Procesní aspekty tvorby a hodnocení etického kodexu sociální práce

Procedurální aspekty tvorby a hodnocení etického kodexu sociální práce Sociální práce je v současnosti chápána nejen jako praktická forma pomoci potřebným, ale je také součástí progresivně se rozvíjejících vědeckých disciplín a pomáhajících profesí (Mátel, Schavel et al., 2013). Můžeme ji chápat jako integrovanou disciplínu, která má tři důležité pilíře – profesní praxi, vzdělávání a výzkum. Strieženec (1998, s. 345) dokonce při vymezení sociální práce, jejího předmětu, obsahu, cílů, úloh, kategorií a metodiky rozlišuje až šest východisek:

• sociální práce jako praktická činnost (historické hledisko);
• sociální práce jako vědecký obor (teoretické hledisko);
• sociální práce jako samostatná profese (praktické hledisko);
• sociální práce jako akademická disciplína (vzdělávací hledisko);
• výzkum sociální práce (rozvojové hledisko);
• cíle sociální práce a její vývojové trendy (integrační hledisko).

Kvůli integrálnosti disciplíny není vhodné jednotlivé složky oddělovat jako samostatné entity, i když je dokážeme odlišit. Pro účely naší studie musíme v úvodu zdůraznit, že pokud budeme oddělovat vzdělávání a vzdělavatelské pracovníky od praxe, tedy sociálních pracovníků, interně zlomíme disciplínu, která téměř jedno století bojuje o vlastní legitimitu a náležitou akceptaci příslušníky jiných disciplín. Proto pro účely této studie nebudeme označení „sociální pracovník“ chápat pouze jako osoby přímo pracující se sociálním klientem, ale všechny, kteří se na budování profese sociální práce podílejí, tedy i vědce oboru, akademické pracovníky na školách sociální práce (vzdělavatelé) a sociální pracovníky působící v různých rolích, funkcích a pracovních pozicích.

Vzhledem k mezinárodní diskusi o sociální práci je tato stále více zdůrazňována jako profese založená na hodnotách. Klíčové hodnoty a principy profese bývají nejčastěji formulovány do etického kodexu sociální práce.

Širším předmětem předloženého příspěvku je tvorba etického kodexu sociální práce na Slovensku. Pozornost se však nezaměříme na jeho obsahovou náplň, jíž jsme se věnovali v monografii Etika sociálnej práce (2012) a dalších odborných příspěvcích. Pozornost chceme směřovat spíše na proces tvorby a hodnocení etického kodexu. Ať by akademičtí pracovníci, specialisté na etiku či samotní sociální pracovníci nabídli i ten nejlepší obsah, bez jasně stanovených procesních pravidel a odpovědnosti není možné vytvořit takové dílo. To potvrzuje i praktická zkušenost na Slovensku. Jedním z nejdůležitějších výstupů „1. piešťanské konference“ zaměřené na aplikovanou etiku v sociální práci byla shoda účastníků konference, a to akademických pracovníků i pracovníků z praxe, na potřebě revize Etického kodexu sociálních pracovníků v Slovenské republice z roku 1997. Tento v současnosti již nesplňuje mezinárodní standardy etiky sociální práce společně vyhlášené Mezinárodní federací sociálních pracovníků a Mezinárodní asociací škol sociální práce z roku 2004 ani nedostatečně nereflektuje všechny relevantní aspekty etiky této dynamicky se rozvíjející profese. Z společného podnětu Andreje Mátela, tedy autora předloženého příspěvku, a Petra Brnuluse byla na začátku roku 2011 zřízena pracovní skupina, jejímž cílem byla tvorba nového etického kodexu sociální práce na Slovensku. O záštitu této komise jsme žádali Asociaci vzdělavatelů v sociální práci, jejíž předsedou byl v té době profesor Milan Schavel. První setkání této skupiny bylo na Katedre sociálnej práce PdF UK v Bratislave (1) 28. února 2011. Následovala další setkání: 2. Nitra (UKF Nitra), 27. 3. 2011; 3. Danišovce (pracovište UPJŠ v Košiciach), 24. 4. 2011; 4. Sládkovičovo (VŠ v Sládkovičove), 30. 6. 2011 (tam však nebyl dostatečný počet členů komise); 5. Trnava (TU v Trnave), 2. 2. 2012; 6. Ružomberok (KU v Ružomberku), 26.–27. června 2012 – dohodnuté místo dalšího setkání byla Banská Bystrica (plánované na listopad 2012, později leden 2013). Další setkání se již neuskutečnilo. Členka komise pověřená organizací umlkla.

Protože cílem této pracovní skupiny bylo dosažení širokého konsenzu o podobě a obsahu nového etického kodexu sociální práce, je práce na něm poměrně složitá. Domníváme se, že klíčem k pokračování započaté práce nejsou otázky obsahu etického kodexu, ale procesní deficity. Ty přispěly k tomu, že práce na tvorbě nového kodexu sociální práce na Slovensku v současnosti reálně nepokračuje. Z tohoto důvodu je užším předmětem studie procesní aspekty tvorby a hodnocení etického kodexu. K tomuto účelu považuji důležitou teoretickou konceptualizaci „procesu“.

Pojem proces nebudeme chápat jako axiom, i když se na první pohled může jevit jako terminologicky jednoznačný. Proces obvykle označuje postup (práci, tvorbu), což souvisí z hlediska etymologie s latinským slovesem procedo, procedere – postupovat, pokračovat, ale také vystupovat, vycházet, vynořovat se, ukazovat se. Pojem v původním latinském významu obsahuje následující komponenty:

• záměrem je aktivita, nikoli stav (např. plavba lodi, nejen její setrvání v přístavu), status quo se prostřednictvím této aktivity opouští), tedy intencí je činnost nebo soubor více činností jak postupovat;
• aktivita je cílevědomá, souvisí s dosažením předem stanoveného cíle (nejde o náhodnou činnost). Tento cíl vždy stanoví konkrétní člověk, skupina lidí, instituce nebo organizace, kterou však opět tvoří lidé (např. vlastník lodi stanoví cíl plavby). Předpokladem je vlastní nebo delegovaná kompetence pro danou činnost (kapitán může stanovit cíl, pokud je delegován vlastníkem, tohle neumí udělat kormidelník, byť nejlépe zná moře, po kterém se bude loď plavit);
• jednotlivé kroky dané aktivity jsou logicky systémově uspořádány tak, aby každý další krok navazoval na předchozí (nejde o vhodné „skoky“), tedy musí jít vždy o postup vpřed;
• stanovení aktéra (prostředku) aktivity, kterým může být osoba, skupina osob nebo instituce, případně věc (např. stroj ve výrobním procesu, loď při plavbě). Určí se, kdo nebo co daný postup zajišťuje. Podobně jako při určení cíle je zde předpokladem vlastní nebo delegovaná kompetence k dané činnosti (nelze se plavit cizí lodí bez souhlasu nebo delegování vlastníkem, v opačném případě jde o „plavbu načerno“).

Proces můžeme definovat jako cílevědomý systematický postup stanoveného subjektu či objektu. V jakékoli systematické lidské aktivitě se po stanovení cíle činností následně stanovuje proces, jak postupovat, který tvoří základní metodické východisko pro konkrétní aktivitu. Rozlišit můžeme tři základní etapy (kroky) jakéhokoli procesu: 1. stanovení procesu (nejprve v mentální rovině, následně může být zaznamenán, zapsán); 2. realizace procesu (jde o samotnou aktivitu); 3. ukončení procesu (byl dosažen předem stanovený cíl, výsledek je identifikovatelný). Fakultativně můžeme přidat i další, čtvrtý bod, kterým je vyhodnocování (evaluace), ať už samotného procesu nebo dlouhodobé využitelnosti dosaženého výsledku. V zásadě při hodnocení jde o další proces, jehož cílem je pohled zpět (anamnetický) směrem k původnímu procesu nebo pohled vpřed (katamnetický) směrem k dlouhodobému využití výsledku (produktu) sledovaného procesu. Evaluace přitom může být integrální součástí procesu, pokud je to přímo stanoveno v cíli.

V aplikaci teoretického konceptu procesu na tvorbu nového etického kodexu sociální práce na Slovensku a jeho hodnocení jako integrální součásti tohoto procesu můžeme konstatovat následující:

• Existuje jasně definovaný cíl aktivity, kterým je tvorba nového etického kodexu sociální práce v Slovenské republice. Cíl svobodně zadefinovali členové pracovní etické skupiny vycházející z opakovaných podnětů vzdělavatelů sociální práce a samotných sociálních pracovníků.
• Procesní aktivitou je činnost pracovní etické skupiny a jejích jednotlivých členů při naplňování stanoveného cíle.
• Výchozím bodem je existence neaktuálního Etického kodexu sociálních pracovníků v SR z roku 1997, kterou vytvořila asociace, která v současnosti neprojevuje žádnou reálnou činnost a ztratila členství v IFSW.
• V průběhu činnosti pracovní etické skupiny došlo k přerušení od června 2012, neboť avizované další setkání se dosud neuskutečnilo. Členka komise delegovaná organizační koordinací odmlčela se od 5. listopadu 2012. Členové komise nevytvářeli dostatečný tlak, aby se setkání uskutečnilo.
• Pracovní skupina od počátku své činnosti žádala o delegování kompetence Asociaci vzdělavatelů v sociální práci v zastoupení jejího předsedy.

Za účelem identifikace klíčových procesních aspektů tvorby a hodnocení etického kodexu sociální práce jsme realizovali výzkum, jehož účelem je identifikace dobré praxe v procesu tvorby nebo revize z hlediska mezinárodních a národních etických kodexů této profese.

Metodologické uvedení výzkumu

Výzkumným cílem je identifikace procesních aspektů tvorby a hodnocení mezinárodních a národních etických kodexů sociální práce. Byla použita kvalitativní výzkumná strategie. Hlavní výzkumnou metodou je analýza dokumentů pomocí hermeneutických metod, zejména strukturální, obsahové a pragmatické analýzy. Ze základních výzkumných metod je použita především indukce a komparace.

V analýze dokumentů, zejména v obsahové analýze, je důležité rozhodnutí o způsobu výběru dokumentů. Vzhledem k tématu a cílům výzkumu půjde v práci o mezinárodní a národní etické kodexy sociální práce, resp. sociálních pracovníků. Při jejich výběru autor zohledňoval následující kritéria v uvedeném pořadí: a) relevantnost a původnost dokumentů – přednost měly kodexy s mezinárodním vlivem (obě poslední etické dokumenty IFSW) a průkopnické práce s dlouholetou tradicí (zejména americký a australský etický kodex); b) aktuální platnost – byly vyloučeny historicky starší dokumenty, které byly nahrazeny nebo aktualizovány novými, s výjimkou „mezinárodního etického kodexu“; c) jazyková přístupnost – byly vybrány jen dokumenty přístupné v angličtině, slovenštině, češtině, ruštině, němčině, italštině a hebrejštině. d) veřejná přístupnost dokumentu – byly vybrány dokumenty přístupné online na internetu s výjimkou slovenského; e) kulturní blízkost – byly vybrány dokumenty, které jsou Slovensku historicko-kulturně blízké vzhledem k dějinám v posledních 70 letech (zejména český etický kodex; ruský etický kodex); f) širší rozmanitost výzkumného vzorku vzhledem k multikulturní pluralitě se zvýšeným podílem evropských zemí (5/2) oproti mimoevropským.

Vzhledem k tomu, že dokumenty zkoumané námi jsou z historického hlediska poměrně mladé, výběr hermeneutických metod autor zúžil na ty, které vycházejí zejména ze synchronního přístupu s jednou výjimkou, který je mezinárodní etický kodex – v něm byly použity dva dokumenty z let 1994 a 2004, tedy bylo přihlédnuto i k diachronnímu přístupu. Důvodem je, že některé národní etické kodexy dosud vycházejí ze staršího dokumentu z roku 1994.

Vzhledem k metodám sběru dat byl v kvalitativním výzkumu uskutečněn sběr dat přes veřejně přístupné dokumenty, jejichž nosiči jsou elektronické publikace dostupné na internetu. Na základě výše uvedených kritérií bylo vybráno 16 dokumentů, z nichž mají dva povahu mezinárodního etického kodexu (IFSW 1994 a 2004) a 14 povahu národních etických kodexů – z toho 10 evropských a 4 mimoevropských. Konkrétně se jedná o tyto kodexy: 1. Mezinárodní etický kodex /IFSW (1994)/ 2. Mezinárodní etický kodex IFSW / IASSW (2004) 3. Portugalský etický kodex /APSS (2007)/ 4. Americký etický kodex /NASW (2008)/ 5. Kanadský etický kodex /CASW (2005)/ 6. Australský etický kodex /AASW (2010)/ 7. Izraelský etický kodex /(SWI (2007)/ 8. Švédský etický kodex /ASSR (1997)/ 9. Britský etický kodex /BASW (2012)/ 10. Německý etický kodex /DBSH (1997)/ 11. Švýcarský etický kodex /BPSA (2010)/ 12. Italský etický kodex /CN (2009)/ 13. Ruský etický kodex /ССОПиР (2003)/ 14. Rumunský etický kodex /CNASR (2007)/ 15. Český etický kodex /SSP ČR (2006)/ 16. Slovenský etický kodex /ASP SR (1997)/

Vzhledem k datovému řízení mezi procesními aspekty tvorby a hodnocení etického kodexu budeme zařazovat tyto tři kategorie(2)

• Institucionální zastřešení – instituce, organizace nebo asociace, která kodex tvoří, resp. její složky (etické komise), a zajišťuje jeho pravidelné hodnocení.
• Prameny – explicitně nebo implicitně identifikované externí prameny (mezinárodní dokumenty, mezinárodní etický kodex, jiné národní etické kodexy), které jsou v procesu tvorby nebo hodnocení využívány (kromě identifikace národních specifik a vlastních etických konceptů).
• Závaznost a způsob sankcí – odvíjí se od institucionálního zastřešení kodexu, stejně jako od institucionálního ukotvení profese sociální práce v dané zemi.

Výsledky průzkumu

MEZINÁRODNÍ ETICKÝ KÓDEX. Mezinárodní a nadnárodní asociace jednotlivých profesí se snaží o formulaci základních etických principů a hodnot do podoby mezinárodního etického kodexu. V sociální práci tuto úlohu plní Mezinárodní federace sociálních pracovníků,(3) která zastřešuje národní asociace sociální práce po celém světě. V otázkách vzdělávání a etiky velmi úzce spolupracuje s Mezinárodní asociací škol sociální práce.(4) IFSW má zřízenu speciální etickou komisi (Ethics Commission) a úřad Permanent Committee on Ethics. V současnosti lze považovat za aktuální mezinárodní etický kodex sociální práce společný dokument IFSW/IASSW Ethics in Social Work: Statement of Principles (Etika v sociální práci – prohlášené principy nebo Deklarace etických principů sociální práce), přijatý v roce 2004. Z hlediska pramenů se dokument explicitně odvolává na mezinárodní deklarace a úmluvy o lidských právech, zejména: - Všeobecnou deklaraci lidských práv; - Mezinárodní pakt o občanských a politických právech; - Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech; - Úmluvu o odstranění všech forem rasové diskriminace; - Úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen; - Úmluvu o právech dítěte; - Úmluvu o domorodém a kmenovém obyvatelstvu v nezávislých zemích (ILO konvence 169).

Dokument má doporučující charakter s ohledem na členské organizace IFSW a IASSW. Nevěnuje se v něm specifická pozornost kontrole a sankcím. Národní členské organizace IFSW a IASSW mají odpovědnost za rozvoj a pravidelné aktualizování svých vlastních etických kodexů nebo etických směrnic tak, aby odpovídaly principům IFSW/IASSW. Národní organizace mají rovněž odpovědnost za informování sociálních pracovníků a škol sociální práce o těchto kodexech a směrnicích. Sociální pracovníci by měli jednat v souladu s etickým kodexem nebo podle směrnic platných v jejich zemi.

Starším dokumentem IFSW je kodex z roku 1994. Tento se de facto skládal ze dvou dokumentů: International Declaration of Ethical Principles of Social Work (Mezinárodní deklarace etických principů sociální práce) a International Ethical Standards for Social Workers (Mezinárodní etické standardy pro sociální pracovníky). Z hlediska pramenů je v něm explicitní odkaz na Všeobecnou deklaraci lidských práv (OSN, 1948) a další mezinárodní úmluvy odvozené z této deklarace. Dokument má doporučující charakter s ohledem na členské organizace IFSW. I z tohoto titulu se v něm nevěnuje specifická pozornost kontrole a sankcím.

PORTUGALSKÝ ETICKÝ KÓDEX (Código de Ética, skr. APSS 2007). Přijala ho Associação dos Profissionais de Serviço Social v roce 2007. Jde o kodex totožný s IFSW / IASSW (2004). Portugalský etický kodex představuje alternativu tam, kde se národní asociace sociální práce identifikuje s hodnotami, principy a odpovědnostmi mezinárodního etického kodexu a přijímá je jako svůj národní etický kodex.

AMERICKÝ ETICKÝ KÓDEX (Code of Ethics of the National Association of Social Workers, skr. NASW 2008). Jeho předkladatelem je Národní asociace sociálních pracovníků. Z historického hlediska sehrála NASW průkopnickou roli nejen ve sociální práci jako samostatné profesi a vědecké činnosti, ale i v oblasti profesní etiky sociální práce. Ta vydala svůj první etický kodex v roce 1960, který se skládal ze 14 proklamací. Tento byl postupně revidován (1967, 1977, 1979, 1990, 1993). Současné znění aktuálního kodexu NASW pochází z roku 1996. Tento byl do současnosti dvakrát revidován, v letech 1999 a 2008. Vzhledem k etickým otázkám profese má NASW zřízený speciální úřad Office of Ethics and Professional Review. Je odpovědný za kontrolu dodržování profesionální etiky, poskytuje konzultace členům organizace v oblasti profesní etiky a zejména členům, kteří jsou sankcionováni pro porušení etických principů. Kromě toho administruje proces hodnocení a revize etického kodexu. Příkladem může být revize kodexu od roku 1994, která probíhala ve třech fázích. 1. fáze spočívala v přezkoumání literatury o etice v sociální práci, aplikované etice pomáhajících profesí obecně za účelem identifikace klíčových konceptů a otázek, které mohou být součástí nového kodexu. Vzhledem k předchozímu kodexu byly identifikovány koncepty, které mohou zůstat, a také oblasti, jež by měly být přidány jako nové. Druhá fáze probíhala souběžně s první, kdy byli všichni členové NASW, stejně jako další organizace sociální práce, pozváni k účasti na tvorbě nového kodexu svými podněty a připomínkami. Ve třetí fázi komise prováděla množství revizních úprav na základě zpětné vazby expertů, kteří dokument revidovali. V roce 1996 byla závěrečná verze dokumentu nejprve předložena regionálním zástupcům NASW k posouzení a zpětným vazbám a nakonec valné hromadě NASW, která dokument schválila v srpnu 1996 s platností od ledna 1997. Tento byl do současnosti dvakrát revidován, v letech 1999 a 2008. Prameny v kodexu specificky uvedeny nejsou. Kodex je závazný pro všechny sociální pracovníky a studenty sociální práce bez ohledu na pracovní pozici, prostředí, v němž působí, a osoby, kterým pomáhají. NASW zřídila formální postup k posuzování etických stížností, které byly podány proti jejím členům (NASW procedures for professional review, 2012). Kodex podporuje sociální pracovníky ke spolupráci při jeho implementaci, účasti na procesech posuzování v rámci NASW a k přijetí uložených disciplinárních pravidel a sankcí. Samotný kodex sankční systém nerozvádí, ten je v kompetenci samostatného úřadu.

KANADSKÝ ETICKÝ KÓDEX (CASW 2005). Autorem je Canadian Association of Social Workers. Aktuální verze etického kodexu sociální práce v Kanadě pochází z roku 2005. De facto se tento skládá ze dvou dokumentů: Code of Ethics (Etický kodex), který se věnuje především klíčovým hodnotám a principům v sociální práci, a praktického Guidelines for Ethical Practice (Průvodce etickou praxí). Jeho proces aktualizace probíhal ve třech etapách od roku 2002. 1. Etapu tvořilo kritické posouzení literatury, kdy byla studována a vyhodnocena důležitá profesní a bioetická literatura a byla vytvořena zpráva ohledně důležitých konceptů a otázek. Součástí 2. fáze bylo přezkoumání a komparativní analýza kodexu IFSW z roku 1994, stejně jako národních etických kodexů Velké Británie, Austrálie a USA. Také probíhala analýza důležitých etických kodexů jednotlivých kanadských provincií a teritorií. 3. fázi tvořily pracovní verze a následná konzultace o znění CASW kodexu a Průvodce etickou praxí. Kanadský etický kodex převzal některé části z amerického NASW a v některých článcích vychází také z australského kodexu AASW. Přímo v textu se uvádí, že kodex je konzistentní s mezinárodními etickými kodexy IFSW (1994, 2004). V preambuli se kodex odvolává na lidská práva zakotvená v kanadských zákonech i na mezinárodní úmluvy o lidských právech vytvořené a deklarované pod patronací OSN. Protože v Kanadě nesou legislativní odpovědnost za sociální práci jednotlivé provincie a teritoria,(5) má kodex spíše doporučující charakter a v případě jeho porušení podporuje kontaktování příslušných orgánů v jednotlivých provinciích nebo teritorích.

AUSTRÁLSKÝ ETICKÝ KÓDEX (AASW 2010). Současný AASW Code of Ethics byl přijat v roce 2010 Australian Association of Social Workers, která je profesní asociací sociálních pracovníků v Austrálii. Jedná se o zásadní revizi kodexu z roku 2002. Zodpovědnost za jeho přepracování nesl Code of Ethics Review Committee (Revizní výbor etického kodexu) ve spolupráci se dvěma zahraničními experty – profesorkou Sarah Banksovou (Durham University, UK), profesorem Richardem Hugmanem (Etická komise IFSW). Přímo v textu se uvádí, že kodex je otevřený revizím. Konzultace v oblasti etiky poskytuje v rámci AASW speciální úřad National Ethics & Practice Standards Officer se sídlem v Melbourne.

Z hlediska pramenů čerpal z mezinárodního etického kodexu IFSW/IASSW 2004 a určité formulace měl vliv i americký kodex NASW. Kodex je závazný pro všechny sociální pracovníky, kteří jsou členy této asociace, a studenty sociální práce. Přímo v textu kodexu jsou uvedeny základní principy procesu přezkoumání a posouzení stížností na neetické chování sociálních pracovníků. Stížnosti ohledně takového chování může podat kdokoli, včetně klientů, kolegů a zaměstnavatelů. Jednou z příloh kodexu je schéma tzv. Complaints Management Process (Proces podání stížnosti). Důležitou součástí tohoto procesu jsou National Ethics Office (Národní etický úřad) a National Ethics Panel (Národní etická komise). Širšímu celému procesu je věnován specifický dokument AASW By-laws on Ethics (2013).

IZRAELSKÝ ETICKÝ KÓDEX (Kódex profesionální etiky sociálních pracovníků v Izraeli, קוד האתיקה של איגוד עובדים הסוציאליים בישראל skr. SWI 2007) byl přijat Odborem sociálních pracovníků v Izraeli v roce 2007. První kodex byl formulován v Izraeli v 70. letech 20. století, kdy probíhal proces ustavení samotné profese sociální práce. Důležitá změna nastala v roce 1996 schválením Social Workers Act. Profese sociální práce se stala legislativně zastřešenou a regulovanou (Karpel, 2008). Prameny v kodexu uvedeny nejsou. V roce 1999 byly v Izraeli zveřejněny tzv. Ethics Regulations (Etické směrnice), které mají právní závaznost a při jejich porušení se konají disciplinární opatření. Závazným dokumentem ve vztahu k etickému chování profesionálních sociálních pracovníků v Izraeli je právě zmíněný Social Workers Act. Kodex se na něj explicitně odvolává. V něm jsou formulovány konkrétní disciplinární procesy a sankce důsledkem neetického chování. Patří mezi ně upozornění, pokárání, peněžité pokuty, pozastavení registrace v registru až na období 5 let nebo vyškrtnutí z registru.

BRITSKÝ ETICKÝ KÓDEX (The Code of Ethics for Social Work, skr. BASW 2012). Přijala ho British Association of Social Workers, která je jedinou profesní asociací sociálních pracovníků ve Velké Británii. Jedná se o revidovaný etický kodex z roku 2002 (předtím 1975) formulovaný národní profesní asociací. V rámci BASW je za hodnocení a revizi kodexu odpovědný úřad The Policy, Ethics and Human Rights Committee. Z hlediska pramenů se současný BASW kodex odvolává na mezinárodní etický kodex. Kodex je pro členy BASW závazný, avšak bez možnosti sankcionování neetického jednání. Pro sociální pracovníky pracující nezávisle, v soukromé praxi, je vytvořen samostatný dokument, který se věnuje specifickým principům etické praxe (jako doplněk 3. části kodexu). Ve Velké Británii je mimo to činnost sociálních pracovníků regulována státem prostřednictvím poloautonomní General Social Care Council in England. Kromě etického kodexu BASW tedy existují ještě „kodexy praxe“ pro sociální pracovníky zaměstnané v sociálních službách (Code of Practice for Social Care Workers, 2010), jakož i jejich zaměstnavatele (Code of Practice for Employers of Social Care Workers, 2010).

ŠVÉDSKÝ ETICKÝ KÓDEX (Etik i socialt arbete, skr. ASSR 2006). Přijala ho Akademiker förbundet SSR v roce 2006 (předtím 1997). Prameny v něm nejsou uvedeny. Je závazný pro členy Národní rady sociálních pracovníků i ty, kteří poskytují své služby dobrovolně. Způsob kontroly a sankcionování nejsou v textu uvedeny.

ŠVAJČIARSKÝ ETICKÝ KÓDEX (Berufskodex der Professionellen Sozialer Arbeit Schweitz, AS 2010). Přijala ho společnost AvenirSozial, Professionelle Soziale Arbeit Schweiz, přičemž jde o revizi předchozího kodexu z roku 2006. Tomuto dokumentu předcházela tříletá práce expertů a ekspertky, kdy na počátku stávala kritika současného kodexu, která byla doprovázena diskusí o účinné odborné literatuře. Po zveřejnění návrhu do praxe na podzim 2009 byl nový kodex uspořádán subkomisí Komise pro profesní etiku(6) z AvenirSocial a v červnu 2010 byl plně schválen. Z hlediska pramenů švýcarský kodex odkazuje na mezinárodní kodex IFSW/IASSW (2004), mezinárodní dokumenty uvedené v tomto kodexu, specificky také na evropské dokumenty Rady Evropy – Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a svobod (1950/1953) a Evropskou sociální chartu (1961/1996/1999) a švýcarskou spolkovou ústavu. Dokument je závazný pro členy AvenirSozial. V rámci ní pracuje Kommission für Berufsethik, která vykonává konzultační činnost, ale řeší také podněty od členů, klientek a klientů sociální práce. Tato má kompetenci poradního orgánu. Etické selhání projednává přímo s dotčenými předsednictvo AvenirSocial na podnět komise.

NĚMECKÝ ETICKÝ KÓDEX (Berufsethische Prinzipien des DBSH, skr. DBSH 1997). Přijala ho profesní komora sociálních pracovníků v Německu Deutscher Berufsverband für Soziale Arbeit v roce 1997 v návaznosti na dokument IFSW z roku 1994. Současně tento dokument uvádí DBSH společně s mezinárodním etickým kodexem IFSW/IASSW (2004) v jednom společném dokumentu. Jedná se o obecná pravidla profesionálního chování členů DBSH, pro které je i závazný. Přímo v textu je zmíněna komise, která bude odpovědná za dodržování těchto principů, jejich revizi a aktualizaci.

ITALSKÝ ETICKÝ KÓDEX (Codice deontologico dell’Assistente Social, CN 2009). Vytvořila ho Ordine Assistenti sociali, což je státní instituce odpovědná za výkon profese sociální práce v Itálii, působící od roku 1993. Do její kompetence patří také tvorba a hodnocení deontologického kodexu sociální práce. Prameny v kodexu nejsou uvedeny. Přímo v textu je uvedeno, že sociální pracovníci musí kodex znát, dodržovat a šířit jeho principy. Kodex má závazný charakter, institucionální odpovědnost nese Consiglio Nazionale dell’Ordine. V Itálii je povinná registrace sociálních pracovníků, bez které se pracuje nelegálně.

RUMUNSKÝ ETICKÝ KÓDEX (Codul deontologic all profesiei de asistent social, skr. CNASR 2008) přijal National College of Romanian Social Workers (CNASR) v roce 2007 s platností od roku 2008. Jedná se o profesionální, neziskovou organizaci, jejímž úkolem je kontrolovat a supervidovat výkon sociální práce podle zákona (v Rumunsku byl zákonem č. 466/2004 o statutu sociálního pracovníka uznán sociální práce jako nezávislá profese a oblast praxe). Prameny v kodexu nejsou uvedeny. Rumunský etický kodex je závazný pro členy Národního kolegia sociálních pracovníků v Rumunsku, jde o právní dokument s přesnými procedurálními ustanoveními pro případ jeho porušení. Důležitým orgánem je přitom Etická profesní komise Kolegia.

RUSKÝ ETICKÝ KÓDEX (Kodex etiky social’noho pracovníka i social’noho pedagoga, skr. ССОПиР 2003). Schválila ho veřejně prospěšná mimovládní organizace Союз социальных педагогов и социальных работников v roce 2003 pro své členy, která je členskou organizací IFSW. Dokument se odvolává na mezinárodní etický kodex IFSW 1994 a mezinárodní dokumenty. Explicitně jsou zmíněny Všeobecná deklarace lidských práv (1948), Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (1966), Úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace (1965); Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen (1976), Úmluva o právech dítěte (1989). Při jeho sestavování bylo přihlédnuto k tehdy platným národním etickým kodexům v Austrálii, Velké Británii, Dánsku, Litvě, Polsku, USA a Finsku. Dokument je závazný pro členy ССОПиР. Není specifikovaná míra závaznosti ani mechanismy kontroly a sankcí při jeho porušení.

ČESKÝ ETICKÝ KÓDEX (Etický kodex sociálních pracovníků České republiky, SSP ČR 2006). Přijala ho Společnost sociálních pracovníků České republiky, která je členskou organizací IFSW. Nejde o profesní asociaci, ale dobrovolnou odbornou organizaci sdružující členy, kteří se aktivně podílejí na rozvoji sociální práce a zvyšování odborné úrovně sociální práce v praxi. Kodex se odvolává na dokumenty relevantní pro praxi sociálního pracovníka, zejména na mezinárodní dokumenty Všeobecnou deklaraci lidských práv, Charta lidských práv OSN, Úmluvu o právech dítěte a státní zákony – Ústavu a Listinu základních práv a svobod. Vliv na formulování kodexu měl především mezinárodní etický kodex IFSW / IASSW 2004 a jeho předchozí verze z roku 1994. SSP nČr je dobrovolná organizace, závaznost etického kodexu v ČR proto není nárokovatelná. Kodex má tedy doporučující charakter.

SLOVENSKÝ ETICKÝ KÓDEX /ASPS (1997)/. Etický kodex sociálních pracovníků v SR byl přijat Asociací sociálních pracovníků na Slovensku v roce 1997. ASPS vznikla v roce 1993 jako nezisková organizace, která si dala za cíl sdružovat sociální pracovníky na Slovensku. Dokument se odvolává na mezinárodní etický kodex (v té době dokument IFSW 1994) a ve všeobecné formulaci i na „jiné mezinárodně uznávané normy“. Protože jde o dokument občanského sdružení ASPS, což je instituce sdružující sociální pracovníky dobrovolně a nikoli stavovská instituce, jde o doporučující dokument. Neexistuje žádný kontrolní ani sankční mechanismus pro případy porušení etických zásad.

Analýza a diskuse

Z hlediska procesu tvorby národního etického kodexu zvolila portugalská Associação dos Profissionais de Serviço Social nejjednodušší a nejrychlejší cestu, když přijala za svůj národní etický kodex dokument IFSW (2004). Deficitem však je absence národních specifik sociální práce, k identifikaci kterých v zásadě podněcuje také IFSW.

Základním institucionálním východiskem při tvorbě národního etického kodexu je existence národní organizace (asociace), která zastupuje sociální pracovníky dané země. V rámci ní obvykle existuje určitá organizační jednotka zajišťující oblast etiky v rámci národní asociace, jejíž kompetence je blíže stanovena a obvykle zahrnuje také oblast tvorby a hodnocení etického kodexu profese. Taková organizační jednotka může být jedna etická komise (NASW, BASW) nebo tvořena ze dvou subjektů (např. IFSW, AASW, AS):

• Stálá etická komise, která je zároveň speciálním úřadem (s vlastní kanceláří);
• Revizní (sub)komise, kterou tvoří experti na profesní etiku v dané asociaci, ale může ad hoc pozvat do spolupráce i zahraniční experty (např. AASW).

Za dodržování etického kodexu jednotlivými sociálními pracovníky s možností použití sankcí je potom odpovědná buď národní asociace – zastoupená vedením nebo etickou komisí (např. CNASR) nebo spadá pod speciální nezávislý úřad (NASW, CASW, SWI, BASW). Vzhledem ke statutu některých národních asociací může mít kodex jen doporučující charakter (SSPR ČR, ASPS). Nejzávažnější závaznost mají kodexy, které jsou součástí legislativy dané země (např. CNASR, CN).

Etická komise (stálá nebo revizní) má delegovanou kompetenci za tvorbu nebo hodnocení etického kodexu. Subjekt, který ji delegoval, je vždy národní asociace sociální práce. V zásadě se ani nepřipouští varianta, že by taková instituce absentovala. Situace na Slovensku se v této oblasti jeví jako systémová deviacce.

Proces činnosti etické komise při tvorbě a hodnocení národního etického kodexu je obvykle standardizován v následujících krocích:

1. Zásadní vliv na podobu národního etického kodexu má aktuální mezinárodní kodex, vzhledem k němuž existují čtyři varianty: a) převzetí tohoto kodexu jako národního etického kodexu (např. APSS); b) spojení dvou dokumentů, přičemž mezinárodní etický kodex je jedním z nich a národní etický kodex druhým (DBSH); c) explicitní využití mezinárodního etického kodexu jako zásadního zdroje, přičemž se mu přizpůsobuje v národním kodexu obsah a někdy i forma (např. CASW; AASW; BASW; AS); d) implicitní začlenění etických principů mezinárodního etického kodexu do národního kodexu (např. NASW).

2. Etická komise identifikuje klíčové zdroje, které budou výchozí při tvorbě nového kodexu (jiné národní etické kodexy, mezinárodní a národní dokumenty). Dále analyzuje nejnovější vědeckou a odbornou literaturu v oblasti etiky, konkrétně aplikované etiky sociální práce.

3. Výchozím bodem pro revizi staršího kodexu nebo tvorbu novějšího kodexu mohou být dvě varianty: a) starší podoba etického kodexu; b) první pracovní koncept připravený etickou komisí.

4. Do procesu připomínkování je zapojena odborná veřejnost, zejména sociální pracovníci (členové asociace), školy sociální práce a instituce podílející se na činnosti sociální práce v dané zemi. Připomínky se zasílají etické komisi.

5. Po vyhodnocení a zapracování relevantních připomínek je vytvořena finální pracovní verze nového (obnoveného) etického kodexu. Obvykle je i tato vystavena k veřejnému připomínkování.

6. Konečné slovo při schválení nového (revidovaného) etického kodexu má valná hromada národní asociace, která může vtáhnout poslední připomínky. Etický kodex definitivně schvaluje valná hromada.

Takto vytvořený etický kodex nemá žádné konkrétní autory a málokdy jsou veřejnosti známi členové pracovní komise. Jedná se o společné dílo celé profesní asociace.

Vzhledem k tomu, že na Slovensku dosud neexistuje funkční národní asociace sociálních pracovníků, jde o systémový deficit. Tuto absenci se snaží v současnosti vyplnit Ministerstvo práce, sociálních věcí a rodiny ve spolupráci s pracovní skupinou složenou ze zástupců škol sociální práce návrhem zákona o sociální práci a o podmínkách výkonu sociální práce.(7) V něm jsou již představeny několik inovativních kroků ke zlepšení institucionálních podmínek výkonu sociální práce, například zřízení komory sociálních pracovníků, kontinuální vzdělávání sociálních pracovníků a další. Vzhledem ke komoře se navrhuje členství v ní dobrovolné. Mezi navrhované úkoly komory patří také vydávání stanoviska k etickým otázkám výkonu profese. Organizační kompetenci má nést „Profesijní rada komory“. Její první úlohou je podle návrhu zákona vydávat etický kodex profese, který je po schválení snemem pro členy komory závazný. Podle takového stavu může nastat paradoxní situace, kdy bude vytvořen etický kodex, závazný pro členy komory, ale členství v komoře nebude závazné.

Legislativní proces není ukončen, komora taktéž zřízena není. Mají v této situaci zástupci sociální práce čekat na realizaci záměru zákona? Jak dlouho bude tento proces trvat? Bude to několik měsíců, let? – Nezávisle na tomto procesu je možné, aby činnost etické komise při SVSP pokračovala. Školy sociální práce jsou podobně jako na mezinárodní platformě IASSW odpovědné za etickou reflexi této disciplíny, včetně jejího deontologického zakotvení. Záměrem členů pracovní etické komise dále zůstává vytvoření „meta úrovně“ etického kodexu sociální práce, který může být základním východiskem pro „kodexy praxe“ (etické kodexy sociálních pracovníků, průvodci etickou praxí a pod.), jak je tomu v několika zemích.

Závěr

Před třemi lety si sociální pracovníci, zastoupení převážně experty na profesní etiku, stanovili cíl plavby, kterým je tvorba nového etického kodexu sociální práce. Přístavem, ze kterého je třeba vyplout, jsou starší koncepty profesní etiky sociální práce, které zastupoval Etický kodex sociálních pracovníků v SR. Za tímto účelem byla postavena malá loď, kterou je pracovní etická skupina. Pověření k plavbě si její posádka žádala od spoluvlastníků, kterými je Asociace vzdělavatelů v sociální práci. Druhý spoluvlastník (národní asociace sociálních pracovníků) byl v té době neznámý. Loď plula směrem k cíli. Posádka si však dostatečně nestanovila konkrétní kompetence a role na lodi (kapitán, zástupce kapitána, kormidelník, plavební inženýr apod.). Během cesty loď zastavila a zaklíněná zůstala stát uprostřed cesty k cíli. V této etapě není nejdůležitější najít viníka, odpovědnost za plavbu měla celá posádka. Důležitější je v rozjeté plavbě pokračovat a dopravit loď do cíle. Z chyb během plavby se lze vždy poučit. Protože spoluvlastníci lodi prošli důležitou personální obměnou (byla zvolena nová předsedkyně Asociace a noví členové správní rady Asociace), za potřebné považujeme potvrzení mandátu a opětovné písemné delegování kompetence pracovní etické skupiny, včetně určení odpovědného vedoucího. Nezbytné je vytvoření transparentní organizační struktury této komise se zadefinovanými řídícími a organizačními kompetencemi. Po tomto může plavba pokračovat. Vytvořený etický kodex sociální práce bude tvořit důležitou platformu i při tvorbě kodexu praxe, tedy etického kodexu sociálních pracovníků.

Nezbytnou podmínkou celého procesu je étos spolupráce a schopnost efektivně spolupracovat při dosahování společného cíle. Tento musí být důležitější než individuální představy a aspirace jednotlivých účastníků procesu. Z hlediska cíle není důležité, kdo koncept etického kodexu tvoří (tito zůstávají na konci procesu obvykle v anonymitě), ale aby jeho podoba odpovídala současným trendům profesní etiky na jedné straně a důsledně reflektovala národní specifika na straně druhé. Dovolujeme si říct, že bez tohoto étosu nelze dosáhnout jakéhokoli společně formulovaného cíle, na jeho dosahování se podílí více členů organizace.

Autoři: doc. PhDr. Andrej Mátel, PhD., PhDr. Mária Hardy, PhD. Příspěvek byl přednesen na konferenci Aplikovaná etika v sociální práci 2 (Piešťany, 16.-17. 10. 2013) Seznam bibliografických odkazů

[1] Akademikerförbundet SSR. 2006. Etik i socialt arbete. Stockholm : ASSR, 2006. [online 2013-03-07]. Dostupné na internetu: . [2] Associação dos Profissionais de Serviço Social. 2007. Código de Ética. Lisboa : APROSS, 2007. [online 2013-03-07]. Dostupné na internetu: . [3] Australian Association of Social Workers. 2010. Code of Ethics. 3rd Ed. Canberra : AASW, 2010. 55 s. ISBN 978-0-9808661-0-0. 2002. Code of Ethics. 2nd Ed., Canberra : AASW, 2002. 33 s. ISBN 0-909255-32-6. [4] Australian Association of Social Workers. 2013. By Laws on Ethics. (Revised 2013). Canberra : AASW, 2013. ISBN 978-0-9808661-8-6. [5] Avenirsocial. 2010. Berufskodex der Professionellen Sozialer Arbeit Schweiz. Bern : AvenirSozial, 2010. 16 s. [6] BANKS, S. 2006. Ethics and Values in Social Work. 3rd Ed. Basingstoke : Palgrave Macmillan, 2006. 218 s. ISBN 978-1-4039-9420-2. [7] British Association of Social Workers 2012. The Code of Ethics for Social Work. Birmingham: BASW, 2012. 20 s. [8] Canadian Association of Social Workers. 2005. Code of Ethics. Ottawa : CASW, 2005. [online 2013-03-07]. Dostupné na internetu: . [9] Canadian Association of Social Workers. 2005. Guidelines for Ethical Practice. Ottawa : CASW, 2005. [online 2013-03-07]. Dostupné na internetu: . [10] Consiglio nazionale. 2009. Codice deontologico dell’Assistente Sociale. Roma : CN, 2009. [online 2013-03-07]. Dostupné na internetu: . [11] Deutscher Berufsverband für Soziale Arbeit. 1997. Berufsethische Prinzipien des DBSH. Göttingen : DBSH, 1997. [online 2013-03-07]. Dostupné na internetu: . [12] Charita České republiky. 2009. Kodex Charity Česká republika. Olomouc : Arcidiecézní charita, 2009. 16 s. [13] International Federation of Social Workers. 1994. The ethics of social work: Principles and standards. Geneva : IFSW, 1994. [online 2013-03-07]. Dostupné na internetu: . [14] International Federation of Social Workers – International Association of Schools of Social Work. 2004. Ethics in Social Work: Statement of Principles. Geneva : IFSW, 2004. [online 2013-03-07]. Dostupné na internetu: . [15] KARPEL M. 2008. Law, Social Work and Professionalism: Israeli Social Workers' Attitudes Towards the 1996 Social Workers Act. In: The Journal of Social Welfare & Family Law, 30.1 (2008), p. 3-16. [16] KOPŘIVA, K. 2006. Lidský vztah jako součást profese. 5. vyd. Praha : Portál, 2006. 147 s. ISBN 80-7367-181-6. [17] MÁTEL, A. a kol. 2012. Etika sociálnej práce. 2. doplnené a aktualizované vydanie. Bratislava : VŠ ZaSP sv. Alžbety, 2012. 264 s. ISBN 978-80-8132-045-3. [18] MÁTEL, A. – SCHAVEL, M. a kol. 2013. Teória a metódy sociálnej práce I. Bratislava : SPRSP, 2013. ISBN 978-80-971445-1-7. [19] MPSVaR SR. 2013. Návrh zákona o sociálnej práci a o podmienkach výkonu sociálnej práce. Bratislava : MPSVaR, 2013. [online 2013-10-10]. Dostupné na internetu: . [20] National Association of Social Workers. 2008. Code of Ethics of the National Association of Social Workers. Washington : NASW, 2008. [online 2013-03-07]. Dostupné na internetu: . [21] National Association of Social Workers. 2012. NASW Procedures for Professional review. 5th ed. Washington : NASW, 2012. 65 s. ISBN 0-87101-358-1. [22] Ordine Assistenti sociali. 2009. Codice deontologico dell’Assistente Social. [online 2013-03-07]. Dostupné na internetu: . [23] Parlamentul României. 2008. Codul deontologic all profesiei de asistent social. In Moniturul Oficial al României. Partea I. Nr. 173/6.III.2008. ISSN 1453-4495, s. 11-15. [24] Союз социальных педагогов и социальных работников. 2003. Кодекс этики социального работника и социального педагога. Moskva, 2003. 20 s. [online 2013-03-07]. Dostupné na internetu: . [25] Spoločnosti sociálních pracovníků České republiky. 2006. Etický kodex sociálních pracovníků České republiky. Praha : SSP ČR, 2006. [online 2013-03-07]. Dostupné na internetu: . [26] STRIEŽENEC, Š. 1998. Súčasný stav sociálnej práce na Slovensku a jej tendencie. In TOKÁROVÁ, A. (ed.). Sociálna práca – ľudské práva – vzdelávanie dospelých. Prešov : FF PU v Prešove, s. 345-353. ISBN 80-8885-49-3.

(1) Účastníky tohoto setkání byli Peter Brnula (UK Bratislava), Andrej Mátel, Tibor Roman (oba VŠZaSP sv. Alžbety Bratislava), Jana Levická (TU v Trnave), Zuzana Mališková (UKF Nitra), Branislav Malík (VŠ v Sládkovičove), Alžbeta Brozmanová Gregorová (UMB Banská Bystrica). Přítomný byl také předseda Asociace vzdělavatelů v sociální práci Milan Schavel. Zájem o participaci na setkáních potvrdili také Tatiana Matulayová (PU v Prešove), Irena Kamanová a Alena Novotná (KU v Ružomberku), Katarína Levická (TU v Trnave), Eva Žiaková (UPJŠ Košice), Beáta Balogová (PU v Prešove), Miroslav Tvrdoň (UKF Nitra). (2) Kromě nich můžeme k procesním aspektům zařadit přesně stanovený časový harmonogram, vnitřní strukturu dokumentu, které ale blíže nebudeme rozebírat. (3) The International Federation of Social Workers (IFSW) je globální federací národních organizací sociální práce ze 90 zemí světa. Reprezentuje více než 750 tisíc sociálních pracovníků. Byla založena v Paříži v roce 1928 na 1. mezinárodní konferenci sociální práce. Mezi její zakladatele patřila i Alica Masaryková. Přetvořena do současné podoby byla IFSW v roce 1956. Její sídlo je ve švýcarském Bernu. V současnosti Slovensko nemá žádnou organizaci, která by byla aktivním a plnoprávným členem IFSW (v minulosti byla její členkou Asociace sociálních pracovníků v SR, která však své členství ztratila). (4) International Association of Schools of Social Work (IASSW) je mezinárodní společenství škol a vzdělavatelů sociální práce, které podporuje zlepšení kvality vzdělávání, školení a výzkumu teorie a praxe sociální práce, administrativy sociálních služeb a tvorby sociálních politik. Byla založena stejně jako IFSW v Paříži v roce 1928 na 1. mezinárodní konferenci sociální práce. IASSW zastupuje 2000 škol sociální práce s asi 500 tisíci studenty. (5) Kanada je federací deseti provincií a tří teritorií. (6) Uvedeni jsou také autoři a autorky dokumentu: Susanne Beck, Anita Diethelm, Marijke Kerssies, Olivies Grand, Beat Schmocker. (7) Východiskem je programové prohlášení vlády Slovenské republiky na léta 2012–2016 (květen 2012): „Vláda vytvoří podmínky na profesní zajištění výkonu sociální práce.“