Jednou vidět je lepší než stokrát slyšet... Pro prostředí segregovaných komunit východního Slovenska to rozhodně platí. Cílem série fotografií je přiblížit čtenářům časopisu PROHUMAN život lidí v rómských osadách. Krátká sonda do jejich každodenní reality nepřímo navazuje na fotoreportáž Mgr. Lenky Jalilah Hruškové „Rómská osada Letanovce“. Fotografie zařazené do fotoreportáže „Osada očima dilina gadža“ vznikly během terénního výzkumu v letních měsících let 2012 a 2013. Více z nich najdete i v autorově monografii „(Ne)vinní a dilino gadžo“, která je publikována i na stránkách našeho časopisu. Fotografie splňují podmínky vlastní tvůrčí duševní činnosti autora, čímž mu náleží autorská práva k dílu. Proto jakékoliv kopírování fotografií a jejich další používání bez souhlasu autora bude považováno za porušení autorského zákona č. 618/2003. PhDr. Michal Kozubík, PhD. Foto: © Michal Kozubík Komentáře k fotografiím: Foto 1 „So kames, gadžo?“ „Co chceš, gádžo?“ Častá otázka – těžké hledání odpovědí. Foto 2 **„Vítejte!“ Veranda v segregované části osady v Hranovnici. Skromná, provizorní, ale vynalézavá – často patrný jev v chudých lokalitách. Foto 3 „Osa(u)dová optika“ Pohled z dosud nedostavěné chatrče. Výhled z malého okýnka ve mně vyvolal mnoho otázek. „Jaké pocity budou prožívat budoucí obyvatelé příbytku po dokončení při pohledu z něj? Jaký osud je čeká?“ – to byly mé otázky optiky dilina gadža. Foto 4 **„Interiér“ Představy laické veřejnosti o bydlení chudých v „koloniích“ bývají značně zkreslené. Kdo už osady navštívil, ví, že navzdory velmi skromnému vybavení domácností je v nich relativně čistě a jejich obyvatelé se snaží své příbytky zútulňovat. Foto 5 „The streets of Rio” Schodiště mezi slumními domečky mě zaujalo. Takto nějak si představuji slumové prostředí v chudých částech metropolí Jižní Ameriky. Foto 6 **„Smutná chaloupka“ Projevy slovenské chudoby ve 21. století. Foto 7 „Drevenica” Často se stereotypně říká, že Romové mají od práce daleko. Bez jakéhokoli vzdělání jsou schopní postavit si dřevěnici se základy. Jsou šikovní, obydlí si umějí postavit svépomocně. Kolik z nás by to dokázalo a nevzdalo to? Foto 8 **„Baro drom” Dlouhá cesta. Kam směřuje budoucnost chudoby? Pošleme ji do historie! Foto 9 „Pestrosť” Typickým znakem obydlí chudých je pestrobarevnost. Co je barevné, je krásné. Čím více barev v těžkém životě, tím lépe. Foto 10 **„Tradiční kultura – mýtus či realita?“ V současnosti se tradicionalita z rómské kultury v osadách vytrácí. Je radost vidět alespoň nějaké živé fosílie v ní (Hranovnica, 2012). Foto 11 „Kde my končíme, jiní začínají” Tragický pohled, který můžeme stále častěji pozorovat v městech či obcích východního Slovenska. Dřevěný plot oddělující „civilizované“ obyvatele od těch druhých. Přestože nově postavené domy svým standardem převyšují některé domy majority. Foto 12 **„Čekajíc na Boha” Obyvatelé rómské části Hranovnice čekají na poutníky mířící do Levoče. Foto 13 „Svatý za vsí“ Děti jsou všude stejné – milé a krásné nepsané tabule. Foto 14 **„Malý člověk ve velkém světě” Majoritu v osadách tvoří děti a mladí lidé. Vidět „phuri daj“ je vzácností. Jaká je jejich budoucnost v naší společné zemi? Foto 15 „Fotbal nebo sběr borůvek?”** Chlapec v Hamšíkově drese sedící vedle hlavní komunikace. Dospělí muži a ženy prodávají lesní plody, aby si přivydělali. Jsou tedy Romové leniví? Kdo chce bít, palici si najde. Proto se setkávám s tím, že jakákoli debata končí hanobením Romů. „Přece medvědi nemají co jíst, proto chodia do kontejnerů v Tatrách. Přece jim všechno „Cigáni“ vyzbierajú.“