Úvod

Moderní společnost předpokládá právo každého člověka na důstojný a kvalitní život. Realizuje se především aktivní a odpovědnou sociálně-ekonomickou politikou, do níž patří práce, respektive zaměstnání. Fenomén nezaměstnanosti mladé generace je v mnoha zemích světa dobře známý. Podle světových statistik má dlouhodobá nezaměstnanost rostoucí tendenci a stává se závažnou charakteristickou črtou nezaměstnanosti i ve Slovenské republice. Nejvíce ohroženou skupinou na trhu práce je nezaměstnaná mládež, která ukončila své vzdělání a hledá si zaměstnání. V životě mladého člověka má zaměstnání své nenahraditelné místo. Je důležitou podmínkou jeho existence a přináší mu nejen materiální prospěch, ale současně mu dává i pocit seberealizace a společenské užitečnosti.

Mladá generace a zaměstnanost

Mládež je fází života, v níž dochází k významným biologickým, psychickým a sociálním změnám. Většinou je specifická, podobně jako dětství. Můžeme tedy říci, že mládež je historicky ukotveným sociálním fenoménem lidské společnosti. Podle obecných společenských představ je mládež osobitou samostatnou fází života, která potřebuje společenský a svobodný prostor. Mládež nebo mladou generaci tedy můžeme definovat jako „termín označující více-méně nejasně vymezenou věkovou skupinu nebo sociální kategorii vymezenou specifickými biologickými, psychologickými a sociálními znaky“ (Juva, 1994, s. 79), do které spadají i absolventi středních a vysokých škol.

Mladé generaci se přisuzuje „úloha významného společenského subjektu a je charakterizována jako progresivní subjekt vývoje“ (Jandourek, 2001, s. 51). A tato generace jako společenská skupina bude během několika let rozhodovat o naší budoucnosti. Jenže nyní je reálnou součástí a může aktivně ovlivňovat dění ve společnosti.

Kdo pozorně sleduje procesy transformace společenského systému Slovenska po roce 1989, nemůže obejít skutečnost, že veřejnost začíná mladou generaci vnímat jako nejvíce ohroženou a nejvíce manipulovatelnou. Současně pro společnost i nebezpečnou skupinu, která se nejrychleji podřizuje nástrahám otevřené společnosti. Tento společenský jev je produktem systémové změny vyvolané demokracií, která spojuje novodobé bohatství západní společnosti a která svým modernizačním procesem zásadně zasáhla lidský život a jeho existenci.

Modernizace, která se postupně probouzí do popředí z procesů transformace společenského systému, je nyní také správně chápána jako civilizační výzva pro jednotlivce k adaptaci na novou kulturu, jež přináší i problém uplatnění v pracovním procesu. Mladá generace na Slovensku v současnosti utváří potřebný referenční rámec i k problematice zaměstnanosti, protože v sobě zahrnuje komplexní charakteristiku z hlediska různých celospolečenských proměn, jako jsou sociální struktury, vývoj mobility, úrovně a formy občanské participace ve veřejném systému.

Hlavním názorovým proudem mladé generace jsou v značné míře masová média. Tradiční elektronická média a nové technologie jsou základním fenoménem multimediální podoby, která výrazným způsobem formuje a manipuluje současnou mladou generaci, tedy čerstvé absolventy. Názory a postoje produkované médii mládež velmi přijímá a ztotožňuje se s nimi, i když nejsou vždy v souladu s etikou a morálkou. Podotýkáme, že tato dnešní mladá generace je základním subjektem počítačizace a převodu společnosti do digitálního věku civilizace.

Vztah mladé generace k médiím je citlivou civilizační výzvou, která vymezuje její individualizaci podle jednotlivých postojů, v našem případě k zaměstnanosti, tedy nezaměstnanosti. Individualizace mládeže představuje předpoklad modernizace naší společnosti, která se vyvíjí velmi rychle. „Individualizace je u nás vnímána zatím pouze jako proces zvládnutí výzvy transformující se totalitní společnosti“ (Roško, 1995, s. 46). Dobře víme, že jsme tuto výzvu transformace na Slovensku ještě nezvládli tak, jak by bylo potřeba. A už k tomu existují různé další problémy (interrupce, drogy, klonování atd.), které přináší moderní společnost.

To vše jsou situace, které začínají oslovovat mladou generaci. Připravenost mladých lidí na jejich zvládnutí není adekvátní době. Na druhou stranu je třeba přiznat, že společnost by měla včas zakročit v otázce zaměstnanosti absolventů na pracovním trhu.

Člověk se musí neustále přizpůsobovat změnám, které přináší život a doba, v níž existuje. V minulosti měl každý člověk u nás právo na zaměstnání. Na jedné straně to byl pocit jakési „sociální jistoty“, na straně druhé to znamenalo potlačování konkurence a schopností lidí ve společnosti. Význam práce pro život každého člověka je nesporný, protože tvoří jeho nedílnou součást. Práce svým charakterem stimuluje vývoj jednotlivce i celé společnosti. Realita produktivní zaměstnanosti jakékoli společnosti je nenahraditelná nejen ve vztahu k příjmům, které rodina získává, ale bezprostředně i k pocitu sebezáchovy vyplývajícímu z nich. Práce má výrazný sociální charakter, uskutečňuje se v konkrétním sociálně-kulturním prostředí, vyvolává sociální důsledky a sociální interakce s jinými sociálními jevy a procesy. Z tohoto důvodu je nezaměstnanost v naší společnosti těžkým a tíživým problémem, který se podstatně dotýká i některých rodin. Souvisí to s centrální úlohou práce a zaměstnání v naší společnosti a kultuře, v níž existujeme. Ztráta zaměstnání znamená deprivaci v základních potřebách, které práce přímo uspokojuje nebo jejichž uspokojení je s ní úzce spjato.

„Zaměstnání má v životě člověka nenahraditelné postavení. Je důležitou podmínkou jeho důstojné existence, přináší mu nejen materiální prospěch, ale současně mu dává i pocit seberealizace a společenské užitečnosti“ (Buchtová, B. et. al, 2002, s. 75). Práce řadí člověka do mnoha sociálních vztahů, uspokojuje jeho potřeby ctižádosti, vlastního uplatnění a sebeúcty. Zaměstnání nemá jen ekonomický charakter, ale má i sociální a psychologický význam, který vyplývá z toho, že člověka formuje po intelektuální, emoční, duševní i tělesné stránce. „Práce je pro člověka biologická a sociální nutnost. Obsah pracovních činností člověka výrazně ovlivňuje i strukturu potřeb, trávení volného času atd.“ (Stanek, et. al., 1999, s. 195). Prací člověk získává hmotné prostředky pro sociální status sebe i celé své rodiny. Zaměstnání není jen ekonomickou nutností. Postupně se však stává sociální potřebou, v níž má stále více prostředků vlastního uplatnění a rozvoje lidského potenciálu.

Nezaměstnanost absolventů

Vysoká nezaměstnanost má osobitě nepříznivý vliv na zapojení mladých lidí do pracovního procesu; mezi tuto skupinu patří mladá generace, tedy absolventi (absolventi škol). Ztráta zaměstnání či neschopnost najít si práci a tím si zajistit svůj zdroj příjmu může člověka zastihnout v různých fázích života. Postihuje to jednotlivce, jeho rodinu i celou společnost. Pro nezaměstnaného je velmi důležité, aby se u něj zachovaly pracovní návyky a vznikala potřeba pracovat, a proto je tomu třeba věnovat náležitou pozornost. Proces zařazování mladých lidí do pracovního procesu a problémy s tím spojené jsou mimo jiné i odrazem toho, jak byly školou připraveny na vstup na trh práce.

Za nejčastější bariéry na trhu práce, které brání absolventům najít si práci, se považují:

  • nevyhovující vzdělání,
  • nedostatek praxe,
  • neovládání a zkušenosti s prací na počítači,
  • neznalost cizích jazyků,
  • cestování – nevýhodná spojení.

Jednou z nevýhodněných skupin na trhu práce v Slovenské republice z hlediska věku jsou mladí lidé, kteří hledají své první zaměstnání. Absolventem školy je občan během jednoho roku od ukončení soustavné přípravy na povolání.

Rievajová, Stanek a Krausová (1997, s. 69) uvádějí, že „Nezaměstnanost a délka nezaměstnanosti souvisí mimo jiné také s pracovními zkušenostmi. Na konci každého školního roku narůstá počet nezaměstnaných absolventů škol, protože nedostatek pracovních zkušeností snižuje jejich šanci rychle se zaměstnat v konkurenci starších, zkušenějších pracovníků.“

Pro absolventy škol je zaměstnání určitou formou vstupu do světa dospělých. U mladých lidí, kteří opustí školu a najdou si přiměřené zaměstnání, můžeme sledovat mírné zlepšení psychického stavu. V souvislosti se nezaměstnaností absolventů škol klesá jejich interakce s lidmi, a proto je vhodné mít zájmovou činnost, která má sociální charakter (Schavel a kol., 2007).

Je důležité vědět, do jakých podmínek a možností přicházejí absolventi škol. Tyto podmínky a možnosti jsou často různé, ale obecně je možné zaznamenat podobné rysy, které mohou být například v tom, že se v současnosti zvýšily nároky na potřebnou míru vlastního prosazení. Očekává se, že člověk bude postupně schopen se svým pracovním uplatněním poradit především sám.

Podle Hanzlíkové, Pauknerové a Souškové (2001) se na pomoci absolventům škol významně podílejí úřady práce, sociálních věcí a rodiny, jejichž hlavním cílem je zprostředkování vhodného zaměstnání.

Mezi nejčastější zklamání patří zkušenosti se zaměstnavateli, a to především v rovině komunikace a pracovních zkušeností. „Absolventi škol jsou znevýhodněni tím, že nemají pracovní zkušenosti a praxi v oboru, který studovali. Někteří vložili mnoho energie do studia, po němž však není poptávka na trhu práce. U těchto nezaměstnaných hrozí nejen ekonomické problémy, ale i psychologické, zvyšuje se riziko asociálního chování a vzniku nezdravé závislosti na rodičích“ (Matoušek, et. al., 2005, s. 301). Úspěšnost integrace absolventa do pracovního poměru a jeho profesní adaptace závisí v rozhodující míře na úrovni připravenosti na danou profesi. Na druhé straně mladí lidé disponují kvalifikací, nemají však automaticky zajištěnou integraci na trhu práce. Trvalý rozpor mezi nabídkou a poptávkou po práci, nízká schopnost ekonomiky podporovat vznik nových pracovních příležitostí, přetrvávající vysoká míra nezaměstnanosti, její regionální rozměr a nedostatečně adaptabilní školský systém, který nedostatečně reaguje na požadavky trhu práce, snižuje jejich šance rychle se zaměstnat. Kromě uvedených faktorů bariér objektivní i subjektivní povahy mají i přímí aktéři tohoto procesu, samotní absolventi a zaměstnavatelé.

Sny a plány nezaměstnaných absolventů lze shrnout do dvou klíčových slov – dobrá práce a rodina. Dobrá práce je vnímána mladými lidmi nejen z hlediska aktivního platu, ale i dobrého kolektivu a nadřízených. Příjemný kolektiv a spravedlivý, chápající šéf byli verbálně prezentováni jako stejně důležité, často i důležitější než primární finanční ohodnocení. Tento postoj lze chápat, jak upozorňuje Schinglerová, z hlediska mladých, kteří často nemají žádné zkušenosti s řešením přirozených konfliktů a stresových zátěžových situací v pracovním kolektivu.

Prožívání nezaměstnanosti u absolventů škol ovlivňuje mnoho faktorů, jako je prostředí, v němž se nezaměstnaný nachází, přátelé, s nimiž je v kontaktu, věk, rodinné prostředí a aktivity, které vykonává během své nezaměstnanosti. Nezaměstnaný člověk se vyrovnává se ztrátou zaměstnání velmi těžce. V jeho dosavadním režimu dochází k zásadním změnám. Ztráta naučeného stereotypu a narušení denního režimu vedou k odlišnému vnímání času.

Nezaměstnanému ubíhá čas pomaleji, nedokáže rozlišit pracovní den od volna. Nuda je jednou z nejhůře prožívaných událostí, které postihují mladé nezaměstnané. Práce a zaměstnání je prokážkou jejich nového života. Očekávají podporu rodičů a příbuzných, oceňují jakoukoli podporu státu při nezaměstnanosti. Vzhledem k tomu, že dosud nezískali pracovní dovednosti, nemohou je dále rozvíjet. Mnohé pak láká pohodlný život podle svých představ, čímž může vzniknout i riziko sociálně-patologických jevů, jako je kriminalita a různé závislosti. Buchtová říká, že „zhoršení pohledu na sebe sama může nastat jen u mladých lidí, kteří nedávno ukončili vzdělání v méně žádoucích profesích a proto nemají dostatečně vhodnou kvalifikaci pro úspěšné uplatnění na trhu práce. Pracovní vyhlídky jsou pro ně malé a nezaměstnanost se pro ně může stát jediným možným způsobem života“ (Buchtová, et. al, 2002, s. 111).

Nezaměstnaná mladá generace prožívá také psychické napětí a depresi z toho, že nemá zaměstnání. Při dlouhodobé nezaměstnanosti je spojena i s pocitem strachu o další budoucnost, která se někdy promění v lhostejnost. Jahodová uvádí, že „psychická deprivace je způsobena poklesem životní úrovně a chudobou po vyčerpání nároku na podporu při nezaměstnanosti. I když všichni po ztrátě zaměstnání neupadají nutně do chudoby, rozhodně je pro ně nezaměstnanost důvodem k obavám a starostem“ (Jahodová 1998 s. 54). Nemít práci z hlediska mladé generace představuje, samozřejmě, stres, který negativně působí na psychiku každého člověka. Vlastní nezaměstnanost má mnoho nepříznivých vlivů na duševní, ale i na tělesné zdraví, které může snížit předpoklady člověka pro úspěšné pracovní zařazení. Nezaměstnanost je vždy spojena se snížením životní a sociální úrovně nezaměstnaného. Stejně tak hrozí nebezpečí jeho sociální izolace či sociálního selhání.

Nezaměstnanost není prožívaná stejným způsobem. Ať už je zaměstnanost jakákoli, ztráta práce je pro člověka vždy těžkou situací. Je velmi důležité, jak se k tomuto závažnému problému nezaměstnanosti postaví absolvent. Odlišnosti lze pozorovat také v různých regionech Slovenska, kde je nízká míra nezaměstnanosti a dostatek volných pracovních míst. Tam je nezaměstnanost jen krátkodobá, avšak v regionech s vysokou mírou nezaměstnanosti je to vážný sociálně-ekonomický problém, který má dlouhodobý charakter.

Vlivem nezaměstnanosti člověk po určité době ztrácí mnoho dosavadních schopností a znalostí, protože je nevyužívá. Jde nejen o úbytek dovedností a znalostí či odborné kvalifikace, ale i o celkové odvyknutí od běžných zaměstnaneckých aktivit. V lepší situaci jsou mladí nezaměstnaní, kteří mají možnost pracovat, jsou zapojeni do různých projektů a aktivit, které jsou zajištěny prostřednictvím úřadů práce.

Důležité rady pro mladé lidi, jak si najít práci

Richard Bolles (2004) tvrdí, že mezi významné rady, které je možné uplatnit u mladých lidí, aby si našli práci, patří:

  1. „Nikdo vám práci nedá. Pokud ji chcete, musíte se za ní vydat a hledat – nekompromisně“ (Bolles, 2004, s. 47).
  2. Úspěch při hledání práce závisí na vynaložené snaze. Čím více se snažíte, tím vyšší je pravděpodobnost, že si najdete práci podle svých představ.
  3. Musíte být duševně i finančně připraveni na to, že hledání práce potrvá déle, než si myslíte. Nejkratší období se pohybuje od 2 do 18 týdnů v závislosti na různých faktorech. Rozhoduje druh práce, o který máte zájem, kde bydlíte, váš věk i stav ekonomiky v regionu (Bolles, 2004).
  4. „Nevzdávejte se v úsilí, dokud nenajdete práci. Vytrvalost je klíčem k úspěchu; znamená to poslat životopis zaměstnavateli e-mailem, poté poštou jeho výtisk a nakonec po týdnu se ozvat telefonicky“ (Bolles, 2004, s. 49).
  5. Pokud už víte, o jaký druh práce máte zájem, řekněte každému, koho znáte, co to je. Získáte tím mnoho dalších párů očí a uší, které mohou práci hledat pro vás.
  6. „Zapomeňte na to, jaké nabídky jsou v novinách, na webu apod. Hledejte si takovou práci, jakou chcete nejvíce“ (Bolles, 2004, s. 50).
  7. Pokud chcete urychlit proces hledání práce, zaměřte se na více různých organizací. Omezit se pouze na dvě nebo tři instituce téměř jistě znamená neúspěch.
  8. Zvažte možnost přijmout jiný druh práce než ten, na který máte kvalifikaci.
  9. Jednejte s každým potenciálním zaměstnavatelem zdvořile, i když se vám zdá, že vám práci nenabídne. Pokud na něj uděláte dobrý dojem, může se o vás později zmínit někde jinde.

Závěr

Nezaměstnanost není prioritním problémem jen z ekonomického pohledu, protože v současnosti je třeba věnovat stejnou pozornost i sociálnímu hledisku v důsledku nezaměstnanosti. I toto hledisko působí na mladou generaci. Důsledky nezaměstnanosti mají na jednotlivce v rodině výrazný sociální a psychologický vliv. Jejich poznání umožní včas rozpoznat změny v prožívání a chování každého člena rodiny, ne jen nezaměstnaného. Důležité je předcházet jim co nejúčinněji a hlavně jim předcházet. Pokud chceme snížit nezaměstnanost mladé generace, musíme zajistit všem bez rozdílu přístup k pracovním příležitostem, v nichž by mohli najít a tvořivě rozvíjet osobnostní a pracovní potenciál. Ten vytvoří pozitivní předpoklad jejich uplatnění a integraci ve společenském životě.

Autoři: Slavomír Laca, Radoslav Micheľ, Peter Laca Seznam použité literatury:**

BOLLES, N. R.: Ako si nájsť dobrý džob. 1. vyd. Bratislava: Motýľ, 2004. 144 s. ISBN 80-88978-99-8. BUCHTOVÁ, B. a kol.: Nezaměstnanost psychologický, ekonomický a sociální problém. Praha: GRADA PUBLISHING, 2002. 240 s. ISBN 80-247-9006-8. ČERNÁ, Ľ.: Flexibilita a jistota na trhu práce. In: Hospodářská politika v členských zemích Evropské unie: Sborník příspěvků VIII. mezinárodní vědecké konference. 8.-10. září 2010, Horní Lomná, ČR. - Opava: Slezská univerzita v Opavě, 2010. 49-55 s. ISBN 978-80-7248-601-4. JANDOUREK, J.: Sociologický slovník. Praha: Portál, 2001, 285 s. ISBN 80-7178-538-0. JŮVA, V.: Úvod do pedagogiky. Brno: Paido, 1994, 130 s. ISBN 80-901737-6-4. HANZLÍKOVÁ, O., PAUKNEROVÁ, D., SOUŠKOVÁ, M.: Jak uspět v prvním zaměstnání. 1. vyd. Praha: GRADA Publishing, 2001. 140 s. ISBN 80-247-0121-9. MAREŠ, P.: Nezaměstnanost jako sociální problém. Praha: Sociologické nakladatelství, 1994. 151 s. ISBN 80-901424-9-4. MATOUŠEK, O. a kol.: Sociální práce v praxi. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. 352 s. ISBN 80-7367-002-X. SCHAVEL, M. a kol. 2007. Sociální prevence. 2. vyd. Prešov: Vysoká škola zdravotnictví a sociální práce sv. Alžbety, Ústav sociálních věd a zdravotnictví bl. P. P. Gojdiča, 2007. 141 s. ISBN 978-80-89271-22-1.

Publikace autora článku: PaedDr. Slavomír Laca, PhD

Základy sociální pedagogiky - Sociální pedagogika prochází neustálým vývojem v souvislosti s vývojem celé společnosti, která je poznamenána společenskými změnami souvisejícími především s rostoucí technikou, automatizací a globalizací světa, ale i s narůstajícím množstvím sociálně-patologických jevů ve společnosti.

Vybrané kapitoly z etiky pro sociálně-zdravotnické profese - V současnosti můžeme konstatovat, že je velký nárůst přibývajících vědeckých poznatků o člověku jako rozumném jednotlivci na úrovni lidské populace, až po různou problematiku. Stále výrazněji se dostávají do popředí mnohé a komplikované etické otázky týkající se lidského života.