ÚVOD

Nezaměstnanost představuje aktuální sociální problém, kterému je stále věnována pozornost výzkumných pracovníků, protože může mít vliv nejen na jednotlivce, ale především i na rodiny a jejich fungování. Nezaměstnanost charakterizuje Brožová (2006) jako obvyklý sociální jev, který se stává složitým zejména tehdy, je-li dlouhotrvající a vysoká, přičemž je doprovázen multidimenzionálními důsledky či už v oblasti sociální, ekonomické, psychické atd. Obecně Mareš (2002) definuje nezaměstnanost jako aktuální stav jednotlivce, u kterého absentuje placené zaměstnání, přičemž je buď registrovaný na úřadu práce, resp. si aktivně hledá zaměstnání, ale není ochotný ani schopný do práce nastoupit hned.

Je nesmírně důležité, aby se rodině věnovala dostatečná pozornost při této problematice, neboť jde o základní jednotku ve společnosti. Pokud jsou narušeny jednotlivé funkce rodiny, přináší to především negativní dopady. Při nezaměstnanosti některého z členů rodiny hrozí narušení ekonomické funkce, což může způsobit narušení i ostatních funkcí. Právě nezaměstnanost některého z členů rodiny může výrazně změnit její chod, ale i pohled na další budoucnost.

Vlivem nezaměstnanosti může dojít ke vzniku jiných sociálně-patologických jevů u jednotlivých členů rodiny, jakými jsou například alkoholismus, drogová závislost a mnohé další. Tyto negativní dopady nepůsobí jen na jednotlivé členy rodiny, ale i na rodinu jako celek, přičemž v extrémních případech mohou způsobit její rozpad. Každá rodina je specifická, a proto se specifičnost promítá i do práce sociálního pracovníka s touto klientskou skupinou. Sociální pracovník proto musí promptně reagovat ve vztahu k tomuto sociálnímu problému rodiny a působit nejen preventivně, ale musí zvolit i adekvátní formu intervenčního působení s cílem ochrany především maloletých členů rodiny.

Důsledky nezaměstnanosti na rodiny

Lze říci, že zkoumání nezaměstnanosti jako sociálního problému je složité, protože nepůsobí jen na konkrétního nezaměstnaného jednotlivce, ale působí zprostředkovaně také na jeho nejbližší okolí, tedy rodinu. Pokud jde o působení na vyvíjejícího se člověka nebo dítě, není to pouze prostředí, v němž se vyskytují, ale také prostředí, na kterém participují jejich blízcí. Tuto skutečnost lze propojit s bioekologickou teorií lidského vývoje. Podle této teorie jde o tzv. exosystém, který představuje spojení mezi jednotlivými systémy, které tvoří svět jednotlivce, přičemž události, které se v tomto systému stanou, ovlivňují prostředí, v němž jednotlivec vyskytuje se. (Bronfenrenner, Morris, 2006). Pokud tyto skutečnosti přemosíme, lze konstatovat, že jde o pracovní prostředí rodičů jako členů rodiny, resp. jeho nedostatek v případě nezaměstnanosti jednoho z rodičů. Děti sice neparticipují na pracovním životě svých rodičů, avšak přeneseně se svými rodiči prožívají pracovní úspěchy i neúspěchy (Buchtová et al., 2013), neboť se přenášejí do dalších sociálních prostředí. Z tohoto důvodu jsou podle Shumowa a Lomaxa (2002) děti, jejichž rodiče vykazují vyšší míru vlastní užitečnosti, emočně přizpůsobivější.

Nezaměstnanost má nepochybně negativní dopady na rodinu. V této souvislosti kategorizuje Mareš (2002) následující dopady nezaměstnanosti, které však nesouvisí s finančními těžkostmi:

  • štrukturální dezorganizace a krize, krize rodinného systému a narušení každodenních rodinných zvyků,
  • změny v sociálních vztazích a sociální izolace rodiny,
  • změna postavení nezaměstnaného rodiče v rodinném systému, ztráta jeho statusu a autority odvozené ze zaměstnání i z jeho příjmů,
  • změny v rozdělení domácích prací.

Nezaměstnanost neznamená jen ztrátu příjmů rodiny, nebo spokojenosti z individuální perspektivy, ale má především i mezigenerační dopad, kdy lze hovořit o domino efektu nezaměstnanosti. Tento efekt je podložen výzkumnými zjištěními, přičemž reflektuje fakt, že nezaměstnanost otců, a to zvláště když je nedobrovolná, má negativní dopad na spokojenost synů se svým životem (Kind, Haisken-DeNew, 2012). Podle výzkumných zjištění Goeda et al. (2000), který také hovoří o mezigeneračním přenosu mužské nezaměstnanosti, synové nezaměstnaných otců vykazují dokonce v mladší dospělosti největší potíže se získáváním práce a právě nezaměstnanost otce má najsignifikantnější vztah s nezaměstnaností mužů v mladší dospělosti. Tento jev ve vztahu k adolescentům se zabývala i Cinamonová (2001), podle které signifikantnější souvislost s nezaměstnanými otci mají jejich dcery. Podle autorky adolescenti s nezaměstnanými a se zaměstnanými otci vykazují také signifikantně odlišné pracovní hodnoty.

Efekt rodičovské nezaměstnanosti je projevován i při významné změně v životě dětí, jakou je například přechod ze základní školy na střední. Zatímco většina dětí má při této normativní změně větší problémy, děti, jejichž rodič, resp. rodiče jsou nezaměstnaní, vykazují mnohem vyšší úroveň těchto problémů. Tyto děti také vykazují nejnižší úroveň sociální kompetence, přizpůsobení se a pod. Lze tedy konstatovat, že nezaměstnanost rodičů je významným rizikovým faktorem, který potenciálně může zvyšovat problémy dětí ve vztahu k přizpůsobení se, které jsou v jistých vývojových etapách normální. (Kalil, Ziol-Guest, 2008). Podle Harlanda et al. (2002) vykazují tyto děti i vyšší úroveň emočních problémů a problémů v jejich chování. Autor zároveň uvádí, že uvedené problémy se nejčastěji vyskytují u těch dětí, jejichž rodiče byli z pracovního procesu vyřazeni jen nedávno, avšak ve vztahu k životu rodiny mají tyto problémy z krátkodobého hlediska vyšší dopad. V neposlední řadě je nutné zdůraznit, že nezaměstnanost rodičů ovlivňuje subjektivně vnímané zdraví jejich dětí (Šléšková et al., 2006). Výzkumná zjištění těchto autorů prokázala dopad dlouhodobé nezaměstnanosti otce na subjektivně vnímané zdraví synů, ale i dcer. Pokud je dlouhodobě nezaměstnaná matka, má to negativní vliv na subjektivní vnímání zdraví ze strany dcer. V kontextu uvedené problematiky je rovněž nutné podotknout, že vlivem nezaměstnanosti jednoho nebo obou rodičů mohou mezi nimi a jejich dospívajícími dětmi vznikat konflikty, které není vždy snadné řešit (Sumec, 2005).

Na základě uvedených skutečností lze konstatovat výrazně negativní vliv nezaměstnanosti rodičů na jejich děti. Rodina je naším přirozeným sociálním prostředím, a to, co v něm získáme, ovlivňuje náš život ve všech oblastech, nevynímajíc ani oblast pracovní. Právě proto je nutné při tvorbě preventivních programů orientovat pozornost nejen na nezaměstnané rodiče, ale i na jejich děti, které jsou, jak vyplývá z mnoha výzkumných zjištění, touto rodičovskou nezaměstnaností ovlivněny.

Vliv nezaměstnanosti na rodinu může mít tak negativní, jako i pozitivní charakter. Pozitivní charakter je vnímaný jako situace, kdy blízcí nezaměstnaného člena dobře fungující rodiny podporují, protože je pro něj nepochybně jednodušší hledat si práci a hlavně nepodléhat zoufalství, čímž se posiluje rodinná solidarita i soudržnost. V rámci negativního charakteru jde o situaci, kdy rodina nemá dostatečné množství finančních prostředků, což v rodině může způsobit krizi, narušit její rodinné zvyklosti a pod. (Schraggeová, 2011).

Další oblastí dopadů nezaměstnanosti na rodinu jsou ekonomické důsledky. Lze je považovat za nejzávažnější, neboť na základě nich vznikají nebo se i přidružují jiné důsledky. Problémem v této oblasti je skutečnost, že nedostatek ekonomických prostředků netrpí pouze nezaměstnaný člen rodiny, ale i další členové, což může vést k vzniku negativních sociálně-patologických jevů. (Schavel, Oláh, Čišecký, 2010). „Závažným problémem současnosti, a nejen na Slovensku, je nárůst sociálně-patologických jevů ve společnosti, ať už kriminality, závislostí i mnoha dalších“ (Emmerová, 2012, s. 13). Podle Mareše (2002) může nezaměstnanost u člena rodiny vyvolat na jedné straně chronickou dezorganizaci jeho života projevující se lhostejností, nestabilitou, depresemi a pod., ale na druhé straně může vyvolat už zmíněné kriminální delikty, nadměrné pití alkoholu, užívání drog, či další destruktivní individuální chování, které mohou vyvolat analogické sociálně-patologické jevy, jakými jsou hodnotová krize, úpadek úcty k autoritám, krize rodiny i dalších institucí, kriminalita a pod.

Ekonomické dopady nezaměstnanosti podle Mareše (1999, In: Matoušek et al. 2005) způsobují nejen pokles životní úrovně jednotlivých členů rodiny, ale mohou nakonec způsobit strádání reprodukční funkce rodiny, kdy rodina kvůli nedostatku finančních prostředků nechce mít další děti. Při hodnocení dopadů nezaměstnanosti je podle Schraggeové (2011) nutné vycházet zejména z poznání, že práce, která je placená, není jen významným zdrojem finančního zabezpečení rodiny, ale uspokojuje i další potřeby, mezi které autorka řadí přiměřené sebevědomí, sebaúctu, kreativitu, sociální uznání či sociální status. To souvisí s další oblastí dopadů nezaměstnanosti, která souvisí s psychikou jednotlivých členů rodiny.

Z psychologického aspektu je významná především délka nezaměstnanosti, přičemž čím déle je člen rodiny nezaměstnaný, tím více ztrácí on i jeho rodina naději, že si novou práci najde. Dlouhodobě nezaměstnaný člen rodiny ne jenom, že ztrácí sebedůvěru, ale má problém s komunikací, přičemž klesá i jeho životní spokojenost, což se může projevit neschopností komunikovat s dalšími členy rodiny, mrzoutností, smutnou náladou až depresemi a může ovlivnit fungování rodiny jako celku. (Šatánek, 2004). Podle Schraggeové (2011) je práce ve vztahu k duševní pohodě a emocionální stabilitě nesmírně důležitá a jejím důsledkem může být i výrazné zhoršení fyzického a duševního zdraví nezaměstnaného člena rodiny, i ostatních členů, ale i negativní pohled na svět či svou budoucnost a budoucnost rodiny. V tomto kontextu Schavel, Oláh a Čišecký (2010) upozorňují na skutečnost, že dalším dopadem nezaměstnanosti na rodinu je narušení rodinného soužití, narušení vnitřních pravidel jejích fungování, které se týkají rozdělení domácích prací a domácích činností. Ztráta profesní role jednoho nebo obou rodičů se podle Vágnerové (2002) projevuje:

  • změnami v mezilidských vztazích rodinných příslušníků,
  • ztrátou rolí (z dominantní role živitele rodiny se stává nezaměstnaný), což souvisí se změnou statusu,
  • narušením stereotypů rodinného života,
  • narušením rodinných zvyklostí týkajících se spotřeby kvůli malým finančním prostředkům, což má za následek nutnou redukci potřeb jednotlivých členů rodiny.

Nezaměstnaností je nepochybně spojena i chudoba rodiny, která je podle Matouška a Pazlarové (2014) spojena se zvyšujícím se stresem jednotlivých členů rodiny, který ovlivňuje její fungování. Dětem přináší zvýšené riziko nejen ve vztahu k tělesnému či duševnímu vývoji, ale i z hlediska jejich budoucího zařazení do společnosti. Děti chudých rodin provází komplikace vztahující se k nedostatečné výživě, k absenci lékařské péče a je při nich i vyšší pravděpodobnost předčasné smrti. Podle těchto autorů je u dospívajících dětí z chudých rodin vykazována vyšší úroveň depresí, ale i vyšší úroveň přejídání. Podle odborníků se u nich častěji objevuje násilí, které je de facto vyvrcholením jejich zoufalé rodinné situace.

Prevence ve vztahu k nezaměstnanosti

V předchozí části byly prezentovány negativní dopady nezaměstnanosti na rodinu a její členy. Je však nutné zdůraznit, že nezaměstnanost může mít i pozitivní vliv, který se projevuje v rodinné soudržnosti a solidaritě, v citovém zázemí, v sociální oporě, v pocitu, že nezaměstnaný jednotlivec někde patří atd. V rámci analyzované problematiky je nezbytné poukázat i na možnosti preventivního působení sociálního pracovníka ve vztahu k nezaměstnanosti a jejím negativním dopadům na rodinu jako celek i na jejích jednotlivých členů.

Podle Lachytové (2011) je pro výkon sociální práce jako pomáhající profese nutné přijmout realitu poukazující na fakt, že v každé společnosti vznikají sociální problémy a jednotlivci, kteří jsou nezaměstnaní, si buď neví jak pomoci sami, nebo svou situaci nechtějí řešit. Posláním sociálního pracovníka by mělo být působení na tyto jednotlivce ve vztahu k jejich lepší adaptaci na prožívanou situaci, k jejímu zodpovědnějšímu řešení, k prevenci před vznikem sociálně-patologických jevů jako důsledků nezaměstnanosti, ale i ve vztahu k lepšímu využívání finančních prostředků i k lepším mezilidským vztahům. Sociální prevence je Schavelom et al. (2012) definovaná jako činnost sociálního pracovníka, která se podílí na vytváření příznivých podmínek pro ekonomickou, kulturní, sociální, výchovno-vzdělávací oblast související se zaměstnaností. Podílí se i na vytváření podmínek ve vztahu k využívání volného času rodiny, růstu její životní úrovně, humanizaci, duchovnímu rozvoji či ke zlepšení způsobu jejího života.

Podstata činnosti sociální práce s touto klientskou skupinou spočívá v přímém, cíleném a bezprostředním působení sociálních pracovníků na nezaměstnaného člena rodiny a jeho rodinu s cílem zachování jeho celistvosti i celistvosti rodiny (Mühlpachr, 2008). V tomto kontextu uvádí Kozoň (2009) kombinovanou pracovní metodiku, kterou považuje za efektivní nástroj ve vztahu k dosahování cíle sociální práce, kterým jsou dosažitelné změny v životních situacích nezaměstnaného člena rodiny, a to následujícími způsoby:

  • změnami prostřednictvím vlastního jednání jednotlivce,
  • změnami, které jsou podmíněny přímým ovlivňováním ze strany sociálního pracovníka,
  • změnami, které jsou podmíněny nepřímým ovlivňováním, přičemž jde o poradenství ve smyslu terapie i intervence ve vztahu k podpoře jeho uvědomění si, aby převzal odpovědnost za změnu své životní situace, která má přímý vliv i na jeho rodinu.

Ve vztahu k prevenci dopadů dlouhodobé nezaměstnanosti na rodinu hraje významnou úlohu sociální poradenství. Poradenství pro nezaměstnané plní podle Tokárové et al. (2002) funkci prevence dlouhodobé nezaměstnanosti ve vztahu k klientům úřadů práce, neboť nepřímo předchází, resp. eliminuje sociální tenzi ve společnosti. V této oblasti může sociální pracovník vystupující v roli poradce pomáhat rodinám s nezaměstnaným členem, či členy při výběru nebo rozšiřování profesionálních kompetencí, pomáhat v rámci aktivizačních programů a pod. (Gabura, 2005). V rámci sociálního poradenství je důležité zajišťování práv a povinností nezaměstnaného člena ve vztahu k hodnocení jeho vlastní situace a uznání jeho sociální situace. V této oblasti je proto sociální pracovník nenahraditelným prostředníkem, který disponuje kompetencí poskytování orientace v sociálních vztazích a v chápání sociální reality, a to nejen z pohledu nezaměstnaného člena, ale i z pohledu rodiny jako celku (Schavel, Oláh, 2010). Gabura (2005) vymezuje systém sociálního poradenství pro nezaměstnané, který má tři úrovně. V první základní úrovni jde o poskytování informačně-poradenského servisu, ve druhé střední úrovni jde o poradenství vztahující se k profesionální orientaci, právnímu a psychologickému poradenství. Třetí úroveň představuje specializované poradenství, které je určeno nezaměstnaným členům rodiny traumatizovaným ztrátou svého zaměstnání a kteří vykazují dlouhodobé problémy při opětovném uplatnění na trhu práce.

Základní poradenství představuje všeobecné poradenství poskytované sociálním pracovníkem, a to nezaměstnaným členům rodiny v rámci problémů, které se týkají informací o jejich osobnosti. V této oblasti sociální pracovník využívá metody zprostředkování zaměstnání, realizuje průběžné pozorování, navazuje kontakt s nezaměstnaným, případně s jeho rodinou a pod. Také vede evidenci uchazečů o zaměstnání a informuje nezaměstnaného člena rodiny o jeho právech a povinnostech ve vztahu k této evidenci. (Tokárová et al., 2002).

K dalším poradenským službám sociálního pracovníka patří odborné poradenství, které je klientsky orientované. Jedná se o vysoce kvalifikovaný přístup sociálního pracovníka disponujícího individuálním přístupem k každému nezaměstnanému členovi rodiny, přičemž akceptuje jeho požadavky, předpoklady k opětovnému uplatnění se na trhu práce, ale i k využití jeho možností (Kamarášová, 2009). Sociální pracovník jako odborný poradce citlivě pracuje s nezaměstnaným členem rodiny a na odborné úrovni mu pomáhá přijmout nezaměstnanost. Ze strany sociálního pracovníka jde o nabídku služeb lékařského, právního, podnikatelského a psychologického poradenství. (Kostolanský, 1991). V tomto kontextu Tokárová et al. (2002) uvádí, že nezaměstnaní členové rodiny vyhledávají tyto služby buď individuálně, nebo jsou jim nabídnuty, či doporučeny v případě, že disponují základními informacemi, ale problémy s uplatněním na pracovním trhu dále přetrvávají.

Nejeden důležitý moment je v neposlední řadě i individuální poradenství, které se realizuje v interakci sociálního pracovníka a nezaměstnaného člena rodiny. K tomuto poradenství inklinují introvertní typy nezaměstnaných jednotlivců, kteří o svém problému souvisejícím s problémy uplatnění na trhu práce z objektivních či subjektivních příčin nechcete hovořit při skupinovém poradenství. Sociální pracovník tu využívá poradenský rozhovor, přičemž záznam z něho pro další účely shrnuje do těchto oblastí:

  • oblast pracovní mobility,
  • oblast sociální disponovanosti a vztahů,
  • oblast pracovních postojů,
  • oblast pracovní motivace,
  • oblast sebereflexe související s realitou jeho představ. (Tokárová et al., 2002).

Závěr

Nezaměstnanost jako sociální problém neovlivňuje jen samotného nezaměstnaného jednotlivce, ale především i jeho rodinu jako nejbližší sociální prostředí. Výsledky různých realizovaných výzkumů prokázaly mezigenerační dopad nezaměstnanosti jednoho z rodičů na syny a dcery v dospělosti. Kromě dopadů v souvislosti s rodičovskou nezaměstnaností má tento sociální problém dopad i na ekonomickou oblast, oblast psychickou, sociální, ale v neposlední řadě i na demografickou oblast týkající se společnosti, která se projevuje například strádáním reprodukční funkce rodiny a dalšími aspekty. Z tohoto důvodu je nezbytné preventivní působení sociálního pracovníka jako pomáhajícího profesionála při práci s rodinou před negativními dopadymi dlouhodobé nezaměstnanosti.

Příspěvek proto sestával ze dvou částí. První se orientovala na objasnění jednotlivých dopadů nezaměstnanosti na rodinu v různých oblastech. Druhá část se zaměřovala na charakteristiku činnosti sociálního pracovníka při prevenci dopadů nezaměstnanosti na rodiny a jejich členy se zřetelem na realizaci sociálního poradenství.

Autorky: PhDr. Tímea Csikósová DiS doc. PhDr. Nataša Bujdová, PhD

SEZNAM BIBLIOGRAFICKÝCH ODKAZŮ

BRONFENBRENNER, U. – MORRIS P. A. 2006. The Bioecological model of human development. In DAMON, W. – LERRNER R. M, eds. Handbook of child psychology. Volume one: Theoretical models of human development. New Jersey : John Wiley & Sons, 2006. pp. 793-828. ISBN 978-0-470-17657-3. BROŽOVÁ, D. 2003. Společenské souvislosti trhu práce. Praha : Sociologické nakladatelství, 2003. 140 s. ISBN 80-86429-16-4. BUCHTOVÁ B. et al. 2002. Nezaměstnanost psychologický, ekonomický a sociálni problém. Praha : Grada Publishing, 2002. 240 s. ISBN 80-247-9006-8 CINAMON, R. G. 2001. Father´s unemployment and career related variables of his adolescent child. In International Journal of the Advancement of Counselling. ISSN 1574-0455, 2001. pp. 295-309. EMMEROVÁ, I. 2012. Spolupráca školy s odborníkmi z oblasti pomáhajúcích profesií pri prevencii a riešení problémov v správaní. In: Zborník vedeckovýskumných prác Katedry pedagogiky (8). Banská Bystrica: UMB. s. 207. ISBN 978-80-557-0464-7. GABURA, J. 2005. Sociálne poradenstvo. Bratislava : Občianske združenie Sociálna práca, 2005. 222 s. ISBN 80-89185-10-X. GOEDE, M. et al. 2000. Family problems and youth unemployment. [online]. In Adolescence, 2000. pp. 587-601. [cit. 2018-01-28]. Dostupné z: https://dspace.library.uu.nl/bitstream/.../Goede%202000.pdf?...1 HARLAND, P. et al. 2002. Family factors and life events as risk factors for behavioural and emotional problems in children. In European Child & Adolescent Psychiatry. ISSN 1018-8827, 2002. pp. 176-184. KALIL, A. – ZIOL-GUEST, K. M. 2008. Parental employment circumstances and children´s academic progress. In Social Science Research. ISSN 1785 3788, 2008. pp. 500-515. KAMARÁŠOVÁ, L. 2009. Profesijné kompetencie sociálneho pedagóga v prevencii sociálno-patologických javov. Banská Bystrica : PF UMB, 2009. 178 s. ISBN 978-80-8083-826-3. KIND, M. – HAISKEN-DENEW, J. P. 2012. Unexpected victims: How parents‘ unemployment affects their children’s life satisfaction. Melbourne: University of Melbourne, 2012. pp. 1-20. ISBN 978-0-7340-4262-0. KOSTOLANSKÝ, R. 1991. Metodika poradenských programov : poradensko-výcvikové programy pre nezamestnaných. Bratislava : VÚPSVR, 1991. ISBN 80-8068-086-8. KOZOŇ, A. 2009. Sociálna práca s rizikovým klientom. Trenčín : SpoSoIntE, 2009. 68 s. ISBN 978-80-970121-2-0. LACHYTOVÁ, L. 2011. Základy sociálnej práce. Prešov : VŠMP ISM Slovakia v Prešove, 2011. 116 s. ISBN 978-80-89372-31-7. MAREŠ, P. 2002. Nezaměstnanost jako sociální problém. Praha : Sociologické nakladatelství, 2002. 172 s. ISBN 8086429083. MATOUŠEK O. et al. 2005. Sociální práce v praxi: specifika různych cílových skupin a práce s nimi. Praha : Portál, 2005. 351 s. ISBN 80-7367-002-X. MATOUŠEK, O. – PAZLAROVÁ, H. 2010. Hodnocení ohroženého dítěte a rodiny v kontextu plánování péče. Praha : Portál, 2010. 184 s. ISBN 9788073677398. MÜHLPACHR, P. 2008. Sociopatologie pro sociální pracovníky. Brno : MSD, 2008. 194 s. ISBN 978-80-7392-069-2. SHUMOW, L. – LOMAX R. 2002. Parental efficacy: Predictor of parental behavior and adolescent outcomes. In Parenting: Science and Practice. ISSN 1529-5162, 2002. pp. 127-150. SUMEC, M. 2005. Rodina a medzigeneračné vzťahy. Bratislava : STU, 2005. 112 s. ISBN 80-227-2212-X. SCHAVEL. M. et al. 2012. Sociálna prevencia. Liptovský Ján : Prohu, 2012. 125 s. ISBN 978-80-89535-06-4. SCHAVEL, M. – OLÁH, M. – ČIŠECKÝ, F. 2010. Sociálna prevencia. Bratislava : Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety, 2010. 145 s. ISBN 978-80-89271-22-1. SCHRAGGEOVÁ, M. 2011. Nezamestnanosť v psychologických súvislostiach. Nové Zámky : Psychoprof, 2011. 115 s. ISBN 978-80-89322-08-4. ŠATÁNEK, J. 2004. Komunikácia v rodine. Banská Bystrica : UMB, 2004. 84 s. ISBN 80-8055-981-3. ŠLÉŠKOVÁ, M. et al. 2006. Does parental unemployment affect adolescents‘ health? In Journal of Adolescent Health. ISSN 1054-139X, 2006. pp. 527-535. TOKÁROVÁ, A. 2003. Sociálna práca. Prešov : Akcent print, 2003. s. 572. ISBN 978-80-9694-198-8.