Úvod

Ochrana práv dětí je specifická činnost, jejím úkolem je ochrana nezletilých dětí před nežádoucími vlivy prostředí a širokým spektrem sociálních problémů. Všechny definice sociálněprávní ochrany dětí a sociální kurately mají jeden společný cíl, kterým je nejlepší zájem nezletilého dítěte.

Ochrana dětí se na Slovenské republice, stejně jako i jinde ve světě, vyvíjela a realizovala podle vlastních specifických podmínek, historie, tradic a společenského zřízení.

Z předhistorie vývoje rodinného práva nemůžeme opomenout Chammurapiho zákoník (1792–1750 př. n. l.) a Zákony dvanácti tabulí, které patřily k hlavním právním dokumentům rodinnoprávních vztahů období římské republiky. Upravovaly rodinněprávní vztahy otec – manželka – děti.
V období 16. století v Uhrách, kde patřilo i slovenské území, platilo obyčejové právo. K němu patřila „Dočasná soudní pravidla“. Zmíněná právní úprava je spojena se jménem uherského právníka Istvána Verbociho.
Z novějších dějin je v této oblasti důležitý Všeobecný rakouský občanský zákoník z roku 1811, který zavedl institut manželských a nemanželských dětí a tím kodifikoval diskriminaci mimomanželských dětí.

Začátky sociálněprávní ochrany se začaly rozvíjet koncem 19. století, kdy rakouským zákonem „o chudobě“ z roku 1868 byla uložena domovským obcím povinnost postarat se o sirotky.
Dobrovolnická sdružení zabývající se pomocí dětem začala vznikat na začátku 20. století.
Důležitým mezníkem ve vývoji ochrany dětí byl i zákon č. 256/1921 Z.z. o ochraně dětí v cizí péči a dětí nemanželských. Touto právní úpravou byla zajištěna ochrana všech dětí do 14 let, které mohly být umístěny do náhradní péče jen s povolením příslušného státního orgánu (Oláh, Roháč, 2008).

První československá republika

Z právní úpravy v čase rozpadu rakousko-uherské monarchie a vzniku Československé republiky (r. 1918) je pro danou problematiku důležitý zákon o zřízení samostatného československého státu. Uvedený zákon obsahoval recepční normu a proto mohl být obecný rakouský občanský zákoník účinný v Čechách a obyčejové právo uherské účinné na Slovensku. V tomto období měli manželé právo společného dozoru nad dětmi, právo vychovávat a trestat děti. Muž otec měl vedoucí postavení v rodině, byl zákonným zástupcem dítěte a správcem jeho majetku. Rodinné právo v období první republiky bylo jednotné a ani takzvaná manželská novela neodstranila nerovnoprávné postavení muže a ženy a diskriminaci nemanželských dětí. Rovnost postavení mužů a žen ve společnosti výrazně zdůraznila až Ústava 9. května, která byla publikována jako ústavní zákon č. 150/1948 Zb (Oláh, Roháč, 2008).

Období po II. světové válce

Etapa dualismu rakouského občanského práva v Čechách a uherského obyčejového práva na Slovensku skončila v roce 1950, když byl přijat nový Občanský zákoník č. 141/1950 Zb., který nabyl účinnosti 1.1.1951. Zákonníkem se po třiceti letech existence Československé republiky vytvořil unifikovaný kódex občanského práva v celé republice. Z věcné působnosti Občanského zákoníka byly vyňaty rodinnoprávní vztahy a byly upraveny osobitným zákonem č. 265/1949 Zb. o rodinném právu (Oláh, Roháč, 2008).

Dalším mezníkem v historickém vývoji byl zákon č. 46/1959 Zb. o změně pravomocí soudů a o změně a doplnění některých ustanovení z odboru soudnictví a státních notářství, který změnil zákon o rodinném právu č. 265/1949 Zb. a přenesl některé pravomoci soudů v záležitostech nezletilých dětí na tehdejší orgány státní správy, jimiž byly národní výbory. Úkolem národních výborů, jak uvádí Filko (1986), bylo dbát na to, aby se předcházela újmě, kterou by děti a mladiství mohli utrpět v rodinách, na pracovištích a jinde, a chránit je před škodlivými vlivy. Zjišťovali případy narušených rodin a ohroženého nebo narušeného vývoje dětí a usilovali o odstranění příčin a jejich důsledků.

Úlohou národních výborů mimo jiné, podle Filka (1986), bylo vytvářet podmínky pro uspokojování oprávněných potřeb a zájmů občanů, podmínky zdravého způsobu života, rozvíjet kulturní a společenský život, chránit veřejný pořádek a práva občanů. V oblasti sociálních věcí spravovaly zařízení sociální péče.

V bývalé Československé republice byla sociálněprávní ochrana upravena zákonem č. 69/1952 Zb. o sociálněprávní ochraně. Podle uvedeného zákona sociálněprávní ochrana spočívala zejména ve výkonu hromadného poručenství a opatrovnictví, a v osobní ochraně dětí, které nebyly v péči rodičů. Stejně tak v poradenské a pomocné činnosti a v přispívání státu na úhradu osobních potřeb dětí, které pomoc potřebovaly. Zmíněný zákon byl zrušen zákonem č. 94/1963 Zb. o rodině. Tento zákon zahrnul do právní úpravy také problematiku sociálněprávní ochrany, totiž obsahoval soukromoprávní i veřejnoprávní úpravu.

Filozofie sociálněprávní ochrany v bývalé Československé republice byla založena na přesvědčení, že ochránit dítě a zajistit mu zdravý vývoj je nejlepší izolací od patologické rodiny. Základem byla ideologická výchova, přesně rozvržený režim dne, kontrolovaný výběr činností, pestrá zájmová činnost a výchova postavená na dynamice kolektivu (Oláh, Roháč, 2008).

Ochrana práv dětí po společenských změnách v roce 1989

Hlavním garantem ochrany práv dítěte v bývalé Československé republice, jakož i v současnosti, byl a je stát. Avšak po společenských změnách v roce 1989 velkým přínosem v uvedené oblasti je třetí sektor, který vyplňuje mezery v sociální síti. V současnosti na Slovensku působí mnoho občanských sdružení, nadací, dobrovolnických a sebepomocných skupin.

Důležité je také uvést, že do roku 1996 byla péče o děti žijící mimo biologickou rodinu řízena třemi resorty. Péči o děti do tří let zajišťovaly kojenecké ústavy řízené resortem zdravotnictví. Dětské domovy pro děti do šestnáctého roku patřily pod resort školství. Resort práce, sociálních věcí a rodiny zajišťoval organizování náhradní osobní péče a péči v ústavech sociální péče o děti těžce zdravotně postižené.

Současnost

V posledních letech je problematika ochrany práv dětí výrazně ovlivňována strategiemi Evropské unie a procesy globalizace. Ovlivňují ji i různé úmluvy, jejichž Slovenská republika je smluvní stranou. Mezi významné dokumenty patří Úmluva o právech dítěte, Deklarace práv dítěte, Deklarace práv početého dítěte, Úmluva o ochraně dětí a o spolupráci při mezinárodních osvojeních a Úmluva o vymáhání výživného v cizině.

Nejvýznamnějším mezníkem ve vývoji sociálněprávní ochrany a sociální kurately v současnosti byl rok 2005, kdy byl přijat zákon č. 305/2005 Z. z. o sociálněprávní ochraně dětí a sociální kuratele a o doplnění některých zákonů.

Současná ochrana dětí podle našeho názoru nedostatečně odpovídá aktuálním novým potřebám společnosti. Myslíme si, že je třeba provést změny v právní úpravě sociálněprávní ochrany dětí, sociální prevence a náhradní rodinné péče. Stejně tak je nutné dokončit transformaci dětských domovů na zařízení rodinného typu. V takovýchto zařízeních se děti lépe připraví na budoucí život, naučí se žít v „rodině“, hospodařit, spoluúčastnit se chod domácnosti, plnit určité role z toho vyplývající a podobně. Uvedené zkušenosti a z toho nadobudnuté dovednosti budou prospěšné při zakládání a udržení vlastních rodin a úspěšném začlenění do života.

Zároveň podle našeho názoru je třeba kvalitně zlepšit terénní sociální práci s rodinou s cílem sanace rodinného prostředí. Zde je velký prostor pro neustálé zlepšování spolupráce veřejného sektoru s neziskovým sektorem. Dále je třeba pokračovat v decentralizaci a modernizaci veřejné správy. V rámci decentralizace veřejné správy byly sice některé služby z oblasti sociálněprávní ochrany dětí přeneseny na obce a vyšší územní celky (§64, §75, §76 zákona 305/2005 o sociálněprávní ochraně dětí a sociální kuratele). Obce však podle našeho názoru nejsou většinou dodnes schopné v rámci vlastní komunální sociální politiky zabezpečit odborně, kapacitně ani finančně tyto cíle. Z uvedeného důvodu je úkolem státu dotvořit takové mechanismy, aby přenesené úkoly na obce v rámci sanace rodiny, terénní sociální práce, poskytování finanční pomoci sociálně slabým rodinám, finanční pomoci rodinám, jejichž děti jsou umístěny v dětských domovech, poskytování sociálního poradenství a podobně, bylo naplněno i v praktických činnostech. Pro kvalitu plnění úloh veřejné správy je potřebná její neustálá modernizace a informatizace. Záměrem by mělo být vybudování moderní veřejné správy, se kterou budou občané spokojeni, která bude plnit své úkoly efektivně, bude transparentní a minimálně zatěžovat občany.

Zároveň je důležité zajistit implementaci mezinárodních dokumentů, jejichž smluvní stranou je Slovenská republika. V zájmu flexibilnějšího řešení sociálněpatologických jevů je třeba rozšířit kompetence státních orgánů, ale i zefektivnit propojování všech institucí působících v sociální sféře.

Myslíme si, že pro efektivnější výkon práce sociálního kurátora, jakož i pro zvýšení jeho společenského statusu, by bylo vhodné zákonem konkrétněji vymezit jeho kompetence. Velkým přínosem, hlavně při výkonu funkce kolizního opatrovníka, by byla možnost využívat některé diagnostické metody. Jsme přesvědčeni, že by to přispělo k rychlejším závěrům v soudních řízeních. Je všeobecně známo a odborně potvrzeno, že dlouhé nevyřešené soudní spory způsobují dětem nenahraditelné škody na jejich psychickém a fyzickém zdraví. Na zlepšení ochrany práv dítěte by samozřejmě přispělo další vzdělávání sociálních pracovníků například v oblasti terapeutických technik. Nemůžeme opomenout absentující mediaci a supervizi v této oblasti. Mediace i supervize jsou sice legislativně upraveny, ale jejich využívání v praxi je nepostačující. Mediace, jako metoda řešení konfliktů, by byla účinným nástrojem řešení rodinných problémů a sporů rodičů o nezletilé děti. Myslíme si, že za úvahu by stálo mediaci legislativně upravit tak, aby ji mohli poskytovat zaměstnanci sociálněprávní ochrany. Případně aby rodinný mediátor byl součástí týmu. Také pravidelné uplatňování metody supervize by zaručilo zvyšování profesionálních kompetencí sociálních pracovníků, rozšiřovalo by možnosti řešení problémů klienta, korigovalo neefektivní postupy, chránilo klienta před nekompetentními intervencemi sociálního pracovníka a vedlo k prevenci syndromu vyhoření.

Také k efektivnějšímu výkonu práce sociálních pracovníků, jakož i k posílení statusu sociálního kurátora a hlavně k ochraně práv a právem chráněných zájmů nezletilých dětí, by podle našeho názoru přispěla právní úprava výkonu činností, jako je tomu u psychologů a psychiatrů, kteří jsou výslovně zákonem vázáni mlčenlivostí. Samozřejmě, že mlčenlivostí je vázán i sociální pracovník, ale to vyplývá z etického kodexu, zákona o ochraně osobních údajů a z interních předpisů instituce, což však nezamezí v potřebném rozsahu ochraně nezletilých dětí. Nakoľko je sociální kurátor zaměstnancem státní správy a při procesních úkonech se řídí zákonem č. 71/2967 Zb. o správním řízení a zákonem č. 211/2000 Z. z. o svobodném přístupu k informacím, jeho povinností je rodičům dítěte zpřístupňovat informace, nahlížet do spisu, pořizovat odpisy a fotokopie. Takto mají rodiče přístup k výpovědím, šetřením v domácnosti a podobně u druhého rodiče. Uvedené skutečnosti jsou proto často důvodem výkonu nátlaku a manipulace ze strany rodičů na nezletilé děti, stejně jako snahou o manipulaci a ovlivňování názoru sociálního kurátora.

Závěr

Aktuálním problémem celé společnosti jsou sociálněpatologické jevy. Úkolem sociálněprávní ochrany a sociální kurately je odstraňování vzniklých nežádoucích sociálních problémů a konfliktů, ale i prevence sociálněpatologických jevů. Při jejich řešení stále větší význam nabývá sociální prevence a sociální poradenství. Poskytnutí včasné a účinné pomoci může ve velké míře předcházet, nebo zamezit výskytu sociálněpatologických jevů a vést k odstranění jejich sociálních důsledků. Z toho důvodu má agenda ochrany práv dětí v společnosti významné postavení.

Autor: PhDr. et Mgr. Oľga Jarošová Seznam použité literatury:

FILKO, J., 1986. Národné výbory – miestne orgány štátnej moci a správy. Bratislava. Fotorotaprint SÚK ČSSR. 1986. 66 s. KOLEKTÍV AUTOROV MINISTERSTVA PRÁCE A SOCIÁLNYCH VECÍ ČSSR A ÚSTREDNEJ RADY ODBOROV: 1985. Sociálne istoty v Československu. Bratislava. Práca, vydavateľstvo a nakladateľstvo ROH, 1985. s. 186 OLÁH, M., ROHÁČ, J. 2008. Sociálnoprávna ochrany detí a sociálna kuratela. VŠZaSP sv. Alžbety, 2011. 256 s. ISBN 978-80-89271-35-1