Rodina a sociální práce

Úvod

Příspěvek je věnován rodině, její definici a prezentování jejích základních typů, funkcí a pomoci ze strany sociálního pracovníka. Rodina je odprezentována z pohledu více odborníků ať už sociologů nebo psychologů, rodina je definována z pohledu sociologického slovníku i z pohledu současné legislativy - zákona o rodině. Následně příspěvek charakterizuje typy rodin na základě statistik ze statistického úřadu a prezentuje šest základních funkcí rodiny. Závěr příspěvku je věnován postupům sociální práce s rodinou. Dává do pozornosti postupy a pravidla sociálního pracovníka při práci s rodinou a metody supervize, které by měla být nápomocná jako jedna z posledních možností.

Rodina

Rodina představuje jednoduchý model společnosti. Jelikož budeme s tímto pojmem pracovat, pokusíme se zadefinovat tento základní pojem - „RODINA“. Pro sociálního pracovníka, který s rodinou pracuje, je tento pojem důležitý. Původní význam slova rodina znamenal společenství lidí, kteří žijí pod jednou střechou, podléhají jedné autoritě a dodržují stanovená pravidla. Současná legislativa definuje rodinu jako jednotku založenou na monogamním manželství. V novelizovaném zákoně o rodině č.36/2005 Z.z. je manželství definováno jako svazek muže a ženy vzniklý na jejich dobrovolném a svobodném rozhodnutí za účelem vytvořit trvalé a harmonické společenství, které zajistí řádnou výchovu dětí. Manželství je rovnoprávný vztah s dodržováním vzájemného respektu, důstojnosti, pomoci, společné výchově dětí a vytvoření zdravého rodinného prostředí.

Velký sociologický slovník definuje rodinu jako společnou domácnost, která je složena z rodičů a jejich vlastních, respektive adoptovaných dětí. Tvoří uzavřenou, malou intimní skupinu, v níž převažují důvěrné osobní kontakty. Tato rodina je charakteristická společnými zájmy a značným stupněm solidarity. (Velký sociologický slovník II, 1996).

V nedávné minulosti jsme se v odborné literatuře setkali s řadou různých definic rodiny, jako například, že rodina vznikla především z potřeby ochraňovat své potomstvo, učit, vzdělávat a připravovat ho na život (Matejček, Z., 1994). Současní autoři definují rodinu jako druh instituce, která má nepostradatelný význam pro vývoj a život člověka. Kromě uspokojování psychických, sociálních a fyzických potřeb poskytuje rodina zázemí, které je potřebné pro společenskou seberealizaci. Rodina je zdroj vzorů chování do dalšího života a studnicí zkušeností. (Fischer, Škoda, 2009)

Rodinu lze také vnímat jako významný činitel socializace a dává dítěti první a velmi silné zkušenosti do života. Dítě v rodině vidí chování druhých, spolupráci, vzájemnou pomoc, postoje a názory i hodnoty otce a matky. Tato rodina začleňuje dítě do způsobu života, učí jej sociálním požadavkům a normám. Následně dáváme do pozornosti, že rodinu můžeme vnímat jako sociálně významný článek mezi člověkem a společností, a proto má význam pro člověka i celou společnost. Pro člověka je důležité, v jaké rodině žije a pro společnost je důležité z jakých rodin se skládá. (Keller, J., 2008). Podle Laca (Laca, 2011) rodina tvoří důležitou součást života každého člověka. Ve své podstatě je formou stálého soužití osob, kterou jsou spojeny manželskými, partnerskými, pokrevními i adoptivními svazky. Rodina má své kořeny v minulosti a její směřování je do budoucnosti.

Rodina má pro společnost nezastupitelný význam. Podle Marschϋtze na jedné straně péčí o své staré a nemocné členy, kterým dělá nepostradatelnou službu a na druhé straně se rodina věnuje mladé generaci a otevírá její dveře do života. (Marschűtz, 2008).

Německý sociolog René König nazval rodinu „společensky totálním fenoménem“, přičemž analýzy rodiny mají podle něj „strategicky centrální pozici“ (in Sociologie 38, 2006, č. 1, str. 6).

Typy rodin

Všechny námi prezentované definice rodiny jsou pozitivní a mají svou legitimitu, ale podívejme se na rodinu z pohledu statistického úřadu, který nám uskutečnil vyhodnocení rodin z více úhlů pohledu. Za poslední tři desetiletí slovenská rodina prošla iv důsledku transformačních procesů ve společnosti významnými změnami. Došlo k odklonu od tradic zejména v tom smyslu, že rodina a rodičovství již není spojováno striktně s manželstvím. Jak uvádí statistický úřad, mladí lidé přehodnocují priority a to zejména ve volbě rodičovství versus profesní dráha. Rozvod je často chápán jako jedno z řešení v případě neshod partnerů. V současné době neúplná rodina se již nepovažuje za nevítaný aspekt, dochází k dezintegraci rodiny, tzn. vzájemná podpora členů rodiny se dostává do konfliktu s nároky na osobní nezávislost. (Statistika v souvislostech, 2023).

Současný obraz slovenské rodiny na základě „Sčítání obyvatel v roce 2021“ představíme z dat, která zveřejnil statistický úřad. Jak udává statistický úřad k 1. lednu 2021 bylo na Slovensku 1 436 078 rodin - rodinných domácností, což představuje 60% ze všech cenzových domácností, přičemž v nich žije téměř 4,2 milionu obyvatel, tzn. v rodinných domácnostech žije 80% obyvatel, kteří deklarovali k 1. lednu 2021 svůj pobyt na území Slovenska. Do těchto rodin jsou zahrnuty úplné rodiny (tvořené rodinami manželských párů a rodinami kohabitujících párů) a neúplné rodiny (tvořené osamělými otci/matkami s dítětem/dětmi). Rodiny manželských párů tvoří 66 % rodinných domácností, rodiny kohabitujících párů (9 %) a rodiny osamělých rodičů s dětmi (25 %).

Obrázek 1: Struktura rodin v ČR v roce 2021

Jak dále statistický úřad uvádí, většina rodin jsou rodiny s dětmi. Deklarují, že téměř 944,6 tisíc rodin, které jsou založeny manželstvím (RZM) představuje 38,1 % bez dětí a 584,3 tisíc s dětmi, což je až 61,9 %.

Počet rodin založených kohabitací bylo v počtu 50,8 tisíce, z toho 37,7 % bez dětí a 62,3 % s dětmi.

Podíváme-li se na tvz. neúplné rodiny, tak zjistíme, že tyto rodiny tvoří druhou nejpočetnější skupinu rodin, s četností téměř 357,2 tisíce. Převládají neúplné rodiny s jedním dítětem - 68,9%.

Tabulka 1: Rodinné domácnosti podle počtu dětí v ČR, 2021

Zdroj: Statistický úřad SR 2023

Pozornost ze strany statistického úřadu byla věnována i alternativním formám rodinného soužití. Zdrojem změn v rodině jsou vlivy, které způsobují určitou diverzifikaci forem rodinného soužití jako například. životní události, ale zejména trvalost vztahu, časná a častá předmanželská zkušenost v oblasti sexuálního života, odsouvání rodičovství, vyšší důraz na materiální hodnoty, snahy o udržení individuální svobody či kariérní aspirace. A tak kulturní tlak na jeden, určitý obecně závazný model rodiny zeslábl a hledají a vytvářejí se různá řešení a různí lidé se různě rozhodují podle svých preferencí, a protože k založení rodiny třeba dvou, součástí výběrového párování se stále více stává vyjednávání o modelu rodiny, ke kterému pár směřuje (Možný, 2006).

V rámci posledních desetiletí nejen v zahraničí, ale i na Slovensku se etablovala alternativní rodina, která vznikla rozpadem biologických rodin na základě nového partnerského vztahu. Tento typ rodiny známe také pod názvem rekonstruovaná rodina, případně doplněná rodina, znovu založená rodina nebo i jako nevlastní rodina. Z pohledu více odborníků je zřejmé, že takový typ rodiny představuje nejkomplikovanější síť rodinných vztahů.

V podstatě tato rodina se skládá z rodičů a alespoň jednoho dítě, které má přímý příbuzenský vztah jen k jednomu rodiči, ale zároveň v takovém typu rodiny se mohou nacházet i společné děti ze současného vztahu. Díky statistickému úřadu bylo zjištěno takových rodin 48 950 a v nich se nacházelo alespoň jedno dítě, které mělo rodičovský vztah pouze k jedné osobě v manželském nebo kohabitanském páru. Větší část takových rekonstruovaných soužití tvoří rodiny, které jsou založeny manželstvím (27 202) a menší část připadá na kohabitující páry (21 748). Ze všech manželství s dětmi však doplněné rodiny tvoří pouze 4,7%, v kontrastu s 26% ze všech kohabitací s dětmi. (Statistika v souvislostech, 2023).

Tabulka 2: Rodiny typu patchwork v ČR v roce 2021

Jak deklaruje statistický úřad, v tomto typu rodiny se členové potýkají s více problémy, což může vést k traumatu dětí i rodičů.

Budoucnost rodin na Slovensku úzce souvisí s nastavením demografických procesů, které jsou spojeny s rodinným chováním a také s věkovým složením obyvatelstva. Dynamizace populačního stárnutí je faktor, který ovlivňuje vývoj rodin a domácnosti. Kromě tohoto faktoru je třeba brát v úvahu socioekonomické podmínky, byt, životní styl a také normy a hodnoty v kontextu rodinného chování a párového soužití. (Statistika v souvislostech, 2023).

Základní funkce rodiny

Pokud má společnost fungovat, musí plnit své základní funkce a totéž platí iv rodině. Většina autorů se shoduje, že známe šest základních funkcí rodiny:

• Biologicko – reprodukční
• Ekonomická
• Emocionální
• Ochranná
• Výchovná
• Socializační (Sobotková, I. 2012)

Každá z definovaných funkcí rodiny je svým způsobem specifická a rodiny v jejím rámci se snaží naplnit konkrétní úlohu. Rovněž je důležité upozornit, že všechny funkce jsou vzájemně propojeny, doplňují se, nemůžeme je striktně oddělit, protože tvoří jeden celek – jenu rodinu. Kromě výše uvedených základních funkcí rodin je možné se setkat také s hedonistickou, hodnotově-orientační a regenerační funkcí rodiny.

Na základě institutu pro výzkum práce a rodiny upozorníme na tvz. „Evropskou rodinu“, která prošla v posledních desetiletích významným vývojem. Kasanová (Kasanová, A., 2022) upozorňuje na skutečnost, že stabilita dnešní rodiny stojí a padá s citovou bilancí partnerského vztahu.

Postupy sociální práce s rodinou

Rodina je prostor, kde sociální pracovník může uplatňovat postupy i metody své práce, a to tehdy, když zjistí, že v rodině vznikla situace, která rodinu poškozuje nebo ohrožuje. Je nepopiratelné, že na jednotlivce působí nejpříznivěji rodina, v níž je harmonické manželství/partnerství rodičů, neobjevují se žádné konflikty či nepříjemnosti. Rodina je místo, kde má dominovat radost, klid a bezpečí. Děti v rodině sledováním svých rodičů si osvojují vzory chování. Podotýkáme, že rodiny s destabilizovaným manželstvím/partnerstvím negativně ovlivňují utváření osobnosti dítěte, děti bývají často traumatizované. (Levická, J. et 2004)

Role rodiče – „rodičovská role“ – je to úloha primárně biologicky podmíněná, která má psychickou i sociální hodnotu. Lze ji charakterizovat následovně:

• Rodičovská role je jednoznačně nadřazený úkol;
• Rodič je dominantní autoritou, dítě je na rodiči závislé a ve všem se mu podřídí;
• Rodičovská moc a pocit kontroly nad dítětem je téměř absolutní, rodič rozhoduje téměř o všem;
• Rodič své dítě spoutává nezrušitelnou vazbou k partnerovi - druhému rodiči, protože je jejich společným potomkem.
• Rodičovství představuje zásadní zvrat v životě člověka, vyžaduje změnu životního stylu a není snadným úkolem, je spíše výzvou!

Sociální pracovník rozlišuje následující typy rodin: Perfekcionalistické rodiny jeden nebo i oba rodiče se vyznačují nadměrným zdůrazňováním žádoucího způsobu chování, přičemž překročení norem je doprovázeno vysokou úzkostí. Nepřiměřené rodiny se spoléhají při řešení problémů na pomoc zvenčí. Tyto rodiny mají problém při financích, hospodaření s nimi a při výchově dětí. Egocentrické rodiny vyznačují se společenskou kariérou, rodinné vztahy jsou instrumentálního charakteru, jedinec má hodnotu jen tehdy, když bezprostředně uspokojuje potřebu někoho jiného nebo dobře prezentuje rodinu navenek. U dětí se vyskytují časté absence školní docházky, poruchy chování či psychiatrické problémy. Asociální rodiny se vyznačují nedostatkem hodnotového i sociálního napojení na běžnou společnost. Vztahy v rodině jsou slabé, pokud se narodí dítě, je to neplánované nezodpovědné, rodiče se někdy dětí zříkají a souhlasí s adopcí. V asociální rodině může docházet k zanedbávání, ke zneužívání a také týrání dětí. Dospělí nechodí do práce, často mohou užívat návykové látky a je možnost projevu fyzické agresivity.

Sociální práci s rodinou lze považovat za čtvrtou metodu sociální práce, která navazuje na metody sociální práce individuální, skupinové a komunitní. Sociální práce s rodinou je postavena na myšlence, že rodiče, děti i rodina jako celek si zaslouží pomoc. Sociální pracovník pracuje s rodinou, protože to, co ovlivní jednotlivce se přenese i na ostatní členy rodiny. Proto je nutno rodinu chápat jako jeden celek.

K hlavním úkolům sociální práce s rodinou patří:

• posílit potenciál rodiny a připravit rodinu na dlouhodobou změnu
• poskytnout dodatečnou podporu následné rodinné terapii, aby si rodina mohla udržet efektivní fungování;
• vytvořit konkrétní změny ve fungování rodiny pro zachování efektivní a uspokojující denní rutiny, která bude nezávislá na oficiální pomoci

Sociální pracovník, jehož úkolem je pracovat s rodinou, se s ní může setkat za různých okolností. Může ho vyhledat samotná rodina, protože si uvědomuje, že celá rodina nebo její člen potřebuje odbornou pomoc, nebo instituce, ve které je pracovník zaměstnán, ho pověří prací s rodinou. Rovněž se může dostat rodina ke sociálnímu pracovníkovi na podnět jiné organizace, například: soudu, školy, a pod. nebo na základě podání podnětu jiného občana nebo je předvolána prostřednictvím sociálněprávní ochrany dětí a sociální kurately. (Levická, J., 2003))

Nejčastěji právě na Úřadech práce se realizuje práce s rodinou, kde jsou kompetence sociálních pracovníků největší a nejúčinnější. Dále bychom mohli zmínit Centrum pro děti a rodiny, dále obec a také vyšší územní celek. Nesmíme opomenout třetí sektor, který má nezastupitelné místo při práci s dětmi i při práci s rodinou. Na to, aby byla práce důkladně prováděna, sociální pracovník úzce spolupracuje s policií, prokuraturou, soudy, školou, školskými zařízeními, poskytovateli zdravotní péče, komisařem pro děti a veřejným ochráncem práv.

Na rodinu se v sociální práci lze dívat ve dvou rovinách>

• Rodina jako sociální prostředí klienta – jednotlivce
• Celá rodina jako klient sociální práce

Sociální pracovník, když jde pracovat je důležité, aby se zaměřil na celek a komplexně posoudil rodinu, zohlednil hledisko klienta a hledisko celého prostředí, ve kterém klient žije a které ho ovlivňuje. Úkolem sociálního pracovníka je zvážit zjištěné faktory a zvážit, které jsou klíčové v souvislosti dané situace. (Hudecová, A. a kol. 2010)

Závěr

Na závěr příspěvku podotýkáme, že dříve, než se sociální pracovník dostane ke své práci, je důležité, aby vycházel ze základních pravidel práce s rodinou:

• Vytvořit si vztah k celé rodině;
• Kontrolovat napětí v rodině a zajišťovat „ventilaci“;
• akceptovat názory všech, kteří se procesu účastní;
• V případě individuálních setkání informovat všechny členy rodiny;
• Zapojovat do procesu celou rodinu;
• Hledat s rodinou vhodná alternativní řešení;
• Povzbuzovat rodinu k reálné dohodě;

Principy lidských práv a sociální spravedlnosti tvoří základ sociální práce, která tvoří propojený systém hodnot teorie a praxe. Další efektivní, ale stále málo používanou metodou je supervize s rodinou. „Supervizor může korigovat neefektivní postupy, které se vyskytují v rodině.“ (Bujda, 2022, In: Prohuman) Supervize slouží k eliminování nahromaděných a nezpracovaných negativních emocí, které mohou vést k jejímu rozpadu. "Také může ověřovat správnost postupů členy, se skupinou is rodinou. Supervize může být prevencí před nesprávnými rozhodnutími, která by mohla negativně působit." (Bujda, 2022, In: Prohuman). Supervize v budoucnu bude nápomocná a potřebná iv rodinách. Supervize by měla být nápomocná jako jedna z posledních možností. „Nejúčinnějším způsobem boje proti těmto sociálně-patologickým jevům je prevence.“ (Bujdová, 2015, s. 25). Neexistují přesně vymezené nejúčinnější metody prevence. Při tomto je třeba dbát na individuálnost každé rodiny.

Autor: PhDr. Radovan Dvonč

Literatura:

BUJDA, S.: Postavení supervizora v supervizním procesu. 2022. In: Prohuman ; [cit.: 10.3.2025]. Dostupné na: https://www.prohuman.sk/socialna-praca/postavenie-supervizora-v-superviznom-procese

BUJDOVÁ, N.: Alternative care in Slovakia. Lira print : Ukraina, 2015. 157 v. ISBN 978-617-596-214-5

FISCHER, S. – ŠKODA, J.: Sociální patologie. Praha: Grada publishing a.s., 2009, ISBN 978-80-247-2781-3

HUDECOVÁ, A. a kol. Profesní kompetence sociálních pracovníků v kontextu intencionálních a institucionálních reflexí. Pg fakulta MB, Banská Bystrica, 2010, 151 v. ISBN 978-80-557-0112-7

KASANOVÁ, A., Rodina v minulosti a dnes. Institut pro výzkum práce a rodiny. Bratislava 2022, 12 v. ISSN 2729-9767

KELLER,J. a NOVÉ,P. Úvod do filozofie, sociologie a psychologie. Dialog, Praha 2008, 224 v. ISBN 8086-761-817

LACA, P., Rodina jako primární prostředí ve společnosti. PROHUMAN - vědeckoodborný interdisciplinární recenzovaný časopis, zaměřený na oblast společenských, sociálních a humanitních věd. [online]. 2011 [cit.: 18.10.2023]. Dostupné na: https://www.prohuman.sk/socialna-praca/rodina-ako-primarne-prostredie-vspolocnosti

LEVICKÁ, J. et al. Sociální práce s rodinou. , Mosty, Trnavská univerzita, 2004, 177 v. ISBN 808-907-493-6

LEVICKÁ, J, Metody sociální práce - VŠZaSP sv. Alžběty, 2003. 122 v. ISBN 80-89074-38-3

MATEJČEK, Z., O rodině vlastní, nevlastní, náhradní, Portál Praha, 1994. 98 s. 12. ISBN 80-85282-83-6

MARSCHŰTZ, G. 2008. Rodinná kultura versus bezohledná sociální struktura. In: Rodinná politika a životní styl. Sborník z konference. Praha: Národní centrum pro rodinu. 21. 4. 2008. Dostupné na: http://www.rodiny.cz/f/Image/fotkyNCR/sbornik_08.pdf

SOBOTKOVÁ, I., Psychologie rodiny, Portál Praha 2012, 219 s. ISBN 97-8802-620-217-2

Velký sociologický slovník II, 1996

Zákon čj. 36/2005 ze. z. o rodině ao změně a doplnění některých zákonů

Kolektiv autorů, Statistický úřad 2023, Rodinné chování populace Slovenska, Bratislava 2023, 230 s. ISBN 978-80-8121-939-9 (online) [cit.: 10.3.2025]. Dostupné na: https://www.scitanie.sk/storage/app/media/dokumenty/Rodinne_spravanie.pdf