremor rukou nebo těla či smyslové poruchy – poruchy zraku a sluchu (Prashad, Chen, 2018). Z dalších fyzických překážek to může být přítomnost chronického onemocnění nebo polymorbidita s obtěžujícími symptomy, které brání využívání IKT (např. imobilita, bolest, dekubity, nauzea, zvracení a jiné). Využívání moderních technologií mohou determinovat i poruchy výživy (malnutrice, dehydratace), poruchy termoregulace, poruchy spánku, přítomnost závratí, instability a pádů, poruchy vyprazdňování a další faktory vyplývající ze somatické stránky. Psychické bariéry ve vztahu k digitálním nástrojům u pacientů představuje demence, deprese, delirium, poruchy paměti, maladaptační poruchy, pokles psychické výkonnosti, únava, zpomalení psychických procesů, zhoršení pozornosti, změny v emočních reakcích, změny osobnosti a jiné. Mezi socio-ekonomické determinanty patří osamělost pacienta, nižší míra sociálních kontaktů, sociální izolace a nezájem o sociální inkluzi, inaktivita, nedostatečné finanční zabezpečení, nevhodné podmínky bydlení a další (Magerčiaková, Zrubáková, 2024).

Závěr

Chůze po schodech patří mezi nejnáročnější běžné denní aktivity, především u seniorů, pacientů po operačních výkonech a úrazech. Vyžaduje dostatečnou svalovou sílu dolních končetin, stabilitu trupu, rovnováhu, koordinaci, ale také přiměřenou dechovou a kardiovaskulární rezervu. Praktické zkušenosti fyzioterapeutů poukazují na to, že pacienti zvládnou chůzi po rovině, ale právě schody jsou pro ně limitujícím faktorem návratu k samostatnosti. Digitální nástroje nejsou náhradou fyzioterapie, ale představují způsob, jak pomoci pacientovi lépe porozumět vlastnímu pohybu při chůzi po schodech. Implementace těchto nástrojů ve zdravotnické praxi zvyšuje kvalitu rehabilitačního procesu u pacientů, ale přispívá také k bezpečnosti pohybové aktivity, prevenci sociální izolace a zvýšené kvalitě života, i v kontextu samostatnosti či soběstačnosti ve vztahu k základním denním činnostem člověka (např. nákup potravin, absolvování lékařského vyšetření, návštěva bohoslužeb, využívání různých služeb, cestování a podobně). Digitální nástroje jako významný moderní doplněk klasické fyzioterapie přispívají také ke zlepšení porozumění pohybu, motivace pacienta a objektivity terapie.

Autor:

Mgr. Pavel Mogora

Seznam bibliografických odkazů

AMERICAN PSYCHOLOGICAL ASSOCIATION. 2018. Motor learning. In: APA Dictionary of Psychology [online]. Dostupné z: https://dictionary.apa.org/motor-learning

BANYAI, A. D., BRIȘAN, C. 2024. Robotics in Physical Rehabilitation: Systematic Review. Healthcare (Basel). 2024 Aug 29;12(17):1720. doi: 10.3390/healthcare12171720. PMID: 39273744; PMCID: PMC11395122.

BIZOVSKÁ, L., NOHELOVÁ, D., JANURA, M. 2021. Inerciálne senzory a ich využitie v klinickej praxi. In: Rehabilitace a fyzikální lékařství, 28, 2021, No. 4, pp. 177-184. doi: https://doi.org/10.48095/ccrhfl2021177.

DOE, J., SMITH, J. 2022. Effectiveness of Spirometer Feedback in Respiratory Physiotherapy for Seniors. Journal of Respiratory Therapy. 2022. ISSN 1234-5678.

DUCHARME, S. W. 2017. Quantifying gait adaptability: Fractality, complexity, and stability during asymmetric walking. Doctoral dissertation. Amherst: University of Massachusetts, 2017.

HAUSDORFF, J. M. 2007. Gait dynamics, fractals and falls: finding meaning in the stride-to-stride fluctuations of human walking. Hum Mov Sci. 2007 Aug;26(4):555-89. doi: 10.1016/j.humov.2007.05.003. Epub 2007 Jul 5. PMID: 17618701; PMCID: PMC2267927.

HORBACZ, A., JUNGER, J. 2025. Pohybové programy pre seniorov. Košice: Univerzita Pavla Jozefa Šafárika v Košiciach, Ústav telesnej výchovy a športu, 2025, 117 s. ISBN 978-80-574-0486-6.

CHAKRABORTY, A., WHITE, J. et al. 2024. Remote monitoring of daily spirometry and oximetry in patients with pulmonary fibrosis: A feasibility study. BMJ Open Respiratory Research. 2024, roč. 11, e001848. ISSN 2052-4439.

INTERNATIONAL PARKINSON AND MOVEMENT DISORDER SOCIETY. 2025. Gait disorders and stiffness in Parkinson's disease. [online]. [cit. 2026-05-20]. Dostupné na internete: https://sk.movementdisorders.org/MDS/Resources/Patient-Education/Gait-Disturbances-and-Freezing-in-Parkinsons-Disease.htm

KOCIOVÁ, K. 2013. Základy fyzioterapie. Martin: Osveta, 2013, 276 s. ISBN 978-80-8063-389-9.

MAGERČIAKOVÁ, M., ZRUBÁKOVÁ, K. 2024. Význam digitálnej zdravotnej gramotnosti u seniorov z perspektívy ošetrovateľstva. In: Prohuman [elektronický zdroj] : vedecko-odborný internetový časopis. Roč. 16 (2024), online, s. 1 - 12. ISSN 1338-1415.

Medzinárodná klasifikácia chorôb – MKCH-10. 2026. [online]. [cit. 2026-03-03]. Dostupné na internete: https://www.nczisk.sk/standardy-v-zdravotnictve/pages/medzinarodna-klasifikacia-chorob-mkch-10.aspx

MALIK, K., DUA, A. 2025. Advancing Patient Care With Biofeedback. [online]. [cit. 2026-04-10]. In: StatPearls Treasure Island (FL): StatPearls Publishing. Dostupné na internete: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK553075/

MEROLLI, M,, FRANCIS, J.J,, VALLANCE, P., BENNELL, K. L., MALLIARAS, P., HINMAN, RS. 2021. Patient-Facing Mobile Apps to Support Physiotherapy Care: Protocol for a Systematic Review of Apps Within App Stores. JMIR Res Protoc. 2021 Dec 9;10(12):e29047. doi: 10.2196/29047. PMID: 34889767; PMCID: PMC8704116.

PRASHAD, R., CHEN, M. 2018. Back to the Basics: The Importance of Considering Health Literacy in the Development and Utilization of Consumer E – Health Interventions. In: PAPALOIS, V. E., THEODOSOPOULOU, M.: Optimizing Health Literacy for Improved Clinical Practices. Hershey PA: IGI Global, 2018, p. 73 – 86. ISBN 978-1-5225-4074-8.

RAJNOHOVÁ, E. 2021. Imobilita u geriatrických pacientov. [online]. [cit. 2026-04-10]. In: MINISTERSTVO ZDRAVOTNÍCTVA SR: Štandardné postupy, 2021, 19 s. Dostupné na internete: file:///C:/Users/pouzivatel/Downloads/3_1-Imobilita-u-geriatrickeho-pacienta-Geriatria%20(1) .pdf

RYCHLÍKOVÁ, E. 2019. Funkční poruchy kloubů končetin. Praha: Grada, 2019, 240 s., ISBN 9788027120963.

SMITH, K., LEVIN, S. 1995. Walkfit: chůzí ke zdraví. Bratislava: Timy, 1995, 166 s. ISBN 80-88799-03-1.

STERGIOU, N., HARBOURNE, R., CAVANAUGH, J. 2006. Optimal movement variability: a new theoretical perspective for neurologic physical therapy. J Neurol Phys Ther. 2006 Sep;30(3):120-9. doi: 10.1097/01.npt.0000281949.48193.d9. PMID: 17029655.

ŠMONDRK, M., BABUŠIAK, B., KREANOVÁ, A. 2023. Využitie FSR senzorov pre monitorovanie dynamiky chôdze. [online]. [cit. 2026-04-10]. In: Konferencia: Trendy v biomedicínskom inžinierstve, 2023, s. 186 – 191. DOI: 10.13164/trendybmi.2023.186. Dostupné na internete: https://www.researchgate.net/publication/374957955_Vyuzitie_FSR_senzorov_pre_monitorovanie_dynamiky_chodze>.

TROJAN, S. 2001. Fyziologie a léčebná rehabilitace motoriky človeka. 2. přeprac. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2001, 226 s., ISBN 9788024700311.

VALKOVIČ, P., RŮŽIČKA, E. 2013. Klasifikace poruch chůze. In: Neurologie pro praxi, 14, 2013, č. 4, s. 176–178. ISSN 1339-4223. Typy chůze podle patologické příčiny. 2026. [online]. [cit. 2026-03-03]. Dostupné na internetu: https://fyzioterapia.net/2012/02/typy-chodze-podla-patologickej-priciny/

VALKOVIČ, P., KOŠUTZKÁ, Z., SCHMIDT, F. 2012. Posturální instabilita, poruchy chůze a pády při Parkinsonově chorobě. In: Česká a slovenská neurologie a neurochirurgie, 2012; 75/ 108(2): 141– 153. ISSN 1802-4041.

Video Analysis - a Vital Part of the Physiotherapy Process. 2026. [online]. [cit. 2026-06-10]. Dostupné na internetu: https://www.dartfish.com/blog/video-analysis-physiotherapy-process/

Využití virtuální reality ve fyzioterapii. 2026. [online]. [cit. 2026-04-10]. Dostupné na internetu: https://fyzioklinika.cz/poradna/clanky-o-zdravi/20-vyuziti-virtualni-reality-ve-fyzioterapii.