Social work with codependency Závislost hraje důležitou roli v životě závislého jedince, jakož iu ostatních rodinných příslušníků. Potřeby rodinných příslušníků v životě se závislými jsou však obvykle odsunuty. Nástupem závislých na léčbu, by měli i rodinní příslušníci začít řešit ozdravný proces spoluzávislosti. Rodina se závislým členem prochází různými komplikacemi jako například dysfunkční vztahy v rodině, rozvod, násilí páchané pod vlivem alkoholu a drog, zanedbávání výchovy a jiné. Práce s blízkými má většinou informativní charakter o možnostech léčby a o závislosti jako o nemoci. Sociální poradenství a psychoterapie s rodinnými příslušníky by se měla také soustředit na vyrovnání se stávajícím problémem, získání nadhledu a uvolnění napětí. Rodinní příslušníci se v procesu uzdravování zaměřují více na závislého, než na sebe samého. V sociální práci je proto důležité poskytovat poradenství spoluzávislým, aby se zaměřovali na ošetřování sebe sama. Ideální je, pokud spoluzávislý klient kombinuje individuální poradenství se skupinovou terapií, kde se sdružují lidé se stejným problémem (Hornáčková, 2007).

V Ambulantním krizovém centru Otevřené srdce poskytujeme sociální poradenství, psychoterapii a skupinová sezení pro partnery, rodiče, příbuzné závislé a také poradenství pro Dospělé děti alkoholiků (DDA).

Spoluzávislost

Beattievová (2006) ve své publikaci „Spoluzávislost“ (Codependency) charakterizuje jako partnerství v závislosti. Zároveň cituje definici Roberta Subby, kde je spoluzávislost charakterizována jako „emoční, psychologický a behavioristický stav u člověka vznikající v důsledku dlouhodobého vystavení a dodržování omezujících pravidel, která brání upřímnému vyjádření pocitů a také přímé diskusi o osobních a mezilidských problémů“ (In Beattievová, 2002). Spoluzávislost bychom mohli také charakterizovat jako destrukční chování, které snižuje schopnost prožívat láskyplné vztahy.

Kodependentní (spoluzávislý) partner se hlavně zaměřuje na uspokojování potřeb druhých, zatímco zanedbává své vlastní potřeby. Tento symptom je častý v rodinách se závislým členem. Za kodependentní jsou více označovány ženy (Nešpor, 2007).

Okruhlica (1998) také chápe spoluzávislost jako zaujatost a vtažení do problému příbuzných ve vztahu k závislému, což vede ke změně chování a duševního stavu. V tomto stavu dochází často k neschopnosti racionálně řešit situace, které souvisejí se závislým rodinným příslušníkem. Zpravidla přichází při spoluzávislosti k poškození duševního zdraví spoluzávislého. Kromě neustálého zvažování příčin vzniku závislosti se spoluzávislí obviňují z chyb v péči o rodinného příslušníka, který je závislý. Často dochází k poruchám nálad, depresi, pláče ak různým strachům. Při spoluzávislosti se rodiče závislého často vyhýbají komunikaci a trávení společného času. Charakteristickým znakem je, že vzniká koalice jednoho z rodičů.

Spoluzávislost z historického úhlu pohledu se poprvé v terapeutické oblasti objevuje koncem sedmdesátých let. Samotné označení se začalo používat ve více léčebných centrech v Minnesotě současně. Původně slovo označovalo člověka, jehož život byl ovlivněn soužitím s člověkem chemicky závislým. Člověk, žijící se závislým, si vytvořil nezdravé způsoby zvládání života. V mnoha výzkumech zabývajících se lidmi žijícími se závislými, se objevují tělesné, duševní, emocionální stavy, podobné alkoholismu. Po vzniku organizací Anonymních Alkoholiků (1935), v roce 1970 začínají vznikat podpůrné skupiny Al-Anon vytvořené z manželek alkoholiků. Cílem skupin je porozumět a zvládat situace, související s pitím jejich partnerů. Podpůrný program skupiny pro manželky/manžele (Al-Anon) vychází z dvanácti krokového programu Anonymních alkoholiků. V minulosti se spoluzávislost vázala k alkoholismu, později do této skupiny byly identifikovány další problémy jako například přejídání se, hazardní hráčství a jiné závislosti. Pokud bychom měli přesněji charakterizovat kodependenci, vycházíme z faktu, že spoluzávislí lidé celý svůj život podřídili soužití se závislým rodinným příslušníkem. Typickým znakem spoluzávislých rodin jsou zakázaná diskuse o problémech, zákaz otevřených projevů emocí, neupřímná komunikace (Beattievová, 2006).

Beattievová (2006, s. 47) definuje spoluzávislého člověka jako toho, "kdo se dává ovlivňovat chováním druhého člověka a cítí nutkání kontrolovat jeho chování." Spoluzávislý jedinec může být dítě, dospělý, partnerka, manželka, sourozenec, prarodič nebo kamarád. Podstatou kodependního chování je naléhavá potřeba pomáhat a kontrolovat. V první řadě jde o nízké sebehodnocení a sebevědomí spojené s pocitem viny. Díky potřebě pomáhat jiným jedinec zapomíná na své vlastní potřeby. Spoluzávislé chování je sebezničující forma chování, která se stává návykem. Návyky se opakují bez přemýšlení, čímž se klienti mohou dostat do destruktivních vztahů, které jsou nefungující a přinášejí vyčerpání a neklid.

Mezi nejčastější charakteristické znaky spoluzávislosti podle Beattievové (2006) patří následující: * Péče o druhé, nízká sebeúcta, potlačení se, obsesivní chování, kontrola a obviňování, popírání stávajících problémů, možnosti vzniku závislosti, špatná komunikace, slabé hranice, nedostatek důvěry. a pozitivní zpětnou vazbu na svou osobu. Také pociťují silný strach z odmítnutí a mají tendenci obviňovat se ze všeho;

Dospělé děti alkoholiků (DDA)

Popisování syndrom DDA se netýká jen problematiky dětí, žijících v alkoholických rodinách. Stejně se dotýká problematiky i jiných návykových látek, gamblerství, přejídání a jiné. Také rodin, které můžeme konstatovat, že jsou dysfunkční rodiny. Dospělé děti alkoholiků se během dospívání neučí to, co se učí děti v průběhu jejich věku během svého dospívání (Woititzová, 1998).

Woititzová (1998) uvádí následující pozorování týkající se dospělých dětí alkoholiků:

  • nejsou si jisté jaké chování je normální – jde o nejzákladnější charakteristiku DDA,
  • mají potíže dotahovat úkoly do konce - nejsou schopny určit si časový plán,- klamou v situacích, kdy by bylo jednodušší říci pravdu - lež má své opodstatnění v rodinách zasažených alkoholem, klamání patří k jejím základním rysům,
  • posuzují sami sebe bez slitování – domnívají se, že jsou příčinou všech problémů,
  • mají problém bavit se a berou sami sebe dost vážně,
  • mají problémy s důvěrnými vztahy – touží po důvěrných vztazích, což je pro ně velmi náročné vzhledem k tomu, že nemají žádné měřítko pro zdravý důvěrný vztah,
  • reagují nepřiměřeně na změny, které nemohou ovlivnit - což vyplývá z toho, že už ani jako malé děti alkoholiků, neměly na nic vliv, ale za okolí přebíraly odpovědnost,
  • neustále vyhledávají a vyžadují pochvalu a ujišťování - faktem je, že dítě si vytváří představu o sobě samém na základě sdílení, které mu zprostředkovávají jeho rodiče,
  • obvykle pociťují, že jsou jiní než ostatní lidé - mají pocit, že se od ostatních lidí liší, tento pocit v sobě nosili celé dětství, což v nich přetrvává i v dospělosti. dospělé děti alkoholiků je velmi náročné uvěřit tomu, že je někdo akceptuje a nemusí se o to snažit, aby si to zasloužily,
  • jsou mimořádně zodpovědní nebo mimořádně nezodpovědní,
  • bývají extrémně loajální, impulzivní a nechají se vtáhnout do průběhu nějaké události, přičemž by uvažovali o jiných možných alternativách chování.

Sociální poradenství pro spoluzávislé

Při spoluzávislosti často dochází ik poškození duševního zdraví jednotlivce. Mnozí spoluzávislí si neuvědomují, že potřebují pracovat se svou vlastní osobností. Mnohdy nás kontaktují v ambulantním krizovém centru právě kvůli závislému rodinnému příslušníkovi a hledají formu pomoci, kterou by mu mohli poskytnout. V ambulanci kromě poradenství pro závislé poskytujeme poradenství i pro spoluzávislé, kde dostávají základní informace o spoluzávislosti a možnosti práce se svými postoji.

Spoluzávislí zvažují příčiny, proč jejich dítě nebo partner sáhl po návykové látce. Obviňují se z chyb při vzniku a v péči o závislého. Psychický stav se u nich projevuje poruchami nálady, depresí, pláčem a strachem. Také dochází k somatickým komplikacím jako nechutenství, bolesti žaludku, křeče, hubnutí a jiné. Poradenství pro spoluzávislé může být zaměřeno na rady a pomoc pro ty, kteří nejsou výrazně spoluzávislí a poradenství věnované pro ty, kteří jsou výrazně spoluzávislí (Okruhlica, 1998):

  • Rady a pomoc pro ty, kteří nejsou výrazně spoluzávislí – poradenství je zaměřena na poskytování praktických informací ohledně problematiky návykových látek a možnostech léčby závislosti. Hlavním tématem informací jsou: : - základní poznatky o závislostech, : - předcházení manipulace ze strany závislého, : - zásady pravidel v domácnosti pokud se v ní nachází závislý, : - jak podpořit závislého člena rodiny k abstinenci, : - na co být předem připraven, : - jak zvládat stresové situace.
  • Poradenství pro ty, kteří jsou spoluzávislí – cílem poradenství je zkompenzování spoluzávislých a vyrovnání se se stávajícím stavem. Také utlumit dočasné aktivity zaměřené na podporu závislého, protože v takovém případě bývají kontraproduktivní. Poradenství je zaměřeno na spoluzávislé jak zvládat sami sebe.

Mnozí spoluzávislí klienti v těžších stavech potřebují krátkodobou podpůrnou pomoc v rámci psychiatrické léčby, prostřednictvím medikamentů. Za vhodné považujeme-li spoluzávislí klienti chodí současně s blízkým ke společnému sociálnímu pracovníkovi nebo psychoterapeutovi. Okruhlica (1998, s. 178) doporučuje „často do svépomocných podpůrných skupin, kde se setkávají lidé, převážně příbuzní se stejným osudem a na modelech druhých hledají zdroj poučení jako by oni sami mohli zvládnout sebe.“

Andrea VASILESCU Seznam bibliografických odkazů

[1] BEATTIEVOVÁ, M. 2006. Konec spoluzávislosti. Trnava : Spolek svatého Vojtěcha, 2006. 275 s. ISBN 80-7162-631-7. [2] HORNÁČKOVÁ, Ľ. 2007. Minididaktoterapie závislostí (edukativní příručka pro závislé). Trnava : Ambulantní krizové centrum Otevřené srdce, n.o. 2007. 20 v. [3] NESPOR, K. 2007. Návykové chování a závislost. Praha : Portál, 2007. 170 v. ISBN 978-80-7367-267-6. [4] OKRUHLICE, Ľ. a kol. 1998. Jak se prakticky orientovat v závislosti. Příručka pro poradenskou činnost. Bratislava : Centrum pro léčbu drogových závislostí, 1998. 276 s. ISBN 80-968111-1-8. [5] WOITITZOVÁ J. G. 1998. Dospělé děti alkoholiků. Praha: Columbus, 1998. 179 v. ISBN 80-85928-73-6.

VASILESCU, A. 2011 Sociální práce se spoluzávislými. In MÁTEL, A. – JANECHOVÁ, L. – ROMAN, L. (eds.) 2011. Sociální patologie a intervence sociální práce. Sborník z mezinárodní vědecké konference. Bratislava : VŠ ZaSP sv. Alžběty. ISBN 978-80-8132-018-7 45-56.