Rakovina prostaty v kontextu populačního zdraví: Determinanty rizika a perspektivy včasné diagnostiky

Rakovina prostaty představuje závažný veřejno-zdravotní problém, který významně ovlivňuje morbiditu i mortalitu mužské populace na celém světě. Jde o jedno z nejčastějších zhoubných onemocnění u mužů a její výskyt v posledních desetiletích neustále narůstá (Berenguer et al., 2023). Tento trend souvisí nejen se stárnutím populace a prodlužováním průměrné délky života, ale také se zlepšením diagnostických metod, rozšířeným využíváním testu prostatického specifického antigenu (PSA) a rostoucím povědomím o preventivních prohlídkách (Rawla, 2019; Culp et al., 2020).

Rakovina prostaty má často pomalý a asymptomatický průběh, což komplikuje její včasnou diagnostiku. V mnoha případech se diagnostikuje až v pokročilém stadiu, což negativně ovlivňuje prognózu a kvalitu života pacientů (Wilson et al., 2022). Navzdory technologickému pokroku v oblasti diagnostiky a léčby zůstává prioritou identifikace rizikových skupin, efektivní nastavení screeningových strategií a podpora zdravého životního stylu jako klíčového prvku primární prevence.

Z hlediska veřejného zdraví je nezbytné vnímat rakovinu prostaty jako onemocnění s multifaktoriální etiopatogenezí, v níž se prolínají genetické, hormonální, behaviorální a environmentální faktory. Analýza těchto determinantů umožňuje lépe pochopit příčiny regionálních rozdílů ve výskytu a mortalitě, a tím vytváří předpoklady pro tvorbu účinných preventivních a intervenčních opatření (EAU, 2023).

Epidemiologie rakoviny prostaty ve světě a na Slovensku

Z hlediska globální epidemiologie patří rakovina prostaty mezi nejčastěji diagnostikované zhoubné nádory u mužů. Podle údajů Mezinárodní agentury pro výzkum rakoviny (IARC) bylo v roce 2020 celosvětově zaznamenáno více než 1,4 milionu nových případů a přibližně 375 000 úmrtí, přičemž onemocnění představovalo asi 14 % všech nových onkologických diagnóz u mužů. V posledních desetiletích se jeho výskyt zvyšuje, což souvisí s demografickým stárnutím, širším využíváním testu PSA a lepší diagnostikou (Culp et al., 2020). Regionální rozdíly v incidenci a mortalitě jsou výrazné. Nejvyšší hodnoty výskytu se dlouhodobě zaznamenávají v zemích s vysokými příjmy, především v Severní Americe, západní a severní Evropě či Austrálii, kde se incidence pohybuje na úrovni 100 až 130 případů na 100 000 mužů (WHO, 2022). Naopak, v rozvojových regionech, zejména v subsaharské Africe a jihovýchodní Asii, je incidence výrazně nižší, avšak mortalita relativně vyšší, což odráží nerovnosti v dostupnosti zdravotní péče a včasné diagnostiky (WHO, 2022; OECD, 2023).

V Evropě jsou dlouhodobě nejvyšší hodnoty výskytu v severských a západoevropských zemích (Švédsko, Norsko, Finsko, Belgie, Nizozemsko), které mají zároveň nejnižší mortalitu díky rozvinutým preventivním programům a dlouholeté tradici PSA testování (EAU, 2023). Země střední a východní Evropy – včetně Slovenska, České republiky, Polska a Maďarska vykazují nižší incidenci, avšak vyšší úmrtnost, což poukazuje na pozdější diagnostiku a rozdíly v přístupu k léčbě (Berenguer et al., 2023; OECD, 2023).

Na Slovensku patří rakovina prostaty mezi tři nejčastější onkologická onemocnění mužů, spolu s rakovinou plic a kolorektálním karcinomem. Podle údajů Národního centra zdravotnických informací (NCZI) dosahuje incidence přibližně 130 případů na 100 000 mužů, přičemž mortalita zůstává nad průměrem Evropské unie. Nejvyšší výskyt se zaznamenává ve věkové skupině nad 65 let. Regionální rozdíly jsou výrazné, avšak vyšší incidence se pozoruje v Bratislavském a Trnavském kraji, zatímco vyšší mortalita v Banskobystrickém a Prešovském kraji. Tyto ukazatele potvrzují potřebu cílenějšího přístupu k prevenci, screeningu a zlepšení dostupnosti diagnostických metod, aby se onemocnění odhalovalo v dřívějších, léčitelných stadiích (NCZI, 2024).

Rizikové faktory rakoviny prostaty

Etiologie rakoviny prostaty je komplexní a zahrnuje soubor genetických, hormonálních, behaviorálních, nutričních a environmentálních faktorů. Jde o onemocnění multifaktoriálního charakteru, při kterém se jednotlivé determinanty rizika vzájemně ovlivňují. Z pohledu veřejného zdraví lze rizikové faktory rakoviny prostaty rozdělit na modifikovatelné a nemodifikovatelné determinanty rizika. Pochopení obou skupin determinantů je klíčové pro vytvoření efektivních preventivních strategií a rizikově orientovaných přístupů ve screeningu (Rawla, 2019).

Modifikovatelné rizikové faktory

Mezi nejvýznamnější modifikovatelné faktory patří nutriční návyky, tělesná hmotnost, úroveň fyzické aktivity, kouření a expozice environmentálním karcinogenům. Výživa má v etiopatogenezi rakoviny prostaty zásadní roli. Epidemiologické a experimentální studie ukazují, že strava s vysokým obsahem živočišných tuků, červeného a zpracovaného masa, jakož i nadměrná konzumace mléčných výrobků s vysokým obsahem vápníku mohou zvyšovat riziko vzniku onemocnění. Tyto potraviny stimulují androgenní signalizaci, zvyšují hladiny inzulínového růstového faktoru (IGF-1) a vedou ke zvýšené produkci reaktivních forem kyslíku, které poškozují DNA buňky prostaty a podporují jejich maligní transformaci (Wilson et al., 2022).

Naopak, strava bohatá na antioxidanty, rostlinné polyfenoly a fytochemikálie je spojována s nižším rizikem karcinogeneze prostaty. Lykopen, přítomný zejména v rajčatech a rajčatových produktech, působí jako silný antioxidant, který inhibuje peroxidaci lipidů a moduluje aktivitu androgenních receptorů (Puah et al., 2021). Isoflavony obsažené v sójových produktech působí jako fytoestrogeny, které regulují buněčný cyklus, podporují apoptózu a inhibují angiogenezi. Katechiny ze zeleného čaje, především epigalokatechin-galát (EGCG), vykazují chemopreventivní účinky prostřednictvím neutralizace volných radikálů a potlačování zánětlivých procesů v prostatické tkáni (Musial et al., 2020). Podobně sulforafan z kapustovité zeleniny ovlivňuje expresi enzymů detoxikační dráhy a potlačuje proliferaci buněk (Berenguer et al., 2023).

Důležitou roli má také vitamin D, jehož dostatečná hladina přispívá k regulaci buněčné diferenciace a inhibici zánětlivých procesů. Nedostatek vitaminu D je spojován se zvýšeným rizikem agresivnějších forem onemocnění, zatímco nadměrný příjem vápníku může tento efekt snižovat (Grant et al., 2020). Obezita a metabolický syndrom jsou dalšími významnými faktory, které ovlivňují riziko i průběh onemocnění. U obézních mužů dochází k hormonálním změnám, zejména k poklesu hladin androgenů a zvýšení estrogenů, jakož i k hyperinzulinémii a zvýšeným hladinám IGF-1. Tyto mechanismy podporují proliferaci prostatických buněk a snižují apoptózu, čímž vytvářejí prostředí příznivé pro nádorový růst (Wilson et al., 2022).

Kouření je spojováno s nepříznivou prognózou a vyšší mortalitou u pacientů s rakovinou prostaty. Karcinogeny obsažené v tabákovém kouři, jako polycyklické aromatické uhlovodíky či aromatické aminy, vedou k oxidačnímu poškození DNA a podporují mutační procesy. Dlouhodobé kouření je spojováno se zvýšeným rizikem metastatických forem onemocnění a recidiv po léčbě (Wilson et al., 2022). Environmentální rizika představují zejména dlouhodobé expozice pesticidům, těžkým kovům (kadmium, olovo), endokrinním disruptorům či chemikáliím v zemědělství a průmyslu (Vietri et al., 2021; WHO, 2022).

Z pohledu prevence je proto zásadní podporovat zdravý životní styl – pestrou rostlinnou stravu, pravidelnou fyzickou aktivitu, udržování přiměřené tělesné hmotnosti a omezení konzumace alkoholu a tabáku. Světová zdravotnická organizace odhaduje, že až 30–50 % všech případů rakoviny by bylo možné předejít prostřednictvím změny životního stylu a redukce expozice rizikovým faktorům (WHO, 2022).

Nemodifikovatelné rizikové faktory

K nemodifikovatelným rizikovým faktorům patří především věk, rodinná anamnéza, genetická predispozice a etnický původ. Věk je nejvýznamnějším determinantem, jelikož incidence rakoviny prostaty exponenciálně stoupá po padesátém roce života a většina případů se diagnostikuje ve vyšším věku (Culp et al., 2020). Tento nárůst souvisí s akumulací somatických mutací, hormonálními změnami a poklesem účinnosti reparačních mechanismů DNA (Rawla, 2019).

Rodinná anamnéza významně zvyšuje riziko onemocnění. Muži, kteří mají příbuzného prvního stupně (otce, bratra nebo syna) s rakovinou prostaty, mají přibližně dvojnásobné až trojnásobné riziko vzniku onemocnění ve srovnání s běžnou populací (Rawla, 2019; Vietri et al., 2021). Odhaduje se, že familiární formy rakoviny prostaty představují přibližně 20 % všech případů, přičemž dědičné formy s identifikovanou genovou mutací tvoří 5 až 15 %. Mezi nejčastější mutace patří BRCA1, BRCA2, HOXB13, CHEK2, ATM a geny spojené s Lynchovým syndromem (MLH1, MSH2, MSH6, PMS2). Tyto genetické změny souvisejí s poruchami reparačních mechanismů DNA, genomickou nestabilitou a vyšším rizikem agresivních forem onemocnění (Vietri et al., 2021).

Etnické a rasové rozdíly jsou rovněž významné. Muži afrického a karibského původu mají vyšší incidenci i mortalitu ve srovnání s muži evropského původu, zatímco nejnižší výskyt se pozoruje v asijských populacích (Taitt et al., 2018). Tyto rozdíly lze vysvětlit genetickými variacemi, hormonálními profily, ale také nerovnostmi v přístupu ke zdravotní péči, úrovní screeningu a odlišnostmi v životním stylu. Genetické polymorfizmy, zejména v oblasti chromozomu 8q24, byly identifikovány jako významná riziková místa spojená se zvýšenou pravděpodobností vzniku rakoviny prostaty. Tyto varianty jsou častěji přítomné v populacích afrického a evropského původu a představují důležitý směr budoucího výzkumu genetické predispozice (Vietri et al., 2021).

Celkově lze konstatovat, že rizikové faktory rakoviny prostaty tvoří komplexní systém interagujících biologických, genetických a behaviorálních determinantů. Identifikace a ovlivňování modifikovatelných faktorů má zásadní význam pro primární prevenci, zatímco pochopení nemodifikovatelných determinantů umožňuje efektivnější stratifikaci rizika a cílenější nastavení screeningových a diagnostických programů (EAU, 2023).

Screening a diagnostické postupy při rakovině prostaty

Sekundární prevence rakoviny prostaty, tedy včasná identifikace onemocnění prostřednictvím screeningu, představuje jeden z klíčových pilířů snižování mortality (EAU, 2023). Cílem screeningu je identifikovat nádory v počátečních, klinicky lokalizovaných stadiích, která jsou léčitelná s vysokou mírou úspěšnosti. Přesto zůstává otázka efektivity a optimální formy screeningu předmětem dlouhodobé diskuse, jelikož mezi jednotlivými zeměmi existují rozdíly v doporučeních i v míře jeho implementace (Wei et al., 2023).

Základním nástrojem screeningu je stanovení sérové hladiny PSA, který se používá od konce 80. let 20. století (Martorana et al., 2024). Hodnoty PSA korelují s objemem prostaty a mohou být zvýšené nejen u maligních, ale také u benigních onemocnění, jako je benigní hyperplazie prostaty či prostatitida. Proto ačkoli má test vysokou senzitivitu, jeho specificita je relativně nízká, což vede k riziku falešně pozitivních výsledků, nadměrné diagnostiky a léčby klinicky nevýznamných nádorů. Tento jev má nejen medicínské, ale také psychologické a ekonomické důsledky (Liu et al., 2025).

Z těchto důvodů se v posledních letech prosazuje individualizovaný nebo rizikově orientovaný přístup ke screeningu. Moderní doporučení zdůrazňují potřebu zohledňovat věk, rodinnou anamnézu, genetickou predispozici, etnický původ a celkový zdravotní stav při rozhodování o testování PSA. Mužům se zvýšeným rizikem (například s výskytem rakoviny prostaty v rodině nebo nosičům mutace BRCA2) se doporučuje začít s testováním již přibližně od 45. roku života, zatímco u mužů s běžným rizikem je vhodné individuální rozhodování v rozmezí 50 až 69 let (EAU, 2023). Intervaly testování se doporučuje přizpůsobit podle předchozích výsledků PSA (Carlsson et al., 2020).

V případě zvýšené hladiny PSA je nezbytné doplnit další vyšetření ke zlepšení specificity diagnostiky. Multiparametrická magnetická rezonance (mpMRI) se v současnosti považuje za standard v předbioptickém hodnocení pacientů s podezřením na karcinom prostaty. Tato metoda umožňuje lepší lokalizaci podezřelých lézí a pomáhá snížit počet zbytečných biopsií. Kombinace mpMRI se systémovým a cíleným odběrem vzorků výrazně zvyšuje diagnostickou přesnost a snižuje riziko přehlédnutí klinicky významných nádorů (Stabile et al., 2020).

Kromě zobrazovacích metod se v diagnostice stále více uplatňují nové biomarkery, které umožňují lepší stratifikaci rizika a rozhodování o potřebě biopsie. Mezi nejpoužívanější patří index zdraví prostaty (PHI – Prostate Health Index), test 4Kscore, test PCA3 (Prostate Cancer Antigen 3) v moči či nový SelectMDx. Tyto nástroje kombinují molekulární a klinické ukazatele a zlepšují schopnost rozlišit mezi nízko- a vysokorizikovými formami onemocnění (Liu et al., 2025). V experimentální fázi se zkoumá také využití tzv. likvidních biopsií (liquid biopsy), které sledují cirkulující nádorovou DNA nebo RNA v krvi, což by v budoucnosti mohlo přinést méně invazivní a dynamičtější monitorování onemocnění (Udager et al., 2018).

Dalším významným krokem v optimalizaci diagnostiky je stratifikace pacientů podle rizika a tzv. aktivní dohled (active surveillance). Tento přístup se uplatňuje zejména u mužů s nízkorizikovými, pomalu progredujícími nádory, u nichž okamžitá léčba není nezbytná. Pacient je pravidelně sledován prostřednictvím PSA testů, mpMRI a opakovaných biopsií. Aktivní dohled pomáhá předejít nadměrné léčbě, která by mohla vést ke zbytečným komplikacím, jako je inkontinence či erektilní dysfunkce, bez zhoršení celkového přežívání (Liu et al., 2025).

V slovenských podmínkách zatím neexistuje národní program screeningu rakoviny prostaty. Testování PSA se realizuje v rámci preventivních prohlídek u praktického lékaře nebo urologa (NCZI, 2024). Míra účasti mužů na těchto prohlídkách je však nízká, což významně ovlivňuje včasnost diagnostiky. V budoucnu by proto bylo žádoucí zavést systematičtější, rizikově orientovaný screening, který by cíleně oslovoval rizikové skupiny populace (EAU, 2023).

Celkově lze říci, že současný vývoj v diagnostice rakoviny prostaty směřuje k přesnějšímu, personalizovanému přístupu, který kombinuje biomarkery, zobrazovací metody a genetické informace. Takový komplexní model umožňuje snížit riziko nadměrné diagnostiky, zlepšit výběr pacientů k léčbě a zároveň zachovat vysokou míru přežívání. Pro veřejné zdravotnictví představuje tento přístup cestu k efektivnějšímu využívání zdrojů, k racionalizaci péče a ke zlepšení kvality života pacientů s tímto onemocněním (EAU, 2023).

Diskuse

Aktuální vědecké poznatky potvrzují, že rakovina prostaty má multifaktoriální charakter, přičemž zásadní roli hrají modifikovatelné faktory životního stylu. Nedávná metaanalýza Ziglioli et al. (2023) prokázala, že obezita, nízká fyzická aktivita a kouření významně zvyšují riziko vzniku a progrese onemocnění. Podobně rozsáhlá kohortová studie Pagadala et al. (2024) potvrdila, že muži s vyšším skóre zdravého životního stylu měli až o 40 % nižší riziko rozvoje pokročilé rakoviny prostaty. Tato zjištění potvrzují, že primární prevence prostřednictvím úpravy životního stylu představuje klíčový nástroj veřejného zdravotnictví ve snižování rizika onemocnění.

Nutriční faktory zůstávají důležitou oblastí výzkumu. Novější přehledy zdůrazňují negativní vliv nadměrné konzumace červeného masa, živočišných tuků a mléčných produktů s vysokým obsahem vápníku, zatímco zvýšený příjem rostlinných potravin, antioxidantů a vitaminu D má protektivní účinek (Bossio et al., 2024). Tyto závěry navazují na dřívější výsledky studií a potvrzují, že změny ve stravovacích návycích mohou významně přispět k prevenci rakoviny prostaty, zejména ve starších věkových skupinách (Wilson et al., 2022; Grant et al., 2020).

Výrazný posun nastal také v oblasti screeningu a diagnostiky. Systematický přehled Kawada et al. (2023) ukázal, že nové tekuté biomarkery, jako PHI, 4Kscore či SelectMDx, zlepšují rozlišení klinicky významných nádorů a umožňují redukci zbytečných biopsií. Podobné studie Tayo et al. (2024) a Farooqui et al. (2024) potvrzují, že kombinace molekulárních ukazatelů a multiparametrické magnetické rezonance zvyšuje specificitu diagnostiky. Tyto přístupy, v souladu s doporučeními EAU (2023), podporují zavedení personalizovaného, rizikově orientovaného screeningu, který zohledňuje genetickou predispozici, věk a celkový zdravotní stav pacienta.

Celkově lze konstatovat, že nejnovější výzkumy potvrzují potřebu integrovaného přístupu, který spojuje primární prevenci, zdravý životní styl a moderní diagnostické nástroje. Takový model umožňuje snížit zátěž rakovinou prostaty, zlepšit efektivitu zdravotní péče a přispět k dlouhodobé udržitelnosti veřejno-zdravotních systémů.

Závěr

Rakovina prostaty zůstává jedním z nejvýznamnějších onkologických onemocnění mužů a její rostoucí výskyt vyžaduje koordinovaný přístup veřejného zdravotnictví. Onemocnění je výsledkem komplexní interakce genetických, hormonálních, behaviorálních a environmentálních faktorů, přičemž velká část rizika je ovlivnitelná životním stylem. Podpora zdravé výživy, fyzické aktivity, udržování přiměřené hmotnosti a omezení kouření představují základní pilíře primární prevence. Stejně důležitá je včasná diagnostika prostřednictvím rizikově orientovaného screeningu, který umožňuje snížit mortalitu a zlepšit kvalitu života pacientů. Zvýšení informovanosti mužské populace, rovnoměrná dostupnost specializované péče a rozvoj moderních diagnostických technologií jsou nezbytnými kroky k efektivnějšímu zvládání tohoto onemocnění v slovenském i globálním kontextu.

Autoři: MUDr. Michaela Uhrinová Vukušičová prof. MUDr. Kvetoslava Rimárová, CSc. Mgr. Simona Miškárová MVDr. Martina Hrubovčák Tejová Práce je podpořena grantem KEGA 001UPJŠ-4/2024 Implementace multimediálních technologií ve výuce preventivních intervencí v lékařských a nelékařských oborech.

Seznam bibliografických odkazů

BERENGUER, C. et al., 2023. Underlying Features of Prostate Cancer – Statistics, Risk Factors, and Emerging Methods for Its Diagnosis. Current Oncology. 30 (2): 2300-2321. ISSN 1718-7729. https://doi.org/10.3390/curroncol30020178.

BOSSIO, S. et al., 2024. Prostate Cancer: Emerging Modifiable Risk Factors and Terapeutic Strategies in the Management of Advanced Cancer. Life. 14 (9): 1094. ISSN 2075-1729. https://doi.org/10.3390/life14091094.

CARLSSON, S. et al., 2020. Screening for Prostate Cancer. Medical Clinics of North America. 104 (6) pp.1051-1062. ISSN 1557-9859. https://doi.org/10.1016/j.mcna.2020.08.007.

CULP, M. et al., 2019. Recent Global Patterns in Prostate Cancer Incidence and Mortality Rates. European Urology. 77 (1): 38-52. ISSN 1873-7560. https://doi.org/10.1016/j.eururo.2019.08.005.

EUROPEAN ASSOCIATION OF UROLOGY (EAU), 2023. EAU Guidelines on Prostate Cancer. Online.

FAROOQUI, U. et al., 2024. Combining tissue biomarkers with mpMRI to diagnose clinically significant prostate cancer. Analysis of 21 biomarkers in the PICTURE study. Prostate Cancer and prostatic disease. 28 (1): 457-468. ISSN 1476-5608. https://doi.org/10.1038/s41391-024-00920-1.

GRANT, W. et al., 2020. Review of Recent Advances in Understanding the Role of Vitamin D in Reducing Cancer Risk: Breast, Colorectal, Prostate, and Overall Cancer. Anticancer Research. 40 (1): 491-499. ISSN 1791-7530. https://doi.org/10.21873/anticanres.13977.

KAWADA,T. et al., 2023. Diagnostic Accuracy of Liquid Biomarkers for Clinically Significant Prostate Cancer Detection: A Systematic Review and Diagnostic Meta-analysis of Multiple Thresholds. European Urology Oncology. 7 (4): 649-662. ISSN 2588-9311. https://doi.org/10.1016/j.euo.2023.10.029.

LIU, J. et al., 2025. Cost – effectiveness analysis of prostate-specific antigen screening in China: a middle-income population-based microsimulation study. The Lancet Regional Health. 62 (1): 101683. ISSN 2666-7762. https://doi.org/10.1016/j.lanwpc.2025.101683.

MARTORANA, E. et al., 2024. A Novel Liquid Biopsy Method Based on Specific Combinations of Vesicular Markers Allows Us to Discriminate Prostate Cancer from Hyperplasia. Cells. 13 (15):1286. ISSN 2073-4409. https://doi.org/10.3390/cells13151286.

MUSIAL, C. et al., 2020. Beneficial Properties of Green Tea Catechins. International Journal of Molecular Sciences. 21 (5): 1-11. ISSN 1422-0067. https://doi.org/10.3390/ijms21051744.

NCZI, 2024. Onkologické ochorenia v Slovenskej republiky. Bratislava: NCZI.

OECD, 2023. Health at a Glance: Europe 2023 – Indicators. Paris: OECD Publishing.

PAGADALA, M. et al., 2024. Healthy lifestyle and prostate cancer risk in the Million Veteran Program. Cancer. 130 (20): 3496-3505. ISSN 1097-0142. doi: 10.1002/cncr.35434.

PUAH, B. et al., 2021. New Insights into Molecular Mechanism behind Anti-Cancer Activities of Lycopene. Molecules. 26 (13): 3888. ISSN 1420-3049. https://doi.org/10.3390/molecules26133888.

RAWLA, P. 2019. Epidemiology of Prostate Cancer. World Journal of Oncology. 10 (2): 63-89. ISSN 1920-454X.

STABILE, A. et al., 2020. Multiparametric MRI for prostate cancer diagnosis: current status and future directions. Nature reviews urology. 17 (1) pp.41-61. ISSN 1759-4812. https://doi.org/10.1038/s41585-019-0212-4.

TAITT, H. et al., 2018. Global Trends and Prostate Cancer: A Review of Incidence, Detection, and Mortality as Influenced by Race, Ethnicity, and Geographic Location. American Journal of Men´s Health.12 (6): 1807-1823. ISSN 1557-9891. https://doi.org/10.1177/1557988318798279.

TAYO, CH. et al., 2024. Advancements in Biomarkers of Prostate Cancer: A Review. Technol Cancer Res Treat. 23 (1). ISSN 1533-0338. https://doi.org/10.1177/15330338241290029.

UDAGER, A. Molecular Biomarkers in the Clinical Management of Prostate Cancer. Cold Spring Harbor Perspectives in Medicine. 8 (11): a030601. ISSN 2157-1422. https://doi.org/10.1101/cshperspect.a030601.

VIETRI, M. et al., 2021. Hereditary Prostate Cancer: Genes Related, Target Therapy and Prevention. International Journal of Molecular Sciences. 22 (7): 3753. ISSN 1422-0067. https://doi.org/10.3390/ijms22073753.

ZIGLIOLI, F. et al., 2023. Impact of modifiable lifestyle risk factors for prostate cancer prevention: a review of the literature. Front Oncol. 13 (1): 1203791. ISSN 2234-943X. https://doi.org/10.3389/fonc.2023.1203791.

WILSON, R. et al., 2022. Obesity and prostate cancer: A narrative review. Critical Reviews in Oncology/Hematology. 169 (1): 103543. ISSN 1879-0461. https://doi.org/10.1016/j.critrevonc.2021.103543

WHO, International Agency for Research on Cancer (IARC). Global Cancer Observatory: Cancer Fact Sheet – World (GLOBOCAN 2022). Lyon (France).

WEI, J. et al., 2023. Early detection of prostate cancer: AUA/SUO guideline part i: prostate cancer screening. J Urol. 210 (1) pp. 45-53. ISSN 1677-5538.