Duchovní služba ve svých různých podobách přináší práci s lidmi as ní spojená různá potěšení, povzbuzení i utrpení a zklamání. Je obrovským privilegiem kráčet s lidmi v různých životních situacích, mít možnost poskytnout podporu, duchovní nadhled a vedení. Je však důležité si uvědomit, že potřeba takového doprovázení narůstá a bude stále potřebnější. Na kněze je tak v různých životních situacích jednotlivců kladena obrovská zátěž být profesionál a jednat stále milosrdně - při řešení konfliktů, soucitně - při střetu se smrtí, s radostí - při sňatcích (Polcková 2021)

\"Je chybou považovat kněze za někoho, kdo poslouží všem a sám nic nepotřebuje. Bohužel v křesťanském prostředí se tak stává. Pojmy jako supervize jsou většinou neznámé, bálintovské skupiny se vyskytují jen náhodně. Tak dochází k častému přetížení kněží, k nástupu syndromu vyhorení nečekal. Někdy je také ve hře nesprávné přesvědčení, že dobrý křesťan je ten, který nehledí na sebe. (opatrný 2014, s. 174)

Kněz Jesús Morán hovoří o potřebě přinášet Krista, tam kde je rozdělení, o potřebě být s lidmi v jejich utrpení. (Kubicová 2023) Papež František v apoštolské exhortaci Evangelii gaudium říká, že nemůžeme zůstat klidní, jen v pasivním očekávání, uvnitř našich kostelů, ale musíme přejít od pastorace jednoduchého udržování k pastoraci rozhodně misijní. (František 2013) "Člověk má pozvedat padlé a osvobozovat uvězněné. Nemá jen čekat, nemá jen pozorovat. Sám se podílet na spáse světa."(Buber 1995, s.63)

Taková očekávání, jakož i tlak na výkon duchovních nesou s sebou riziko vyhoření, resp. odchod duchovních ze služby. Statistiky i zkušenosti říkají, že syndrom vyhoření mezi duchovními není neobvyklý jev, protože i jejich profese je službou lidem. Třeba si uvědomit, že mnozí z kněží zápasí s pocitem zklamání, sklíčení, únavy a izolace. Mnozí se cítí opuštění ve svých problémech a nevědí s kým by mohli o svých problémech mluvit otevřeně a upřímně. (Žurek, 2021)

Volání do služby duchovního znamená umět se postarat o své vlastní zdraví, abych mohl pomoci těm, kterým mám sloužit. Je jim přikázáno dávat pozor na sebe a lidi, kteří jim byli svěřeni. Ve spojitosti s Bohem člověk snáze řeší své problémy, a tím, že umí řešit sebe, je dobrým příkladem pro lidi, kteří Boha neznají.

Bible o potřebě starat se o sebe říká: "Dávejte pozor na sebe i na celé stádo, ve kterém vás Duch svatý ustanovil za biskupy, abyste pásli Boží církev, kterou jsi získal za cenu své vlastní krve" (Sk 20,28) "Dávej pozor na sebe a na učení; buď v tom seš. i ty, kdo tě poslouchají.“ (1Tm 4,16)

Jednou z možností jak se i jiné pomáhající profese starají o své profesionální zdraví je supervize a také v kontextu výše zmíněných veršů se jeví jako metoda, která umožňuje reflexi vlastního profesionálního chování, jde při tom o rozvíjení sebereflexe, pochopení nevědomých i uvědomovaných souvislostí. „Při supervizním setkání se reflektuje prožívání a vztahy supervidovaného ke svému primárnímu sociálnímu prostředí, k sobě samému, ke klientovi, pracovnímu prostředí apod.“ (Bednářová 1997, s.8) Více a více církevních sborů, zatím spíše v zahraničí, na Slovensku jen některé evangelikální církve, si uvědomují potřebu profesionální supervize. pastorální supervize pro ty, kteří působí v duchovním povolání s přesahem do charitativní, filantropické a pastorační činnosti. \"Užitek, který přímo ovlivní nejen samotné duchovní, ale také z něj profitují ti, kterým duchovní slouží, jakož i širší duchovní komunita. Když je poskytnuta duchovnímu dostatečná podpora a povzbuzení, je pak on sám efektivnější ve své práci s lidmi, je empatičtější a milosrdnější, ale také je celé tělo Kristovo více podpořeno. (Leach - Paterson 2015, s. 21)

Studenti teologie (bohoslovci Řeckokatolické teologické fakulty Prešovské univerzity v Prešově) měli možnost během pastoračního ročníku, někteří i více než dva roky, účasti na supervizi, která byla realizována v sociálním zařízení (Dorka, n. o.). Poskytovatelé sociálních služeb mají povinnost zajišťovat supervizi pro své zaměstnance podle § 9 odst. 12 zákona 448/2008 o sociálních službách. Studenti teologie se později po účasti na supervizi podělili o své zkušenosti se supervizí v dotazníku, ve kterém se ptáme na jejich zkušenost se supervizí, na její přínos do situace, v níž se v dané době nacházeli, jakož i přínos do jejich budoucí pastorační práce. Z jejich odpovědí jsme zjistili, že všichni, kteří dotazník vyplnili strávili v zařízení sociálních služeb více než rok, což jim umožnilo absolvovat více než tři supervize.

Všichni, kteří se supervize zúčastnili, uvedli, že to byla zkušenost, která jim pomohla v další práci, jakož i v lepším nastavení se na klienta či spolupracovníky v daném momentě. Prvotního screeningu se zúčastnilo pět teologů. Z jejich odpovědí vybíráme následující excerpty z dat:

„Zlepšil se můj přístup ke klientům a kolegům, jakož i vnímání přidělených úkolů.“

„Účast mi pomohla v tom, že umím lépe vyhodnotit efektivitu a správnost svého přístupu ke svěřeným lidem a případně po reflexi přehodnotit či změnit přístup.“

„Supervize mi pomohla k lepšímu vnímání mých kolegů.“

„Více jsem o této metodě začal uvažovat, je přínosná pro zlepšení vztahů ve skupině spolupracovníků.“

„Umím si představit, že skupinová supervize by nám pomohla na úrovni děkanátů.“

"Individuální supervize mi pomohla s jednotlivými situacemi. Je velká škoda, že se na supervizi šetří a neumíme lidem poskytovat tuto službu pravidelněji. Myslím, že mnozí moji kolegové v sociálním zařízení, čím byli zkušenější, si supervizi vážili více."

„Pohled supervizora mě inspiroval natolik, že jsem se mi ta práce zalíbila.“

„Je to užitečný nástroj pro nejen profesionální, ale i osobnostní růst“

Pro její pozitivní důsledky, se kterými se studenti teologie setkali, jsme přesvědčeni, že tento formát pomoci jim pomůže iv dalším jejich směřování a metoda supervize jim nebude cizí. Z toho však vyvstává otázka, zda iv podmínkách Slovenska a církve jsme připraveni se takto odborně posouvat v péči o sebe, jakož io lidi, kteří jsou nám svěřeni. Význam prevence před vyhořením, které vzniká pomalu a nenápadně a je obtížné si jej v prvních stádiích vůbec všimnout, dokud nenastane úplné vyčerpání. (Žurek 2021) Tématu pastorální supervize se na Slovensku aktivně věnuje Oslíková a Ibošová, ale stále je toto téma u nás jen v začátcích. V katolické církvi o pastorální supervizi píše Kožich, který dokonce uvažuje o zavedení do seminární přípravy a nepřetržité formace kněží a řeholníků v Katolické církvi. (Kožich 2022) „Lidé potřebují podporu v prvních letech svého služebního života, protože problémy, které se objeví, mohou být v těchto prvních letech velmi náročné.“ ( Kožuch 2022, s. 11) O pastorální supervizi se v literatuře hovoří jako o úmyslné, pravidelné konverzaci mezi supervizorem, lidmi v církvi, která se zaměřuje na pastoraci a aspekty s ní spojené. Supervize vytváří bezpečný prostor pro zúčastněného, ve kterém může reflektovat na cíle, povolání a budoucí východiska. a konstantní podporu v pravidelných intervalech se vede mezi oběma zainteresovanými stranami, které se navzájem angažují v otevřeném a poctivém rozhovoru a kladení si otázek (ASPE 2015).

V církvi se můžeme setkat is jinými podpůrnými metodami, které jsou založeny na povzbuzení duchovního a jeho celkového zdraví (well-being), jakými jsou například coaching, mentoring, duchovní směřování a poradenství. V kontextu pastorace supervize může poskytnout podporující a edukativní prostředí a facilitovat profesionální rozvoj duchovního, umožňující super namáhavějších situacích. (AAOS 2009)

Biblický základ pro supervizi

\"Ten den šli dva z nich do vesnice zvané Emauzy, která byla od Jeruzaléma vzdálena šedesát stadií, a povídali si o všem, co se přihodilo. Jak se tak povídali a společně uvažovali, přiblížil se k nim sám Ježíš a šel s nimi. povídáte?“ Zastavili se zranění a jeden z nich jménem Kleopas, mu řekl: „Ty jsi snad jediný cizinec v Jeruzalémě, který neví, co se tam stalo v těchto dnech?“ On jim řekl: „A co?“ Oni mu říkali: "No s Ježíšem Nazaretským, který byl prorokem, mocným v činu i v řeči před Bohem i před vším lidem; jako ho velekněží a naši přední muži dali odsoudit k smrti a ukřižovali. A my jsme doufali, že on se na nás stal i našim dnem. svítáním byli u hrobu, a když nenašli jeho tělo, přišli a tvrdili, že se jim zjevili andělé a říkali, že on žije. On jim řekl: "Vy nechápaví a ťarbaví srdcem uvěřit vše, co říkali proroci! Zda neměl Mesiáš toto všechno vytrpět, a tak vejít do své slávy?" A počínaje od Mojžíše a všech Proroků, vykládal jim, co se na něj v celém Písmu vztahovalo. Tak se přiblížili k vesnici, do které šli, a on se tvářil, že jde dál. Ale oni na něj naléhali: „Zůstaň s námi, neboť se zvěčeřívá a den se už schýlil!“ Vešel tedy a zůstal s nimi. A když seděl s nimi u stolu, vzal chléb a dobrořečil, lámal ho a podával jim ho. Vtom se jim otevřely oči a poznali ho. Ale on jim zmizel. Zde si řekli: „Zda nám nehořelo srdce, když s námi cestou povídal a vysvětloval nám Písma?“ A ještě v tu hodinu vstali a vrátili se do Jeruzaléma. Tam našli shromážděných Jedenácti a jiné s ním.“ (Lk 24, 13–35)

Z nejrůznějších důvodů je text z Cesty do Emauz z Lukášova evangelia nejlepším příkladem supervize, kde dva učedníci odcházející z Jeruzaléma po smrti a zmrtvýchvstání Ježíše jsou prosáknuti smutkem a nejsou schopni ve svém žalu poznat zmrtvýchvstalého Krista. Často se duchovním stává, že kvůli každodenním maličkostem, jakož i větším výzvám ve službě, nevidí Krista. Úkolem supervize je najít perspektivu a zpracovat každodenní starosti a velké výzvy, které v konečném důsledku vedou ke službě, v níž je rozpoznatelný Duch svatý a jeho působení a přítomnost Krista. (AAOS 2009)

Antiochijský Pravoslavný kněz David Alexander napsal užitečný článek zabývající se teologií supervize s názvem: Spoluputování a přítomnost: Východní Pravoslavná Perspektiva Pastorální Supervize (Alexander 2013), v následujících řádcích shrneme reflexi na jeho článek, inspirovanou knězem.

Zúčastnění se pastorální supervize je jako podstoupení pouti. V mysli má člověk vydávající se na pouť jasný cíl a naději v transformaci. Společnost je nedílnou součástí supervizního procesu. Inspirovaná Kristem v příběhu Cesty do Emauz, pastorální supervize je společnost na cestě, záměrným pochodem s ostatními a momenty překvapení lidmi, nebo skutečnostmi, které potkáme při putování. Důvěra je na této jeho cestě klíčová. Tak jako při putování na svaté místo jsme nuceni důvěřovat průvodci, tak budujeme také vztah důvěry a disciplíny v pastorální supervizi. V tom, že nevidíme supervizora jako někoho, kdo počítá naše selhání a prohry, ale jako někoho, kdo je kvalifikovaný a zkušený v naslouchání, povzbuzování, podpoře a pomoci nasměrovat nás k cílům, které hledáme.

Tato důvěra není jen mezi supervizorem a supervidovaným, ale také důvěra v proces samotné supervize. Vyžaduje otevřenost přiznání, že náš cíl se může v procesu měnit a že to někdy bude vyžadovat radikální změnu. Opět si představme učedníky putující do Emauz. Ježíš s nimi putuje většinu dne, naslouchá jim, reflektuje a na konci dne je vyzve, aby změnili směr a vrátili se zpět do Jeruzaléma. Učedníci kráčejí spolu v žalu, jsou zmateni, toužící po změně. Jejich setkání s Kristem vedlo k této transformaci, ale také jejich vlastní odhodlanost, ochota, hrála významnou roli při přeměně. Učedníci dovolili Ježíšovi, aby kráčel s nimi, i když nevěděli, kdo je, poslouchali a následovali jeho pokyny. Supervizní proces vytváří prostor pro Krista. Tak jako metafora o třech židlích v místnosti-jedna pro supervizora, jedna pro supervidovaného a jedna pro Ježíše. Supervize nabízí prostor ve službě a v životě supervidovaného k objevení Krista. V supervizi vstupujeme do vědomého vztahu, abychom reflektovali svou službu, abychom mohli zjistit, co od nás Bůh chce, abychom dělali a byli.

Pastorální supervize přináší prospěch jak supervidovanému, tak těm kterým slouží a širší duchovní komunitě:

  • může zlepšit pocity a zdraví jednotlivce tím, že mu nabízí podpůrné, nehodnotící naslouchání skrze vztah a prostor, kde může být člověk autentický a upřímný vzhledem ke své zkušenosti se službou,
  • poskytuje možnost získat jasnější a obsáhlejší perspektivu práce,
  • může zmírnit některá napětí a frustrace ze služby a předejít vyhoření, může posloužit duchovnímu opět získat vizi a původní vnitřní volání do služby, které se mohly v každodenních problémech vytratit,
  • poskytuje bezpečné prostředí pro učení a rozvoj,
  • potvrzuje silné stránky supervidovaného a může mu pomoci být více vědomým a akceptujícím své nedostatky nebo prostor pro růst. (Leach - Paterson 2015)

Pokud se duchovní učí a rozvíjí, cítí-li se povzbuzený a podpořený, stává se efektivnějším ve službě as ním prosperuje celá farnost a duchovní komunita zažívá rozvoj.

Jeden model supervize, známý také jako model židle se třemi nohama, je založen na třech funkcích: restorativní, formativní a normativní. Tyto tři funkce slouží supervidovanému tím, že je podpořen a vyslechnut a pomůže mu vrátit se ke své vizi a volání, pomůže mu růst, což může zahrnovat nový náhled, poznání a zdroje, věnuje se etickým a manažerským otázkám a otázkám hranic. (The United Reformed Church, 2020)

Autor: Mgr. Antonie Helton Prešovská univerzita v Prešově, Pravoslavná bohoslovecká fakulta

Použitá literatura

ALEXANDER, D.W. 2013, Co-Pilgrimage and Presence: An Eastern Orthodox Perspective for Pastoral Supervision. Reflective Practice: Formation and Supervision in Ministry, 2013 169-180, ISSN 2325-2855

ASPE. 2015. Association for Pastoral Supervision & Education. Promoting good practice in pastoral supervision. (online) (cit.10.9.2023) Dostupné na: https://www.pastoralsupervision.org.uk/

BEDNÁŘOVA, Z. 1997, Supervize jako forma metodického vedení. Sociální politika. 1997, roč.23, č.7-8, str.8, ISSN 0049-0961

BUBER, M. 1995, Čtyři mystéria, Bratislava, Gardénie Publishers, 1995, 63 s., ISBN 9788085662047

FRANTIŠEK : Evangelii gaudium. Apoštolsá exhortace o ohlašování evangelia v současném světě. Tranava: SSV, 2013, 202 v. ISBN 978-80-8161-04408

HAVRÁNEK, A. 1986, Úvahy o pastýřské péči. Praha: Ústřední církevní nakladatelství. 1986. 280 s. ISBN neuvedeno

HAWKINS, P. - SHOHET, R. 2016, Supervize v pomáhajících profesích. Vyd. 2. Praha: Portál, 2016. 208 s. 2016 ISBN 978-80-262-0987-4.

KALENSKÁ, M. 2011, Syndrom vyhoření u duchovních- Bakalářská práce, Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta

LEACH, J. - PATERSON, M. 2015. Pastoral Supervision: A Handbook. 2nd Ed, London, SCM Press, 2015, 320str., Str. 20-22, ISBN 9780334053446

MLYNARČÍK, P. 2018. Supervize v pastorační praxi (duchovní službě). In: SCHAVEL, M. – KUZYŠIN, B. – HYNYADIOVÁ, S. (eds.) Podoby supervize a prevence syndromu vyhoření. Sborník z mezinárodní vědecké konference. Bratislava: VŠZaSP sv. Alţběty. 2018. 247 s. ISBN 978-80-8132-193-1

OPATRNÝ, A. 2014. Pastorace zvláštních skupin. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2014. 196 s. ISBN 978-80-7465-116-8

Oslíková, E. 2017. Pastorální supervize ve službě spolupracovníků církve. Dizertační práce. UK EBF

OXHANDLER, E. C. - POLSON, K. M. -MOFFATT, W.A. In: Religion, 8(11), 2017, s. 1 237.

SCHAVEL, M. – KUZYŠIN, B. 2023. Teorie a praxe supervize. Sumarizačně-teoretické a systémově-analytické kontexty českého aplikačního prostředí. Prešovská univerzita v Prešově, Prešov. 2023, 198 s., ISBN 978-80-555-3133-5

Supervize je v oblasti sociální práce stanovena následujícími legislativními předpisy: zákonem NR SR č.j. 219/2014 Sb. o sociální práci ao podmínkách pro výkon některých odborných činností v oblasti sociálních věcí a rodiny ao změně některých zákonů; zákonem NR SR č.j. 305/2005 Sb. o sociálněprávní ochraně dětí a sociální kuratele ao změně a doplnění některých zákonů a zákonem NR SR č.j. 448/2008 Sb. o sociálních službách ao změně zákona 455/1991 Sb. o živnostenském podnikání ve znění pozdějších předpisů

ŽUREK, M. 2021, Možnosti pastorace duchovenských pracovníku v předcházení syndromu vyhoření. Testimonium fidei. Časopis pro teologii a katechetiku. 2021,roč.9, č.2,str. 28-45, ISSN 2729-8191

Internetové zdroje:

Australská asociace supervizí webu: https://www.supervision.org.au/

Julie Kubicová. Spoluprezident Hnutí fokoláre povzbudil seminaristy pod Zoborem [online]. Dostupné na internetu: https://www.tkkbs.sk/view.php?cisloclanku=20231006032-

DomaJeDoma- ADAMCOVÁ, I., POLCKOVÁ, A., KNEZOVIČ, R. 2014, Syndrom vyhoření v duchovní službě. 27. 02. 2014, Rádio Regina Západ. [online]. Dostupné na internetu: https://www.rtvs.sk/radio/archiv/11387/1553244 ze dne 24.04.2021,

KŮŽE, B. Pastorální supervize ve službě spolupracovníků církve, 2022 https://www.szspektrum.eu/wp-content/uploads/2023/01/Kozuch.pdf

THE UNITED REFORMED CHURCH. 2020. Guidelines for Pastoral Supervision [online]. [cit. 2023-09-09]. Dostupné na internetu: https://www.urcwestmidlands.org.uk/uploads/9/9/8/2/99821718/guidelines_for_pastoral_supervision.pdf