Sociální (in)Security na Slovensku
Úvod
Slovenská společnost byla v krátkém časovém sledu transformována z kvazirovnostářské totalitní společnosti na pluralitní, nepatriarchální společnost. Probíhá významná demografická změna spojená se ztrátou jistot a oslabováním role státu a rodiny. V roce 2012, kdy se často zmiňuje mezigenerační solidarita a aktivní stárnutí, slovenská společnost a politika se příliš nezabývá tím, že patříme mezi země s nejhorší situací soužití generací a zdraví starších. Část odpovědnosti za tuto nepříznivou situaci patří i sociální práci. Sociální práce se musí podílet na změně současného stavu.
Současná sociální práce
V tomto roce se uskutečnila nejrozsáhlejší akce pro lidi oddané sociální práci. Byla to společná světová konference pod názvem „Sociální práce a sociální rozvoj: činnost a výsledek“. Před dvěma lety se tato akce konala v Hongkongu. Tehdy se tam rozběhla aktivita za globální sociální agendu. (Hetteš, 2012(a))
Konferenci uspořádala Mezinárodní federace sociálních pracovníků (IFSW), Mezinárodní asociace škol sociální práce (IASSW) a Mezinárodní rada pro sociální rozvoj (ICSW). Z toho vyplývá, že akci navštívili především sociální pracovníci – lidé z praxe, představitelé škol sociální práce – vzdělavatelé, pedagogové a mimovládní organizace – běžní lidé věnující se sociální práci a sociálnímu rozvoji na občanské bázi. Akce vytvořila živou globální sociální síť lidí věnujících se sociální práci a sociálnímu rozvoji a lidí, kterým není sociální spravedlnost lhostejná.
Z různých aktivit, které se udály v tomto roce, pokládám za nejvýznamnější v oblasti sociálních práv následující. Na jednání Mezinárodní organizace práce 15. června 2012 v Ženevě došlo k revoluční změně. Možnost uznání sociálního minima se mění v právo. Schválily ji členské státy této mezinárodní organizace věnované sociálnímu pokroku, byť jako „jen“ doporučení, ale je to vyjádření světové vůle ke změně.
Kromě uvedené nové paradigmy o změně možnosti nároku na sociální zabezpečení lze uvést i několik dalších poznatků. Především jde o připomenutí chápání sociální práce jako profese lidských práv. To bylo opakovaně schváleno a zkoumáno. Připomínám jen pro paměť příručku pro školy sociální práce a profesi sociální práce „Human Rights and Social Work: a Manual for Schools Social Work and Social Work Profession“ (OSN, z roku 1994) a standardy profese sociální práce ve vztahu k lidským právům „Standards in Social Work Practice Meeting Human Rights“ (IFSW, z roku 2012), standardy profese sociální práce ve vztahu k hospodářským, sociálním a kulturním právům „Standards in Social Work Practice Meeting Economic, Social and Cultural Rights“ (IFSW-Europe, z roku 2009) nebo definici sociální práce přijatou v Kodani 27. června 2001 organizacemi sociálních pracovníků (IFSW) a škol sociální práce (IASSW). Během předkonferenčního semináře k výuce sociální práce byla konst. nutnost učit budoucí sociální pracovníky lidským právům. V oblasti uplatňování lidských práv přetrvává otázka univerzálního uplatňování a kulturního relativismu. Přetrvává otázka „západního“ individualismu a „východního“ relativně vyššího významu kolektivu a komunity. Pro nás může být podnětný standard (3.6.6.9) sociální práce ve vztahu k lidským právům, který poskytuje stejné odměňování sociálním pracovníkům porovnatelnou s jinými profesemi.
Uznávaná definice Mezinárodní federace sociálních pracovníků (IFSW) a Mezinárodní asociace škol sociální práce (IASSW) z roku 2001 uvádí, že sociální práce pomáhá sociální změně, pomáhá řešit problémy v mezilidských vztazích, posiluje a osvobozuje lidi k dosažení dobrého života. V solidaritě s marginalizovanými skupinami je sociální práce jako profese nucena podporovat sociální inkluzi.
Proměny ve slovenské společnosti
Slovenská společnost prošla rychlou transformací. Nová generace, často už narozená po pádu komunismu, ale i starší generace si už neuvědomuje, k jakým fundamentálním změnám došlo. Před rokem 1989 bylo sociální zabezpečení plně hrazeno z jediného zdroje – ze státního rozpočtu. Státní sociální paternalismus poskytoval záruky relativně rovnostářské jistoty. Lidé se takto naučili žít a brát to jako standard.
Podstata státu byla rychle změněna z plánované ekonomiky na tržní ekonomiku ne zcela spravedlivým způsobem (privatizace, restituce, dražby atd.). Docházelo kromě nelegálních postupů i k pálení knih, jako v nacistickém Německu. Například knihovna Výzkumného ústavu oblastního plánování takto zmizela. Při předvstupních jednáních do Evropské unie jsme potom opět začínali od nuly. Evropa totiž plánuje. I nyní jsme v plánovacím období do roku 2013 například v Evropském sociálním fondu a snažíme se také plnit cíle strategie Evropy do roku 2020.
U nás doznívala národní emancipace. Došlo k mírovému rozdělení bývalého Česko-Slovenska v roce 1993. Něco podobného se podařilo roku 1905 Švédsku a Norsku. Paradoxně jsme se brzy opět „sjednotili“ v rámci celku, kde je nyní 27 členů (oproti dvěma v Česko-Slovensku), který má snahu proměnit se na federaci. Samostatné Slovensko přineslo s sebou samostatnou sociální politiku, která ne vždy byla a je kompatibilní se standardními postupy Evropské unie. Vliv Světové banky a dalších zámořských vlivů způsobil nemožnost koordinace některých částí našeho systému sociálního zabezpečení s EU. V ekonomice se nám zásadně dařilo. Slovensko mělo nejdynamičtější růst hrubého domácího produktu („tatranský tiger“).
Zasloužený vstup do klubu nejbohatších zemí světa do Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) v roce 2000 zařadil Slovensko mezi státy poskytující pomoc a nikoli přijímající zahraniční pomoc. Vznikla slovenská agentura mezinárodní rozvojové pomoci v době, kdy jsme sami měli vnitřní problémy. Opětovné spojení s Českem v roce 2004 a vystavení nás potřebě shody s dalšími členskými státy výrazně změnilo roli národního státu. Objem národní legislativy se stal menšinovým oproti množství evropských zákonů („acquis communautaire“). Volný pohyb osob, myšlenek, zboží, kapitálu, nemocí ovlivnil vše v původně relativně izolované slovenské společnosti. Ve stejném roce (2004) jsme vstoupili do NATO. Zavedení schengenského systému od roku 2008 v podstatě odstranilo hranice a Slovensko se ve skutečnosti stalo hraničním státem mnoha dalších států, které jsou geograficky vzdálené (Bělorusko, Turecko, Maroko a další). Opustili jsme národní měnu v roce 2009, když už probíhala velká globální finanční krize. Už jen málo kdo si pamatuje, že se to všechno stalo jen nedávno. Zrušil se vízový režim s mnoha zeměmi (nejvýznamněji s USA a Kanadou). Postavení národního státu se snížilo nejen vůči nadnárodním celkům odovzdáním části státní suverenity, ale i přenosem pravomocí v sociální politice na množství aktérů, které vznikly (obce, nestátní subjekty a další). Co bude dál? Jednotný evropský stát (zprvu jako federace), nebo jiný vývoj?
Sociální jistoty
Náš základní zákon je ústava. Jeho význam se výrazně změnil přijetím množství mezinárodních a evropských závazků, které obvykle mají vyšší právní sílu než národní legislativa. Ústava v čl. 39 garantuje právo občanů na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při neschopnosti k práci, jakož i při ztrátě živitele. Každému, kdo je v hmotné nouzi, dává právo na pomoc, která je nezbytná k zajištění základních životních podmínek. V čl. 40 poskytuje ústava právo na ochranu zdraví. Na základě zdravotního pojištění mají mít občané právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotnické pomůcky. Tato práva tvoří principy sociální práce jako lidskoprávní profese.
Demografická revoluce
Tato práva jsou dnes často zpochybňována a ohrožována. Jako důvod tohoto přístupu se často uvádí tzv. stárnutí obyvatelstva. To, že lidé žijí déle, je dar. Problém stárnutí spočívá ve změně porodnosti (fertility). Celý svět se v podstatě kvůli demografické revoluci dostal, respektive dostává do stavu vymírání lidské společnosti. Jakmile míra fertility klesne pod reprodukční míru 2,1 dítěte na ženu, nastává katastrofa. V roce 1955 jako první dosáhlo Japonsko. V roce 1980 Česká republika a v roce 1989 Slovensko. Tato proměna postihuje celý svět. Končí v Nigérii v roce 2050. V tomto období má dojít také k stabilizaci počtu lidí na světě (kolem 9 miliard). Podle projekcí má se na Slovensku snížit počet obyvatel k roku 2050 o 200 tisíc. I při započtení možné imigrace. Vzhledem k tomu, že pokles počtu obyvatel a nízká fertilita je globální jev, nebude stačit pozvat nové občany Slovenska a nastane nedostatek pracovní síly. Předně to bude v oblasti služeb pro starší lidi. Zákony demografie jasně říkají, že pokud se mění fertilita, třeba že by náhle prudce začal růst počet narozených dětí, opět se změní podíl ekonomicky aktivního obyvatelstva. A opět tu je „problém“ udržitelnosti systému sociálního zabezpečení a v tom i důchodů (teď z důvodu stárnutí populace). (Hetteš, 2011(a))
S určitá pozitivní signály existují v Evropě, kde došlo ke změně v porodnosti. Francie může být vzorem. V roce 2009 dosáhlo Francie úrovně 2,0, zatímco Slovensko 1,4. (Eurostat, 50/2011)
V demografii existuje pravidlo, že během krizí a válek se snižuje počet narozených dětí a po válce bývá prudký nárůst dětí („baby boom“). Současná fertilita na Slovensku je však nižší než během slovenského válečného státu. Situace je skutečně vážná a poukazuje na krizi ve společnosti, na nevhodnou sociální politiku a vážné problémy ve společnosti. Evropa je kontinent migrantů. Je však třeba zvážit, komu budeme moci předat to, co označujeme jako slovenské, a kdo bude ještě Slovákem.
Zdraví a sociální práce
Během jednání světové konference věnované sociální práci a sociálnímu rozvoji ve Štokholmu v červenci 2012 lord Michael Marmot, předseda komise pro sociální determinantu zdraví Světové zdravotnické organizace (WHO), a profesor epidemiologie konstatoval, že zdravotní rozdíly vyplývají ze sociálních rozdílů. Zdraví je proto problémem i pro sociální práci. Pokud stát této otázce nevěnuje přiměřenou pozornost, zdraví a spokojenost občanů klesá. Uvedl také příklad Slovenska, jako země s obzvlášť nedostatečnou pozorností vůči sociální oblasti, což následně způsobuje vysokou úmrtnost. (Stuckler, Basu., McKee, 2010)
Slovensko patří v evropském měřítku k slabším zemím i pokud jde o šanci dětí nebýt diskriminované v materiální oblasti, ve vzdělávání a ve zdravotní péči. Na Slovensku máme na základě tohoto poznání nízkou vnitrostátní společenskou solidaritu.
Sociální nejistoty, nezájem společnosti a státu o zdraví způsobují také nízkou šanci dožití stáří v dobré kondici. Podle Evropského statistického úřadu (Eurostat, 60/2012) mají občané Slovenska naději na zdravé stáří (bez odkázanosti na soustavnou pomoc) v průměru jen 3 roky po dosažení 65 let. Přitom ženy jsou na tom na Slovensku hůře, na rozdíl od obvykle delšího zdravého vyššího věku mužů v Evropě. To je téměř o 6 let méně, než je obvyklé v rámci Evropské unie nebo v Bulharsku. Bulharsko přitom relativně ekonomicky zaostává za Slovenskem.
Na zdraví občana výrazně působí spokojenost se životem. Nárůst štěstí a spokojenosti snižuje pravděpodobnost vzniku řady chorob. Podle šetření Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj v Paříži (Better Life Index, 2011) patří slovenská společnost k nejméně spokojeným populacím. Horší je na tom už jen Estonsko, Ruská federace a Rusko. Index spokojenosti University of Leicester v roce 2006 umístil Slovensko na 129. místo ze 178 zemí (první země je ta nejspokojenější). Pokud uznáme úlohu sociální práce v problematice zdraví obyvatelstva, musíme uznat i její podíl na zdravotních neduších. Špatná sociální situace, nespokojenost, nedostatek sociálních a zdravotních pracovníků je její příčinou.
Nezaměstnanost a sociální práce
Na Radě ministrů práce, sociálních věcí, zdravotnictví a ochrany spotřebitelů (EPSCO) v Bruselu v tomto roce v únoru byl předložen dokument o dopadech krize. Je v něm také doporučení pro navýšení počtu „bílých povolání“ (zdravotnictví a sociální služby) na Slovensku jako prostředku k snížení vysoké nezaměstnanosti. Je zřejmé, že by to mělo mít pozitivní vliv i na zdraví občanů. Slovensko má ve srovnání s ostatními členskými zeměmi Evropské unie nízké zaměstnanost v této sféře.
Michael Marmot se zabýval i nezaměstnaností a jejími sociálními dopady. Podle jeho poznatků nárůst nezaměstnanosti o 1% způsobí nárůst počtu sebevražd až o 0,8% a stejně tak vražd o 0,8%. Proto tvrzení o nezaměstnanosti jako nutném zlu v zájmu zachování flexibility a dynamiky hospodářství zní v tomto světle skutečně asociálně.
Slovensko má dlouhodobě vysokou nezaměstnanost a obecně nejvyšší míru dlouhodobé nezaměstnanosti. Podstata slovenské ekonomiky postavené na „levné“ pracovní síle a slabé sociální sféře má proto svou daň v nemocnosti, v nejkratší délce zdravého stáří, nespokojenosti se životem na Slovensku a v kratší době dožití. Předběhly nás mnoho, které ještě nedávno byly rozvojové státy. Jak uvedl Michael Marmot, problémy a rozdíly v zdraví nejsou nevyhnutelné a neřešitelné. K tomu je třeba spravedlivá společnost pro nás a pro naše děti.
Solidarita ve společnosti a ve státě
Slovensko dosáhlo podle měření v hrubém domácím produktu výrazných úspěchů. Podle hodnocení Evropského statistického úřadu (Eurostat, 97/2012) jsme dosáhli úrovně 73% průměru EU v HDP na obyvatele a při zohlednění kupní síly jsme se vyrovnali Česku. Podle srpnového šetření Evropského statistického úřadu (Eurostat 35/2012) byl průměrný příjem na osobu na Slovensku už předběhl Česko. Problém na Slovensku je však v tom, že růst ekonomiky nekoreluje s růstem blahobytu všech. To konstatoval Joseph Stiglitz ve zprávě o krizi. Na radě EPSCO v únoru 2012 byl také předložen dokument o prohlubující se propasti v slovenské společnosti. Bohatí na Slovensku během krize ještě více zbohatli a chudí se stali chudší. Joseph Stiglitz i EPSCO uváděli, že jde o výjimku jdoucí proti trendu v Evropě.
Průměrná hodinová mzda na Slovensku je 8 € a v EU je to 23 €. To je asi 30%, zatímco v ekonomické síle Slovensko dosahuje 73% úrovně HDP na obyvatele v průměru Evropské unie. Někdo musí pochopitelně dosahovat nepřiměřený a sociálně nespravedlivý zisk. (Eurostat 63/2012)
Slovensko je charakterizováno vysokou opuštěností a nízkou solidaritou mezi životem starších a ostatních generací (Social Participation and Social Isolation, 2010). Příčinou je i vysoká nezaměstnanost mladých a následný nárůst diskriminace starších (ageismus) v práci a vytlačování z trhu práce už lidí kolem 50 let. Subjektivní názor Slováků na dobu, kdy začíná staroba, je mnohem nižší než je obvyklé v Evropě. (Hetteš, 2012(c))
Solidarita, kohese, inkluzívní růst se má uplatňovat i v regionálním rozvoji. Slovensko je příkladem nekohese v regionech. Bratislavský samosprávný kraj dosáhl úrovní 178% průměru EU v HDP na obyvatele (Eurostat, 38/2012). Je to páté místo v EU. Je to více než Paříž, Praha a Vídeň. Ale zato máme kraje s úrovní pod 50%.
Přiměřené starobní zabezpečení
Překrucování faktů, skrývání zákonitostí demografie a zneužívání výsledků hospodářského růstu ovlivňuje neustálé změny v systému starobního důchodového zabezpečení. Evropská unie se nedostatečně věnovala přípravě nových členských zemí, nedostatečná společná politika způsobila vstup zemí do EU s nekompatibilními systémy starobního zabezpečení postavenými v rozporu se základními principy – především solidarity. V období, kdy OECD uváděla, že postačí udělat určité parametrické změny a systém důchodů bude stabilizován na dlouho, se přistoupilo k privatizaci stáří. Stačí si porovnat, co se nestalo v Čechách a co se stalo na Slovensku. Neustálé změny znejišťují životní jistoty lidí. Současný stav vytvoření slabého základního systému tzv. prvního pilíře vytváří předpoklad nižších příjmů ve stáří oproti dnešní generaci důchodců. Experiment s spořením, který je i při 4% odvodech solidaritně neodůvodnitelný, neposkytuje při své hazardní podstatě záruku. Nejasný princip tohoto tzv. druhého pilíře není v souladu s postupy Mezinárodní organizace práce. Například v Argentině i pod vlivem sebevražd před parlamentem tento systém zrušili. Podobně se to stalo v zemích, které nám byly v minulosti vzorem mezi novými členskými zeměmi. Jsme zemí s nejslabší korekcí soukromého systému. Povinnost vstupu do tohoto rizikového podnikání způsobuje, že mladí lidé při své krátkozrakosti a relativní komplikovanosti výstupu nevystoupí. Pokud byl vstup dobrovolný, konali přesně naopak. (Hetteš, 2011(b))
Starobní důchodový systém působí neinkluzivně. Vytváří skupinu osob (starších) jako zvláštní skupinu s paternalisticky určenými potřebami. Navíc důchodci nebudou mít podíl na výsledku své předchozí práce kvůli změně pravidel valorizace důchodů. Předpokládaný nárůst mezd je jednoznačně poškodí.
Slovensko bude mít brzy zásadní problém se staršími lidmi bez adekvátního důstojného příjmu ve stáří. Systém nepodporuje finanční přípravu na starobu, spíše odrazuje k takovému jednání. (Hetteš, 2012(b))
Závěr
Sociální práce čeká množství práce v souvislosti se znejistěním sociálního zabezpečení. Bude nedostatek sociálních pracovníků. Slovensko nebude mít zdroje na jejich doplnění ze zahraničí. Přetrvává nedostatečná pozornost rozhodovací složky společnosti především při rozdělení finančních prostředků ve státním rozpočtu. Dobrovolnictví, sebe-pomoc a jiné formy v oblasti sociálních služeb nemohou úplně saturovat potřeby ani po jejich možném rozvoji. Je nutné k tomu i adekvátně přizpůsobit systém vzdělávání v oboru sociální práce.
Autor: Miloslav Hetteš, doc. RNDr. CSc. Seznam bibliografických odkazů
Monografie [1] HETTEŠ, Miloslav. 2011(a). Stárnutí společnosti. Bratislava : VŠZSP sv. Alžbety, 2011. 192 s. ISBN 978-80-8132-031-6 Část z monografie [2] HETTEŠ, M., 2011 (b): The Slovak Republic. National Report, s. 267 – 304, In: Pension Reform in Central and Eastern Europe, ILO, Budapest, 2011, 366 s., ISBN 978-92-2-125639-7 Článek v časopise [3] HETTEŠ, M., 2012 (a): Sociální práce a sociální rozvoj. In: Prohuman (odborný internetový časopis - sociální práce, psychologické, pedagogika, sociální politika, zdravotnictví, ošetřovatelství), 25. července 2012, Bratislava, ISSN 1338-1415, http://www.prohuman.sk/socialna-praca/svetova-konferencia-o-socialnej-praci-a-socialnom-rozvoji [4] STUCKLER, D., BASU, S., McKEE, M., 2010: Budget crises, health, and social welfare programs. British Medical Journal, 10 July 2010; s. 77 – 79, Volume 340:3311)
Webové stránky [5] Better Life Index, OECD, Paris,2011, http://www.oecdbetterlifeindex.org/ [6] GDP per capita in the Member States ranged from 45% to 274% of the EU27 average in 2011, Eurostat News Release, 97/2012 - 20 June 2012 [7] Health in the EU27 in 2010 At the age of 65, both women and men are expected to live a further 9 years in a healthy condition. Health in the EU27 in 2010, Eurostat News Release, 60/2012 - 19 April 2012, 2 s.4 [8] HETTEŠ, M., 2012 (b): Pension Crisis in Slovakia; http://www.rewi.uni-jena.de/rewimedia/Downloads/LS_Eichenhofer/EISSWorkshop/2012_Hettes_Erkner.pdf [9] HETTEŠ, M., 2012 (c): Our ICSW Member in Slovakia; s. 6-7, In: ICSW Europe Newsletter July & August 2012, http://www.icsw.org/whatsnew/regpub.htm [10] Labour costs in the EU27 in 2011 Hourly labour costs ranged between €3.5 and €39.3 in the EU27 Member States,Eurostat News Release, 63/2012 - 24 April 2012, 3 s. [11] Latest figures on the demographic challenges in the EU, Demography Report 2010, Eurostat News Release, 50/2011 - 1 April 2011, 5 s. [12] Income per capita varied by 1 to 4 across EU countries, Eurostat News Release, August 2012, 35/2012 [13] Regional GDP per capita in 2009: seven capital regions in the ten first places, Eurostat News Release 38/2012, 13 March 2012, 7 s. [14] Social Participation and Social Isolation, Eurostat, 2010, 50 s., ISSN 1977-0375