Social housing in Slovakia V současnosti se u nás i v Evropské unii stále častěji stáváme svědky diskurzu ohledně problematiky dostupnosti bydlení a jeho trvalé udržitelnosti. V zemích EU není legislativně ukotvena jednotná bytová politika. Aplikuje se princip subsidiarity, t.j. orgány EU se problematikou bydlení zabývají v případě, že je možné zajistit dosažení strategických cílů EU efektivněji, než politikou bydlení nastavenou samotnými zeměmi. K dosažení vymezených cílů se v zemích EU využívají různé nástroje, jako například. pravidla pro zadávání veřejných zakázek, pravidla pro poskytování státní podpory, energetická politika (snižování energetické náročnosti bydlení a snižování energetické chudoby1), ale i stanovení průřezových národních cílů pro vymezená časová období, jako je např. boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení.
Bydlení je jedním ze sociálních práv a základní lidskou potřebou, přičemž jeho kvalita2 a dostupnost je jedním z hodnotících ukazatelů životní úrovně obyvatelstva.3 Právo na bydlení patří mezi základní lidská práva zakotvené v různých dokumentech mezinárodního významu, jejichž signatářem je i Česká republika.4 Právo na bydlení není možné chápat jako nárok na společnosti společnosti směrem k občanovi.5 (Koncepce státní bytové politiky ČR 2020). Právo na bydlení znamená více než právo na příbytek.6 Jeho obsahem je komplex vzájemně souvisejících a na sobě závislých lidských práv.7 Přiměřené bydlení je ve smyslu mezinárodně přijatých dokumentů charakterizováno finanční dostupností8, obyvatelností9, přístupností10, polohou11 a kulturní vhodností12. (COHRE, 2004)
Jaké jsou možnosti bydlení?
V podmínkách ČR můžeme sektor bydlení13 rozdělit na soukromý a veřejný nájemný. Do soukromého sektoru řadíme soukromý nájemní sektor a soukromé vlastnické bydlení. Zastoupení veřejného nájemního sektoru představuje z celkového bytového fondu14 cca. 2,5%, zatímco sektor soukromého nájemního bydlení je ještě nižší, t.j. kolem 0,2%. (MVVP SR, 2012) Zastoupení jednotlivých sektorů se v zemích EU liší. Čím jsou evropské země východnější a jižnější, tím více klesá zastoupení soukromého nájemního sektoru a veřejného nájemního sektoru, tzn. sociálního bydlení.
V rámci soukromého sektoru má výrazné postavení soukromé vlastnické bydlení. Téměř 90% bytů a domů v ČR je v soukromém vlastnictví. (SODB, 2011) V rámci zemí EU má vyšší zastoupení soukromý sektor v zemích, jako Estonsko, Bulharsko nebo Rumunsko. Naopak v Německu se podíl soukromého vlastnictví pohybuje na úrovni 40%. V zemích jižní části Evropy je zastoupení soukromého vlastnického bydlení vyšší než v severních zemích. U nás je soukromé vlastnické bydlení jedním z nejvíce preferovaných způsobů zabezpečení bydlení. V nemalé míře má na to vliv i nedostatečná nabídka soukromého nájemního bydlení15 a rovněž nízká nabídka sociálního bydlení. 16 Výrazným negativním dopadem preferování soukromého vlastnického bydlení domácnostmi je nízká mobilita práce,17 riziko ztráty bydlení v případě neplnění povinnosti vyplouvajících z koupě bytu18 a v neposlední řadě zadluženost rodin a jednotlivců na celé dekády jejich života. Soukromé vlastnické bydlení je určeno zejména pro střední a vyšší příjmové skupiny obyvatelstva.19 Do nájemního soukromého sektoru rovněž řadíme standardní nájemní bydlení ve vlastnictví institucí finančního trhu, developerů, investorů stavebních firem, byty v soukromém vlastnictví fyzických osob za účelem pronájmu, ale i byty a domy ve vlastnictví. Výše nájemného je generována trhem, tzn. nabídkou a poptávkou.20 Uvedený druh bydlení neplní úlohu sociálního bydlení, tzn. sociální bydlení je v plné kompetenci měst a obcí. Současná legislativa SR za jistých podmínek umožňuje převzít část segmentu sociálního nájemního bydlení do přímé správy nevládních organizací (n. o.). Je však otázkou, do jaké míry je/bude, ze strany státu, zajištěna adekvátní podpora pro nastartování uvedených změn.21 (Koncepce státní bytové politiky ČR 2020) Význam NGO organizací v roli správce a vlastníka sociálního bydlení v zemích EU roste (např. Holandsko, Irsko, Rakousko, Velká s nižší byrokracií, nižší mírou korupce, nezneužíváním sociálního bydlení k politickému boji a ochota prostřednictvím sociálního bydlení zajišťovat sociální mix a inkluzi. Značná část NGO organizací, kromě poskytování sociálního bydlení, souběžně poskytuje komplexní sociální služby (v případě potřeby) v oblasti společného soužití, sociálních problémů nebo problémů při placení nájemného a pod. (Lux, 2010)
Veřejný nájemní sektor bydlení tvoří byty a domy ve vlastnictví měst a obcí.22 Nájemní veřejný sektor bydlení je do rozsahu totožný se sociálním bydlením. Uvedený segment bydlení podléhá ve výrazné míře regulací státní bytové politiky. Prostřednictvím jejích nástrojů stát upravuje a koriguje výstavbu, resp. rozvoj sociálního bydlení23 a zejména cílové skupiny obyvatelstva, pro které je uvedený druh bydlení primárně určen.
Co je sociální bydlení?
Sociální bydlení, stejně jako bytové politiky států EU, neupravuje jednotná legislativa EU, rovněž není definována jednotná klasifikace sociálního bydlení platná pro všechny členské státy EU. Označení sociálního bydlení v jednotlivých zemích není také jednotné, bývá pojmenováno jako bydlení s mírným nájemným (Francie), limitované neziskové bydlení (Rakousko), veřejné bydlení (Dánsko), podporované bydlení (Německo), nebo chráněné bydlení (Španělsko). V našich podmínkách se můžeme setkat s označením sociálního bydlení, jako nájemného bydlení pro sociální účely, nebo jako sociální nájemní bydlení. V obou případech je kladen důraz na vymezení právního vztahu k dané nemovitosti a účelu, pro který je tento druh bydlení určen. Obecně je sociální bydlení nastaveno tak, aby byla naplněna potřeba kvalitativně přiměřeného bydlení domácnostem24, které nejsou schopny uspět v „soutěži“ na trhu s bydlením. Sociální bydlení je poskytováno za nižší ceny než jsou ceny tržní25 a jeho distribuce mezi obyvatelstvo je zajištěna prostřednictvím administrativních postupů.26 I přes rozdíly v bytové politice a v chápání sociálního bydlení jednotlivých zemí EU je možné klasifikovat přístup k sociálnímu bydlení do tří základních modelů.
Prvním je model univerzální, jehož cílem je zpřístupnit bydlení co možná největšímu počtu zájemců prostřednictvím městských, obecních podniků (např. Švédsko) nebo nevládních neziskových organizací27 (např. Dánsko, Nizozemsko). Uvedený typ sociálního bydlení má za cíl poskytnout kvalitativně přiměřené28 a cenově dostupné bydlení (regulované nájemné) co nejširší populací bez ohledu na jejich příjem, tzn. pro žadatele neexistuje „příjmový strop“ na domácnost. V zemích s uvedeným modelem sociálního bydlení se pohybuje sociální bydlení v intervalu od 18% do 32% z celkové bytového fondu země (Nizozemí, Švédsko a Dánsko). (UNECE, 2015) Pro nízkopříjmové domácnosti a domácnosti ohrožené chudobou a sociální exkluzí zůstává možnost čerpat různé formy podpory a příspěvků (např. příspěvek na bydlení). Výsledkem je zajištění sociálního mixu domácností z různých sociálně-ekonomických skupin obyvatelstva a eliminace sociálního vyloučení a rezidenční segregace. Země aplikující univerzální model sociálního bydlení se vyznačují vysokou mírou zastoupení sociálního bydlení v rámci celkového bytového fondu. Popsaný model potírá rezidenční segregaci a vytváří podmínky pro sociální mix,29 společenskou soudržnost a umožňuje přístup k důstojnému bydlení pro všechny. (IZA, 2013)
Druhým modelem sociálního bydlení je model všestranný. Uvedený model má dominantní zastoupení v politikách bydlení zemí EU. Jde zejména o země, jichž se procentuální zastoupení sociálního bydlení v celkovém bytovém fondu pohybuje v intervalu 0% až 19%. (UNECE, 2015) Do pozornosti sociálního bydlení se dostávají domácnosti, které nejsou schopny si samostatně zajistit důstojné bydlení za přiměřenou a dostupnou cenu. Tento model reaguje na nedostupnost bydlení na trhu. Bydlení je poskytováno příjemcům selektivně na základě definovaných prioritních kritérií, postupů a pravidel. Jedná se zejména o určené fixní stropy příjmů. Tento model sociálního bydlení preferuje nízkopříjmové domácnosti, zranitelné domácnosti a vybrané ohrožené skupiny, resp. domácnosti.30 Všestranný model sociálního bydlení je aplikován, například. v Rakousku, Francii, Finsku, Lucembursku, Polsku a mnoha jiných zemích EU. Slovenská republika aplikuje uvedený model sociálního bydlení, avšak v kombinaci s reziduálním modelem (spolu se zeměmi jako, např. Francie, Finsko, Belgie a Německo).
Posledním modelem aplikovaným ve státech EU je model reziduální. Uvedený model je aplikován zejména ve Velké Británii, Estonsku, Irsku, Maltě, Bulharsku, Litvě a další. Reziduální model je nejčastěji zaváděn v zemích EU, ve kterých není nasycená poptávka po sociálním bydlení. Cílem reziduálního modelu sociálního bydlení je poskytnout přiměřené a cenově dostupné bydlení31 vybraným kategoriím domácností, které jsou většinou přímo závislé na různých finančních transferech a dávkách sociální pomoci (např. nezaměstnaní, zdravotně znevýhodnění, senioři, mnohodětné rodiny, jednorodičovské rodiny, osoby po výkonu trestu, uprchlíci, mladí lidé). nebo jim je zcela znemožněn přístup na trh s bydlením. Sociální bydlení je zpřístupněno vybraným skupinám ohrožených domácností, přičemž preferovaným kritériem je výše příjmu domácnosti. Domácnostem s příjmem vyšším než stanovený maximální příjem pro domácnost, je vstup do systému sociálního bydlení zamezen. Uvedený model sociálního bydlení vytváří vysoké riziko rezidenční segregace a koncentrace zranitelných domácností.33 Zvýšená koncentrace domácností poznačených chudobou a vysokou mírou nezaměstnanosti může vést k dalším synergickým efektům, jako např. chátrání bytového fondu, zvýšená míra kriminality, zhoršení zdravotního stavu nájemníků, zadluženost domácností aj., což v konečném důsledku znamená zvýšené výdaje ze strany státu a obcí při řešení vzniklého nepříznivého stavu. (UNECE, 2015)
V přístupu k sociálnímu bydlení jsou od roku 2008 zaznamenány změny vládních politik v zemích jako je Nizozemsko, Švédsko a Dánsko. Pod tlakem donedávna probíhající hospodářské krize a dodnes stále citelných výpadcích ve veřejných financích, se politiky bydlení uvedených zemí přibližují k modelu všestrannému. Značná část zemí EU (např. Německo, Polsko, Španělsko, Itálie) se všestranným modelem sociálního bydlení přechází k modelu reziduálnímu, čehož důsledkem je nižší dostupnost sociálního bydlení, což následně představuje riziko zvyšování počtu domácností zadlužených hypotečními úvěry.34
Funkčně nastavená státní bytová politika v oblasti sociálního bydlení musí splňovat dva základní požadavky. Požadavek na efektivnost a efektivitu. Státní bytovou politiku lze považovat za efektivní v případě, že její nástroje pomáhají příjmově slabším domácnostem více než domácnostem příjmově silnějším, přičemž žádná ze sociálně a příjmově slabších domácností není z pomoci vyloučena. Požadavek efektivity bytové politiky a jejích nástrojů se považuje za splněný, pokud nevytváří nerovnovážný stav na trhu s bydlením (např. monopol na trhu s bydlením, růst cen nemovitostí a nájemného) a je využíván v takovém případě, kdy stanovený cíl bytové politiky není možné zabezpečit levněji, s přihlédnutím k veřejným financím, např. na trhu s bydlením. alternativní nastavení nástrojů bytové politiky a intervence státu (např. příspěvek na bydlení). (Lux - Kostelecký, 2011)
V rámci sociálního bydlení je možné zajišťovat integrační procesy sociálně znevýhodněných skupin s cílem zajistit sociální a územní soudržnost. Mezi nejznámější koncepty patří koncept „housing ready“ a „housing first“. Při zajišťování integrace vyloučených osob bez kompetence udržení si dlouhodobého (nájemného) bydlení, se nejčastěji využívá koncept „housing ready“ (přestupní bydlení). Nízká míra kompetencí udržet si dlouhodobě bydlení je zřídka doprovázeno mnoha sociálně-patologickými jevy a rodinnými problémy (alkoholismus, drogová závislost, zadluženost, rozpad rodiny, ztráta zaměstnání aj.) Filozofie přestupního bydlení vychází z předpokladu, že reálná reintegrace aktivních sociálních služeb, sociální práce a opatření sociální a bytové politiky. To je v praxi zajištěno pomocí více forem bydlení35 s cílenou sociální prací. Samostatné bydlení je výsledkem jednotlivých úspěchů členů domácností ve společenském životě. Aktivní sociální práce doprovází členy domácnosti jednotlivými stupni bydlení s konečným cílem dosažení samostatného nájemního bydlení (i mimo systém sociálního nájemního bydlení).36 Opačným přístupem, při řešení dostupnosti bydlení pro nejvíce ohrožené domácnosti a jednotlivce, kterým hrozí akutní ztráta bydlení nebo se ocitli. Ten vychází z předpokladu, že čím déle se jednotlivec, resp. domácnost nachází ve stavu „bez trvalého a bezpečného bydlení,“ tím spíše ztrácí kompetence k jeho trvalému udržení. Zajištění samostatného bydlení je prvořadé a jeho dosažení by mělo být v co možná nejkratším čase. Zabezpečení bydlení má přednost před řešením sociálních problémů domácnosti. Poskytování pomoci a asistence je zajištěno až následně po poskytnutí bydlení a to prostřednictvím celých balíků sociálních a podpůrných služeb (pomoc při vyřizování dávek a příspěvků, asistence při hledání vhodného zaměstnání, pomoc při řešení zadlužení aj.).
Slovenská republika a sociální bydlení
Sociální bydlení legislativně vymezuje § 21 ods. 1 zákona č . 443/2010 Sb. o dotacích na rozvoj bydlení a o sociálním bydlení. Základním rysem vymezení sociálního bydlení je jeho přímé propojení na veřejné finance, tzn. do sociálního bydlení patří všechny byty, domy, bytové budovy, k jejichž pořízení byly použity veřejné finanční prostředky nebo bydlení a ubytování je financováno s použitím veřejných finančních prostředků. Cílem sociálního bydlení je zajistit přiměřené a lidsky důstojné bydlení jednotlivcům a rodinám37, které si nemohou obstarat bydlení vlastním přičiněním nebo těm osobám, kterým je poskytována péče prostřednictvím vybraných sociálních služeb. Z uvedeného vyplývá, že nájemní bydlení ve vlastnictví měst a obcí je totožné se sociálním bydlením. Rovněž se za sociální bydlení považují vybrané sociální služby, v rámci kterých je klientem odkázaným ve smyslu zákona 448/2008 Sb. o sociálních službách ve znění pozdějších předpisů poskytovaná péče spojená s ubytováním jako zařízení pro seniory, domovy sociálních služeb, zařízení pečovatelské péče, útulky, noclehárny, domovy na půli cesty, zařízení nouzového bydlení a další. K tomu, aby se uvedené sociální služby kategorizovaly pod sociální bydlení, není rozhodující jejich zřizovatel, tedy to, zda jde o veřejného nebo neveřejného poskytovatele, ale skutečnost, zda uvedené sociální služby jsou poskytovány, resp. neposkytované za účelem dosažení zisku. V případě, že poskytovatel provozuje sociální službu za účelem nedosahování zisku, je oprávněným příjemcem finančního příspěvku na poskytování sociální služby z veřejných zdrojů, tzn. z kapitoly Ministerstva práce, sociálních věcí a rodiny SR.
Komu je sociální bydlení určeno
Sociální bydlení v rámci zemí EU je v největší míře poskytováno domácnostem, které nejsou schopny samostatně získat bydlení na trhu s bydlením. z důvodu příjmu, diskriminace nebo tyto domácnosti nejsou zajímavé pro bankovní domy, což je vylučuje z možnosti pořídit si soukromé vlastnické bydlení (např. hypoteční úvěr). Slovenská republika aplikuje duální model sociálního bydlení. Sociální bydlení zajištěno prostřednictvím výstavby z veřejných prostředků (např. SFRB, MDVaRR SR),39 je legislativně rozděleno na sociální bydlení v bytě běžného standardu a v bytě nižšího standardu. Uvedené typy sociálního bydlení nejsou legislativně postaveny na stejné „kvalitativní“ úrovni.40 Pro byty běžného standardu je vymezena maximální rozloha bytu 80 m2 a byty nižšího standardu nesmí převýšit rozlohu 60 m2.41 a udrželi svépomocí. Znevýhodnění může mít charakter krátkodobý nebo trvalý. Jde zejména o znevýhodnění spojené s fázemi životního cyklu,42 zdravotním stavem (hendikepem), sociálně-ekonomickým statusem, ale is diskriminací na etnickém principu nebo přiřazení nálepky „problémového, respektive nepřizpůsobivého“ občana. Slovenská republika prostřednictvím státní bytové politiky definuje znevýhodněné skupiny obyvatel na trhu s bydlením, mezi něž řadí nízkopříjmové domácnosti, mladé rodiny, mnohočetné rodiny, seniory,43 jednorodičovské rodiny, ženy ohrožené násilím a oběti násilí, cizince a migranty, lidi bez domova4, domácnosti žijící v sociálních. skupiny osob, které jsou z různých důvodů natolik znevýhodněny, že nejsou schopny uspokojit potřebu bydlení.45 443/2010 Sb. o dotacích na rozvoj bydlení a o sociálním bydlení taxativně vymezuje oprávněné žadatele a příjemce sociálního bydlení. Sociální bydlení smí využívat osoba/domácnost s měsíčním příjmem domácnosti nejvýše ve výši trojnásobku životního minima46 nebo nejvýše ve výši čtyřnásobku životního minima, je-li členem této domácnosti osoba s těžkým zdravotním postižením, pokud jde o domácnost osamělého rodiče s nezaopatřeným dítětem nebo alespoň jeden z členů domácnosti. kulturu nebo ochranu obyvatel obce. Mezi další oprávněné žadatele patří osoby, kterým zanikla ústavní péče, náhradní osobní péče, pěstounská péče nebo zvláštní péče poručníka, nepřesáhly-li věku 30 let a rovněž osoby žijící v domácnosti, které se poskytuje bytová náhrada47. Samotný proces přidělování sociálního bydlení si určují samotné obce prostřednictvím Obecně závazných nařízení obce. Ty jsou kromě vymezených podmínek stanovených zákonem o sociálním bydlení často „vylepšeny“ o podmínky, které si obce určují samy prostřednictvím obecně závazných nařízení. V mnoha případech tyto podmínky vytvářejí bariéry v přístupu k bydlení. Jedná se zejména o využití možnosti složení finanční jistoty budoucího nájemníka, která může znamenat pro nízkopříjmové skupiny obyvatel výraznou bariéru v dostupnosti bydlení (pro daný účel nelze získat ani použít žádnou formu sociální pomoci).48 Trvalý pobyt žadatele o bydlení je zřídka podmíněn jeho délkou. je stanovena hranice minimální doby trvání trvalého pobytu žadatele v obci. Další častou podmínkou je neexistence závazků vůči obci a to i těch, které mohou být několik let staré (a žadatel o jejich existenci nemusel mít vědomost) a nemají s bydlením nic společného (např. poplatek za psa, komunální odpad, 49 drobný stavební odpad apod.). pro obec, například. kulturní, sociální, zdravotní, ekonomické oblasti společenského života obce.50 Mnohé z podmínek jsou zaměřeny na sledování předchozího bydlení žadatele.
V případě, že byl žadatel v minulosti nájemcem a nájem bytu zanikl zaviněním nájemníka nebo byl vlastníkem bytu, popřípadě rodinného domu a tento mu byl odňat exekucí, ztrácí možnost ucházet se o sociální bydlení.51 obec, v případě neplacení nájemného ze strany nájemníků, mohla přistoupit k deložení 52 z bytu bez soudního rozhodnutí.53 Je zřejmé, že uvedená „vylepšení“ měst a obcí v rámci přidělování sociálního bydlení snižují dostupnost bydlení pro ohrožené skupiny obyvatel, přičemž sledují spíše jisté politické a tendence na obyvatelstva.54 Další faktor přispívající k nedostupnosti sociálního nájemného bydlení běžného, jakož i nižšího standardu je nastavení výše měsíčního nájemného, které v mnoha případech převyšuje možnosti domácností a jejich pravidelné příjmy. Mnohé rodiny se snaží „obejít“ finanční tíseň zajištěním si hotovosti ne zřídka od nebankovních subjektů, aby vyvolaly dojem „solventnosti“ u pronajímatele, čímž se dostávají do těžko řešitelné situace, čehož výsledkem je neplatičství as tím spojené problémy (např. nucené sociální vynucování). bydlení pro vybrané sociální skupiny, včetně sociálně vyloučených domácností, nepřímo „podporované“ státem, a to prostřednictvím nízkého a relativně neadresně nastaveného systému příspěvku na bydlení k dávce v hmotné nouzi vážící se na stav hmotné nouze.
Vybrané nástroje bytové politiky v oblasti podpory sociálního bydlení
Prostřednictvím politiky bydlení patří v zemích EU mezi nejčastěji aplikované nástroje podpory sociálního bydlení podpora nabídky (podpora na cihlu) a poptávky (podpora na hlavu). Podporu nabídky57 sociálního bydlení tvoří zejména podpora výstavby bytových jednotek (včetně přestavby nebytového prostoru) nebo odkoupení bytů do vlastnictví měst a obcí. Prostřednictvím nich je možné aplikovat regulované nájemné na nákladové úrovni,58 které umožní zpřístupnění ohroženým skupinám obyvatel měst a obcí.59 (Lux, 2010) Přímé finanční dotace ze strany státu určené na výstavby sociálních bytů vytvářejí „předpoklad“ k doplnění stávajícího, případně vzniku nového bytového fondu v regionech, kde. stávajícího, případně vzniku nového bytového fondu, v oblasti sociálního bydlení v ČR zůstává bohužel nadále pouze předpokladem.61 V rámci SR od roku 2012 počet dokončených sociálních bytů dramaticky klesá. V roce 2015 bylo dokončeno ve vlastnictví územní samosprávy62 339 bytů (v roce 2007 bylo ukončeno 3 149 bytů ve vlastnictví samosprávy).63 V roce 2005 představoval podíl dokončených bytů ve vlastnictví veřejného sektoru 14% z celkově dokončených bytů oproti soukromému vlastnictví. Soukromé vlastnictví představovalo 86% podíl z celkových dokončených bytů, avšak v roce 2015 dosáhl podíl dokončených bytů ve veřejném vlastnictví hodnotu na úrovni 2% (soukromé vlastnictví dokončených bytů - 98%). (Kolesárová - Blahová - Kuška, 2016) Nedostatečná výstavba sociálního bydlení snižuje přístup nízkopříjmových skupin obyvatelstva k důstojnému, zdraví nezávadného a cenově dostupného bydlení.
Podpora poptávky představuje systém podpory prostřednictvím příspěvku na bydlení, resp. na nájemné. Příspěvek na bydlení stojí na pomezí sociální a bytové politiky. Stále častěji se však v zemích EU stává nástrojem výhradně bytové politiky. Je součástí státních vládních politik zodpovědných za bytovou a ne sociální politiku v zemi (např. Francie, Velká Británie).64 Příspěvek na bydlení je příjmově testovanou dávkou, jejímž cílem je zvýšit finanční dostupnost bydlení prostřednictvím zvýšení příjmu domácnosti. Příspěvek není primárně poskytován domácnostem žijícím v sociálním bydlení, ale také domácnostem, které žijí v bytech v rámci soukromého nájemního sektoru. Základním principem příspěvku na bydlení je poskytnout příspěvek pokrývající rozdíl mezi skutečným zatížením domácnosti výdaji za bydlení a normativně určenými maximálními výdaji domácnosti na bydlení. Reálné výdaje domácnosti na bydlení započtené do výše příspěvku podléhají určitým normativům, jako např. velikost bytu, výše nájemného za bydlení odpovídá výši nájemného v průměrně atraktivní lokalitě ve městě a i.65 Příspěvek je zpravidla financován ze státních rozpočtů a v některých případech spolufinancován z rozpočtů měst a obcí. Tím se zajistí dostupnost bydlení pro domácnosti, které mnohokrát žádají o přidělení sociálního bydlení obcí. Pomocí vyplácení příspěvku na bydlení obcí je možné rozšířit dostupnost bydlení, které je ve vlastnictví soukromých pronajímatelů, a které by jinak za tržní nájemné nebylo dostupným pro vybrané skupiny domácností. Uvedený model lze aplikovat iv případě plánované výstavby nájemních bytů soukromými společnostmi. Další možností obcí je dlouhodobě pronajmout již existující bytové jednotky od soukromých vlastníků (soukromé vlastnické bydlení) a ty po dohodě s vlastníkem poskytnout žadatelům ve formě podnájmu. Motivaci soukromých vlastníků pronajímat bytový fond za co možná nejnižší cenu, tzn. cenu nižší než je tržní výše nájmu, má zvýšit systém garancí a záruk ze strany obce. Mezi základní a nejčastěji využívané patří garance dlouholetého nájmu, ochrana před neplatičstvím a vzniku dluhu za služby spojené s užíváním bytu, záruka rekonstrukce bytu aj.66 Mezi hlavní výhody podpory poptávky patří relativně nízké náklady vynaložené ze strany státu, resp. obce. Výběr lokality a bydlení není tak výrazně omezen na rozdíl od administrativě přidělovaného bydlení (podpora sociálního mixu). Flexibilita v regulaci výše příspěvku v závislosti na reálné situaci na trhu s bydlením a příjmem domácností. V neposlední řadě příspěvek na bydlení výrazně zvyšuje mobilitu domácností. pro účely trhu práce. (Lux - Kostelecký, 2011) Pro účely sociálního bydlení lze za jistých okolností využít nabídky soukromých pronajímatelů nájemních bytů ve vlastnictví developerů. Uvedený způsob zabezpečení sociálního bydlení je aplikován, například. v Belgii, Velké Británii, Německu, Francii a další. V tomto případě mohou obce poskytnout nepřímé výhody, resp. dotace67 soukromému vlastníkovi, čímž se vytvoří prostor pro vyjednávání o výši budoucího nájmu pro domácnosti.68 Takto zabezpečené sociální bydlení je vysoce efektivní z pohledu distribuce bydlení mezi vybrané cílové skupiny obyvatelstva,69 minimalizuje riziko vzniku, resp. rozšiřování rezidenčně segregovaných osídlení, přičemž je úsporný iz pohledu daňových poplatníků.70 Nosným pilířem je široká spolupráce obce, NGO organizací, správcovských organizací, soukromých pronajímatelů a mnoha jiných aktérů, jejichž cílem je trvale zpřístupnit bydlení pro nejohroženější skupiny. pronajímají volné dostupné byty v segmentu nájemních bytů, které za zvýhodněných podmínek (snížené nájemné pod úroveň tržního nájemného) pronajímají koncovým domácnostem. Obec/NGO se stává nájemníkem bytu/nemovitosti a klient/domácnost podnájemníkem. Rozdíl mezi výší tržního a sociálního nájemného je kompenzován z rozpočtu obce nebo prostřednictvím státních dotací.
K tomu, aby uvedený model funkčně zajišťoval sociální bydlení transformací ze soukromého bytového sektoru je nezbytný zájem ze strany soukromých vlastníků bytů.
Příspěvek na bydlení v rámci SR patří výhradně do kompetence sociální politiky v přímé gesci Ministerstva práce, sociálních věcí a rodiny SR.72 Příspěvek na bydlení je určen domácnostem ve stavu hmotné nouze a není zpřístupněn jiným druhům domácností (např. domácnostem pod hranicí rizika chudoby73). Mezi největší nedostatky současného nastavení příspěvku na bydlení patří jeho přímá vázanost na stav hmotné nouze. Stejně tak domácnost v podnájmu nemůže s příspěvkem na bydlení počítat ve vlastním rozpočtu domácnosti. Výše příspěvku nezohledňuje rozdíly ve výši nájemného.74 Absentuje určení normativu přiměřenosti a kvality bydlení, na které lze příspěvek na bydlení poskytnout s přihlédnutím k počtu členů domácností, případně počtu nezletilých dětí a další. Posun ve vnímání příspěvku na bydlení jsme zaznamenali v roce 2011, kdy Ministerstvo práce, sociálních věcí a rodiny SR připravilo návrh zákona o příspěvku na bydlení, avšak samotný návrh zákona nebyl vládou SR projednán.75 Nastavení výše příspěvku na bydlení reflektuje na reálné náklady spojené s bydlením ve výrazně omezené míře 7. SR.77 Nástroje bytové politiky se v jednotlivých zemích EU liší v míře preferování výše uvedených základních modelů podpory sociálního bydlení a závislosti na cílových skupinách obyvatelstva.
Závěr
Sociální bydlení je nezbytnou součástí národní a regionální sociální a bytové politiky. Klíčová je připravenost samospráv jako nositelů výrazných kompetencí v oblasti zajišťování dostupného bydlení pro obyvatele. V budoucnosti bude růst poptávka po sociálním bydlení zejména v regionech a městech s možností generování pracovních příležitostí, čímž bude přímo podporována mobilita pracovních sil v rámci země. Výzvou zůstává řešení finančně dostupného bydlení pro nejvíce ohrožené skupiny obyvatel mimo rezidenčně segregované lokality s možností všestranného rozvoje členů domácnosti. Autor: PhDr. Martin Brňak, PhD. Seznam bibliografických odkazů
COHRE, 2004. Obhajoba práv Romů na bydlení na Slovensku. Bratislava: COHRE, 2004. 115 v. ISBN 80-89008-17-8.
FILADELFIOVÁ, J - GERBERY, D. 2012. Zpráva o životních podmínkách romských domácností na Slovensku 2010. [online]. Bratislava: UNDP, 2012. Dostupné na internetu: http://issuu.com/undp_in_europe_cis/docs/undp_sprava. ISBN 978-80-89263-10-3.
FILADELFIOVÁ, J. - GERBERY, D. - ŠKOBLA, D. 2006. Zpráva o životních podmínkách romských domácností na Slovensku. Bratislava: Rozvojový program OSN Regionální úřad pro Evropu a Společenství nezávislých států, 2006. 100 s. ISBN 80-89263-02-X.
FICO, M. 2011. Sociální bydlení – aktuální otázky a trendy v jeho podpoře. Bratislava: Institut pro výzkum práce a rodiny, 2011. 32 s. ISSN 1336-7153. GERBERY, D. – LESAY, I. – ŠKOBLA, D. 2007. Kniha o chudobě. Přátelé Země – CEPA, 2007. 144 s. ISBN 978-80-968918-9-4.
HOUSING EUROPE, 2015. State of housing in the EU 2015. Brussels, 2015. 106 s. bez ISBN
JAKOUBEK, M. - HIRT, T. 2004. Rómové: Kulturologické etudy. Plzeň: Aleš Čenek, s.r.o., 2004. 383 s. ISBN 80-86473-83-X.
KOCMAN, D. – KLEPAL, J. 2015. Bydlení a sociální začleňování: kvalitativní analýza trajektorií uživatelů prostupného bydlení. Agentura pro sociální začleňování, 2015. 84 s. bez ISBN
KOLESÁROVÁ, L. - BLAHOVÁ, D. - KUŠKA, P. 2016. Bytová výstavba v letech 2005 až 2015. Bratislava: ŠU SR, 2016. 56 s. ISBN 978-80-8121-524-7.
KONCEPCE STÁTNÍ BYTOVÉ POLITIKY ČR 2020. MDVaRR ČR http://www.telecom.gov.sk/index/index.php?ids=81554
KUSÁ, Z. Stínová zpráva o chudobě a sociálním vyloučení ve Slovenské republice za rok 2013. Bratislava: IRIS, 2013. 66 s. bez ISBN
LUCAN, E. 2012. Opinion of European Economic and Social Committee on ,,The problem of homelessness“ Dostupné na internetu: (http://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX:52011IE1592) LUX, M.- KOSTELECKÝ, T. 2011. Bytová politika teorie a inovace pro praxi. Praha: Slon, 2011, 229 v. ISBN 978-80-7419-068-1.
LUX, M. - MIKESZOVÁ, M. - SUNEGA, P. 2010. Podpora dostupnosti bydlení pro lidi akutně ohrozené sociálním vyloučením - mezinárodní perspektiva a návrhy opatření v ČR. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2010. 64s. ISBN 978-80-7330-176-7.
MISKESZOVÁ, M. - LUX, M. - SLÁDEK, J. 2010. Důsledky vývoje cen bydlení na potenciální i akutní ohrození finanční nedostupností bydlení In Bydlení v regionech. Praha: Professional Publishing, 2010. 156 v. ISBN 978-80-7491-026-3.
SUCHALOVÁ, A. – STAROŇOVÁ, K. 2010. Mapování sociálního bydlení ve městech Slovenska. FSEV UK, 2010. 90s. ISBN 978-80-89244-71-3.
STATISTICKÝ ÚŘAD SR. 2011. Sčítání obyvatel, domů a bytů 2011
UNECE, 2015. Social Housing in the UNECE Region. Geneva: UNECE, 2015. 168 v. bez ISBN
VLAČECHA, R. – KOVÁČOVÁ, Y. 2013. EU SILC 2012. Indikátory chudoby a sociálního vyloučení. Bratislava: ŠU SR, 2013. ISBN 978-80-8121-242-0.
VLAČECHA, R. – KOVÁČOVÁ, Y. 2014. EU SILC 2013. Indikátory chudoby a sociálního vyloučení. Bratislava: ŠU SR, 2014. ISBN 978-80-8121-314-4.
VLAČUHA, R. - KOVÁČOVA, Y. - VELČICKÁ, J. 2015. EU SILC Vývoj chudoby a životních podmínek v ČR 2009-2014. Bratislava: ŠU SR, 2015. 60s. ISBN 978-80-8121-434-9.
VLAČECHA, R. – ŠKÁPIK, P. 2012. EU SILC 2011. Indikátory chudoby a sociálního vyloučení. Bratislava: ŠU SR, 2012. ISBN 978-80-8121-135-5.
Opatření Ministerstva financí Slovenské republiky ze dne 1. prosince 2011 č.01/R/2011, kterým se mění a doplňuje opatření Ministerstva financí ze dne 23. dubna 2008 č.j. 01/R/2008 o regulaci cen nájmu bytů ve znění opatření ze dne 25. září 2008 čj. 02/R/2008
Vyhláška čj. 259/2008 Sb. Ministerstva zdravotnictví České republiky o podrobnostech o požadavcích na vnitřní prostředí budov a o minimálních požadavcích na byty nižšího standardu a na ubytovací zařízení
Zákon čj. 443/2010 Sb. o dotacích na rozvoj bydlení a o sociálním bydlení ve znění pozdějších předpisů
Zákon čj. 417/2013 Sb. o pomoci v hmotné nouzi ao změně a doplnění některých zákonů
Zákon čj. 250/2012 Sb. o regulaci v síťových odvětvích ve znění pozdějších předpisů
Zákon čj. 448/2008 Sb. o sociálních službách ao změně zákona 455/1991 Sb. o živnostenském podnikání (živnostenský zákon) ve znění pozdějších předpisů
Zákon čj. 369/1990 Sb. Zákon Slovenské národní rady o obecním zřízení ve znění pozdějších předpisů
1 Pod energetickou chudobou (SR) rozumíme neschopnost obyvatelstva vypořádat se s účty za energie v domácnosti, resp. stav, kdy průměrné měsíční výdaje domácnosti, na spotřebu elektřiny, plynu, tepla, na vytápění a přípravu teplé užitkové vody, tvoří významný podíl průměrných měsíčních příjmů. (Zákon č. 250/2012 Sb z. o regulaci v síťových odvětvích) 2 V roce 2011 žilo v bytech IV. kategorie 11,6% populace SR. Poprvé (od roku 1961) vzrostl podíl obyvatelstva žijících v nejnižší kategorii bytů (1961 – 77,3%, 1971 – 50,4%, 1981 – 22,2%, 1991 – 9,9%, 2001 – 7,5%). SODB 2011 zaznamenal i pokles populace ČR žijící v bytech I. kategorie (1961 - 7,4%, 1971 - 23,1%, 1981 - 46,2%, 1991 - 75,9%, 2001 - 77,8%, 2011 - 7). (Kusa, 2013) 3 Základním posláním státu (v kontextu ČR) je vytvářet stabilní tržní prostředí, umožňující domácnostem bydlet podle výše jejich příjmu, s cílem podporovat mobilitu pracovní síly. Trh s bydlením však nedokáže pokrýt bytové potřeby všech skupin obyvatelstva. Z tohoto důvodu je nezbytné v rámci bytové politiky zavádět více či méně podpůrných prvků, jejichž cílem je zvýšit dostupnost přiměřeného bydlení, co možná nejširším skupinám obyvatelstva. (Koncepce státní bytové politiky ČR 2020) 4 Např. Všeobecná deklarace lidských práv (1948), Mezinárodní pakt o hospodářských a kulturních právech (1966), Vancouverská deklarace (1976), Globální strategie bydlení (1988), UN - Habitat z Istanbulu (1996), Evropská sociální charta (1996) Na národní úrovni se jedná zejména o zákon č. 1/2003. 365/2004 Sb. antidiskriminační zákon upravující zásadu rovného zacházení včetně bydlení. 5 Ústava Slovenské republiky samotné právo na bydlení nezmiňuje. V některých zemích EU je právo na bydlení explicitně uvedeno v ústavě. Belgie, Španělsko, Řecko, Portugalsko, Finsko a další. Ve Skotsku má místní samospráva, resp. nezisková bytová asociace, zákonnou povinnost akceptovat žádost o byt v případě, že žádost podá osoba bez domova. Ve Francii je zavedeno soudně vymahatelné právo na bydlení v případě, že byl občanovi znemožněn přístup k bydlení navzdory jeho snaze. (Fico, 2011) 6 „S cílem bojovat proti sociálnímu vyloučení a chudobě, Unie uznává a respektuje právo na sociální pomoc a pomoc při bydlení s cílem zajistit důstojnou existenci všech osob, které nemají dostatek prostředků.“ (Lucan, 2012) 7 Mezi základní lidská práva, přímo souvisejících s bydlením, patří právo na adekvátní bydlení, právo na adekvátní životní standard, právo na přístup k bezpečné pitné vodě a hygienickému vybavení, právo na nejvyšší možný standard fyzického a duševního zdraví, právo na bezpečné a zdravé prostředí, právo dítěte na prostředí vhodné pro fyzický a duševní vývoj, právo na přístup osvětlení, právo na přístup k bydlení a přidruženým službám bez diskriminace pohlaví, rasy, etnické příslušnosti a jiného postavení, právo na soukromí, rodinu a domov bez svévolných zásahů zvenčí, právo na bezpečí, včetně jistoty právní formy bydlení, právo na ochranu před nuceným vystěhováním a zničení nebo občanských ozbrojených konfliktů, vytváření a výstavby cizích obydlí, stěhování obyvatelstva a projektů rozvoje a další. (COHRE, 2004) 8 Finanční náklady domácnosti spojené s bydlením by měly být na takové úrovni, aby nebylo ohroženo (ztíženo) uspokojení jiných základních potřeb. 9 Bydlení musí poskytovat dostatečný prostor a ochránit členy domácnosti před zimou, vlhkem, horkem, deštěm, větrem a jinými ohroženími zdraví. 10 Bydlení musí být přístupné pro ty, kteří na něj mají právo. Znevýhodněným skupinám musí být poskytnut plný a trvalý přístup k vhodné nabídce bydlení. 11 Bydlení se musí nacházet v lokalitě, která umožňuje přístup k pracovním možnostem, zdravotním službám, školám, pečovatelským centrům pro děti a jiným sociálním zařízením. 12 Konstrukce obydlí, použité stavební materiály a doprovodné postupy musí náležitě umožnit vyjádření kulturní identity a rozmanitosti bydlení.
13 V současnosti připadá v rámci ČR 370 bytů na 1000 obyvatel. Po Polsku jde o druhý nejnižší podíl bytů v EU na 1000 obyvatel. Je nutné dodat, že expertní odhady v rámci výsledků a čísel z SOBD 2011 naznačují, že uvedený podíl bytů může být ve skutečnosti nižší až o 10%. (Housing Europe, 2015) V ČR připadá na 1000 obyvatel 329 obydlených bytů, což představuje nejnižší fyzickou dostupnost bydlení v EU. (Kusa, 2013) 14 Zastoupení soukromého nájemního sektoru a sociálního bydlení v porovnání s celkovým bytovým fondem se v rámci zemí EU kategorizuje do základních čtyř tříd a to na vysoké zastoupení (>19 %), střední zastoupení (11-19 %), nízké zastoupení (5-10 %) a velmi nízké zastoupení (4-0). Slovenská republika se nachází v pásmu velmi nízkého zastoupení obou sektorů bydlení. 15 V roce 2011 bylo v rámci ČR volných, resp. neobydlených více než 200 tisíc bytových jednotek. (SODB, 2011) 16 Podíl vynaložených veřejných zdrojů SR (z celkového HDP) určených na podporu rozvoje bydlení klesá. V roce 2005 SR vynakládala 0,55% z celkového HDP, zatímco v roce 2013 to bylo 0,36% z celkového HDP země. Ve výdajích vynaložených ze státního rozpočtu zaznamenáváme stejný negativní trend a to z 2,39 % (2005) na 0,99 % (2013). (Koncepce státní bytové politiky ČR 2020) 17 V posledním pětiletém období se na Slovensku v roce 2007 přestěhovalo do jiného bytu 3,4 % obyvatel (Německo 10,2 %, Dánsko 16,5 %, Švédsko 21,3 %). V roce 2012 se podíl obyvatel v rámci SR zvýšil na hodnotu 7,7 % (Německo 20,8 %, Dánsko 31,3 %, Švédsko 37,6 %. (EU SILC, 2012) 18 Výsledky výzkumu Mikeszové a kol. (2010) prokázaly, že domácnosti (ČR), které splácejí hypoteční úvěry a nedisponují dostatečnou finanční rezervou, se při ztrátě zaměstnání člena domácností (i při krátkodobém) a následném výpadku příjmů dostávají do vážných finančních problémů. 19 Střední příjmové skupině obyvatelstva jsou za účelem zabezpečení bydlení zpřístupněny s podporou státu úvěry ze SFRB, stavební spoření a hypoteční úvěry. 20 Podíl nákladů spojených s bydlením na disponibilním příjmu dosáhl v roce 2012 v ČR 19,9%. Průměr v EU-28 byl 21,2% (např. Belgie 22,1%, Česká republika 24,6%, Francie 17,9%, Nizozemsko 29,2%, Lucembursko 14,0%, Německo 27,9%). Nejvyšší náklady spojené s bydlením v roce 2012 nesly domácnosti v Řecku a naopak, nejnižší, byly zaznamenány na Maltě (11,0%). Do nákladů byly zahrnuty hypotéky, úvěry na bydlení, náklady za plyn, elektřinu, topení a náklady na údržbu a užívání bytu. (Koncepce státní bytové politiky ČR 2020) 21 Jednak vytváří výše uvedený předpoklad ke vzniku nových NGO organizací v rámci III. sektoru přímo obcemi a městy v roli správců sociálního bydlení. Na straně druhé je možné transformovat stávající obecní správcovské společnosti (např. s.r.o.) na neziskové organizace. 22 Počet bytů, u kterých začala výstavba a bytů dokončených ve vlastnictví měst a obcí má klesající charakter. V roce 2009 byla zahájena výstavba 2 719 bytových jednotek, zatímco v roce 2013 počet započatých bytových jednotek klesl na hodnotu 575 bytů. V roce 2013 bylo dokončeno 1 064 bytů v obecním vlastnictví, přičemž v roce 2009 bylo dokončeno 2 305 bytů. Z pohledu krajů byla nejmasivnější výstavba bytů během celého sledovaného období v Bratislavském kraji a naopak nejnižší v kraji Banskobystrickém. (Koncepce státní bytové politiky ČR 2020) 23 Města a obce mají povinnost obstarávat a schvalovat programy rozvoje bydlení a spolupůsobí při utváření vhodných podmínek k bydlení. (Zákon č. 369/1990 Sb., o obecním zřízení, ve znění pozdějších předpisů) 24 V ČR čelilo v roce 2013 špatným bytovým podmínkám 4,5 % domácností. V roce 2014 to bylo 4,3 % domácností. (EU SILC, 2014) V roce 2012 bylo 7,9 % domácností v ČR s příjmem nad hranicí chudoby nespokojených s bydlením, zatímco u domácností s příjmem pod hranicí chudoby byla nespokojenost u 19,1 % domácnosti.
Domácností, které čelí bytovým nedostatkům (2012) jsou nejvíce nespokojené s kvalitou elektroinstalace (29,7 %), nedostatkem místa v bytě (28,2 %), nedostatkem denního světla (27,7 %), kanalizací a vodoinstalací (27,6 %) a problémy se zatížením. %). (EU SILC, 2013) 25 V podmínkách SR upravuje výši nájmu Opatření MF SR ze dne 1. prosince 2011 čj. 01/R/2011, kterým se mění a doplňuje opatření Ministerstva financí Slovenské republiky ze dne 23. dubna 2008 čj. 01/R/2008 o regulaci cen nájmu bytů ve znění opatření ze dne 25. září 2008 čj. 02/R/2008. V § 2 odst. 1 písm. 1 se uvádí maximální výše ročního nájmu ve výši 5% z pořizovací ceny bytu. Uvedené se vztahuje na byty pořízených výstavbou, přestavbou nebo dostavbou bytů a zkolaudovaných po 1. únoru 2001 a pořízených z prostředků státního rozpočtu, státních fondů, rozpočtů obcí a vyšších územních celků. Uvedené se nevztahuje na byty bytových družstev zřízených nebo založených po roce 1958, byty ve vlastnictví fyzických osob a byty v bytových domech postavených bez účasti veřejných prostředků a pod. (blíže § 4 č. opatření č. 01/R/2011). Maximální výše nájmu pro byty, na které se nevztahuje § 2 a § 4, jsou taxativně definovány § 1 a § 4a uvedeného opatření MF SR. Nájemné vymezené uvedeným způsobem označujeme jako regulované, nákladové, resp. ekonomické nájemné. 26 Proces přidělování sociálních bytů není legislativně určen. Obce mají v plné působnosti prostřednictvím volených zástupců určení způsobu přidělování bytů. V roce 2010 nejvíce měst a obcí přidělovalo byty žadatelům o sociální bydlení prostřednictvím pořadníku (66%). Prostřednictvím individuálního posouzení žádostí postupovalo 50% obcí. Pomocí loterie přidělovalo sociální bydlení žadatelům 21% měst a obcí. Prostřednictvím bodového systému s cílem přiřazení priorit určitým faktorům v žádosti a dražby přidělují sociální bydlení v 11% měst a obcí. V mnoha samosprávách jsou aplikovány různé postupy současně. (Suchalová - Staroňová, 2010) 27 V SR patří mezi oprávněné žadatele finančních prostředků na zajištění bydlení, správu a údržbu bytů ze Státního fondu rozvoje bydlení i nevládní organizace poskytující obecně prospěšné služby (n.o.), jejichž zakladatelem nebo jedním ze zakladatelů je obec nebo vyšší územní celek, pokud jejich vklad tvoří nejméně 51 % majetku neziskové nadpoloviční počet členů. (Zákon č. 443/2010 Sb z. o dotacích na rozvoj bydlení a o sociálním bydlení) 28 Mezi obecně používaný indikátor kvality bydlení lze považovat míru přeplnění obydlí na základě údajů EU SILC. V roce 2013 žilo v přeplněných obydlích 17,3% obyvatel EU. Problém s nedostatečným prostorem v obydlí pociťují čtyři z deseti obyvatel Slovenska (v roce 2014 - 38,6% obyvatel SR). Podíl obydlených bytů se 2 a více domácnostmi v ČR od roku 1991 roste: v roce 1961 - 18,4%, v roce 1971 - 15,1%, 1981 - 15,1%, 1991 - 11,8%, 2001 - 12,8%. (Vlačuha - Kováčová - Velčická, 2015) 29 Příkladem segregace a koncentrace domácností s problémy je sídliště Luník IX. Sídliště se začalo stavět v 70. letech minulého století jako experimentální výstavba sídliště typu ABC (A – armáda, B – bezpečnost, C – cikáni). Důsledkem krátkozrakých opatření (koncentrování zejména neplatičů a „nepřizpůsobivých obyvatel“ z jiných městských částí) se z Luníku IX stal jeden z největších slumů ve střední Evropě. 30 V zemích EU využívají domácnosti zejména kombinaci vlastního příjmu a příspěvku na bydlení. 31 přiměřené soukromí, přiměřený prostor, přiměřené bezpečí, přiměřené osvětlení a větrání, přiměřenou základní infrastrukturu, přiměřenou polohu vzhledem k zaměstnání a základnímu vybavení, a to vše za přijatelnou cenu... (CESCR, 1991) 32 Podle údajů EU-SILC přibližně 67% (2014) obyvatel SR ve věku 18 - 34 let žije se svými rodiči. Jedná se o druhé nejvyšší % mladých lidí v zemích EU (po Řecku - 70,3%). Průměr zemí EU je 48,1%.
(EU SILC, 2014) Ne zřídka je uvedená problematika bagatelizována v kontextu „máma hotel“, což však nevysvětluje skutečnost, že společné bydlení s rodiči má vyšší zastoupení v zemích EU s nižší fyzickou dostupností bydlení, než je tomu v zemích s vyšším počtem bytů na 1000 obyvatel. (Kusa, 2013) 33 V praxi (SR) se setkáváme zejména s tím, že výstavba bytů nižšího standardu se ne zřídka realizuje v rezidenčně segregovaných lokalitách s atypickým technickým řešením. Jedná se zejména o pavlačové řešení budovy, což snižuje náklady na výstavbu a kvalitu bydlení a zároveň zvyšuje náklady na bydlení. Umístění sociálního bydlení v rezidenčně segregovaných lokalitách pouze s částečnou inženýrskou vybaveností, má za následek poskytování sociálního bydlení bez připojení na teplou vodu nebo ústřední topení (uvedené technické nedostatky jsou kompenzovány elektrickým vytápěním a elektrickými průtokovými ohřívači vody, což v obou případech zvyšuje ekonomické náklady na bydlení). 34 Obyvatelé ČR se zadlužují nejrychleji ze všech zemí EU. Národní banka Slovenska plánuje od roku 2017 výrazně zpřísnit podmínky poskytování hypotečních úvěrů. Cílem opatření má být zajištění dostupnosti úvěrů pouze těm žadatelům, kteří disponují dostatečnou výší vlastních úspor a budou schopni splácet úvěr i v krizových situacích. Uvedené opatření bude vytvářet tlak na dostupnost sociálního bydlení. 35 od dočasného ubytování až po trvalé nájemní bydlení ... 36 Několik studií ukazuje, že model přestupního bydlení s příliš přísně nastavenými podmínkami pro jednotlivé stupně bydlení může vytvářet rizika a snižovat účinnost samotného bydlení. Důsledkem velmi přísných podmínek je stagnace domácností a jednotlivců uvízlých mezi jednotlivými stupni bydlení bez možnosti postoupení a naplnění tak cíle, tzn. samostatného bydlení. Výsledky výzkumu zaměřeného na přestupní bydlení (ČR) poukazují, že mnohé rodiny, které byly zařazeny do systému přestupního bydlení a dosahovaly rychlého postupu v systému v bydlení, nebyl způsoben absorbováním pravidel a získáním (obnovou) kompetencí potřebných pro udržení samostatného bydlení. Spíše se ukazuje, že uvedené domácnosti disponovaly požadovanými kompetencemi již před vstupem do systému. Jejich problémem byl v nedostatku finančně dostupného bydlení. (Kocman – Klepal, 2015) Navzdory stávajícím nedostatkům modelu přestupního bydlení stále více sílí hlasy z řad odborníků a politiků o „plošném“ zavádění přestupního bydlení při řešení tvz. „romské problematiky“. MV SR avizuje začátkem roku 2017 vyhlášení výzvy na podporu programů přestupního bydlení. Při problematice finanční dostupnosti bydlení, například. s podporou státu (zreálnění výše příspěvku na bydlení) již tyto „hlasy“ není slyšet. 37 V roce 2012 nejvíce domácností (SR) pociťovalo jako největší problém ve svém okolí/sousedství znečištění a špínu (16,2 %), vandalismus, zločin a násilí (15,1 %), hluk od sousedů nebo z ulice (14,2 %), potíže s dostupností k potravinám (13,5 (11,9 %) ak základní zdravotní péči (11,2 %). (EU SILC, 2012) 38 Všestranný a reziduální model sociálního bydlení. 39 a udrží nájemný charakter nejméně 20 let. O jejich dalším „osudu“, tzn. o tom, zda si i po uvedené době udrží nájemný charakter nebo budou prodány do soukromého vlastnictví budou rozhodovat volení zástupci samotných obcí. 40 Celková užitná plocha bytu nižšího standardu je nejméně 15 m2, přičemž velikost plochy na obyvatele nesmí být nižší než 12 m2 a 6 m2 na každou další osobu, která s ním žije v domácnosti. Minimální požadavky na vybavení bytu jsou napojení na přívod pitné vody s technickou možností instalování zařízení pro vaření, přípravu teplé vody, možností instalování zařízení pro osobní hygienu, odvedení odpadních vod s technickou možností instalování splachovacího záchodu a technická možnost instalování topných těles pro lokální vytápění obytných místností. Součástí domovního vybavení budov s byty nižšího standardu, které jsou lokálně vytápěny tuhým palivem, musí být prostory pro uskladnění paliva.
(Vyhláška č. 259/2008 Z. z. Ministerstva zdravotnictví Slovenské republiky o podrobnostech o požadavcích na vnitřní prostředí budov a o minimálních požadavcích na byty nižšího standardu a na ubytovací zařízení) 41 Maximální rozlohy bytů je možné překročit o 10% podlahové plochy v případě, pokud jde o byt, který je národní kulturní památkou nebo se nachází v lokalitách zapsaných v Seznamu světového dědictví nebo je byt určen k bydlení pro osoby s těžkým zdravotním postižením (zdravotní postižení taxativně vymezuje zákon č. 443). sociálním bydlení). Uvedené vymezení podlahové plochy bytů je zúženo v rámci podmínek při získání dotace z veřejných prostředků (pro vybrané žadatele), kdy průměrná podlahová plocha sociálních bytů vypočtená z celkových pořízených bytů nesmí překročit v případě bytu běžného standardu 60 m2 au bytů nižšího standardu 55 m2. Tím je legislativně zajištěno, aby žadatelé o dotaci nevyužívali veřejné prostředky na výstavbu bytů maximálně možné podlahové plochy. 42 Věk jednotlivce a jeho rodinné prostředí, tzn. faktory ovlivňující životní cykly, ovlivňují nejen pravděpodobnost přežití klíčových životních situací (partnerství, narození dítěte, odchod na důchod aj.), ale také pravděpodobnost zkušeností s propadem příjmu nebo jeho zvýšením. (Gerbery – Lesay – Škobla, 2007) 43 Senioři jsou vysoce ohroženou skupinou, zejména po smrti jednoho z manželů. Ztráta příjmu za těchto okolností je výrazná. Nejohroženější jsou bezdětní senioři, kteří jsou přímo vystaveni ztrátě bydlení, a kteří jí čelí pouze na úkor snižování výdajů v jiných oblastech života (zdraví, kultura, strava apod.) 44 Ve strategických vládních a odborných dokumentech nejsou zřídka označovány jako marginalizované romské komunity. Obraz „romské komunity“ je politickou fikcí, která je vyvinuta a podporována státní mocí. (Jakoubek – Hirt, 2004) 45 Např. dlouhodobě nezaměstnaní, aktivní uživatelé drog a další. (Koncepce státní bytové politiky ČR 2020) 46 Životní minimum domácnosti se vypočítá z částek životního minima členů domácnosti platných k 31. prosinci kalendářního roku předchozího roku, ve kterém vznikl nájem bytu. 47 Např. zákon č. 403/1990 Sb. o zmírnění následků některých majetkových křivd ve znění pozdějších předpisů. 48 Zákon 443/2010 Sb. o dotacích na rozvoj bydlení ao sociálním bydlení umožňuje do nájemní smlouvy vložit klauzuli o finanční jistotě, jejíž výše nesmí přesáhnout výši maximálně šestiměsíčního nájemného. 49 Uvedená daň se stává mnohdy nepřekonatelnou překážkou u nízkopříjmových skupin obyvatelstva, resp. těch, jejichž příjem tvoří zejména dávky pomoci v hmotné nouzi. Neexistuje dávka v hmotné nouzi, která by alespoň částečně kompenzovala daňové zatížení členů domácností. 50 Sama nařízení již bohužel neuvádějí měřitelné ukazatele a váhu jednotlivých ukazatelů, podle nichž je zajištěno objektivní posouzení jednotlivých žádostí. Toto může v případě zjišťování výchovných poměrů v domácnosti nebo kulturního, sociálního, zdravotního a ekonomického přínosu žadatele představovat terminologicky a metodologický problém. 51 Mezi další preferované podmínky patří podmínka, že žadatel nesmí být nájemcem, vlastníkem nebo podílovým spoluvlastníkem jakéhokoli bytu nebo rodinného domu. To znamená, že například. v případě domácností, které požádaly o rozvod a ještě nebylo rozhodnuto o bezpodílovém vlastnictví manželů, jeho předmětem je i byt, případně rodinný dům, stává se sociální bydlení pro takového žadatele nedostupné. 52 V roce 2012 uvedlo 16,5 % domácnosti (SR) vystěhování jako hlavní důvod opuštění bydlení (6,6 % EU-28). (EU SILC, 2012) 53 Budoucí nájemníci museli rovněž nést finanční náklady spojené se vznikem notářského zápisu. O uvedeném způsobu uzavírání nájemní smlouvy rozhodl soud jako o způsobu v rozporu se zákonem. 54 Státy nemohou omlouvat své selhání při provádění mezinárodních závazků odvoláním na domácí legislativu, která není v souladu s mezinárodními normami.
(COHRE, 2004) 55 Evropská komise doporučuje České republice zajistit v případě nuceného vystěhování domácnosti alternativní bydlení, přičemž zdůrazňuje, že opatření nesmí podporovat rezidenční segregaci. (Evropská komise, 2016) 56 Např. 15% romských domácností v ČR eviduje nedoplatky za vodu, bydlení, telefon a další. (World Bank, 2012) Nejvíce romských domácnosti evidovalo nedoplatky spojené s dodávkou elektrické energie (10,8%), bydlením, topením, za telefon (7,6%) a dodávku vody (6,1%). Teplou vodu romské domácnosti získávají nejčastěji prostřednictvím kamen na dřevo (55,8%) a elektrickým průtokovým ohřívačem (16,7%). (Filadelfiová-Gerbery-Škobla, 2006) V roce 2010 až 41,2% romských domácností nebylo schopno pravidelně hradit poplatky spojené s dodávkou elektrické energie. (Filadelfiová-Gerbery, 2012) 57 Nicméně, ne každou podpořenou výstavbu bytů s účastí veřejných zdrojů lze považovat za sociální bydlení. Výstavba prostřednictvím stavebního spoření nebo hypotečního úvěru, která je určena k budoucímu pronájmu (tržnímu) nelze považovat za sociální bydlení. Sociální bydlení je primárně vymezeno výší nájemného, tzn. nájemné stanovené pod hranicí tržního nájemného. (Lux, 2011) 58 V zemích EU je aplikováno, kromě již zmíněného nákladového nájemného, i nájemné vážící se k příjmu. Uvedený způsob určování výše nájemného umožňuje v časových intervalech (např. po 10 letech) zvyšovat výši nájemného v závislosti na finančních možnostech domácností až do výše tržního nájemného. Tímto způsobem je zajištěn kontinuální přechod domácnosti ze segmentu sociálního bydlení do segmentu nájemního bydlení (např. Německo). (Lux, 2010) 59 Ne zřídka jsme svědky politického „populismu“ při rozhodování zástupců měst a obcí o podmínkách přidělování sociálního bydlení a definování cílové skupiny obyvatel, pro které je bydlení určeno. Rozhodnutí jsou spíše motivována k naplnění potřeb a představ o sociálním bydlení většinového obyvatelstva než ke skutečným potřebám ohrožených skupin obyvatel obcí a měst. 60 Slovenská republika měla do konce roku 2000 vyčlenit přibližně 20 % stávajícího nájemního fondu pro sociálně slabší skupiny. Tento politický cíl nebyl naplněn. (Koncepce státní bytové politiky do roku 2000) 61 Počet celkově dokončených bytů v rámci SR roste, i když stále nedosahuje hodnoty dokončených bytů z roku 2009, kdy se u nás začaly projevovat dopady hospodářské krize. V roce 2015 bylo celkově dokončeno 15 471 bytů (2009 - 18 834 bytů). Uvedený pozitivní trend se výhradně týká dokončených bytů v soukromém vlastnictví určených zejména pro soukromé účely, k odprodeji nebo k pronájmu za tržní nájemné. (Kolesárová - Blahová - Kuška, 2016) 62 t.j. ve vlastnictví obcí a vyšších územních celků. 63 Ve vlastnictví územní samosprávy bylo dokončeno v roce 2005 – 2 032 bytů, v roce 2006 – 2 143 bytů, 2007 – 3 149 bytů, 2008 – 2 631 bytů, 2009 – 2 305 bytů, 2 1 544 bytů, 2012 - 1 544 bytů, 2013 - 1 064 bytů, 2014 - 680 bytů a roku 2015 - 339 bytů. (Kolesárová - Blahová - Kuška, 2016) 64 V zemích EU se příspěvek s cílem zvýšit dostupnost bydlení zaváděl od 60 let minulého století (Německo, Francie, Velká Británie aj.) (Lux - Kostelecký, 2011) 65 Obecně akceptovaná hranice nepřiměřeného zatížení výdajů za bydlení je 40 % z celkového příjmu domácností. 66 Nájemní smlouvy se zpravidla uzavírají na 10 a více let. Z důvodu, že nájemcem bytů je obec, ta garantuje pravidelné hrazení dohodnutého nájmu v plné výši. Případně neplnění si povinností hrazení podnájmu ze strany podnájemníků a dluh s tím spojený nese v plné výši obec. Uvedené riziko vede obce a města k zodpovědnému výběru podnájemníků. 67 Např. darovat pozemek, resp. pronajmout, prodat pozemek za symbolickou cenu, úlevy na daních a pod. 68 Obec si pronajme část nově vzniklého bytového fondu za sníženou cenu, který poskytne nízkopříjmovým domácnostem. Uvedený model je žádoucí zejména z důvodu vytváření sociálního mixu, jelikož část bytového fondu z daného komplexu bude pronajímán za tržní ceny a část za snížené (regulované) nájemné. 69 Např.
ve Velké Británii 87% tímto způsobem zabezpečených smluv probíhá bez problémů, pouze 2% kontrahovaných smluv bylo ukončeno výpovědí. (Lux, 2010) 70 Ve srovnání s „masovou“ výstavbou sociálního bydlení z veřejných prostředků. 71 Ve většině případů uvedené úkoly zajišťují NGO organizace zřízené za tímto účelem. Organizace vyhledávají potencionální pronajímatele z řad soukromých vlastníků bytů a nemovitostí. Motivační složkou k pronájmu soukromého vlastnictví je systém garancí, které mají kompenzovat a snižovat možné riziko z pronájmu. 72 V podmínkách ČR je definován v zákoně čj. 417/2013 Sb. o pomoci v hmotné nouzi. Patří do systému pomoci v hmotné nouzi a nárok na příspěvek je podmíněn stavem hmotné nouze. Příspěvek na bydlení je určen k částečné úhradě nákladů spojených s bydlením a jeho přiznání je relativně přísně nastaveno. Mnohé domácnosti v hmotné nouzi nepobírají uvedený příspěvek, a to z důvodu nesplnění podmínek stanovených zákonem. Příspěvek není dostupný obyvatelům ve slumech koncentrovaných zejména na východním a středním Slovensku. Důvodem nedostupnosti příspěvku je neexistence listu vlastnictví (obydlí postavené bez stavebního povolení a často na nevypořádaných pozemcích), resp. nájemní smlouva k bydlení. 73 V roce 2014 bylo rizikem chudoby ohroženo 12,6 % obyvatel SR. Pouze 3 kraje (Bratislavský, Trnavský, Trenčianský kraj) dosáhly hodnoty pod celoslovenským průměrem. Zbývající kraje dosáhly hodnoty nadprůměrné (Nitranský kraj 13,2%, Žilinský kraj 13,5%, Banskobystrický 17,1%, Prešovský kraj 16,0%, Košický kraj 13,7%). 28,4 % domácností se 2 dospělými a 3 a více závislými dětmi žilo v roce 2014 pod hranicí rizika chudoby. Více než 30 % (30,6) domácností složených z 1 dospělé osoby a jednoho závislého dítěte žilo pod hranicí rizika chudoby. Z pohledu ekonomické aktivity téměř 50 % (48,7 %) nezaměstnaných žije nebo je přímo ohroženo chudobou. Chudobou ohrožených v roce 2014 bylo 6,7 % důchodců. (EU SILC, 2015) 74 Výše nákladového nájemného se mění v závislosti na době výstavby bytů. V zásadě platí, že čím novější výstavba, tím vyšší nájemné. 75 Vypracovat novou právní úpravu příspěvku na bydlení, jejíž součástí je vynětí příspěvku na bydlení z pomoci v hmotné nouzi je jedním z prioritních úkolů MPSVR SR definovaných v rámci Koncepce státní bytové politiky SR 2020 s termínem předložení k 31.12.2018. Součástí změny má být stanovení podmínek pro získání příspěvku v závislosti na velikosti domácnosti, formě bydlení, příjmové situace domácností a další. 76 V současnosti je stanovena výše příspěvku na bydlení pro jednotlivce v hmotné nouzi 55,80 €, pro občana v hmotné nouzi a fyzické osoby, které se s občanem v hmotné nouzi společně posuzují 89,20 €. Příspěvek na bydlení nepokrývá náklady na bydlení v plném rozsahu, jeho výše má „motivovat“ příjemce buď k vyšší finanční účasti na pokrytí potřeb bydlení nebo k zajištění si bydlení finančně dostupnějšího. Výše příspěvku na bydlení je nezměněna od roku 2003. 77 Výdaje za bydlení, vodu, elektřinu, plyn a jiná paliva. V krajských městech 939 € / osoba / rok, jiné město 847 € / osoba / rok, jiná obec 662 € / osoba / rok. (ŠU SR, 2015)
Celý článek je v příloze v PDF: