Patologické hraní – prevalence a diagnostika – globální dimenze

Patologické hraní – prevalence a diagnostika – globální dimenze

ÚVOD

Neustále rostoucí trend hraní hazardních her je důsledkem normalizace tohoto chování v běžné populaci. K tomu přispívají média a v současnosti i takzvaná „virtuální společnost“, v rámci níž je běžné hrát hazardní hry virtuálně, a to kdekoliv a kdykoliv. Problematika patologického hráčství začala být velmi aktuální po transformačním období souvisejícím s možností propagovat a provozovat hazardní hry prostřednictvím výherných hracích automatů. Hazardní hraní v té době se však ani zdaleka nepřibližovalo frekvenci a variabilitě hazardního hraní v současnosti. Atrakce hazardních her vzhledem k dostupnosti v reálných kasinech a herenách, ale i virtuálních kasinech a herenách, neustále stoupá, což je varovný signál pro další generace i morální, kulturní a hodnotové normy a systémy ve společnosti.

V návaznosti na behaviorální, humanitní vědy je třeba zdůraznit fakt, že patologické hráčství je prokazatelně invalidizující onemocnění poruchy kontroly impulzů (Hroncová a kol. 2006), které je spojeno se zvanou obsedantně-kompulzivní poruchou. Hráčské chování je v mnoha případech příčinou rozpadu osobních, rodinných i pracovních vztahů, avšak problémy v rodinné a vztahové oblasti mohou být pro tento typ chování také predispoziční.

PREVALENCE PATOLOGICKÉHO HRAČSTVÍ

Genezi vývoje závislosti na hazardních hrách je možné datovat od roku 1975. V tomto roce se předpokládalo, že 68 % osob z celkové dospělé populace v Spojených státech amerických (USA) mělo zkušenost s hraním hazardních her. V roce 1998 to bylo již 86 % z celkové dospělé populace. V dané statistice jsou zahrnuty všechny tehdejší tradiční formy hazardních her (kasino, loterie, dostihy). Poker a internetové hraní bylo zaznamenáváno až v následujícím období. V roce 2001 to bylo až 10 % dospělých hráčů, kteří byli přiřazeni k problémovým hráčům (3–4 % z celkové populace) v rámci USA. Už v tomto období statistiky napovídaly, že počet patologických hráčů na celém světě roste. Prevalence patologického hráčství v roce 2001 v americké i evropské populaci byla 1–3 %. V případě adolescentů bylo toto číslo podstatně vyšší. Šlo až o 9 % v rámci problémového hraní a 4 % v rámci patologického hráčství. Tyto údaje byly základem pro vytvoření prvních a v současnosti nejznámějších organizací, které bojovaly proti závislosti na hazardních hrách („Gamblers Anonymous“; „The National Council on Problem Gambling“; „Gam-Anon“) (Šerý, 2001).

Výsledky systematického přehledu empirických zjištění od roku 2000 do roku 2015 Calada a Griffiths (2016) prokázaly, že i přes chybějící statistické údaje ze některých zemí světa je prevalence problémového hazardního hraní od 0,12 % do 5,8 % z celkové populace ve světě, přičemž v Evropě je prevalence od 0,12 % do 3,4 %. Z pohledu diferenciace mezi zeměmi je zřejmé, že nejvyšší prevalenci výskytu problémového hazardního hraní u dospělé populace z globální perspektivy má Severní Amerika, a to od 2 % do 5 %. Nejnižší prevalence byla zjištěna v Oceánii, a to od 0,4 % do 0,7 % (Calado, Griffiths, 2016). Prevalence patologického hráčství na asijském kontinentě je odhadována od 0,5 % do 5,8 % a v Evropě od 0,1 % do 3,4 % (Kun et al., 2012; Planzer, Gray, Shaffer, 2014; Meyer et al., 2015; Meyer, Hayer, Griffiths 2008). Nejvyšší prevalence patologického hráčství je dlouhodobě zaznamenávána v Hongkongu (Brodbeck, Duerrenberger, Znoj, 2009). Z hlediska současného stavu je prevalence problémového hazardního hraní u adolescentů odhadována od 1,6 % až 5,3 % z celkové populace ve světě (Molinaro et al., 2014).

Při hodnocení prevalence v jednotlivých zemích světa je třeba zohlednit také mezikulturní rozdíly a specifika (Kun et al. 2009). Podle průměru výsledků z různých studií je v jednotlivých evropských zemích prevalence problémového hazardního hraní různá, a to v Belgii od 0,4 % do 1,6 % u dospělých jedinců (muži: 2,3 %, ženy: 1,8 %) a od 3,2 % do 4 % u adolescentů (Druine et al. in Calado, Griffiths, 2016); v Rakousku od 0,4 % do 0,7 % (Kalke et al. in Calado, Griffiths, 2016); v Norsku 0,15 % do 1,7 % (Bakken et al., 2009; Lund, Nordlund, 2003; Götestam, Johansson, 2003); v Portugalsku 0,2 % (Lopes, 2009); ve Slovinsku od 0,46 % do 1,46 % (Nakarovič et al., 2008); v České republice od 1,3 % do 2,3 % (Mravčík et al., 2014; Szczyrba et al., 2015); ve Francii od 0,4 % do 2,2 % (Costes et al. in Calado, Griffiths, 2016); v Německu od 0,2 % do 0,6 % (Sassen et al., 2011; Buth, Stöver, 2008; Bühringer et al., 2007; Meyer et al., 2015); ve Švýcarsku od 1,6 % do 2,2 % (Bondolfi, Osiek, Ferrero, 2000; Bondolfi et al., 2008; Brodbeck, Duerrenberger, Znoj, 2009); v Dánsku od 0,3 % do 3,4 % (Bonke, Borregaard, 2006; Ekholm et al., 2012; Laansoo, Niit, 2009); ve Finsku od 1,5 % do 2,2 % (Raisamo et al., 2014; Castrén et al., 2013); ve Velké Británii od 0,5 % do 0,9 % (Wardle et al., 2007; Wardle, D'Souza, Farrel, 2009; Wardle et al. 2014); v Itálii od 1,2 % do 6,1 % (Bastiani et al., 2011; 2013; Brabaranelli, 2010); v Severním Irsku od 2,2 % do 4,8 % (Northern Ireland Statistics and Research Agency, 2010); v Maďarsku od 1,9 % do 5,3 % (Paksi et al., 2009); v Nizozemsku od 1 % do 1,5 % (Bieleman et al., 2011; Goudriaan, 2014; De Bruin et al., 2006); ve Španělsku od 0,18 % do 0,92 % (Becona, 2004); ve Švédsku od 2 % do 3,9 % (Abbott et al., 2014; Volberg et al., 2001).

Williams, Volberg a Strevens (2012) uvádějí, že patologické hráčství je významný problém ve vztahu k veřejnému zdraví v mnoha zemích, a to představuje odhadem 0,5 % až 7,6 % případů problémů s patologickým hráčstvím na celém světě u dospělé populace. Průměr mezi všemi zeměmi je podle těchto autorů na úrovni 2,3 %. Vliv výskytu patologického hráčství a problematiky veřejného zdraví dále rozpracovávají také Schaffer a Korn (2002) a Williams, Lee a Back (2013).

Okuda et al. (2009) potvrzují, že hráčské aktivity jsou v současnosti součástí každé kultury. Výzkumné poznatky týkající se patologického hráčství poukazují na to, že i přesto, že u většiny jedinců, kteří hrají hazardní hry, se současně nevyvine závislost na těchto hrách, toto riziko hrozí 1–3 % dospělé hráčské populace. V případě, že odlišíme patologické hráčství od problémového hraní, byla prevalence problémového hazardního hraní v minulém období přibližně na úrovni 5,5 % (Shaffer et al. 1999). Shaffer, Hall a Vander Bilt (1999) provedli podrobnou metaanalýzu 119 studií za 20 let (1974–1997). Výsledky analýzy v souvislosti s výskytem problémového kompulzivního hazardního hraní prokázaly prevalenci 2,9 % z celkové populace. Jako patologičtí hráči bylo klasifikováno 0,8 % z celkové populace. Novější studie (1994–1997) ukázaly prevalenci problémového hazardního hraní na úrovni 4,9 % a patologického hraní na úrovni 1,3 % (Perkins et al., 2007).

Výzkumné studie také uvádějí, že jedinci v adolescentním věku jsou výrazně více ohroženi vzniku závislosti na hazardních hrách ve srovnání s dospělou populací. Csémy na základě výsledků z Evropské školské studie (2007) uvedl, že denně nebo téměř denně hrají hazardní hry 1,1 % chlapců ve věku 16 let. V rámci tohoto zjištění odborníci zastávají názor, že jde již o patologické hráče, protože v tomto věku je rychlý průběh vzniku a prohlubování hráčské závislosti (In Nešpor et al., 2011).

Ve Velké Británii byl výskyt patologického hráčství v období kolem roku 2000 na úrovni 0,8 % (Sproston et al., 2000). V asijském regionu se prevalence patologického hráčství v současnosti pohybuje na úrovni 0,07 % až 2,66 %. Závisí to na dostupnosti legálních možností hraní v rámci kulturních odlišností jednotlivých zemí (Liu, Luo, Hao, 2013).

Výsledky jednotlivých studií uváděly v tom období podobnou procentuální prevalenci výskytu patologického hráčství v celkové populaci. Důležité je také podotknout, že u psychiatrických pacientů je vyšší riziko vzniku závislosti na hazardních hrách. V tomto případě se čísla pohybovala v rozmezí 6–12 % populace psychiatrických pacientů. Tento poznatek uvádějí Sproston, Erens a Orford (2000). Výskyt i v této cílové skupině je v současnosti rozhodně vyšší.

Thomas et al. (2017) z pohledu současného stavu v mezinárodních souvislostech uvádí odhadovanou prevalenci 2,3 %. Mezinárodní studie uvádějí z hlediska různých států různou prevalenci v rozmezí od 0,5 % do 7,6 %. Nejnižší prevalence (0,5 %) je odhadována v Dánsku a Norsku a nejvyšší v Hongkongu (7,6 %). Odhadovaná prevalence patologického hráčství v Austrálii je 2,1 %, přičemž rozmezí v jednotlivých regionech je od 0,7 % do 2,6 % (Williams, Volberg, Stevens, 2012). Vzhledem k uvedeným výsledkům z hlediska geneze a současného stavu prevalence problémového hazardního hraní je zřejmé, že jeho výskyt se v čase neustále zvyšuje.

DIAGNOSTICKÉ NÁSTROJE URČENÉ K MĚŘENÍ PROBLÉMŮ S HAZARDNÍM HRANÍM

Prevalence problémového a patologického hráčství je zpravidla ověřována metodou SOGS („The South Oaks Gambling Screen“) a jeho modifikovanou verzí určenou pro adolescenty SOGS-RA („The South Oaks Gambling Screen – Revised Adolescent“). K identifikaci problémových hráčů je určena i metoda GA-20 („Gamblers Anonymous 20 Questions“), „Lie/Bet Questionnaire“ a G-SAS („Gambling Symptom Assessment Scale“). Další výzkumné metody zaměřené na diagnostiku patologického hráčství jsou GBI („Gambling Behaviour Interview“), DSM-IV-MR („DSM-IV Multiple Response“), EIGHT („Early Intervention Gambling Health Test“), DIGS („Diagnostic Interview for Gambling Schedule“), NODS („National Opinion Research Center DSM-IV – Screen for Gambling Problems“), MAGS („Massachusetts Gambling Screen“), TLFB („Time-Line Follow-Back“) a GAM-IV („Gambling Assessment Module“).

Existuje také řada dalších výzkumných metod, které jsou aplikovány na konkrétní charakteristiky poruchy, respektive osobnosti závislého jedince. V našich podmínkách byl vytvořen jeden výzkumný nástroj určený k vyšetření míry závažnosti hazardního hraní, BBDPH, jehož autorem je Nábělek a Vongrej (2006). V případě tohoto výzkumného nástroje je však jeho skórování a vyhodnocování nejasně specifikované, protože výzkumný nástroj ještě nebyl standardizován ani porovnáván s kontrolními skupinami běžné populace.

Známé jsou také některé výzkumné nástroje, které měří závažnost hráčských symptomů a souvisejících proměnných u adolescentů a mladých dospělých. Jsou to například SOGS-RA („The South Oaks Gambling Screen Revised for Adolescents“); MAGS („The Massachusetts Gambling Screen“); CAGI („The Canadian Adolescent Gambling Inventory“); GABSA („The Gambling Addictive Behavior Scale for Adolescents“) a GPSS („The Gambling Problem Severity Subscale“). Systematický přehled reliablity uvedených výzkumných nástrojů od roku 2006 do roku 2015 poskytli Edgren et al. (2016).

ZÁVĚR

Z pohledu odborné veřejnosti se problematika hraní hazardních her opírá spíše o medicínské a psychologické poznatky v kontextu sociálních věd a teorií, které se snaží vysvětlit kauzalitu tohoto sociálně-patologického jevu. Přínosné z hlediska komplexního poskytnutí údajů, faktů a teorií v oblasti patologického hráčství se nám jeví být nejen vybrané publikace, ale i odborné a vědecké časopisy. V tomto případě však musíme uvést, že v našich podmínkách výrazně chybějí nejen odborné publikace zaměřené na problémy s hazardním hraním, ale také vědecké články.

Z pohledu současného stavu v našich podmínkách je možné mezi odbornými časopisy, v nichž lze nalézt i témata týkající se této problematiky, přiřadit například slovenský časopis „Alkoholizmus a drogové závislosti“ a český časopis „Adiktologie“.

Mezinárodní časopisové databáze, které nabízejí odborné a vědecké články zaměřené výlučně na problematiku patologického hráčství, jsou Journal of Gambling Studies; International Gambling Studies; Asian Journal of Gambling Issues and Public Health; Journal of Gambling Issues; Journal of Gambling Study; Journal of Gambling Business and Economics; Journal of Gambling and Commercial Gaming Research a Journal of Gambling Behaviour. Okrajově nabízejí články zaměřené na problematiku patologického hráčství také další odborné a vědecké časopisy týkající se závislostního chování obecně, například Journal of Behavioral Addictions; Addiction; International Journal of Mental Health and Addiction; Addiction Biology; Psychology of Addictive Behavior; European Addiction Research; Journal of Addictive Diseases; Addictive Behaviors a American Journal on Addictions.

V závěru můžeme na základě faktů uvedených v článku doufat, že se problematice patologického hráčství začne věnovat více odborníků v rámci humanitních věd, čímž se zdůrazní bio-psycho-sociální paradigma závislosti tohoto typu, stejně jako multifaktoriální paradigma. V našich podmínkách je odborně prezentována ve většině případů jen biologická perspektiva a zčásti psychologická. V České republice pak stojí za zmínku adiktologická perspektiva, která rovněž rozpracovává problematiku patologického hráčství.

Autor: PhDr. Michaela Dávidová, PhD. Seznam zkratek a značek

BBDPH – Banskobystrický dotazník patologického hráčství; CAGI – („Canadian Adolescent Gambling Inventory“); Metoda zaměřená na zjišťování prevalence problémového a patologického hráčství u adolescentů; DIGS – („Diagnostic Interview for Gambling Schedule“); Diagnostický strukturovaný a standardizovaný rozhovor zjišťující historii jedince, který hraje hazardní hry; DSM-IV-MR – („Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders IV Multiple Response“); Desetpoložkový dotazník určený k měření diagnostických kritérií dospělých patologických hráčů; EIGHT – („Early Intervention Gambling Health Test“); Diagnostický nástroj určený pro ověřování patologického hráčství v běžné populaci; GAM-IV – („Gambling Assessment Module“); Metoda určená pro diagnostiku sedmi různých typů hazardního hraní; GABSA – („Gambling Addictive Behavior Scale for Adolescents“); Metoda zaměřená na zjišťování prevalence problémového a patologického hráčství u adolescentů; GFS – („The Gambling Follow-up Scale“); Škála zaznamenávající pokračování v hazardním hraní; GPSS – („Gambling Problem Severity Subscale“); Metoda zaměřená na zjišťování prevalence problémového a patologického hráčství; G-SAS – („Gambling Symptom Assessment Scale“); Hodnoticí škála symptomů patologického hráčství; GA-20 – („The Gamblers Anonymous 20 Questions“); Dotazník 20 otázek Organizace anonymních patologických hráčů, podle kterých je možné identifikovat problémové hazardní hraní; GBI – („Gambling Behaviour Interview“); Diagnostický nástroj hodnotící patologické hráčství za poslední rok; MAGS – („Massachusetts Gambling Screen“); Massachusettský hráčský dotazník určený k zjišťování hráčských problémů u mladistvých i dospělých jedinců; NODS – („National Opinion Research Center DSM-IV – Screen for Gambling Problems“); Metoda ověřující problémy s hazardním hraním v běžné populaci; SOGS – („South Oaks Gambling Screen“); Výzkumná metoda zaměřená na zjišťování prevalence problémového a patologického hazardního hraní; SOGS-RA – („South Oaks Gambling Screen – Revised Adolescent“); Metoda zaměřená na zjišťování prevalence problémového a patologického hráčství – revidovaná verze určená pro adolescenty; TLFB – („Time-Line Follow-Back“); Metoda určena pro retrospektivní hodnocení hazardního hraní.

Genéza – vývoj, historický průběh. Obsesívno-kompulzívní porucha – nutkavá potřeba opakovaně zabývat se libovolnými, většinou odpudivými, nepříjemnými myšlenkami, představami, impulzy, často násilného, obscénního či nesmyslného rázu, nebo činnostmi spojenými s nepříjemnými pocity a vyplývající z nich úzkostí. Úzkost mizí až po provedení opakovaného rituálu nebo úkonu. (Hartl, Hartlová, 2010). Prevalence – převaha; převládání; dominance; výskyt. (Tisovičová, 2007; Hartl, Hartlová, 2010). Reliabilita (reliabilní) – spolehlivost; věrohodnost; odolnost výzkumného nástroje, textu, postupu vůči chybám (vliv pozorovatele, prostředí, instrukce a únavy, nestability v čase). Schopnost dosahovat při opakovaném měření a za stejných podmínek těchž výsledků. (Tisovičová, 2007). O dobré reliabilitě hovoříme tehdy, když má test nebo výzkumná metoda opakovaně konzistentní výsledky. Pokud by test při jiné výzkumné vzorku neposkytl podobné výsledky, hovořili bychom o nedostatečné reliabilitě (spolehlivosti) testu. Reliabilita se obvykle hodnotí podle korelace dvou souborů a jejich získaných výsledků. Pokud je korelace obou forem testu vysoká, hovoříme o „paralelní reliabilitě“. (Nolen-Hoeksema et al. 2012). Validita (validní) – určuje, zda test, respektive výzkumná metoda skutečně měří to, co má měřit. (Nolen-Hoeksema et al., 2012).

Seznam bibliografických odkazů

ABBOTT, M. et al. 2016. Gambling and problem gambling in Victoria, Australia: Changes over 5 years. In Journal of Gambling Studies, 2016. ISSN 1573-3602. Rok XXXII. č. 1. s. 47-78.

BAKKEN, I. J. et al. 2009. Gambling behavior and gambling problems in Norway 2007. In Scandinavian Journal of Psychology, 2009. ISSN 1467-9450. Rok L. č. 4. s. 333-339.

BARBARANELLI, C. et al. 2013. Estimating the prevalence of adult problem gambling in Italy with SOGS and PGSI. In Journal of Gambling Studies, 2015. ISSN 1573-3602. Rok IIXXX. č. -. s. 1-24.

BASTIANI, L. et al. 2011. Complex factors and behaviors in the gambling population of Italy. In Journal of Gambling Studies, 2011. ISSN 1573-3602. Rok IXXX. č. 1. s. 1-13.

BECONA, E. B. 2004. Prevalencia del juego patológico en Galicia mediante el NODS. Descenso de la prevalencia o mejor evaluación del trastorno? [Assessing the prevalence of pathological gambling in Galicia using the NODS: Decrease in prevalence or improved evaluation of disorder?]. In Adicciones, 2004. ISSN 0214-4840. Rok XVI. č. 3. s. 173-184.

BIELEMAN, B. et al. 2011. Gokken in kaart: Tweede meting aard en omvang kansspelen in Nederland [Mapping Gambling: Second Measurement on Nature and Extent of Gambling in the Netherlands]. Groningen-Rotterdam, The Netherlands : Intraval, 2011. 151 s. ISBN 978-90-8874-126-5.

BONDOLFI, G. et al. 2008. Prevalence of pathological gambling in Switzerland after the opening of casinos and the introduction of new preventive legislation. In Acta Psychiatrica Scandinavica, 2008. ISSN 1600-0447. Rok CXVII. č. 3. s. 236-239.

BONDOLFI, G. – OSIEK, C. – FERRERO, F. 2000. Prevalence estimates of pathological gambling in Switzerland. In Acta Psychiatrica Scandinavica, 2000. ISSN 1600-0447. Rok CI. č. 6. s. 473-475.

BONKE, J. – BORREGAARD, K. 2006. Ludomani i Danmark: Udbredelsen af pengespil og problemspillere [Pathological gambling in Denmark: Prevalence of gambling and pathological gamblers]. [online]. Copenhagen : Socialforskningsinstituttet, 2006. 81 s. [citováno 2017-08-01]. Dostupné na internetu: https://pure.sfi.dk/ws/files/e9a5661de63850a4412dc7fad44c7226 .

BRODBECK, J. – DUERRENBERGER, S. – ZNOJ, H. 2009. Prevalence rates of at risk, problematic and pathological gambling in Switzerland. In European Journal of Psychiatry, 2009. ISSN 0213-6163. Rok XXIII. č. 2. s. 67-75.

BUTH, S. - STÖVER, H. 2008. Glücksspielteilnahme und Glücksspielprobleme in Deutschland: Ergebnisse einer bundesweiten Repräsentativbefragung [Gambling and gambling problems in Germany: Results of a national survey]. In Suchttherapie, 2008. ISSN 1439-9903. Rok IX. č. 1. s. 3-11.

BÜHRINGER, G. et al. 2007. Pathologisches Glücksspiel in Deutschland: Spiel- und Bevölkerungsrisiken [Pathological gambling in Germany: Gambling and population based risks]. In Sucht, 2007. ISSN 1664-2856. Rok LIII. č. 3. s. 296-307.

CALADO, F. – GRIFFITHS, M. D. 2016. Problem gambling worldwide: An update and systematic review of empirical research (2000-2015). In Journal of Behavioral Addictions, 2016. ISSN 2063-5303. Rok V. č. 4. s. 592-613.

CASTRÉN, S. et al. 2013. An analysis of problem gambling among the Finnish working-age population: A population survey. In BMC Public Health, 2013. ISSN 1471-2458. Rok 13. č. 6. s. 519-528.

DE BRUIN, D. et al. 2006. Meerspelers. Meerjarige monitor en follow-uponderzoek naar amusementscentra en bezoekers [Diversive Gambling: Multiple Year Monitor and Follow-up Survey into Amusement Arcades and Visitors]. Utrecht, Amsterdam : CVO, Universiteit van Amsterdam, 2006. 196 p. ISBN 90-71772-40-3.

EDGREN, R. et al. 2016. Reliability of Instruments Measuring At-Risk and Problem Gambling Among Young Individuals: A Systematic Review Covering Years 2009-2015. In Journal of Adolescent Health, 2016. ISSN 1054-139X. rok LVII., č. 1. s. 600-615.

EKHOLM, O. et al. 2012. The prevalence of problem gambling in Denmark in 2005 and 2010: A sociodemographic and socioeconomic characterization. In International Gambling Studies, 2012. ISSN 1445-9809. Rok XXX. č. 1. s. 1–10.

GOUDRIAAN, A. E. et al. 2006. Neurocognitive Functions in Pathological Gambling: a Comparison with Alcohol Dependence, Tourette Syndrome and Normal Controls. In Addiction, 2006. ISSN 1360-0443. Rok LI. č. 4. s. 534-547.

GÖTESTAM, K. G. – JOHANSSON, A. 2003. Characteristics of gambling and problematic gambling in the Norwegian context: A DSM-IV based telephone interview study. In Addictive Behaviors, 2003. ISSN 0306-4603. Rok XXVIII. č. s. 189-197.

HARTL, P. – HARTLOVÁ, H. 2010. Velký psychologický slovník. Praha : Portál, 2010. 800 s. ISBN 978-80-7367-686-5.

HRONCOVÁ. J. a kol. 2006. Sociálna patológia pre sociálnych pracovníkov a pedagógov. Banská Bystrica : Pedagogická fakulta UMB, 2006. 252 s. ISBN 80-8083-223-4.

KUN, B. et al. 2012. Gambling in western and eastern Europe: The example of Hungary. In Journal of Gambling Studies, 2012. ISSN 1573-3602. Rok XXVIII. č. 1. s. 27-46.

LAANSO, S. – NIIT, T. 2009. Estonia. In MEYER, G. – HAYER, T. – GRIFFITHS, M. 2009. Problem gambling in Europe. New York : Springer, 2009. ISBN 978-0-387-09486-1. s. 37-52.

LIU, L. – LUO, T. – HAO, W. 2013. Gambling problems in young people: experience from the Asian region. In Current opinion in psychiatry, 2013. ISSN 0951-7367. Rok XXVI. č. 4. s. 310-317.

LOPES, H. 2009. Epidemiologiia da dependência do jogo a dinheiro em Portugal. [online]. Lisbon, Portugal : Universidade Católica Portuguesa, 2009. 63 s. [citováno 2017-08-04]. Dostupné na internetu: http://www.jogoremoto.pt/docs/extra/qSE2sB.pdf .

LUND, I. – NORDLUND, S. 2003. Pengespill og pengeproblemer i Norge [Gambling and monetary issues in Norway]. Oslo : Statens Institutt for Rusmiddelforskning, 2003. 128 s. ISBN 82-7171-246-2.

MAKAROVIČ, M. 2010. K vzorcem problematičnega igranja v Sloveniji. [Towards the Patterns of Problem Gambling in Slovenia]. In R&Research and Discussion, 2010. Rok III. č. 3. s. 21-48.

MEYER, C. et al. 2015. The “Pathological Gambling and Epidemiology” (PAGE) study program: Design and fieldwork. In International Journal of Methods in Psychiatric Research, 2015. ISSN 1557-0657. Rok XXIV. č. 1. s. 11-31.

MEYER, G. – HAYER, T. – GRIFFITHS, M. 2008. Problem gambling in Europe: Challenges, prevention, and interventions. [online]. New York : Springer, 2008. 28 s. [citováno 2017-05-06]. Dostupné na internetu: http://www.jogoremoto.pt/docs/extra/U9z4CV.pdf.

MOLINARO, S. et al. 2014. Country-and individual-level determinants of probable problematic gambling in adolescence: A multi-level cross-national comparison. In Addiction, 2014. ISSN 1360-0443. Rok CIX. č. 12. s. 2089-2097.

MRAVČÍK, V. et al. 2014. Hazardní hraní v České republice a jeho dopady. [online]. Praha : Národní monitorovací středisko pro drogy a závislosti, 2014. 249 s. [citováno 2017-06-01]. Dostupné na internetu: https://www.drogy-info.cz/data/obj_/files/74361e082d2b9ee1a5f9988ba9b407de

NEŠPOR, K. et al. 2011. Jak překonat hazard. Prevence, krátka intervence a léčba. Praha : Portál, 2011. 160 s. ISBN 978-80-262-0009-3.

NOLEN-HEOKSEMA, S. et al. 2012. Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. Praha : Portál, 2012. 888 s. ISBN 978-80-262-0083-3.

OKUDA, M. et al. 2009. Cognitive Behavioral Therapy for Pathological Gambling: Cultural Considerations. In The American Journal of Psychiatry. [online]. 2009, Rok CLXVI., č. 12. [citováno 2016-02-04]. p. 1325-1380. Dostupné na internetu: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2789341/pdf/nihms131500.pdf. ISSN 1535-7228.

PAKSI, B. et al. 2009. A magyar népesség addiktológiai problémái: az Országos Lakossági Adatfelvétel az Addiktológiai Problémákról (OLAAP) reprezentatív felmérés módszertana a minta leíró jellemzői. [Addictive behaviors in Hungary: The methodology and sample description of the national survey on addiction problems in Hungary (NSAPH)]. In Mentalhigiene es Pszichoszomatika, 2009. ISSN 1786-3759. Rok X. č. 4. s. 273-300.

PERKINS, A. et al. 2007. Pathological Gambling Treatment Literature Review. [online].Second Edition. Atlanta : Georgia State University, 2007. 65 s. ISBN -. [citováno 2017-03-28].Dostupné na internetu: http://www2.gsu.edu/~psyjge/Rsrc/PG_Treatment_%20Literature_Review.pdf .

PLANZER, S. – GRAY, H. M. – SHAFFER, H. J. 2014. Associations between national gambling policies and disordered gambling prevalence rates within Europe. In International Journal of Law and Psychiatry, 2014. ISSN 0160-2527. Rok XXXVII. č. 2. s. 217-229.

RAISAMO, S. U. et al. 2014. The extent and distribution of gambling harm in Finland as assessed by the Problem Gambling Severity Index. In European Journal of Public Health, 2014. ISSN 1464-360X. Rok XXV. č. 4. s. 716-722.

SASSEN, M. et al. 2011. Gambling among adults in Germany: Prevalence, disorder and risk factors. In Sucht, 2011. ISSN 1664-2856. Rok LVII. č. 1. s. 249-257.

SHAFFER, H. J. et al. 1999. Estimating the Prevalence of Disordered Gambling Behavior in the United States and Canada: A research synthesis. In American Journal of Public Health, 1999. ISSN 1541-0048. Rok XIC. č. 2. s. 1369-1376.

SHAFFER, H. J. – HALL, M. N. – VANDER BILT, J. 1999. Estimating the Prevalence of Disordered Gambling in the United States and Canada: A Research Synthesis. In American Journal of Public Health, 1999. ISSN 1541-0048. Rok IXC. č. 9. s. 1369-1376.

SHAFFER, H. J. – KORN, D. A. 2002. Gambling and related mental disorders: A public health analysis. In Annual Review of Public Health, 2002. Rok XXIII. č. 1. s. 171-2012.

SPROSTON, K. – ERENS, B. – ORFORD, J. 2000. Gambling Behaviour in Britain: Results from the British Gambling Prevalence Survey. London : National Centre for Social Research, 2000. 99 s. ISBN -.

SZCZYRBA, Z. et al. 2015. Gambling in the Czech Republic. In Addiction, 2015. ISSN 1360-0443. Rok CX. č. 7. s. 1076-1081.

ŠERÝ, O. 2001. Patologické hráčství. In Psychiatrie pro praxi, 2001. ISSN 1213-0508. Rok II. č. 4. s. 161-164.

THOMAS, S. A. et al. 2017. The Problem Gambling Research Study (PROGRESS) research protocol: a pragmatic randomised controlled trial of psychological interventions for problem gambling. In BMJ Open Journal, 2017. ISSN 2044-6055. Rok V. č. 1. s. 1-16.

TISOVIČOVÁ, A. 2007. Poruchy správania a ich klasifikácie. Ružomberok : Katolícka univerzita – pedagogická fakulta, 2007. 114 s. ISBN 978-80-8084-161-4.

VOLBERG, R. A. et al. 2001. Prevalence and risks of pathological gambling in Sweden. In Acta Psychiatrica Scandinavica, 2001. ISSN 1600-0447. Rok CIV. č. 3. s. 250-256.

WARDLE, H. et al. 2014. Gambling behaviour in England and Scotland. [online]. Birmingham : Gambling Commission, 2014. 161 s. [citováno 2017-06-04]. Dostupné na internetu: http://www.gamblingcommission.gov.uk/PDF/survey-data/Gambling-behaviour-in-England-and-Scotland-Findings-from-the-Health-Survey-for-England-2012-and-Scottish-Health-Survey-2012.pdf .

WARDLE, H. et al. 2007. British gambling prevalence survey 2007. [online]. United Kingdom : The Gambling Commission, 2011. [citováno 2017-08-03]. Dostupné na internetu: http://www.nationalcasinoforum.co.uk/wp-content/uploads/2013/11/British-Gambling-Prevalence-Survey-2007.pdf.

WARDLE, H. – D'SOUZA, J. – FARRELL, M. 2009. Gambling behaviour. In MCMANUS, S. et al. 2009. Adult Psychiatric Morbidity in England. London : National Centre for Social Research, 2009. 441 p. ISBN 978-19045-999-4-4. s. 199-208.

WILLIAMS, R. J. – LEE, C. K. – BACK, K. J. 2013. The prevalence and nature of gambling and problem gambling in South Korea. In Social Psychiatry and Psychiatric Epidemiology, 2013. ISSN 1433-9285. Rok IIL. č. 5. s. 821–834.

WILLIAMS, R. J. – VOLBERG, R. A. – STEVENS, R. M. G. 2012. The population prevalence of problem gambling: Methodological influences, standardized rates, jurisdictional differences, and worldwide trends. [online]. Report prepared for the Ontario Problem Gambling Research Centre and Ontario Ministry of Health and Long Term Care, 2012. [citováno 2017-07-30]. Dostupné na internetu: https://www.uleth.ca/dspace/bitstream/handle/10133/3068/2012-PREVALENCE-OPGRC%20(2).pdf.