Reflexe sociálních pracovníků k přijetí zákona o sociální práci a zřízení profesní komory

Vývoj sociální práce na Slovensku má svá specifika ovlivněná historickým vývojem země prostřednictvím společensko-politických změn, které se datují od roku 1989. Následně, se změnami v ekonomické a sociální oblasti, se sociální práce dynamicky rozvíjí nejprve jako praktická činnost a později v letech 1992–1996 také jako samostatný studijní obor na úrovni vysokoškolského vzdělávání. Uplatnění absolventů a legislativní prostředí, které vyžadovalo zejména ve státní správě vzdělané pracovníky na magisterském stupni vzdělání, ovlivnily silnou dynamiku rozvoje studijního oboru Sociální práce. Produkce absolventů od roku 2005 dosahuje až 15 000 absolventů ročně. Problémem, který byl politicky motivován, bylo uplatnění absolventů v sociální praxi, kde se až do roku 2014 deklarovalo, že pozici sociálních pracovníků a výkon sociální práce mohou zajistit absolventi s vysokoškolským vzděláním. Tato skutečnost významně ovlivnila možnosti zaměstnávání absolventů sociální práce, zejména v oblasti sociálních služeb a v oblasti státní správy v rámci rezortu práce, sociálních věcí a rodiny.

Významným zlomem bylo přijetí zákona o sociální práci a zřízení Komory sociálních pracovníků a asistentů sociální práce jako profesního sdružení. Zprostředkované informace v tomto příspěvku mohou pomoci k hlubšímu vhledu do geneze zákona.

V této souvislosti je třeba poznamenat, že samotný zákon jako dokument nechápeme jako konečný výsledek procesu profesionalizace sociální práce na Slovensku, ale jako jeden z jeho nástrojů.

Účinností zákona č. 219/2014 Z. z. o sociální práci a o podmínkách výkonu některých odborných činností v oblasti sociálních věcí a rodiny (dále jen „zákon o sociální práci“) neexistovala žádná oficiální pravidla pro profesionální, etický a právní výkon sociální práce. V legislativě upravující jednotlivé oblasti výkonu existovala (a stále existuje) dílčí úprava kvalifikačních předpokladů pro výkon sociální práce pro různé oblasti výkonu v oblasti sociálně-právní ochrany dětí a sociální kurately, v oblasti sociálních služeb a sociálně posudkové činnosti. Ty však nedokázaly upravit podmínky profese v její celistvosti.

I když byl zákon o sociální práci předložen vládě Slovenské republiky jako iniciativa Ministerstva práce, sociálních věcí a rodiny Slovenské republiky, jednalo se o zákon, který byl vytvořen v úzké spolupráci se zástupci vysokých škol, na kterých se studuje obor Sociální práce. Z praxe bylo často slyšet hlasy o nízkém profesním postavení profese, přestože společnost neustále zdůrazňuje její důležitost. Uvedené také naznačovalo nepřímou úměru mezi rostoucím počtem vysokoškolských absolventů oboru Sociální práce a jejich postavením ve společnosti (Schavel, 2012). Také odborná diskuse k návrhu zákona poukazovala na nízký profesní kredit sociálních pracovníků ve společnosti. Skutečnost, že profese sociální práce si zaslouží větší společenskou pozornost na Slovensku – bez ohledu na společensko-politické změny – dokládá také fakt, že nová vláda v roce 2012 zařadila do svého programového prohlášení na roky 2012–2016 formulaci: „Vláda vytvoří podmínky pro profesionální výkon sociální práce“ (Programové prohlášení, 2012). Tím byla projevena politická vůle k zásadním změnám v zaměstnatelnosti sociálních pracovníků, k zajištění postavení sociálního pracovníka a k vytvoření podmínek pro celoživotní vzdělávání (Pavelková, 2008) a profesní graduaci, jakož i k vytvoření profesní organizace na principu profesní komory. Hlavním cílem zákona bylo podle předkladatelů zákona, jakož i členů expertní skupiny, podpořit profesionalizaci výkonu sociální práce, zejména stanovením nezbytných kvalifikačních předpokladů a zřízením Slovenské komory sociálních pracovníků a asistentů sociální práce. Zákon vytvořil předpoklad pozitivního kvalitativního vlivu na všechny skupiny klientů sociální práce a přístup poskytovatele sociální práce ke službám, které jim bude Komora zajišťovat. Nový zákon potvrzuje, že sociální práce na Slovensku se přizpůsobuje světovému trendu identifikovanému Tomešem (2010). Podle jeho studie se sociální práce institucionalizuje, profesionalizuje, specializuje a vnitřně strukturuje, privatizuje, mění obsah, rozšiřuje svůj záběr a proniká do dalších odvětví. Profesionalizace je konkretizována tím, že sociální pracovníci jsou veřejně uznáváni (licencováni a registrováni), mají monopol na určitý typ práce, což jim poskytuje profesní výlučnost a profesní autonomii.

V souladu s přijatým zákonem je jasně stanoveno, že sociální práci jako odbornou činnost může vykonávat výhradně sociální pracovník nebo asistent sociální práce. Kromě sociální práce však zákon rozlišuje dva typy činností:

• Specializované odborné činnosti – jedná se de facto o užší „specializace“, vykonávají je sociální pracovníci, kteří mají potřebné znalosti a dovednosti získané absolvováním akreditovaného specializačního vzdělávacího programu.
• Doplňkové odborné činnosti – různé odborné činnosti, které nepatří primárně nebo výhradně do oblasti sociální práce, ale patří do jiných profesí. Podle zákona je může v oblasti sociálních věcí a rodiny vykonávat také psycholog, speciální pedagog, léčebný pedagog, sociální pedagog nebo jiná osoba splňující kvalifikační předpoklady, včetně absolvování akreditovaného vzdělávacího programu.

Komora sociálních pracovníků a asistentů sociální práce Slovenska

Vzhledem ke skutečnému deficitu profesní organizace sociálních pracovníků na Slovensku reagovali zástupci škol sociální práce v institucionálním pokrytí ve Sdružení sociálních pracovníků Slovenska a pracovníci Ministerstva práce, sociálních věcí a rodiny Slovenské republiky formálním návrhem na zřízení Komory. Tento cíl byl naplněn novým zákonem o sociální práci, který zřizuje „komoru jako profesní organizaci sdružující sociální pracovníky a asistenty sociální práce“. Členy komory mohou být fyzické osoby odborně kvalifikované pro výkon sociální práce, musí vykonávat sociální práci a formálně požádat o členství. Absolventi sociální práce, kteří sociální práci v praxi nevykonávají, jakož i stávající sociální pracovníci, kteří nesplňují kvalifikační předpoklady, jsou z členství vyloučeni. V případě odborníků, například v oblasti vzdělávání, mohou být za určitých procedurálních předpokladů hostujícími nebo čestnými členy Komory, avšak bez hlasovacího práva. Mohou být členy jednoho z orgánů Komory, její profesní rady, která má působnost zejména v oblasti profesní etiky, vzdělávání a jeho hodnocení. Zřízení Komory je jedním z nejdůležitějších přínosů nového zákona, ale zároveň vyvolává některé otázky. Proč jsou z její řádné činnosti vyloučeni ti sociální pracovníci, kteří dosud nesplnili podmínky vzdělání v oboru sociální práce, pokud se předpokládá jejich relevance pro praxi, pouze proto, že nesplňují aktuálně stanovené kvalifikační požadavky? Neztratí tím Komora důležité odborníky z oblasti výzkumu a vzdělávání, když nemohou být členy Komory? Jak ovlivní koncepce dobrovolného členství v Komoře širší odbornou veřejnost? Nedojde k rozdělení na členy a nečleny? Tyto otázky vyplývají ze skutečnosti, že zákon předpokládá zřízení komory bez předchozí zkušenosti s takovým orgánem v rámci úseku práce, sociálních věcí a rodiny. Odpovědi vyplynou z vlastní činnosti Komory; na druhou stranu bude nutné takové otázky klást, aby Komora mohla co nejvíce napomoci profesionalizaci sociální práce na Slovensku.

V souvislosti s členstvím v Komoře a jejím skutečným fungováním nás zajímalo, jak sociální pracovníci reagují na zřízení Komory a členství v ní. Proto jsme se rozhodli provést výzkum, který by odpověděl na některé otázky týkající se významu komory pro sociální praxi, pro samotný výkon praxe, posílení postavení sociálního pracovníka ve společnosti, jakož i zlepšení podmínek pro výkon činností sociální práce.

Reflexe respondentů na přijetí zákona o sociální práci a zřízení Komory

Cílem výzkumu bylo získat komplexní pohled respondentů na novou právní úpravu sociální práce a její aplikaci v praxi. Předpokládali jsme také identifikaci některých nedostatků, hrozeb a nenaplněných očekávání, které by mohly sloužit jako základ pro budoucí novely zákona v sociální praxi.

Základní soubor tvořil výzkumný vzorek 483 respondentů – členů Komory sociálních pracovníků a asistentů sociální práce. Výzkumný soubor tvořilo 224 respondentů (46,3 %), tj. těch, kteří byli ochotni vyplnit elektronicky zpracovaný dotazník.

V našem výzkumu jsme také sledovali některé rozdíly v názorech respondentů podle pohlaví, které jsme rovněž statisticky vyhodnotili. Zjistili jsme například rozdíly v zájmu o členství v Komoře na základě praxe respondentů, rozdíly v očekávání řešení sociálního postavení sociálních pracovníků a zájmu o výkon samostatné praxe. Formulace našich předpokladů byly následující:

• Existuje statisticky významný rozdíl mezi muži a ženami, absolventy studia sociální práce s více než 10 lety praxe, v zájmu o členství v Komoře sociálních pracovníků a asistentů sociální práce.
• Bude existovat významný rozdíl mezi pohlavími v očekávání řešení společenského postavení sociálních pracovníků z hlediska Komory sociálních pracovníků a asistentů sociální práce.
• Bude existovat rozdíl mezi pohlavími v otázce výkonu samostatné praxe sociálních pracovníků, jak umožňuje zákon o sociální práci.

Pro výpočet pravděpodobnosti korelace jsme použili Microsoft Office, pomocí kterého jsme naměřené hodnoty vypočítali statistickými funkcemi. Pro výpočet Chi-kvadrátu jsme použili následující vzorec, který představuje součet rozdílů mezi pozorovanými hodnotami označenými jako O a očekávanými hodnotami označenými jako E, které jsou následně vyděleny očekávanou frekvencí E.

Při výpočtu Chi-kvadrátu jsme použili frekvenční tabulku k testování nulové statistické hypotézy, podle které se frekvence v jednotlivých kategoriích rovnají očekávaným frekvencím. Při výpočtu označujeme p hladinou významnosti 5 %, která se rovná 0,05. Pokud je hodnota p nižší než hladina významnosti, hypotéza se zamítá. Pokud je hodnota p vyšší než hladina významnosti, hypotézu nezamítáme. Takový výsledek znamená, že rozdíl mezi pozorovanými a očekávanými frekvencemi může být náhodný, a proto jej můžeme považovat za statisticky nevýznamný (Kalina a kol., 2010). Na základě našeho výpočtu pravděpodobnosti jsme dospěli k závěru, že muži absolvující obor sociální práce s praxí více než 10 let projevili silnější zájem stát se členy Slovenské komory sociálních pracovníků a asistentů sociální práce než ženy absolventky studia oboru sociální práce. (Chi-kvadrát 0,832196, p=0,732696816) Lze také konstatovat, že existují statisticky významné rozdíly, které poukazují na to, že muži na rozdíl od žen zastávají názor, že přijetí zákona o sociální práci posílilo postavení sociálního pracovníka ve společnosti. (Chi-kvadrát 1,362863, p=0,524863225) Pokud jde o zájem o výkon samostatné praxe, náš předpoklad se nepotvrdil, neexistují statisticky významné rozdíly, které by poukazovaly na rozdíly ve vnímání výkonu samostatné praxe podle pohlaví. (Chi-kvadrát 2,83254, p=0,034411386)

V rámci našich zjištění bychom rádi poukázali na některé výsledky, které vypovídají o názorech respondentů na zřízení Komory sociálních pracovníků a asistentů sociální práce. V grafu 2 uvádíme výsledky, které jednoznačně potvrzují důležitost zřízení takové profesní organizace.

Je zajímavé, že očekávání sociálních pracovníků ohledně posílení postavení sociálních pracovníků nejsou dosud dostatečně naplněna. To může souviset s tím, že Komora dostatečně nereflektovala očekávání výraznějšího politického obratu, zejména ve vztahu k platovému řešení a zlepšení postavení sociálních pracovníků ve společnosti, a to i v porovnání s jinými pomáhajícími profesemi. Výsledky tohoto zjištění jsou uvedeny v grafu 3.

Novým a významným prvkem v zákoně je možnost výkonu samostatné praxe samotným sociálním pracovníkem. Jedná se o nezávislost ve výkonu sociální práce bez nutnosti pracovního poměru. Výkon samostatné praxe není vázán na živnostenské oprávnění, jedná se o svobodné povolání. Respondenti v našem výzkumu jsou ve vnímání této možnosti nerozhodní, což se odráží i v jejich odpovědích ve smyslu „nedokážu posoudit“ a „spíše ne“ a „ne“, které u žen tvoří téměř 62 % a 61 % u mužů.

Od roku 2015 do současnosti vydala Komora sociálních pracovníků a asistentů sociální práce pouze dvě povolení. To zřejmě souvisí s nedostatkem informací, zřejmě také s potřebou jistoty a zakotvení v řádném pracovním poměru. Důvodem je pravděpodobně pracovní vytížení sociálních pracovníků v rámci jejich profese a na druhé straně také v souvislosti se zákonem o státní službě omezená možnost sociálních pracovníků ve státním pracovním poměru vykonávat samostatnou praxi.

Závěr

Přijetí zákona o sociální práci je důležitým mezníkem pro sociální pracovníky a asistenty sociální práce. Je důležité, že podle uvedeného zákona o sociální práci může sociální práci vykonávat pouze absolvent s vysokoškolským vzděláním v oboru sociální práce. Zřízení Komory sociálních pracovníků bylo důležitou součástí vlastního procesu profesionalizace. Zřízení Komory bylo také podle odpovědí respondentů našeho výzkumu důležitým krokem, ale na druhé straně podle vyjádření Komora zatím nenaplňuje očekávání v souvislosti s posílením postavení sociálních pracovníků a některé předpoklady nejsou naplněny. Patří mezi ně například úprava postavení sociálních pracovníků v jiných rezortech nebo možnost účasti na specializačním vzdělávání. Byli jsme překvapeni relativně nízkým zájmem o výkon samostatné praxe; statistické rozdíly neodhalily významné genderové rozdíly. Na druhé straně muži s více než 10 lety praxe v sociální oblasti projevili největší zájem o členství v Komoře sociálních pracovníků a podobně muži zastávají názor, že přijetí zákona posílilo postavení sociálního pracovníka ve větší míře než ženy. Skutečností zůstává, že se výzkumu nezúčastnili všichni členové Komory sociálních pracovníků a asistentů sociální práce. Je možné, že i krátká doba existence komory a její profilující se činnost měly vliv na výsledky našeho výzkumu. Podobný výzkum na Slovensku dosud nebyl realizován, bylo by zajímavé dále zkoumat identitu, status a zájem o další vzdělávání sociálních pracovníků prostřednictvím specializačního studia.

Autor: Prof. PaedDr. Milan Schavel, PhD. St. Elisabeth University of Health and Social Work, Bratislava, the Slovakia Literatura

KALINA, M. – BACIGÁL, T. – SCHIESSLOVÁ, A. 2010. Základy pravdepodobnosti a matematickej štatistiky. Bratislava: Slovenská technická univerzita v Bratislave, 2010. 215 s. ISBN 978-80-227-3273-4. MATEL, A. – SCHAVEL, M. 2013. Teória a metódy sociálnej práce I. Bratislava: SPRSP, 2013. s. 446. ISBN 978-80-971445-1-7 MÁTEL, A. - SCHAVEL, M. 2015. Nový zákon na Slovensku: retrospektíva, perspektíva a otázniky. Sociální práce/Sociálna práca. roč. 15, č 1/2015. str.66-79. ISSN 1213-6204 PAVELKOVÁ, J. 2008. Reverse Face of Sustainable Development. In Natura, ISSN 0355-7863, 2008, vol. 45, no. 2, p. 30-35. SCHAVEL, M. Súčasné paradoxy vo vysokoškolskej príprave a praktickom uplatnení sociálnych pracovníkov. In KODYMOVÁ, P., ŠÁMALOVÁ, K. (eds.) 2012. Vzdělávaní v sociální práci. Praha: UK v Praze, 2012, s. 3-8. THOMPSON, N. Understanding social work: preparing for practice. Houndmills: Macmillan Press, 2000. TOMEŠ, I. Postavení sociálních pracovníků ve vybraných státech Evropy. In Fórum sociální práce, 2010, č. 2, s. 15-34. Vláda SR. Programové vyhlásenie vlády SR na roky 2012-2016. http://www.vlada.gov.sk/programove-vyhlasenie-vlady-sr-na-roky-2012-2016/ [on-line]. [01. 05. 2012]. Zákon č. 219/2014 Z. z. o sociálnej práci a o podmienkach na výkon niektorých odborných činností v oblasti sociálnych vecí a rodiny a o zmene a doplnení niektorých zákonov.