Pozitiva a negativa profesionálního rodičovství a jeho charakteristika

„Vytvářejme dětem stabilní rodinu, starejme se o ně a milujme své děti, protože ten, kdo hýbe kolébkou, hýbe celým světem.“
sv. Ján Pavol II.

Úvod

Svatá matka Tereza jednou řekla: „Kdybychom mohli vrátit lásku do rodin, svět by se změnil v ráj.“ A je to opravdu tak, protože pokud chceme něco měnit, musíme začít především u sebe a následně ve svém nejbližším kruhu, kterým je rodina. Mnohá děti ani neznají ten takzvaný „úzký kruh“, jsou odloženy jako nějaký zboží, věc, což v konečném důsledku znamená ochuzení lásky od těch nejdůležitějších pro samé dítě. Profesionální rodičovství se snaží vrátit dítěti alespoň kousek lásky, radosti, které jejich rodiče ne vždy vlastní vinou nedokázali dát.

Cílem tohoto článku je ponořit se do samotné problematiky profesionálního rodičovství a seznámit se s jeho klady a zápory. Kvantitativním výzkumem jsme se pokusili zjistit od studentů VŠ a jejich rodičů názor na profesionální rodičovství, abychom tímto způsobem zvýšili pozornost na to, co je profesionální rodičovství a zda mají v budoucnu zájem se takovému poslání věnovat. V článku přinášíme i výsledky našeho výzkumu, kde jsme dospěli k zajímavým zjištěním. Jsme názoru, že každé dítě si zaslouží vyrůstat v úplné rodině, aby se znovu potvrdilo to staré a známé: Není rodičem ten, kdo dítě početí, ale ten, kdo je vychovává a dá mu pocítit lásku, bezpečí a teplo rodiny.

V závěrečné části článku se budeme věnovat hodnocení výsledků našeho kvantitativního výzkumu a porovnávat další výzkumy o profesionálním rodičovství z pohledu odborníků a veřejnosti.

1 Pozitiva a negativa profesionálního rodičovství

Autor Roháček vidí základní problém v tom, že právně je profesionální rodičovství formou ústavní péče a z hlediska dítěte jde o rodinnou péči, respektive péči poskytovanou v rodině (Roháček, 2008, s. 55). Občanské sdružení Návrat má za sebou více než desetiletou praxi s profesionálními rodiči, a podle jejich hodnocení jejich fungování v realitě přineslo pozitivní i negativní zkušenosti: na jedné straně šlo o různé napětí a frustrace, na druhé straně o obohacení a naplnění života mnohých dětí i dospělých (Roháček, 2008, s. 55).

Mezi první a základní problém, který vidí sami profesionální rodiče (PR) a subjekty zainteresované do tohoto procesu, je financování. Na tom se shodli profesionální rodiče (celkem 82 % z nich), ale také ředitelé dětských domovů (90 %), představitelé neziskových organizací (88 %) i úřadů práce, sociálních věcí a rodiny, konkrétně oddělení sociálně-právní ochrany a sociální kurately (51 %), ačkoli tito poslední v menší míře. Mezi problémy s financováním profesionálního rodičovství jako instituce můžeme zařadit: celkově nízké financování profesionálního rodičovství, nejistotu a nestabilitu financování, chybějící finanční prostředky na pracovní místa pro profesionální rodiče, nedostatečné finanční příspěvky na dítě, chybí jejich pravidelná valorizace, slabé základní vybavení, chybí příspěvek na plenky, profesionální rodiče nedostávají odměny, slabé financování nákladů profesionálního rodiče a dětí.

Samotné oddělení sociálně-právní ochrany dětí a sociální kurately na úřadech práce, sociálních věcí a rodiny, společně s mimovládními organizacemi, přiznává nedostatečné financování a málo volných míst na profesionální rodiny v zařízení.

Podle našeho názoru by se měly stanovit limity zvyšovat, do jisté míry to závisí na vedení dětského domova, na možnosti sponzorského daru na vybavení domácnosti profesionální rodiny. První rovinou byl obecný nedostatek financí na přechod k profesionálnímu rodičovství: konstatoval se nedostatek finančních prostředků v dětských domovech na nová pracovní místa pro profesionální rodiče, což omezuje a zužuje proces zavádění této formy péče do praxe. Může to být skutečně jedním z důvodů, proč některé dětské domovy v době výzkumu profesionální rodiče neměly, a přitom se tento argument může někdy používat i jako dobrá výmluva. Vícero neziskových organizací poukazovalo v souvislosti s touto obecnou rovinou financování profesionálního rodičovství na přetrvávání určité míry nejistoty nebo nedostatku stability systému celkové podpory.

Druhou rovinou, v níž se finanční problémy otevíraly, byly náklady na dítě svěřené do péče profesionálního rodiče. Ze strany všech zúčastněných zaznívala tvrzení o nedostatečném finančním krytí výdajů na dítě. Poskytované příspěvky byly ve velké míře vnímány jako příliš nízké vzhledem k cenám (na starší děti i na malé, které potřebují plenky).

Kritizovalo se také to, že příspěvky už roky nejsou valorizovány a nenasazují se automaticky s růstem cen. Výzkum také poznamenal, že někteří profesionální rodiče jsou schopni překonat deficit příspěvků ze svého rozpočtu a dítě nedostatek necítí, jiní se však dostávají do finančních problémů. Vícero profesionálních rodičů a neziskových organizací poukazovalo na omezení v nastavení příspěvku pro děti v péči profesionálních rodičů, že z něj nelze hradit některé potřeby dětí – například záliby a rozvoj talentu dítěte. Stěžovali si také na způsob vyúčtování příspěvku, při němž se příliš bere ohled na to, aby částka vyšla přesně na haléř. Mnozí PR by uvítali tzv. startovací balíček, když dítě přichází do domácnosti – např. postel, kočárek, oblečení.

Třetí problémový okruh týkající se financování profesionálního rodičovství otevřeli výhradně pouze profesionální rodiče. I v této oblasti se vrátili k ocenění vlastní práce a mluvili o odměnách jako o proměnlivé složce mzdy. Někteří profesionální rodiče si stěžovali, že nedostávají odměny (ani na konci roku), objevila se i myšlenka, že by se odměny mohly využít jako motivace pro profesionální rodiče. Tento problém však spíše náleží do oblasti pracovněprávních vztahů. Z porovnání odpovědí podle jednotlivých zkoumaných skupin vyplývá, že ředitelé dětských domovů kladli větší důraz na celkové financování profesionálního rodičovství (nedostatek peněz na pracovní místa pro PR), zatímco profesionální rodiče se soustředili spíše na nedostatečné příspěvky na děti a úhradu jejich potřeb.

Mezi další negativa, která uvádí Klub náhradních rodičů, patří, že dítěti se vytváří domov jen do té doby, dokud bude možné návrat do jeho biologické rodiny nebo do některé z forem náhradní rodinné péče. Další mínus je, že nemáte přednostní právo na žádost o pěstounství nebo adopci konkrétního dítěte, které můžete třeba několik let vychovávat. Jednoho dne přijde zpráva, že o dítě má někdo zájem, a nikdo se vás nebude ptát, zda je to možné. Jste profesionál, zaměstnanec dětského domova a nejste zákonný zástupce dětí, a proto o mnoha věcech rozhoduje ředitel. Kromě toho si děti do profesionální rodiny obvykle nemůžete vybrat. Hodně záleží na řediteli konkrétního dětského domova. Je třeba počítat také s tím, že dítě bude nebo nebude velmi přitažlivé, bude se špatně učit, zvláštně se chovat a podobně. Nebudou to krásná, milá a usměvavá děti, jak si je lidé představují. Ale je možné, že jste jejich poslední šance. (Nebyť sám, 2009). Je třeba připomenout, že je to práce i poslání zároveň. Výchova dětí je vždy poslání a právě proto to nemůže dělat každý. Profesionální rodičovství je ale práce, za kterou dostáváte plat. Být profesionálním rodičem není lehké, nenechte se mýlit svými iluzemi. Tato děti nebudou podle vašich představ a vy budete mít 24 hodin na to, aby jste dospěli, smířili se s realitou a převzali odpovědnost za děti, o kterých jste dříve ani nevěděli, že existují.

Kromě náročnosti a minusů profesionálního rodičovství, které jsme popsali, existují i klady, a to: Dítě není v dětském domově, v prostředí, kde je jedním z mnohých. Má šanci zažít rodinu a reálný život. Má příležitost k osobnostnímu rozvoji a má lidi, kteří jsou ochotní se mu individuálně věnovat. Nemusí o přízeň neustále bojovat s ostatními.

Dítě se naučí sociálním vazbám, naučí se vytvářet a udržovat vztahy. Bude schopné vytvořit vztahovou vazbu k budoucím rodičům, bude vědět prožívat hloubku vztahu, což je nejen pro dítě, ale pro každého člověka alfa a omega pro spokojený život. Jeho potřeby už nebudou uspokojovány pouze na základní úrovni, ale někdo skutečně bude poslouchat, co dítě chce a potřebuje. Můžete mu vytvořit prostředí důvěry, bezpečí, poskytnout domov a dát mu lásku. (Instytút profesionálneho rodičovstva, 2009).

2 Výzkumný soubor respondentů

Na realizaci našeho kvantitativního výzkumu jsme zvolili dotazníkovou formu složenou z dvanácti otázek, z čehož bylo devět uzavřených a tři otevřené. Oslovili jsme svobodné studenty Vysoké školy zdravotnictví a sociální práce sv. Alžběty, žijící v Kolegiu blahoslavené Zdenky Schelingové, v oborech Sociální práce, psychologie, mise a charity a zubní technika, u nichž předpokládáme, že se v budoucnu budou připravovat na manželství a rodičovství. Studenty jsme požádali, aby oslovili své rodiče, a zjišťovali jsme informovanost o profesionálním rodičovství a v jaké rodině vyrostli. Věkové rozpětí respondentů bylo od 20 do 35 let a pro rodiče od 40 do 60 let. Dotazníky jsme rozdali 75 studentům a 75 rodičům, celkem 150 dotazníků.

Respondenty jsme rozdělili do dvou kategorií: 1. Kategorie respondentů – svobodní studenti od 20 do 35 let
2. Kategorie respondentů – rodiče studentů od 40 do 60 let

Rozdaných bylo 150 dotazníků a vrátilo se nám jich 125, což znamená návratnost 83,3 %. Z toho byly 3 dotazníky nepoužitelné pro nedostatečné vyplnění. Bylo použito 122 dotazníků. Dotazníky jsme rozdávali ve druhé polovině listopadu 2018 a sběr byl ukončen koncem ledna 2019. Dotazník vyplnilo 69 respondentů ve věku 20 až 35 let. V mužském zastoupení to bylo 24 respondentů, tedy 34,8 %. V ženském zastoupení se na průzkumu účastnilo 45 respondentů, tedy 65,2 %. Při realizaci výzkumu jsme chtěli zjistit, jaké vzdělání mají respondenti. Z celkového počtu 122 respondentů má 68 respondentů vysokoškolské vzdělání a 54 respondentů středoškolské vzdělání. Ve věkové kategorii respondentů od 20 do 35 let bylo 69 respondentů, z toho 27 respondentů, což představuje 39,1 %, má středoškolské vzdělání. Vysokoškolské vzdělání má 42 respondentů, což představuje 60,9 %. V kategorii 40 až 60 let je téměř vyvážený stav vzdělání: 27 respondentů má středoškolské vzdělání, tedy 50,9 %, a 26 respondentů je vysokoškolsky vzděláno, což představuje 49,1 %.

3 Vyhodnocení výsledků

Jak již bylo zmíněno, cílem empirické části kvantitativního výzkumu bylo zjistit názory respondentů dvou věkových kategorií, mladých dospělých a jejich rodičů na profesionální rodičovství, jaké jsou podle nich klady a zápory profesionálního rodičovství, a porovnat jejich názory. Zároveň nás zajímalo, zda mají respondenti v budoucnu zájem o profesionální rodičovství. Při vyhodnocování výsledků jsme zjistili, že nikdo z oslovených respondentů nevyrůstal v profesionální rodině.

Respondenti se domnívají, že hlavním přínosem profesionálního rodičovství je dát dítěti, které dosud nezažilo rodinu a bylo vyňato z rodinného prostředí, alespoň na určitý čas úplnou rodinu a poskytnout mu lásku a individuální přístup. Dále dát dítěti vztahovou osobu a podle bezpečného vzorce vztahové vazby jako protektivního faktoru ve vývoji dítěte, který koriguje poruchy vztahové vazby mezi dítětem a rodičem a je tedy pro dítě korektivní zkušeností; podpora dítěte při rozhodování v pro ně důležitých situacích a otázkách (výběr střední školy, profesní směr, návštěvní pobyty v rodině, vrstevnické vztahy).

Výzkum ukázal i to, že podle respondentů je úžasná příležitost stát se rodičem a podělit se s dítětem o své zkušenosti. Vztahová vazba je pro každé dítě velmi důležitá. Je to neviditelné emoční pouto, které velmi specificky spojuje dvě osoby (rodič a dítě) v čase a prostoru. Vztahovou vazbu si dítě primárně vytváří s tím, kdo si s ním hraje a komunikuje, což nemusí nutně odrážet to, zda ho tato osoba také kojí a převléká. Ale pokud je dítě hladové nebo potřebuje převléct, prožívá značnou nepohodu, kterou komunikuje pláčem. Je tedy velmi pravděpodobné, že si vytvoří vztahovou vazbu k osobě, která reaguje na potřeby dítěte a v konečném důsledku se o něj stará. Při tom hraje mimořádně důležitou roli způsob, jakým s dítětem komunikujeme, a stejně tak pravidelnost tohoto kontaktu. Domníváme se, že často chtějí stát se profesionálním rodičem lidé, kteří sami prošli profesionální rodinou, aby pomohli dětem se stejným osudem, jaký měli oni. V našem výzkumu se nám tato skutečnost nepotvrdila, protože jak jsme již uvedli, neměli jsme respondenta, který by vyrůstal v profesionální rodině. Respondenti se shodují – stejně jako uvádí výzkum autorky Filadelfiové (2008) – že jde o dobrou příležitost pracovat s dětmi a vytvářet hodnoty pro společnost. Někteří profesionální rodiče nepovažují toto povolání za práci, ale za životní poslání.

Mezi respondenty ve věku 20 až 35 let (z celkového počtu 69) uvažovalo o možnosti stát se profesionálním rodičem pouze šest, což je 8,7 %. Zbytek respondentů (91,3 %) o takové možnosti neuvažoval.

U respondentů ve věku 40 až 60 let, jichž bylo 53, uvažovalo nad možností stát se profesionálním rodičem pouze 3 respondenti, tedy 5,7 %, a dalších 50 respondentů – 94,3 % – o této možnosti neuvažovalo.

Tabulka 1: Uvažovali jste někdy stát se profesionálním rodičem?
Zdroj: Vlastní zpracování autora

Ve výzkumu jsme zjistili, že mezi přínosy a výhodami považují respondenti především v kategorii 20 až 35 let finanční přilepšení. S tímto tvrzením si dovolíme souhlasit pouze částečně, protože mnoho profesionálních rodičů a neziskových organizací ve výzkumech, stejně jako Filadelfiová z roku 2008, uvádějí, že financování profesionálního rodičovství není dostatečně platově ohodnocené. Po komunikaci s ředitelkou PaedDr. Slávkou Oroszovou z Centra pro děti a rodiny v Bratislavě jsme získali informaci, že současný základní plat profesionálního rodiče za zdravé a bezproblémové dítě je přibližně 726 € v hrubém. Každý rodič má však jinou mzdu, záleží to především na stupni náročnosti péče o dítě a na počtu dětí. Je třeba dodat, že mzda také závisí na věku svěřeného dítěte. Dětské domovy mohou poskytnout příplatky za dítě podle stupně péče o dítě. 21,4 % respondentů v našem výzkumu uvedlo, že financování je nedostatečné. Téma financování řeší v akreditované přípravě budoucí profesionální rodiče spolu s lektorem na 6 setkáních. Toto setkání je zaměřeno i na ujasnění motivace k přijetí dítěte, otevřenost a schopnost přijmout dítě do rodiny, stejně jako očekávání dětí a rodičů, práce s vlastní minulostí a ztrátami a sebepoznání.

Mezi další rizika respondenti uvedli frustraci z pocitu, že dítě, které jim je svěřeno, není jejich a mají ho jen na určitou dobu; odlišné chování vlastního dítěte a svěřeného dítěte. Biologickou rodinu úzce spojují společně prožité roky, vzpomínky, zážitky a nový člen domácnosti – svěřené dítě, s nímž nemá nic společného. I jistě, i nové složení rodiny může časem dospět k příjemnému soužití, ale na začátku to bude vyžadovat množství kompromisů.

Mezi nejčastější opakovaně zmiňované odpovědi na výhody profesionálního rodičovství uvedli respondenti ve věku 20 až 35 let i 40 až 60 let: úplná rodina, individuální přístup k dítěti, stát se rodičem, mít dítě, získat zaměstnání a finančně si přilepšit.

Tabulka 2: Výhody profesionálního rodičovství.
Zdroj: Vlastní zpracování autora

Další problémy přicházely ze strany profesionálních rodičů – hádky, fyzické napadání a existence rozdílů mezi vlastními dětmi a přijatými dětmi. Chyba nastává v tom, že profesionální rodiče v takových situacích nevyhledali odbornou pomoc, odvolávajíce se na otázku č. 11 našeho výzkumu. Pomoc nepřicházela ani ze strany sociálně-právní ochrany dětí a sociální kurately. Zapomíná se na důslednou kontrolu a tím se přehlížejí vážné situace, které by se daly v profesionálních rodinách řešit (Hažírová, 2018).

V našem výzkumu 53 % respondentů při otázce přizpůsobení dítěte uvedlo v souvislosti s výše uvedeným negativní zkušenost v jiné profesionální rodině. Myslíme si, že stejně jako dochází k neshodám v každé rodině, tak i v profesionální rodině. Pokud ale dítě má relevantní negativní zkušenost, takoví rodiče by podle našeho názoru měli zvážit, zda budou nadále pokračovat jako profesionální rodiče, protože to může mít více negativ než pozitiv pro dítě v jeho dalším vývoji.

Dalším negativem je připoutání se k dítěti. Na konferenci Kolokvium kazuistik v roce 2018 jsme se setkali s názorem ředitele dětského domova v Sečovcích, že pokud se profesionální rodič připoutá k dítěti, není profesionálem. Dovolíme si nesouhlasit a označit takové vyjádření za neprofesionální, protože bez alespoň minimálního připoutání by potřeby dítěte nebyly dostatečně naplněny. Jsme názoru, že dítě by se nemělo přemisťovat do jiných profesionálních rodin, pokud není problémové dítě, to by mělo podle našeho názoru mít minimální dopad na psychiku dítěte. Dítě by bylo ustáleno ve svém náhradním prostředí a cítilo by se bezpečněji a tím by se mohlo více rozvíjet a naplňovat. Již při 8. až 10. setkání akreditované přípravy se profesionální rodiče věnují adaptaci dítěte v jejich rodině a emočnímu připoutání, vzniku a vývoji připoutání, poruchám připoutání, jejich vlivu na život dítěte v rodině a možnosti pomoci; ztrátě biologické matky a dopadu na další vývoj dítěte, zvládání a zpracování ztrát dítětem, možnostem zlepšit navazování kontaktů.

Závažnější problémy, které se během profesionálního rodičovství objevily, vzešly převážně z traumatu prožívaného v dětství v jejich biologické rodině nebo v dětském domově. Proto si myslíme, že stabilizace rodinného prostředí by byla vhodná i pro profesionální rodiče. Jsme toho názoru a doporučujeme nechat dítě, pokud je bezproblémové a spokojené, v profesionální rodině, ve které se nachází, vyrostnout až do dospělosti. Tam má šanci zažít stabilní rodinné prostředí.

Naší dalším zájmem bylo zjistit informovanost respondentů o profesionálním rodičovství. Respondenti znají profesionální rodičovství v rámci náhradní péče, ale dostatečně neznají, jaké jsou podmínky, aby se mohli stát profesionálními rodiči. Podíl je vysoký v obou kategoriích: u respondentů 20 až 35 let to bylo až 65,2 % a v kategorii 40 až 60 let bylo neznání podmínek na úrovni 62,3 %. Doporučili bychom do budoucna více mluvit o profesionálním rodičovství a zejména o podmínkách. Věnovat se této tématu ve školách a na konferencích, aby se tímto způsobem zvýšilo povědomí o profesionálním rodičovství. Dovolíme si poznamenat, že každoročně Vysoká škola zdravotnictví a sociální práce sv. Alžběty, n. o., organizuje odbornou konferenci Kolokvium kazuistik, kde jsme pravidelnými účastníky a věnujeme se profesionálnímu rodičovství i dalším problémům, kde jsou přítomni odborníci ze sociální, psychologické, právní a akademické oblasti. Na této konferenci vystupují také profesionální rodiče a jejich svěřená děti a hovoří o svých zkušenostech a problémech. Velkým plusem této konference je každoroční vydání sborníku a také to, že je otevřená i laické veřejnosti. Kolokvium kazuistik se realizuje od roku 2015 i pod záštitou dalších univerzit. Z našich výsledků vyplynulo, že mladí dospělí jsou o něco více informováni o podmínkách stát se profesionálním rodičem než respondenti starší kategorie.

Odpovědi na otázku, zda v minulosti respondenti uvažovali o tom stát se profesionálním rodičovstvím, nás překvapily, protože o tom uvažovalo jen 14,4 % respondentů, což je 9 respondentů. Zjistili jsme, že v budoucnosti se nechce stát profesionálním rodičem nikdo z respondentů z obou kategorií. V budoucnu by bylo vhodné na další zkoumání položit v dotaznících otázku: Jaké důvody je vedou k tomu, že se nechtějí stát profesionálními rodiči. Bohužel musíme dodat, že v našem výzkumu tuto otázku nemáme.

Respondenti ve věku 20 až 35 let si myslí, že svěření dítěte do péče profesionálního rodiče je přínosné. Svou kladnou odpověď uvedlo 73,9 %, tedy 51 respondentů, a 26,1 % – 18 respondentů neudalo názor. U respondentů ve věku 40 až 60 let vyjádřilo souhlas 62,3 % – 33 dotázaných a 37,7 % respondentů nedokázalo vyjádřit svůj názor.

3 Doporučení pro praxi

V budoucnu doporučujeme do praxe:

• Zlepšit platobní podmínky pro profesionální rodiče, aby měli větší motivaci stát se profesionálními rodiči.
• Co nejméně převádět dítě z jedné profesionální rodiny do druhé, pokud není vážný důvod, aby nedocházelo k narušení vztahových vazeb, protože to ve výsledku negativně působí na psychický vývoj dítěte.
• Zaměřit se na čerpání dovolené profesionálních rodičů, aby jejich svěřené dítě mohlo být s nimi na dovolené, pokud profesionální rodič bude souhlasit.
• Propagace profesionálního rodičovství přes média, zvýšit počet konferencí, příklady dobré praxe, aby nedocházelo k negativním zkušenostem dítěte.
• Zkvalitnění přípravy na profesionální rodičovství – zvýšit počet hodin profesionální přípravy zejména v oblastech, jako je vztahová vazba, emoční připoutání se dítěte, poznávání vývojových potřeb dítěte, jeho minulosti a porozumění chování dítěte v profesionální rodině, stejně jako zaměřit se na práci s biologickou rodinou dítěte a efektivní komunikaci v profesionální rodině.

Mgr. Martin Lukáč*

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

FILADELFIOVÁ, J. 2008. Zvyšovanie kvality poskytovania starostlivosti a výchovy deťom v detských domovoch ‒ zameranie na profesionálne rodiny. online 2008 cit. 10.08.2018 Dostupné na: https://www.ceit.sk/IVPR/images/IVPR/vyskum/2008/Filadelfiova/Zvysovanie_kvality.pd f

HAŽÍROVÁ, O. 2018. Náhradná rodinná starostlivosť – o dĺžke čakania na vytúžené dieťa v Prešovskom kraji. In PROHUMAN. Vedecko-odborný recenzovaný internetový časopis – sociálna práca, psychológia, pedagogika, sociálna politika, ošetrovateľstvo [online], vyd. 2018-11-20. [cit. 2020-10-04]. Dostupné na internete: https://www.prohuman.sk/socialna-praca/nahradna-rodinna-starostlivost-o-dlzke-cakania-na-vytuzene-dieta-v-presovskom-kraji

LUKÁČ, M. 2019. Prínos profesionálneho rodičovstva v náhradnej starostlivosti: diplomová práca. Bratislava: Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety, 2019. 73 strán.

Nebyť sám. Dvojmesačník o náhradnom rodičovstve. Číslo 2, ročník 5., December 2009 Bratislava : Asociácia náhradných rodín. EV 2951/09. s. 20. [cit. 2020-10-10]. Dostupné na internete: http://www.anr.sk/wp-content/uploads/2010/04/nebytSam200902_v3.pdf

ROHÁČEK M. a kol. 2012. Zvykáme si jeden na druhého aneb nová náhradní rodina v procesu adaptace. Praha: Středisko náhradní rodinné péče o.s., 2012. 38 s. ISBN 978-8087455-12-8.