Revize Etického kodexu sociálních pracovníků v Slovenské republice

Etický kodex označuje soubor písemně formulovaných etických principů, hodnot a standardů relevantních a normativních pro jednotlivou profesi, instituci nebo organizaci. Cílem příspěvku je poukázat na význam etického kodexu sociální práce, jeho základní typologii a představit základní nástin koncepce revize Etického kodexu sociálních pracovníků v Slovenské republice.

Typologie etických kodexů

V rámci typologie deontologických kodexů můžeme rozlišovat etické kodexy na základě několika kritérií. Vzhledem ke specifické profesi, resp. profesní činnosti, rozlišujeme etický kodex zdravotnického pracovníka, sociálního pracovníka, policisty, učitele, etický kodex psychologické činnosti atd. Vzhledem k sociální práci lze rozlišit etický kodex sociálního pracovníka (např. na Slovensku, v České republice, Rusku, Izraeli) a etický kodex sociální práce (např. v USA, Kanadě, Austrálii, Německu, Velké Británii). V druhém případě je rozsah obvykle širší a komplexnější, etická odpovědnost není limitována výhradně na samotnou činnost sociálního pracovníka, ale také na vnější podmínky této činnosti, odpovědnosti zaměstnavatelských organizací, národních asociací a společnosti. Tuto podobu považuje autor příspěvku za vhodnější. Pokud sociální pracovník musí nebo má jednat profesionálně a morálně odpovědně, potřebuje pro svou činnost náležité podmínky, a jako osoba má i svá práva, která zajišťují další aktéři procesu profesní činnosti sociální práce (zaměstnavatelé, supervizoři, společnost atd.). V rámci interdisciplinárního pojetí práce sociálního pracovníka je nezbytná etická odpovědnost za postupy, které použije ke zmírnění postižení a podpoře osob s různým druhem, stupněm, kombinací postižení a jeho přístupu (Hučík, Hučíková, 2010).

Na základě specializace odborné činnosti je možné rozlišit od etického kodexu sociální práce specifické etické kodexy klinické sociální práce, poradenství, supervize, sociální prevence, managementu, výzkumu, probace a mediace atd. Například etiku v supervizi řada autorů téměř ztotožňuje s etikou sociální práce. Obě mají společné určité hodnoty, principy a etické odpovědnosti vůči sobě, klientům, kolegům, pracovišti, profesi a společnosti. Supervize jako zvláštní metoda sociální práce a specifická činnost sociálních pracovníků si však vyžaduje i zvláštní etickou pozornost (Mátel, Roman, 2010). V podmínkách Slovenské republiky však není kodifikován etický kodex konkretizovaný pro supervizi sociální práce (srov. Schavel, Tomka, 2010, s. 84). Změnu lze realizovat dvěma způsoby – vlastním etickým kodexem nebo specifickými částmi v šířeji koncipovaném etickém kodexu sociální práce.

Velmi důležitým kritériem typologie etických kodexů je také území dosahu jeho působení. V tomto případě rozlišujeme mezinárodní (nadnárodní) etické kodexy, národní etické kodexy a etické kodexy organizací, firem či zařízení. Posledně jmenovaným se v tomto příspěvku nebudeme specificky věnovat, ačkoli jsou v sociální práci velmi důležité. Právě etické kodexy jednotlivých zařízení sociálních služeb mohou navázat na základní hodnoty, principy a odpovědnosti obecně formulované v národních a mezinárodních etických kodexech a aplikovat je na konkrétní cílové skupiny klientů a specifika dané organizace. Souhlas s nimi může být součástí pracovního kontraktu, čímž se změní charakter doporučení etického kodexu (jaký má dosud i Etický kodex sociálních pracovníků v SR) na závazný dokument, alespoň v dané organizaci.

Mezinárodní a nadnárodní asociace jednotlivých profesí se snaží o formulování základních etických principů a hodnot do podoby „mezinárodního etického kodexu“. V sociální práci tuto úlohu plní Mezinárodní federace sociálních pracovníků (International Federation of Social Workers, zkr. IFSW), která v současné podobě vznikla v Mnichově v roce 1956. Tato organizace se sídlem ve švýcarském Bernu zastřešuje národní asociace sociální práce po celém světě. V otázkách vzdělávání a etiky velmi úzce spolupracuje s Mezinárodní asociací škol sociální práce (International Association of Schools of Social Work, zkr. IASSW). V současnosti lze považovat za aktuální mezinárodní etický kodex sociální práce společný dokument IFSW/IASSW Etika v sociální práci – vyhlášené principy (resp. Deklarace etických principů sociální práce) přijatý v roce 2004. Z historického hlediska byly před ním důležité Principy a standardy etiky sociální práce (1994), které vycházely z etického kodexu IFSW z roku 1976. Zmiňovaný mezinárodní etický kodex sociální práce (1994) se de facto skládal ze dvou dokumentů – Mezinárodní deklarace etických zásad sociální práce a Mezinárodních etických standardů pro sociální pracovníky. Jejich účelem bylo prezentovat základní etické principy profese sociální práce, doporučit postupy při výskytu etických dilemat a zabývat se vztahy mezi profesí sociální práce a sociálními pracovníky ke klientům, kolegům, zaměstnavatelům a jiným členům společnosti. Nový dokument Etika v sociální práci – vyhlášené principy (2004) je jejich zásadním přepracováním. Jsou v něm stručně formulovány etické principy s krátkým komentářem. Ty by měly být detailněji a adresněji formulovány národními asociacemi sociální práce v jednotlivých zemích s přihlédnutím k místní legislativě, kultuře a dalším specifikům (srov. Mátel, 2010a, s. 59-60).

Národní etické kodexy jednotlivých zemí ilustrují velkou rozmanitost v detailech, jakými jsou například druhy a formy sociálních služeb, přístupy k nim, způsoby platby poplatků či účast uživatelů služeb na výzkumech. Národní etické kodexy sociální práce, resp. sociálních pracovníků, jsou obvykle vytvořeny národní asociací sociální práce, která je členem IFSW. Tuto funkci po určitou dobu u nás reálně plnila Asociace sociálních pracovníků na Slovensku, která vznikla v roce 1994. Ta deklarovala v Žilině roku 1997 Etický kodex sociálních pracovníků Slovenské republiky v souladu s tehdy aktuálními Principy a standardy etiky sociální práce IFSW (1994). V té době šlo o první a dosud jediný etický kodex sociálních pracovníků na Slovensku, který má doporučující charakter.

Proč je potřeba revize etického kodexu?

Jeden z výstižných výroků postmoderní doby zní: „Není nic nepotřebnějšího než včerejší noviny.“ Nejde zde o popírání významu historie ani dějinných událostí, ale o potřebu neustálého reflektování současného dění ve společnosti. Sociální práce jako profese, vědní disciplína i obor vzdělávání je poměrně mladá, ale právě tím, že se neustále snaží pružně reagovat na aktuální potřeby svých klientů – kterými mohou být jednotlivec, rodina, skupina, komunita, organizace nebo společnost – se stává jednou z nejdynamičtějších profesí současnosti. Čím promptněji a adresněji reaguje na dění ve společnosti, tím účinněji nabízí preventivní opatření a systematickou pomoc při řešení negativních dopadů sociálních událostí.

Otázkou je, zda se dynamické změny ve společnosti dotýkají i základních hodnot, morálních principů a jednotlivých etických odpovědností. Na tuto otázku by různým způsobem odpovídaly jednotlivé filozofické směry etiky, čemuž se však v tomto příspěvku nebudu podrobněji věnovat. V každém případě to, co se mění nezávisle na filozofických koncepcích, jsou:

• nová globální etická témata navazující na rozvoj technologií nebo nových sociálních událostí (např. bioetické otázky v souvislosti s rozvojem genového inženýrství; etika internetové komunikace; rozvoj mezinárodního terorismu a potenciální zneužívání charitativně-sociální práce za tímto účelem);
• nové etické problémy a dilemata související s výkonem profese (např. otázka odpovědnosti zařízení sociálních služeb za přípravu nových sociálních pracovníků, která se může identifikovat jako etická povinnost spolupráce se školami sociální práce);
• měnící se hodnotové orientace (např. v sociální práci opouštění paternalistické a náboženské orientace směrem ke klinické orientaci, orientaci na sociální spravedlnost, resp. nejaktuálněji k oprávněné defenzivní orientaci, kde se vedle priority práv klientů zohledňují také práva sociálních pracovníků);
• identifikování a formulování všeobecných lidských práv (např. akcentování antidiskriminačního přístupu, práva na práci, práva na sexuální orientaci);
• identifikování a formulování etických principů v profesní činnosti založených na nových výzkumech a teoriích (např. holistický přístup, důraz na silné stránky klienta);
• rozvoj a transformace sociálních služeb (např. na Slovensku v náhradní rodinné péči přechod od ústavní péče k rodinnému typu náhradní výchovy);
• změny legislativy, která vytváří i jakýsi „minimální standard chování“ závazný i pro profesní etiku (např. legislativa ohledně diskriminace, korupce, ochrany osobních údajů, na Slovensku i definování sociálního pracovníka podle zákona č. 448/2008 Z. z., které může být v rozporu s minimálním věkem stanoveným IFSW);
• ačkoli řada etických hodnot a principů sociální práce může být nadčasová, způsob jejich formulování podléhá změnám v myšlení a jazyku dané společnosti i profesní komunity (např. spojení „pomoc k svépomoci“ bývá nahrazováno výrazem posílení a zmocnění, čemuž odpovídá v anglickém jazyce pojem empowerment).

Z výše uvedených důvodů je zřejmé, že každý etický kodex je časově limitovaným dokumentem, který vyžaduje systematickou evaluaci. Odpovědnost za něj nesou v první řadě samotní sociální pracovníci, kterým má deontologický kodex napomáhat při výkonu povolání. Aby etický kodex byl dokumentem, který naplňuje všechny stanovené cíle, musí být pravidelně revidován a aktualizován. Revize je závislá na několika faktorech, jakými jsou:

1. institucionální zabezpečení;
2. personální zabezpečení odborníky a specialisty na sociální práci a profesní etiku;
3. koncepční zpracování, jehož součástí je: a. procedurální koncept, b. obsahový koncept, c. strukturální koncept.

Metodologické uvedení výzkumu

Autor příspěvku realizoval v listopadu roku 2010 výzkum, jehož cílem bylo předložení koncepčního návrhu revize etického kodexu sociálních pracovníků v Slovenské republice jako relevantní součásti jeho změny, resp. aktualizace.

Základní výzkumná otázka byla formulována následovně: „Jak realizovat revizi Etického kodexu sociálních pracovníků v SR z hlediska obsahu, struktury a procedurálního postupu? Co by mohl obsahovat revidovaný etický kodex z hlediska obsahového konceptu, jaká struktura je vzhledem k němu nejpřiměřenější a jaký procedurální postup je možné navrhnout k uskutečnění jeho revize?“

Výzkumným problémem bylo stanovení obsahových, strukturálních a procedurálních postupů revize Etického kodexu sociálních pracovníků v SR, zejména identifikování klíčových hodnot, etických principů, specifických činností, oblastí etických odpovědností a etických norem, které mohou být obsahovou součástí revidovaného kodexu.

Z metodologického hlediska si autor zvolil kvalitativní strategii. Použitou metodou byla analýza dokumentů, která je definována jako kvalitativně-interpretační analýza ke zpracování materiálu, který již existuje, podle výzkumného cíle. Výzkumný vzorek tvořilo 15 vybraných mezinárodních a národních etických kodexů sociální práce.(1) V analýze materiálů bylo použito několik hermeneutických metod, zejména strukturální, jazykově-syntaktická, sémantická, pragmatická a obsahová analýza.

Při analýze etických kodexů autor věnoval pozornost následujícím vnějším i vnitřním znakům zkoumaných dokumentů:

1. Rozsah dokumentu
2. Forma elektronického dokumentu
3. Informace o procesu jeho vzniku/revize
4. Oficiální název dokumentu a instituce/asociace odpovídající za daný text
5. Typ kodexu
6. Použité prameny
7. Základní struktura dokumentu
8. Deklarované cíle a význam kodexu
9. Závaznost a sankce za jeho nedodržování
10. Specifické oblasti sociální práce, kterým se (ne)věnuje
11. Identifikované (klíčové) hodnoty a/nebo principy
12. Oblasti odpovědnosti
13. Etická pravidla

Datový management byl realizován ve třech fázích, v rámci kterých probíhalo fixování dat a škálování na sestavené matrici.

Důležitost etického kodexu

Formulování etického kodexu sociální práce má několik důvodů a významů vzhledem k samotné profesní činnosti, ochraně klientů, sociálních pracovníků, profesi a jejímu postavení ve společnosti. Zkoumané etické kodexy uvádějí přímo v textu 20 cílů a významů (v závorce je uveden počet kodexů ve výzkumném vzorku, pokud je tento vyšší než 1):

1. Poskytuje etické standardy, které mají sloužit jako průvodce při výkonu praxe sociální práce a pro odpovědný výkon služeb (8).
2. Identifikování a explicitní představení klíčových hodnot sociální práce, které jsou její integrální součástí (7).
3. Podporuje etickou diskusi a reflexi (5).
4. Etický kodex je podstatnou složkou kvality poskytované služby klientům, jakož i prostředkem k jejímu dosahování a zajištění (4).
5. Poskytuje standardy, podle kterých může být hodnoceno a posuzováno profesionální chování (3).
6. Nabízí hodnoty a principy, které by měly být vodítkem pro profesionální chování sociálních pracovníků – jak tyto hodnoty a principy interpretovat a aplikovat (3).
7. Poskytuje průvodce, jak postupovat při výběru metod, resp. doporučuje postupy při výskytu etických dilemat, etických problémů nebo profesních konfliktů (3).
8. Formulování a explicitní představení základních etických principů profese sociální práce a standardů profesionálního chování (2).
9. Veřejně představuje etické standardy, na základě kterých může veřejnost považovat profesi sociální práce za odpovědnou (2).
10. Prohlubuje etické povědomí.
11. Poskytuje těžiště pro profesní identitu sociální práce.
12. Udržuje vysoké standardy profesionální práce.
13. Staví etické chování do středu zájmu profese.
14. Identifikuje problémové oblasti v praktické sociální práci.
15. Poskytuje základ pro prozkoumání a posouzení formálních stížností o neetickém chování.
16. Poskytuje sociálním pracovníkům základy pro etickou reflexi a konání eticky odpovědných rozhodnutí.
17. Provází sociální pracovníky tím, že stanovuje vzájemná práva se zaměstnavateli, kolegy a profesní asociací.
18. Poskytuje ujasnění chování sociálních pracovníků v kontextu pracovních nebo právních sporů.
19. Napomáhá socializaci nových pracovníků v sociální práci vzhledem k jejímu poslání, hodnotám, etickým principům a standardům.
20. Je důležitou součástí vzdělávání sociálních pracovníků.

Slovenský etický kodex patří k 20 % kodexů, které neuvádějí jasně a explicitně význam a cíle kodexů. Otázkou je, jaké mají sociální pracovníci povědomí o důležitosti písemného formulování etického kodexu. Právě nedostatečné povědomí o jeho relevanci může být jedním z důvodů jeho zanedbávání a neaktualizování. Autor navrhuje, aby do revidovaného etického kodexu byl přímo a explicitně zapracován jeho význam a cíl pro profesi sociální práce, sociální služby a sociální pracovníky.

PROCEDURÁLNÍ KONCEPT

Proces tvorby, resp. revize etického kodexu je obvykle velmi úzce spojen s národní asociací sociální práce. Ze 13 zkoumaných národních kodexů (IFSW kodexy sem nezařazujeme) jsou za tvorbu a/nebo revizi kodexu ve 12 případech odpovědné národní asociace (což představuje 93 % podíl). Výjimku tvoří italský etický kodex, kde Codice deontologico dell’Assistente Social vytvořila a revidovala Ordine Assistenti sociali, což je státní instituce odpovědná za výkon profese sociální práce v Itálii. Právě do její kompetence patří tvorba a evaluace deontologického kodexu sociální práce, závazného dokumentu registrovaných sociálních pracovníků v Itálii.

Bohužel, v současnosti platí, že na Slovensku není reálné instituce, která by iniciovala, prosazovala a reálně uskutečňovala revizi a aktualizaci etického kodexu sociální práce. Spolu s Brnulou (2010) se autor zamýšlel nad institucionálními východisky:

a) Vzhledem k dějinné souvislosti by měla nejvhodnější pozici Asociace sociálních pracovníků na Slovensku, která je členskou organizací IFSW a v rámci ní byl vytvořen a deklarován současný etický kodex sociálních pracovníků. Ta, bohužel, v současnosti nevykazuje téměř žádnou činnost na Slovensku, ani směrem k IFSW, proto má status „dočasného člena“ IFSW, což již není forma plnoprávného členství. Otázkou je, zda je možné a vhodné činnost ASP na Slovensku oživit, resp. hledat jiné institucionální zabezpečení.

b) Vzhledem k alternativním nevládním organizacím připadají v úvahu jen ty, které reálně vykazují aktivní činnost (na rozdíl od ASP). Podle autora přicházejí v úvahu např. Asociace vzdělavatelů v sociální práci na Slovensku (AVSP); Asociace supervizorů a sociálních poradců (ASSP) a poměrně mladá Asociace poskytovatelů sociálních služeb (APSS). Výhoda těchto asociací je v tom, že mají široký potenciál odborníků na sociální práci a profesní etiku. Na druhé straně každá z nich má limitovaný rozsah působení, ať už na vzdělávání, poradenství a supervizi, resp. poskytování sociálních služeb. Žádná z nich není univerzální pro všechny sociální pracovníky na Slovensku.

c) V této souvislosti je vhodné připomenout, že na Slovensku chybí stavovská organizace sociálních pracovníků, včetně jedné silné zastřešující asociace s etickou komisí. Myšlenka založení Komory sociálních pracovníků na Slovensku trvá už určitou dobu. Jsou známy aktivity Štefana Striežence, které můžeme datovat ještě na konec devadesátých let 20. století. Bohužel, atmosféra na Slovensku stále nepřispívá k tomu, aby taková organizace mohla vzniknout. K tomu, aby vzniklo profesní sdružení „zastřešující“ své členy, je nutná nejen samotná práce na jeho vzniku, ale také politická klima, která by takový návrh podpořila. Právě v tomto směru vidíme možnost angažovat se v AVSP. Její členové by mohli pomoci vzniku komory právě otevřením diskuse nejen v odborných, ale i v politických kruzích. Štefan Strieženec (2006) dokonce ve své publikaci jako přílohu IX. zařadil konkrétní návrh zákona o zřízení komory sociálních pracovníků. Ten bychom mohli považovat minimálně za vzor, na kterém by bylo možné pro vznik této organizace pracovat. Bohužel, po Striežencově náhlé smrti se dosud žádnou obdobnou instituci nepodařilo zřídit.

d) Vzhledem k deficitu nevládního sektoru je na zvážení, zda by bylo vhodnější vypracování novějšího etického kodexu v rámci státní správy, například pod gescí Ministerstva práce, sociálních věcí a rodiny v SR, kde v současnosti patří většina výkonu sociální práce v rámci gesce státní správy. Tím by se sledoval „italský model“ vzhledem ke zkoumanému výzkumnému vzorku. K tomu je však potřeba příznivá „politická atmosféra“.

Institucionální zabezpečení aktualizace etického kodexu je na Slovensku tedy jedním ze zásadních problémů. Eventuální alternativou, kterou navrhl autor příspěvku, by byla společná etická pracovní skupina sestávající z odborníků – zástupců veřejné správy a nevládních organizací – pod gescí Asociace vzdělavatelů v sociální práci a MPSVaR. V rámci existujícího institucionálního vakua by bylo vhodné spojit zejména lidský potenciál odborníků z oblasti vzdělávání, klinické sociální práce, sociálních služeb a etiky z různých institucí, kteří mají vážný zájem o zvýšení kvality poskytování sociální práce a sociálních služeb rozvojem profesní etiky. Během společného dialogu se zvýší možnosti nalezení vhodného institucionálního řešení.

Na základě zkušeností z dobré praxe zjištěných z výzkumu je vhodné, aby byla zřízena jedna „odborná skupina“ koordinovaná jednou osobou (v našem případě „etická pracovní skupina“). Pokud je tato oficiálně delegovaná národní asociací, bývá označena jako revizní komise (na Slovensku v současnosti neaplikovatelné). Ta si může přizvat odborníka – specialistu z jiné země nebo IFSW (stojí za úvahu).

Podle zkušeností několika národních asociací(2) lze rozlišit tři fáze procesu revize národního etického kodexu.

1. Studijní fáze – kritické studium relevantní literatury z oblasti profesní etiky, pramenné literatury a identifikování důležitých konceptů. V této fázi může probíhat výzkumná analýza relevantních dokumentů, zejména zvolených etických kodexů, pod gescí výzkumného týmu. Autorova předložená práce představuje právě tuto etapu. Výstupem této fáze bývá tvorba základního konceptu nového kodexu nebo revize staršího.
2. Fáze námětů a připomínek – k aktivní participaci na revizi kodexu jsou pozvány všechny důležité instituce a organizace.
3. Revizní fáze – připomínky jsou posuzovány komisí a zapracovány do textu pracovního znění. Na jejím konci je formulován konečný text, který bude posuzován nejvyšším orgánem národní asociace (obvykle valným shromážděním). Po jeho schválení je revidovaný dokument uveden v platnost podle dohodnutého data.

S první fází úzce souvisí otázka identifikace použitelných PRAMENŮ při revizi etického kodexu. V rámci výzkumného vzorku 12 kodexů uvádí alespoň jeden pramen. V kodexech uvedené prameny lze rozdělit do čtyř základních skupin:

1. Mezinárodní dokumenty (9 kodexů) – lidsko-právního charakteru, zejména Všeobecná deklarace lidských práv a další dokumenty z ní odvozené, švýcarský kodex uvádí také Evropskou sociální chartu;
2. Mezinárodní etický kodex (11 kodexů) – všechny národní kodexy uvádějící alespoň jeden pramen zmiňují právě mezinárodní etický kodex, ať už v jeho aktuální podobě nebo starší verzi, podle toho zda jde o kodexy z doby před rokem 2004 nebo po něm;
3. Národní etické kodexy jiných zemí (3 kodexy) – pramennými kodexy jsou americký NASW 2008 (čerpají z něj kanadský, australský a ruský kodex); australský AASW – ve starší verzi z roku 2002 (čerpají z něj kanadský, britský a ruský kodex); britský BASW 2002 (čerpá z něj ruský kodex). Ruský etický kodex kromě uvedených tří kodexů z našeho výzkumného vzorku přihlížel také k dalším čtyřem kodexům (dánskému, polskému, finskému a z Litvy);
4. Národní legislativní dokumenty (3 kodexy) – zejména Ústavy daných států; k nim můžeme přiřadit také italský etický kodex vytvořený pod gescí státu.

Pro revizi slovenského etického kodexu sociálních pracovníků je identifikace pramenů, resp. uvedených čtyř skupin pramenů, důležitá vzhledem ke studijní fázi. Autor doporučuje ke studiu všechny uvedené prameny, jmenovitě:

1. Mezinárodní dokumenty a) Dokumenty OSN: Všeobecná deklarace lidských práv; Mezinárodní pakt o občanských a politických právech; Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech; Úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace; Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen; Úmluva o právech dítěte; b) Evropská sociální charta (2006) – dokument Rady Evropy; c) Dokumenty Evropské unie – zejména Listina základních práv Evropské unie a Lisabonská smlouva;- Mezinárodní etický kodex – IFSW/IASSW 2004; - Národní etické kodexy jiných zemí – autor navrhuje přihlížet zejména k NASW 2008, AASW 2010, AS 2006, SSP ČR 2006; - Národní legislativní dokumenty – zejména Ústavu SR (zákon č. 460/1992 Z. z.); dále zákon č. 365/2004 Z. z. (antidiskriminační zákon); zákon č. 300/2005 Z. z. (trestní zákon); zákon č. 428/2002 Z. z. (o ochraně osobních údajů) a zákon č. 448/2008 Z. z. (o sociálních službách) ve znění pozdějších předpisů.

OBSAHOVÝ KONCEPT

Klíčové hodnoty sociální práce

Sociální práce je v současnosti pojímána jako profese založená na hodnotách. Ze zkoumaného vzorku šest národních etických kodexů identifikovalo, pojmenovalo a explicitně představilo klíčové hodnoty sociální práce. Specifický je mezinárodní etický kodex IFSW/IASSW (2004), který de facto identifikoval dvě klíčové hodnoty, ale kategorizoval je jako „zásadní principy“ – lidská práva a lidskou důstojnost a sociální spravedlnost. Jednotlivých klíčových hodnot bylo ve výzkumném vzorku identifikováno jedenáct. Uvádím je v pořadí na základě počtu výskytů:

1. Sociální spravedlnost (6)
2. Důstojnost a hodnota člověka (5)
3. Integrita (4) 4a. Kompetence (3) 4b. Služba (3) 5a. Lidská práva (2) 5b. Humanismus (2) 6a. Důležitost lidských vztahů (1: NASW 2008) 6b. Důvěrnost (1: CASW 2005) 6c. Úcta k osobám (1: AASW 2010) 6d. Sociální aktivita, mobilita a flexibilita (1: ССОПиР 2003)

Z hlediska kvalitativního výzkumu k tomu třeba uvést, že vyšší početnost představuje kritérium obecnějšího a univerzálnějšího přijetí z mezinárodního (nadnárodního) hlediska, ale ojedinělost označení některé z hodnot za klíčovou může být znakem národního specifika. Její kvalitativní význam není proto o nic menší. Spolu s klíčovými hodnotami bylo v této fázi výzkumu identifikováno 32 důležitých etických principů sociální práce.

Slovenský etický kodex patří do skupiny kodexů bez explicitního, srozumitelného a evidentního identifikování klíčových hodnot. Do velké míry to souvisí se starším mezinárodním kodexem IFSW 1994. Tento stav není v souladu s aktuálním trendem v profesní etice, že sociální práce je profesí založenou na hodnotách. Autor proto navrhuje, aby se v revidovaném etickém kodexu identifikovaly a pojmenovaly hodnoty, které můžeme označit za klíčové a které budou tvořit zásadní etickou bázi pro formulaci jednotlivých principů a pravidel chování. Vzhledem ke globální komunitě by bylo vhodné uvést oba zásadní principy IFSW/IASSW, tedy 1) respektování lidských práv a lidské důstojnosti; 2) podpora sociální spravedlnosti. Svou relevancí a častým výskytem v národních kodexech si zaslouží pozornost další dvě klíčové hodnoty: 3) kompetence; 4) integrita. Otázkou je identifikování hodnoty/hodnot podstatných pro národní kontext sociální práce na Slovensku. Slovenský etický kodex je specifický – a v tomto bodě blízký NASW (2008) – s důrazem na prvořadost služby: Sociální pracovník ve své práci považuje za prvořadý závazek sloužit (1.C).

Oblasti odpovědností a etické standardy chování

V celém výzkumném souboru bylo identifikováno 6 oblastí odpovědností a 68 standardů chování. 41 % výskytu pravidel etického chování se týká klientů, ale jen 4 % odpovědností sociálních pracovníků vůči sobě. I ty jsou uváděny jen implicitně v rámci jiných oblastí odpovědností, zejména vzhledem k profesionálnímu chování. Slovenský etický kodex v mnohém zaostává za mezinárodními i národními etickými standardy. Co se týče označení jednotlivých oblastí odpovědností, nedostatek je zejména v redukci pracovního prostředí výhradně na odpovědnosti sociálních pracovníků vůči zaměstnavatelům a zaměstnavatelským organizacím. Tento jednostranný a jednosměrný pohled neodpovídá současným standardům. Proto by bylo třeba změnit titul na etická odpovědnost vůči pracovišti. Vzhledem k jednotlivým oblastem odpovědností autor upozorňuje na následující:

1. V rámci odpovědnosti vůči klientům

Otázkou je terminologická (ne)přiměřenost používání označení „klient“, které je v několika kodexech, včetně IFSW/IASSW (2004), nahrazeno výrazem „uživatel sociálních služeb“. Tato důležitá epistemologická otázka by měla být u nás šířeji diskutována.

V souladu s mezinárodním etickým kodexem a dobrou praxí několika národních kodexů ASP SR (1997) stručně uvádí prvořadost zájmů o klienta, povinnost zachovávání důvěrnosti informací, respektování práva na soukromí a vystupování sociálního pracovníka na úrovni vysokého standardu. Ty by bylo třeba šířeji rozvinout a prohloubit, např. o „informovaný souhlas“ v návaznosti na ochranu osobních údajů zaručenou v SR zákonem č. 428/2002 Z. z. o ochraně osobních údajů ve znění pozdějších předpisů. Kromě toho chybí následující, ve výzkumu rozpoznaná témata, která by bylo třeba explicitně uvést a rozvinout:

• antidiskriminace – v souladu s Ústavou SR a zákonem č. 365/2004 Z. z. (antidiskriminační zákon);
• respektování práva klienta na přístup k informacím o sobě;
• respektování a podpora práva na spoluúčast;
• posílení a zmocnění klientů;
• rizika duálních a vícenásobných vztahů;
• vyhýbání se sexuálnímu obtěžování a sexuálnímu násilí – v souladu se zákonem č. 300/2005 Z. z. (trestní zákon);
• rozpoznání etnické, kulturní a národnostní různorodosti, včetně identifikování silných stránek odlišných kultur.

Aby se etický kodex sociálních pracovníků stal neodmyslitelným prvkem sociální práce, je nutné dodržovat neustálý respekt vůči člověku jako lidské bytosti (Hučík, Hučíková, 2009, s. 156).

2. V rámci odpovědnosti vůči profesi

Slovenský etický kodex se v této oblasti stručně věnuje třem normám: udržení cti profese; služba společenství (což by bylo vhodnější zařadit do oblasti odpovědnosti vůči společnosti); rozvoj poznatků. Ty by bylo třeba prohloubit a přidat k nim další, identifikované v mezinárodním etickém kodexu a dobré praxi národních etických kodexů:

• etická odpovědnost spolupráce se školami sociální práce – jde o vážný aktuální problém, se kterým se setkávají studenti sociální práce;
• profesionální a bezúhonné chování sociálních pracovníků – v návaznosti na body 1. A. C. D v ASP SR, 1997;
• poskytování služeb jen v rámci hranic vlastní kompetence;
• ochrana profese vůči nespravedlivé kritice spolu s konstruktivními kritickými návrhy pozitivní změny;
• činit eticky podložená rozhodnutí.

3. V rámci odpovědnosti vůči kolegům

Slovenský etický kodex nerozlišuje a nepojmenovává dvě skupiny kolegů – ze sociální práce a z jiných pomáhajících profesí. V této oblasti odpovědnosti se velmi stručně věnuje dvěma normám: slušnost a zdvořilost; práce s klienty kolegů (norma zaměřená de facto na klienty). Ty by bylo třeba prohloubit a přidat k nim další, identifikované v mezinárodním etickém kodexu a dobré praxi národních etických kodexů:

• potřeba spolupráce s kolegy v sociální práci a odborníky z jiných pomáhajících profesí;
• konzultování s kolegy – jako důležitý nástroj zvyšování kvality a dalšího profesního růstu;
• vyhýbání se negativní kritice, ale také potřeba upozornění na porušování profesní etiky – zde je důležité propojení s institucionálním zabezpečením profesní asociací nebo orgány státu;
• odpovědnost za sociální pracovníky s vážnými obtížemi – rovněž je třeba systematické a institucionální řešení.

4. V rámci odpovědnosti vůči pracovišti

Výše jsem uvedl nevhodnost staré podoby názvu odpovědnost vůči zaměstnavatelům a zaměstnavatelským organizacím, neboť je jednostranně a jednosměrně zaměřený. Do této oblasti odpovědnosti by bylo vhodné přidat standardy identifikované v mezinárodním etickém kodexu a dobré praxi národních etických kodexů:

• úsilí o co nejvyšší standard kvality poskytované služby – vhodné by bylo, aby etický kodex patřil mezi standardy kvality sociálních služeb uvedené v zákoně č. 448/2008 Z. z.
• neakceptování diskriminace, šikanování a obtěžování na pracovišti – v souladu s Ústavou SR, zákonem č. 365/2004 Z. z., zákonem č. 200/2005 Z. z. Zákoníkem práce (zákonem č. 311/2001 Z. z. ve znění pozdějších předpisů);
• pravidelné ověřování efektivity procesu poskytování sociálních služeb – v souladu se zákonem č. 448/2008 Z. z.

5. V rámci odpovědnosti vůči společnosti

Slovenský etický kodex se v této oblasti stručně věnuje jedné normě – podpora všeobecného blaha společnosti. Tu by bylo třeba prohloubit a přidat k ní další, identifikované v mezinárodním etickém kodexu a dobré praxi národních etických kodexů:

• zlepšení sociálních podmínek a solidarita;
• spravedlivě distribuovat zdroje;
• podpora participace na veřejném dění.

Vhodná by byla v této oblasti diskuse s odborníky na sociální politiku, resp. pozvat je jako aktivní participanty a členy „pracovní etické skupiny.“

6. V rámci odpovědnosti vůči sobě

Inovativním počinem v rámci mezinárodních etických standardů by bylo explicitní uvedení odpovědnosti sociálního pracovníka vůči sobě jako specifické oblasti odpovědnosti. Autor navrhuje právě tento postup. Vzhledem k obsahu by zde bylo vhodné uvést:

• povinnost profesionální péče o sebe;
• instrumentální zabezpečení profesního růstu

– včetně supervize, celoživotního vzdělávání atd.;- uznání možností konfliktů zájmů, výskytu dilematických nebo problematických oblastí v profesní činnosti.

Specifické oblasti činností v sociální práci

Parciální výzkumná otázka zněla: „Jakým specifickým činnostem se věnují etické kodexy?“ Zjištěny byly následující:

1. Výzkum (8 kodexů)
2. Supervize (4 kodexy)
3. Vzdělávání a výcviky (4 kodexy)
4. Management (3 kodexy)
5. Evaluace (2 kodexy)
6. Psychoterapie vykonávaná sociálním pracovníkem (1 kodex).

Slovenský etický kodex v návaznosti na IFSW 1994 stručně uvádí jako specifické oblasti výzkum a studium (slovenská podoba pojmu „vzdělávání“). Obě specifické oblasti profesní činnosti sociální práce by bylo vhodné dále rozvinout a doplnit. Vzhledem k etickým odpovědnostem vůči sobě, profesi a pracovišti by bylo náležité doplnění také o velmi důležitou profesní činnost, kterou je supervize. Ta se stala na Slovensku jedním ze standardů kvality poskytování sociální služby. Jelikož u nás není vytvořen specifický etický kodex supervize, vhodné by bylo její zapracování do národního etického kodexu. Současným identifikovaným trendem vzhledem k oblasti odpovědnosti vůči pracovišti, resp. samostatně, je rozpracovat a uvést etické standardy managementu. O aktuálnosti takového postupu by bylo vhodné vést diskusi v rámci pracovní etické skupiny.

V odborné literatuře nacházíme řadu etických zásad, které by se měly dodržovat v sociálním poradenství a v dalších pomáhajících profesích (kritičnost k oboru i k vlastní osobě, obětavost pod kontrolou, profesní odstup, zajištění citlivých potřeb poradce i ochrana klienta, kolegialita a otevřenost, důvěrnost, mlčenlivost o informacích a údajích atd. (srov. Hučík, Žolnová, 2006).

STRUKTURÁLNÍ KONCEPT

Ve výzkumném vzorku můžeme rozlišit typologii vzhledem k rozsahu působení a charakteru kodexů. I. Etický kodex sociální práce – ze zkoumaných kodexů 7; II. Etický kodex sociálních pracovníků – ze zkoumaných kodexů celkem 8. Švýcarský etický kodex je specifický tím, že v titulu má Berufskodex der Professionellen Sozialer Arbeit, ale vzhledem k obsahu jde spíše o etický kodex sociálních pracovníků.

Současný Etický kodex sociálních pracovníků v SR je podle titulu i obsahu národním etickým kodexem sociálních pracovníků. Důležitou otázkou pro diskusi pracovní skupiny i širší profesní komunity je, zda si má revidovaný kodex zachovat tento charakter, nebo by bylo vhodnější jeho rozšíření na „etický kodex sociální práce“. Autor se přiklání k druhé alternativě z následujících důvodů:

a) v etickém kodexu sociální práce je možné a vhodné rozšířit obsah o specifické činnosti jako je supervize, výzkum, management atd. (viz výše); b) v etickém kodexu sociální práce je lépe přihlíženo k vzájemnosti etických odpovědností, např. vzhledem k pracovišti není vhodné uvádění výhradně odpovědností sociálních pracovníků vůči zaměstnavatelům, ale také odpovědnosti zaměstnavatelů, resp. managementu; c) etický kodex sociální práce lépe implementuje do svého textu také studenty sociální práce, kteří podle slovenské legislativy ještě nemohou být definováni jako sociální pracovníci.

Rozsah kodexu souvisí zejména s obsahem a typologií. Podle počtu slov a velikosti dokumentu je možné kodex rozdělit na 5 škál:

A.

Velmi malé (do 1.000 slov) – jen slovenský,

B.

Menší (1.000 – 2.500 slov) – 6 kodexů, např. český,

C.

Střední (2.501 – 6.000 slov) – 3 kodexy, ruský je hraniční,

D.

Velké (6.001 – 10.000 slov) – 3 kodexy, např. americký,

E.

Velmi velké (nad 10.000 slov) – 2 kodexy, např. australský.

Etický kodex sociálních pracovníků v SR leží vzhledem k velikosti na nejnižší škále. Svým rozsahem patří k nejmenším etickým kodexům sociální práce na světě. Při jeho revizi je prioritním kritériem zejména obsahové hledisko, ale bylo by vhodné zvážit hranice, do jakého rozsahu by revidovaný text měl jít. Vzhledem k určitému pravidlu kontinuity navrhuje autor maximální posun vzhledem k uvedenému škálování o 2 škály – tedy na menší nebo střední.

Ve zkoumaném vzorku můžeme na základě výsledků z první výzkumné fáze rozlišit tři typy dokumentů vzhledem k jejich fyzické a obsahové celistvosti:

1. Celistvé dokumenty vzhledem k obsahu i fyzické podobě – 13 kodexů;
2. Obsahově rozdělené dokumenty – 1 kodex, a sice IFSW 1994, který se skládá ze dvou dokumentů International Declaration of Ethical Principles of Social Work a International Ethical Standards for Social Workers;
3. Fyzicky rozdělené dokumenty – 1 kodex, a sice kanadský skládající se z Code of Ethics a Guidelines for Ethical Practice, přičemž jde o fyzicky samostatné dokumenty.

Standardní struktura etických kodexů má obvykle tři základní části a jednu fakultativní. Mezi základní strukturální části spolu s volitelným obsahem patří:

I. Úvod

• Preambule
• Definování sociální práce
• Identifikace použitých pramenů
• Význam a účel etického kodexu

II. Hodnoty a principy

• Identifikované klíčové hodnoty (principy)
• Bližší charakteristika jednotlivých hodnot a principů

III. Standardy chování

• Rozdělené podle jednotlivých oblastí odpovědností (a specifických činností)

Fakultativní složkou mohou být specifická ustanovení vzhledem ke zvláštnímu charakteru národních kodexů, např. disciplinární a sankční opatření (italský kodex), či problémové oblasti a způsoby jejich řešení (český kodex). Nejčastěji se vyskytující fakultativní složkou jsou přílohy, které mohou obsahovat:

IV. Přílohy

• Slovník
• Použité bibliografické odkazy
• Poděkování
• Vzory formulářů

Vzhledem ke standardní strukturalizaci chybí slovenskému etickému kodexu část o hodnotách a principech. Součástí revize etického kodexu by proto mělo být důsledné vypracování právě této části a zapracování do textu.

Závaznost etických kodexů

Vzhledem k závaznosti etických kodexů můžeme na základě výzkumných výsledků rozlišit čtyři škály:

1. Kodexy doporučujícího charakteru – kromě etického apelu jim chybí jakýkoli mechanismus zajištění dodržování etických norem. Neodvolávají se na žádná disciplinární opatření ani nemají vytvořený sankční systém; ze zkoumaného vzorku jde o 4 kodexy – oba mezinárodní dokumenty, slovenský a český etický kodex;
2. Kodexy závazné pro členy asociace bez specifikovaného disciplinárního a sankčního mechanismu – v porovnání s prvním typem tyto mají závaznost explicitně uvedenou v textu. Jde o 5 kodexů, přičemž kanadský kontrolu dodržování subdelegoval na teritoria; britský a izraelský ponechávají disciplinární opatření na státní správu a dva kodexy žádný disciplinárně-sankční mechanismus neuvádějí (ruský, švédský);
3. Kodexy závazné pro členy asociace se specifikací disciplinárního a sankčního mechanismu – ve 4 kodexech ze zkoumaného vzorku národní asociace mají vytvořené vlastní úřady („etické komise“) s disciplinárními a sankčními pravomocemi. Na ně se pak etické kodexy odvolávají (německý), přičemž většina z nich se přímo v textu nevěnuje disciplinárním a sankčním opatřením – ty jsou vypracovány ve zvláštním dokumentu (např. americký, australský), výjimkou je švýcarský kodex, který stručně uvádí také disciplinárně-sankční opatření přímo v textu.
4. Kodex pod gescí státní instituce, čímž je přímo zajištěn mechanismus kontroly – 1 kodex: italský.

Slovenský etický kodex patří do první skupiny – jde o kodex doporučujícího charakteru. K tomu je ještě třeba dodat, že jelikož jde o dokument ASP SR, což je nevládní instituce sdružující sociální pracovníky dobrovolně a nikoli stavovská asociace, je takový etický kodex nezávazný. Úsilí revize etického kodexu by mělo být směřováno takovým způsobem, aby jeho dodržování bylo možné od samotných sociálních pracovníků vyžadovat. Vzhledem k institucionálnímu vakuu na Slovensku je jednou z možných alternativ tzv. „italská cesta“, tedy prostřednictvím gesce státní správy (MPSVaR SR). Příkladem z dobré praxe na Slovensku je Etický kodex zdravotnického pracovníka obsažený v legislativě – jako příloha č. 4 zákona č. 578/2004 Z. z. o poskytovatelích zdravotní péče.

Závěr

Revize etického kodexu sociální práce je na Slovensku velmi naléhavou výzvou, která úzce souvisí s kvalitou poskytování sociálních služeb. Autorův kvalitativní výzkum komparace mezinárodních a národních etických kodexů může být jedním z důležitých kroků v procesu komplexní revize etického kodexu sociálních pracovníků v Slovenské republice. Klíčovým problémem je v této oblasti institucionální vakuum, protože není organizace, která by tento proces iniciovala, prosazovala a realizovala. Předloženým návrhem je proto iniciování tohoto procesu několika odborníky z oblastí sociální práce a profesní etiky, kteří by vytvořili interinstitucionální pracovní skupinu. Diskusi a přehodnocení je třeba udělat v několika oblastech a tématech, jakými jsou etická odpovědnost vůči sobě, pracovišti a školám sociální práce, dále respektování lidské důstojnosti, antidiskriminace, profesní hranice ve vztazích a další.

Autor: doc. PhDr. ThDr. Andrej Mátel, PhD.

Seznam bibliografických odkazů

[1] Akademikerförbundet SSR. 1997. Yrkesetiska riktlinjer för socionomer. Stockholm : ASSR, 1997. 8 s. [online 2010-17-10]. Dostupné na internete: < http://www.ifsw.org/cm_data/Sweden_ethics_swe.pdf >. [2] Associação dos profissionais de serviço social. 2007. Código de Ética. Lisboa : APSS, 2007. [online 2010-15-10]. Dostupné na internete: < http://www.apross.pt/interna.php?idseccao=12 >. [3] Australian Association of Social Workers. 2010. Code of Ethics. 3rd Ed. Canberra : AASW, 2010. 55 s. ISBN 978-0-9808661-0-0. 2002. Code of Ethics. 2nd Ed., Canberra : AASW, 2002. 33 s. ISBN 0-909255-32-6. [4] Avenirsocial. 2006. Berufskodex der Professionellen Sozialer Arbeit. Bern : AvenirSozial, 2006. 4 s. [online 2010-15-10]. Dostupné na internete: < http://www.ifsw.org/cm_data/Berufskodex_A4_d_1.pdf >. [5] BRNULA, P. 2010. Reálna potreba praxe alebo len nevyhnutnosť. In: MÁTEL, A. – SCHAVEL, M. – MÜHLPACHR, P. – ROMAN, T. 2010b. Aplikovaná etika v sociální práci. Brno : Institut mezioborových studií, 2010. ISBN 978-80-87182-13-0, s. 40 – 51. [6] Canadian Association of Social Workers. 2005. Code of Ethics. Ottawa : CASW, 2005. [online 2010-15-09]. Dostupné na internete: < http://www.casw-acts.ca/practice/codeofethics_e.pdf >. [7] Canadian Association of Social Workers. 2005. Guidelines for Ethical Practice. Ottawa : CASW, 2005. [online 2010-15-09]. Dostupné na internete: < http://www.casw-acts.ca/practice/guidelines_e.pdf >. [8] Consejo general de colegios oficiales de diplomados en trabajo social y asistentes sociales. 1999. Código Deontológico de la Profesión de Diplomado en Trabajo Social. Madrid, 1999. [online 2010-15-09]. Dostupné na internete: < http://www.trabajosocialnavarra.org/index.php?option=com_content&view=article&id=5&Itemid=8 >. [9] Consiglio nazionale. 2009. Codice deontologico dell’Assistente Sociale, Roma : CN, 2009. [online 2010-15-09]. Dostupné na internete: < http://www.cnoas.it/codicedeontologico.php >. [10] Deutscher Berufsverband für Soziale Arbeit. 1997. Berufsethische Prinzipien des DBSH. Göttingen, 1997. [online 2010-15-09]. Dostupné na internete: < http://www.dbsh.de/BerufsethischePrinzipien.pdf >. [11] Hučík, J – Hučíková, A. 2009. Kauzistika v sociálnej práci. Bratislava: VŠZaSP sv. Alžbety, 2009. 203 s. ISBN 978-80-89271-66-5. [12] Hučík, J. – Hučíková, A. 2010. Kazuistika v špeciálnej pedagogike. Prešov: PU v Prešove, Pedagogická fakulta, 2010. ISBN 978-80-555-0143-7. [13] Hučík, J. – Žolnová, J. 2006. Etika v špeciálnopedagogickom poradenstve. In: EFETA, 2006, roč. XVI. č. 3. ISSN 1335-1397. [14] International Federation of Social Workers. 1994. The ethics of social work: Principles and standards. Geneva : IFSW, 1994. [online 2010-15-8]. Dostupné na internete: < http://www.ifsw.org/p38000139.html >. [15] International Federation of Social Workers – International Association of Schools of Social Work. 2004. Ethics in Social Work: Statement of Principles. Geneva : IFSW, 2004. [online 2010-15-8]. Dostupné na internete: < http://www.ifsw.org/p38000398.html >. [16] Mátel, A. a kol. 2010a. Etika sociálnej práce. Bratislava : VŠZaSP sv. Alžbety, 2010. 183 s. ISBN 978-80-89271-85-6. [17] Mátel, A. 2010b. Aktualizácia etického kódexu sociálnych pracovníkov Slovenskej republiky – základný náčrt In: Aplikovaná etika v sociálne práci a ďalších pomáhajúcich profesiách. Zborník z medzinárodnej vedeckej konferencie. Bratislava: VŠZaSP sv. Alžbety. 413 s. ISBN 978-80-89271-89-4, s. 274-284. [18] Mátel, A. – Roman, T. 2010a. Etika v supervízii – kľúčové hodnoty a vybrané etické aspekty. In: Prohuman, odborný internetový časopis. [online 2010-30-09]. Dostupné na internete: < http://www.prohuman.sk/socialna-praca/etika-v-supervizii%E2%80%93klucove-hodnoty-a-vybrane-eticke-dorazy >. ISSN 1338-1415. [19] Mrázová, A. 2000. Etický kódex sociálnych pracovníkov SR. Žilina: ASPS, 1997. In: Zdravotníctvo a sociálna práca. Trnava: FZaSP, 2004. [20] National Association of Social Workers. 2008. Code of Ethics. Washington: NASW, 2008. [online 2010-18-5]. Dostupné na internete: < http://www.socialworkers.org/pubs/code/code.asp >. [21] Союз социальных педагогов и социальных работников. 2003. Кодекс этики социального работника и социального педагога. Москва, 2003. 20 s. [online 2010-30-09]. Dostupné na internete: < http://socpedagogika.narod.ru/Kodeks.html >. [22] Společnosti sociálních pracovníků České republiky. 2006. Etický kodex sociálních pracovníků České republiky. Praha: SSP ČR, 2006. [online 2010-15-10]. Dostupné na internete: < http://www.socialnipracovnici.cz/images/pdf/Eticky%20kodex%20SSPCR.pdf >. [23] Schavel, M. – Tomka, M. 2010. Základy supervízie a supervízia v praktickej výučbe v sociálnej práci. Bratislava: VŠZaSP sv. Alžbety, 2010. 193 s. ISBN 978-80-89271-87-0. [24] Strieženec, Š. 2006. Teória a metodológia sociálnej práce. Trnava: Tripsoft, 2006. 296 s. ISBN 80-969390-4-1. Medzinárodné a legislatívne dokumenty [25] Európska únia. 2003. Charta základných práv Európskej únie. Bratislava: SNSLP, 2003. 28 s. ISBN 80-89016-07-3. [26] Európska únia. 2007. Lisabonská zmluva. Úradný vestník EÚ (2007/C 306/01-271). ISSN 1725-5236. [online 2010-18-10]. Dostupné na internete: < http://www.socialworkers.org/pubs/code/code.asp >. [27] Organizácia spojených národov. 1948. Všeobecná deklarácia ľudských práv, A/RES/217/III. [28] Rada Európy. 2009. Európska sociálna charta (revidovaná). Bratislava: Epos, 2009. 48 s. ISBN 978-80-8057-817-6. [29] Zákon č. 460/1992 Z. z. z 1. septembra 1992 Ústava Slovenskej republiky. [30] Zákon č. 365/2004 Z. z. z 20. mája 2004 o rovnakom zaobchádzaní v niektorých oblastiach a o ochrane pred diskrimináciou a o zmene a doplnení niektorých zákonov (antidiskriminačný zákon). [31] Zákon č. 578/2004 Z. z. z 21. októbra 2004 o poskytovateľoch zdravotnej starostlivosti, zdravotníckych pracovníkoch, stavovských organizáciách v zdravotníctve a o zmene a doplnení niektorých zákonov. [32] Zákon č. 300/2005 Z. z. z 20. mája 2005 Trestný zákon. [33] Zákon č. 305/2005 Z. z. o sociálnoprávnej ochrane detí a o sociálnej kuratele a o zmene a doplnení niektorých zákonov v znení neskorších predpisov. [34] Zákon č. 448/2008 Z. z. o sociálnych službách a o zmene a doplnení zákona č. 455/1991 Zb. o živnostenskom podnikaní (živnostenský zákon) v znení neskorších predpisov.

(1) Konkrétně šlo o 2 mezinárodní etické kodexy (IFSW 1994; IFSW IASSW 2004); 4 mimoevropské etické kodexy (americký NASW 2008; kanadský CASW 2005; australský AASW 2010; izraelský SWI 2007) a 9 evropských (kromě slovenského britský BASW 2002; český SSP ČR 2006; ruský ССОПиР 2003; německý DBSH 1997; švýcarský AS 2006; švédský ASSR 1997; portugalský APSS a italský CN 2009).

(2) Zejména National Association of Social Workers, Canadian Association of Social Workers, Australian Association of Social Workers a British Association of Social Workers.