Proměny a výzvy slovenských komunitních center pod vlivem práce se zranitelnými skupinami Úvod

Místní rozvoj, spolu s ním i navázaná komunitní práce se znevýhodněnými skupinami obyvatelstva, se stává stále více diskutovanou otázkou napříč Evropou. Konkrétní vývoj rozvojových politik často závisí na konkrétním regionu i na jeho hlavních aktérech, kteří utvářeli politické prostředí v minulém století. Zatímco komunitní rozvoj je v zemích západní Evropy integrován jako součást místních a regionálních zastupitelských orgánů, v nových členských státech Evropské unie (zejména v postkomunistických zemích) nemusí být samozřejmostí. Většina lidí v společnostech, které zažily totalitní režim, je stále silně nedůvěřivá k práci v komunitách a sousedstvích; výrazně se vyhýbají zapojení do jakýchkoli formálních organizací, i když ty již působí ve svobodném prostředí a demokratickém zřízení.1

Slovenská republika (SR) stále prochází obdobím transformace, přičemž se snaží chápat komunitní práci jako přínos pro místní správu věcí veřejných, stejně jako pro rozvoj občanské společnosti.2 Když hovoříme o existenci komunitních center na Slovensku, je třeba mluvit o fungování ve stínu postkomunistické historie SR.

V slovenském prostředí lze v praxi pozorovat několik základních strategií práce s komunitami ve snaze řešit jejich lokální problémy, a to: poskytování sociálních služeb (sociální práce), advokace a komunitní rozvoj. Komunitní organizování3 (jako potenciální čtvrtá strategie4 práce s komunitami nebo sousedstvími) se v této zemi stále využívá velmi zřídka, ačkoli by mohlo jít o velmi účinný a finančně nenáročný nástroj dosažení sociální změny v demokratické společnosti, jakou SR je.

Počet neziskových organizací po rozpadu Československa narostl geometricky, stejně jako růst zaměstnanosti ve třetím sektoru. Přesto je například ve skandinávských zemích počet neziskových organizací více než trojnásobně vyšší.5 V období vzniku samostatné SR bylo v celé zemi jen kolem 6000 neziskových organizací.6 Tento počet vzrostl na více než 32000 neziskových organizací o dvě desetiletí později.7 Ne všechny jsou však považovány za komunitní organizace a ne všechny, pochopitelně, pracují se zranitelnými skupinami. Funkčních komunitních center je v celé SR kolem sta.

Cílem tohoto příspěvku je (na základě rešerše literatury, participativního pozorování a konzultací s pracovníky a pracovnicemi Centra komunitního organizování – CKO v Banské Bystrici) identifikovat typy a principy komunitní práce v slovenských komunitních centrech a analyzovat změny a výzvy, případně úskalí komunitní práce. Na základě toho bude pak možné navrhnout konkrétní řešení, která by dokázala zmíněné překážky překonat.

Aby bylo možné analyzovat komunitní práci u konkrétních skupin obyvatelstva, je třeba rozlišovat mezi několika druhy práce v komunitách. Komunitní rozvoj lze velmi jasně odlišit od sociální práce definicí, která považuje komunitní rozvoj za model participace, který zapojuje a posiluje postavení občanů v oblastech, které ovlivňují jejich život, a také podporuje lidi bez rozdílu v jejich aktivním občanství.8

Strieženec9 rozlišuje mezi sociální prací v komunitách, komunitní prací v sousedstvích a komunitním rozvojem. Rozdíl spočívá v tom, zda je práce vykonávána pro komunitu, jako je tomu v případě sociální práce, nebo spolu s komunitou, jako je tomu u komunitní práce (a komunitního rozvoje). Autorky Košková a Antalová10 upozorňují při práci s komunitou (na rozdíl od práce pro komunitu) na proces rozvoje, který je založen na rovnoprávném partnerství mezi všemi zainteresovanými stranami, umožňující tak výměnu poznatků, zkušeností a dovedností s cílem dosáhnout sociální změny.

Ve srovnání s advokacií komunitní rozvoj podporuje a zapojuje lidský kapitál. Zlepšuje proces zvyšování dovedností a poznatkový růst u jednotlivců, skupin i celé komunity, který je výsledkem procesu neformálního vzdělávání, podmíněného aktivitou lidí přímo v komunitě. Komunitní rozvoj pracuje s potenciálem, který v komunitě již existuje – se schopnostmi, dovednostmi, znalostmi a kapacitami obyvatel, členů organizace a zástupců institucí.11

Základ dalších typů komunitní práce – komunitního organizování – je podle Střelcové (2015) i Janty (2016) také v tom, že lidé (mající v rámci komunity či sousedství palčivý problém) vymezí tento problém a definují svou komunitu; vytvoří strukturou jakousi organizaci – společně rozhodují o problémech, kterými se chtějí zabývat; navrhují opatření, která chtějí realizovat; vytvářejí akční plán; volí metody, které použijí k dosažení svých cílů. Komunitní práce (komunitní rozvoj nebo organizování) nemá charakter sociální práce, kde sociální pracovníci řeší problémy znevýhodněných skupin za nimi, ale pracuje s potenciálem komunity, která má kapacitu podílet se na řešení problému. Komunitní rozvoj dává smysl zejména v rámci udržitelnosti a zapojuje komunitu do procesu rozvoje a plánování.12

Participace je ústředním bodem komunitního rozvoje i komunitního organizování. Podle autorů Aref a Redzuan13 lze rozlišit tři typy participace: skutečnou, aktivní účast; dále symbolickou účast; a neúčast. Všechny typy byly za posledních 15 let pozorovány i v rámci společenství budovaných znevýhodněnými skupinami na Slovensku.

Centra na pomoc při integraci místních romských komunit

Komunitní centra na Slovensku, stejně jako v jiných postkomunistických zemích východní Evropy, jsou stále relativně neznámým a novým fenoménem. U nás jsou spojována zejména s podporou menšin. Komunitní centrum jako institucionální zařízení poskytuje především primární programy reagující na aktuální problémy a potřeby místní komunity. V současnosti zajišťují provoz komunitních center organizace neziskového sektoru a církevní organizace. V menší míře komunitní centra provozují i některé místní samosprávy.

Jednou ze způsobů řešení problematiky marginalizovaných romských komunit, který se na Slovensku nabízel, a který se snaží zahrnovat komplexní řešení, bylo právě zakládání a provoz komunitních center. Těch je v současnosti na celém Slovensku přibližně sto. Vede svou činnost v prospěch celé společnosti.14

Prvních 10 takových komunitních center v SR oficiálně vzniklo v roce 2003, a to v rámci projektu „Podpora založení komunitních center v Slovenské republice“ – jako nástroj řešení integrace místních romských komunit. Finanční podporu měly z fondů Evropské unie prostřednictvím programu PHARE a sloužily jako pomoc při integraci převážně segregovaných či separovaných místních romských komunit.15 V roce 2012 bylo romských komunitních center jako jistého typu sociální inovace na Slovensku už přes 45, a rozvoj těchto center výrazně pomohla Nadácia občianskej spoločnosti.16

Národní projekt Komunitní centra (NP KC) byl určen zejména pro skupinu obyvatel sociálně vyloučených nebo ohrožených sociálním vyloučením se zaměřením na marginalizované romské komunity, pro které byla typická neschopnost participovat na sociálním, ekonomickém, politickém a kulturním životě v důsledku konkrétních faktorů (nízký příjem, špatný zdravotní stav, nedostatečné vzdělání, slabý kontakt s majoritní populací a diskriminace atd.). Projekt realizovala v letech 2014–15 Implementační agentura Ministerstva práce, sociálních věcí a rodiny SR: Implementační agentura pro Operační program Zaměstnanost a sociální inkluzi (dříve Fond sociálního rozvoje).17 Komunitní práce v komunitních centrech kladla důraz především na vrácení sociálně vyloučených lidí do hlavního proudu společenského života. V rámci NPKC bylo podpořeno 168 komunitních center (4 v Trnavském kraji; 14 v Nitrianskom; 6 v Trenčianskom; 36 v BanskoBystrickém; 11 v Žilinskem, 56 v Prešovskom a 40 v Košickém kraji). V těchto centrech našlo uplatnění téměř 650 zaměstnanců.18

Transformace kulturních organizací na centra společenské změny

Práce v komunitách nebo ve sousedstvích má bezpochyby inkluzivní charakter. Komunitní centra vytvářejí propojení mezi většinovou a menšinovou populací v rámci společného dialogu a aktivit. Samozřejmě, i před rokem 2003 na SR fungovaly společenství a komunity lidí, které vykazovaly znaky více či méně formální organizace (se svými členy, misí a agendou). Nešlo přitom jen o lidi z marginalizovaného prostředí. Převážně církevní organizace, jednotlivé farnosti a pobočky Slovenské katolické charity organizovaly, sdružovaly či koordinovaly společenství mladých (sdružení křesťanské mládeže u kostelů), která se s pomocí kněží a členů řeholí věnovala dobrovolnictví, výchově lídrů, misionářské a charitativní činnosti, pomoci chudým. Tato společenství budováním členské základny, sledováním svých cílů a přípravou agendy vykazovala (často spíše podvědomě) znaky komunitního organizování.

V posledních letech vzniklo na SR i několik kulturních organizací, které se věnují práci s komunitami a využívají jejich potenciál. Jsou to například v bratislavském kraji Nová Cvernovka, v banskobystrickém kraji Centrum pre nezávislú kultúru – Záhrada, v trnavském Nádvorie, ve žilinském Stanica-Zárečie, v košickém Tabačka a další, jejich existence je financována částečně z rozpočtu města nebo samosprávního kraje, ale především díky soukromým dárcům a grantům z domácích fondů a zahraničních nadací. Většina z nich však nedávno v důsledku změny politické nálady a nárůstu extremismu na Slovensku svůj kulturní záběr změnila, případně rozšířila o rozměr aktivizmu ve prospěch společenské změny. Zvláště před nedávnými krajskými volbami se zaměstnanci a dobrovolníci těchto center z obavy před rostoucím nacionalismem, šířením falešných zpráv, propagandy a nenávisti vůči menšinám utvořili do jednotek, které organizovaly na podnět CKO: shromáždění „Nie v našom meste“ na náměstích, diskuse na univerzitách a motivovaly mladé prvovoliče k volbám. Využívali tak (většinou intuitivně) principy komunitního organizování jako možného nástroje sociální změny v společnosti. Po několika týdnech protestů a dosažení cíle (vítězné kampaně) se však neformální společenství zaktivizovaných lidí rozprchlo – jejich vůle participovat na proměně komunity nebyla zachycena a využita, nebyla organizována.

Kromě těchto kulturních center a výše zmíněných přes sto komunitních center, která vznikla z podnětu Národního programu Komunitní centra, existují i oficiální centra, která fungovala a fungují úspěšně i mimo rámec tohoto programu. Arcidiecézní charita Košice jako církevní organizace provozuje několik let dvě komunitní centra na východě Slovenska (v Lipanech a v Stropkove), Človek v ohrození a několik dalších neziskových organizací také koordinuje centra zaměřená na práci s lidmi z romské menšiny. Asociace pro kulturu, vzdělávání a komunikaci – ACEC a CKO připravují komunitní pracovníky, organizátory i lídry na jejich práci v komunitách. Organizace ETP Slovensko již neprovozuje jen komunitní centra na východním Slovensku zaměřená na romskou populaci, ale také pracuje na začleňování uprchlíků a uprchlicek do společnosti. Klienti procházejí vzdělávacími programy (cviky praktických dovedností, mimoškolní aktivity, preventivní programy, celoživotní vzdělávání, odborná kvalifikace), programy vytvářející pracovní místa, dostávají sociální, zdravotní, finanční a právní poradenství bez rozdílu věku. Lidem v nouzi je určena také humanitární, respektive potravinová pomoc a mikropůjčky.

Úskalí rozvoje a organizování v komunitních centrech

Navzdory funkčním příkladům z praxe existuje mnoho výzev (v slovenském kontextu převážně bariér), které mohou bránit angažovanosti a zapojení komunity do dění v jejich sousedství či celém městě. Podle autorů Dukeshire, Thurlow19 a Střelcová20 lze tato úskalí rozdělit následovně: 1. Nedostatečný pocit sounáležitosti; 2. Slabé společenské sítě; 3. Žádné nebo negativní sousedské vztahy; 4. Neaktivní život v sousedství a málo příležitostí pro interakci v rámci komunity, stejně jako nedostatek vhodných a dostupných veřejných prostor pro realizaci; 5. Nedostatečný přístup k informacím; 6. Špatné nebo neadekvátní životní podmínky; 7. Nízká informovanost o aktivitách místních organizací; 8. Omezené zdroje komunity; 9. Slabé nebo neexistující návyky dobrovolnictví; 10. Vysoká fluktuace obyvatel; 11. Neexistující nebo jen malé očekávání od komunity v rámci sousedství; 12. Žádné nebo minimální pozitivní změny zaznamenané členy komunity v sousedství; 13. Nedostatečná sociální infrastruktura a služby; 14. Určitý druh napětí v komunitě; 15. Nedostatečné porozumění nebo zmatek ohledně role komunitního nebo sousedského centra; 16. Podceňování hodnoty místní účasti a angažovanosti komunity na rozhodovacích procesech; 17. Nízký osobní zájem o místní otázky, místní správu věcí veřejných a zastupování; 18. Nedostatek důvěry vůči místnímu zastupitelstvu a samosprávě; 19. Historicky dané negativní vztahy s vládními institucemi; 20. Homogenita sousedské komunity.

Expertní tým z Institutu pro veřejné otázky21, který se dlouhodobě věnuje tématu participace, uvádí některé další oblasti, kde občanský aktivismus a aktivita v rámci komunity či sousedství zaznamenaly problematický směr, resp. pokles. Vedle kladů, jako je rozvoj městského aktivizmu nebo nárůst veřejné podpory darcovství, se rozvinul i tzv. internetový aktivizmus, který v rámci sociálních médií nesměřuje pouze k mobilizaci občanů na podporu „dobré“ občanské společnosti, ale může aktivizovat i zastánce názorové netolerance a často i extrémistickou protidemokratickou iniciativu.22

Doporučení pro praxi: Existujíci facilitátoři a budování kapacit

Výše uvedené dvě desítky bariér znamenají omezení komunitní práce v konkrétních společenstvích lidí. Všechny uvedená úskalí se ve větší či menší míře vyskytují v zranitelných skupinách obyvatelstva. Řešením pro budoucnost (překonání úskalí a pokroku v práci) může být návrh jakýchsi facilitátorů23, resp. zprostředkujících prvků24 v rámci komunity, mezi něž lze zařadit: 1. Podněty a pozitivní očekávání; 2. Sociální kapitál a komunitní zdroje; 3. Vůdčí důvěryhodné lídry skupin a místní zástupce; 4. Pravidelnost činností; 5. Smysl existence komunity; 6. Posílené sociální sítě a pozitivní sousedské vztahy; 7. Informovanost; 8. Aktivní život propojený se sousedstvím; 9. Silné návyky dobrovolnictví; 10. Aktivní a přínosná místní účast na rozhodování, angažovanost komunity.

Tyto faktory mohou pomoci při budování komunit, které by tak mohly být inkluzivnější, soudržnější, živější a bezpečnější. Organizace s jejich komunitními centry pak dokáží vytvářet vazby mezi jednotlivci i skupinami, podporovat budování kapacit a dávat hlas zranitelným skupinám obyvatelstva.

V současnosti existuje několik programů budování kapacit a vzdělávání komunitních organizátorů a mladých lídrů, přičemž důraz je kladen právě na sociálně vyloučené skupiny a zástupce menšin na SR. Jde o stipendia pro jednotlivce přes Nadáciu Via a CKO (ve spolupráci s Great Lakes Consortium for International training and development s možností stáže v renomovaných amerických komunitních organizacích díky programu Professional Fellows), nebo grantové schéma na konkrétní projekty organizací prostřednictvím Nadácie otevřené společnosti, Medzinárodní vyšehradský fond a některých velvyslanectví na SR.

Závěry

Hlavním cílem komunitní práce (a především komunitního rozvoje) je vybudovat aktivní a udržitelná společenství, založená na sociální spravedlnosti a vzájemném respektu. Kromě této úlohy jde také o předcházení a odstraňování bariér, které brání lidem účastnit se řešení otázek, které ovlivňují kvalitu jejich života.25

Výzvy v rámci místního rozvoje, a s ním spojené komunitní práce, kterým čelíme na Slovensku, jsou velmi často společné pro celý region střední a východní Evropy. Slováci bojují s důvěrou, respektive nedůvěrou, jak v oblasti administrativy, tak i v rámci politického zastupování jejich zájmů. Stále jsou pasivní v dobrovolnické práci i v členství v komunitních organizacích. V tomto příspěvku bylo identifikováno dvacet bariér komunitní práce se zranitelnými skupinami obyvatelstva a navrženo deset možných facilitátorů, zprostředkujících překonání těchto úskalí.

Po analýze současného stavu (a s cílem podpořit, stejně jako zajistit trvale udržitelná společenství) je důležité brát v úvahu individuální charakter komunit a konkrétní potřeby místních občanů, kteří často patří mezi zranitelné osoby. Pro úspěšnou komunitní práci v jakémkoli typu komunity či sousedství je nejdůležitější identita skupiny a skutečnost, že je vybudována a sama se tak nějak vymezuje.26 Pokud se lidé naučí identifikovat problémy ve svých vlastní komunitách a sousedstvích, pojmenují je a společně se dohodnou na postupu jejich řešení, mohou dosáhnout (bez vynakládání zbytečného množství financí) žádoucí změny. K dosažení takového stavu mohou např. sloužit národní školení komunitních organizátorů a příprava lídrů pod hlavičkou banskobystrického Centra komunitního organizování (ve spolupráci s evropskou sítí ECON – European Community Organizing Network a americkou organizací Great Lakes Consortium for International training and development), které se věnují i komunitnímu rozvoji, ale především se snaží prosadit komunitní organizování jako nejúčinnější a nejdostupnější metodu pro dosažení sociální změny ve společnosti.

Autorka: PhDr. et RNDr. Božena Markovič Baluchová, PhD. Katedra rozvojových a environmentálních studií, Univerzita Palackého v Olomouci Použitá literatura

  1. Aref, F., Redzuan, M., 2009: Assessing the level of community participation as a component of community capacity building for tourism development, Europ. J. Soc. Sc., 8 (1), s. 68-75.
  2. Bútorová, Z., Bútora, M., Strečanský, B., 2012: Aktívne občianstvo a mimovládny sektor na Slovensku: Trendy a perspektívy, Bratislava: Včelí dom. 52 s., ISBN 978-80-970885-0-7.
  3. Bútora, M. et al., 2011: Štúdia trendov vývoja občianskej spoločnosti na Slovensku, Bratislava: IVO, CpF, PDCS, 68 s. [online: http://www.ivo.sk/7497/en/studies-and-papers/studia-trendov-vyvoja-obcianskej-spolocnosti-na-slovensku]
  4. Dudeková, G., 2014: Dobrovoľné združovanie na Slovensku v minulosti. [Online: http://www.dejiny.sk/eknihy/gd.htm].
  5. Dukeshire, S., Thurlow, J., 2002: Challenges and Barriers to Community Participation in Policy Development, Rural Communities Impacting Policy Project, Atlantic Health Promotion Research Centre at Dalhousie University and the Coastal Communities Network, Nova Scotia. s. 1-4., ISBN 0-9780913-2-9.
  6. Freie, P., 2005: Pedagogy of the oppressed (30th Ed), NY: Continuum, 181 s. [Online: http://www.msu.ac.zw/elearning/material/1335344125freire_pedagogy_of_the_oppresed.pdf].
  7. Guerra, S., 2012: Keeping the Community Whole Unit for sustainability Sagene municiple district, District Sagene Municipality of Oslo, Norway.
  8. Henderson, P., Thomas, D.N., 2007: Skills in Neighbourhood work, (Translation). Nitra: Centrum komunitního rozvoja. ISBN 978-80-969638-4-3.
  9. Howard, M.M., 2003: The Weakness of Civil Society in Post-Communist Europe, Cambridge: University Press, s. 27. [Online: http://assets.cambridge.org/97805218/12238/sample/9780521812238ws.pdf].
  10. Husárik, M., Miková J., 2011: Správa o činnosti komunitného centra Sásová za obdobie apríl 2011 až december 2011, Mesto Basnká Bystrica. [Online: http://www.banskabystrica.sk/index.php?id_menu=63165].
  11. Implementačná agentúra Ministerstva práce, sociálnych vecí a rodiny SR, 2014: Prezentácia činnosti Národného program Komunitné centrá. [Online: https://www.ia.gov.sk/data/files/f773cc6e1a7786b34d442de51c13c545
  12. Janto, J., 2016: Komunitný rozvoj na sídliskách. In: Etnologické rozpravy 1/2016, Ročník XXIII, 2016, č. 1, Banská Bystrica: Národopisná spoločnosť Slovenska. s. 7-23., ISSN 1335-5074.
  13. Košková, Š., Antalová, I., 2003: Príručka objavovateľa stratených území, Bratislava: Nadácia Milana Šimečku, 215 s., EAN 9788089008155.
  14. Markovič Baluchová, B., 2017: Presence of Community organizing in Slovak practice, Bratislava: Media about Development. [Online: https://mediaaboutdevelopment.wordpress.com/2017/04/20/presence-of-community-organizing-in-slovak-practise/].
  15. Korpesio, C., 2012: Komunitné centrá na Slovensku. Bratislava: Prohuman. [Online: http://www.prohuman.sk/socialna-praca/komunitne-centra-na-slovensku].
  16. Strieženec, Š., 2001: Úvod do štúdia sociálnej práce. Trnava: Tripsoft. s. 19., ISBN 80-968294-6-7.
  17. Střelcová, V., 2015: Komunitná práca v mestských susedstvách (Prípadová štúdia sídliska Sásová na Slovensku a Telheiras v Portugalsku), Bratislava: FSEV UK, Ústav verejné politiky, 146 s.

1 Howard, 2003 2 Střelcová, 2015 3 Janto, 2016 4 Markovič Baluchová, 2017 5 Bútora a kol., 2012 6 Dudeková, 1998 7 Bútora a kol., 2012 8 Guerra, 2012 9 Strieženec, 2001 10 Košková a Antalová, 2003 11 Střelcová, 2015 12 Henderson, Thomas, 2007 13 Aref, Redzuan, 2009 14 Korpesio, 2012 15 Korpesio, 2012 16 Bútora a kol., 2012 17 IA ZaSI, 2014 18 IA ZaSI, 2014 19 Dukeshire a Thurlow, 2002 20 Střelcová, 2015 21 Bútora a kol., 2012 22 Bútora a kol., 2011 23 Dukeshire, Thurlow, 2002 24 Střelcová, 2015 25 Husárik, Miková, 2012 26 Střelcová, 2015