Neviditelné bariéry návratu na trh práce: kvalitativní analýza zkušeností nezaměstnaných osob

Úvod

Návrat na trh práce představuje komplexní a mnohorozměrný proces, který nelze redukovat výlučně na otázku kvalifikace, pracovních zkušeností nebo aktuální nabídky pracovních míst. V odborném diskurzu i v praxi služeb zaměstnanosti bývá důraz často kladen na tzv. viditelné bariéry zaměstnatelnosti, jako jsou úroveň vzdělání, odborné dovednosti či nesoulad mezi nabídkou a poptávkou na trhu práce.

Méně pozornosti se však věnuje faktorům, které nejsou bezprostředně zjevné, ale zásadně utvářejí chování jednotlivce v procesu hledání práce. Jedná se o vnitřní prožívání nezaměstnanosti, motivaci, sebaobraz a interpretaci vlastní situace. Tyto aspekty lze chápat jako latentní dimenzi zaměstnatelnosti, která významně ovlivňuje skutečné uplatnění jednotlivce na trhu práce.

Mezi tyto bariéry patří například oslabené sebevědomí, ztráta pracovních návyků, zkušenost opakovaného odmítání, nejistota ve vlastní schopnosti nebo ambivalentní postoj k práci. Významnou roli hraje i vztah jednotlivce k institucím trhu práce, který může být ovlivněn zkušeností formalizovaného nebo nedostatečně individualizovaného přístupu.

Z pohledu sociální práce je důležité reflektovat, že nezaměstnanost neznamená jen ekonomický problém, ale zasahuje také do každodenního fungování jednotlivce, jeho adaptačních strategií a schopnosti naplňovat sociální role. Dlouhodobé vystavení neúspěchu a nejistotě může vést k postupnému oslabování iniciativy a schopnosti řešit vlastní situaci.

Cílem příspěvku je identifikovat a analyzovat neviditelné bariéry návratu na trh práce na základě subjektivních zkušeností nezaměstnaných osob a poukázat na jejich význam v kontextu sociálního fungování. Z pohledu sociální práce však zůstává otázkou, do jaké míry jsou tyto latentní faktory reflektovány v každodenní praxi práce s klientem. Příspěvek proto usiluje nejen o jejich identifikaci, ale i o jejich zachycení v kontextu sociálně-pracovních intervencí.

Teoretická východiska

Problematika návratu na trh práce je v odborné literatuře tradičně spojena s konceptem zaměstnatelnosti, který bývá definován jako soubor individuálních charakteristik, schopností a zdrojů umožňujících jednotlivci získat a udržet si zaměstnání (Fugate et al., 2004). Tento koncept však často reflektuje především měřitelné a viditelné aspekty, jako jsou vzdělání, pracovní zkušenosti či odborné kompetence, zatímco méně zohledňuje subjektivní faktory ovlivňující reálné chování jednotlivce.

Nezaměstnanost představuje nejen ekonomickou, ale i výraznou životní situaci, která zasahuje do každodenního fungování jednotlivce. Dlouhodobá absence pracovní role může vést k narušení časové struktury, oslabení sociálních vazeb a snížení pocitu kompetence. Tyto změny se promítají do chování jednotlivce, jeho rozhodování a přístupu k hledání zaměstnání.

V této souvislosti lze hovořit o neviditelných bariérách návratu na trh práce, které zahrnují zejména psychologické, sociální a interakční faktory. Mezi ně patří například nízká sebedůvěra, pocit bezmoci, internalizovaná stigmatizace nezaměstnanosti nebo zkušenost opakovaného neúspěchu. Tyto faktory ovlivňují nejen motivaci jednotlivce, ale i jeho schopnost vyhledávat pracovní příležitosti a reagovat na požadavky zaměstnavatelů.

Významným aspektem je i zkušenost jednotlivce s institucemi trhu práce. Výzkumy ukazují, že formalizovaný, administrativně orientovaný přístup může vést k oslabování důvěry klientů ve systém podpory a snižovat jejich ochotu spolupracovat. Nedostatek individualizovaného přístupu a reflexe specifických potřeb klienta může přispívat k prohlubování pasivity a rezignace.

Z pohledu sociální práce je proto třeba vnímat návrat na trh práce jako proces, který přesahuje rámec ekonomické integrace a zahrnuje i obnovu identity, kompetencí a aktivity jednotlivce. Sociální práce hraje klíčovou roli při identifikaci a zmírňování těchto bariér, zejména prostřednictvím individuální práce s klientem, podpory jeho zdrojů a posilování jeho participace.

Reflexe neviditelných bariér umožňuje lépe porozumět tomu, proč někteří jednotlivci navzdory dostupné podpoře a formálním předpokladům zůstávají mimo trh práce. Zároveň otevírá prostor pro tvorbu efektivnějších intervencí, které zohledňují komplexnost jejich životní situace.

Neviditelné bariéry návratu na trh práce v kontextu sociálního fungování

Nezaměstnanost představuje komplexní sociální jev, který přesahuje rámec ekonomické deprivace a významně zasahuje do psychologického a sociálního fungování jednotlivce. Klasické přístupy k problematice zaměstnatelnosti zdůrazňují zejména strukturální a individuální faktory, jako jsou úroveň vzdělání, pracovní zkušenosti nebo regionální rozdíly na trhu práce. Tyto faktory však nedokáží plně vysvětlit, proč někteří jednotlivci navzdory formální zaměstnatelnosti setrvávají mimo trh práce.

V této souvislosti se do popředí dostává koncept neviditelných bariér, které zahrnují latentní psychosociální faktory ovlivňující schopnost jednotlivce aktivně se zapojit do procesu hledání zaměstnání. Tyto bariéry nejsou přímo měřitelné, ale významně determinují chování, rozhodování a motivaci nezaměstnaných osob. Jejich podstata spočívá zejména v subjektivním prožívání nezaměstnanosti a v postupném narušování sociálního fungování.

Podle Jahodové (1982) zaměstnání kromě manifestní funkce příjmu plní i několik latentních funkcí, jako jsou časová struktura, sociální kontakty, pocit užitečnosti a identita. Ztráta zaměstnání tak neznamená jen ekonomický deficit, ale i narušení těchto latentních funkcí, což může vést k psychickému diskomfortu a sociální izolaci. Na tato zjištění navazují i novější studie, které poukazují na negativní vliv nezaměstnanosti na duševní zdraví, včetně zvýšeného rizika deprese, úzkosti a snížené životní spokojenosti (Paul – Moser, 2009). Aktuálnější systematické přehledy tato zjištění potvrzují, přičemž poukazují na výrazně vyšší míru deprese a úzkosti u nezaměstnaných osob (Arena et al., 2023). Podobné závěry přináší i metaanalýza McKee-Ryan et al. (2005), která poukazuje na významnou souvislost mezi nezaměstnaností a zhoršením psychické i fyzické pohody jednotlivce.

Významnou roli hraje i koncept sociálního fungování, který lze chápat jako schopnost jednotlivce zvládat každodenní životní situace, udržovat sociální vztahy a naplňovat očekávané sociální role. Dlouhodobá nezaměstnanost může vést k postupnému oslabování těchto schopností, což se projevuje sníženou aktivitou, pasivitou a rezignací. Tento proces bývá často doprovázen poklesem sebedůvěry a narušením identity jednotlivce.

S tím úzce souvisí i fenomén stigmatizace nezaměstnaných osob. Podle Goffmana (1963) stigma představuje sociální proces, v rámci něhož je jednotlivec označen jako „odlišný“ nebo „méněcenný“, což vede k jeho sociálnímu znevýhodnění. Nezaměstnanost může být ve společnosti vnímána jako znamení osobního selhání, což vede k internalizaci negativních stereotypů a oslabení sebehodnocení jednotlivce. Tato internalizovaná stigma následně působí jako bariéra aktivního vstupu na trh práce.

Dalším významným faktorem je vnímaná zaměstnatelnost, která představuje subjektivní přesvědčení jednotlivce o jeho schopnosti získat zaměstnání (Fugate et al., 2004). I když jednotlivec objektivně disponuje požadovanými kompetencemi, nízká sebedůvěra a negativní zkušenosti ze vstupních řízení mohou vést ke snížení jeho aktivity a ochoty ucházet se o pracovní příležitosti.

V kontextu Slovenské republiky je třeba reflektovat i specifika fungování služeb zaměstnanosti. Jak uvádí Hetteš (2013), práce s nezaměstnanými často probíhá v podmínkách administrativního zatížení a omezených možností individualizace přístupu. Neviditelné bariéry návratu na trh práce tak vznikají v průsečíku individuálních zkušeností, sociálního prostředí a institucionálních podmínek. Jejich pochopení vyžaduje komplexní přístup, který zohledňuje nejen ekonomické, ale i psychosociální dimenze nezaměstnanosti. Právě v tomto kontextu sehrává sociální práce významnou roli při identifikaci těchto bariér a při podpoře jednotlivců v procesu jejich překonávání.

Neviditelné bariéry návratu na trh práce

Neviditelné bariéry návratu na trh práce představují soubor latentních faktorů, které nejsou na první pohled identifikovatelné prostřednictvím formálních ukazatelů zaměstnatelnosti, ale výrazně ovlivňují schopnost jednotlivce uplatnit se na trhu práce. Na rozdíl od tzv. viditelných bariér, jako jsou nízká kvalifikace, nedostatek pracovních zkušeností nebo regionální omezení, mají neviditelné bariéry převážně psychosociální charakter a jsou úzce spjaty se subjektivním prožíváním nezaměstnanosti.

Jedním z klíčových aspektů neviditelných bariér je oslabení sebedůvěry a sebehodnocení jednotlivce. Dlouhodobá nezaměstnanost, opakované neúspěchy při hledání práce a zkušenost odmítání ze strany zaměstnavatelů vedou k postupnému snižování víry ve vlastní schopnosti. Tento proces může vést k pasivitě, vyhýbání se pracovním příležitostem a rezignaci na aktivní řešení situace.

S neviditelnými bariérami úzce souvisí i ztráta pracovních návyků a narušení denní struktury. Jak poukazuje Jahodová (1982), zaměstnání hraje významnou roli při organizování každodenního života jednotlivce. Jeho absence může vést k dezorganizaci času, snížení aktivity a oslabení schopnosti adaptovat se na pracovní požadavky.

Významnou úlohu hraje i stigmatizace nezaměstnaných osob. Nezaměstnanost může být ve společnosti vnímána jako osobní selhání, což vede k internalizaci negativních stereotypů a pocitu méněcennosti. Podle Goffmana (1963) stigma ovlivňuje identitu jednotlivce a jeho sociální interakce, což může následně snižovat jeho ochotu vstupovat do nových pracovních situací.

Dalším významným faktorem je snížená motivace a ambivalentní postoj k práci. Ačkoli jednotlivci deklarují zájem o zaměstnání, jejich chování může být ovlivněno předchozími negativními zkušenostmi, což vede k vnitřní ambivalenci mezi snahou získat práci a obavou z dalšího neúspěchu. Tento stav je často doprovázen psychickou zátěží, která může mít negativní dopad na duševní zdraví (Paul – Moser, 2009).

Globální studie současně potvrzují významnou souvislost mezi nezaměstnaností a výskytem psychických poruch, zejména úzkosti a deprese (Yang et al., 2024).

Neviditelné bariéry jsou zároveň ovlivňovány i kontextem fungování institucí trhu práce. Formalizovaný přístup, nedostatek individuální podpory a administrativní orientace služeb mohou vést k oslabení důvěry klientů v systém podpory (Hetteš, 2013). V důsledku toho může docházet ke snížení spolupráce a k pasivnímu přístupu ze strany nezaměstnaných osob.

Neviditelné bariéry návratu na trh práce tak představují komplexní soubor vzájemně propojených faktorů, které významně ovlivňují sociální fungování jednotlivce. Jejich identifikace a pochopení jsou klíčové pro tvorbu efektivních intervencí v oblasti sociální práce a služeb zaměstnanosti.

Psychosociální mechanismy neviditelných bariér návratu na trh práce

Neviditelné bariéry návratu na trh práce nelze chápat jen jako soubor izolovaných faktorů, ale jako dynamický systém psychosociálních mechanismů, které ovlivňují chování, rozhodování a motivaci jednotlivce v procesu návratu na trh práce. Jejich působení je výsledkem interakce individuálních zkušeností, sociálního prostředí a subjektivního vnímání vlastních možností.

Klíčovým mechanismem je sebedůvěra (self-efficacy), která představuje přesvědčení jednotlivce o vlastní schopnosti zvládnout konkrétní situace a dosáhnout stanovených cílů (Bandura, 1997). V kontextu nezaměstnanosti hraje zásadní roli při rozhodování o aktivitě či pasivitě jednotlivce. Opakované neúspěchy při hledání zaměstnání, negativní zpětná vazba nebo absence pozitivních zkušeností vedou k postupnému oslabování sebedůvěry, což se projevuje vyhýbáním se pracovním příležitostem, sníženou iniciativou a rezignací na aktivní řešení situace.

Na tento proces navazuje fenomén naučené bezmoci, který popisuje stav, v němž jednotlivec na základě opakovaných negativních zkušeností nabývá přesvědčení, že jeho chování nemá vliv na výsledek situace (Seligman, 1975). V podmínkách dlouhodobé nezaměstnanosti může tento mechanismus vést ke ztrátě kontroly nad vlastním životem, pasivitě a snížené ochotě vynakládat úsilí směřující k získání zaměstnání.

Motivační procesy v kontextu návratu na trh práce lze analyzovat také prostřednictvím teorie sebeurčení (Self-Determination Theory), která zdůrazňuje význam tří základních psychologických potřeb: autonomie, kompetence a vztahovosti (Deci – Ryan, 2000). Pokud tyto potřeby nejsou naplňovány, dochází k oslabování vnitřní motivace a k přechodu k vnější, méně stabilní formě motivace. V případě nezaměstnaných osob může nedostatek podpory, nízký stupeň kontroly nad vlastní situací a oslabené sociální vazby vést k postupné demotivaci a ztrátě zájmu o pracovní integraci.

Významným aspektem je také narušení identity jednotlivce v důsledku ztráty zaměstnání. Práce představuje nejen zdroj příjmu, ale i významný prvek osobní identity, sociálního statusu a seberealizace (Blustein, 2006). Její absence může vést k pocitu ztráty smyslu, nejistoty a sníženého sebehodnocení, což následně ovlivňuje schopnost jednotlivce aktivně vstupovat do pracovních rolí.

Subjektivní vnímání zaměstnatelnosti představuje další významný mechanismus. Jak uvádějí Fugate et al. (2004), zaměstnatelnost není jen objektivním souborem kompetencí, ale i subjektivním přesvědčením jednotlivce o jeho schopnosti uplatnit se na trhu práce. Nízká vnímaná zaměstnatelnost může vést k redukci aktivity, vyhýbání se výběrovým řízením a omezení pracovních ambicí.

Tyto mechanismy jsou zároveň ovlivňovány širším sociálním a institucionálním kontextem. Formalizovaný přístup služeb zaměstnanosti, nedostatek individualizace a slabá podpora ze strany institucí mohou přispívat k oslabování důvěry a k prohlubování pasivních strategií chování (Hetteš, 2013). V důsledku toho dochází k zavření bludného kruhu, v němž se individuální a systémové faktory navzájem posilují.

Psychosociální mechanismy neviditelných bariér tak představují komplexní rámec, který umožňuje hlubší porozumění procesům vedoucím k demotivaci, pasivitě a rezignaci nezaměstnaných osob. Jejich identifikace je klíčová pro tvorbu efektivních intervencí v sociální práci, které by se měly zaměřit nejen na rozvoj kompetencí, ale i na posilování sebedůvěry, obnovu identity a podporu aktivního zapojení jednotlivce do procesu návratu na trh práce.

Metodologie výzkumu

Cílem výzkumu bylo identifikovat a analyzovat neviditelné bariéry návratu na trh práce na základě subjektivních zkušeností nezaměstnaných osob, se zaměřením na psychosociální mechanismy ovlivňující jejich motivaci, chování a sociální fungování.

Výzkumné otázky

Na základě stanoveného cíle byly formulovány následující výzkumné otázky:

• Jaké neviditelné bariéry návratu na trh práce identifikují nezaměstnané osoby na základě vlastních zkušeností?
• Jak tyto bariéry ovlivňují jejich chování a motivaci v procesu hledání zaměstnání?
• Jakým způsobem nezaměstnané osoby vnímají podporu ze strany institucí trhu práce?

Výzkumný design

Výzkum byl realizován jako kvalitativní studie s využitím principů zakotvené teorie (Grounded Theory), která umožňuje systematicky generovat teoretické poznatky na základě empirických dat (Charmaz, 2014; Strauss – Corbin, 1998). Tento přístup je vhodný zejména při zkoumání málo prozkoumaných nebo latentních jevů, jakými jsou právě neviditelné bariéry návratu na trh práce.

Zakotvená teorie umožňuje zachytit subjektivní významy, které jednotlivci připisují své situaci, a identifikovat procesy a mechanismy, které ovlivňují jejich chování v kontextu nezaměstnanosti.

Výzkumný soubor

Výzkumný soubor tvořily nezaměstnané osoby evidované na úřadu práce. Výběr účastníků byl realizován cíleným (účelovým) výběrem se zaměřením na heterogenitu zkušeností (věk, doba nezaměstnanosti, pracovní historie). Cílem bylo zachytit různorodost prožívání nezaměstnanosti a identifikovat společné vzorce chování a bariér.

Výzkumný soubor tvořilo 11 účastníků. Sběr dat byl ukončen v okamžiku dosažení teoretické saturace, tedy v situaci, kdy další rozhovory nepřinášely nové významové kategorie ani podstatné rozšíření existujících konceptů (Strauss – Corbin, 1998). Z důvodu zachování anonymity jsou účastníci v textu označeni kódy P1 – P11.

Tabulka č. 1 Charakteristika účastníků

Zdroj: vlastní zpracování, 2026

Zber dat

Data byla získána prostřednictvím polostrukturovaných rozhovorů, které umožňují flexibilně reagovat na odpovědi účastníků a zároveň zachovat tematické zaměření výzkumu. Rozhovory byly orientovány na zkušenosti nezaměstnaných osob s hledáním práce, prožívání nezaměstnanosti, motivací a bariérami návratu na trh práce.

Rozhovory byly realizovány individuálně, zaznamenány (se souhlasem účastníků) a následně přepsány do textové podoby. Důraz byl kladen na vytvoření bezpečného a důvěrného prostředí, které umožnilo účastníkům otevřeně reflektovat své zkušenosti.

Analýza dat

Analýza dat probíhala v souladu s principy zakotvené teorie, konkrétně prostřednictvím otevřeného, axiálního a selektivního kódování (Strauss – Corbin, 1998).

• Otevřené kódování bylo zaměřeno na identifikaci významových jednotek v textu a jejich prvotní kategorizaci.
• Axiální kódování umožnilo identifikovat vztahy mezi kategoriemi a jejich systematické uspořádání.
• Selektivní kódování vedlo k integraci kategorií do vyšší úrovně abstrakce a k formulaci centrálních témat výzkumu.

Proces analýzy byl iterativní, přičemž docházelo k neustálému porovnávání dat (constant comparative method), což umožnilo postupné zpřesňování kategorií a jejich významu (Charmaz, 2014).

Etické aspekty výzkumu

Výzkum byl realizován v souladu s etickými principy sociálního výzkumu. Účastníci byli informováni o cíli výzkumu, anonymitě a dobrovolnosti účasti. Všechna získaná data byla zpracována anonymně a použita výhradně pro výzkumné účely.

Výsledky výzkumu

Analýza dat prostřednictvím otevřeného, axiálního a selektivního kódování vedla k identifikaci několika klíčových kategorií reprezentujících neviditelné bariéry návratu na trh práce. Tyto kategorie odrážejí subjektivní prožívání nezaměstnanosti a poukazují na psychosociální mechanismy, které determinují chování a motivaci účastníků v procesu hledání zaměstnání.

Oslabené sebevědomí a sebedůvěra

Jednou z nejvýraznějších kategorií bylo oslabené sebevědomí, které se projevovalo pochybnostmi o vlastních schopnostech a sníženou vírou v možnost uplatnit se na trhu práce. Negativní zkušenosti z výběrových řízení postupně formovaly přesvědčení účastníků o vlastní nedostatečnosti. Tento typ zkušenosti ilustruje následující výpověď: „Ani se mi už nechce reagovat, protože odpověď je vždy stejná – nevybrali vás“ (P2). Tyto zkušenosti vedly k internalizaci neúspěchu a oslabování sebedůvěry. Jak uvedla jedna z účastnic: „Čím více jsem zkoušela, tím více jsem měla pocit, že na to nemám“ (P5). Následně docházelo k omezení aktivity při hledání práce a k vyhýbání se situacím, které by mohly vést k dalšímu neúspěchu.

Skúsenosť opakovaného odmietania (ambivalentní motivace je až níže, tady zachovat?) This heading should be Czech: Zkušenost opakovaného odmítání

Významným faktorem byla zkušenost opakovaného odmítání ze strany zaměstnavatelů, která měla kumulativní charakter a postupně ovlivňovala emoční prožívání účastníků. Opakované neúspěchy se promítaly do frustrace, pocitu nespravedlnosti a snižování motivace pokračovat v hledání práce. Tento proces ilustruje následující výpověď: „Po čase už ani nečekám odpověď, protože vím, že nepřijde“ (P6). U některých účastníků se zároveň objevoval pocit stigmatizace, zejména v souvislosti s délkou nezaměstnanosti nebo věkem, což dále oslabovalo jejich ochotu aktivně vstupovat do výběrových řízení.

Ztráta pracovních návyků a denní struktury

Další významnou kategorií byla ztráta pracovních návyků a narušení denní struktury. Dlouhodobá nezaměstnanost vedla k oslabení pravidelnosti, organizace času a pracovní disciplíny, což následně ovlivňovalo připravenost účastníků nastoupit do zaměstnání. Jak uvedl jeden z účastníků: „Když jsem doma dlouho, ztrácím režim a potom je těžké se znovu nastavit“ (P9). Ztráta denního režimu byla často doprovázena pasivitou a sníženou mírou aktivity, což ztěžovalo návrat do pracovního prostředí.

Ambivalentní motivace

Výsledky poukázaly i na přítomnost ambivalentní motivace. Účastníci deklarovali zájem pracovat, avšak jejich chování bylo často ovlivněno vnitřním napětím mezi snahou o zaměstnání a obavou z dalšího neúspěchu. Tento rozpor ilustruje výpověď: „Chci pracovat, ale někdy se bojím, že to zase nevyjde“ (P7). Ambivalence se projevovala selektivní reakcí na pracovní nabídky, odkládáním rozhodnutí nebo nízkou intenzitou hledání práce. Tento stav lze interpretovat jako důsledek dlouhodobého vystavení neúspěchu a psychické zátěže.

Rezignace a pasivita

U části účastníků byla identifikována rezignace jako pokročilejší fáze demotivace. Tento stav byl charakterizován ztrátou zájmu o pracovní příležitosti a přesvědčením o nemožnosti ovlivnit vlastní situaci. Jak uvedl jeden z účastníků: „Už jsem se s tím smířil, že asi pracovat nebudu“ (P8). Rezignace byla úzce propojena s dlouhodobou nezaměstnaností a opakovanou negativní zkušeností, přičemž vedla k úplnému stažení se z aktivního hledání práce.

Nedůvěra vůči systému podpory

Významnou kategorií byla i nedůvěra vůči institucím trhu práce. Účastníci vnímali poskytovanou podporu jako formální a nedostatečně reflektující jejich individuální potřeby. Tento postoj ilustruje výpověď: „Na úřadě mi řeknou, co mám dělat, ale reálně mi to nepomůže najít práci“ (P3). Nedůvěra vůči systému se promítla do snížené ochoty spolupracovat a do pasivního přístupu k nabízeným službám. Přehled identifikovaných kategorií neviditelných bariér a jejich projevů uvádí tabulka č. 2.

Tabulka č. 2 Neviditelné bariéry návratu na trh práce – kategorie a projevy

Zdroj: vlastní zpracování, 2026

Analýza dat zároveň vedla k identifikaci centrální kategorie, která integruje jednotlivé identifikované bariéry do uceleného procesu. Tento proces lze charakterizovat jako postupnou ztrátu aktivity jednotlivce v procesu hledání zaměstnání, která vzniká v důsledku kumulativního působení psychosociálních faktorů, jako jsou oslabení sebedůvěry, opakované zkušenosti neúspěchu a narušení adaptačních strategií.

Na základě analýzy byl vytvořen konceptuální model, který zachycuje dynamiku působení neviditelných bariér návratu na trh práce a jejich vzájemnou propojenost v čase. Model poukazuje na procesní charakter identifikovaných kategorií a jejich uspořádání do sekvenčně navazujících fází.

Neviditelné bariéry nepůsobí izolovaně, ale vytvářejí postupně se rozvíjející proces, v němž dochází k oslabování aktivity jednotlivce. Tento proces se iniciuje oslabením sebedůvěry a zkušeností opakovaného odmítání, následně se prohlubuje narušením pracovních návyků a ambivalentní motivací a v některých případech vyúsťuje v rezignaci a pasivitu. Celý proces je zároveň ovlivňován kontextovými faktory, zejména nedůvěrou vůči institucím trhu práce, která působí jako průřezový faktor modifikující průběh jednotlivých fází a může tento proces buď prohlubovat, nebo částečně zmírňovat.

Obrázek 1 Koncepční model neviditelných bariér návratu na trh práce

Zdroj: vlastní zpracování, 2026

Model identifikovaných neviditelných bariér návratu na trh práce je schematicky znázorněn na Obrázku 1. Model zachycuje procesní charakter působení jednotlivých kategorií a jejich postupnou dynamiku v čase. Poukazuje na to, že identifikované bariéry nevystupují izolovaně, ale vytvářejí na sebe nadále navazující sled, který vede k postupnému oslabování aktivity jednotlivce v procesu hledání zaměstnání. Centrální integrační roli v tomto procesu hraje kategorie „postupná ztráta aktivity“, která představuje výsledek kumulativního působení psychosociálních faktorů. Model zároveň naznačuje, že identifikované bariéry mohou vytvářet sebereprodukující mechanismus, v němž jednotlivé faktory navzájem reprodukují a stabilizují pasivní adaptační strategie jednotlivce.

Diskuze

Výsledky výzkumu poskytují odpovědi na stanovené výzkumné otázky. V kontextu první výzkumné otázky byly identifikovány konkrétní neviditelné bariéry návratu na trh práce, zejména oslabené sebevědomí, zkušenost opakovaného odmítání, ztráta pracovních návyků, ambivalentní motivace, rezignace a nedůvěra vůči systému podpory.

Druhá výzkumná otázka poukazuje na způsob, jakým tyto bariéry ovlivňují chování a motivaci jednotlivců, zejména prostřednictvím snižování aktivity, vyhýbavého chování a postupné rezignace. Třetí výzkumná otázka reflektuje vnímání podpory ze strany institucí trhu práce, které je často charakterizováno jako formální a nedostatečně individualizované. V první rovině identifikují konkrétní neviditelné bariéry návratu na trh práce, zejména oslabené sebevědomí, zkušenost opakovaného odmítání, ztrátu pracovních návyků, ambivalentní motivaci, rezignaci a nedůvěru vůči systému podpory. Ve druhé rovině ukazují, jak tyto bariéry ovlivňují chování a motivaci jednotlivců, zejména prostřednictvím snižování aktivity, vyhýbavého chování a postupné rezignace. Ve třetí rovině výsledky reflektují i vnímání podpory ze strany institucí trhu práce, které je často charakterizováno jako formální a nedostatečně individualizované.

Výsledky výzkumu potvrzují, že návrat na trh práce nelze vysvětlit výlučně prostřednictvím formálních ukazatelů zaměstnatelnosti, ale vyžaduje zohlednění latentních psychosociálních procesů, které formují chování jednotlivce. Tento závěr podporují i nejnovější systematické přehledy, které poukazují na zvýšené riziko psychických problémů během nezaměstnanosti a jejich zmírnění po opětovném zaměstnání (Sterud et al., 2025).

Identifikované kategorie poukazují na existenci dynamického procesu, v němž se postupně mění způsob, jakým jednotlivci interpretují svou situaci a reagují na požadavky trhu práce. Na rozdíl od tradičních přístupů, které zdůrazňují zejména deficit kvalifikace, výsledky této studie ukazují, že i jednotlivci s relativně zachovaným kvalifikačním potenciálem mohou vykazovat nízkou míru aktivity v důsledku oslabení sebedůvěry a negativních zkušeností.

V souladu s konceptem self-efficacy (Bandura, 1997) se ukazuje, že opakované odmítání vede k postupnému snižování víry ve vlastní schopnosti, což se promítá do vyhýbavého chování a omezování pracovních ambicí. Tento proces může nabývat charakteru naučené bezmocnosti (Seligman, 1975), přičemž pasivita jednotlivce není výsledkem nedostatku snahy, ale adaptivní reakcí na opakovaný neúspěch.

Ve srovnání s existujícími výzkumy (Paul – Moser, 2009) výsledky podrobněji zachycují přechod mezi jednotlivými fázemi – od aktivního hledání práce až po rezignaci. Přínosem studie je právě identifikace tohoto procesu jako kontinuálního vývoje, nikoliv jako statického stavu.

Ambivalentní motivace představuje další významný aspekt, který rozšiřuje poznatky teorie sebeurčení (Deci – Ryan, 2000). Výsledky naznačují, že jednotlivci se nepohybují mezi motivací a demotivací lineárně, ale často prožívají vnitřní napětí mezi snahou o pracovní uplatnění a obavou z dalšího zklamání.

Významným zjištěním je i propojení individuálních a systémových faktorů. Nedůvěra vůči institucím trhu práce poukazuje na to, že chování jednotlivce je spoluutvářeno také kvalitou poskytované podpory. Tento aspekt koresponduje s poznatky Hetteše (2013), avšak výsledky této studie explicitněji ukazují, jak nedostatek individualizace přechází do pasivních adaptačních strategií klientů. Z pohledu sociálního fungování lze tato zjištění interpretovat jako oslabení schopnosti jednotlivce naplňovat sociální role a adaptovat se na měnící se podmínky. Zároveň dochází k snižování schopnosti efektivně využívat dostupné zdroje. Neviditelné bariéry tedy nejsou jen individuálním problémem, ale komplexním jevem vznikajícím na průsečíku osobních zkušeností a sociálního prostředí. Výsledky tak rozšiřují existující poznatky o zaměstnatelnosti o její latentní dimenzi a poukazují na potřebu přehodnocení přístupů v oblasti podpory zaměstnanosti. Přínosem studie je zejména konceptualizace neviditelných bariér jako dynamického a sebereprodukujícího procesu, který přesahuje tradiční chápání zaměstnatelnosti jako statického souboru individuálních charakteristik. Z pohledu sociální práce mají tato zjištění významné implikace pro každodenní praxi. Ukazuje se, že sociální pracovník by měl věnovat zvýšenou pozornost identifikaci psychosociálních bariér, jako jsou oslabená sebedůvěra, ambivalentní motivace či rezignace, které nejsou zachyceny ve standardních nástrojích hodnocení zaměstnatelnosti. Práce s těmito faktory může významně ovlivnit míru aktivity klienta v procesu návratu na trh práce.

Záver

Neviditelné bariéry návratu na trh práce představují významný, ale často přehlížený aspekt problematiky nezaměstnanosti. Výsledky výzkumu poukazují na to, že návrat na trh práce není determinován výlučně kvalifikačními a strukturálními faktory, ale ve výrazné míře i psychosociálními mechanismy, které formují chování, rozhodování a adaptační strategie jednotlivců.

Identifikované kategorie – oslabené sebevědomí, zkušenost opakovaného odmítání, ztráta pracovních návyků, ambivalentní motivace, rezignace a nedůvěra vůči systému podpory – vytvářejí vzájemně propojený systém bariér, který vede k postupnému oslabování aktivity jednotlivce a k omezení jeho schopnosti efektivně reagovat na požadavky trhu práce.

Zjištění naznačují, že tradiční nástroje podpory zaměstnanosti, orientované především na kvalifikační aspekty, nemusí být dostačující, pokud nezohledňují i vnitřní nastavení jednotlivce, jeho zkušenosti a adaptační strategie. Efektivní podpora návratu na trh práce proto vyžaduje komplexní a individualizovaný přístup, který propojuje rozvoj kompetencí s posilováním sebedůvěry, obnovou pracovních návyků a podporou aktivního zvládání životní situace.

Z pohledu sociální práce je nezbytné uplatňovat holistický přístup, který reflektuje subjektivní prožívání klienta, jeho životní situaci a sociální kontexty. Důraz je třeba klást na podporu autonomie, aktivní participace a důstojnosti klienta jako základních principů profesionální praxe. Zjištění zároveň poukazují na potřebu propojení nástrojů aktivní politiky trhu práce s prvky psychosociální podpory, včetně individuálního poradenství, motivačních intervencí a dlouhodobějšího doprovázení klienta. Takový přístup může přispět k efektivnějšímu zvládání bariér a k udržitelnějšímu návratu na trh práce. V neposlední řadě výsledky otevírají prostor pro další výzkum zaměřený na hlubší porozumění latentních bariér v různých skupinách nezaměstnaných osob a na jejich reflexi v kontextu sociální práce a veřejných politik. Na základě zjištění lze formulovat i konkrétní implikace pro praxi sociální práce.

Autorka: PhDr. Daniela Lorko Praznovská

Seznam bibliografických odkazů

ARENA, A. F. et al. 2023. Mental health and unemployment: A systematic review and meta-analysis of interventions. In: Journal of Affective Disorders. Dostupné na internetu: https://doi.org/10.1016/j.jad.2023.05.027.

BLUSTEIN, D. L. 2006. The psychology of working: A new perspective for career development, counseling, and public policy. Mahwah : Lawrence Erlbaum Associates, 2006. 384 s. ISBN 978-0805856231.

FUGATE, M. – KINICKI, A. J. – ASHFORTH, B. E. 2004. Employability: A psycho-social construct, its dimensions, and applications. In: Journal of Vocational Behavior. ISSN 0001-8791, 2004, ročník 65, č. 1, s. 14–38. Dostupné na internetu: https://doi.org/10.1016/j.jvb.2003.10.005.

GOFFMAN, E. 1963. Stigma: Notes on the management of spoiled identity. New York : Prentice-Hall, 1963. 147 s. ISBN 978-0671622440.

GREENBERG, J. 1990. Organizational justice: Yesterday, today, and tomorrow. In: Journal of Management. ISSN 0149-2063, 1990, ročník 16, č. 2, s. 399–432. Dostupné na internetu: https://doi.org/10.1177/014920639001600208.

CHARMAZ, K. 2014. Constructing grounded theory: A practical guide through qualitative analysis. London : Sage, 2014. 416 s. ISBN 9780857029140.

HETTEŠ, M. 2013. Zaměstnanost a sociální práce. Bratislava : VŠZaSP sv. Alžbety, 2013. 192 s. ISBN 978-80-8132-070-2.

JAHODA, M. 1982. Employment and unemployment: A social-psychological analysis. Cambridge : Cambridge University Press, 1982. 208 s. ISBN 978-0521289670.

KOLTÁŠ, M. 2025. Sociálna diagnostika a kazuistika v sociálnej práci. Bratislava : VŠZaSP sv. Alžbety, 2025. 209 s. ISBN 978-80-8132-305-8.

LACA, P. – LACA, S. 2020. Koncept filozofie a etiky v sociálnej práci. Příbram : Ústav sv. Jana Nepomuka Neumanna, 2020. 314 s. ISBN 978-80-88206-20-0.

McKEE-RYAN, F. M. et al. 2005. Psychological and physical well-being during unemployment: A meta-analytic study. In: Journal of Applied Psychology. Dostupné na internetu https://doi.org/10.1037/0021-9010.90.1.53.

PAUL, K. I. – MOSER, K. 2009. Unemployment impairs mental health: Meta-analyses. In Journal of Vocational Behavior. ISSN 0001-8791, 2009, ročník 74, č. 3, s. 264–282. Dostupné na internetu: https://doi.org/10.1016/j.jvb.2009.01.001.

SEN, A. 1999. Development as freedom. Oxford : Oxford University Press, 1999. 366 p. ISBN 978-0385720274.

STERUD, T. – LUNDE, L.-K. – BERG, R. et al. 2025. Mental health effects of unemployment and re-employment: a systematic review and meta-analysis of longitudinal studies. In: Occupational and Environmental Medicine. ISSN 1351-0711, 2025, ročník 82, č. 7, s. 343–353. Dostupné na internetu: https://doi.org/10.1136/oemed-2025-110194.

STRAUSS, A. – CORBIN, J. 1998. Basics of qualitative research: Techniques and procedures for developing grounded theory. Thousand Oaks : Sage, 1998. 312 p. ISBN 978-0803959408.

VANSAČ, P. – SEMANOVÁ, M. (eds.) 2025. Zborník z XII. medzinárodnej vedeckej konferencie: Medzigeneračné vzťahy v kontexte sociálnej práce a zdravotníckych vied – teória a prax. Michalovce, 13. listopad 2025. Warszawa : Wydawnictwo Uniwersytetu VIZJA, 2025. Dostupné na internetu: https://www.vssvalzbety.sk/static/editor/In%C5%A1tit%C3%BAt%20Bl.%20M.%20D.%20Tr%C4%8Dku%20Michalovce/ZBORNI%CC%81K%20Z%20XII.%20MEDZINA%CC%81RODNEJ%20VEDECKEJ%20KONFERENCIE%20-%20MI%202025/ZBORNIK.pdf.

YANG, Y. et al. 2024. Unemployment and mental health: a global study. In: Frontiers in Public Health. ISSN 2296-2565, 2024. Dostupné na internetu: https://doi.org/10.3389/fpubh.2024.1440403