Úvod
Na Slovensku ale i v zahraničí se Vysoká škola zdravotnictví a sociální práce (dále jen VŠZaSP) jako nezisková organizace prezentuje již 10 let, zakladatelem školy je prof. MUDr. Vladimír Krčméry, DrSc., multi. Drhc. Cílem a samotnou ideou školy je od začátku poskytovat vysokoškolské vzdělání v profesích, které nevyhnutně souvisejí s činnostmi zaměřenými na pomoc lidem se zdravotními problémy a v nepříznivých životních situacích. Ojedinělým specifikem školy je realizace projektů v rozvojových zemích celého světa, momentálně škola realizuje 53 projektů zaměřených na pomoc těm nejchudším, v ohrožení na životě a životní existenci. Do tohoto rámce samotného poslání přirozeně zapadá i vzdělávání sociálních pracovníků, opodstatněnost je odůvodněna narůstáním ekonomických problémů, krizemi v rodině, poskytováním sociálních služeb pro různé klientské skupiny, narůstáním sociálně-patologických jevů a problémů souvisejících s oblastí sociálněprávní ochrany dětí, mládeže a dospělých. V této fázi dynamického rozvoje studijního oboru byla zřízena VŠZaSP sv. Alžběty v Bratislavě. První absolventi bakalářského studia ukončili akademický rok 2005/2006 v celkovém počtu 340 absolventů.
VŠZaSP získala akreditace na vzdělávání v oboru sociální práce ve všech stupních vysokoškolského studia a práva na udělování vědecko-pedagogických hodností docent a profesor v oboru sociální práce.
Faktem je, že škola prošla mnohými úskalími, je častým terčem kritiky pro vysoký počet studentů a realizaci vzdělávání v různých regionech Slovenska. Na druhé straně ale, podle hodnocení ARRA1 se vysoká škola umisťuje na předním místě v porovnání i s jinými veřejnými vysokými školami. Navíc škola jako jediná se může prezentovat v rámci realizovaných oborů mezinárodní akreditací v oborech sociální práce, ošetřovatelství a veřejné zdravotnictví.
Sociální práce v procesu teorie a praxe
Opodstatněnost studijního oboru sociální práce je nezpochybnitelná i přesto, že již několik let se vedou diskuse zejména v akademickém prostředí, zda jde o vědu, praktickou činnost nebo aplikaci metod různých společenských věd prostřednictvím sociální práce do praxe.
Je třeba si uvědomit, že opodstatněnost sociální práce ovlivňuje již dlouhá léta také fakt, že sociální politika prezentuje nový směr a rozložení odpovědnosti státu a občana se výrazně mění: důraz se klade na posílení odpovědnosti občana nejen za kvalitu svého života, ale i za svou rodinu. Důležitý je výběr vhodných aplikovaných metod sociální práce, který by měl zabránit osobní a sociální dezintegraci občana a působit proti jeho dlouhodobému setrvání v situaci odkázanosti na pomoc druhých, tak aby se neefektivně neznehodnocovaly značně omezené použitelné zdroje státu.
Již přijetím zákona o sociální pomoci se v roce 1998 předpokládala změna pozice, orientace a úkolů sociální práce z úrovně bezmocného administrátora na úroveň hlavního nástroje, kterým se realizují reformní cíle sociální ochrany občanů. Faktem je, že tento předpoklad otevřel prostor pro rozvoj a další růst sociální práce jako významné sociální profese zejména v oblasti sociálních služeb, sociální prevence, sociálněprávní ochrany jakož i kompenzací důsledků těžkého zdravotního postižení. V té době byla často formulována otázka, jak a zda vůbec je současná praxe výkonu sociální práce a přípravy vzdělávání sociálních pracovníků připravena přiměřeně reagovat na nastolený požadavek změny, na to, aby se skutečně mohla stát účinným a reálným nástrojem implementace nové sociální politiky. Odpověď je jednoznačná, akademická obec velmi pohotově reagovala na požadavky praxe a potřeby zabezpečení často i specifických odborných činností v sociální praxi. Byly zpracovány nové studijní programy, kreovaly se nové studijní předměty, teoreticky byly rozpracovány témata jako sociální poradenství, supervize, sociální prevence, krizová intervence a další. Publikovala se pro toto období nová monografická díla. Osobností, která se významně podílela na kreování studijního oboru, byl v tom období doc. Štefan Strieženec2.
V podstatě od počátků kreování studijního oboru sociální práce probíhá diskuse o ukotvení profese v praktickém prostředí výkonu sociální práce a o akceptování sociální práce jako společenskovědního oboru. Dovolujeme si tedy na tomto místě upozornit na následující okruhy problémů:
- dlouhodobě probíhající, avšak nedostatečně strukturovaná, často partikulární a utilitaristická diskuse o tom, kdo je a kdo není sociálním pracovníkem, kdo může tuto profesi vykonávat, jaké vzdělání a kvalifikace jsou potřebné pro její výkon, zda je sociální práce samostatnou vědní disciplínou a profesí nebo je pouze zastřešujícím názvem pro určitý soubor činností a poznatků z jiných vědních disciplín, tj. diskuse o samotné podstatě, definici, charakteru a hranicích sociální práce 3,- dynamický nárůst počtu škol a vzdělávajících institucí v předchozím desetiletí deklarujících vzdělávání v sociální práci, provázený roztříštěností obsahu vzdělávacích programů, výkonem a kvalitou povinné praxe studentů, jakož i absencí uceleného, institucionálně zabezpečeného systému dalšího vzdělávání sociálních pracovníků 4,- současná praxe v obsazování míst sociálních pracovníků ve veřejné správě a v zařízeních sociálních služeb využívá příliš širokou definici kvalifikačních předpokladů vzdělání bez standardního vymezení kvalifikačních požadavků zaměření anebo oboru vzdělání zaměstnanců sociální sféry, což vyústilo v nedostatečnou kvalifikovanost zaměstnanců, zpětně negativně ovlivňuje celkové vnímání sociální práce jako profese a nevede k tvorbě potřebných standardizovaných podmínek pro její profesionální výkon.
Výsledky výzkumu absolventů VŠZaSP sv. Alžběty v oboru sociální práce
Vysoká škola v souladu s pokyny Ministerstva školství, vědy, mládeže a sportu SR pravidelně organizuje také hodnocení pedagogického procesu studenty, výsledky jsou poměrně příznivé, jsou statisticky vyhodnocovány, přičemž vytvářejí předpoklad pro soustavné zkvalitňování vzdělávání v jednotlivých oborech studia.
Poměrně ojedinělým podle našich zjištění je evaluace vzdělávání v jejích jednotlivých souvislostech prostřednictvím absolventů vysoké školy. Při našem zjišťování jsme nezaznamenali sme při našom zjišťování žádné relevantní výstupy realizovaných výzkumů veřejných nebo soukromých vysokých škol, které by alespoň částečně reflektovaly názory absolventů v oboru sociální práce. Zajímavé pro prostředí jednotlivých vysokých škol jsou realizované výzkumy, které monitorují uplatnění absolventů a jejich spokojenost s absolvovaným studijním programem5.
V akademickém roce 2010/2011 jsme uskutečnili výzkum prostřednictvím elektronicky rozeslaných dotazníků v celkovém počtu 1837 respondentů. Výzkum jsme orientovali na tyto základní oblasti:
- motivace pro studium v oboru sociální práce
- využití znalostí a dovedností v profesionální praxi,
- reflexe na obsah studijního programu v oboru sociální práce a kvalitu pedagogů,
- zájem o další vzdělávání a odbornou graduaci v oboru sociální práce.
Výzkumu se zúčastnili absolventi I. a II. stupně vysokoškolského studia v oboru sociální práce. Předpokládali jsme, že většinu respondentů budou tvořit ženy, což potvrzuje i následující graf 1.
Podobné složení studentů je i na jiných veřejných vysokých školách, faktem je, že statistiky pro rozlišení pohlaví studentů v oboru sociální práce se evidují, je však přirozené, že z různých důvodů, které na tomto místě nepovažujeme za nezbytné rozebírat, projevují o práci v sociální oblasti zejména ženy.
Když jsme sledovali zájem – motivaci absolventů pro studium v oboru sociální práce, výsledky nás překvapily svým spektrem odpovědí a podobně také poměrně vysokým procentem orientovaným na získání znalostí, zájem o práci s lidmi, zájem o nový studijní obor a podobně. Respondenti mohli uvést i více možností svých odpovědí, výsledky uvádíme v procentech v grafu 2.
Situace oproti předchozím rokům se změnila zejména v motivaci, která byla podmíněna udržením si pracovního místa 13,6 % odpovědí nebo 2,1 % v souvislosti s podmínkou od zaměstnavatele, kdy má zaměstnanec podmínku začít studovat. Za příznivý výsledek můžeme považovat poměrně nízké procento orientované na snahu získat společenskou prestiž prostřednictvím vysokoškolského titulu (7,9 %), mohli bychom říci, že taková tendence není tak výrazně preferovaná, přestože ve společnosti je i mezi veřejností často pertraktovaná.
Hodnocení kvality poskytovaného vzdělávání je poměrně složité, během studia mají posluchači možnost vyjadřovat se k poskytované kvalitě vzdělávání, každý rok se tyto výsledky vyhodnocují. V obecnosti bychom mohli konstatovat spokojenost absolventů studia s poskytovaným vzděláváním (tato spokojenost vyjadřuje organizaci samotného studia, kvalitu pedagogů ve vzdělávacím procesu jakož i úroveň získaných znalostí a dovedností pro další praktické uplatnění). K tomuto zjištění byla formulována otázka: „Vyjádřete svou spokojenost s absolvovaným studiem v oboru sociální práce“. Výsledky uvádíme v následujícím grafu 3.
Zajímaly nás také odpovědi respondentů na využití svých znalostí v profesionální praxi. Za příznivé pro obor sociální práce a studijní program sestavený na VŠZaSP sv. Alžběty považujeme vysoké procento odpovědí ve vztahu k využití získaných znalostí ve velké míře (23,3 %) a odpovědi „částečně využívám“ (58,2 %). Částečné využití může souviset i se skutečností, že sociální práci studují zejména v externí formě i uchazeči např. z resortu vnitra, zdravotnictví nebo dalších subjektů veřejné správy, přičemž nemusí být v kontaktu s klientem, který má sociální problémy. Výsledky uvádíme v následujícím grafu 4.
V souvislosti s reflexí na obsah studijního programu v oboru sociální práce jsme respondentům kladli otázku, která souvisela s preferováním některého z modulů (soubor studijních předmětů). Otázka zněla: „Které z uvedených modulů považujete pro vzdělávání v sociální práci za nejdůležitější?“, respondenti hodnotili preferování stupnicí od 1 do 5.
Na základě získaných výsledků uvádíme, že absolventi považují za důležité získat znalosti především v oblasti metod sociální práce, ve výcviku sociálních dovedností, v sociální politice a v aplikovaných disciplínách sociální práce. Méně preferovaná je oblast teorie sociální práce, což může souviset i s náročností přenosu teoretických konceptů sociální práce do aplikační praxe s využitím adekvátních metod sociální práce. Méně frekventované v odpovědích byly také předměty příbuzných společenskovědních disciplín. Tento fakt na druhé straně poukazuje na nezbytnost orientovat pedagogy do hledání možností přiblížit význam jednotlivých disciplín pro sociální práci a možností vzájemného obohacení těchto disciplín navzájem.
V kontaktu se sociální praxí, jakož i v komunikaci se studenty sociální práce jsme často upozorňováni na nezbytnost dalšího vzdělávání absolventů v oboru sociální práce. Na tomto místě je třeba konstatovat, že resort práce sociálních věcí a rodiny nemá dosud vytvořený systém dalšího vzdělávání sociálních pracovníků, tato potřeba není ukotvena v žádném právním předpisu, vyhlášce nebo koncepci. Uskutečňují se spíše spontánní vzdělávací aktivity pod gescí Ústředí práce, sociálních věcí a rodiny nebo aktivity, které jsou podporované prostřednictvím finančních zdrojů Evropského sociálního fondu a některých neziskových organizací. Problémem je, že zvyšování odbornosti na výkon činností v oboru sociální práce nevytváří předpoklad pro zvyšování mzdového ohodnocení, případně kariérního postupu. Přesto je zájem respondentů o vzdělávání evidentní. Respondenti mohli uvést více odpovědí (graf 6).
Respondenti by nejvíce preferovali v dalším vzdělávání akreditované vzdělávací programy, podnětné pro zabezpečení Alumni programu6 pro absolventy je také jejich zájem o konference a odborné semináře. Přestože atestované vzdělávání sociálních pracovníků nemá oporu v žádné právní normě a právním předpisu, absolventi zřejmě vidí v tomto typu dalšího vzdělávání potvrzování odborné kompetence s vyšší vahou než absolvování některého ze vzdělávacích programů. Koncept atestovaného vzdělávání má Vysoká škola zdravotnictví a sociální práce sv. Alžběty již rozpracovaný7. Poměrně stejné procento odpovědí bylo v zájmu o doktorandské studium a rigorózní řízení, přibližně 1/3 absolventů uvažuje o dalším studiu, což je možné považovat za soulad s celkovým trendem zpřístupnit doktorandské studium širší skupině zájemců o třetí stupeň vysokoškolského studia.
Závěr
Ve svém příspěvku jsme prezentovali výzkum, který poukázal na některé skutečnosti, které do té doby nebyly předmětem zjišťování. Zjistili jsme, že většina absolventů je spokojena se vzděláváním na VŠZaSP sv. Alžběty v Bratislavě, absolventi upozorňují na význam některých studijních předmětů a co je potěšující, mají zájem o další odborný růst.
Dovolujeme si také upozornit, že sociální práce je na Slovensku etablována dvě desetiletí, bylo by dobré si uvědomit, že při jejím rozvoji nejde jen o otázku čistě akademickou, často zpochybňující úroveň a kvalitu praktického využití znalostí a dovedností absolventů v sociální praxi. Musíme si uvědomit, že jde také o otázku existenčního směřování a praktického zabezpečení této profese v současné slovenské společnosti. Perspektivou pozitivní změny v posílení postavení sociálních pracovníků a samotné profese je profesionalizace sociální práce ve smyslu naplnění deklarovaného zájmu i samotné Vlády SR v Programovém prohlášení: „Vytvořit podmínky pro zabezpečení profesionalizace sociální práce“. Ministerstvo práce sociálních věcí a rodiny SR připravuje za podpory Asociace vzdělavatelů v sociální práci legislativní normu, která by měla očekávání sociálních pracovníků ve smyslu jejich profesionálního a statusového postavení naplnit.
Autor: Prof. PaedDr. Milan Schavel, PhD.
1ARRA je nezávislá hodnoticí agentura vysokých škol. První hodnocení (ranking) slovenských vysokých škol (VŠ) a jejich fakult zveřejnila ARRA v roce 2005. Do té doby se žádná státní či nestátní instituce systematickým hodnocením vědeckého a pedagogického výkonu vysokých škol na Slovensku nezabývala. Cílem rankingu ARRA je poskytnout široké veřejnosti a zejména uchazečům o studium na VŠ přehled sestavený na základě použití čitelných a všeobecně srozumitelných kritérií. Ambicí našeho rankingu, tak jak je zvykem u zahraničních rankingů, je také iniciovat soutěživost mezi institucemi poskytujícími vysokoškolské vzdělávání a tím i pozitivní změny v slovenském vysokém školství. Hodnocení se opírá o veřejně dostupná a verifikovatelná data, která jsou rozdělena do dvou základních skupin - vzdělávání (počty studentů, pedagogů, zájem o studium) a výzkum (počty publikací a citací, granty a doktorandské studium 2Štefan Strieženec, docent v oboru sociální práce, první předseda Asociace vzdělavatelů v sociální práci, autor monografií v oboru sociální práce: Slovník sociálního pracovníka (1996), Úvod do studia sociální práce (1999), Teorie metodologie sociální práce (2006). Zasloužil se o autonomii studijního oboru sociální práce jako vysokoškolského studijního oboru. Zemřel v roce 2006. 3Vymezení sociální práce jako praktické činnosti je částečně definováno v Zákoně č. 448/2008 Z. z. o sociálních službách a v Zákoně č. 305/2005 Z. z. o sociálněprávní ochraně dětí a sociální kuratele. 4Charakteristika studijního oboru sociální práce je zveřejněna na webové stránce Akreditační komise pro posuzování způsobilosti zabezpečovat vysokoškolské vzdělávání ve studijních oborech na určených stupních vysokoškolského studia. Charakteristiku studijního oboru je třeba inovovat, iniciativu vyvíjí zejména Asociace vzdělavatelů v sociální práci. V oblasti dalšího vzdělávání resort práce, sociálních věcí a rodiny dosud nemá zpracovaný ucelený systém – koncepci dalšího vzdělávání zaměstnanců v sociální sféře. 5Celoslovenské výzkumy se realizují jen ojediněle např.: ARRA: Spokojenost studentů vysokých škol (2006), Kočan – Považan: Hodnocení kvality vysokých škol pedagogy a absolventy (2009). 6Pojem Alumni klub je na Slovensku více spojený se školami ve Spojených státech. Stále je méně známá podstata vztahů s absolventy. Tato aktivita není jednosměrná, ale přináší prospěch oběma zainteresovaným: absolventům a pedagogům. Zdá se, jako by tato myšlenka neměla nic společného s realitou slovenských absolventů. Někteří představitelé slovenských vysokých škol si uvědomili potřebu udržování kontaktu s vlastními absolventy, vzniklo několik takových iniciativ spíše s menším úspěchem. Inspirací pro slovenské univerzity přitom nemusejí být jen Alumni kluby na amerických vysokých školách, ty mají nejdelší tradici a nejpropracovanější systém spolupráce se svými absolventy. Ve střední Evropě existuje několik dobrých příkladů v Německu, Rakousku, Maďarsku. 7Atestace je ověření získaných kompetencí vymezených profesním standardem pro příslušnou kategorii odborného zaměstnance v oboru sociální práce, který je získal kontinuálním vzděláváním, sebevzděláváním nebo výkonem odborných činností. Atestaci může vykonat pouze odborný zaměstnanec v oboru sociální práce, který získal požadované vysokoškolské vzdělání nejméně druhého stupně a má minimálně 1 rok praxe.