Otázky chudoby a kultury v segregovaných osadách – závěry terénního výzkumu Cílem článku je stručně představit závěry výzkumu realizovaného v letech 2011–2013 v oddělených a segregovaných lokalitách osad východního Slovenska. Stanovili jsme si následující cíle:
- Zjistit, zda vlastnosti vycházející z kulturní závislosti romské národní menšiny jsou jejich etnickým znakem, nebo jsou prvky sociálního vyčlenění.
- Získat informace o historii Romů – realizovanou analýzou městských a obecních kronik Státního oblastního archívu ve Spišské Sobotě a obcí Hornádské doliny.
- Hledat vhodné strategie vedoucí k zlepšení postavení Romů.
- Přiblížit očekávání obyvatel osad.
Jednotlivé výsledky projektu lze shrnout ve třech rovinách: 1) terminologické, 2) výzkumné 3) a praktické.
1) Před realizací samotného terénního výzkumu bylo velmi důležité vymezit si termíny tak, aby jejich operacionalizace umožnila zodpovědět základní výzkumnou otázku (zda negativní sociálně-patologické jevy, frustrace, apatie, zneužívání sociálního systému a podobně vycházejí z etnicity/romské kultury, nebo jsou uvedená negativa důsledkem chudoby/ Lewisova konceptu?) a aby byly postaveny na pevných základech prezentujících se v mezích etiky vědeckého zkoumání. Pojmový aparát byl zpracován v rámci antropologických teorií kultury. Tato oblast nás zajímala zejména v prvním roce řešení projektu. Závěry byly sumarizovány v kontextu kulturních diskurzů, přičemž nás zajímaly jednotlivé pohledy na fenomén kultury z různých směrů a škol (evolucionismus, difuzionismus, konfiguracionismus, funkcionalismus, strukturální funkcionalismus, neoevolucionismus, kulturologie a současná teorie kultury). Zaměřili jsme se na reflexi metod a přístupů, které se věnují práci s lidmi žijícími v segregovaných komunitách (komunitní práce a její cíle a etapy, komunitní centrum, terénní sociální práce). Výstupem studie byl vysokoškolský učební text, který dané pojmy pertraktuje (Kozubík, M. 2011. Sociálně vyloučené společenství v kontextu kulturních teorií. Nitra, UKF, 2011. 99 s. ISBN 978-80-8094-957-0). Ve výzkumu jsme se nedrželi striktně východisek jedné školy či směru. Romská kultura není uzavřená entita – proto jsme na ni pohlíželi optikou různých označených směrů – například difuzionismu (ovlivnění dominantní kulturou), stejně jako strukturálního funkcionalismu (každý prvek „kultury osady“ má svůj význam pro zachování její specifické podoby). Bez pevného terminologického backgroundu se neobešla ani závěrečná monografie zodpovědného řešitele projektu (Kozubík, M. 2013. (Ne)vinní a dilino gadžo. Bratislava: ŠEVT, 2013. 189 s. ISBN 978-80-558-0418-7). Soustředila se na odpovědi na otázky, jako například: Rom či Cigán? nebo Nerom, gádžo či Slovák? apod. Pro zaměření terénního výzkumu bylo nezbytné určit, jakým „zoomem“ budeme nahlížet na samotnou romskou kulturu. Naším návodem byla kontroverzní Jakoubkova typologie (2005), která je vedle tradiční a národní romské kultury doplněna o Lewisův (1966) koncept culture of poverty – kultury chudoby. Volba na zmíněné rozdělení vycházela především z jasného vymezení kultury v antropologickém pojetí, stejně jako z „dodatku“ názorů Oscara Lewise. Tento fenomén byl zmiňován už ve zprávě „Chudoba Romů a sociální starostlivost o ně na Slovensku“ z roku 2002. V daném textu je uvedeno tzv. double marginalization – dvojitá, resp. zdvojená marginalizace. Tento termín znamená, že převážná část Romů je marginalizována dvakrát: jednak tím, že osady se obvykle nacházejí na východním Slovensku, které patří mezi části Slovenska zasažené nejsilněji vysokou mírou nezaměstnanosti obecně, a také tím, že žijí segregovaně vyloučení na periférii obcí a měst. Podle autorů této zprávy (Radičová, Vašečka, et al., 2002) všechny negativní sociálně-patologické jevy vycházející z prostředí osad jsou typickým znakem reprodukované chudoby a nikoli znaky etnicity. Domníváme se, že autoři opomenuli třetím způsobem marginalizace to, že v samotné vyloučené „kolonii“ dochází k segregaci nejchudších. Lze tedy říci, že v osadách se setkáváme se tzv. trojitou marginalizací jejích obyvatel. Právě tyto zmíněné kontroverze byly základem vytyčení cíle a zaměření výzkumu.
2) Samotnému terénnímu výzkumu předcházela fáze získávání údajů z historických pramenů a volby vhodné lokality. Přínosem daného období je analýza městských a obecních kronik podtatranského regionu. V rámci lokalit jsme hledali zastoupení segregovaných i separovaných osídlení. Aby bylo zastoupení známé Radičové (2001) typologie kompletní, rozhodli jsme se oslovit i „Romy“ žijící integrováně mezi majoritním obyvatelstvem. Volba padla na tři lokality: Poprad (integrovaná osídlení), Kravany (separovaná lokalita), Hranovnica (segregovaná komunita), které byly doplněny o obec Vikartovce a Spišské Bystré (v obou segregovaných obcích se však realizoval jen doplňující průzkum). V rámci terénního sběru dat se nám podařilo realizovat více než 50 rozhovorů, zachytit 32 nahrávek a pořídit 137 fotografií. Největším přínosem této části výzkumu byly informace o lokální historii Romů pocházející z obecních a městských kronik, které tvořily kvalitní vstup do samotného terénu. Tomu předcházelo vypracování anamnézy, která rozhovor předcházela. Anamnéza se původně skládala ze sedmi bloků otázek (základní demografické údaje, oblast bydlení, zaměstnání, vzdělávání, zdravotní péče, kultury a otázky mapující každodenní život). Nakonec jsme se rozhodli od tohoto záměru upustit. Důvodem bylo napětí vycházející ze „ztuhlosti“ rozhovoru – velmi dlouhý seznam otázek, nahrávací zařízení, fotoaparát mohly být faktory, které by rozhovor v segregovaném prostředí osad mohly ovlivnit. Sběr dat se tedy uskutečnil prostřednictvím narativních rozhovorů. Tato forma rozhovoru nekonfrontuje subjekt se standardizovanými otázkami, ale povzbuzuje subjekt k spontánnímu rozprávění. Narativní rozhovor předpokládá, že existují subjektivní významové struktury, které se projeví při volném vyprávění, ne při cíleném kladení otázek. Se souhlasem informátorů byly rozhovory nahrávány na přenosové zařízení, přepisovány a kvalitativně analyzovány. Tato analýza spočívala ve třech hlavních úrovních kódování. Prvostupňovým (otevřeným) kódováním jsme postupně přidávali označení příslušející určitým událostem, případům a dalším výskytům jevů. Takto vytvořené kategorie bylo potřeba dát do vztahů. Pro tento účel nám sloužilo axiální kódování. Jeho podstata spočívá v tzv. paradigmatu. V axiálním kódování jsme se zaměřili na podrobnější určení hlavní kategorie (jevu) pomocí podmínek, které ji způsobují, kontextu (konkrétního souboru vlastností), strategií jednání a interakcí, pomocí nichž se zvládá a následků těchto strategií. Závěrečná část vyhodnocení výzkumného procesu a analýzy údajů je integrací pojmů a kategorií promítnutých do zmíněného paradigmatického modelu. Integrace se příliš neliší od axiálního kódování; realizuje se však na vyšší, abstraktnější úrovni analýzy formou příběhu. Jeho kostru tvořil průřez historií Romů, jejich postavením, životem od první zmínky o Romech na Slovensku až po současný obraz kultury osady. Nosná část příběhu je ukotvena v realitě, opírá se o situace, události a konkrétní případy s využitím všech kategorií a subkategorií.
3) Hledání odpovědi na základní výzkumnou otázku lze realizovat ve čtyřech základních dimenzích, které vycházejí přibližně z 70 znaků uváděných Lewisem (1966). Zmíněná čtyři specifika spočívají:
a) ve vztahu mezi subkulturou a většinovou společností, b) v charakteru slumového společenství, c) v typu rodiny, d) v postojích, hodnotách a osobnostních rysech jednotlivců.
Všechny tyto kategorie jsou pro lidi žijící v chudobě obdobné. Jejich aplikace na život lidí v segregovaných osídleních je uvedena v rámci selektivního kódování. Širší souvislosti jsou pertraktovány v rámci tzv. matice podmiňujících vlivů (conditional matrix). Jde o úroveň mezinárodní, národní, oblastní, stejně jako o sféry skupinovou a kolektivní. Vymezené sféry jsou popsány v kontextu života Romů v současném i minulém období. Výsledky práce jsou zaměřené na oblast sociální práce se zaměřením na romské společenství. Jsou uvedené podle vzoru Navrátila (2002), který jako jeden z prvních uvedl zásady práce s romskou národní menšinou. Získané výsledky jsou odrazem sociokulturní reality osad.
Jejich využití je širokospektrální: laická veřejnost se může dozvědět o každodenním životě „kolonie“, studenti o možnostech a limitech terénního výzkumu, odborná veřejnost může vyvolat plodnou diskusi. Nejdůležitější by však měly samotné výsledky pomoci chudobě osad. Většina doporučení se proto týká profesního zaměření řešitelů – jde zejména o obory 3.1.16 Sociální služby a poradenství a 3.1.14 Sociální práce. Výzkum v specifickém prostředí segregovaných osad nabídl více alternativ zlepšení výkonu terénní sociální práce v obcích. Uvádíme nejdůležitější:
Výběr terénních sociálních pracovníků, jejich asistentů je třeba podřídit přísnému kritériu přijímání. Rozhodujícím aspektem při výběru by nemělo být ukončené vysokoškolské vzdělání příslušného směru (terénní sociální pracovník), ale především znalost lokálního prostředí, jazyka a specifik „kultury osady“. Zároveň doporučujeme přehodnotit standardy přijímání – vytvořit výjimku na podporu přijímání Romů bez vysokoškolského vzdělání, resp. umožnit jim studovat externě bezplatně.
Je žádoucí podrobit výběr konkrétní osoby rozhodnutí starosty, hlavního koordinátora terénní sociální práce v lokalitě, ale především zástupců vyloučené lokality. V oblasti vysokoškolského vzdělávání v rámci pomáhajících profesí doporučujeme: - Univerzitní vzdělávání zaměřit nejen na prvky tradiční romské kultury a historie, ale upozorňovat na značný sociální odstup a sociální problémy samotných Romů. - Zařadit předměty, které by se věnovaly využívání „moci“ (se zaměřením na institut zvláštního příjemce) sociálního pracovníka v osadách (v praxi se setkáváme s direktivami a povýšeneckým chováním ze strany terénních sociálních pracovníků – například Hruštič et al. (2009).
Doporučení pro praktiky v terénu: - Umožnit účast na odborných seminářích a školeních upozorňujících na fenomén zneužívání moci, - zavést povinné supervize a preventivní aktivity proti syndromu vyhoření.
Pokud vás, milí čtenáři, náš stručný výklad zaujal, více si můžete přečíst v knize: „(Ne)vinní a dilino gadžo“, kterou publikujeme v úplné verzi: http://www.prohuman.sk/socialna-praca/nevinni-a-dilino-gadzo
Autor: PhDr. Michal Kozubík, PhD. Použitá literatura
JAKOUBEK, Marek, HIRT, Tomáš: Rómské osady na východním Slovensku z hlediska terénního antropologického výzkumu 1999 – 2005. Bratislava: Open Society Foundation, 2008. ISBN 978-80-969271-5-9. LEWIS, O. 1966. The Culture of Poverty, Scientific American, sv. 215, č. 4, 1966, str. 19 – 25; (preklad Lenka Budilová, Marek Jakoubek, [online]. 2013, [cit. 2013-07-12]. Dostupné na internetu:< www.ksa.zcu.cz/studium/podklady/tk/kf.rtf)>. RADIČOVÁ, Iveta. 2001. Chudoba Romů ve vztahu k trhu práce v SR. [online]. 2001, [cit. 2006-01-17]. Dostupné na internetu: . RADIČOVÁ, I. – VAŠEČKA, M. 2002. Chudoba Romů a sociální starostlivost o ně v Slovenské republice. Bratislava: Svetová banka. Nadace SPACE. Ineko, 2002. 42 – 43 s. ISBN 80-88991-15-3.