doc. RNDr. Miloslav Hetteš, CSc., individuální člen IFSW a IASSW, prezident ICSW Europe. Úvod

Výkonný výbor Mezinárodní federace sociálních pracovníků (IFSW) a Rada Mezinárodní asociace škol sociální práce (IASSW), organizace které jsou v partnerství s Mezinárodní radou pro sociální rozvoj (ICSW), se dohodly, že diskuse o nové globální definici sociální práce byla ukončena a že navrhovaná definice bude předložena členům obou organizací v červenci 2014 během konference v Melbourne v Austrálii. Jelikož mnoho zástupců ze Slovenska tam nebude, předkládám tuto informaci a žádost. Definice

Navrhovaná nová globální definice profese sociální práce získala následující podoby:

Anglicky: “Social work is a practice-based profession and an academic discipline that promotes social change and development, social cohesion, and the empowerment and liberation of people. Principles of social justice, human rights, collective responsibility and respect for diversities are central to social work. Underpinned by theories of social work, social sciences, humanities and indigenous knowledge, social work engages people and structures to address life challenges and enhance wellbeing.”

Francouzsky: „Définition internationale du travail social Les professionnels du travail social ont pour mission de favoriser le changement et le développement social, la cohésion sociale, le pouvoir d’agir et la libération des personnes. Les principes de justice sociale, de droit de la personne, de responsabilité sociale collective et de respect des diversités, sont au cour du travail social. Etayé par les théories du travail social, des sciences sociales, des sciences humaines et des connaissances autochtones, le travail social encourage les personnes et les structures a relever les défis de la vie et agit pour améliorer le bien-etre de tous.“

Prosím o pomoc s překladem do slovenštiny. Možné znění ve slovenštině: „Sociální práce je praktická profese a vědecký obor, podporující sociální změnu, sociální soudržnost, práva a svobodu lidí. Zásady sociální spravedlnosti, lidských práv, kolektivní odpovědnosti a respektování rozdílů jsou základem sociální práce. S pomocí teorií sociální práce, sociálních věd, humanitních věd a tradičních (původních) poznatků je sociální práce zapojuje lidi a struktury do řešení problémů života a do posilování sociálního blahobytu.“

Tato definice může být doplněna na národní/státní a regionální úrovni. Proto je možná diskuze o tom, jak tuto globální definici doplnit pro slovenské, resp. evropské potřeby (v této spolupráci s evropskými partnery).

Svoje návrhy můžete přidat do vytvořeného diskusního fóra pro tento účel zde: http://diskusie.prohuman.sk/viewforum.php?f=139&sid=6df92a98130abe13ff968a862a74bce9

Komentář k návrhu globální (celosvětové) definice nám umožní lépe porozumět základům koncepcí použitých v této definici. Vysvětlení jsou zaměřena na základní poslání profese sociální práce, na její principy, poznání a praxi.

Základní poslání

Základní poslání profese sociální práce zahrnuje podporu sociální změny, sociálního rozvoje, sociální soudržnosti a posílení práv a svobod lidí.

Sociální práce je na praxi orientovaná profese a zároveň vědecká disciplína. Sociální práce uznává vzájemnou závislost historických, sociálně-ekonomických, kulturních, politických a osobních faktorů, které představují možnosti nebo překážku pro lidské blaho a rozvoj. Strukturální překážky přispívají k udržení nerovností, diskriminace, zneužívání a útlaku. Rozvoj kritického vědomí na základě poznání strukturálních zdrojů útlaku a privilegií z příčin, jako jsou rasa, třída, jazyk, náboženství, pohlaví, zdravotní postižení, kultura a sexuální orientace, a rozvíjení činností a strategií k řešení institucionálních a osobních překážek je základem emancipatorní praxe, v níž jsou cíle posílení práv a svobod lidí. Sociální práce se snaží v solidaritě s těmi, kdo jsou znevýhodněni, snížit chudobu, usiluje o osvobození marginalizovaných a utlačovaných lidí a podporuje sociální inkluzi i sociální soudržnost.

Poslání v oblasti sociální změny je založeno na předpokladu, že sociální práce koná tam, kde je situace jednotlivce, rodiny, malé skupiny, komunity nebo společnosti chápána jako situace, která potřebuje změnu nebo rozvoj. Poslání v oblasti změny je podporováno potřebou změnit strukturální podmínky, které přispívají k marginalizaci, sociálnímu vyloučení a útlaku (aktivní role). Iniciativy za společenskou změnu akceptují úsilí lidí k podpoře práv lidí a k dosažení ekonomické, environmentální a sociální spravedlnosti. Sociální práce je rovněž zavázána udržovat sociální stabilitu, pokud existující stabilita není využívána pro marginalizaci, vyloučení a útlak kterékoliv skupiny osob (stabilizační role).

Sociální rozvoj znamená strategii intervencí pro dosažení požadovaného cíle a představuje také politický rámec spolu s jinými podpůrnými a hlavními strukturami. Sociální rozvoj založený na holistickém bio-psycho-sociálním a duchovním hodnocení, které přesahuje dělení na mikro a makro, zahrnuje mnohonásobné systémové úrovně, meziprofesní a mezisektorovou spolupráci. Sociální rozvoj je zaměřen na trvale udržitelný rozvoj. Sociální rozvoj upřednostňuje rozvoj sociálních struktur a ekonomický rozvoj, nikoli ve smyslu stereotypu, že ekonomický rozvoj je předpokladem sociálního rozvoje.

Zásady

Obecnou zásadou sociální práce je respektování nedotknutelnosti hodnot a důstojnosti lidských bytostí, neškodění, respektování odlišnosti a dodržování lidských práv a sociální spravedlnosti.

Podpora a dodržování lidských práv a sociální spravedlnosti je motivem a důvodem působení sociální práce. Profese sociální práce uznává potřebu, že lidská práva musí být v souladu s kolektivní odpovědností. Myšlenka kolektivní odpovědnosti ukazuje na realitu, že lidská práva jednotlivce mohou být naplňována denně jen tehdy, když převzeme odpovědnost jeden za druhého a také odpovědnost za životní prostředí. Zdůrazňuje význam vytváření vzájemných recipročních vztahů mezi komunitami. Proto musí být hlavní zaměření sociální práce podpora práv lidí na každé úrovni a pomáhání k řešením tam, kde lidé přebírají odpovědnost za vzájemné blaho. Sociální práce respektuje vzájemnou závislost mezi lidmi a životním prostředím.

Sociální práce pokrývá první, druhou a třetí generaci lidských práv. První generace se týká občanských a politických práv, jako je svoboda projevu, svoboda přesvědčení, ochrana před mučením a svévolným zadržením. Druhá generace se týká sociálních, ekonomických a kulturních práv, které zahrnují práva na přiměřenou úroveň vzdělání, zdravotní péče, bydlení a práva jazyků menšin. Třetí generace lidských práv se zaměřuje na přírodní svět, na právo na biodiverzitu živočišných druhů a na mezigenerační rovnost. Tato práva jsou vzájemně podpůrná a závislá. Naplňují jak individuální, tak i kolektivní práva.

V některých případech může být nekonání zla a respektování diverzity v rozporu s uznávanými hodnotami, např. tam, kde jsou ve jménu užívané kultury porušována práva, včetně práva na život, práva menšin, jako jsou ženy, homosexuálové. Globální standardy vzdělávání a školení v sociální práci (Global Standards for Social Work Education and Training, 2004) se věnují takovým komplexním problémům; podporují to, aby byli sociální pracovníci vzděláváni o základních lidských právech s vysvětlením tak, aby jejich přístup mohl usnadnit konstruktivní konfrontaci a změnu tam, kde kulturní hodnoty, přesvědčení a tradice porušují základní lidská práva. Jelikož kultura je sociální konstrukt a dynamicky se vyvíjí, v ní dochází ke změně a rozvoji. Konstruktivní konfrontace a změna mohou být usměrněny. Pochopení určitých kulturních hodnot, přesvědčení a tradic prostřednictvím kritického a reflexního přímého dialogu se skupinou zlepšuje otázky lidských práv.

Poznání

Sociální práce je mezidisciplinární a také naddisciplinární a vychází z množství vědeckých teorií a rozsáhlého výzkumu. Věda je chápána v tomto kontextu v nejzákladnějším smyslu jako poznání. Sociální práce neustále vytváří svůj teoretický základ a výzkum. Využívá také teorie jiných humanitních věd, včetně, ale ne výlučně, komunitního rozvoje, sociální pedagogiky, administrativy, antropologie, ekologie, ekonomiky, vzdělávání, řízení, ošetřovatelství, psychiatrie, psychologie, veřejného zdraví a sociologie. Jedinečnost výzkumu a teorií sociální práce spočívá v jejich použitelnosti a emancipativnosti. Mnoho z výzkumu a teorií sociální práce je konstruováno ve spolupráci s uživateli služeb v interaktivním, dialogovém procesu a proto v souladu se specifickými prostředími praxe.

Návrh definice uznává, že sociální práce je formována nejen specifickým praktickým prostředím a západními teoriemi, ale i původním (autochtonním) poznáním. Částí koloniálního dědictví je to, že západní teorie a poznání byly výlučně preferovány a původní (místní) poznání bylo podceňováno, znehodnocováno a hegemonizováno západními teoriemi a poznáním. Navrhovaná definice se snaží tento proces zastavit a zvrátit tím, že uznává, že původní obyvatelstvo v každém regionu, zemi a území má své vlastní hodnoty, způsoby předávání poznání a přispělo nevyčíslitelným dílem do vědy. Sociální práce se snaží napravit historický západní kolonialismus a hegemonii tím, že se učí od původního obyvatelstva po celém světě. Tímto bude poznání sociální práce spoluvytvářeno a formováno původním obyvatelstvem, a toto poznání bude více využíváno nejen v místním prostředí, ale i mezinárodně. Vycházejíc z práce Organizace spojených národů IFSW definuje původní obyvatelstvo takto:

  • Bydlí v rámci (nebo jsou připojeni k) geograficky vymezenému původnímu území.
  • Mohou si udržovat odlišné sociální, ekonomické a politické instituce v rámci svých území.
  • Usilují spíše o zachování vlastní kulturní, geografické a institucionální osobitosti než o plnou asimilaci do národní společnosti.
  • Odlišují se původem nebo kmenově.

Praxe

Působení a poslání sociální práce se týká činnosti lidí v interaktivitě s jejich prostředím (okolím). Prostředí zahrnuje mnoho sociálních systémů, v nichž jsou lidé zapojeni do přírodního geografického prostředí, které má zásadní vliv na život lidí. Participativní metodologie, která je v sociální práci podporována, se projevuje v zapojování lidí a organizací do řešení problémů života nebo do zlepšení života. Pokud je to možné, sociální práce více pracuje s lidmi než jen pro lidi. V souladu s rozvojovou paradigmou sociální pracovníci využívají množství schopností, technik, strategií, principů a aktivit na různých systémových úrovních s úmyslem stabilizace systému nebo se záměrem jeho změny.

Praxe sociální práce obsahuje řadu aktivit včetně mnoha forem terapie a poradenství, skupinové práce a komunitní práce, formulace politik, analýz, podpory a politických intervencí. Z emancipační perspektivy tato definice podporuje strategie sociální práce, které jsou zaměřeny na posílení nadějí lidí, sebedůstojnosti a tvůrčího potenciálu pro konfrontaci a odstraňování útlaku a zdrojů nespravedlnosti. Takto sociální práce spojuje v jeden celek mikro a makro úroveň, osobní a politickou dimenzi svého působení.

Holistické zaměření sociální práce je univerzální, ale priority praxe sociální práce jsou různé v jednotlivých zemích. Mění se v čase podle historických, kulturních, politických a socioekonomických podmínek.

Závěr

Povinností sociálních pracovníků ve světě je bránit, podporovat a uskutečňovat hodnoty a zásady uvedené v této definici. Definice sociální práce bude mít význam jen tehdy, když se sociální pracovníci aktivně připojí k jejím hodnotám a její vizi. Sociální práce současnosti má mnoho podob. Důraz se klade na participaci a emancipaci lidí. Sociální práce působí především s lidmi a pro lidi. Abychom v tom byli úspěšní, je třeba osvojit si novou definici a snažit se najít její slovenskou jazykovou i obsahovou podobu.

Autor: doc. RNDr. Miloslav Hetteš, CSc., individuální člen IFSW a IASSW, prezident ICSW Europe. Kontakt na autora: mhettes@gmail.com

Svůj návrhy k nové definici sociální práce můžete přidat do vytvořeného diskusního fóra pro tento účel zde: http://diskusie.prohuman.sk/viewforum.php?f=139&sid=6df92a98130abe13ff968a862a74bce9