Náhradní rodinná péče – o délce čekání na vytoužené dítě v Prešovském kraji
Úvod
Právní systém Slovenské republiky zná několik forem náhradní rodinné péče (dále jen „NRS“), z nichž výkonu dvou, pěstounské péče a adopce, mají v kompetenci Úřady práce, sociálních věcí a rodiny, určené pro zprostředkování náhradní rodinné péče (dále jen „určený ÚPSVaR“). Pro účely zprostředkování NRS vedou určené ÚPSVaRy přehledy dětí, kterým je nutné NRS zprostředkovat, a také seznamy žadatelů, kteří mají zájem stát se pěstounem nebo osvojitelem. Existující skladba dětí, které náhradní rodinu potřebují, a představy žadatelů o pěstounskou péči, resp. adopci, jsou ve výrazném rozporu. Důsledkem je, že dětské domovy jsou stále plné dětí a žadatelé o NRS čekají čím dál tím déle na svém vytouženém dítěti.
Záměrem tohoto příspěvku je upozornit na již vzniklou a dále prohlubující se, pro znevýhodněné děti neprospěšnou situaci, ale i zamyslet se nad možnostmi, jak změnit nepoměr mezi žadateli a dětmi ve prospěch čekajících dětí.
Náhradní rodinná péče podle zákona č. 305/2005 Z. z. o sociálněprávní ochraně dětí a o sociální kuratele a o změně a doplnění některých zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o SPODaSK“) zahrnuje pěstounskou péči a adopci (adopci). Na rozdíl od zákona č. 36/2005 Z. z. o rodině a o změně a doplnění některých zákonů ve znění pozdějších předpisů, který adopci nepovažuje za náhradní rodinnou péči. Podle tvůrce zákona o rodině je s adopcí spojeno natolik odlišných právních následků pro dítě, že adopci dítěte nebral za vhodné podřadit pod formy náhradní rodinné péče. Zákon o SPODaSK však zařadil adopci do náhradní rodinné péče spolu s pěstounskou péčí, protože pěstounská péče i adopce jsou principiálně propojené některými právními podmínkami, za nichž mohou nastat.
Zprostředkování pěstounské péče a adopce je původní působností určených Úřadů práce, sociálních věcí a rodiny, oddělení sociálněprávní ochrany dětí a sociální kurately, jejichž je na území SR na uvedený účel, podle počtu krajů, osm. Zákon o SPODaSK stanovuje podmínky pro zápis dítěte do přehledu a pro zápis zájemce o NRS do seznamu žadatelů, tedy nezbytné předpoklady, které předcházejí zprostředkování NRS.
Přehled dětí
Každý určený ÚPSVaR, pro účely zprostředkování NRS dětem, které bylo nutné vyjmout z prostředí jejich biologické rodiny, vede tento přehled těchto dětí. Děti se dostávají do přehledu určeného ÚPSVaRu nahlášením orgány sociálněprávní ochrany dětí a sociální kurately, které jsou součástí každého Úřadu práce, sociálních věcí a rodiny v SR. Nahlášení dítěte je výsledkem sociální práce s rodinou dítěte, kdy kompetentní sociální pracovník spolu se zařízením, v němž je dítě umístěno, konstatuje, že dítě nemůže zůstat, resp. vrátit se v krátké době do biologické rodiny a není žádný dítěti blízký, který by péči o něj převzal.
V současné době se klade důraz na právo dítěte vyjádřit se ke všem okolnostem, které se ho týkají, pokud je vzhledem ke svému věku a mentální vyspělosti schopné věc pochopit a vyjádřit svůj názor. Názor dětí na náhradní rodinnou péči není jednoznačný. Z předkládaných zpráv o psychickém vývoji dítěte zjišťujeme, že ne všechny děti, zejména starší, vyjadřují zájem navázat kontakt s potenciální náhradní rodinou. Některé děti si během dlouhých let ústavní péče na systém zvykly, mají své názory, návyky, rodící se životní styl a při zprostředkování NRS vyjadřují negativní postoj. Někdy je u starších dětí zájem o NRS spojen s představou větší osobní svobody a jak ukázala praxe v Prešovském kraji, ve většině případů nebylo zprostředkování NRS dětem v pubertálním a adolescenčním věku úspěšné. Na druhou stranu mnoho dětí vnímá možnost najít „svou rodinu“ s nadějí a očekáváním, avšak představy žadatelů odsouvají naději a očekávání dětí starších přibližně 6–7 let do fiktivní roviny.
V přehledu určeného ÚPSVaR Prešov je aktuálně vedeno 206 dětí, jimž NRS nebyla zprostředkována. Jde o děti, které jsou ve více než 95 % etnicky, věkově, zdravotně a příslušností ke skupině sourozenců znevýhodněné. Přehled zahrnuje všechny věkové kategorie dětí, přičemž 157 dětí z celkového počtu se nachází ve dvojicích, trojicích až do sedmikočlenné sourozenecké skupiny, jak ukazuje tabulka:
Tabulka č. 1: Děti nacházející se v přehledu Prešovského kraje
Legenda: A: dítě adoptabilní, vhodné k adopci PS: dítě vhodné do pěstounské péče Seznam žadatelů
Pro účely zprostředkování NRS dětem, které to potřebují, vede určený ÚPSVaR seznam žadatelů o NRS. Seznam žadatelů je jeden a jsou v něm vedeni žadatelé s různou motivací, mající zájem o výkon pěstounské péče i adopce, o děti od věku novorozence po přibližně mladší školní věk (i když v přehledu jsou děti i krátce před dosažením dospělosti).
Prvotním úkolem určeného ÚPSVaR je najít dětem, které vede v přehledu, stabilní a funkční rodiny, které jim budou schopny naplnit všechny jejich rozvojové potřeby. Tento úkol je však výrazně omezen motivací žadatelů, jejich představou o dítěti, kterému by byli ochotni otevřít svůj domov a náruč.
Žadatelé svou představu o dítěti, úzce související s jejich motivací, upřesňují v průběhu přípravy na NRS, kterou jsou povinni absolvovat v rozsahu alespoň 26 hodin a pokud mají zájem o mezinárodní adopci, alespoň v rozsahu 30 hodin. Příprava jim zprostředkuje právní informace o odlišnostech jednotlivých forem náhradní péče, o jejich důsledcích a podmínkách jejich právního prostoru, o právech a povinnostech biologických rodičů i náhradních rodičů, o rozvojových potřebách dětí jednotlivých věkových kategorií, maladaptivních formách chování dětí z dětských domovů, o způsobech, jak reagovat na rozvojové anomálie dětí, které mají jak hereditární, tak sociální podklad. Žadatelé získávají i další informace a odpovědi na otázky, které je v souvislosti s touto problematikou zajímají. Jsou podrobeni psychodiagnostice, z jejích závěrů poznávají své silné i slabé stránky a především poznatky, jak je využít v zájmu převzatého dítěte. Během přípravy může dojít ke změně priorit a představ o dítěti, ovšem stává se to zřídka.
V souvislosti s potřebou hledání náhradních rodin dětem, které to potřebují, a souvisejícím vedením seznamu žadatelů získáváme poznatek, jak velký je počet bezdětných manželství, která natolik touží po dítěti, že jsou ochotná vstoupit do procesu zápisu do seznamu žadatelů a zprostředkování vztahu s cizím dítětem. Domníváme se, že manželé, kteří se rozhodnou řešit bezdětnost i adopcí, tvoří jen menšinu všech bezdětných párů nejen v Prešovském kraji, ale i v rámci celé SR. Motivací těchto žadatelů je proto získat dítě, které by se co nejvíce přibližovalo představě o vlastním, biologickém dítěti.
Tito žadatelé své představy nemění; znají skladbu dětí v dětských domovech, nad osudem dětí vyjádří lítost, ale to je vše. Málo si uvědomují, že účelem vedení seznamu žadatelů je zprostředkovat NRS dětem, které jsou vedeny v přehledu, a že v případě, kdyby tento přehled zanikl, zanikl by i seznam žadatelů.
V seznamu žadatelů o NRS v Prešovském kraji je aktuálně právoplatně zapsáno 174 žadatelů. Zcela převažuje počet žadatelů o adopci dítěte, kteří jsou 150. Tři z nich deklarují připravenost přijmout znevýhodněné dítě, a to etnicky. Počet žadatelů o výkon pěstounské péče je 14, ti, kteří si zvolili obě formy NRS, je 10. Je třeba upřesnit, že z uváděného počtu žadatelů o adopci je 27 takových, kterým už bylo dítě zprostředkováno a čekají na rozsudky soudů, které je ustanoví rodiči. Z počtu žadatelů o výkon pěstounské péče je 12 takových, jimž bylo také zprostředkováno dítě a čekají na rozhodnutí soudu o jeho svěření do jejich pěstounské péče.
Tabulka č. 2: Počet žadatelů Prešovského kraje
Legenda: A: žadatelé o adopci, PS: žadatelé o PS Graf č. 1: Počet žadatelů Prešovského kraje
Legenda: Ž: žadatelé, A+: zprostředkovaná A, PS+: zprostředkovaná PS O vytoužených dětech a délce čekání
Žadatelé o náhradní rodinnou péči v Prešovském kraji byli vždy před přípravou, resp. během přípravy na NRS informováni o různých délkách „čekání za dítětem“, a to v závislosti na představě, jakou mají o dítěti. Toto praktické opatření má se stále se prodlužující dobou čekání čím dál tím větší význam. Je to nejjednodušší způsob, jak předcházet vážným projevům nespokojenosti ze strany žadatelů, jejichž jedinou prioritou je mít dítě podle svých představ, a to ideálně hned. V úvodních setkáních s námi paradoxně poukazují na to, že dětské domovy jsou plné dětí. Po informacích o složení našich dětí v dětských domovech jsou nuceni pracovat s představou dlouhého čekání, změny své představy, vyrovnáním se se skutečností, že dítě mít nebudou, nebo se objevují pokusy dostat se k dítěti jiným než zákonným způsobem.
Těm žadatelům, kteří se pro některé z dětí nacházejících se v přehledu rozhodli, jsou na různých místech seznamu žadatelů, zejména v jeho druhé polovině. Doba, během níž čekali na dítě, nebyla relativně dlouhá. Do jednoho roku, někteří do dvou až tří let od zápisu do seznamu žadatelů, měli zprostředkované dítě ti, kteří se rozhodli přijmout etnicky znevýhodněné dítě, a to tak do pěstounské péče, jako i adopce; déle ti, kteří měli zájem výhradně o dívku.
Zmínili jsme výrazně převládající počet žadatelů o adopci, a to o adopci dítěte většinového, co nejnižšího věku, ideálně novorozence. Žadatelé, kteří trvali na této své představě adoptabilního většinového dítěte do jednoho roku věku, čekali na něj šest až sedm let. Bylo tomu tak i na přelomu let 2017–2018, dnes už ani to není pravda. Aktuálně žadatelům, kteří jsou v seznamu v pořadí, začal plynout osmý rok čekání na dítě. Už dávno uplynula doba, kdy si každý mohl adoptovat, koho chtěl. Stačilo to jen vyhlásit na agóře (náměstí) před shromážděním občanů, z kamene, z nějž se vyhlašovalo. Adopční rodič měl zároveň povinnost dát své hetairii (v antickém Řecku soukromé politické sdružení, jehož členové uctívali společné kulty a navzájem se podporovali) obětního dobytka a džbán vína (Valachovič, 2003). Dnes jsou podmínky adoptovatelnosti dítěte a jeho následné adopce přísně vymezené, zohledňující mezinárodní úmluvy, implementované do právního systému SR.
Čekat osm let na očekávané dítě je opravdu velmi dlouhá doba. Některým žadatelům se mezitím přece jen podaří naplnit roli rodiče přirozeným způsobem. Jiným však ubíhají roky ve stresu, zda se jim jejich touha naplní v jejich věkově přijatelném období. Žadatele, kteří jsou rozhodnuti čekat na vytoužené dítě, pravděpodobně v jejich rozhodnutí neovlivníme a jen čas ukáže, jak se jejich situace v seznamu žadatelů bude nadále vyvíjet. Snad pokroky v medicíně časem sníží vysoký počet nechtěných bezdětných manželů.
O znevýhodněných dětech
Za znevýhodnění u dítěte lze považovat zejména kombinaci několika následujících znevýhodnění: etnickou příslušnost, příslušnost ke skupině sourozenců, vyšší věk, zdravotní znevýhodnění, přičemž uvedené pořadí odráží i míru znevýhodnění od nejvyšší po relativně nejnižší. V zájmu našich dětí v dětských domovech se snažíme hledat a následně aplikovat způsoby, jak „objevit“ a motivovat fyzické osoby stát se pěstouny bez ohledu na jakékoli znevýhodnění dítěte, vnímat dítě takové, jaké je, a to s jediným cílem poskytnout mu vše, co mu pomůže dosáhnout vrcholu svých fyzických i psychických možností a připraví ho na jeho životní cestu.
Profesionální rodičovství, které je součástí ústavní péče o dítě, umožnilo, aby všechna děti minimálně do šesti let věku vyrůstala v rodině, zažívala výhody individuální péče, poznávala funkční rodinný život, roli matky, otce, vnímala a chápala sourozenecký vztah, starorodičovství atd. Přesto je to stále forma ústavní péče, projevující se negativně například v době čerpání dovolené profesionálního rodiče, během níž bývá dítě přemístěno do jiné profesionální rodiny nebo do skupiny dětského domova. Dokončením plnoletosti dítěte, které se obvykle v šesti letech věku vrací z profesionální rodiny do kolektivu dětského domova, ústavní péče končí a mladý dospělý má štěstí, pokud se mu podaří úspěšně založit vlastní rodinu a začlenit se do pracovního života.
Každému dítěti, bez ohledu na věk, pohlaví, etnickou příslušnost nebo jiné specifikum, které projeví zájem mít svou pěstounskou nebo adoptivní rodinu (pokud nemůže mít vlastní), by proto mělo být vyhověno v jeho nejlepším zájmu. Naše úvahy směřují k intenzivnějšímu vyhledávání pěstounských rodin ochotných věnovat svou péči věkově, zdravotně či etnicky znevýhodněným dětem. Profesionální rodičovství, které poskytuje péči zejména znevýhodněným dětem, se již na území SR etablovalo, zprostředkovalo okolí, v němž profesionální rodiny žijí, také jiný pohled na děti v náhradní péči, neboť děti jsou vedeny k respektování a dodržování očekávaných způsobů života.
S výkonem profesionálního rodičovství jsou spojeny benefity nároku let do důchodu, odvodů do pojišťoven, stálý příjem, podpůrná síť odborníků, ohodnocené pracovní místo. Podpora pěstounských rodin však rozhodně tak intenzivní není. Ani co se týká majetkového zabezpečení, ani morálního ocenění. Naopak od pěstouna se očekává, aby prokázal solventnost a současně, se svým vlastním pracovním zatížením, také schopnost postarat se o všechny materiální i nemateriální potřeby znevýhodněného dítěte, často s poruchami chování, fyzickými nebo psychickými obtížemi. Motivace stát se pěstounem znevýhodněného dítěte je tak velmi nízká. Ohodnocení pěstouna částkou, která je vyčleněna na každé dítě v dětském domově spolu s ostatními benefity profesionálních rodičů by mohlo být dostatečně motivační, aby bylo možné konstatovat, že, i když i ne všechna děti z dětských domovů, ale převážná většina z nich má svou rodinu. Máme za to, že žádný z uvedených benefitů nebude pro potenciální pěstouny prioritně motivačně působit, neboť náročnost práce s převážně staršími znevýhodněnými dětmi je naprosto dominantní.
Závěr
Se zprostředkováním náhradní rodinné péče souvisí mnoho náročných okamžiků, ale i mnoho nádherných – bonusových – situací, kdy adoptivní rodiče přijdou už se „svým“ dítětem sdílet s námi štěstí, které prožívají, nebo přijde pěstounská rodina hrdě představit nové úspěchy svěřeného dítěte.
Na pozici zprostředkování náhradní rodinné péče dětem, které to potřebují, nemůže být větším bonusem než úspěšné propojení dítěte s náhradními rodiči. Dalším bonusem je úspěšné biologické rodičovství každého manželského páru ze seznamu žadatelů. Přejat je, aby obojí bylo co nejvíce. Aby mělo každé dítě svou rodinu a každý, kdo touží, své dítě.
Autor: Mgr. Otília Hažírová Autorka příspěvku je pracovnící ÚPSVaR Prešov, oddělení sociálněprávní ochrany dětí a sociální kurately v Prešově Použitá literatura:
- Valachovič, Pavol. 2003. Zákonníky starověkých národů. Bratislava: Univerzita Komenského, 50 stran, ISBN 802231787X 2.Zákon NR SR č. 305/2005 Z. z. o sociálnoprávnej ochrane detí a o sociálnej kuratele a o zmene a doplnení niektorých zákonov v znení neskorších predpisov 3.Zákon č. 36/2005 Z. z. o rodine a o doplnení niektorých zákonov v znení neskorších predpisov