ÚVOD
V praxi penitenciární sociální práce se setkáváme s vězněnými osobami, u kterých se mohou vyskytovat různé problémy sociálního charakteru. Některé z těchto problémových oblastí se přitom mohly přímo podílet na umístění osoby do výkonu vazby nebo do výkonu trestu odnětí svobody. Poskytování pomoci ze strany penitenciárních sociálních pracovníků je zakotveno v zákoně č. 221/2006 Z. z. o výkonu vazby v znění pozdějších předpisů a v zákoně č. 475/2005 Z. z. o výkonu trestu odnětí svobody v znění pozdějších předpisů. V období let 2013 – 2021 byl v ústavech pro výkon vazby a ústavech pro výkon trestu odnětí svobody rozptyl umístěných obviněných od 1216 do 1528 osob a rozptyl odsouzených od 8537 do 8811 osob. S ohledem na uvedené vnímáme sociální poradenství jako metodu, která si nachází své adekvátní uplatnění v každodenní penitenciární sociální práci. Orientace sociálních pracovníků na práci s vězněnými osobami od jejich umístění do vězeňského zařízení až po propuštění z něj vytváří prostor pro široké využití sociálního poradenství, přičemž se může aplikovat v zacházení s vězněnými osobami, ať už v rámci případové nebo skupinové práce, ale i v různých resocializačních programech a aktivitách, jako metodu zaměřenou na snižování míry recidivy, prizonizace nebo používání při aplikaci konceptu dynamické bezpečnosti (eliminace/snižování výskytu bezpečnostních incidentů).
Z výsledků průzkumu realizovaného mezi sociálními pracovníky ZVJS (N = 21), které uvádí Valentovičová (2017, s. 90), vyplývá, že podle 85,70 % respondentů tvoří podstatnou část jimi poskytované pomoci individuální a skupinové poradenství, krizová intervence, pomoc a pod. zprostředkovaná pro obviněné a odsouzené. Význam sociálního poradenství při práci s vězněnými nebo propuštěnými osobami lze zachytit i z prací Bareše (2018) nebo Marešové – Kotulana – Martinkové (2009).
Navzdory samotné realizaci výzkumu v penitenciárních podmínkách, která může být v některých případech náročná (např. z důvodu vyřizování povolení k realizaci výzkumu ve vězeňských ústavech individuálně, z důvodu personálních kapacit sloužících k distribuci a sběru dotazníků apod.), nám se podařilo do výzkumu zařadit i obviněné osoby, které mají i z našich praktických zkušeností zájem o pomoc sociálních pracovníků k řešení sociálních problémů vzniklých nejen v důsledku dodání do výkonu vazby, ale i z jiných dlouhodobě přetrvávajících důvodů.
CÍL VÝZKUMU
Cílem výzkumu bylo zjistit, zda a v jaké míře je využíváno sociální poradenství, a o které oblasti projevují vězněné osoby největší zájem. V rámci výzkumu jsme si kromě obsahové (tematické) stránky dali za cíl zjistit i vybrané faktory, které se vyskytují v procesu sociálního poradenství.
TYP VÝBĚRU SOUBORU, METOD A DIZAJNU VÝZKUMU
Pro získání dat do výzkumu jsme využili dotazníkovou formu, která se v penitenciárním prostředí jeví jako přínosná, protože umožňuje oslovit širokou vězeňskou populaci a respondentům poskytuje anonymitu. Jůzl (2017, s. 324) uvádí, že výhoda dotazníkové formy sběru dat spočívá v schopnosti v krátkém čase oslovit velký počet respondentů a v její statistické analýze.
Pro sběr dat jsme použili empirický kvantitativní výzkum formou využití metody strukturovaného dotazníku, který byl rozdělen do 3 sekcí (demografické údaje, obsah sociálního poradenství a proces sociálního poradenství). Dotazník obsahoval celkem 21 položek, tj. i uzavřené otázky. Verešová a kol. (2011, s. 28-29) uvádějí, že využití dotazníku s tímto typem otázek usnadňuje formalizaci primárních údajů z výzkumu. Při jeho sestavování jsme brali ohled na různou mentální úroveň vězeňské klientely, a proto bylo naším cílem koncipovat jednotlivé otázky dotazníku co nejvýstižněji.
Na výzkumu participovali obvinění a odsouzení, kteří byli v době realizace výzkumu umístěni v ústavech na výkon vazby a ústavech na výkon trestu odnětí svobody, tj. v kombinovaných ústavech nebo v ústavech profilovaných pouze pro výkon trestu odnětí svobody, konkrétně obvinění zarazení v mírnějším režimu výkonu vazby a odsouzení zarazení v minimálním stupni strážené vnitřní diferenciální skupiny „B“. Typ výběru souboru byl záměrný.
MÍSTO REALIZACE VÝZKUMU A VELIKOST VÝZKUMNÉHO SOUBORU
Na základě výše definovaných kritérií výběrového souboru a po zapracování změn vytažených z pilotní studie (data pilotní studie nejsou součástí prezentovaného příspěvku) jsme sběr dat realizovali v:
- Ústave na výkon väzby a Ústave na výkon trestu odňatia slobody Prešov (ďalej len „ÚVV a ÚVTOS Prešov“),
- Ústave na výkon väzby a Ústave na výkon trestu odňatia slobody Žilina (ďalej len „ÚVV a ÚVTOS Žilina“),
- Ústave na výkon trestu odňatia slobody a Ústave na výkon väzby Leopoldov (ďalej len „ÚVTOS a ÚVV Leopoldov“),
- Ústave na výkon trestu odňatia slobody pre mladistvých Sučany (ďalej len „ÚVTOS Sučany“),
- Ústave na výkon trestu odňatia slobody Levoča (ďalej len „ÚVTOS Levoča“) a
- Ústave na výkon väzby a Ústave na výkon trestu odňatia slobody Bratislava (ďalej len „ÚVV a ÚVTOS Bratislava“).
Zber dat do výzkumu byl realizován v termínu od 08. 02. 2023 do 09. 03. 2023. V rámci výzkumu bylo distribuovaných 180 dotazníků. Viz v tabulce 1.
Tabulka 1 Počet distribuovaných dotazníků do/z jednotlivých vězeňských ústavů
Tabulka 2 Pohlaví respondentů
Tabulka 3 Aktuální právní status
Jednotlivé položky dotazníku jsme koncipovali se zaměřením na sběr dat ve vztahu k procesnímu a obsahovému zaměření sociálního poradenství.
Pociťovaná opora ze strany sociálního pracovníka při řešení jejich sociálního problému
V jednotlivých etapách sociálního poradenství je pro úspěšnost řešení sociálního problému důležité budování poradenského vztahu mezi klientem a sociálním pracovníkem (např. Schavel 2008, Gabura 2005, 2013, Mydlíková 2005, 2009, Masters 2004). Součástí tohoto vztahu je také klientem pociťovaná sociální opora ze strany sociálního pracovníka.
Graf 1 Pociťovaná opora ze strany sociálního pracovníka
Velkou oporu ze strany sociálního pracovníka cítilo 43,45 % (N = 63) respondentů oproti 10, 35 % (N = 15) respondentů, kteří necítili žádnou oporu. K zjišťování míry pociťované opory jsme nevyužili standardizovaný dotazník, ale přistoupili jsme k operacionalizaci jednotlivých možností dané položky (viz Poznámky).
Množství aktuálně pociťovaných neřešených sociálních problémů
Teorie sociálního poradenství uvádí, že i přes deklarování konkrétního sociálního problému ze strany klientů, obvykle jsou k němu přidružené i jiné související problémy, které si klient nemusí uvědomovat, avšak podílejí se na ovlivňování hlavního problému.
Nejfrekventovanější odpověď ze strany respondentů 35,86 % (N = 52) byla, že aktuálně necítí žádné neřešené sociální problémy. Nejmenší skupinu tvořila 11,04 % (N = 16), tvořenou respondenty, kteří pociťovali spíše mnoho aktuálně neřešených sociálních problémů. S rozdílem 1 odpovědi byla druhou nejméně zastoupenou skupinou 11,72 % (N = 17) respondentů, kteří pociťovali mnoho aktuálně neřešených problémů. Spíše málo neřešených problémů uvádělo 18,62 % (N = 27) a málo 22,76 % (N = 33) respondentů.
Graf 2 Množství pociťovaných neřešených sociálních problémů
Možnost podílet se během uvěznění na řešení svých sociálních problémů
Umístění osob do vězeňských ústavů rovněž vytváří prostor pro aplikaci intervencí zaměřených na řešení sociálních problémů, které se mohly podílet na jejich uvěznění.
Ze souboru respondentů tvořila 54,48 % (N = 79) skupina, která by během umístění ve vězeňském ústavu využila možnost řešit své sociální problémy související s jejich uvězněním, a skôr tuto možnost využila 14,48 % (N = 21). Takovou možnost by nevyužilo 4,14 % (N = 6) respondentů a skôr nevyužilo 8,97 % (N = 13) respondentů. Neutrální postoj deklarovalo 17,93 % (N = 26) respondentů.
Graf 3 Možnost podílet se na řešení svých sociálních problémů
Zájem využívat poradenskou pomoc ze strany sociálního pracovníka
Ne vždy musí mít klienti přístup k sociálně poradenské pomoci (např. z důvodů absence sociálně poradenského místa, chybějících informací o možnosti řešit své sociální problémy a dalších). Případně nemusejí takovou pomoc záměrně vyhledávat z vlastní iniciativy (např. z důvodů nedůvěry, nízké motivace, špatných předchozích zkušeností apod.).
Se zájmem o využívání poradenské pomoci ze strany sociálního pracovníka během umístění ve vězeňském ústavu souhlasilo 50,35 % (N = 73) respondentů a skôr souhlasilo 14,48 % (N = 21) respondentů. Nesouhlasilo 8,97 % (N = 13) a skôr nesouhlasilo 2,76 % (N = 4) respondentů. Neutrální postoj vyjádřilo 23,45 % (N = 34) respondentů.
Graf 4 Zájem využívat poradenskou pomoc ze strany sociálního pracovníka****
Frekvence řešení svých sociálních problémů prostřednictvím sociálního pracovníka
V uvedené položce jsme zjišťovali, jak často řeší vězněné osoby své sociální problémy prostřednictvím sociálního pracovníka. V popisu výsledků jsme pro porovnání skupin obviněných a odsouzených přistoupili k tomu, že kromě prezentace celkového vyhodnocení jsme provedli i individuální prezentaci získaných dat od obou skupin respondentů.
Skupinu, která vždy, kdy potřebuje pomoc s řešením svého problému osloví sociálního pracovníka, tvořilo 27,59 % (N = 40) respondentů, často ho osloví 11,72 % (N = 17) respondentů, zřídka ho osloví 30,34 % (N = 44) respondentů, téměř nikdy 11,03 % (N = 16) respondentů a nikdy neosloví se žádostí o pomoc s řešením svých problémů 19,31 % (N = 28) respondentů.
Graf 5 Frekvence řešení svých sociálních problémů prostřednictvím sociálního pracovníka – respondenti spolu
V následujících tabulkách uvádíme porovnání odpovědí od obou skupin respondentů - obviněných a odsouzených.
Skupinu obviněných, která vždy osloví sociálního pracovníka se žádostí o pomoc s řešením svého problému, tvořilo 30 % (N = 18) respondentů, často ho osloví 18,33 % (N = 11), zřídka 25 % (N = 15), téměř nikdy 10,00 % (N = 6) a nikdy 16,67 % (10 respondentů).
Tabulka 4 Frekvence řešení problémů prostřednictvím sociálního pracovníka - obvinění
Odsouzených, kteří vždy osloví sociálního pracovníka se žádostí o pomoc s řešením svého problému, tvořilo 25,88 % (N = 22) respondentů. Často osloví sociálního pracovníka 7,06 % (N = 6), zřídka 34,12 % (N = 29), téměř nikdy 11,76 % (N = 10) a nikdy 21,18 % (N = 18) respondentů.
Tabulka 5 Frekvence řešení problémů prostřednictvím sociálního pracovníka - odsouzení
Vnímání opory ze strany rodiny
Během umístění ve vězeňském ústavu představuje rodina, blízké osoby (případně neoficiální partneři) pro obviněné i odsouzené významný zdroj materiální i emocionální opory.
Valentovičová (2019, s. 86) na základě vlastních výzkumných zjištění uvádí na souboru odsouzených (N = 876), že v 41% (N = 359) se odsouzeným ze strany rodiny dostává psychické podpory, v 31% (N = 272) finanční podpory, v 21% (N = 184) materiální podpory, v 5% (N = 44) žádné podpory a v 2% (N = 17) jiného typu podpory.
Nejpočetnější skupinu 78,62 % (N = 114) respondentů tvořily osoby, které souhlasily s uvedeným tvrzením. Nejmenší skupinu 2,76 % (N = 4) respondentů tvořily osoby, které vyjádřily skôr nesouhlasný postoj. Nesouhlasný postoj vyjádřilo 6,20 % (N = 9) a spíše souhlasný postoj 8,28 % (N = 12) respondentů. Neutrální postoj měl 4,14 % (N = 6) respondentů. Souhlasný postoj s tvrzením byl jako nejpočetnější odpověď zaznamenán v každém vyhodnoceném vězeňském ústavu.
Graf 6 Vnímání opory ze strany rodiny
Důležitost přístupu k poradenské pomoci
Přístup vězněných osob k poradenské pomoci považujeme v rámci výkonu penitenciární sociální práce za klíčový. Poradenská pomoc (přístup k ní) by měla být dostupná pro obviněné i odsouzené od dodání do výkonu vazby případně od nástupu do výkonu trestu odnětí svobody, skrz samotný průběh umístění v uvedených institucích až po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Záměrně jsme neuváděli ani propuštění z výkonu vazby, neboť v této instituci vzhledem k jejímu charakteru, účelu atd. nedisponujeme termínem předpokládaného konce trestu či termínem podmíněného propuštění.
Přístup k poradenské pomoci během umístění ve výkonu vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody považuje za velmi důležitý 42,76 % (N = 62) respondentů, za důležitý 35,17 % (N = 51) respondentů, za nedůležitý ho považuje 4,14 % (N = 6) respondentů, za málo důležitý 4,83 % (N = 7) respondentů a neutrální postoj vyjádřilo 13,10 % (N = 19) respondentů.
Graf 7 Důležitost přístupu k poradenské pomoci
Vnímání možnosti požádat o pomoc v jednotlivých oblastech sociálního poradenství
Tak jako je každý klient individualitou, tak i zájem pramenící z vlastních potřeb, deficitů o jednotlivé oblasti sociálního poradenství se může lišit. Každá vězněná osoba přichází do vězeňského ústavu (případně se v něm již nachází) s vlastními potřebami. Co považuje jedna vězněná osoba za problém, nemusí za problém považovat druhá.
V rodinné a partnerské oblasti vnímá možnost požádat o sociální poradenství jako velmi důležitou 59,31 % (N = 86) respondentů, jako spíše důležitou 11,04 % (N = 16) respondentů, neutrální postoj mělo 13,79 % (N = 20) respondentů, jako spíše nedůležitou 2,07 % (N = 3) respondentů a jako zcela nedůležitou 13,79 % (N = 20) respondentů.
Ve finanční oblasti vnímá možnost požádat o sociální poradenství jako velmi důležitou 57,93 % (N = 84) respondentů, jako spíše důležitou 15,17 % (N = 22) respondentů, neutrální postoj mělo 13,10 % (N = 19) respondentů, jako spíše nedůležitou 4,14 % (N = 6) respondentů a jako zcela nedůležitou 9,66 % (N =14) respondentů.
V oblasti státní sociální podpory vnímá možnost požádat o sociální poradenství jako velmi důležitou 43,45% (N = 63) respondentů, jako spíše důležitou 25,52 % (N = 37) respondentů, neutrální postoj mělo 17,93 % (N = 26) respondentů, jako spíše nedůležitou 4,14 % (N = 6) respondentů a jako zcela nedůležitou 8,96 % (N = 13) respondentů.
V oblasti výdělečné činnosti vnímá možnost požádat o sociální poradenství jako velmi důležitou 51,03 % (N = 74) respondentů, jako spíše důležitou 13,79 % (N = 20) respondentů, neutrální postoj mělo 20,69 % (N = 30) respondentů, jako spíše nedůležitou 4,83 % (N = 7) respondentů a jako zcela nedůležitou 9,66 % (N = 14) respondentů.
V oblasti bydlení vnímá možnost požádat o sociální poradenství jako velmi důležitou 43,45 % (N = 63) respondentů, jako spíše důležitou 13,10 % (N = 19) respondentů, neutrální postoj mělo 17,93 % (N = 26) respondentů, jako spíše nedůležitou 5,52 % (N = 8) respondentů a jako zcela nedůležitou 20 % (N = 29) respondentů.
Možnost požádat o sociální poradenství v oblasti závislostí vnímá jako velmi důležitou 37,24 % (N = 54) respondentů, jako spíše důležitou 12,41 % (N = 18) respondenty, neutrální postoj mělo 23,45 % (N = 34) respondentů, jako spíše nedůležitou 7,59 % (N = 11) respondentů a jako zcela nedůležitou 19,31 % (N = 28) respondentů.
Možnost požádat o sociální poradenství v oblasti kontaktu s úřady a institucemi vnímá jako velmi důležitou 49,66 % (N = 72) respondentů, jako spíše důležitou 22,07 % (N =32) respondenty, neutrální postoj mělo 14,48 % (N = 21) respondentů, jako spíše nedůležitou 2,07 % (N = 3) respondentů a jako zcela nedůležitou 11,72 % (N = 17) respondentů.
Graf 8 Vnímání možnosti požádat o pomoc v jednotlivých oblastech sociálního poradenství
Očekávání respondentů od sociálního pracovníka
Je možné, že v rámci prvního kontaktu sociálního pracovníka s klientem bude tento „očekávat převzetí odpovědnosti za řešení a vyřešení jeho problému, což je způsobeno především klientovou předchozí zkušeností s jinými odborníky, jako např. lékaři, právníky ap. Tito odborníci v praxi vystupují výrazně v roli expertů a proto i rozhodují, co a kdy má jejich klient udělat. Sociální pracovník ale v žádném případě nemá přistoupit na taková očekávání klienta, ale má se snažit o to, aby si klient uvědomil vlastní odpovědnost za řešení svých potíží a aby se aktivně podílel na řešení svých problémů. (Levická, 2006, s. 117)
Poskytnutí informací, jak samostatně postupovat, očekávalo 32,41 % (N = 47) respondentů, k očekávání společné participace na řešení problému se přiklánívalo 63,45 % (N = 92) respondentů. To, že sociální pracovník vyřeší problémy žadatele o pomoc bez jeho participace, očekávalo 4,14 % (N = 6) respondentů.
Graf 9 Očekávání respondentů od sociálního pracovníka
Využití pomoci v jednotlivých oblastech sociálního poradenství
V uvedené položce jsme zjišťovali, které jimi definované oblasti sociálního poradenství respondenti během umístění ve vězeňském ústavu i prakticky využili.
V rodinné a partnerské oblasti (pomoc s kontaktováním blízkých, pomoc s nápravou narušených vztahů apod.) využilo pomoc 43,45 % (N = 63) oproti 56,55 % (N = 82) respondentů.
Ve finanční oblasti (osobní bankrot, dluhy, exekuce apod.) využilo pomoc 27,59 % (N = 40) oproti 72,41 % (N = 105) respondentů, kteří ji nevyužili.
V oblasti státní sociální podpory (informace o nárocích v oblasti sociálních dávek, finanční pomoci a důchodu) využilo pomoc 34,48 % (N = 50) respondentů oproti 65,52 % (N = 95), kteří ji nevyužili.
Pomoc v oblasti výdělečné činnosti (pomoc s hledáním zaměstnání, orientace na trhu práce, pozastavení živnosti apod.) využilo 23,45 % (N = 34) oproti 76,55 % (N = 111) respondentů, kteří ji nevyužili.
V oblasti bydlení (hledání adekvátního ubytování v případě potřeby apod.) využilo pomoc 23,45 % (N = 34) respondentů oproti 76,55 % (N = 111) respondentů, kteří ji nevyužili. Identická data byla zaznamenána také v oblasti výdělečné činnosti.
Pomoc v oblasti závislostí (možnosti léčby, resocializační pobyty apod.) využilo 16,55 % (N = 24) respondentů oproti 83,45 % (N = 121) respondentů, kteří ji nevyužili.
V oblasti kontaktu s úřady a institucemi (jakýkoli druh pomoci při kontaktování se s úřady a institucemi) uvedlo využití pomoci 44,83 % (N = 65) oproti 55,17 % (N = 80) respondentů, kteří ji nevyužili.
Graf 10 Využití pomoci v jednotlivých oblastech sociálního poradenství
Frekvence využívání poradenské pomoci v jednotlivých oblastech
Deficity znalostí o možnostech a způsobech řešení přítomných sociálních problémů mohou pro vězněné osoby představovat složitější orientaci v dané oblasti (např. vzhledem k neznalosti procesu řešení konkrétního problému, neznalosti problematiky, absenci potřebných dovedností apod.). Z uvedeného důvodu se proto může frekvence využívání sociálního poradenství v jednotlivých oblastech lišit.
V rodinné a partnerské oblasti využívá sociální poradenství vždy 15,86 % (N = 23) respondentů, často 3,45 % (N = 5) respondentů, zřídka 25,52 % (N = 37) respondentů, téměř nikdy 6,21 % (N = 9) respondentů a nikdy 48,97 % (N = 71) respondentů.
Ve finanční oblasti využívá sociální poradenství vždy 13,10 % (N = 19) respondentů, často 8,97 % (N = 13) respondentů, zřídka 12,41 % (N = 18) respondentů, téměř nikdy 13,10 % (N = 19) respondentů a nikdy 52,41 % (N = 76) respondentů.
V oblasti státní sociální podpory využívá sociální poradenství vždy 14,48 % (N = 21) respondentů, často 6,21 % (N = 9) respondentů, zřídka 13,79 % (N = 20) respondentů, téměř nikdy 11,04 % (N = 16) respondentů a nikdy 54,48 % (N = 79) respondentů.
V oblasti výdělečné činnosti využívá sociální poradenství vždy 12,41 % (N = 18) respondentů, často 6,21 % (N = 9) respondentů, zřídka 13,79 % (N = 20) respondentů, téměř nikdy 11,72 % (N = 17) respondentů a nikdy 55,86 % (N = 81) respondentů.
V oblasti bydlení využívá sociální poradenství vždy 9,66 % (N = 14) respondentů, často 5,52 % (N = 8) respondentů, zřídka 9,66 % (N = 14) respondentů, téměř nikdy 9,66 % (N = 14) respondentů a nikdy 65,52 % (N = 95) respondentů.
Sociální poradenství v oblasti závislostí využívá vždy 10,35 % (N = 15) respondentů, často 2,07 % (N = 3) respondenti, zřídka 10,35 % (N = 15) respondentů, téměř nikdy 7,59 % (N = 11) respondentů a nikdy 69,66 % (N = 101) respondentů.
Sociálního poradenství v oblasti kontaktu s úřady a institucemi využívá vždy 20,00 % (N = 29) respondentů, často 2,76 % (N = 4) respondentů, zřídka 21,38 % (N =31) respondentů, téměř nikdy 11,03 % (N = 16) respondentů a nikdy 44,83 % (N = 65) respondentů.
Graf 11 Frekvence využívání poradenské pomoci v jednotlivých oblastech
DISKUSE
Z výsledků zjišťování subjektivně pociťované sociální opory respondentů k sociálnímu pracovníkovi vyplývá, že 44 % (N = 63) respondentů pociťuje velkou oporu oproti 10 % (N = 15) respondentům, kteří nepociťovali žádnou oporu. Seal a kol. (2007 In Dadi a kol. 2019) uvádějí, že sociální opora usnadňuje přechod z vězeňského do občanského prostředí, zabraňuje recidivě a zvyšuje pravděpodobnost zapojení se do života. „V procesu intervence má klient mít psychickou i praktickou oporu v sociálním pracovníkovi.“ (Schavel, Čisecký 2005, s. 106)
Až 35,86 % (N = 52) se v rámci výzkumu vyjádřilo, že aktuálně necítí žádné neřešené sociální problémy, což může reflektovat dostatečné zabezpečení aktuálních potřeb, ať už sociálními pracovníky, rodinou nebo jinými zdroji pomoci oproti skupině 11,04 % (N = 16) respondentů, kteří pociťovali spíše mnoho a skupině 11,72 % (N = 17) respondentů, kteří pociťovali mnoho aktuálně neřešených sociálních problémů.
K kladnému zájmu využít možnost řešit své sociální problémy, které se mohly podílet na uvěznění, by využilo až 68,96 % (N = 90) respondentů. Možnost využít sociální poradenství i k řešení jiných sociálních problémů se kladně vyjádřilo 64,83 % (N = 94) respondentů. Z uvedených dat lze vyčíst významný zájem vězněných osob o řešení příčin vzniku páchání trestné činnosti. Gabura (s. 179, 2013) uvádí, že „motivovaný klient rychleji a efektivněji řeší své problémy než nemotivovaný“ a „aktivněji se zapojuje do poradenské práce, participuje na hledání a formulaci cílů i alternativ řešení, investuje do poradenské práce větší námahy a energie.“
Úlohou sociálního poradenství je podporovat klienty k participaci na řešení jejich sociálních problémů a aktivně je zapojovat do tohoto procesu. Společnou participaci se sociálním pracovníkem na řešení svého problému/svých problémů deklarovalo 63,45 % (N = 92) respondentů.
Celkově považuje přístup k poradenské pomoci za velmi důležitý nebo důležitý 77,93 % (N =113) respondentů oproti 8,97 % (N = 13) respondentů, kteří ho považují za nedůležitý nebo ne příliš důležitý. Vnímání důležitosti požádat o pomoc v jednotlivých oblastech sociálního poradenství u vězněných osob může záviset na jejich aktuálních potřebách, uvědomění si selhání a deficitů v konkrétní oblasti, neschopnosti nebo neinformovanosti v dané oblasti, ale i na samostatném schopnostech reálně zhodnotit výskyt problému v dané oblasti. Ve všech 7 jimi definovaných oblastech sociálního poradenství byla ze strany respondentů jako nejfrekventovanější odpověď číselná hodnota 1 – velmi důležité, tedy respondenti vnímali možnost požiadať o pomoc v každé oblasti jako velmi důležitou.
Preference vězněných osob o využití poradenské pomoci v jednotlivých oblastech sociálního poradenství se mohou lišit. V rámci námi zvoleného výzkumného souboru z pohledu právního statusu a vnitřní diferenciace (viz s. 3) mohla svoji roli při vyplňování dotazníků sehrát i možnost, že respondenti využívali/využívali vzájemnou pomoc v rámci umístění v odděleních, kde mají povolený volný pohyb, a tedy probíhají mezi nimi i vzájemné interakce. Nejméně využívanou oblastí sociálního poradenství byla ze strany respondentů oblast závislostí 16,55 % (N = 24) oproti nejvíce využívané oblasti kontaktu s úřady a institucemi 44,83 % (N = 65). S rozdílem jen 1,38 % (N = 2) byla druhou nejvíce využívanou oblastí ze strany respondentů rodinná a partnerská oblast 43,45 % (N = 63).
Frekvence využívání sociálního poradenství může záviset na množství faktorů např. na motivaci řešit sociální problém, na dostupnosti znalostí z dané oblasti, na předchozích zkušenostech v dané oblasti stejného nebo obdobného problému, na samotném zájmu řešit daný problém/situaci, na přirazené důležitosti ze strany vězněné osoby řešit problém, na nedůvěře k osobě poradce/instituce a dalších. To, že vězněné osoby nevyužily poradenství v některé z definovaných oblastí, nutně neznamená, že v této oblasti nejsou u nich přítomny problémy. Nejvíce využívanou oblastí je kontakt s úřady a institucemi, v tomto případě využívá vždy pomoc sociálního pracovníka 20 % (N = 29) respondentů. Nejméně frekventovanou a využívanou byla oblast závislostí, kterou nikdy nevyužilo 69,66 % (N = 101) respondentů
ZÁVĚR
Omezení osobní svobody představuje výrazný zásah do života nejen pro dotčené osoby, ale i jejich rodiny a blízké. I v této souvislosti se zejména ve výkonu vazby zaměřuje sociální práce na pomoc směřující k řešení problémů spojených se změnou dosavadní sociální situace obviněného, které mohou mít praktický i emoční charakter. Naproti tomu výkon trestu odnětí svobody poskytuje širší prostor, ale zejména příležitost zaobírat se odsouzenými osobami (např. individuální a skupinovou poradenskou činností, účastí v resocializačních programech apod.).
Sociální pracovník se svou činností podílí na ovlivňování obviněných a zacházení s odsouzenými. To zahrnuje motivaci vězněných osob řešit své problémy, udržovat a posilovat rodinné vazby, mít aktivní přístup k hledání zaměstnání, k získávání a udržení pracovních dovedností. Kromě toho může obviněným a odsouzeným doporučovat a zprostředkovávat účast v resocializačních programech a službách krizové intervence. (Kleskeň, 2016, s. 34)
Nakoľko byl ke dni 01. 03. 2023 počet obviněných 1 431 osob a odsouzených 8 616 osob, které byly umístěny ve vězeňských ústavech a do výzkumu bylo zařazeno 60 obviněných a 85 odsouzených osob, nemůžeme prezentované data zobecňovat na celkovou vězeňskou populaci. Přesto věříme, že prezentovaný obsah přispěje k zájmu o výzkumnou činnost a k dalšímu rozvoji oblasti penitenciární sociální práce.
Autor: Mgr. Tomáš Banás, PhD.
POZNÁMKY K TEXTU
Operationalizace pociťované opory ze strany sociálního pracovníka: - velkou oporu (věnoval mi dostatek času, byl ochotný mi pomoci, vysvětlil mi, co jsem potřeboval/a, zvážil se mnou jednotlivé možnosti, vyslechl mě, opakovaně jsme spolu komunikovali atd.); - ani velkou, ani malou oporu, mám neutrální postoj (ačkoli mě sociální pracovník kontaktoval ohledně poskytnutí pomoci, necítil/a jsem velký zájem z jeho strany o řešení mých problémů, na druhé straně to však nebyl ani nezájem); - malou oporu (nevěnoval mi tolik času, kolik jsem potřeboval/a, nekomunikoval se mnou podle potřeby atd.); - žádnou oporu (nekomunikoval se mnou, nejevilo zájem o řešení mého problému, nevyslechl mě a podobně).
Zdroj všech použitých grafů a tabulek v textu je vlastní zpracování, 2023.
POUŽITÁ LITERATURA/
BAREŠ, P. 2018. Rodinná situace v práci institucí věnujících se penitenciární a postpenitenciární péči. Praha: Vydal Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, v. v. i., 2018. 116 s. ISBN 978-80-7416-324-1.
DADI, A. F. et al. 2019. Status of Perceived Social Support and Its Associated Factors Among Inmate Prisoners in Northwest Amhara, Ethiopia. [online]. BMC Research Note, 2019. [citované 2022-01-09]. Dostupné na: https://1library.net/document/eqo061kq-status-perceived-support-associated-factors-prisoners-northwest-ethiopia.html
GABURA, J. 2013. Teória a proces sociálneho poradenstva. Bratislava: IRIS, Vydavateľstvo a tlač, s. r. o., 2013. 309 s. ISBN 978-80-89238-92-7.
JŮZL, M., 2017, Penitenciaristika jako věda žalářní. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského, 2017. 384 s. ISBN 978-80-7452-131-7.
KLESKEŇ, L. 2016. Sociálna práca s obvinenými, odsúdenými a prepustenými. Bratislava : Iris, 2016. 110 s. ISBN 978-80-89726-56-1.
LEVICKÁ, J. 2006. Na ceste za klientom. Trnava: Oľga Váryová, 2006. 334 s. ISBN: 80-969454-0-8.
MAREŠOVÁ, A. – KOTULAN, P. – MARTINKOVÁ, M. 2009. Výzkum prvovězněných žen. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2009. 211 s. ISBN 978-80-7338-082-3.
SCHAVEL, M., ČIŠECKÝ, F. a OLÁH, M.. 2008. Sociálna prevencia. 3. vyd. Bratislava: Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety, 2008. ISBN 978-80-89271-22-1.
VALENTOVIČOVÁ, Z. 2017. Sociálna práca v meniacej sa Európe. In Zborník vedeckých prác, RES SOCIALIS 2017, Trnava: Vydala Katedra sociálnej práce | Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce Trnavské univerzity v Trnave, 2017. ISBN 978-80-568-0060-7, s. 87-92.
VALENTOVIČOVÁ, Z. 2019. Význam udržiavania rodinných vzťahov pre osoby vo výkone trestu odňatia slobody : dizertačná práca. Trnava : Trnavská Univerzita v Trnave, Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce, 2019. 160 s.
VEREŠOVÁ, M. a kol., 2011, Sociálna psychológia. 2. doplnené vydanie. Nitra: Enigma Publishing s. r. o., 2011. 295 s. ISBN 978-80-8133-002-5.