Transformace slovenské společnosti měla za následek i vznik takového fenoménu, jakým je chudoba. Jedním z jejích podstatných znaků je sociální diferenciace společnosti. Na jedné straně vzniká ekonomická elita a na druhé straně roste počet těch jednotlivců nebo skupin, kteří jsou odkázáni na transfery sociální pomoci. Vnímání chudoby má různé rozměry. Lidé mohou být po materiální stránce chudí, ale mohou být šťastní a vnitřně bohatí. A naopak lidé, kterým po materiální stránce nic nechybí, mohou pociťovat vnitřní prázdnotu. Stále žijí mezi námi jednotlivci, kteří se nedokážou uplatnit v proměněné společenské situaci. Na Slovensku je chudoba stále vnímána jako problém relativního nedostatku. Nespájí se s duchovní chudobou, která má pro společnost mnohem závažnější následky. Protože ovlivňování chudoby je často spojováno s politikou, existují tendence jejího zlehčování.

Součástí společnosti jsou i zjevně chudé skupiny obyvatel, které nejsou statisticky vykazovány, protože nejsou zachytitelné. Jde především o bezdomovce, na něž se vztahuje definice chudoby, ať už z hlediska příjmu nebo sociální exkluze. Bezdomovec je člověk bez domova, sociálně vyloučený a zároveň „začleněný“ do nejnižší vrstvy komunity, bez relevantních sociálních kontaktů a vazeb. Zvyčajnými příčinami bezdomovectví jsou různé druhy sociální patologie a závislostí, podporované osobnostní rezignací jednotlivce.

Za chudého se v minulosti obvykle pokládal ten, kdo žil ve zjevně špatných životních podmínkách a měl problém s fyzickým přežitím. V současnosti převládá v evropských zemích širší vymezení chudoby. Podle Rady Evropy z prosince 1984 „chudoba označuje osoby, rodiny nebo skupiny osob, jejichž zdroje (materiální, kulturní a sociální) jsou natolik limitované, že je vylučují z minimálně akceptovaného životního stylu států, v nichž žijí“. Světová banka definuje chudobu jako nemožnost dosáhnout minimálního standardu života. Jan Keller (1995, s. 17) nazývá tuto část „přebytečnými lidmi“. Ve své radikální podobě znamená chudoba bezdomovectví, nedostatek a bezbrannost, bídu a bezmocnost. V této souvislosti často mluvíme o tzv. absolutní chudobě, která je založena na představě minimální životní úrovně zahrnující výhradně fyziologické přežití. Člověk nemá zajištěný ani minimální standard ve výživě, oblečení a bydlení. Absolutní chudoba staví člověka neschopným být lidským a ohrožuje jádro jeho existence. Na Slovensku se setkáváme ještě s pojmem hmotná nouze, který je příkladem pokusu o objektivizaci chudoby jako sociálního jevu.

Karaska na základě analýz v Slovenské republice dokládá metodologickou oprávněnost rozlišit dvě pásma chudoby: nižší vrstvu chudoby a širší vrstvu chudoby. Chudobu lze z druhého aspektu vymezit jako tzv. relativní chudobu, která charakterizuje chudobu v průmyslově rozvinutých zemích. Chudý je každý, kdo nedosahuje relativních standardů, závislých na bohatství společnosti. Jedná se tedy o problém chudoby v bohaté, ale nerovností vyznačující se společnosti. Relativní chudoba vyjadřuje také úroveň vzdělání, kvalifikace, zdraví, rodinného zázemí, využívání volného času a dalších indikátorů. V různých zemích se při měření chudoby využívají různé statistické nástroje. Jedná se zejména o:

  • průzkumy stravovacích zvyklostí obyvatelstva, nutričního obsahu různých typů jídel a jejich vztahu k zdravotním ukazatelům. Tento typ výzkumů často nerealizují statistické úřady, ale tvoří základ pro měření základních potřeb. Na Slovensku se takové průzkumy neprovádějí.
  • průzkumy rodinných účtů – realizují je se jistou pravidelností statistické úřady za účelem zjištění spotřebního koše různých sociálních skupin. Na základě získaných údajů se vypočítá pro různé skupiny index životních nákladů. Štatistický úřad SR toto zjišťování realizuje už dlouhodobě. V současnosti se mění jeho metodika.
  • průzkumy domácností – mnohé země je realizují pravidelně. Průzkumy domácností jsou základním nástrojem pro sledování životních podmínek obyvatel, jejich příjmu a zaměstnání. Z průzkumů Štatistického úradu SR by sem dal zařadit Mikrocenzus (v 5letých cyklech), který pokrývá jen příjmovou situaci domácnosti, poté šetření EU – SILC.
  • kontinuální průzkumy zaměstnanosti a spotřebních cen - jde o měsíční průzkumy, které sledují krátkodobé výkyvy v zaměstnanosti a v cenách. Na Slovensku se realizují, ale bylo by vhodné systematicky analyzovat datové soubory ve vztahu k chudobě.
  • průzkumy životních podmínek – tento typ výzkumu je speciálně zaměřen na hlubokou analýzu podmínek chudoby a její souvislosti. V SR se s podporou Světové banky a UNDP realizoval takový průzkum v roce 2005 na rómských domácnostech v osadách.
  • cenové údaje – jsou dobrým základem, pokud je třeba měřit chudobu na lokální úrovni. Je možné je kombinovat a doplňovat s různými druhy průzkumů domácností. V SR se sčítání realizuje každých 10 let. Chybí však jeho analýzy v propojení s jinými zjišťováními.
  • administrativní registry – pokud stát poskytuje dávky vázané na podmínky chudoby. Tyto údaje je možné kombinovat s daty bez průzkumů domácností a jiných zdrojů. MPSVaR a ÚPSVaR má vytvořený informační systém o poberatelích dávek v hmotné nouzi. V budoucnu by stálo za zvážení využití těchto databází k analytickým účelům.

Zkoumání chudoby na Slovensku vykazuje nedostatečné statistické zkoumání tohoto jevu. Pozornost se obvykle věnuje jen příjmové chudobě, ostatní její dimenze jsou výzkumně pokryté méně. Nedostatkem výzkumu je také velká „roztříštěnost“ zdrojů dat o chudobě. Lze říci, že na Slovensku chybí výzkumná instituce, která by se zabývala jen otázkami chudoby a shromažďováním relevantních údajů. Doteďjší výzkumné aktivity v této oblasti nevyužívají administrativní zdroje dat k výzkumným účelům. Rovněž lze konstatovat, že spolupráce mezi statistikou a výzkumem má výrazné nedostatky a mohla by mít jinou kvalitativní a kvantitativní dimenzi.

Sociální nerovnost je nevyhnutelný důsledek stratifikace. Určité skupiny jsou v rámci společenského uspořádání postaveny výše, ovládají zdroje bohatství a moci a akumulují větší objem zdrojů blahobytu. Jinými slovy členové společnosti nemají stejný přístup ke společenským zdrojům, zejména ne k bohatství, moci a společenskému postavení. V každé společnosti jsou tyto společenské zdroje omezené, a proto nemůže každému členovi společnosti připadnout dostatečně velký, případně stejný podíl. Nerovnost a chudoba tvoří propojené jevy: nerovnost rodí chudobu a ta je důsledkem nerovného uspořádání společnosti.

Sociální nerovnost můžeme chápat dvěma způsoby: 1. jako nevyhnutelný důsledek společenského života, 2. jako důsledek jejího uspořádání.

Původ nerovnosti ve společnosti je vysvětlován 3 základními přístupy (Aleš Sekot, 2004):

  • konzervativní přístup – je zaměřen na sociální rozmanitost společnosti. Příčiny nerovnosti odvozuje z vrozených dispozic a také z lidské přirozenosti a povahy každé společnosti. Proto se všechny snahy o programové nastolení rovnosti považují za marné a marnotratné. Na cestě budování společnosti rovnosti stačí vytvořit jedinečný systém vlastních privilegií a výhod.
  • liberalistický přístup - vidí v nerovnosti přirozený důsledek a impuls systémů nabídky a poptávky sociálních rolí. Strach z chudoby je motivačním zdrojem a nástrojem výkonu a osobní usilovnosti.
  • sociální - obviňuje z chudoby nerovný přístup k existenčním a společenským zdrojům a k majetku. Nerovnost vysvětlují tak, že jedni mají ve svých rukou moc a kontrolu, zatímco druzí jsou podřízeni této moci a kontrole.

V společnosti vzniká i vnitřní uspořádání společnosti, na jehož základě se sociální zdroje nerovnoměrně rozdělují mezi jednotlivce i sociální skupiny. Toto uspořádání společnosti má vždy hierarchickou podobu a připomíná pyramidu složenou z jednotlivých vrstev, které se navzájem liší. Jsou odstupňované podle toho, jak se podílejí na využívání společenských zdrojů. Takové uspořádání společnosti označujeme jako sociální stratifikaci (rozvrstvení).

Základní rysy sociální stratifikace podle Jána Sopóciho a Bohumila Búzika (2003): 1. je charakteristikou celé společnosti jako určitého způsobem uspořádaného systému, nikoli pouze výsledkem individuálních rozdílů mezi lidmi, 2. je univerzální – existuje v každé společnosti, i když v rozmanitých podobách, 3. přechází z generace na generaci, 4. ospravedlňují, obhajují a podporují ji ideologie určité části společnosti, ale zároveň ji odmítají a napadají ideologie jiné části společnosti.

Za základ sociální stratifikace se pokládá: Ekonomické postavení – je podmíněno bohatstvím – jednak majetkem, který člověk vlastní, jednak příjmem. Moc – je schopnost jednotlivců a sociálních skupin prosadit vlastní vůli a zájmy společenských záležitostí i přes odpor ostatních. Prestíž – je společenská úcta, obdiv a uznání spojené s určitou sociální pozicí, které se projevuje udělováním vyznamenání, privilegií, společenskou vážností a podobami. V naší kulturní sféře jde zpravidla o míru prestiže odvozené od zajímavé profesní pozice. (Podrobněji Urban, David - Kajanová, Alena - Davidová, Eva, 2008)

Společenské třídy v moderní společnosti nejsou dány ani zákonem ani odvozeny podle pohlaví. Dosahují se v rámci vysoké sociální mobility a spočívají primárně na ekonomických rozdílech. Tedy na vlastnictví a kontrole materiálních zdrojů. Jsou charakterizované neosobními vztahy odvozenými z ekonomických nebo osobních vazeb. Základním klíčem třídní příslušnosti je vlastnictví či povolání, stupeň sebauvedomení, prestiž a odpovídající míra uzavřenosti nebo otevřenosti. (Podrobněji Žiaková Eva, Sčensná Monika. 2009)

Moderní pojetí odrážející spletitost a častou neprůhlednost právě vlastnických vztahů dává přednost pojmu společenská vrstva jako velké skupině osob majících stejné, společensky významné a od ostatních odlišitelné znaky. Jde o soubor osob integrovaných určitou vnitřní vazbou a pocitem důležitosti. Může jít o vrstvu s charakteristickou profesní orientací, zdrojem příjmu, postavením v systému řízení, mocenskou pozicí, životním stylem, hodnotovým zakotvením nebo dokonce tržní spotřebitelskou orientací. Právě příslušnost k určité společenské vrstvě odvozuje sociální status jednotlivce a tím přímo či zprostředkovaně určuje i odpovídající jednání a chování sociální role.

Z uvedených důvodů se problém chudoby považuje za neřešitelný. Vyskytuje se také jako globální jev, spočívající v rozporu mezi expanzivními tendencemi lidských požadavků a populačním růstem na jedné straně a omezeností zdrojů na naší planetě na straně druhé. Na druhé straně je třeba uvažovat o komunitě jako o prostoru, kde se projevují prvky solidarity a kde je možné ovlivňovat faktory, které chudobu vytvářejí a prohlubují.

V budoucnu bude mimo jiné třeba nejen odstraňovat a zmírňovat důsledky chudoby, ale řešit i její příčiny. Nestačí, aby se o chudobě jen hovořilo, ale je třeba přispět k reálným výsledkům řešení tohoto sociálního jevu. Je třeba tvořit nástroje, metody a postupy schopné ovlivnit problematickou část naší reality, jakou je chudoba. V boji proti chudobě nepřijímáme jen řešení existující chudoby, ale především odstraňování příčin vedoucích k jejímu vzniku a šíření. Podpora rozvoje aktivit, které jsou zaměřeny na chudobu a bezdomovectví, je také podporou, kterou má komunit a poskytovat těm, kteří se podujali řešit tento problém v zájmu celé komunity. Nelze se dívat na chudobu jen jako na problém jednotlivců. Tento problém má mnohem širší dimenzi a je stále vázán na celou komunitu. Pokud komunita ochudí, bohatí jedinci ztratí svůj prostor k životu. Budou žít v prostoru ovlivněném chudobou stejně jako sami chudí.

Autor: Doc. JUDr. Mgr. Dušan Šlosár, PhD Literatura:

BALVÍN, J., Šlosár, D., Vavreková, L. 2010. Romové ve spektru mezinárodních vědeckých studií. Wroclaw: Foundation of Social Integration Prom, s.413. ISBN 978-83-928354-3-1.

FABIÁN Anton. 2009. Chudoba od biblických čias po dnes. s. 18-27. In: Migrácia, chudoba, nezamestnanosť: zborník príspevkov z vedeckej konferencie s medzinárodnou účasťou konanej dňa 11.12.2009 v Košiciach. Košice: KSK, s. 49-59. ISBN 978-80-970306-0-5.

HANGONI, T. Sociálny pracovník. In. Ondrušová, Z. a kol.: Základy sociálnej práce. Brno: MSD Brno, 2009. s. 45 – 66. ISBN 978-80-7392-109-5.

KOČIŠOVÁ Agnesa, KRÁLIKOVÁ Viera, ŠIŇANSKÁ Katarína. 2009. Hľadanie potenciálov sociálnej práce v problematike migrácie v Slovenskej republike. In: Migrácia, chudoba, nezamestnanosť: zborník príspevkov z vedeckej konferencie s medzinárodnou účasťou konanej dňa 11.12.2009 v Košiciach. Košice: KSK, s. 49-59. ISBN 978-80-970306-0-5.

KOTRÁDYOVÁ K., KALANIN P. 2008. Slovensko v Európe a jeho bezpečnostné riziká vzhľadom na marginalizované skupiny obyvateľstva. s. 64-69 In: Stratégie vo vzťahu k marginalizovaným skupinám. Košice : KSK, 121 s. ISBN 978-80-969932-1-5.

LEŠKOVÁ, L. - Bašistová, A. – Krajňáková, E. 2007. Podoby chudoby v súčasnosti a možnosti riešenia etnickej chudoby. In: Lešková, L. (edit.): Odkaz svätej Alžbety, Košice: TF KU v Ružomberku, s. 151-160. ISBN 978-80-89138-85-2.

LOVAŠOVÁ Soňa. 2009. Násilie v práci s.94-99 In: Drogová prevencia v sociálnej práci. Košice : KSK, 141 s., ISBN 978-80-970251-8-2.

RUŽIČKA Vojtech. 2009. Chudoba a bezdomovectvo v SR ako sociálny problém. s. 164-171 In: Migrácia, chudoba, nezamestnanosť: zborník príspevkov z vedeckej konferencie s medzinárodnou účasťou konanej dňa 11.12.2009 v Košiciach. Košice: KSK, s. 49-59. ISBN 978-80-970306-0-5.

SEDLÁKOVÁ Mária. 2009. Aspekty chudoby. s. 38-42. In: Migrácia, chudoba, nezamestnanosť: zborník príspevkov z vedeckej konferencie s medzinárodnou účasťou konanej dňa 11.12.2009 v Košiciach. Košice: KSK, s. 49-59. ISBN 978-80-970306-0-5.

URBAN, David - KAJANOVÁ, Alena - DAVIDOVÁ, Eva (2008). Possible Risks in the Romany Child Development. Journal of Health Science Management and Public Health, 2, (9). 236-246.

VAŠUTOVÁ, Maria., PANÁČEK, Michal. 2010. Některé aspekty smysluplnosti života u sociálních pracovníků. In: Konference sociálních pracovníků Ostrava 2010. Evropský rok boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení, Havířov: INFO PRESS s.r.o., 8s. ISBN 978-80-254-7445-7.

ŽIAKOVÁ, Eva, SČENSNÁ, Monika. 2009. Zmysel života dlhodobo nezamestnaných. Špecifiká sociálnej práce s touto skupinou klientov. In: ŠLOSÁR, Dušan. 2009. Migrácia – chudoba – nezamestnanosť. Zborník príspevkov z vedeckej konferencie s medzinárodnou účasťou. Košice: Košický samosprávny kraj, s. 28-37. ISBN 978 -80-970306-0-5.

Příspěvek byl publikován ve sborníku z konference ,,Inklúzia sociálne vylúčených a modely fungovania nízkoprahových zariadení na Slovensku', kterou zorganizovala Depaul Slovensko, nezisková organizace v Bratislavě dne 26. října 2010. Recenzenti sborníka: Ing. Mgr. Juraj Barát, Mgr. Jaroslava Poloňová, PhD. Vydavatel: DEPAUL SLOVENSKO, nezisková organizace, Bratislava 2010 ISBN: 978-80-970578-2-4