Starší německý diabetik si na cestu do Itálie vezme s sebou lékařské recepty, je však otázka, zda je jeho lékárník uzná. Polka by si ráda podrobila operaci kyčelního kloubu v zemi, kde bydlí a pracují její vnoučata, ale jak to může z Polska zorganizovat? Portugalec by rád podstoupil operaci šedého zákalu u odborného lékaře ve Španělsku, bude mu to však uhrazeno? Uvedených je jen několik případů, u nichž je z hlediska pacienta potřeba jasněji vysvětlit práva a pravidla týkající se přeshraniční zdravotní péče.

V právním předpisu EU, který byl právě přijat, se vyjasňuje, že pacienti mají právo na bezpečnou a kvalitní péči mimo hranice EU i na odpovídající úhradu nákladů. S pacienty, kteří cestují do jiného členského státu EU, aby jim byla poskytnuta zdravotní péče, bude nakládáno stejně jako s občany země, ve které jsou ošetřováni. Tento nový právní předpis bude pacientům EU přínosný z několika dalších aspektů. Ulehčí se jím užší spolupráce národních zdravotnických orgánů a výměna jejich informací o kvalitativních a bezpečnostních normách v oblasti zdravotní péče. Pomůže osobám vyžadujícím specializovanou léčbu, například pacientům, u nichž je třeba stanovit diagnózu vzácného onemocnění nebo ji léčit. Podporuje se jím rozvoj tzv. evropských referenčních sítí, v rámci nichž se na dobrovolné bázi propojují specializovaná odborná střediska již uznaná v Evropě. Odborníci v oblasti zdravotnictví z celé Evropy si budou moci vyměňovat nejlepší postupy týkající se zdravotní péče a tak nabízet normy na nejvyšší úrovni excelence.

O jaký rozsah tu jde? Pacienti mají raději, když se jim zdravotní péče poskytuje v jejich vlastní zemi. Poptávka po přeshraniční zdravotní péči proto představuje pouze zhruba 1 % veřejných výdajů na zdravotní péči, v současnosti tedy přibližně 10 miliard EUR. Tento odhad zahrnuje přeshraniční zdravotní péči, kterou pacienti v minulosti neplánovali (jako je například akutní péče). To znamená, že na plánovanou přeshraniční zdravotní péči, například operace kyčelních a kolenních kloubů nebo šedého zákalu, se vztahuje méně než 1 % výdajů a pohybu pacientů.

Co se však stane s právními předpisy, které již v této oblasti existují (nařízení o sociálním zabezpečení)? Na občany vyžadující péči (včetně akutní péče) se během dočasného pobytu v zahraničí bude i nadále vztahovat stávající soubor nařízení a bude jim i nadále poskytována péče, kterou potřebují. Při plánované péči už může pacient předem požádat o povolení. Nesmí být odmítnut v případě, že mu nelze poskytnout ošetření v lhůtě, která je lékařsky odůvodnitelná.

K čemu pak potřebujeme tento nový právní předpis? Tato směrnice se nedotkne práv občanů, která jsou již zakotvena v existujících nařízeních o sociálním zabezpečení. I když jsou současná pravidla, která se nezaměřují na práva pacientů, ale na dohody o sociálním zabezpečení, zavedená již od roku 1971, stále je třeba vyjasnit, že občané EU mají právo na zdravotní péči v jiném členském státě.

Jedním z hlavních přínosů této nové směrnice v případě nemocniční péče je právo pacientů vybrat si svého poskytovatele zdravotní péče.

Při mimo-nemocniční péči budou moci pacienti vyhledat zdravotní péči v zahraničí bez předchozího povolení či formalit a po návratu domů si budou moci uplatnit nárok na úhradu nákladů. Tato směrnice se vztahuje nejen na veřejné, ale také na soukromé poskytovatele.

Tak jak u nemocniční, tak i mimo nemocniční péče budou mít pacienti přístup k informacím o kvalitě a bezpečnosti péče, která jim bude poskytována.

Touto směrnicí se mají zodpovědět i další praktické otázky, například kde lze nalézt informace o normách kvality, které nemocnice uplatňuje, nebo v jaké výši budou uhrazeny náklady. Soudní dvůr EU potvrdil (1), že právo vyhledat přeshraniční zdravotní péči je již zakotveno ve smlouvě. Směrnice, která byla právě přijata, však toto právo jasně stanovuje v právních předpisech EU a poskytuje jednotný a koherentní rámec pro všechny občany v Evropě.

Potřebuji povolení vnitrostátního orgánu mé země před odchodem do zahraničí na ošetření? Vnitrostátní orgány mohou zavést systém tzv. předchozího povolení ve třech případech:

1) u zdravotní péče, která vyžaduje pobyt v nemocnici po dobu alespoň jedné noci; 2) u vysoce specializované a nákladné zdravotní péče; 3) ve vážných a specifických situacích souvisejících s kvalitou nebo bezpečností péče poskytované v zahraničí. Ve těchto třech případech může být nutné, aby pacienti předem požádali o souhlas vnitrostátních zdravotnických orgánů ve své zemi, které jsou odpovědné za úhradu nákladů.

Může být takové povolení zamítnuto? Vnitrostátní zdravotnické orgány mohou zamítnout žádost o udělení povolení, pokud by dané ošetření nebo příslušný poskytovatel péče mohly z hlediska pacienta představovat riziko. Pokud lze vhodnou zdravotní péči v přiměřené lhůtě poskytnout doma, může být žádost o udělení povolení sice zamítnuta, ale členské státy budou muset vysvětlit, proč je takové rozhodnutí nezbytné.

Jak postupovat v případě zamítnutí mé žádosti o povolení? Pacienti mají právo požádat o přezkum každého administrativního rozhodnutí o přeshraniční zdravotní péči, které se jich týká.

V jaké výši mi budou po ošetření v zahraničí uhrazeny náklady? Pacientům bude uhrazena stejná částka, kterou by dostali ve své zemi za stejný druh zdravotní péče. Členské státy se systémem bezplatné péče budou muset pacienty informovat o sazbách úhrady nákladů.

Mohu vyhledat zdravotní péči v zahraničí, pokud není ošetření v mé zemi dostupné? Ano, pokud není ošetření v členském státě dostupné, vnitrostátní zdravotnické orgány nesmí pacientovi, který jej chce podstoupit v jiné zemi EU, zamítnout žádost o povolení. Pacientům však bude takové ošetření proplaceno pouze tehdy, pokud odpovídá vnitrostátnímu balíku služeb v oblasti zdravotnictví.

Veřejné balíky služeb se většinou vymezují spíše obecně, pokud však existují přesnější seznamy (například podrobné kódy účtování nákladů na léčbu), musí se při přeshraniční úhradě používat.

Musím za přeshraniční ošetření nejdříve sám zaplatit? Ano, pacient zpravidla nejprve sám zaplatí a poté mu vnitrostátní orgán v jeho zemi co nejrychleji uhradí jeho náklady. V předpisu se také uvádí, že členské státy si mohou vybrat, zda je třeba písemně předem potvrdit výši úhrady na základě odhadu, který pacient předloží.

Kde mohu najít více informací o mých právech na zdravotní péči v zahraničí? Podle tohoto nového předpisu má být ve každém členském státě zřízeno kontaktní místo pro poskytování informací o právech pacientů na zdravotní péči v celé Evropě. Tato centra si budou vyměňovat informace a budou moci pacientům poskytovat praktické informace o podmínkách a výši úhrad, o možných ošetřeních, poskytovatelích, postupech při odškodňování atd. Pacienti tak budou mít jasnější představu o kvalitě a bezpečnosti zdravotní péče poskytované v zahraničí, což povede k informovanějším rozhodnutím o přeshraniční zdravotní péči.

Mohu převést údaje týkající se mého zdraví do členského státu, ve kterém se podrobím ošetření? Země původu zajistí, aby poskytovatel zdravotní péče v zemi ošetření mohl mít přístup k písemným nebo elektronickým lékařským záznamům pacienta v souladu se směrnicemi o ochraně osobních údajů. Posílenou spoluprací členských států v oblasti elektronického zdravotnictví se zajistí úplná čitelnost a srozumitelnost těchto údajů. Jinými slovy, systémy využívající informační technologie ve zdravotnictví se budou moci „navzájem dorozumět“, což může být velmi prospěšné nejen z hlediska bezpečnosti pacientů, ale i udržitelnosti zdravotnických systémů.

Co dělat, když při ošetřování v zahraničí vzniknou problémy? V novém právním předpisu se stanovuje odpovědnost země ošetření i země úhrady, pokud jde o stížnosti a odškodnění. Vnitrostátní kontaktní místa budou pacientům poskytovat informace, které v této souvislosti potřebují.

Jak si mohu být jistý, že po ošetření, kterému jsem se podrobil v zahraničí, bude po mém návratu domů následovat řádná péče? Pro zajištění kontinuity péče se plánuje několik opatření. Země ošetření zajistí, aby měli pacienti přístup ke svým písemným nebo elektronickým lékařským záznamům o ošetření, které jim bylo poskytnuto. Domácí země zajistí, aby následná zdravotní péče byla stejně kvalitní bez ohledu na to, kde v EU k ošetření došlo.

Bude můj lékařský recept uznán v jiném členském státě EU? Lékařský recept z jiné země EU bude uznán v zemi trvalého pobytu pacienta a naopak. Tím se zajistí, aby na zdravotní péči poskytnutou v jiné zemi EU navázala řádná péče po návratu pacienta domů. Pacient má nárok na předepsaný lék tehdy, pokud je ve zemi, v níž si jej chce vyzvednout, dostupný a povolený k prodeji.

Lékařské recepty by se už zásadně měly uznávat na celém území EU. V praxi se to však ne vždy stává. Touto novou směrnicí se lékárníkům poskytují potřebné nástroje pro lepší porozumění přeshraničním lékařským receptům (například lepší identifikace předepsaného léku a příslušných lékařů a pacientů).

Jaký přínos přináší síť hodnocení zdravotnických technologií (Health Technology Assessment, HTA)? Síť národních orgánů nebo úřadů odpovědných za hodnocení zdravotnických technologií povede k trvalé struktuře EU týkající se spolupráce v této oblasti. Přidanou hodnotou hodnocení zdravotnických technologií je pomoci subjektům s rozhodovací pravomocí při přijímání správných rozhodnutí souvisejících s investicemi a výdaji v oblasti zdravotnictví. Účelem spolupráce při hodnocení zdravotnických technologií je poskytovat objektivní a spolehlivé informace o efektivnosti a účinnosti zdravotnických technologií. Jde o konkrétní opatření, kterým se dále posiluje informované rozhodování orgánů v oblasti zdravotnictví.

Co je ještě třeba udělat? Na vnitrostátní úrovni stanoví členské státy alespoň jedno kontaktní místo, kde budou pacientům poskytovány všechny relevantní informace. Zajistí, aby jejich referenční centra byla propojena s evropskou referenční sítí. Budou muset zajistit, aby byly zavedeny administrativní postupy využívání přeshraniční zdravotní péče a úhrady nákladů, mimo jiné i postupy při stížnostech a mechanismy pro výpočet nákladů. Komise bude vytvářet sítě na podporu spolupráce v rámci EU v oblasti hodnocení zdravotních technologií a elektronického zdravotnictví. Pomůže také při usnadňování uznávání přeshraničních lékařských receptů.

Kdy tento právní předpis nabude účinnosti? Vlády členských států mají 30 měsíců na začlenění těchto opatření do vnitrostátních právních předpisů.

Více informací: http://ec.europa.eu/health/cross_border_care/policy/index_en.htm

(1) Kohll and Decker (1998); Ferlini (2000); Geraets-Smits and Peerbooms (2001); Vanbraekel (2001); Inizan (2003); Müller Fauré and Van Riet (2003); Leichtle (2004); Watts (2006); Stamatelaki (2007); Elchinov (2010).