MYDLÍKOVÁ, E. 2018. Posuzování sociální rizikovosti rodiny. Trnava: Trnavská univerzita v Trnave, Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce, 2018. 126 s. ISBN 978-80-568-0079-9

Autorka Eva Mydlíková z hlediska posuzování sociální rizikovosti např. na odděleních sociálně-právní ochrany dětí a sociální kurately, ale i pro jiné profesionály pracující s rodinou a dětmi výrazně napomohla prostřednictvím své publikace k vytvoření si vhodné percepce pro hodnocení rodinného systému. Ve své publikaci zohledňuje aspekt změny rodiny a vnímá, že moderní rodina má odlišné fungování než rodina v minulosti. Přitom také na základě rozhovorů a analýzy spisové dokumentace popisuje kritéria, která by měl splňovat profesionál pracující s rodinou. V první kapitole se věnuje rodině jako objektu posuzování, který má určitou dynamiku a funkce, které musí splňovat pro své členy a společnost. Popisuje v zásadě potřeby, které mají členové rodiny a které je nutné saturovat pro zachování funkčnosti, bezpečnosti a spokojenosti členů rodiny. Ve druhé kapitole se nachází nejzásadnější část publikace, a to metaanalýza tří modelů rodinné terapie. Jde o Olsonův cirkumplexní model rodinného fungování, McMasterský model fungování rodiny a Baeversův systémový model fungování rodiny. Východiskem zahájení tohoto výzkumu prostřednictvím metody obsahové analýzy byl předpoklad, že rodinní terapeuti a sociální pracovníci pracující s rodinou budou mít podobný náhled na rizikové faktory v rodině. Výsledkem výzkumu je pět kategorií, kterých si v případě hodnocení rodiny máme všímat a které se v těchto modelech překrývaly, resp. opakovaně zmiňovaly. Jde o komunikaci, strukturu rodiny, afekci, konflikty a uspokojování potřeb. Ke každé z těchto kategorií popsala také konkrétní kritéria, která by měla rodina splňovat, abychom mohli předpokládat její správné fungování, resp. identifikovat riziko v případě, že je v jedné z kategorií identifikována nějaká odchylka, netradiční či rizikové chování. Ve třetí kapitole a také v dalším výzkumu autorka zkoumala prostřednictvím obsahové analýzy dokumentace na oddělení sociálně-právní ochrany dětí a prostřednictvím polostrukturovaných rozhovorů se sociálními pracovníky na tomto oddělení indikátory, které jsou pro identifikaci sociální rodiny důležité, a to jaké nástroje používají v rámci svého posuzování. V případě indikátorů rizikovosti v rodině identifikovala kategorie jako:

  • SaturACE základních potřeb a tedy podmínek týkajících se bydlení, stravy, oblečení, hygieny a zdraví.
  • Fungování rodiny a komunikace: k této kategorii sociální pracovníci uvedli jako důležité všímat si potenciálu rodiny a vztahů rodičů, dětí a vztahů rodiny k okolí a naopak.
  • Emotivita: Projevy emocí, citů, lásky a vazby v rodině.
  • Patologie: závislosti, agrese, krádeže, nezralé chování rodičů.
  • Ekonomická situace: příjem, výdaj, dluhy, hospodaření s penězi, prostředí nemovitosti, kde rodina žije.
  • Škola a výchova: Docházka, příprava do školy, chování dítěte, styl výchovy rodičů, zajišťování stravy pro dítě.
  • Osobnost a chování rodiče.

Není pochyb o tom, že všechny tyto indikátory resp. jevy, kterých si musíme v rodině všímat, je důležité v rodině registrovat a zpozornět v případě, že identifikujeme něco, co se nám „nezdá". Mnohokrát špatná interpretace některých konkrétních projevů nebo pochybnosti a strach před nesprávnou identifikací a nalepením neoprávněné nálepky na danou rodinu může být důvodem nečinnosti pomáhajících profesionálů nebo širšího okolí rodiny. I díky Evě Mydlíkové si můžeme vytvořit představu o tom, na co bychom se měli v rodině dívat, a také její práci vnímám jako skvělý způsob, kterým si můžeme uvědomit věci, které jsou dennodenně kolem nás, které reálně vnímáme, ale protože jsme kognitivně angažováni do různých činností, některé věci můžeme přehlédnout. Autorka tak přispěla k zorientování se v problematice hodnocení rodinného systému a indikátorů, které v tomto systému mohou být, a také přispěla ke konkretizování indikátorů, kterých si v rodině všímat. Jak jsem zmínil, autorka se také věnovala ve svém zkoumání tomu, jak pracovníci na oddělení sociálně-právní ochrany dětí hodnotí sociální rizikovost rodiny. Z přepisů rozhovorů vyabstrahovala základní možnosti, kterými sociální pracovníci riziko posuzují. Výsledky ukazují, že samotná diagnostika začíná již od způsobu zahájení případu a úrovně spolupráce, kterou vykazují. Rizikové indikátory dále hodnotí prostřednictvím rozhovoru, pozorování a spolupráce s jinými profesionály a institucemi, normami a směrnicemi a na základě zajištění nezaujatosti v daném případě, a tedy prostřednictvím vystupování z pozice instituce a ve spolupráci s kolegou. Ve čtvrté kapitole popisuje kompetence sociálního pracovníka pracujícího s rodinou prostřednictvím parciálního výzkumu, jehož cílem bylo identifikovat význam profesních kompetencí pro práci se sociálně rizikovou rodinou. I v případě tohoto parciálního výzkumu využila autorka metodu polostrukturovaného rozhovoru a kvalitativní analýzu přepisů, prostřednictvím kterých nasytila předpokládané kategorie, a to mít dostatek informací pro práci s rodinou, mít absolvované vzdělání opravňující vykonávat práci s rodinou, kognitivní (stanovovat reálné cíle, práci systematizovat, být schopen reflexe) a disponovat interpersonálními a komunikačními dovednostmi, které by zaručovaly efektivní práci s klienty a spolupráci na společně stanovených cílech s klienty daného případu.

Celá publikace se věnuje rodině jako systému, který se může ocitnout v problémech, jež je možné včas odhalit prostřednictvím okolností a chování členů rodiny, které by predikovaly riziko pro rodinu, dítě, ale i společnost. Autorka velmi podrobně, systematicky a metodologicky správně získala a popsala prezentované informace a myslím si, že tato publikace je velmi cenná, zvláště pro sociální pracovníky působící na oddělení sociálně-právní ochrany dětí a sociální kurately, ale je také vhodným stimulem a inspirací pro vytvoření konkrétních metod hodnocení rodiny na základě získaných technik a zaměření, které prezentuje. Její publikace nabízí mnohá zjištění, která jsou pro vytvoření systému hodnocení dnešní rodiny nezbytná, protože reflektují a odrážejí praxi autorky a zkušených profesionálů na odděleních SPOD na území Slovenské republiky. Celkově musím vyzdvihnout stručnost, jasnost a potřebnost informací, které v publikaci nabízí. Tato publikace je vhodná pro každého, koho zajímá, jak rodina funguje a interaguje, co je nezbytné pro její funkčnost a jak je následně s ní doporučeno pracovat a intervenovat. Hodnocení rodiny je rozsáhlou a komplexní záležitostí, právní předpisy, nařízení, normy, které se jí v současnosti dotýkají, jsou relevantní, věcné, avšak pro zhodnocení rodiny je potřeba i o něco více, a to znalosti o rodině a o tom, jak je účelné a správné pracovat s lidmi i na základě aktuálních zjištění vědeckého zkoumání. Její kvalitativní forma zpracování výzkumu je pro profesi sociální práce z mého pohledu velmi dobře zvolená, ať už z hlediska charakteru výzkumu, nebo specifik samotné profese sociální práce. Znalosti, které nabudeme po jejím přečtení, se týkají přehledu o tom, jaká rizika v rodině hrozí, ale i naopak, co je potřeba zajistit proto, aby rodina fungovala správně. Dokonce v této publikaci implicitně vnímám návody na to, co je nezbytné dělat proto, aby k žádnému riziku nedošlo i v případě neočekávaných situací v rodině, resp. jaké ochranné faktory jsou v rodině důležité pro neutralizaci rizika vycházejícího z chování a okolností, které nejsou v rodině optimální. Publikaci vnímám velmi pozitivně a doporučuji ji všem profesionálům pracujícím s rodinou.

Autor: Mgr. Roland Sivok

Seznam bibliografických odkazů

MYDLÍKOVÁ, E., 2018. Posuzování sociální rizikovosti rodiny. Trnava: Trnavská univerzita v Trnave, Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce, 2018. 126 s. ISBN 978-80-568-0079-9