SUCHOMELOVÁ, V. 2016. Senioři a spiritualita: duchovní potřeby v každodenním živote. Praha: Návrat domú, 303 s., ISBN 978-80-7255-361-7.

Předkládaná publikace Mgr. Věry Suchomelové, Th.D. je určena nejen všem těm, kteří pracují se seniory, tj. sociální pracovníci, psychologové, lékaři, zdravotní sestry, ošetřovatelé apod., ale také všem, kteří mají ve své rodině nebo okolí seniory.

Kniha je rozdělena na přehledovou část a výzkumnou část. V přehledové části se autorka zabývá fenoménem stáří v současné společnosti. Autorka popisuje stáří jako období změn, ve kterém dochází k fyzickému, psychickému a sociálnímu stárnutí, přičemž se zaměřuje také na společenský status stáří. Autorka uvádí kapitolu s názvem Strategie dobrého stáří: sociologicko-psychologický pohled, která blíže analyzuje pojmy jako je kvalita života ve stáří a její subjektivní faktory, aktivní stárnutí a jeho pozitiva či úskalí, a rovněž pojem adaptace na stáří jako duchovní úkol.

Autorka se věnuje stáří z pohledu teologie, stáří ve Starém a Novém zákoně, soustředí se na různá témata v souvislosti se stářím v kontextu teologie, např. konečnost v horizontu věčnosti.

Vymezuje pojmy spiritualita a religiozita v souvislosti s kvalitou života ve stáří, hovoří o spirituálních potřebách ve stáří jako jsou: potřeba vědomí vlastní hodnoty a důstojnosti, zachování kontinuity životního příběhu, potřeba smyslu života, životního cíle a naděje, bezpodmínečné lásky a podpory v čase ztrát, možnost dávat lásku a být nadále užitečný, moci svobodně vyjádřit emoce jako je hněv, pochybnosti, potřeba transcendovat náročné životní situace, potřeba akceptace a validace spirituálního chování, potřeba vděčnosti, potřeba odpustit a na druhé straně zažít odpuštění, potřeba přípravy na umírání a smrt.

Ve druhé nosné části knihy, ve výzkumné části, autorka zkoumá duchovní potřeby v životě seniorů, přičemž akcentuje jejich důležitost vedle potřeb jako je zajištění volnočasového programu, zdravé stravy, moderního vybavení apod. Autorka zkoumá, co skutečně senioři potřebují, aby se mohli nadále rozvíjet a čerpat ze svého duchovního potenciálu a jakým způsobem se jim daří potřeby naplňovat.

Rozhodnutí zabývat se výzkumem v rámci uvedeného tématu vychází na jedné straně z profesního zájmu autorky, která pracuje jako učitelka a lektorka participující na vzdělávání seniorů a také na vzdělávání o seniorech, které poskytuje studentům sociální a charitativní práce a pedagogiky volného času, a na druhé straně zájem o toto téma vychází také z osobní motivace autorky, která je konfrontována s měnícími se potřebami stárnoucích nejbližších.

Výzkum autorky je zaměřen na podobu religiozity a spirituality u seniorů, jakož i na jejich duchovní potřeby, a jak se tyto potřeby projevují v běžném životě. Výzkumnou metodou byly rozhovory a pozorování, což umožnilo získat velký objem potřebných dat a dostatečně velký prostor ke sdílení. Otázky se vztahovaly k minulosti seniorů, religiózní socializaci a dalšímu religióznímu vývoji, k aktuálnímu stavu: rodinné vztahy, sociální vazby, spokojenost/nespokojenost, víra, zájmy, k pohledu do budoucnosti: očekávání, přání, plány, život po smrti, k celkovému postoji k životu: ohlédnutí zpět, vědomí smyslu a kontinuity životního příběhu.

Autorka ve druhé části své publikace zachycuje rozhovory se seniory vztahující se k výzkumnému problému, stejně jako postřehy z pozorování seniorů během probíhajících rozhovorů.

Autorka na základě výzkumu dochází k závěrům, že duchovní složka osobnosti člověka se odráží ve všech atributech dobrého stáří, proces adaptace na stáří je duchovním úkolem, pro člověka je důležitá také vnitřní aktivita, osobní spiritualita je důležitým zdrojem zvládání stárnutí a stáří a je významným prvkem tvorby vlastní identity. Podoba spirituality je formována osobní historií konkrétního člověka, se zvyšujícím se věkem vzrůstá tendence k privátnímu prožívání religiozity. Cestu ke starému člověku otevírá rozhovor a aktivní naslouchání. Předpokladem zdravého duchovního rozvoje ve stáří je vzdělávání seniorů v této oblasti, stejně jako vzdělávání všech, kteří přicházejí se seniory do kontaktu.

Je důležité akceptovat potřeby religiozity a spirituality u seniorů, přičemž jejich konkrétní podoba a cesta k naplňování spirituálních potřeb je úzce spojena s osobním příběhem každého člověka.

Kniha si zaslouží pozornost vzhledem k aktuálnímu tématu, senioři jsou součástí naší společnosti, je nutné brát ohled na jejich potřeby, jsou plní životní moudrosti a mají mladším generacím co předávat.