- specializované odborné činnosti
– jde de facto o úžeji zaměřené „specializace", tyto vykonávají sociální pracovníci, kteří mají potřebné vědomosti a dovednosti získané absolvováním akreditovaného specializačního vzdělávacího programu.- nadstavbové odborné činnosti
– jde o různorodé odborné činnosti, které nepatří primárně nebo výhradně do oblasti sociální práce, ale patří do oblasti výkonu jiných povolání. Podle zákona je může v oblasti sociálních věcí a rodiny vykonávat i psycholog, speciální pedagog, léčebný pedagog, sociální pedagog nebo jiná osoba, která splňuje kvalifikační předpoklady, včetně absolvování akreditovaného vzdělávacího programu.
V zákoně se uvádí, že soustavu specializovaných odborných činností sociální práce ustanoví vláda SR nařízením. Podle současné praxe je předpokladem, že mezi specializované obory může patřit například specializované sociální poradenství, sociálně-právní ochrana dětí, sociální kuratela, sociální posudková činnost, možná sociální terapie (resp. socioterapie) a pod. Mezi nadstavbové odborné činnosti může patřit například supervize, mediace a pod. Nadstavbové odborné činnosti jsou praktickým příkladem multidisciplinárního přístupu sociální práce, který zároveň respektuje hranice resortů.
Sociální pracovník a asistent sociální práce
Pro porozumění identitě sociálního pracovníka je důležité stanovení, na základě jakých kritérií je možné identifikovat a definovat sociálního pracovníka. V období před přijetím zákona o sociální práci to byly především :
- kvalifikační kritérium (minimální vzdělání) – toto je potřebné pro zabezpečení odborné způsobilosti. Jde o klíčové kritérium, bez kterého se v současnosti neobejde žádné definování sociálních pracovníků;
- kritérium nutnosti výkonu praxe – vzhledem k němu je možné rozlišování absolventů sociální práce, kteří nevykonávají tuto profesi, od sociálních pracovníků působících v praxi;- jiná kritéria potřebná pro výkon práce sociálního pracovníka – např. z eticko-právní oblasti (způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost), zdravotní způsobilost, minimální věk a pod.
Vzhledem ke kvalifikačním předpokladům pro výkon sociální práce se na Slovensku dlouhodobě – na rozdíl od jiných zemí (např. Německa nebo České republiky) – dávalo do pozadí studium sociální práce v systému vyššího odborného školství.
Přijetím zákona o sociální práci od 1.1.2015 platí, že sociální práci jako odbornou činnost může vykonávat:
– kvalifikačním předpokladem je získání vysokoškolského vzdělání prvního stupně ve studijním oboru sociální práce. Tímto jsou definitivně vyloučeny jiné studijní obory, včetně studijního oboru sociální služby a poradenství. Na Slovensku jde o nový termín, který přináší zásadní rozlišení mezi absolventy bakalářského a magisterského studia sociální práce i vzhledem k možnostem jejich pracovního uplatnění. Asistenti mohou vykonávat odbornou práci v zařízeních sociálně-právní ochrany dětí a sociální kurately, v zařízeních sociálních služeb a být odbornými instruktory sociální rehabilitace;- sociální pracovník
– kvalifikačním předpokladem je získané vysokoškolské vzdělání druhého stupně ve studijním oboru sociální práce. Kromě stejného uplatnění jako asistenti sociální práce mohou být sociální pracovníci navíc koordinátory a manažery sociální praxe, vedoucí subjektů, v nichž se vykonává sociální práce, nebo subjektů ve zřizovatelské kompetenci měst a obcí, vyšších územních celků, jakož i subjektů soukromo-právního charakteru.
Úplnou novinkou v podmínkách Slovenské republiky je, že sociální práce se může vykonávat nejen v pracovněprávním vztahu nebo v obdobném pracovním vztahu, ale i jako samostatná praxe. Důležité je, že samostatná činnost při výkonu povolání sociální pracovník byla vyňata ze živnostenských činností a nevztahuje se na ni živnostenský zákon. Podléhá zákonným pravidlům pro svobodná povolání. Podmínkou samostatné praxe je splnění kvalifikačního předpokladu magisterského vzdělání v oboru sociální práce a získání povolení od komory. Žadatel přitom musí vykonávat sociální práci nejméně tři roky v praxi a splňovat i zvláštní předpoklady, konkrétně být bezúhonný, mít způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu a mít zabezpečenou supervizi.
Komora sociálních pracovníků a asistentů sociální práce Slovenska
Vzhledem k reálnému deficitu profesní organizace sociálních pracovníků na Slovensku reagovali zástupci škol sociální práce institucionálně zastřešení v Asociaci vzdělavatelů v sociální práci na Slovensku a pracovníci ministerstva práce, sociálních věcí a rodiny SR návrhem zřízení komory formální cestou. Tento cíl naplnil právě nový zákon o sociální práci, kterým se zřizuje „komora jako profesní organizace sdružující sociální pracovníky a asistenty sociální práce". Členy komory mohou být fyzické osoby odborně způsobilé pro výkon sociální práce, musí sociální práci reálně vykonávat a o členství formálně požádat. Vyloučeni z členství jsou tedy absolventi oboru sociální práce, kteří sociální práci v praxi nevykonávají, jakož i současní sociální pracovníci, kteří nesplňují kvalifikační předpoklady. Pokud by šlo o odborníky, například z oblasti vzdělávání, ti mohou být za jistých procesních předpokladů hostujícími nebo čestnými členy komory, ale bez hlasovacího práva. Mohou být členy jednoho z orgánů komory, její profesní rady, která má kompetence zejména v oblasti profesní etiky, vzdělávání a jeho hodnocení. Zřízení komory patří na jedné straně k nejdůležitějším přínosům nového zákona, ale zároveň vyvolává i některé otázky. Proč jsou z její řádné činnosti vyloučeni ti sociální pracovníci, kteří dosud nesplňovali podmínky vzdělání v oboru sociální práce, pokud se předpokládá jejich význam pro praxi, jen proto, že nesplňují současně nastavené kvalifikační předpoklady? Nepřijde tímto komora o významné odborníky z oblasti výzkumu a vzdělávání, jelikož nemohou být členy komory? Jaký bude mít dopad koncepce dobrovolného nepovinného členství v komoře na širší profesní komunitu? Nepřijde k tříštění na členy a nečleny? Tyto otázky vyvstávají ze skutečnosti, že zákon anticipuje zřízení komory bez předchozí zkušenosti s takovým orgánem v rámci resortu práce, sociálních věcí a rodiny. Odpovědi přinese vlastní činnost komory, na druhé straně je třeba takové otázky klást, aby komora co nejkvalitněji napomáhala profesionalizaci sociální práce na Slovensku.
V souvislosti s členstvím komory a jejím reálným fungováním nás zajímalo, jak reagují na zřízení komory a členství v komoře sociální pracovníci. Proto jsme se rozhodli uskutečnit výzkum, který by nám odpověděl na některé otázky ohledně významu komory pro sociální praxi, pro výkon samostatné praxe, posílení statusu sociálního pracovníka ve společnosti, jakož i zlepšení podmínek pro výkon činností sociální práce.
Reflexe respondentů k přijetí zákona o sociální práci a zřízení komory
Úlohou takto vytýčených cílů bylo rovněž získat ucelený a komplexní pohled respondentů na novou zákonnou úpravu o sociální práci a její uplatnění v praxi. Předpokládali jsme rovněž identifikaci některých nedostatků, ohrožení, případně nenaplněných očekávání, která by mohla sloužit jako podklad při budoucích novelách zákona o sociální praxi.
Základním souborem byla výzkumná vzorka, kterou tvořilo 483 respondentů – členů komory sociálních pracovníků a asistentů sociální práce. Výzkumný soubor tvořilo celkem 224 respondentů (46,3%), tedy těch, kteří byli ochotni vyplnit elektronicky zpracovaný dotazník. Výběr byl limitován výkonem činností sociální práce a členstvím ve Slovenské komoře sociálních pracovníků ve smyslu Zákona o sociální práci.
Graf 1 Respondenti podle pohlaví
V našem výzkumu jsme sledovali rovněž některé rozdíly v názorech respondentů podle pohlaví, které jsme i statisticky vyhodnocovali. Zjišťovali jsme například rozdíly v zájmu o členství v komoře podmíněné praxí respondentů, rozdíly v očekávání řešení společenského statusu sociálních pracovníků a v zájmu o výkon samostatné praxe.
Formulace našich předpokladů byly následující:
- Mezi muži a ženami, absolventy studijního oboru sociální práce s praxí více než 10 let v zájmu o členství v komoře sociálních pracovníků a asistentů sociální práce existuje statisticky významný rozdíl.
- Bude existovat signifikantní rozdíl mezi pohlavími v očekávání řešení společenského statusu sociálních pracovníků ze strany komory sociálních pracovníků a asistentů sociální práce.
- Bude existovat rozdíl mezi pohlavími v otázce výkonu samostatné praxe sociálních pracovníků, jak to umožňuje zákon o sociální práci.
K výpočtu pravděpodobnosti shody jsme používali program Microsoft Office, pomocí kterého jsme vypočítali naměřené hodnoty statistickými funkcemi. Použili jsme následující vzorec pro výpočet Chí-kvadrátu, který vyjadřuje součet rozdílů mezi pozorovanými hodnotami označenými jako O a očekávanými hodnotami označenými jako E, ty jsou následně děleny očekávanou četností E.
Při výpočtu chí-kvadrátu jsme použili frekvenční tabulku k testu nulové statistické hypotézy, podle které se četnosti v jednotlivých kategoriích rovnají očekávaným četnostem. Při výpočtu označujeme hodnotu jako p – zvolili jsme hladinu významnosti 5%, což se rovná 0,05.
V případě, že hodnota p je nižší než hladina významnosti, tak je hypotéza zamítnuta. V případě, že hodnota p je vyšší než hladina významnosti, tak hypotézy nezamítáme. Takový výsledek znamená, že rozdíl mezi zjištěnými a očekávanými četnostmi může být konsekvencí náhody, a tedy jej můžeme považovat za statisticky nevýznamný. (Kalina a kol., 2010)
Na základě našeho výpočtu pravděpodobnosti jsme dospěli k závěru, že muži, absolventi studijního oboru sociální práce s praxí více než 10 let, projevili výraznější zájem stát se členy Slovenské komory sociálních pracovníků a asistentů sociální práce než ženy absolventky studijního oboru sociální práce. (chí-kvadrát 0,832196, p=0,732696816).
Je možné rovněž konstatovat, že existují statisticky významné rozdíly, které poukazují na to, že muži jsou na rozdíl od žen toho názoru, že přijetí zákona o sociální práci posílilo status sociálního pracovníka ve společnosti. (chí-kvadrát 1,362863, p=0,524863225)
V souvislosti se zájmem o výkon samostatné praxe se náš předpoklad nepotvrdil, neexistují statisticky významné rozdíly, které by poukazovaly na rozdíly ve vnímání vykonávat samostatnou praxi podle pohlaví, poukazují na fakt, že ženy sociální pracovnice mají větší zájem o výkon samostatné praxe než muži. (chí-kvadrát 2,83254, p=0,034411386)
V rámci našich zjištění si dovolujeme poukázat na některé výsledky, které poukazují na názory respondentů v souvislosti se zřízením komory sociálních pracovníků a asistentů sociální práce. V grafu 2 prezentujeme výsledky, které jednoznačně potvrzují význam zřízení takové profesní organizace.
Graf 2 Potřeba zřízení profesní organizace
Zajímavé je zjištění, že očekávání sociálních pracovníků k posílení statusu sociálních pracovníků není dosud dostatečně naplněno. Může to souviset s faktem, že komora dostatečně nereflektovala očekávání v souvislosti s výraznějším politickým přesahem zejména v souvislosti s řešením platových poměrů a zlepšení postavení sociálních pracovníků ve společnosti i oproti jiným pomáhajícím profesím. Výsledky tohoto zjištění uvádíme v grafu 3.
Graf 3 Zlepšení statusu sociálního pracovníka ve společnosti
Tato zjištění souvisejí i s následujícím grafem č. 4, která hovoří o tom, že sociální pracovníci/sociální pracovnice přijetím zákona nepociťují výraznější společenské ohodnocení v rámci výkonu své činnosti (média, politická rozhodnutí, zlepšení platových poměrů). Nemají pocit, že by se společenské postavení přijetím zákona a zřízením komory zlepšilo.
Graf 4 Společenské ohodnocení sociálních pracovníků
Výkon činností sociální práce se uskutečňuje i v rámci jiných resortů, a proto považují sociální pracovníci za důležité řešit jejich postavení i v rámci úpravy jejich pracovních pozic, obsahu činností a platových poměrů zejména např. v resortu zdravotnictví, spravedlnosti, školství a resortu vnitra. Procentuální vyjádření na tento fakt výrazně poukazují, výsledky uvádíme v následujícím grafu.
Graf 5 Úprava výkonu činností sociální práce v jiných resortech
Podobně respondenti poukazují na význam dalšího vzdělávání prostřednictvím absolvování specializačního vzdělávání, které by na jedné straně posílilo jejich odborné kompetence, na druhé straně by mohlo vést ke zlepšení platových poměrů. Specializační vzdělávání sice je v zákoně zadefinováno, ale nařízením Vlády SR doposud (od přijetí zákona o sociální práci) byly přijaty jen dvě specializace, a to na výkon sociální kurately a na výkon posudkové činnosti. Výsledky těchto zjištění nás překvapily a poukazují na vysokou míru motivace zvyšovat kvalitu své práce a potřebu specializovat se na výkon konkrétních činností.
Graf 6 potřeba specializačního vzdělávání pro výkon některých odborných činností
Novým a velmi významným prvkem v zákoně je možnost vykonávat samostatnou praxi sociálním pracovníkem. Jde o nezávislost při výkonu sociální práce bez nezbytnosti pracovního poměru. Výkon samostatné praxe není vázán na živnostenské povolení, je svobodným povoláním. Respondenti našeho výzkumu jsou ve vnímání této možnosti nerozhodní, na což poukazují i odpovědi ve smyslu neumím posoudit a spíše ne a ne, což spolu tvoří u žen téměř 62% a u mužů spolu 61%.
Graf 7 Zájem o výkon samostatné praxe
V současnosti komora sociálních pracovníků a asistentů sociální práce vydala jen dvě povolení od roku 2015. Uvedený nezájem zřejmě souvisí i s nedostatkem informací, zřejmě i s potřebou jistoty a ukotvení v řádném pracovním poměru. Důvodem je pravděpodobně i vytíženost sociálních pracovníků v rámci svého povolání a na druhé straně i v souvislosti se zákonem o státní službě omezená možnost pro sociální pracovníky ve státně-zaměstnaneckém poměru samostatnou praxi vykonávat.
Závěr
Přijetí zákona o sociální práci je významným mezníkem pro sociální pracovníky a asistenty sociální práce. Je důležité, že podle uvedeného zákona může sociální práci vykonávat jen absolvent s vysokoškolským vzděláním v oboru sociální práce. Důležitou součástí v samotném procesu profesionalizace bylo zřízení komory sociálních pracovníků. Zřízení komory i podle odpovědí respondentů našeho výzkumu bylo důležitým krokem, avšak na druhé straně podle vyjádření komora nenaplňuje doposud očekávání v rámci posílení statusu sociálních pracovníků a některé předpoklady nejsou naplněny. Jde například o úpravu postavení sociálních pracovníků v rámci jiných resortů, nebo možnosti zúčastňovat se specializačního vzdělávání. Překvapila nás poměrně nízká úroveň zájmu o výkon samostatné praxe, při statistickém ověřování se nezjistily signifikantní rozdíly podle pohlaví. Na druhé straně největší zájem o členství v komoře sociálních pracovníků projevili muži s praxí nad 10 let v sociální oblasti a podobně muži jsou toho názoru, že přijetí zákona posílilo status sociálního pracovníka ve větší míře než ženy.
Faktem zůstává, že na výzkumu se nepodíleli všichni členové komory sociálních pracovníků a asistentů sociální práce. Je možné, že i samotné krátké trvání komory a její činnost, která se profiluje, měla vliv na výsledky našeho výzkumu. Podobný výzkum na Slovensku doposud nebyl realizován, bylo by zajímavé ve zkoumání identity, statusového postavení a zájmu o další vzdělávání sociálních pracovníků prostřednictvím specializačního studia pokračovat.
Autor: Prof. PaedDr. Milan Schavel, PhD.
Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety, n. o. v Bratislave, SR
Seznam použité literatury
KALINA, M. – BACIGÁL, T. – SCHIESSLOVÁ, A. 2010. Základy pravdepodobnosti a matematickej štatistiky. Bratislava: Slovenská technická univerzita v Bratislave, 2010. 215 s. ISBN 978-80-227-3273-4.
SCHAVEL, M. Súčasné paradoxy vo vysokoškolskej príprave a praktickom uplatnení sociálnych pracovníkov. In KODYMOVÁ, P., ŠÁMALOVÁ, K. (eds.) 2012. Vzdělávaní v sociální práci. Praha: UK v Praze, 2012, s. 3-8.
THOMPSON, N. Understanding social work: preparing for practice. Houndmills: Macmillan Press, 2000.
TOMEŠ, I. Postavení sociálních pracovníků ve vybraných státech Evropy. In Fórum sociální práce, 2010, č. 2, s. 15-34.
Vláda SR. Programové vyhlásenie vlády SR na roky 2012-2016. http://www.vlada.gov.sk/programove-vyhlasenie-vlady-sr-na-roky-2012-2016/ [on-line]. [01. 05. 2012].
Zákon č. 219/2014 Z. z. o sociálnej práci a o podmienkach na výkon niektorých odborných činností v oblasti sociálnych vecí a rodiny a o zmene a doplnení niektorých zákonov.
