Residential segregation of Roma households in Žilina region Příspěvek byl prezentován v rámci vědecko-odborné konference „Rodina – výzva pro sociální politiku a pomáhající profese“ konané dne 21. 03. 2014 na půdě Vysoké školy zdravotnictví a sociální práce sv. Alžběty, n. o. v Žilině. Úvod do problematiky rezidenční segregace

Zkoumání fenoménu rezidenční segregace je v zahraničí věnována značná pozornost již několik desetiletí. Jde o jev vyskytující se v různých kulturách, včetně té naší. Segregaci můžeme vnímat v hodnotově neutrální rovině, kdy jde o určení míry rozložení rozmanitých sociálních skupin ve společnosti v rámci vymezeného geografického území. V negativní rovině hovoříme o rezidenční segregaci v případě, kdy reálná míra segregace např. etnické skupiny vykazuje výrazně zvýšenou hodnotu, což představuje celospolečenský problém často se překrývající s jinými sociálními, resp. patologickými problémy. V průmyslově vyspělých zemích se segregace vymezuje v několika základních kategoriích, a to zejména na základě etnicity, příjmu, sociálního postavení, náboženství či pohlaví. (Blackburn, 2009)

Rezidenční segregace popisuje, do jaké míry žijí členové dvou nebo více (etnických) skupin obyvatelstva odděleně v různých městských územních celcích. Etnické skupiny mohou být přerozděleny mezi jednotlivé územní jednotky měst a obcí takovým způsobem, že v některých oblastech jsou zastoupeny ve výrazné míře oproti lokalitám s jejich minimálním, resp. žádným zastoupením. (Massey, Denton In Saijeva, 2011) Všechny formy segregace mají přímý vliv na snižování kvality života, blahobytu a „životních šancí“ rodin, domácností či jednotlivců, a to zejména v oblasti bydlení, vzdělávání a zaměstnanosti. Oblasti vyznačující se výraznou mírou rezidenční segregace a izolace jsou spojovány se zvýšenou mírou kriminality, deviantního chování, nízkou úrovní dosaženého vzdělání, nezaměstnaností, chátrajícím bytovým fondem, přeplněností bytů, jakož i nízkou dostupností základní občanské vybavenosti. Uvedené však platí pouze v případě, jde-li o segregaci nedobrovolnou, nucenou, vznikající spíše jako důsledek diskriminace.

Nedobrovolná rezidenční segregace představuje situaci, kdy se podmínky bydlení stávají pro určité skupiny obyvatel nevyhovujícími, ale změně bydlení brání finanční, institucionální nebo jiné bariéry. (Schwab In Burjanek, 1997) Kromě již zmíněné segregace rozlišujeme také dobrovolnou separaci, kdy vybrané skupiny obyvatel se vyčlení od zbytku společnosti na základě vlastního rozhodnutí, které je často motivováno vlastními zájmy a aktivitami s cílem minimalizovat kontakt s okolím. (Toušek, 2007)

Sídelní segregaci vymezujeme od ekonomického statusu domácností (vertikální diferenciace) nebo od etnicity, typu domácnosti, kulturních znaků a životního stylu domácnosti (horizontální diferenciace). Na základě horizontální diferenciace rozlišujeme osídlení typu etnická enkláva (dobrovolná separace) a ghetto (segregace). Čím je ekonomický status obyvatel nižší, tím přechází segregované osídlení do kategorie slum, pro který je příznačný nízký ekonomický status, resp. chudoba a segregace. Na opačném konci pomyslné osy se nachází osídlení typu citadela (gated communities), jehož obyvatelé vykazují vysoký ekonomický status spojený s dobrovolnou separací. Pro uvedené typy osídlení je primárním znakem ekonomický status jejích členů, zatímco segregace/separace je sekundárním znakem podmíněným chudobou, resp. bohatstvím a mocí té které skupiny obyvatel. (Sýkora – Temelová, 2005)

V podmínkách SR se v současnosti jako nejvíce „vyhraněná“ jeví rezidenční segregace romských domácností v podmínkách venkovských osídlení, slumů (tzv. „romských osad“), přičemž problematika rezidenční segregace v městském prostředí je v pozadí. Rezidenční segregace ve městech je často spojována s diskriminací, finanční nedostupností bydlení mimo segregovaná území, v mnoha případech úzce související se sníženou schopností udržet si nájemní bydlení ze strany domácností. Státní bytová politika se zaměřuje zejména na vytváření legislativních podmínek rozvoje sociálního nájemního bydlení. Hlavními aktéry bytové politiky jsou obce a města. Mezi jejich nejhlavnější oblasti působení patří vytváření prostorových podmínek rozvoje bydlení na svém území, vytváření koncepčního rámce rozvoje jednotlivých oblastí obce, spolupůsobí při utváření vhodných podmínek pro bydlení, zajišťují pozemky určené k výstavbě bytů, ale také zkvalitňování hospodaření s bytovým fondem. (MDVRR SR, 2012) Finanční dostupnost a udržitelnost bydlení pro ohrožené skupiny je často přehlíženým problémem sociální a bytové politiky samospráv. Města a obce často nevyužívají dostupné legislativní nástroje směřující k eliminaci rezidenční segregace u nízkopříjmových rodin a rodin žijících v chudobě (ne zřídka generačně reprodukované). Jde zejména o podporu zabezpečení pobírání příspěvku na bydlení, který sice svou výší nepokrývá reálné náklady spojené s bydlením, avšak vytváří alespoň (minimální) možnost udržení si trvalého bydlení. V praxi to znamená, že pro určité skupiny obyvatel je v současnosti aplikované sociální bydlení nedostupné, a to i v případě bytů nižšího standardu. Rezidenční segregace v podmínkách měst a obcí je často opomíjeným problémem, a co víc, v mnoha případech je přímo podporována nekoncepční (nebo záměrnou segregační) bytovou a sociální politikou. Mnoho měst v ZA kraji, např.: Liptovský Mikuláš (2000, 2005, 2013, 2014), Martin (2007), Ružomberok (2012), Žilina (2006, 2009 až 2010) v minulosti realizovalo/realizuje výstavbu sociálních bytů nižšího standardu právě v rezidenčně segregovaných lokalitách, a tím podporuje jejich neustálé rozšiřování a prohlubování sociálních problémů obyvatel v dané oblasti.

Měření rezidenční segregace se realizuje prostřednictvím měření její určité dimenze, přičemž existuje více než 20 různých indexů. První dimenzí je dimenze rovnoměrnosti, která zachycuje distribuci dvou nebo více etnických skupin v určitém geografickém celku. Druhou dimenzí je expozice, prostřednictvím níž zachycujeme potenciál, pravděpodobnost kontaktu jednotlivých skupin obyvatelstva. Koncentrace jako třetí z dimenzí se vztahuje na zachycení velikosti fyzického prostoru v geografickém celku jednotlivými skupinami obyvatel. Předposlední dimenzí je centralizace, která indikuje, do jaké míry žijí konkrétní skupiny obyvatelstva v územních jednotkách nacházejících se v blízkosti centra města. Poslední dimenzí je měření shluků (klastrů), která zachycuje, do jaké míry žijí členové konkrétní skupiny obyvatel rozptýleni v okolních územních jednotkách. (Massey – Denton In Saijeva, 2011)

Příspěvek zachycuje míru rezidenční segregace v městském prostředí ve dvou rozměrech, a to v rozměru rovnoměrnosti a expozice. Míru rovnoměrnosti měříme prostřednictvím indexu odlišnosti a indexu segregace. Za účelem zjištění míry expozice jsme použili index izolace.

Mezi nejčastěji používaný index určující míru rezidenční segregace je považován index odlišnosti (Index of dissimilarity – IDxy). Index porovnává distribuci, proporcionální rozdíl mezi dvěma různými kategoriemi osob v určitých geografických, územních jednotkách, přičemž součet těchto osob v jednotlivých skupinách není součtem celkové populace města. V případě, že chceme určit míru odlišnosti pro všechny etnické skupiny zastoupené v celkové populaci, musíme výpočet opakovat pro každý možný variant dvojic příslušných etnických skupin tvořících danou populaci. V případě, že celkovou populaci tvoří pouze dvě etnické skupiny, bude index vykazovat stejné hodnoty jako index segregace (ISx). Index odlišnosti představuje podíl obyvatelstva té které etnické skupiny, která by se musela „přestěhovat“, aby se vytvořilo její rovnoměrné prostorové rozložení v rámci jednotlivých územních jednotek města. (Blackburn, 2009) Index odlišnosti vypočítáme (Duncan & Duncan, 1955a):

Kde: n – počet územních jednotek, xj – počet jedinců x v územní jednotce j, X – celkový počet jedinců typu x v rámci všech územních jednotek, yj – počet jedinců y v územní jednotce j, Y – celkový počet jedinců typu y v rámci všech územních jednotek.

Alternativou k indexu odlišnosti je index segregace (Index of segregation – ISx), který porovnává rozmístění, resp. koncentraci skupin obyvatelstva vůči zbytku celkové populace jako celku (dopočet do 100 % populace obce). Index udává, jaký podíl obyvatelstva musí být předistribuován mezi ostatní územní jednotky, aby rozmístění např. etnické skupiny bylo plošně rovnoměrné v rámci celého území města. Index byl použit při zkoumání segregace Asiatů ve Velké Británii nebo Afroameričanů v USA. Index segregace vypočítáme (Gorard, 2000):

Kde: n – počet územních jednotek, xj – počet jedinců x v územní jednotce j, X – celkový počet jedinců typu x v rámci všech územních jednotek, ti – celkový počet jedinců v územní jednotce j, T – celkový počet jedinců v rámci všech územních jednotek.

Posledním použitým indexem zachycujícím průměrnou lokální koncentraci etnické skupiny je index izolace (Index isolation – P*). Index udává míru možné expozice, kontaktu mezi členy téže skupiny obyvatelstva, resp. do jaké míry jsou členové té které etnické skupiny odkázáni na kontakt a interakci výhradně pouze mezi sebou samými. Čím je hodnota indexu vyšší, tím je pravděpodobnost izolace skupiny obyvatel v prostoru vyšší, tzn., že člen etnické skupiny bude sdílet územní jednotku s jiným členem téže etnické skupiny. (Echenique – Fryer, 2006) Index izolace vypočítáme (Lieberson, 1963):

Kde: n – počet územních jednotek, xj – počet jedinců x v územní jednotce j, X – celkový počet jedinců typu x v rámci všech územních jednotek, T – celkový počet jedinců v územní jednotce j. Hodnoty indexů se pohybují v rozpětí od 0 do 1, resp. od 0 do 100 %, přičemž hodnota indexu ≥ 0,6 (60 %) je považována za velmi vysokou míru indexu, pokud je hodnota indexu < 0,6 (60 %) a zároveň > 0,3 (30 %), jde o mírný stupeň hodnoty indexu, za nízkou míru indexu se považuje hodnota indexu ≤ 0,3 (30 %). U indexu izolace platí, že čím je hodnota indexu vyšší, tím je vyšší pravděpodobnost izolace u té které etnické skupiny.

Použité indexy mají také svá specifika ve vztahu k určitému zkreslení jejich výsledků. Zatímco index odlišnosti (IDxy) a index segregace (ISx) jsou nezávislé na relativní míře velikosti jednotlivých skupin obyvatelstva, index izolace (P*) závisí na velikosti porovnávané skupiny. Hodnoty použitých indexů může také ovlivnit vnitřní rozdělení územních jednotek ve zkoumaných městech. Rozdělení územních jednotek ve městě/obci může výrazně ovlivnit měření rezidenční segregace na 0 hodnotu segregace (příklad A), případně index může vykazovat hodnotu 1, tj. úplnou segregaci (příklad B). (Fryer In Saijeva, 2011)

Výběr dat použitých v analýze rezidenční segregaceDostupnost dat týkajících se národnostních menšin žijících na území SR je značně omezená. Existenci dat ohledně romské národnostní menšiny v zásadě můžeme rozdělit do dvou základních pramenů.

Prvním pramenem jsou data ze Statistického úřadu SR, který zajišťuje sběr dat souvisejících s národnostními minoritami v rámci SR, a to zejména prostřednictvím Sčítání obyvatel, domů a bytů (SODB), které patří do celosvětového programu populačních a bytových cenzů. Sčítání se opakuje pravidelně s 10letou periodicitou (měření jsou srovnatelná v čase), přičemž jde o jediné plošné sčítání všech obyvatel, domácností v SR kromě cizinců požívajících diplomatických výsad a imunity. Výhodou cenzu je zachycení několika ukazatelů týkajících se rodin, jednotlivců, ale také bytů a domů současně. Pro účely naší analýzy jsou nezbytně potřebná data vázající se k deklarované národnosti respondentů, jakož i k jejich bydlišti – územní jednotky města/obce. Údaje za SODB 1991, 2001 a 2011 byly vyžádány z databází ŠÚ SR z pracoviště Bratislava a Žilina (Tab. 1).

Pro účely cenzu se pod národností rozumí příslušnost k národu nebo etnické skupině na základě vlastního rozhodnutí, přičemž nebyl určující mateřský jazyk, ani řeč, kterou obyvatel používal nebo ovládal, ale vlastní rozhodnutí obyvatele o příslušnosti k určitému národu, národnostní menšině, etnické skupině. Národnost dětí do 15 let se identifikuje podle národnosti rodičů, v případě různých národností rodičů se určí národnost podle jednoho z nich. (Juhaščíková – Škápik – Štukovská, 2012)

Tab. 1: Romská národnost SODB 1991, 2001 a 2011 ve vybraných městech ZA kraje

Zdroj: ŠÚ SR, 2014

V Žilinském kraji podle údajů ŠÚ SR se v roce 2011 hlásilo k romské národnosti 2 264 osob, což představuje pokles oproti předchozím cenzům (SODB 1991 – 2 590 osob, SODB 2001 – 2 795 osob), přičemž z celkového počtu obyvatel tvoří něco málo přes 0,3 % (SODB 1991 – 0,4 %, SODB 2001 0,4 %). Celkově ze všech krajů v SR je Žilinský kraj (2011) třetím s nejnižším procentuálním podílem osob hlásících se k romské národnosti.

Odlišný počet obyvatel romské národnosti identifikuje Atlas romských komunit 2004 a 2014 (Tab. 2). Romské osídlení, resp. zvýšená koncentrace Romů je identifikována na základě antropologických znaků, kulturní příslušnosti, způsobu života – životního stylu, životního prostoru subjektivně vnímané majoritou jako znaky, které přisuzuje Romům bez ohledu na jejich pozitivní nebo negativní obsah. Údaje z Atlasu romských komunit nejsou vhodné pro účely zjišťování míry rezidenční segregace. Chybí prostorové rozložení příslušníků romské minority v rámci území města (nezachycuje domácnosti případně jednotlivce na úrovni sídelních jednotek), a to segregované, stejně jako integrované romské populace. Jako problematické se jeví také samotné přisouzení „romské etnicity“ majoritní částí populace osobám na základě vnějších, resp. viditelných znaků, projevů chování, které v mnoha případech mohou vést pouze k potvrzení stereotypů vůči Romům. Při zjišťování počtu příslušníků romské národnosti se sběr dat ve velké míře opíral o kvalifikovaný odhad zaměstnanců samosprávy, což mohlo vést k umělému a účelovému nadhodnocení počtu Romů ve městě z důvodu získání možnosti ucházet se o finanční prostředky z fondů určených na inkluzivní politiku a opatření s tím spojená.

Tab. 2: Romská národnost Atlas romských komunit ve vybraných městech ZA kraje

Zdroj: Hurle – Mušinka – Škobla, 2014 * Sběr dat nebyl ve městě Žilina v roce 2004 realizován

Pro účely zjištění míry rezidenční segregace prostřednictvím vybraných ukazatelů jsme využili data z cenzu Statistického úřadu SR 2001 a 2011. Z dat cenzu realizovaného v roce 1991 není možné zjistit rozmístění osob hlásících se k romské národnosti v jednotlivých sídelních jednotkách, a to z důvodu, že počet osob za jednotlivé národnosti jsou uváděny za město jako celek. V cenzu 2001 a 2011 je zachycena národnost obyvatel měst a obcí v jednotlivých sídelních jednotkách.

Procentuální zastoupení Romů ve vybraných městech Žilinského kraje v roce 2013 podle uveřejněných údajů z Atlasu romských komunit představovalo rozpětí od 0,1 % až 10,0 %. Z celkového počtu obcí (315) žijí Romové, tedy ti, kterým byla tato etnicita připsána, ve 27 obcích a městech. Jde o nejnižší podíl obcí (2 %) s romskou národnostní menšinou v rámci SR. (První výsledky ATLASU, 2013)

Výběr měst pro účely analýzy rezidenční segregace byl podmíněn počtem osob hlásících se k romské národnosti. Vzhledem k tomu, že dostupné prameny dat týkající se etnického složení měst v Žilinském kraji mají rezervy v obsáhnutí plně relevantních dat za jednotlivé etnické skupiny, výběr měst jsme podmínili velikostí skupiny osob hlásících se k romské národnosti. Do analýzy jsme zařadili pouze ta města, ve kterých v roce 2001 romská národnostní menšina byla největší (Liptovský Mikuláš, Ružomberok), případně druhou největší etnickou skupinou ve městě (Čadca, Dolný Kubín, Kysucké Nové Mesto, Martin, Žilina). V ostatních městech byla romská národnost zastoupena minimálně nebo nebyla zastoupena ani jednou osobou ve smyslu metodiky SODB.

Míra rezidenční segregace ve vybraných městech Žilinského kraje

Ve vybraných městech Žilinského kraje se v roce 2011 indexy určující míru rezidenční segregace u osob hlásících se k romské národnosti pohybovaly v pásmu zvýšených hodnot mírné segregace a velmi vysoké míry segregace.

Hodnoty indexů ve vybraných městech ZA kraje v roce 2011

Průměrná hodnota indexu odlišnosti ve vybraných městech Žilinského kraje za rok 2001 byla 63,12 % (medián 62,08 %), přičemž v roce 2011 dosahovala hodnotu 59,9 % (medián 56,93 %). Ve třech městech ZA kraje v roce 2011 byl IDxy v pásmu velmi vysoké segregace. V ostatních městech se pohyboval v horní části mírného pásma segregace. Nejvyšší hodnotu dosahoval index ve městě Žilina (2011), kde by se muselo přestěhovat více než 79 % Romů mezi obyvatele hlásící se ke Slovenské národnosti, aby byly uvedené národnostní skupiny rovnoměrně rozloženy mezi sídelními jednotkami ve městě. Index odlišnosti vykazuje zvýšenou hodnotu o 15,09 % oproti roku 2001 (64,32 %). Pro srovnání, index odlišnosti v roce 2011 vykazoval míru rezidenční segregace ve městě Žilina u nejvíce zastoupené národnostní menšiny ve městě (česká národnost) hodnotu 18,65 %. Druhým v pořadí nejvyšší index odlišnosti romské menšiny vykazuje město Ružomberok (66,47 %), který oproti roku 2001 vzrostl o 4,39 %. Naopak nejnižší hodnoty jsou ve městech Kysucké Nové Mesto (48,65 %) a Dolný Kubín (51,13 %). V obou městech bylo zaznamenáno nejvýraznější snížení míry indexu oproti roku 2001, a to o 35,11 % (Kysucké Nové Mesto) a o 19,67 % (Dolný Kubín), avšak v obou městech je index výrazně vyšší nad hranicí mírné segregace (≤ 30 %).

Tab. 3: Index odlišnosti (IDxy) ve vybraných městech ZA kraje

Průměrná hodnota indexu segregace v Žilinském kraji představovala v roce 2001 hodnotu 62,13 % (medián 61,85 %) a v roce 2011 58,58 % (medián 56,78 %), přičemž jde o hodnoty blízké nebo překračující hladinu velmi vysoké míry segregace. Index segregace vykazuje obdobné hodnoty jako index odlišnosti, avšak jeho hodnoty představují míru segregace, resp. to, jaké procentuální zastoupení občanů hlásících se k romské národnosti musí být předistribuováno mezi celkovou populaci města, aby jejich rozmístění bylo rovnoměrné po celém území města v rámci všech sídelních jednotek. Nejvyšší hodnoty indexu byly zaznamenány v roce 2011 ve městech Žilina (79,4 %), Ružomberok (65,29 %).

Tab. 4: Index segregace (ISx) ve vybraných městech ZA kraje

Index izolace ve vybraných městech Žilinského kraje dosahoval v průměru nízké hodnoty, a to v roce 2001 6,33 % (medián 2,64 %) a v roce 2011 9,94 % (medián 1,04 %). Výjimkou je město Žilina, ve kterém index dosáhl hodnoty 33,88 %, což udává téměř 34% pravděpodobnost, že obyvatelé hlásící se k romské národnosti v roce 2011 byli odkázáni na kontakt a interakci výhradně s občany deklarujícími stejnou národnost. Index výrazně vzrostl oproti roku 2001, kdy dosahoval zanedbatelné hodnoty (2,64 %). Druhá nejvyšší míra indexu byla zjištěna u Romů žijících ve městě Liptovský Mikuláš, kde v roce 2011 byla u Romů 27,42% pravděpodobnost, že budou odkázáni pouze na vazby a kontakt s příslušníky stejné etnické skupiny (v roce 2001 to bylo 27,39 %).

Tab. 5: Index izolace (P*) ve vybraných městech ZA kraje

Závěr

Problematika rezidenční segregace Romů v podmínkách slovenských měst patří mezi jednu z největších výzev v současnosti. Značná část úsilí nezbytného ke změně současné situace si vyžaduje změnu přístupu jak na úrovni státní bytové politiky, tak na úrovni místní samosprávy. Zvýšenou pozornost je třeba věnovat podpoře inkluzivních nástrojů, jako jsou např.: mikropůjčky, regulované nájemné, vybudování přijatelné sociální infrastruktury, aplikace přestupného a inkluzivního bydlení. Finanční zdroje je nutné směřovat nejen do desegregace venkovských slumů (romských osad), ale také do městských koncentrací vykazujících zvýšenou nebo vysokou míru rezidenční segregace.

Bohužel, v současnosti probíhající výstavba sociálního bydlení nižšího standardu neřeší problematiku rezidenční segregace, spíše naopak. V podstatě jde pouze o změnu bytu bez zásadní změny „souseda“. Na řešení klíčových otázek, jako je zaměstnanost, dostupnost služeb, zůstali obyvatelé těchto stále rezidenčně segregovaných území sami. Rezidenčně segregované domácnosti trpí dlouhodobou nezaměstnaností, přičemž nedisponují příjmy, prostřednictvím kterých je možné si zajistit trvalé bydlení (ohroženy zejména neplacením nájemného), nebo výrazné investování do kvality bydlení. Výše jejich příjmů v mnoha případech snižuje možnost získat bydlení mimo segregované území téměř na nulu.

Obce a města prostřednictvím přijímaných strategických dokumentů, jako jsou Územní plány měst a obcí, Komunitní plány sociálních služeb nebo Programy hospodářského a sociálního rozvoje, mají možnost komplexně plánovat, koordinovat a eliminovat rozšiřování rezidenčně segregovaných území, a tím negovat jejich dopady na obyvatele.

Autor: PhDr. Mgr. Martin Brňak, PhD.* *Seznam bibliografických odkazů

[1] BLACKBURN, M. R. 2009. Measuring Occupational Segregation and its Dimensions of Inequality and Difference. [online]. [2014-01-15]. Dostupné na internete: http://www.sociology.cam.ac.uk/srg/workingpapers/CS12MeasuringSegregationpdf [2] BURJANEK, A. Segregace. In Sociologický časopis. Praha: Sociologický ústav AV ČR. ISSN 0038-0288. 1997, roč. 33, č. 4, s. 423-443 [3] ECHENIQUE, F. – FRYER, G. R. 2006. A measure of segregation based on social interactions In Journal of Economics. New York: Springer Science. ISSN 1617-7134, 2007, s. 441-485 [4] HURLE, J. – MUŠINKA, A. – ŠKOBLA, D. 2014. Atlas rómskych komunít 2014. Bratislava: UNDP, 2014 [5] JUHAŠČÍKOVÁ, I. – ŠKÁPIK, P. – ŠTUKOVSKÁ, Z. 2012. Základné údaje zo sčítania obyvateľov, domov a bytov 2011. Bratislava: ŠÚ SR, 2011. 92 s. ISBN 978-80-8121-206-2 [6] MINISTERSTVO DOPRAVY, VÝSTAVBY A REGIONÁLNEHO ROZVOJA SR. 2012. Správa o plnení zámerov Koncepcie štátnej bytovej politiky do roku 2015. Bratislava: MDVRR, 2012. 39 s. Bez ISBN [7] PRVÉ VÝSLEDKY ATLASU RÓMSKYCH KOMUNÍT 2013. [online]. [2014-01-13]. Dostupné na internete: http://www.minv.sk/?atlas_2013 [8] SAIJEVA, H. 2011. Segregation and Employment in Swedish Regions. Jönköping: Jönköping University, 2011. 42 s. Bez ISBN [9] SÝKORA, L. – TEMELOVÁ, J. 2005. Prevence prostorové segregace. Praha: Univerzita Karlova v Prahe, 2005. 119 s. Bez ISBN [10] TOUŠEK, L. 2007. Sociální vyloučení a prostorová segregace. [online]. [2014-01-12]. Dostupné na internete: http://www.caat.cz/publikace/44-prehledove-studie/143-socialni-vyloueni-a-prostorova-segregace.