Postoje evidovaných nezaměstnaných žen po 50. roce věku k různým formám zaměstnání

Postoje evidovaných nezaměstnaných žen po 50. roce věku k různým formám zaměstnání Systém zaměstnání byl založen na předpokladu, že velká většina ekonomicky aktivních je schopna získávat trvalé a plnohodnotné zaměstnání a je ohrožena jen krátkými obdobími, po kterých se může dočasně ocitnout bez práce. Dnes je situace jiná. Jak uvádí (Keller, 2006, s. 120), začíná být zřejmé, že prekarizace zaměstnání a nezaměstnanost jsou přímo zapsány do dynamiky dnešní modernizace. Jsou to nevyhnutelné důsledky nových způsobů restrukturalizace zaměstnání, tvoří druhou stranu průmyslových inovací a druhou stranu úsilí a zvyšování konkurenceschopnosti.

Jednou ze základních lidských potřeb je potřeba seberealizace a sebaaktualizace v širších společenských vazbách. Tato potřeba má tendenci se naplňovat výhradně v činnostech, které směřují ve prospěch jednotlivce a společnosti, v níž jednotlivec žije. Podle české socioložky Buchtové „práce je důležitou podmínkou důstojné existence člověka, přináší mu nejen materiální prospěch, ale současně mu dává pocit seberealizace a společenské užitečnosti. Začleňuje člověka do mnoha sociálních vztahů, uspokojuje jeho potřebu ctižádosti, sebeuplatnění a sebehodnoty.“

Vyloučení z práce znamená deprivaci v základních potřebách, které zaměstnání a práce přímo uspokojují, ale i „účast na statusu“, který je touto činností vytvářen a potvrzován, konstatuje Mareš (2002, s. 68.) Nezaměstnanost není považována za vážný ekonomický ani sociální problém, dokud se nestává masovou. Pokud se nezaměstnanost stává masovou a doba trvání jednotlivých případů nezaměstnanosti se prodlužuje, dostává se nezaměstnanost do centra pozornosti nejen těch, kteří ztrácejí práci, ale i do centra pozornosti celé společnosti a jejích státních a politických institucí. Mareš (2002, s. 11). Ženy, a zejména ženy po 50. roce věku, se stávají rizikovou kategorií, které jsou propouštěny ze zaměstnání v prvé řadě spolu s nezkušnými mladistvými a do práce se vracejí jen s problémy. Zpravidla jsou ženy směrovány do zaměstnání ve službách a na místa se zkrácenou pracovní dobou a na sdílené pracovní místo.

Vysoká míra dlouhodobé nezaměstnanosti žen po 50. roce věku nás přiměla zjistit postoje těchto žen k různým formám zaměstnání. Výzkum jsme realizovali na Úrade práce, sociálnych vecí a rodiny v Prešove v roce 2010. Základní soubor výzkumu pro nás tvořily evidované nezaměstnané ženy po 50. roce věku v evidenci Úradu práce, sociálnych vecí a rodiny v Prešove. V době realizace výzkumu bylo v evidenci 1270 disponibilních nezaměstnaných žen po 50. roce věku. Vzhledem k dostatečné vzorku respondentek jsme zvolili dotazníkovou metodu. Do výběrového souboru jsme zařadili 1243 respondentek, evidovaných nezaměstnaných žen po 50. roce věku. Díky zvýšenému úsilí se nám podařilo shromáždit 1118 dotazníků – 89,94 %, z nichž bylo možné vyhodnotit 1081, to je 86,96 %.

Cílem výzkumu bylo zjistit postoje evidovaných nezaměstnaných žen po 50. roce věku k různým formám zaměstnání. Stanovili jsme si hypotézu: Evidované nezaměstnané ženy po 50. roce věku nedostatečně projeví své postoje k různým formám zaměstnání. Respondentky odpovídaly na tyto otázky, kde měly možnost výběru z odpovědí (určitě ano, spíše ano, spíše ne, určitě ne): 1. Přijaly byste práci na kratší pracovní dobu a proč? 2. Pracovala byste ve formě domácí práce a telepráce a proč? 3. Pracovala byste za minimální mzdu a proč? 4. Pracovala byste za nižší mzdu než minimální a proč? 5. Pracovala byste na živnost, pokud by to od vás zaměstnavatel vyžadoval, a proč? 6. Pracovala byste přesčas a proč? 7. Pracovala byste na směny a proč? 8. Pracovala byste v noci a proč? 9. Pracovala byste v rizikových podmínkách? 10. Pracovala byste v krátkodobém nebo dočasném zaměstnání a proč? 11. Pracovala byste s využitím nástrojů aktivní politiky trhu práce a proč? 12. Pracovala byste na sezónní práce a proč? 13. Vykonávala byste více zaměstnání současně a proč? 14. Přijala byste jakoukoli práci a proč?

Respondentky vyjádřily své postoje k kratší pracovní době, k domácí práci a telepráci, k práci za minimální mzdu, k práci za nižší mzdu než minimální mzdu, k práci na živnost, k práci přesčas, k práci na směny, k práci v noci, k práci v rizikových podmínkách, ke krátkodobému a dočasnému zaměstnání, k formě zaměstnání v rámci nástrojů aktivní politiky trhu práce, k sezónním pracím, k vykonávání více zaměstnání současně a k vykonávání jakékoli práce.

Výsledky výzkumu Práce na kratší pracovní dobu Na tuto otázku odpovědělo 1081 respondentek, ale ani v jednom případě nevyužily možnost odůvodnění svého postoje. Můžeme předpokládat, že buď neměly potřebu vyjádřit své myšlenky, nebo vyplnění dotazníku nepovažovaly za důležitou součást při řešení své životní situace. „Určitě ano“ odpovědělo 392 respondentek, což představuje 36,26 %. „Spíše ano“ odpovědělo 252 respondentek, tedy 23,31 %. Práci na kratší pracovní dobu by „spíše ne“ přijalo 263 respondentek, tedy 24,33 %. „Určitě ne“ by tuto práci na kratší pracovní dobu neodmítlo 174 respondentek, což činí 16,09 %. Můžeme konstatovat, že odpovědi na tuto otázku jen potvrzují zájem respondentek o práci na kratší pracovní dobu, která by jim umožňovala věnovat se své rodině nebo jiným aktivitám.

Práce formou domácí práce a telepráce Na tuto otázku opět odpovědělo všech zúčastněných 1081 respondentek, ale možnost odůvodnění svého postoje nevyužila ani jedna z respondentek. Formou domácí práce a telepráce „určitě“ by pracovaly 207 respondentek, tedy 19,15 %. „Spíše ano“ na tuto otázku odpovědělo 174 respondentek, tedy 16,09 %. „Spíše ne“ uvedlo 246 respondentek, 22,76 % a „určitě ne“ této formy práce uvedlo 454 respondentek, což představuje 42,00 %. Z odpovědí respondentek vyplývá, že zájem o tuto novou formu práce není výrazný. Z těchto odpovědí můžeme dedukovat, že respondentky buď tuto formu práce neznaly, nestřetly se s tímto označením, nebo když znaly tento termín a tuto formu práce, tak pravděpodobně nemají dostatečné počítačové dovednosti nebo upřednostňují práci v kolektivu před prací doma s využitím počítačové techniky.

Práce za minimální mzdu Na tuto otázku odpovědělo všech 1081 respondentek, ale opět bez odůvodnění svého postoje k této otázce. Za minimální mzdu „určitě“ by pracovala 297 respondentek, což představuje 27,47 % a „spíše ano“ odpovědělo 252 respondentek, tedy 23,32 %. „Spíše ne“ se k této otázce vyjádřilo 297 respondentek, což představuje 27,47 % a „určitě ne“ k práci za minimální mzdu se vyjádřilo 235 respondentek, což tvoří 21,74 %. Z odpovědí respondentek vyplynulo, že polovina respondentek neje ochotna pracovat za minimální mzdu. V současné situaci na trhu práce je třeba si uvědomit a hlavně u osob, které nemají požadované znalosti a dovednosti, jsou již dlouhodobě mimo pracovní proces a jejich pracovní návyky začínají vyhasínat, že i práce za minimální mzdu je možnou cestou k lepšímu ohodnocení a získání stabilního zaměstnání.

Práce za nižší mzdu než minimální mzda Na otázku odpovědělo 1081 respondentek bez využití možnosti vyjádření svého postoje k otázce. „Určitě“ za nižší mzdu než minimální by pracovalo 95 respondentek, což představuje 8,80 % a „spíše ano“ by za nižší mzdu než minimální mzdu pracovalo 140 respondentek, tedy 12,95 %. Za mzdu nižší než minimální mzdu „spíše ne“ by pracovaly 303 respondentek, tedy 28,03 % a „určitě ne“ za mzdu nižší než minimální by nepracovalo 543 respondentek, což představuje 50,22 %. Na základě těchto odpovědí můžeme konstatovat, že práci za nižší mzdu než je minimální mzda by více než polovina respondentek nepřijala, pravděpodobně by v současném období nebyla dostatečným ekonomickým přínosem pro respondentky a jejich rodiny.

Práce na živnost, pokud by to od vás zaměstnavatel vyžadoval Na zadanou otázku odpovědělo 1081 respondentek. Žádná z respondentek neuváděla odpověď na to, proč, a nevyjádřila tím odůvodnění svého postoje. „Určitě ano“, pokud by to zaměstnavatel vyžadoval, by pracovala na živnost 62 respondentek, což představuje 5,73 % a „spíše ano“ odpovědělo 145 respondentek, tedy 13,41 %. Na živnost, pokud by to zaměstnavatel vyžadoval, „spíše nepracovalo“ 308 respondentek, tedy 28,50 % a „negativní postoj“ k zaměstnávání na živnost u zaměstnavatele vyjádřilo až 566 respondentek, což představuje 52,36 %. Z uvedených odpovědí vyplývá, že více než polovina oslovených žen ví, co práce na živnost obnáší, jaké povinnosti z toho vyplývají a raději tuto formu zaměstnání odmítá. U oslovených respondentek, které vyjádřily ochotu pracovat i touto formou u zaměstnavatele, jde buď o neznalost práv a povinností živnostníků a s tím spojených rozdílů oproti zaměstnaneckému poměru, nebo chtějí pracovat a být zaměstnané za každou cenu. Zkoumání tohoto fenoménu by bylo jistě velmi zajímavé, ale vzhledem k zaměření naší práce jsme neměli prostor ani čas se těmito otázkami zabývat.

Práce přesčas Na uvedenou otázku odpovědělo 1081 respondentek, ale bez odůvodnění své odpovědi. Práce přesčas „určitě“ by vykonávala 398 respondentek, tedy 36,82 %. „Spíše ano“ za práci přesčas bylo 218 respondentek, což představuje 20,17 %. Práce přesčas „spíše nevyužívala“ by respondentky v počtu 280, což představuje 25,90 % a 185 respondentek „určitě nepracovalo“ přesčas, což činí 17,11 %. Z uvedených odpovědí můžeme konstatovat, že více než polovina oslovených žen by vykonávala i práci přesčas s cílem zaměstnat se a pracovat, a u respondentek, které neprojevily zájem o práci přesčas, vzhledem k tomu, že nevyužily možnost odůvodnění své odpovědi, můžeme jen předpokládat, že jim to pravděpodobně neumožňuje jejich zdravotní stav, nebo vykonávání práce přesčas by narušovalo jejich zaužívaný stereotyp.

Práce na směny Na tuto otázku odpovědělo všech 1081 respondentek bez odůvodnění svého postoje. Na směny „určitě pracovalo“ 314 respondentek, což představuje 29,05 % a „spíše ano“ uvedlo 229 respondentek, což činí 21,18 %. Na směny by „spíše nepracovalo“ 353 respondentek, což představuje 32,66 % a „určitě by na směny nepracovalo“ 185 respondentek, což činí 17,11 %. Z odpovědí respondentek vyplývá, že polovina oslovených by práci na směny uvítala, a druhá část respondentek nesouhlasí s prací na směny. Z těchto odpovědí můžeme usuzovat, že tyto ženy za účelem získání práce jsou ochotné změnit i stereotyp předchozí klasické doby zaměstnání, tj. od 7:00 do 15:30 hodin a přizpůsobit se novým trendům práce. Na druhou polovinu respondentek může mít vliv rodinné prostředí, neakceptování směnnosti rodinnými příslušníky, pokud jsou ještě ve škole děti či osoby vyžadující zvláštní zdravotní péči.

Práce v noci Na tuto otázku odpovědělo 1081 respondentek, ale nevyužily možnost odůvodnění svého postoje k dané otázce. Práci v noci „určitě by vykonávaly“ 229 respondentek, což představuje 21,18 % a „spíše ano“ odpovědělo 62 respondentek, tedy 5,74 %. „Spíše ne“ se k uvedené otázce vyjádřilo 280 respondentek, což představuje 25,90 % a „určitě ne“ by tuto práci v noci nevykonávalo 510 respondentek, což činí 47,18 %. Z odpovědí respondentek vyplývá, že noční práci by velmi neuvítaly; pravděpodobně můžeme příčinu odmítnutí tušit v počtu odpracovaných let, v ne příliš dobrém zdravotním stavu, v problémech nočních spojů městské hromadné dopravy, spojů Slovenské autobusové dopravy a Železníc Slovenskej republiky. Menší část odpovídajících by práci na směny pravděpodobně přijala z existenčních důvodů a potřeby zajištění finančního příjmu prostřednictvím zaměstnání.

Práce v rizikových podmínkách Na tuto otázku odpovědělo 1081 respondentek. Možnost odůvodnit svůj postoj nevyužila ani jedna z respondentek. Práci v rizikových podmínkách „určitě by vykonávaly“ 78 respondentek, což představuje 7,22 % a „spíše ano“ uvádělo 145 respondentek, což činí 13,41 %. „Spíše ne“, práci v rizikových podmínkách by nevykonávalo 347 respondentek, tedy 32,10 % a „určitě ne“ na tuto otázku odpovědělo 511 nezaměstnaných žen, což představuje 47,27 %. Můžeme konstatovat, že práce v rizikových podmínkách není pro tuto skupinu evidovaných nezaměstnaných zajímavá. Pravděpodobně tyto respondentky zvažují vhodné pracovní podmínky vzhledem ke svému zdravotnímu stavu a věku.

Práce v krátkodobém nebo dočasném zaměstnání Na zadanou otázku odpovědělo 1081 respondentek, ale bez vyjádření důvodů, které je vedly ke konkrétní odpovědi na tuto otázku. V krátkodobém zaměstnání nebo dočasném zaměstnání „určitě by pracovalo“ 252 respondentek, 23,31 % a „spíše ano“ by pracovalo v tomto zaměstnání 347 respondentek, což představuje 32,10 %. V počtu 303 respondentek, což představuje 28,03 % „spíše nepracovalo“ v krátkodobém a dočasném zaměstnání. „Negativní postoj“ ke krátkodobému nebo dočasnému zaměstnání vyjádřilo 179 respondentek, což představuje 16,56 %. Na základě odpovědí od respondentek můžeme konstatovat, že krátkodobou nebo dočasnou formu zaměstnání by oslovené respondentky uvítaly, pravděpodobně z důvodu dlouhodobé nezaměstnanosti a možnosti získat alespoň částečný příjem a z potřeby se realizovat a být v kolektivu zaměstnanců.

Práce s využitím nástrojů aktivní politiky trhu práce Na otázku odpovědělo všech 1081 respondentek, ale možnost odůvodnit svůj postoj k této otázce nevyužila ani jedna z respondentek. „Určitě by“ s využitím nástrojů aktivní politiky trhu práce pracovalo 241 oslovených respondentek, 22,30 % a „spíše ano“ by touto formou pracovalo 263 respondentek, což představuje 24,33 %. „Spíše ne“ k této možnosti zaměstnání se vyjádřilo 285 nezaměstnaných žen, což činí 26,36 % a „určitě ne“ by s využitím nástrojů aktivní politiky trhu práce nepracovalo 292 respondentek, což představuje 27,01 %. Z odpovědí respondentek vyplývá, že téměř polovina dotázaných má zájem o zaměstnání formou nástrojů aktivní politiky trhu práce. Můžeme předpokládat, že respondenti pravděpodobně znají zákon o službách zaměstnanosti, který nabízí tuto možnost zaměstnání, setkaly se s tímto termínem, měly možnost pracovat s využitím některých nástrojů aktivní politiky a mají dobré zkušenosti se zaměstnavateli. Druhá část respondentek, která se vyjádřila negativně k této otázce, buď nezná nástroje aktivní politiky trhu práce, nebo má nepříliš dobré zkušenosti s touto formou zaměstnání.

Sezónní práce Na otázku sezónních prací odpovědělo všech 1081 respondentek, ale opět neodůvodnily své postoje k této otázce. „Určitě ano“ k sezónním pracím odpovědělo 246 respondentek, tedy 22,76 % a „spíše ano“ dala odpověď této otázce 302 respondentek, což představuje 27,94 %. „Spíše ne“ k této formě zaměstnání se vyjádřilo 309 respondentek, což představuje 28,58 % a „určitě by“ tuto formu zaměstnání nevyužilo 224 respondentek, tedy 20,72 %. Z odpovědí respondentek můžeme konstatovat, že mají zájem o sezónní práce, kde by alespoň částečně využily své znalosti a dovednosti a zároveň by získaly nové zkušenosti, které by mohly později využít v plnohodnotném zaměstnání.

Více zaměstnání současně Na otázku odpovědělo 1081 respondentek, ale na otázku „proč“ neodpověděla ani jedna respondentka. „Určitě by“ vykonávalo více zaměstnání současně 218 respondentek, což představuje 20,17 %. „Spíše ano“ k výkonu více zaměstnání současně se vyjádřilo 224 respondentek, tedy 20,72 %. „Spíše ne“ odpovědělo 314 respondentek, což představuje 29,05 %. Až 325 respondentek, tedy 30,06 % „určitě nebude“ vykonávat více zaměstnání současně. Z odpovědí respondentek vyplývá, že zájem o výkon více zaměstnání současně je menší, pravděpodobně proto, protože jim to nedovoluje jejich zdravotní stav, nebo by jejich pracovní zátěž zatížila péči o rodinu.

Jakákoli práce Na uvedenou otázku odpovědělo 1081 respondentek bez odůvodnění své odpovědi na tuto otázku. Jakoukoli práci „určitě by přijaly“ 232 respondentek, což představuje 21,46 % a „spíše ano“ odpovědělo 244 respondentek, což činí 22,57 %. „Spíše ne“ se k této otázce vyjádřilo 367 respondentek, což představuje 33,95 % a „určitě by jakoukoli práci neacceptovala“ 238 respondentek, tedy 22,02 %. Z odpovědí respondentek vyplynulo, že polovina této kategorie nemá zájem o jakoukoli práci, tedy preferuje kvalifikovanou a plnohodnotnou práci s přiměřeným finančním ohodnocením, kde by využily své dosavadní znalosti a bohaté zkušenosti, a druhá polovina oslovených má zájem o jakoukoli práci, může to být z finančních důvodů, nedostatečného vzdělání nebo dlouhodobé evidence v Úradech práce, sociálnych vecí a rodiny.

Stanovená hypotéza: Evidované nezaměstnané ženy po 50. roce věku nedostatečně projeví své postoje k různým formám zaměstnání. Tato hypotéza se nám v plné míře potvrdila. Jak vyplývá z našeho výzkumu, evidované nezaměstnané ženy po 50. roce věku projevily zájem pouze o tři formy práce. Práci na kratší pracovní dobu, kde „určitě ano“ této formě práce odpovědělo 392 respondentek, to je 36,26 % a „spíše ano“ odpovědělo 252 respondentek, to je 23,31 %. Také zájem byl i o práci v krátkodobém nebo dočasném zaměstnání, kde „určitě ano“ odpovědělo 252 respondentek, to je 23,31 % a „spíše ano“ 347 respondentek, to je 32,10 %. Pozitivní postoj tato kategorie evidovaných nezaměstnaných žen projevila také k sezónním pracím, kde by tuto práci „určitě vykonávaly“ 246 respondentek, to je 22,76 % a „spíše ano“ by sezónní práce vykonávaly 302 respondentek, to je 27,94 %.

K ostatním formám zaměstnání ve zbylých otázkách, jejichž bylo 11, respondentky vyjádřily svůj negativní postoj. Neoslovila je forma domácí práce a telepráce. „Určitě by tuto práci nevyužívaly“ 454 respondentek, což představuje 42,00 % a „spíše ne“ odpovědělo 246 respondentek, to je 22,76 %. Práci za minimální mzdu by „určitě nevykonávaly“ 225 respondentek, to je 21,74 % a „spíše ne“ se vyjádřilo 297 respondentek, to je 27,47 %. Také za nižší mzdu by určitě nepracovalo 543 respondentek, to je 50,22 % a spíše ne se k práci za nižší mzdu než je minimální mzda vyjádřilo 303 respondentek, to je 28,03 %. Práci na živnost „určitě by nevykonávaly“ 566 respondentek, to je 52,36 % a „spíše ne“ 308 respondentek, to je 28,50 %. „Určitě ne“ by práci na směny nevyužívaly 185 respondentek, to je 17,11 % a „spíše ne“ 353 respondentek, to je 32,66 %. Na otázku „pracovali byste v noci“ „určitě ne“ odpovědělo 510 respondentek, to je 47,18 % a „spíše ne“ 280 respondentek, to je 25,90 %. K práci v rizikových podmínkách „určitě ne“ odpovědělo 511 respondentek, to je 47,27 % a „spíše ne“ odpovědělo 347 respondentek, to je 32,10 %. K práci s využitím nástrojů aktivní politiky trhu práce „určitě ne“ odpovědělo 292 respondentek, to je 27,01 % a „spíše ne“ se vyjádřilo 285 respondentek, to je 26,36 %. Respondentky „určitě by nevykonávaly“ více zaměstnání současně v počtu 325, to je 30,06 % a „spíše ne“ se vyjádřilo 314 respondentek, to je 29,05 %. K jakékoli práci „určitě ne“ odpovědělo 238 respondentek, to je 22,02 % a „spíše ne“ odpovědělo 367 respondentek, to je 33,95 %. K práci přesčas polovina respondentek projevila pozitivní postoj a druhá polovina neprojevila zájem o tuto formu zaměstnání. Náš předpoklad se potvrdil a můžeme konstatovat, že evidované nezaměstnané ženy po 50. roce věku nedostatečně projevily své postoje k různým formám zaměstnání.

Diskuse V příspěvku jsme analyzovali postoje evidovaných nezaměstnaných žen po 50. roce věku k různým formám zaměstnání. Cílem tohoto příspěvku bylo zjistit postoje této věkové kategorie k různým formám zaměstnání a poukázat, kde nacházejí možnost pracovního uplatnění.

Tyto výstupy nám signalizují problémy této kategorie nezaměstnaných žen, které by měly být přínosem zejména pro zaměstnance Úradů práce, sociálnych vecí a rodiny, kteří by je měli v značné míře respektovat a zakomponovat do své pracovní činnosti. Jelikož tato kategorie nezaměstnaných žen upřednostňuje práci na kratší pracovní dobu, práci v krátkodobém zaměstnání nebo dočasném zaměstnání a tyto ženy projevily zájem také o práci v sezónních pracích, je třeba tuto skutečnost akceptovat a využívat při jejich uplatnění na trhu práce.

Také by této skutečnosti napomohlo z úrovně Úradu práce, sociálnych vecí a rodiny v Prešove pracovní setkání se zaměstnavateli z okresu Prešov, kteří by tuto pracovní sílu – evidované nezaměstnané ženy po 50. roce věku – mohli zaměstnat na kratší pracovní úvazek nebo v krátkodobém zaměstnání, například v době čerpání dovolených, během dlouhodobých pracovních omezení jejich zaměstnanců, během rodičovských dovolených.

Jelikož evidované nezaměstnané ženy po 50. roce věku nedostatečně znají možnosti využití nástrojů aktivní politiky trhu práce, bylo by třeba z pozice Úradu práce, sociálnych vecí a rodiny v Prešove více informovat a vzdělávat tyto nezaměstnané ženy o aktuálních nástrojích politiky trhu práce, komunikovat se ženami po 50. roce věku o vhodném nástroji zaměstnání, realizovat výběrová řízení se zaměřením na tuto věkovou kategorii a zvát adekvátní zaměstnavatele, kteří by projevil o některé nástroje aktivní politiky trhu práce a také by přijímali i kategorii nezaměstnaných žen po 50. roce věku. Evidované nezaměstnané ženy po 50. roce věku projevily menší zájem o řešení své nepříznivé životní situace zahájením výkonu samostatné výdělečné činnosti. Poradci úřadů práce v spolupráci se zaměstnanci odpovědnými za evidenci nezaměstnaných by měli vybrat z této kategorie nezaměstnaných žen po 50. roce věku ty ženy, které jsou této samostatné výdělečné činnosti nakloněny, zvát tyto nezaměstnané ženy na odborné pohovory, začlenit je do kurzů se zaměřením na samostatné podnikání a poskytnout jim příspěvek na samostatnou výdělečnou činnost. Evidované nezaměstnané ženy po 50. roce věku byly při akceptování pracovních podmínek méně flexibilní. Neprojevily zájem například o domácí práci a telepráci, která je ve značné míře využívána v zemích Evropské unie a velmi málo je tato forma preferována v naší zemi, s výjimkou kraje Bratislavského. O této formě zaměstnání by bylo vhodné informovat kategorii nezaměstnaných žen po 50. roce věku, uvést jim výhody tohoto pracovněprávního vztahu z pozice Úradu práce, sociálnych vecí a rodiny v Prešove. Realizovat pracovní setkání s touto kategorií nezaměstnaných v Klubech práce a odbornou přednáškou zaměstnance Úradu práce, sociálnych vecí a rodiny – právníka – informovat a motivovat k této formě zaměstnání.

Závěr Na základě uskutečněného výzkumu na Úrade práce, sociálnych vecí a rodiny v Prešove s evidovanými nezaměstnanými ženami po 50. roce věku se ukázaly rezervy i v práci zaměstnanců příslušného úřadu. S touto kategorií nezaměstnaných je třeba více spolupracovat, komunikovat, poskytovat jim individuální poradenství. Informovat o všech dostupných formách zaměstnání, o možnosti využívání nástrojů aktivní politiky trhu práce, poskytovat jim základní právní poradenství, nabádat je k ukončení základního vzdělání, umožnit jim rekvalifikační kurzy. Zároveň je nutné, aby s touto kategorií nezaměstnaných pracovali odborní poradci, zejména psychologové, kteří by je nabádali k řešení své životní situace, k posílení vlastních sil a schopností se záměrem zaměstnat se.

Pro tuto věkovou kategorii nezaměstnaných žen po 50. roce věku bude třeba zlepšit i povědomí veřejnosti o významu dovednosti starších osob, jimiž jsou přesnost, spolehlivost a komunikativnost.

Také tato kategorie nezaměstnaných si musí uvědomit, že pokud se chce zaměstnat, musí se o práci, ale především o její nové formy zaměstnání více zajímat. Musí získávat nové informace, sledovat změny v naší legislativě, zejména co se týká zákona o službách zaměstnanosti č. 5/2004 Z. z. v platném znění a Zákonníku práce. Tady vidíme prostor pro působení na nezaměstnané nejen ze strany úřadů práce, sociálnych vecí a rodiny, ale i ostatních složek participujících na trhu práce, zejména organizací třetího sektoru a dobrovolnických organizací. Samozřejmě, že velkou roli i nadále při zaměstnávání nejen této kategorie nezaměstnaných bude mít Úrad práce, sociálnych vecí a rodiny a individuální přístup nezaměstnaného člověka.

Autor: PhDr. Anna ZákutnáBiografická charakteristika: Vysokoškolské vzdělání v oboru: Výchova a vzdělávání dospělých dokončila na Univerzite Pavla Jozefa Šafárika v Prešove. Pracovala na sociálním oddělení Obvodného úradu v Prešove, Úrade práce, sociálnych vecí a rodiny v Prešove ve výkonných a řídících funkcích. Momentálně jako projektová manažerka zodpovídá za projekty v sociální oblasti a v oblasti vzdělávání na Mestskom úrade v Prešove. Studuje externí formu doktorandského studia na Vysokej škole zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety v Bratislave **Seznam literatury:

BUCHTOVÁ, B. Nezaměstnanost – psychologický, ekonomický a sociální problém, Praha: Grada 2001, s. 75. ISBN 80-247-9006-8. Keller, J. 2006. Soumrak sociálního státu. Sociologické nakladatelství (Slon), Praha, s. 120. ISBN 80-86429-41-5. Mareš, P. 2002. Nezaměstnanost jako sociální problém. Sociologické nakladatelství, Praha, s. 11. ISBN 80-86429-08-3. Mareš, P. 2002. Nezaměstnanost jako sociální problém. Sociologické nakladatelství, Praha, s. 68. ISBN 80-86429-08-3. Zákon č. 311/2001 v platném znení (Zákonník práce). Zákon č. 5/2004 Z. z. o službách zamestnanosti v znení neskorších predpisov.