Postpenitenciární sociální práce, probace a mediace ve Francii

Postpenitenciární péče ve Francii má vysoce rozvinutý systém penitenciární a postpenitenciární péče. Systém postpenitenciární péče tvoří nedílnou součást celého systému. Z historie vývoje penitenciární péče ve Francii zjistíme, že od první světové války, tedy od roku 1911, celý systém spadá pod ministerstvo spravedlnosti. Systém se od svých začátků skládal z penitenciární péče a postupně se rozšiřoval o druhou oblast, kterou byla postpenitenciární péče.
V roce 1999 prošel systém významnou reformou. Vydáním dekretu č. 99-276 ze dne 13. 4. 1999 byl novelizován trestní zákoník (trestní zákoník Francouzské republiky). Novelou trestního zákoníku byly zrušeny dosud existující instituce CPAL a SSE. CPAL – Le comité de probation et d'assistance aux libérés – volně přeloženo jako Výbor probace a pomoci propuštěným, instituce zajišťující podporu a pomoc propuštěným a zároveň správu a dohled nad výkonem trestů mimo nápravná zařízení. SSE – Les services sociaux éducatifs – volně přeloženo jako sociálně-výchovné služby, zajišťovala správu věznic, výchovných zařízení a dohled nad odsouzenými k trestu odnětí svobody.

V současnosti, po novele trestního zákoníku z roku 1999, existuje jen jedna instituce SPIP - Services Pénitentiaires d'Insertion et de Probation – volně přeloženo jako Systém služeb nápravy, umístění a probace. Vytvořením a změnou staré struktury bylo umožněno zefektivnění systému sledování odsouzených. SPIP mají možnost poskytovat péči od nápravné přes výchovnou až po propuštění a začlenění odsouzených do společnosti. (Brožura SPIP).

„Přijetím zákona ze 9. března 2004, jehož cílem bylo přizpůsobení justice vývoji, rozvoji kriminality ve Francii se SPIP staly centrem nového systému ukládání trestů. Cílem je lépe připravit na život na svobodě odsouzené pro účel snížení recidivy.“ (Brožura SPIP).

V současnosti je ve Francii 95 SPIP a 6 v zámořských oblastech. SPIP mají kapacitu každodenně se starat o 60 000 osob ve výkonu trestu a 125 000 osob odsouzených k výkonu trestu jinou formou než odnětím svobody.

LE SPIP Le service pénitentiaire d´insertion et de probation (Brožura SPIP) Services Pénitentiaires d'Insertion et de Probation tj. Systém služeb nápravy, umístění a probace. SPIP spadá pod působnost ministerstva spravedlnosti. SPIP řídí ředitel, který odpovídá za celý chod organizace. Ředitel má pod sebou regionální ředitele poboček. Regionální ředitel má pod sebou ředitele jednotlivých nápravných zařízení a/nebo poradce ze sociálních služeb.

Hlavní cíle SPIP jsou:

• Podporovat návrat osob do společnosti umístěných pod spravedlnost, vězněných, nevězněných,
• Dohlížet na dodržování podmínek výkonu trestu,
• Realizovat předběžná rychlá sociální šetření pro jednání u soudů,
• Zabezpečit dodržování příkazů soudů při trestech mimo vězení,
• Informovat soudy o vývoji jejich příkazů a rozhodnutí,
• Pomáhat justici lépe rozhodnout o trestu a vině pro souzené osoby tím, že dodají přesné informace o tom, v jakém stavu a za jakých podmínek se obviněný v té době nacházel,
• Navrhovat úřadům výkony trestů,
• Předejít desaociálnímu vyčlenění uvězněných,
• Udržovat sociální a rodinné vazby odsouzených,
• Pomáhat propuštěným vězňům začlenit se do života.

SPIP spolupracuje s veřejnými institucemi, samosprávami, soukromými organizacemi.

Instituce zajišťující zdraví, dohled nad zdravím a informování o onemocněních jsou:

• Instituce starající se o pacienty s AIDS,
• Instituce starající se o nemocné s žloutenkou,
• Červený kříž,
• SMPR.

Vzdělávací instituce:

• GÉNEPI,
• CLIP,
• GRETA,
• FREP,
• FNARS,
• UFRAMA.

Ostatní:

• ANPE,
• AFPA,
• INSTEP,
• OUSTAL,
• ACSPP.

Kompetence SPIP

Kompetence SPIP působí při výkonu trestu odnětím svobody i u všech ostatních forem výkonu trestu. Ve věznicích umožňují vězňům jednodušší kontakt na sociální úrovni (ošetření, návštěvy, vzdělávání, kontakt s rodinou, se zvláštním důrazem na odsouzené závislé na toxických látkách). Starají se o odsouzené a přizpůsobují výkon a podmínky trestu jejich nápravě. Všechno se to děje přímo v zařízeních, pracovníci SPIP mají v zařízeních volný pohyb. Zodpovídají v každém zařízení svému řediteli. Pracovníci SPIP jsou odpovědní za to, že všechny jejich aktivity jsou v souladu s bezpečnostními předpisy platnými v zařízeních. Sociální pracovníci udržují kontakt s vnitřními i vnějšími sociálními vazbami. Koordinují individuálně každou akci pro svěřence s různými partnery správy věznice (ošetřovatelé, vzdělávací personál, asociace, dobrovolníci...).

Podmínky práce sociálních pracovníků v nápravných zařízeních vycházejí z následujících principů (Accès au droit par le CDAD): Každý sociální pracovník (ze SPIP) dostane určitý přidělený počet svěřenců do péče. Je vypočítán na základě kapacity daného zařízení. Pracovník se stará o profil každého svěřence. Současně se každý pracovník musí během roku zapojit do nějakých kolektivních aktivit připravovaných pro vězně. Každý pracovník má zajištěn volný pohyb po nápravném zařízení v společných prostorách, disciplinárních prostorách i ubytovacích prostorách zařízení během denních hodin (když jsou otevřené cely, je povolen pohyb vězňů). Každý sociální pracovník po příchodu nového svěřence do zařízení získá jeho složku, kompletní profil od ředitele zařízení a co nejdříve se osobně setká se svěřencem. Pracovníci SPIP se dobrovolně zapojují do různých komisí existujících v zařízení a podílejí se svými postřehy a nápady na chodu zařízení. Sociální pracovník má na starosti připravit místnost pro návštěvu rodinných příslušníků odsouzeného. U dětí má odsouzený právo na dvě společenské hry. Sociální pracovník pro potřeby sociálního rozvoje odsouzeného udržuje kontakt s rodinou odsouzeného i mimo zařízení.

O chování sociálních pracovníků v zařízení informují zaměstnanci zařízení řediteli. Sociální pracovník podléhá řediteli věznice. Ředitel věznice se může setkat s vězněm na žádost vězně, na žádost jeho sociálního pracovníka nebo ve výjimečných případech. Sociální pracovník má za úkol být při odsouzeném poradcem, pomoci mu pochopit jeho trest, vysvětlit mu důvod a účel trestu, informovat jeho rodinu o jeho trestu, zajistit kontakt s rodinou, vzdělávat odsouzeného, usnadnit mu výkon trestu. Spolupracuje s odsouzeným, předkládá důvody a důkazy komisi pro přehodnocení trestů. Předkládá jí návrhy ke snížení trestů. Pracovník má možnost pracovat s vězněm až u trestu odnětí svobody mimo zařízení, například při elektronickém monitoringu vězňů. Hlavní úlohou pracovníka je vyhodnotit potřeby svěřence po návratu na svobodu a připravit ho na propuštění. Základními kritérii, která přehodnocuje, je možnost zaměstnání, všeobecné vzdělání, odborné vzdělání, ubytování. U trestů mimo nápravná zařízení SPIP zajišťují plnění výkonu trestu, informují instituce o výkonu trestu. Zajišťují následující výkon trestů:

• podmíněný odklad trestu,
• soudní dohled,
• veřejně prospěšné práce,
• podmíněné propuštění,
• částečné propuštění,
• umístění mimo zařízení,
• elektronické sledování.

Elektronické sledování osob bylo definováno přijetím zákona v roce 1997. Od roku 2000 začalo testování elektronického sledování osob a od roku 2003 je běžně využíváno v soudní praxi. Elektronické sledování je používáno pro výkon do jednoho roku.

Přijetím zákona z 12. prosince 2005 bylo umožněno nasazení mobilního elektronického sledování. Toto zařízení umožňuje v každém okamžiku lokalizovat osobu. Je používáno pro tresty nad 7 let.

Od ledna 2012 byla SPIP doplněna povinnost připravit pro každého soudem posuzovaného dokument o jeho kriminálních cílech. Jde o plnění projektu CPA o vytvoření jedinečného začlenění kriminálních činů pachatelů. Od března 2012 musí být tento posudkový dokument standardizovaný a stejný pro každého soudem posuzovaného francouzského občana.

Jedná se o projekt DECODEUR CSM – Developing a Methodology to Collect Data on Community Sanctions and Measures and Attrition Rates in Europe (DECODEUR CSM - started 2011). Projekt je financován programem na potlačení kriminality v Evropské unii (Decodeur CSM – started 2011): V systému péče o odsouzené ale nefunguje všechno tak, jak je plánováno a napsáno. Bernard Chaouat si ve své knize Reconstruire sa vie après la prison: Quel avenir après la sanction ? – Obnovit svůj život po vězení: Jaká je budoucnost po trestu? dal sám za cíl shromáždit pohledy na toto téma. Chtěl pochopit právní, soudní, vězeňský systém, který je tak špatně známý jeho spoluobčanům. Chtěl nabídnout možnosti, jak řešit společenskou otázku: jak pomoci propuštěným vězňům obnovit svůj život po trestu, který vykonali. Odkazuje se na příběh propuštěného vězně na svobodu. V okamžiku propuštění mu bylo 24 let. Stěžuje si, že jediná věc, kterou dostal k dispozici po propuštění, byl dokument, který ho opravňoval získat podporu v nezaměstnanosti ve výši 390 €. O dalším rozvoji a podpoře se vysmál. Nabídka na vzdělávání po celou dobu uvěznění neexistovala. Aby vězeň získal přístup k možnosti vzdělávat se, musí být odsouzen k minimálnímu trestu, tj. trestu odnětí svobody 2 až 3 roky. Mluví o přelidnění věznic a neúnosném stavu. Práce, kterou mohl v zařízení vykonávat, byla nekvalifikovaná pásová výroba. Stěžoval si na systém péče, protože se odsouzený dostal k zubaři na ošetření po třech měsících. Autor poukazuje na problémy systému. Odkazuje se na slavnou formulaci prezidenta Giscarda d´Estainga, který se v roce 1974 stal 20. prezidentem Francouzské republiky. „Vězení je odebrání svobody, nic víc, jen odebrání svobody.“ Samotný systém bojuje sám se sebou. Bylo to v sedmdesátých letech, ale změny postupují pomalu. (Chaouat, 2011). Chaouat (2011, s. 239 - 243) poukazuje i na zjištění Francise Théodore, doktora psychologie, o ničivých následcích uvěznění na psychiku. Uvádí, že mnoho slabých jedinců nevydrží se svým psychickým stavem uvěznění a upadají do návykových a omamných látek.

Yves Perrier z dubna 2007 ve svém dokumentu, který nese hlavičku Des comites de probation aux services penitentiaires d´insertion et de probation – Probační výbor pro SPIP s názvem Padesát let vývoje – popisuje vývoj a jednotlivé etapy. Poukazuje na změny, které nastaly po roce 1999, kdy vznikl SPIP – postupné zavádění změn do soudní praxe. Mnoho se změnilo a nadále se mění v penitenciární a probační péči. Ukazuje, že nic se neděje hned. Věří však, že jsou na cestě, kterou to mohou zvládnout, ale potřebují čas. Poukazuje na školení nových sociálních pracovníků. Osobně zastává názor, že je třeba víc sledovat psychologický stav odsouzených, hledat jim nové druhy trestů a integrovat do systému věznic více psychologů, aby se trestance mohly léčit a na svobodu propouštět vyléčené a připravené na zařazení do společnosti.

Probace a mediace ve Francii

Institut mediace se začal ve Francii používat ještě před tím, než existoval a byl definován zákonem. Zaslúžili se o to už v roce 1989 instituce jako association Parents – Enfants - Médiation – Rodiče – děti - mediace; základním počinem byl proud SOS Enfants du divorce – SOS děti z rozvodu. Vznikly asociace Association Pour la Médiation Familiale (APMF) a Fédération Nationale de la Médiation Familiale (FENAMEF). Tyto instituce vznikaly samostatně a byly výsledkem snah „sociálních pracovníků“, kteří byli advokáti rodinného práva, terapeuty, psychology, sociálními pracovníky. Ti se nechali inspirovat systémem, který vznikal v USA v 70. letech. Výsledkem jejich snahy byly pracovní návštěvy v Kanadě, odkud díky menší jazykové bariéře přinesli množství poznatků a začali je aplikovat do své praxe.

Mediace je ve Francii zapracována do soudního řádu. Celý řetězec rodinných problémů je automaticky řešen institutem mediace. Teprve v případě neshody a selhání mediace nastupuje soudní jednání. Mediace byla oficiálně rozpoznána ve Francii vydáním zákona č. 95/125 ze 8. února 1995 „relative à l'organisation des juridictions et à la procédure civile, pénale et administrative“ – kde byla změněna organizace a procesní právo pro občanské spory.

V druhé kapitole opatření občanskoprávního řízení je definován institut mediace. Poslední úprava, novelizace, byla provedena novelou č. 2011-1540 ze 16. listopadu 2008. Touto novelou byla zapracována do zákona směrnice Rady Evropského parlamentu č. 2008/52/CE.

Mediace ve Francouzské republice je založena na principu důvěry. Vše projednané a řečené, zjištěné v průběhu mediace, je důvěrné a nemůže být vydáno ven. Nemůže být poskytnuto třetí straně. Jen za předpokladu, že by s tím souhlasily obě strany. Princip důvěry může porušit mediátor jen ve dvou případech. Pokud je ohrožen psychický, fyzický stav a vývoj dítěte. Také pokud je třeba zveřejnit dohodu z mediace a postupy, aby se dohoda mohla naplnit. Dohoda mezi stranami může být předložena soudci, který ji vykoná. Soudce může případům určit mediátora. V takových případech mediátor informuje soudce o dohodě či nedohodě, respektive selhání mediátora.

Náklady na mediaci nesou strany, které do ní vstupují. Poměr a výši rozdělení nákladů si strany mohou dobrovolně dohodnout. Čas na výkon mediace určuje soudce. Soudce může čas i snížit, opakovaně prodloužit, nebo proces mediace i zastavit či zrušit na žádost mediátora nebo jedné ze stran.

Podle Francouzského institutu mediace a Etického kodexu deontologie (Mediátora): Etický kodex mediátora je založen na Evropském kodexu chování pro mediátory z roku 2004. Tento text však neobsahuje současný pokrok v praxi mediace. Tento kodex mediátora prezentuje současnou etiku a praxi mediace ve Francii. Je příspěvkem všech, kteří jej přijali na zlepšení Evropského kodexu mediace.

Etický kodex mediátora

Preambule: Mediace, ať je soudní nebo konvenční, je strukturovaným procesem založeným na odpovědnosti a nezávislosti, dobrovolnosti zúčastněných, s pomocí třetí, neutrální, nezávislé osoby, bez rozhodující nebo konzultační moci, podporující důvěrný rozhovor, vytvářející a/nebo obnovující vztahy, prevenci, vyrovnávající konflikty stran. Organizace, fyzické osoby a právnické osoby podepisující tento etický kodex potvrzují svůj vztah k základním lidským právům a univerzálním hodnotám, které jsou:

• Svoboda,
• Nezávislost,
• Neutralita,
• Nestrannost/objektivnost,
• Důvěrnost,
• Odpovědnost.

Etikou se rozumí obraz mediátora – jeho praxe, činů odpovídajících těmto hodnotám. Deontologie stanovuje soubor pravidel a podmínek ve vztazích mezi profesionály/odborníky (mezi nimi samotnými), mezi profesionály a osobami žádajícími jejich služby, mezi profesionály a institucemi.

Mediace může být použita:

• na žádost jedné nebo více zainteresovaných osob (konvenční),
• v soudních řízeních, na žádost úřadů, advokátů nebo zúčastněných osob.

Mediace je svěřena fyzické osobě – mediátorovi. Dále se kodex skládá z následujících tří částí:

1. Pravidla garantující kvalitu mediátora

Mediátor se pohybuje v mezích zákona a respektuje osoby. Mediátor musí udržet pozici třetí strany a neustále se musí ujistit, že etické a deontologické podmínky jsou trvale naplňovány po celou dobu procesu mediace.

• Vzdělání - mediátor musí mít, respektovat, získat veškerou kvalifikaci mediátora, jak určují normy a zákony. Mediátor se dále podílí na schůzkách praktické analýzy, aktualizuje a zlepšuje své znalosti teoretické i praktické prostřednictvím neustálého studia a účasti na sympoziích, konferencích, rozhovorech.

• Postavení mediátora - mediátor je prostředníkem. Musí respektovat následující podmínky:

• Nezávislost - musí být odosobněn od všech interních a externích tlaků na mediaci, samozřejmě že to zahrnuje i chvíle, kdy je mediátor podřízen.

• Neutralita - mediátor doprovází projekt osob bez toho, aby sám měl místo v projektu, na místě. Z těchto důvodů se mediátor angažuje do práce a do způsobu její realizace. Mediátor se pravidelně podílí na kolektivních schůzkách analyzujících praxi. Je doporučeno přidat k nim supervizora.
• Nestrannost - mediátor se zavazuje nepřiklánět a nezvýhodňovat jednu či druhou stranu. Zakazuje se mu vstupovat do mediace s osobami, které zná v soukromém, profesním životě, ekonomických vazbách nebo jiných spojích. Mediátorovi se zakazuje mít jakýkoli přímý, nepřímý finanční zájem na výsledku mediace. Musí odmítnout mediaci, pokud někdo z jeho pracovní skupiny jedná nebo by mohl jednat pro jednu ze zúčastněných stran.
• Loajalita

2. Pravidla garantující proces a podmínky mediace

• Důvěrnost – mediátor nesmí rozšiřovat ani předávat dál informace, které se dozvěděl během mediace. Jen v případě, kdy by prozrazení pomohlo zabránit porušení veřejného pořádku. Mediátor nemůže vypovídat u soudů o informacích, o kterých se dozvěděl během mediace.
• Konsenzus - mediátor musí dohlížet na to, aby vzájemný souhlas zúčastněných stran byl dobrovolný a jasný. Musí odmítnout každou práci, pokud by byl souhlas k ní falešný. Zavazuje se poskytnout čisté a jasné informace o hodnotách a principech mediace i o jejích podmínkách provádění. Musí si ověřit, že poskytnuté informace byly správně pochopeny.
• Informování - před zahájením mediace seznámí zúčastněné strany s mediací, jejím fungováním, podmínkami průběhu tak, aby to bylo všem zúčastněným stranám srozumitelné a jasné.
• Konvence souhlasu s mediací - musí mít vždy písemnou formu a obsahovat formulaci, že bude respektovat tento kodex. Tento souhlas může mimo jiné obsahovat následující body týkající se organizace mediace:
• Průběh procesu,
• Délku jednotlivých setkání,
• Místo setkání,
• Možnosti a okolnosti, při kterých se může uskutečnit individuální rozhovor,
• Odměnu za mediaci,
• Možnost získat radu od jiných profesionálů,
• Chování během mediace (respekt, žádné násilí...),
• Závazek zúčastněných stran k mlčenlivosti a důvěrnosti předkládaných informací; tyto informace nemohou být použity při případném soudním řízení, ať již probíhajícím nebo budoucím.
• Průběh mediace - mediace se koná na neutrálním místě.
• Ukončení mediace - mediace může být ukončena písemnou dohodou (protokolem), nebo nepsanou dohodou osob. Protokol je přepisem bodů, na nichž se zúčastnění dohodli, že je chtějí zachovat. Písemné dokumenty podepisují jen zúčastněné strany. Písemné dohody jsou vlastnictvím zúčastněných stran. Mají možnost nechat je ověřit/uznat soudem.

3. Odpovědnost a postihy

Mediátor má kromě odpovědností již uvedených v tomto textu i následující:

• Nemá povinnost výsledku.
• Je garantem klidného procesu mediace.
• Informuje zúčastněné o tom, co se děje během celého procesu mediace, o tom, že se mohou v případě potřeby obrátit na radu jiných profesionálů. Pokud má pochybnosti o výkonu, možnosti naplnění dohody, znalosti o možném porušení veřejného pořádku... ihned si zavolá zúčastněné, aby získali radu u někoho profesně kompetentního, než se k čemukoli zavážou.
• Musí se snažit přesvědčit zúčastněnou osobu, osoby, od nichž získal důvěrné informace, aby je sdílely se zúčastněnými, pokud jsou potřebné k naplňování procesu mediace.
• Nesmí být objektem rozsudku, nespôsobilý podle právních předpisů.

Sankce:

• Mediátor podpisem potvrzuje respektování tohoto kodexu. V případě jeho nerespektování se mediátor vystavuje možnosti být vyloučen z centra mediace nebo asociace, v níž je členem.

Souhrnné informace o probaci ve Francii 1. Obecné informace

Počet obyvatel: 62,10 milionů v metropolitní Francii v roce 2008. Počet lidí ve vězení na 100 000 obyvatel: 100 Odkaz na probační službu : www.justice.gouv.fr (Francouzské ministerstvo spravedlnosti). Odkazy na internetové stránky: www.fnersidf.asso.fr (FNARS: Národní federace asociací a sociální prevence). Člen CEP od r. 1982.

2. Charakteristika probační služby

Francouzská probační služba se původně skládala z výboru pro probaci a asistenci propuštěných (CPAL) a ze sociálně-výchovné služby, která je odpovědná za prevýchovu chovanců ve vězeňském prostředí (SSE). V roce 1999 se CPAL a SSE spojily do jedné jednotky a vytvořily Prevýchovnou a probační vězeňskou službu (SPIP), regionální strukturu, která zahrnuje starou sociálně-výchovnou službu SSE a starou CPAL. Každé oddělení má vlastní SPIP a to znamená, že ve Francii se nachází kolem 103 prevýchovných a probačních služeb. Tyto služby spadají pod Vězeňskou službu, která je součástí ministerstva spravedlnosti. Každé oddělení SPIP má své ústředí a jednu nebo více poboček. Pobočky jsou provozními jednotkami SPIP, vytvořenými, aby sloužily jak vězňům, tak soudům. SPIP se zabývá i dospělými, i mladistvými (osobami mladšími než 18 let).

3. Úkoly

Všeobecné úkoly probačních služeb (SPIP) s ohledem na vězně jsou:

• Předejít osamělosti v důsledku věznění.
• Podpořit udržování vztahů s rodinou a přáteli,
• Pomoci připravit odsouzené na společenskou reintegraci,
• Pomoci, na pokyn soudu, při přípravě trestně-soudních rozhodnutí, služba může být odpovědná za vedení šetření a za opatření před rozsudkem,
• Vedou šetření o materiálních záležitostech (kromě jiné negramotnost, nouze, drogová závislost), rodinných a společenských záležitostech, dělají opatření šitá na míru a také podporují prevýchovu člověka.

• Když je odsouzená osoba nevězněna (například opatření omezující svobodu), jsou úkoly SPIP následující:

• Dohlížet na realizaci probačních trestů a alternativních opatření.

• Vyvinout realizaci plánu v případě elektronického monitoringu.
• Vyhodnotit realizaci odsouzení a zvážit možnosti úpravy realizace, pokud to situace vyžaduje.
• Poskytnout asistenci v případě podpory společenské reintegrace vězňů.
• Pravidelně hlásit justičním orgánům, jak jsou opatření realizována.

4. Počet zaměstnanců pracujících v SPIP

Různá oddělení SPIP jsou řízena ředitelem prevýchovné a probační vězeňské služby (84 DSPIP), který podává hlášení regionálnímu řediteli vězeňských služeb. Lidé, kteří pomáhají DSPIP:

• 115 ředitelů prevýchovy a probace (DIP),
• 162 vedoucích prevýchovné a probační služby (CSIP),
• 2 593 vězeňských sociálních pracovníků (CIP), kteří jsou prevýchovnými a probačními poradci nebo sociálními pracovníky,
• 473 administrativních pracovníků.

Denní průměrný počet klientů je 62 252 vězňů (odsouzených a ve vazbě) a 159 232 odsouzených osob bez trestu odnětí svobody. Počet dobrovolníků je 10 295.

5. Nový vývoj

Projekt zahrnující mobilní GPS monitoring začal v roce 2005. Nová organizace je v procesu experimentování ve 11 ze 103 SPIP a má dva hlavní cíle: - Posílit vliv SPIP začleněním do probační politiky, metodou vhodného individuálního sledování. - Posílit čitelnost SPIP pro partnery pracující na zabraňování recidivy.

Tab. 1 Probace během různých fází trestního řízení, Francie

Podkladem tohoto souhrnu je kapitola v knize Probace v Evropě, která poskytuje nejucelenější přehled o probačních systémech a službách v Evropě v současnosti (CEP evropské probační centrum).

Autor: PhDr. Ladislav Roman, PhD. Literární zdroje

CHAOUAT, B. 2011. Reconstruire sa vie après la prison: Quel avenir après la sanction ? Vydavatel: Editions de l´Atelier, 2011. 255 s. Accès au droit par le CDAD, [online] [cit.24.06.2012] dostupné na: http://www.cd-muret.justice.fr/spip.html

CEP evropské probační centrum, [online] [cit.24.06.2012] dostupné na: http://www.cepprobation.org/uploaded_/files/37cc56da0da55a1d70567e73b0476377

Developing a Methodology to Collect Data on Community Sanctions and Measures and Attrition Rates in Europe (DECODEUR CSM - started 2011) [online] [cit.24.06.2012] dostupné na: http://ec.europa.eu/dgs/home-affairs/financing/fundings/security-and-safeguarding-liberties/prevention-of-and-fight-against-crime/index_en.htm

Důvodová zpráva. Návrh zákona o probačních a mediačních úředníků a o změně a doplnění některých zákonů – nové znění. [online] [cit.24.06.2012] dostupné na: www.justice.gov.sk

Etický kodex deontologie (Mediátora), [online] [cit.25.06.2012] dostupné na: http://www.institut-francais-mediation.fr/code-de-deontologie-du-mediateur.php

Európská unie. 2007. Lisabonská smlouva. Úřední věstník EU (2007/C 306/01-271). ISSN 1725-5236. [online] [cit.15.06.2012] dostupné na: http://www.socialworkers.org/pubs/code/code.asp

Francouzský institut mediace, [online] [cit.24.06.2012] dostupné na: http://www.institut-francais-mediation.fr/index.php

LE SPIP Le service pénitentiaire d´insertion et de probation [online] [cit.23.06.2012] dostupné na: http://www.justice.gouv.fr/art_pix/BrochureSPIP.pdf Trestní zákoník Francouzské republiky, [online] [cit.21.06.2012] dostupné na: http://www.legifrance.gouv.fr/affichTexte.do?cidTexte=JORFTEXT000000211204&dateTexte=&categorieLien=id

Použité zkratky organizací:

ACSPP - Association culturelle et sportive post-pénale - Finanční podpora pro kulturní a sportovní sdružení a následnou péči ve Francii AFPA - Association pour la formation professionnelle des adultes - Asociace k získání profesního vzdělání pro dospělé ve Francii AMS - Asociace mediátorů Slovenska ANPE - Agence Nationale Pour l'Emploi - Úřad práce ve Francii ARK - Alternativní řešení konfliktů CEP - Evropské probační centrum CLIP - Vězeňský klub informačních technologií ve Francii CPAL a SSE. CPAL - Le comité de probation et d'assistance aux libérés – Výbor probace a pomoci propuštěným ve Francii FNARS - La Fédération nationale des associations d'accueil et de réinsertion sociale - Národní asociace pro sociální začlenění ve Francii FREP - Fédération des Relais Enfants-Parents - Federace vztahů mezi rodiči a dětmi ve Francii GÉNEPI - Le groupement étudiant national d'enseignement aux personnes incarcérées - Vzdělávací instituce ve Francii GRETA - Groupement d´établissements publics locaux d´enseignement organisant des actions de formation continue pour adultes - Systém veřejných zařízení dalšího vzdělávání pro dospělé ICCPPC - International Commission of Catholic Prison Pastoral Care – Mezinárodní komise katolické vězeňské pastorační péče INSTEP - Organisme régional d´insertion socio-professionnelle - Regionální organizace na zařazení sociálně–profesně ve Francii OUTSTAL - Association pour l´insertion et la resocialisationsertion et la resocialisation - Sdružení pro umístění a resocializaci spolupracující se systémem útulků ve Francii SMPR - Le service médico-psychologique régional - Regionální lékařská a psychologická služba ve Francii SPIP - Services Pénitentiaires d'Insertion et de Probation – Systém služeb nápravy, umístění a probace SZO - Světová zdravotnícka organizace dospělých ve Francii UFRAMA - Union national des federations regionals des maisons d’ acceuille des maisons d'acceuill de Familles et proches de personnes incarcerees - Národní unie regionálních federací záchytných domů pro rodiny a blízké vězňů WHO - World Health Organization – Světová zdravotnícka organizace