Úvod
Slovo supervize je složeno ze dvou latinských slov – super, tj. nadprůměrnost a videre, tj. vidění, poznání. Jedná se o označení činnosti spojené se zrakovým smyslovým vnímáním. V doslovném překladu to znamená nadprůměrnou vizi do budoucnosti. Úlohou supervize je dávat sociálním pracovníkům dostatečné podněty k tomu, aby hledali nové způsoby při výkonu profese. Supervize je v mnoha oblastech stále neznámá. Její postupné rozšiřování bude čím dál více prospěšné pro celou společnost. Cílem supervize je dávat sociálním pracovníkům podněty hledat nové způsoby při řešení ekonomických a psychosociálních problémů klienta. Nabízí možnosti zkvalitňování práce při výkonu profese v oblasti sociální práce. Supervize je poradenskou metodou, která se používá ke zvýšení kvality profesní činnosti.
Supervizor – profesionál
Profesionální supervizor při výkonu své profese stojí před mnoha výzvami. Aby mohl vykonávat tuto činnost, je třeba mít přirozené vlohy. Empatie, konstruktivnost řešení konfliktů a emoční vyrovnanost jsou nezbytné.
Dalšími potřebnými předpoklady je vysokoškolské studium, přičemž mezi doporučené obory patří sociální práce. Po skončení vysoké školy musí budoucí supervizor absolvovat akreditovanou přípravu supervizora podle ustanovení zákona o sociálních službách č. 448/2008 Z. z. Motivace je zde silným motivačním faktorem. Po absolvování vysoké školy a akreditované přípravy supervizora je vedle motivace a přirozených vloh nezbytná samotná praxe. Jen prostřednictvím praxe může docházet ke zdokonalování profesionálních dovedností supervizora. Samotný supervizor po absolvování supervizního výcviku a výkonu praxe nemá zaostávat v dalším vlastním studiu, které je pro něj nápomocné v profesi. Tímto má zvyšovat svou odbornost. Má ji konfrontovat s teorií a vlastní praxí. Takto může profesně růst.
Kromě toho má být supervizor osobně nasazený při řešení složitosti problémů. Vyžaduje se jeho osobitý přístup. Emoční vyrovnanost a zaujetí neutrálního postoje při pohledu na problémy ze strany supervizora jsou žádoucí.
Princip osobního angažmá a zároveň požadavek neutrality kladou značné nároky na emoční rovnováhu a výkonnostní složku sociálních pracovníků. 1 Dobrou předpokladu k tomu je, když supervizor pochází z externího prostředí, které není zataženo do problémů organizace, na rozdíl od interních zaměstnanců. „Od supervizora se vyžaduje profesionalita a přirozená lidskost projevující se respektem, empatií a tolerancí, což je předpokladem profesionálního vystupování v zařízeních sociálních služeb.“ 2 Supervizor poskytuje své odborné schopnosti pracovníkům v sociálních službách. „Poskytovatel sociální služby musí respektovat a podporovat rozvoj schopností, dovedností a znalostí svých zaměstnanců i prostřednictvím supervize.“ 3 Lepší seznámení se zaměstnanci pomáhá při efektivnějším dosahování pracovních cílů sociálních zařízení.
Supervize se vyskytuje v jednotlivých organizacích. Může jít o jednotlivé podniky s rozsáhlejší organizací práce a komplexnější strukturou jejich fungování. Cílem supervizora je hledat řešení, zpracovávat konflikty vznikající na pracovišti, v komunikaci a ve vztazích na pracovišti. Supervizor má kontrolovat naplňování stanovených úkolů vycházejících ze supervize. Kromě toho může supervizor korigovat neefektivní postupy, které se v organizaci vyskytují. Také může ověřovat správnost postupů práce s klienty, se skupinou i s rodinou. Supervize může být prevencí před chybnými rozhodnutími, která by mohla negativně působit na samotného klienta.
Supervize patří mezi efektivní nástroje eliminace již vzniklého syndromu vyhoření. Syndrom vyhoření představuje vážný stav, kdy sociální pracovník je frustrovaný výkonem profese. Nakonec po nevyřešení tohoto syndromu může klesnout nejen kvalita jeho práce, ale i konečný a definitivní odchod z profese v oblasti sociální práce.
„Syndrom vyhoření je fenoménem této doby, kdy člověk v jakékoli pracovní pozici zapomene na svou rodinu, přátele, volný čas.“ 4 Syndrom vyhoření představuje vážný stav, který se negativně může přenášet na blízké okolí a rodinu sociálního pracovníka, který jím trpí. Supervize je zde potřebný nástroj k odstraňování tohoto problému.
Supervize hledá možnosti profesního rozvoje a ověřuje správnost pracovních postupů. Hledá alternativy, cesty, možnosti. Vede k efektivnějšímu výkonu profese. Je nápomocná při zvyšování statusu profese.
Funkce supervize
Řídicí funkce supervize se orientuje na usměrňování výkonu supervidovaného v organizaci. Jedná se o dodržování morálních a etických hodnot, právních norem a interních norem organizace, v níž supervidovaný pracuje. Řídicí funkce supervize je manažerskou funkcí. Její výhodou je to, že je často orientovaná na management v rámci organizační struktury organizace. Představuje určitý dohled nad pracovníkem. Ten ho má motivovat ke zlepšení pracovní činnosti a vést k prospěšným změnám. Do této funkce supervize patří efektivnější využívání lidských zdrojů, díky nimž může docházet k funkčnímu plnění cílů organizace. Vzdělávací funkce supervize pomáhá supervidovanému k odbornému rozvoji. Učí ho reagovat na potřeby organizace, společnosti a samotných klientů. Cílem vzdělávací funkce supervize je reflexe a sebereflexe. Do jisté míry jde o pedagogickou činnost supervizora směřující k supervidovanému. Při podpořné funkci supervize je důležité snižovat subjektivní pocity pracovní zátěže a hledat nové způsoby a alternativy, které pomohou eliminovat negativitu při výkonu profese a fungování organizace. Podpůrná funkce supervize má přinášet určitou úlevu od problémů, jejich řešení a dosažení spokojenosti sociálních pracovníků.
V rámci vymezení supervize vedle funkcí známe několik forem supervize. Supervizi můžeme dělit podle hlediska: 5
- vztahu mezi supervizorem a supervidovaným,
- přítomnosti supervizora,
- naléhavosti,
- počtu supervidovaných.
Z hlediska vztahu mezi supervizorem a supervidovaným rozlišujeme supervizi vertikální a supervizi horizontální. 6 Ve vertikální supervizi supervizor poskytuje své dovednosti a znalosti. Taková supervize se pojí s výukou a přípravou nových supervizorů. Také vertikální supervize může spočívat v předávání zkušenosti zkušenějším supervizorem méně zkušenému nebo začínajícímu supervizorovi. Ve vertikální supervizi se mohou vyskytovat dva supervizoři, přičemž méně zkušený supervizor je v roli asistenta, pozorovatele a zároveň mu jsou vymezeny jen určité kompetence. Není vyloučeno, že méně zkušený supervizor je pod dohledem zkušenějšího supervizora.
Horizontální supervize je založena na jiném vztahu než vertikální supervize. Ve vertikální supervizi je často vztah nadřízeného supervizora k supervidovanému podřízenému. Horizontální supervize spočívá ve vztahu kolegiální supervize. Jedná se o výměnu zkušeností, vzájemnou podporu, neustálý průběh učení a zdokonalování se v profesi. Také pomáhá při zefektivňování odborných postupů. Cílem této supervize je také profesní růst výkonu činnosti.
Podle přítomnosti supervizora známe přímou a nepřímou supervizi. Přímá supervize spočívá v osobní účasti supervizora. Jeho účast může být přímá. V ní zasahuje do poradenské práce. Také v této supervizi může zastávat pozici pozorovatele. Nepřímá supervize napomáhá poskytovat informace a zjištěné skutečnosti související s konkrétním případem. Často jde již o hotový audiovizuální, nebo audio záznam prostřednictvím dostupných elektronických pomůcek. Během přehrávání záznamu se k tomu může vrátit, analyzovat ho, vést diskusi a tak dospět k hodnocení i stanovení postupů ke zlepšení.
Plánovaná supervize spolu s krizovou supervizí spadají do supervize podle naléhavosti. Plánovaná supervize se řídí podle stanoveného plánu. V plánu jsou dohodnuty schůzky, v nichž už může být naplánovaný její postup. Je typická pro organizace, které si vyžádaly supervizi. Jedná se o supervizi, na kterou se supervizor musí předem připravit a vyžaduje časově náročnější přípravu. Krizová supervize je ta, která je nutně vyžadována na základě naléhavosti. Může jít o mimořádná setkání, která vycházejí z té hlavní, dlouhodobě plánované supervize. Supervize může proběhnout pouze mezi supervizorem a supervidovaným. V tomto případě mluvíme o individuální supervizi. Skupinová supervize se děje mezi supervizorem a kolektivem supervidovaných. O kolektivní supervizi lze hovořit, když se jí účastní alespoň 2 supervidovaní.
Z hlediska počtu supervidovaných osob známe supervizi individuální a skupinovou. Individuální supervize probíhá mezi supervizorem s jedním sociálním pracovníkem. Skupinová supervize probíhá mezi supervizorem s minimálně dvěma sociálními pracovníky.
Z hlediska místa výkonu, resp. z hlediska postavení supervizora je supervize interní a externí. 7
Externí supervize je formou supervize, kde supervizor přichází z prostředí, které je mimo organizaci. Tuto organizaci musí před provedením supervize poznat prostřednictvím informací a dalších ověřených zdrojů. Nevýhodou této supervize je časová náročnost na její přípravu. Kromě toho supervizor danou organizaci poznává během výkonu supervize v organizaci. Je proto nutná jeho předvídavost a promptní reakce. Výhodou této supervize je v tom, že supervizor přichází do cizí organizace. Není ovlivňován fungováním a pracovními vztahy v organizaci. K problémům a jejich řešení se staví více do neutrální pozice.
Při interní supervizi je supervizor členem dané organizace. V ní může vykonávat svou další roli. Jejím přínosem je to, že dobře zná organizační a pracovní strukturu organizace, pracovní vztahy v kolektivu. Nemusí se obeznamovat s organizací a jejím chodem. Informace z externích zdrojů nejsou nutné. Nevýhoda této supervize spočívá v tom, že sám supervizor – kolega v sociální organizaci nemusí být přijat jako někdo jiný, tedy ten, kdo dává nové podněty k řešení konfliktů. Často může být označen jako kolega, jehož práce je ta, kterou vykonává nejčastěji. Také samotný supervizor může být negativně ovlivněn špatnými vztahy v kolektivu. Při řešení problémů může často vstupovat do subjektivity.
Aby byla supervize efektivní, jsou potřeba předsupervizní rozhovory. Probíhají prostřednictvím komunikace s vedením organizací, center a institucí. Vypracuje se projekt, který má obsahovat cíle supervize, místo její realizace, časový harmonogram, její rozsah, také finanční plánování a požadovanou formu supervizních setkání. V projektu se má identifikovat cílová skupina supervidovaných, odpovědnost účastníků kontraktu, monitoring a hodnocení celého supervizního procesu. „Je užitečné zajistit jednoznačnost účelu; skupina musí mít jasno v tom, jak se k tomu staví, ověřit, zda jsou její očekávání reálná. Je třeba si uvědomovat faktor času a počtu klientů, které lze supervidovat.“ 8 V rámci supervize by se měly do pozornosti brát matky starající se o děti. Často tato skupina pracovnic může v organizaci chybět z důvodu péče. „Možnost sladění pracovního života se starostlivostí o rodinu bere ženy s dětmi v potaz častěji. Požadavky na vzdálenost zaměstnání a pracovní dobu se v tomto případě obvykle odvíjejí od provozní doby institucí péče o děti, jako jsou mateřské školy, družiny na základních školách nebo jiné formy střežení dětí.“9 Proto má být předmětem supervize řešení i těchto faktorů, které by měly vést ke kompromisu, respektive spokojenosti obou stran organizace – managementu a zaměstnanců.
Supervize není psychoterapií, ale obsahuje její prvky. Také pracuje s nástroji psychoterapie. Rozdíl mezi supervizí a psychoterapií spočívá v tom, že supervize se orientuje na profesi sociálního pracovníka a její zkvalitnění. Vycházeje z teoretických konceptů sociální práce jako samostatné vědní disciplíny a cílů sociální práce jsou v supervizi očekávané výsledky, změny u jednotlivce, skupiny nebo komunity a jeho sociálního prostředí. 10 Supervize dbá o to, aby sociální pracovník byl lepším profesionálem, ne lepším člověkem. To je již úlohou psychoterapie.
ZÁVĚR
Supervize je stále v mnoha oblastech neznámá. Někdy může být zaměňována s psychoterapií. Je orientovaná spíše na práci a zkušenost sociálního pracovníka. Středu zájmu supervize je profesní aktivita sociálního pracovníka a ne jeho soukromý život. Pozitivní zkušenosti se supervizí v jednotlivých organizacích mohou být motivací pro další organizace jejich uplatňování ve své organizační složce. Takto se postupně může rozšiřovat využití supervize. Její problém v praxi spočívá v tom, že lidé mají sklon řešit problematické situace zaužívanými způsoby řešení, které jsou často neefektivní a nedostačující. V současnosti, s postupným narůstáním využívání možnosti supervize se takovéto vlastní způsoby řešení konfliktů mohou sice v malém, ale alespoň do určité míry eliminovat. Supervize je prospěšná v tom, že pomáhá hledat nová řešení, perspektivy a způsoby pro supervidované v jejich náročných situacích.
Autor: Mgr. JUDr. PhDr. Stanislav Bujda, PhD. Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
BUJDOVÁ, N. 2015. Supervize v edukačním procesu. In Hunyadiová, S. – Bujdová, N., Mánya, Z. Supervízní dny 2015. /CD – ROM/ Občianske združenie Zrkadlenie, 2015. 169 s. ISBN 978-80-971913-1-3
HUNYADIOVÁ, S. Aplikační reflexie supervizí. Nowy Sacz : VŠZSP sv. Alžbety Zrkadlenie, o. z. 2019. 238 s. ISBN 978-83-65196-40-8.
SCHAVEL, M., HUNYADIOVÁ, S., KUZYŠIN, B.: Supervize v sociální práci. Teorie, praxe a výzkum. Bratislava : Spoločnosť pre rozvoj sociálnej práce, o. z., 2013. 207 s. ISBN 978-80-971445-0-0.
SCHAVEL, M., TOMKA, M.: Základy supervize a supervize v praktické výuce v sociální práci. Bratislava : VŠZaSP sv. Alžbety, 2010. 193 s. ISBN 978-80-89271-87-0.
Zákon č. 448/2008 o sociálnych službách
https://www.pulib.sk/web/kniznica/elpub/dokument/Skyba2/subor/3.pdf (18. 11. 2020, 15:30)
BUJDOVÁ, N.: Jednorodičovské rodiny – nic výjimečného v naší společnosti. In.: Kolokvium kazuistík 2019. VŠZSP sv. Alžbety : Nowy Sącz, 2019. ISBN 978-83-66394-13-1, s. 15 – 22.
BUJDOVÁ, N.: Supervision in social services. In.: Supervision days in 2018. University of Health and Social Work, of St. Elizabeth, Nowy Sącz, 2018. ISBN 978-83-66394-11-7. s. 7 - 11.
1SCHAVEL, M., HUNYADIOVÁ, S., KUZYŠIN, B.: s. 41 In.: Supervize v sociální práci. Teorie, praxe a výzkum. Bratislava : Spoločnosť pre rozvoj sociálnej práce, o. z., 2013. 2 BUJDOVÁ, N.: Supervision in social services. In.: Supervision days in 2018. University of Health and Social Work, of St. Elizabeth, Nowy Sącz, s. 7. 3 BUJDOVÁ, N.: Supervision in social services. In.: Supervision days in 2018. University of Health and Social Work, of St. Elizabeth, Nowy Sącz, s. 7. 4 BUJDOVÁ, N. 2015 Supervize v edukačním procesu. In Hunyadiová, S. – Bujdová, N., Mánya, Z. 5 Srov. Schavel, M., Tomka, M.: s. 22-31 In Základy supervize a supervize v praktické výuce v sociální práci. Bratislava : VŠZaSP sv. Alžbety, 2010. 6 Schavel, M., Tomka, M.: s. 22 In Základy supervize a supervize v praktické výuce v sociální práci. Bratislava : VŠZaSP sv. Alžbety, 2010. 7Srov. SERVICE-LEARNING A SUPERVIZE. s. 106 In https://www.pulib.sk/web/kniznica/elpub/dokument/Skyba2/subor/3.pdf (18. 11. 2020, 15:30) 8 Hunadyová, S. s. 115, 2013, In.: Supervize v sociální práci. Teorie, praxe a výzkum. Bratislava : Spoločnosť pre rozvoj sociálnej práce, o. z., 2013 9 BUJDOVÁ, N.: Jednorodičovské rodiny – nic výjimečného v naší společnosti. In.: Kolokvium kazuistík 2019. VŠZSP sv. Alžbety : Nowy Sącz, s. 22. 10 HUNYADIOVÁ, S.: Aplikačné reflexie supervízií. Nowy Sacz : VŠZSP sv. Alžbety Zrkadlenie, s. 19.