Sociální podnikání

Nezaměstnanost na Slovensku má podle Cintulové (2021, s. 3-11) komplexní historii, která se vyvíjela v souladu s politickými a ekonomickými změnami v zemi. Řešení nezaměstnanosti zůstává klíčovou výzvou pro slovenskou ekonomiku a celou společnost, která se snaží přizpůsobit neustále se měnícím podmínkám na trhu práce.

Podle Pčolinské (2017, s. 7-10) jsou sociální podniky definovány jako subjekty, které kombinují podnikatelské a sociální cíle. Hrají klíčovou roli při snižování nezaměstnanosti a eliminaci sociální exkluze. Teoretický rámec vychází z konceptů sociálního podnikání, které zdůrazňují důležitost sociální inkluze, udržitelného rozvoje a ekonomické participace znevýhodněných skupin. Sociální podniky poskytují pracovní příležitosti pro osoby, které mají omezený přístup na tradiční trh práce, jako jsou dlouhodobě nezaměstnaní, osoby se zdravotním postižením, mladí lidé bez praxe a jiné zranitelné skupiny. Teorie sociálního kapitálu zdůrazňuje, že tyto podniky přispívají k budování komunitních vazeb a zlepšování sociální soudržnosti, čímž posilují místní ekonomiky.

Při posuzování dopadu sociálních podniků na nezaměstnanost je důležité zohlednit i legislativní a finanční aspekty, které ovlivňují jejich fungování. Modely financování sociálních podniků zahrnují různé zdroje, například veřejné dotace, sociální investice a příjmy z vlastní podnikatelské činnosti, které jsou nezbytné pro jejich udržitelnost a růst.

Sociální podniky podle Bobákové (2021, s. 50-61) využívají inovativní přístupy a strategie, například partnerské sítě, kooperativní a participativní řízení, které zvyšují jejich efektivitu při řešení sociálních problémů. Tato východiska poskytují rámec pro zkoumání, jak sociální podniky mohou účinně přispět ke snižování nezaměstnanosti a podporovat inkluzivní ekonomický rozvoj.

Nezaměstnanost je závažný sociálně-ekonomický problém, který je intenzivně řešen iv post-pandemickém období. Evropská strategie zaměstnanosti se zaměřuje na zvyšování zaměstnanosti a tvorbu nových pracovních míst prostřednictvím zlepšení zaměstnatelnosti, podpory podnikání a rovných příležitostí. Nové trendy v oblasti zaměstnávání, zejména průmyslová revoluce 4.0 a digitalizace, přinášejí radikální změny, včetně ohrožení pracovních míst a zvyšování požadavků na kvalifikaci. Home-office se stal novým standardem, který přináší výhody jak pro zaměstnavatele, tak pro zaměstnance, přičemž vyžaduje vyvážení mezi produktivitou a sociálními kontakty Dirgová (2022, s. 26-30).

Autorka se také zabývá problematikou nezaměstnanosti z pohledu sociálních faktorů, analyzuje příčiny a důsledky nezaměstnanosti v rámci jednotlivých společenských skupin a regionálních rozdílů. Zaměřuje se na sociální, ekonomické a psychologické aspekty nezaměstnanosti, jakož i na její vliv na život jednotlivců a jejich rodiny. Diskutuje o možnostech snižování nezaměstnanosti přes různé sociální politiky a nástroje, vzdělávací programy, podporu zaměstnávání a reintegrační opatření pro nezaměstnané přičemž klade důraz na potřebu komplexního přístupu v boji proti tomuto fenoménu. Autorka poukazuje na potřebu komplexního přístupu, který zahrnuje spolupráci mezi vládními institucemi, neziskovým sektorem a podnikatelskými subjekty Dirgová (2017, s. 15-34).

Definice sociálních podniků se liší v závislosti na ekonomickém a společenském kontextu. Každá společnost má svou vlastní interpretaci a charakteristiku sociálních podniků. Podle Pčolinské (2017, s. 3-18) je sociální podnik podnikatelský subjekt, který funguje v rámci trhu zboží a služeb a soustředí se na zaměstnávání osob se zdravotním nebo sociálním znevýhodněním. Na rozdíl od tradičních podniků, které se zaměřují na maximalizaci zisku, sociální podniky kladou důraz na vytváření sociální hodnoty a podporu začlenění svých zaměstnanců do společnosti. Zisky, které sociální podniky generují, jsou ve velké míře reinvestovány do aktivit a projektů, které podporují jejich sociální a ekonomické cíle.

Podle Bobákové (2021, s. 1-5) je sociální podnik zaměřen na dosahování sociálních cílů a přebytek z jeho činnosti je reinvestován do podnikových činností nebo společenských projektů. Tento typ podniku se snaží konkurovat na běžném trhu a zároveň dodržovat etické normy, které se projevují vůči zákazníkům, konkurentům i zaměstnancům.

Dirgová a Černá (2013, s. 10-25) se zabývají etickými otázkami manažerského rozhodování a jeho vlivem na pracovní prostředí v kontextu sociálního dialogu. Autorky analyzují roli manažerů v podpoře transparentnosti, spravedlnosti a odpovědnosti ve vztazích mezi zaměstnavateli, zaměstnanci a dalšími aktéry. V souvislosti se sociálními podniky poukazují na význam etického managementu při vytváření pracovních míst pro znevýhodněné skupiny a při rozvoji udržitelného podnikání, které respektuje sociální hodnoty a přispívá ke zlepšování kvality života komunity.

Základní charakteristikou sociálního podniku je podle Černé (2017, s. 51-66) jeho orientace na společenské dobro a reinvestování zisků na podporu místní komunity a sociálních cílů. Sociální podniky poskytují pracovní místa a vzdělávací příležitosti pro lidi, kteří jsou sociálně marginalizováni, čímž vytvářejí prostředí, které je podporuje a pomáhá jim začlenit se do společnosti. Jejich činnost často zahrnuje různé úrovně pracovních úkolů, čímž zajišťuje přístupnost zaměstnání pro různé úrovně pracovních dovedností.

V některých zemích, například. v České republice, se sociální podniky zakládají na bázi dobrovolných občanských iniciativ, které se soustřeďují na vytváření pracovních míst pro znevýhodněné skupiny. Tyto podniky plní úlohu integračních sociálních podniků a poskytují produkty a služby v místních komunitách. Podpora těchto podniků je často zajištěna prostřednictvím dotací a fondů (Pčolinská, 2017, s. 5-9).

Sociální podniky jsou podle Lubelcové (2017, s. 1-5) jedinečné organizace, které kombinují prvky podnikání s cílem dosáhnout sociálních a environmentálních cílů. Vznikly jako reakce na potřebu řešit různé společenské problémy, které tradiční tržní a vládní instituce nedokázaly adekvátně řešit. Jejich definice a cíle se mohou lišit v závislosti na kontextu a zemi, avšak v zásadě jde o podniky, které mají za primární cíl vytvářet sociální hodnotu namísto maximalizace zisku pro vlastníky nebo akcionáře.

Podle mezinárodně uznávaných definic jsou podle Pčolinské (2020, s. 6-12) sociální podniky zaměřeny na řešení sociálních, environmentálních nebo komunitních problémů, přičemž tento cíl je prioritou nad generováním zisku. Vykonávají pravidelnou ekonomickou činnost a generují příjmy prostřednictvím prodeje zboží nebo služeb. Na rozdíl od charitativních organizací, sociální podniky jsou závislé na trhu a jsou konkurenceschopné. Většina zisků je reinvestována do podnikání nebo do plnění sociálních cílů. Mnohé sociální podniky se řídí demokratickými principy a zapojují své zaměstnance, klienty nebo členy komunity do rozhodovacího procesu. Sociální podniky často využívají inovativní přístupy k řešení sociálních problémů a snaží se najít nové a efektivní způsoby, jak dosáhnout svých cílů.

Sociální podniky si kladou za cíl řešit různé společenské výzvy. Podle Pavlíka a kol. (2020, s. 69-73) Mezi hlavní cíle patří zvyšování zaměstnanosti, poskytování pracovních příležitostí pro znevýhodněné skupiny, pro dlouhodobě nezaměstnané, osoby se zdravotním postižením, mladé lidi bez praxe, starší osoby a jiné zranitelné skupiny. Sociální podniky vytvářejí inkluzivní pracovní místa, kde se zaměřují na rozvoj dovedností a kapacit zaměstnanců. Podporují sociální inkluzi a snižují sociální exkluzi tím, že zapojují marginalizované skupiny do společenských a ekonomických aktivit. Tímto způsobem přispívají k budování soudržnějších a inkluzivnějších komunit. Podporují také environmentální udržitelnost prostřednictvím ekologických obchodních praktik a projektů zaměřených na ochranu životního prostředí. Sociální podniky často kladou důraz na snižování odpadu, recyklaci a využívání obnovitelných zdrojů energie. Propagují inovativní přístupy a modely podnikání, které mohou přinést nová řešení sociálních a environmentálních problémů. Sociální podniky často experimentují s novými technologiemi a metodami, které mohou být následně praktikovány podnikatelským sektorem. Podporují místní ekonomiky tím, že reinvestují zisky do komunity, vytvářejí místní pracovní místa a podporují místní dodavatele a podnikatele. Tímto způsobem přispívají k ekonomickému rozvoji a zlepšení kvality života v komunitách, kde působí.

Sociální podniky mají různé specifické cíle v závislosti na svém zaměření. Například podniky zaměřené na zaměstnávání znevýhodněných osob se zaměřují na vytváření pracovních míst pro osoby, které čelí překážkám na tradičním trhu práce. Ekologické sociální podniky se zaměřují na ochranu životního prostředí a udržitelnost, například prostřednictvím recyklace, obnovitelných zdrojů energie nebo udržitelného zemědělství. Vzdělávací a tréninkové podniky nabízejí vzdělávací programy tréninky, které pomáhají znevýhodněným skupinám získat nové dovednosti a zvýšit jejich šance na zaměstnání (Procházková a kol., 2018, s. 1-9).

Sociální podniky jsou organizace, které kombinují podnikatelské aktivity s cílem dosáhnout pozitivního sociálního nebo environmentálního dopadu. V současné době se stále více uznává jejich význam v oblasti zvyšování zaměstnanosti, zejména v regionech, kde jsou tradiční pracovní příležitosti nedostatečné nebo neexistují. Je třeba zabývat se různými aspekty sociálních podniků včetně legislativy, projektů, zaměření a příkladů dobré praxe ve světě, v Evropě a na Slovensku.

Sociální podniky používají různé metody ke snižování nezaměstnanosti, které jsou přizpůsobeny jejich specifickým cílům a potřebám místních komunit. Zapojení sociální práce do struktury sociálního podniku přispívá k dlouhodobé integraci zaměstnanců z marginalizovaných komunit. Poskytováním zaměstnání lidem, kteří mají problémy najít práci na tradičním trhu, sociální podniky pomáhají snižovat nezaměstnanost a podporují ekonomickou integraci. Podpora zaměstnatelnosti prostřednictvím vzdělávacích programů, školení a odborného rozvoje také přispívá ke zlepšení zaměstnatelnosti zaměstnanců, včetně rozvoje nových dovedností, které jsou potřebné na trhu práce (European Commission, 2024, s. 1).

Průniky sociálního podnikání a sociální práce

Sociální podniky mají důležitou úlohu, neboť zajišťují zaměstnání pro obyvatele a zároveň podporují místní a globální rozvoj prostřednictvím sociálních projektů. V sociální práci jsou sociální podniky využívány jako prostředek pro integraci marginalizovaných a hendikepovaných skupin, což přispívá k jejich lepšímu začlenění do společnosti. Sociální práce hraje klíčovou úlohu v propojování sociálních podniků s místními komunitami, zejména v oblastech, kde je třeba řešit zaměstnanost marginalizovaných skupin, jako jsou hendikepovaní a dlouhodobě nezaměstnaní. Sociální podniky v takových regionech pomáhají nejen vytvářet nová pracovní místa, ale také zlepšovat kvalitu života těchto skupin přes cílené programy sociální integrace.

Význam sociálních podniků v obcích spočívá iv tom, že poskytují alternativu tradičnímu podnikání a přispívají k udržitelnému rozvoji tím, že řeší lokální sociální výzvy. Jedním z příkladů je model podnikání pro lidi se zdravotním postižením, kde jsou pracovní podmínky přizpůsobeny specifickým potřebám zaměstnanců. Jedním z těchto přístupů je model ekonomiky sdílení. Tento model umožňuje sdílení zdrojů, jako jsou pracovní nástroje nebo prostor, mezi více podniky nebo jednotlivci a také podporují místní komunity a poskytují pracovní příležitosti pro zranitelné skupiny.

Metodologie výzkumu

Výzkum byl zaměřen na přezkoumání úlohy sociálních podniků při snižování nezaměstnanosti a na jejich přínos k sociální inkluzi. Respondenty byli sociální pracovníci, kteří přímo spolupracují se sociálními podniky. Výzkum identifikoval hlavní problémy, kterým sociální podniky čelí, například. nedostatek finančních zdrojů nebo nízká kvalifikace klientů. Výzkum také identifikoval faktory, které podporují úspěšnost sociálních podniků s cílem poskytnout doporučení ke zlepšení jejich efektivity a zvýšení jejich přínosu k zaměstnanosti ve společnosti.

Cílem výzkumu bylo na základě zkušeností sociálních pracovníků zjistit úkoly a vliv sociálních podniků v boji proti nezaměstnanosti a identifikovat faktory, které přispívají k jejich úspěšnému zvyšování zaměstnanosti.

Dílčí cíle:

  1. Zjistit dopad strategií sociálních podniků na snižování nezaměstnanosti, konkrétně analyzovat přístupy a metody, které podporují zaměstnanost ve znevýhodněných skupinách.
  2. Identifikovat hlavní problémy, kterým sociální podniky čelí při zvyšování zaměstnanosti.
  3. Zjistit zkušenosti sociálních pracovníků s efektivitou pracovních programů v sociálních podnicích a vyhodnotit faktory, které přispívají k jejich úspěchu nebo neúspěchu.

Výzkumné otázky:

  1. Jaký vliv mají strategie sociálních podniků na snížení nezaměstnanosti?
  2. Jaké jsou hlavní problémy, kterým sociální podniky čelí při zvyšování zaměstnanosti?
  3. Jaké jsou zkušenosti sociálních pracovníků s efektivitou různých pracovních programů v sociálních podnicích?

Do výzkumu bylo zařazeno 118 respondentů. Regionem působení sociálních pracovníků byl nejčastěji Bratislavský kraj 37 (31,4 %) respondentů, Prešovský kraj měl zastoupení 18 (15,3 %) respondenty a Košický kraj 17 (14,4 %) respondenty, nejmenší zastoupení měl Trenčiansky kraji 4.

Ve výzkumu jsme se zaměřili na zkušenosti se sociálními podniky. Spolupráce se sociálními podniky v praxi sociálních pracovníků je zacílena zejména na organizování vzdělávacích aktivit pro klienty podle 50 (42,4 %) respondentů, což představuje nejčastější formu spolupráce. Následuje účast na projektech zaměřených na sociální inkluzi a zaměstnanost 31 (26,3 %) respondentů. Podpora zaměstnancům sociálních podniků, jako řešení osobních či profesních problémů, byla uváděna 21 (17,8 %) respondenty. Monitorování a hodnocení efektivnosti sociálních podniků je dalším způsobem spolupráce podle 8 (6,8 %) respondentů, přičemž zprostředkování pracovních míst a adaptace klientů na pracovní prostředí se vyskytují vzácně, shodně podle 4 (3,4 %) respondentů. Výsledky poukazují na dominanci vzdělávacích a inkluzivních aktivit ve spolupráci.

Prezentace vybraných zjištění z výzkumu

Hodnocení celkového dopadu sociálních podniků na snižování nezaměstnanosti ukazuje, že spíše pozitivní hodnocení vyjádřilo 82 (69,5 %) respondentů. Neutrální postoj zastávalo 15 (12,7 %) respondentů, zatímco spíše negativní vliv uvedlo 21 (17,8 %) respondentů. Pozitivní ani negativní hodnocení nevyjádřil žádný respondent (0,0 %). Tyto údaje naznačují, že sociální podniky jsou vnímány převážně pozitivně, ačkoli část respondentů poukazuje na nedostatky či nevýrazný efekt.

V grafu jsou znázorněny odpovědi respondentů hodnocení celkového vlivu sociálních podniků na snižování nezaměstnanosti.

Graf 1 Hodnocení celkového dopadu sociálních podniků

Zdroj: vlastní zpracování

Efektivnost sociálních podniků při integraci znevýhodněných skupin na trh práce hodnotilo jako efektivní 66 (55,9 %) respondentů, přičemž 10 (8,5 %) respondentů označilo tuto efektivnost za velmi vysokou. Na druhé straně 38 (32,2 %) respondentů považovalo sociální podniky za nepříliš efektivní a 4 (3,4 %) respondentů je vnímalo jako neefektivní. Tyto údaje naznačují, že většina respondentů vidí v sociálních podnicích potenciál na podporu integrace znevýhodněných skupin, avšak část z nich měla výhrady k jejich aktuální efektivnosti.

Graf 2 Efektivnost sociálních podniků při integraci znevýhodněných skupin na trh práce

Zdroj: vlastní zpracování

Význam sociálního podnikání pro společnost a lokální komunity podle respondentů spočívá zejména v poskytování pracovních příležitostí pro znevýhodněné skupiny, což uvedlo 58 (49,2 %) respondentů. Další význam vidí v posilování sociální soudržnosti a integrace v komunitách, což uvedlo 22 (18,6 %) respondentů. Méně časté, ale stále významné, jsou faktory jako zvyšování povědomí o sociální spravedlnosti a inkluzi podle 11 (9,3 %) respondentů, řešení sociálních a environmentálních problémů podle 8 (6,8 %) respondentů a vytváření inovativních řešení pro potřeby komunity podle 7 (5,9 %) respondentů. Podpora udržitelného rozvoje a podpora místní ekonomiky prostřednictvím lokálních zdrojů byly vnímány jako méně důležité, každé s podílem 6 (5,1 %). Tyto výsledky naznačují, že největší přínos sociálních podniků vidí respondenti v jejich schopnosti podporovat znevýhodněné skupiny a zlepšovat sociální integraci.

V grafu je uvedeno, že význam sociálního podnikání pro společnost a lokální komunity spočívá zejména v poskytování pracovních příležitostí pro znevýhodněné skupiny, posilování sociální soudržnosti a integrace, a zvyšování povědomí o sociální spravedlnosti a inkluzi.

Graf 3 Význam sociálního podnikání pro společnost a lokální komunity

Zdroj: vlastní zpracování

Diskuse

Tyto výsledky naznačují, že sociální podniky hrají významnou úlohu při zmírňování nezaměstnanosti, ačkoli někteří respondenti poukazují na potřebu zlepšit některé aspekty jejich fungování. Naše zjištění jsou v souladu se studií Steinera a Teasdaleho (2019), která poukazuje na jejich efektivitu při zvyšování zaměstnanosti. Sociální podniky rozpoznávají vzájemnou propojenost mezi různými potřebami venkova a potenciálními řešeními. Výzvy venkovského prostředí by se mohly transformovat na příležitosti pro sociální podniky a rozvoj komunit. Národní politiky sociálních podniků však nejsou dostatečně implementovány na venkovské úrovni. Budoucí úspěch venkovských sociálních podniků závisí na překonání tradičních politických bariér a silných sektoriálních rozdělení.

Naše zjištění jsou v souladu se studií Apostolopoulosa et al. (2019), který se zaměřuje na význam sociálních podniků při podporování zaměstnanosti zejména v rurálních komunitách. Výzkum ukazuje, že sociální podniky v mimoměstských oblastech reagovaly na období úsporných opatření nahrazením veřejných služeb. Klíčovým faktorem pro expanzi těchto podniků je institucionální rámec, který umožňuje jejich růst a stabilitu. Sociální podniky vznikaly jako rychlá odpověď na ekonomickou krizi, když veřejné služby nebyly schopny reagovat na rostoucí potřeby komunit. Tento přístup odráží schopnost sociálních podniků podporovat komunitní odolnost a přizpůsobit se výzvám ekonomických a sociálních změn, přičemž hrají důležitou roli v regionálním rozvoji.

Návrhy a doporučení pro sociální podniky:

  1. Rozšířit škálu poskytovaných služeb. Sociální podniky by měly rozšířit své služby, aby pokryly širší okruh znevýhodněných skupin a nabízely více příležitostí pro nezaměstnané, jakož i podporu při adaptaci na pracovní trh.
  2. Zaměřovat se na odborná školení a rozvoj dovedností. Implementovat speciální programy odborných školení a vzdělávání, které pomohou zaměstnancům nabýt praktické dovednosti potřebné pro trvalé zaměstnání.
  3. Zvyšovat atraktivitu pracovních pozic. Pracovní pozice by měly být lépe přizpůsobeny potřebám zaměstnanců, aby se snížila fluktuace a zlepšila pracovní spokojenost.
  4. Zlepšit manažerské praktiky. Používat participativní a inkluzivní manažerské praktiky, které zlepší motivaci zaměstnanců a podpoří jejich dlouhodobý profesionální růst.
  5. Posílit spolupráci s místními komunitami. Spolupracovat se společnostmi a organizacemi v rámci místních komunit, aby se zajistila větší integrace a podpora zaměstnanosti v rámci regionálního kontextu.
  6. Vytvořit programy mentorování a dlouhodobé podpory. Zřídit mentoringové programy, které pomohou zaměstnancům ze znevýhodněných skupin získat potřebnou podporu při jejich integraci na trh práce.

Závěr

Sociální podniky hrají významnou úlohu ve snižování nezaměstnanosti, zejména mezi znevýhodněnými skupinami. Cílem výzkumu bylo na základě zkušeností sociálních pracovníků zjistit úkoly a vliv sociálních podniků v boji proti nezaměstnanosti a identifikovat faktory, které přispívají k jejich úspěchu při zvyšování zaměstnanosti. Výzkum identifikoval několik klíčových úkolů a vlivů sociálních podniků na snižování nezaměstnanosti. Mezi hlavní úkoly patří poskytování zaměstnání pro znevýhodněné skupiny, podpora jejich integrace na trh práce a poskytování odborných školení. Sociální podniky přispívají ik rozvoji místních komunit a zlepšování sociálních podmínek. Jejich vliv na zaměstnanost je výrazně podporován spoluprací s veřejnými institucemi, inovacemi v pracovních procesech a flexibilními pracovními podmínkami. Kromě toho hrají roli v prevenci sociální exkluze a zajišťují dlouhodobou podporu pro zaměstnance ze znevýhodněných skupin.

Autorky: doc. PhDr. Mgr. Eva Dirgová, PhD., DSc. Bc. Jana Grejtáková VŠZaSP sv. Alžběty v Bratislavě o., Ústav bl. Z. G. Mallu , Košice

Literatura:

APOSTOLOPOULOS, N. – NEWBERY, R. – GKARTZIOS, M. 2019. Sociální enterprise and community resilience: Výzkum a Řecké odpovědi na turbulent časy. V Journal of Rural Studies. ISSN 0743-0167, 2019, roč. 70, s. 1 215-224.

BOBÁKOVÁ, V. 2021. Sociální podniky-možnost či nezbytnost social enterprises–option or necessity. In LIDSKÝ KAPITÁL, čj. 14.

CINTULOVÁ, L. 2021. Aspekty a vývoj chudoby v sociálně-demografických podmínkách Slovenské republiky. Velké Leváře: Protext Work, 2021. 80s. ISBN 978-80-971835-8-5.

ČERNÁ, Ľ. 2017. Ekonomické, sociální a environmentální cíle sociálních podniků. In Disputationes Scientificae Universitatis Catholicae in Ružomberok. ISSN 1335-9185, 2017, roč. 17, čj. 3, s. 1 51-66.

DIRGOVÁ, E. 2022. Nové trendy v oblasti zaměstnávání a přípravy na vstup na pracovní trh v post-pandemickém období. In Edukace ve vysokoškolském prostředí, st. 26-30. [online] [cit. 10. 2. 2025] Dostupné na: https://is.vsfs.cz/publication/10557/Zbornik_2022_OSV_2.pdf

DIRGOVÁ, E. 2017. Fenomén nezaměstnanosti v kontextu sociálních aspektů. Ružomberok: PF KU, 2017. 109 s. ISBN 978-80-561-0455-2.

DIRGOVÁ, E. – ČERNÁ, Ľ. 2013. Etika manažera ve světle sociálního dialogu. Ružomberok: Verbum - Vydavatelství Katolické univerzity v Ružomberku, 2013. 154 s. ISBN 978-80-8084-993-1.

European Commission. 2024. Social economy and inclusive entrepreneurship. [online] 2024. [cit. 30. 5. 2024] Dostupné na: https://ec.europa.eu/social/main.jsp?catId=952&intPageId=3510&langId=en

LUBELCOVÁ, G. 2017. Forma a proces – dilema sociálního podniku a sociálního podnikání. [online] Bratislava, [cit. 30. 5. 2017] Dostupné na: https://fphil.uniba.sk/fileadmin/fif/veda/centra_ex_akad_siete/cesiuk/socialna_dimenzia/Dalsie_Lubelcova_forma_a_proces.pdf

PAVLÍK, M. a kol. 2020. Regiony budoucnosti – spolupráce, bezpečí, efektivita. Inspirace pro rozvoj měst a regionů s příklady dobré praxe. Praha : Grada Publishing, 2020. 224s. ISBN 978-80-271-1310-1

PČOLINSKÁ, L. 2017. Obecné sociální podniky. In Aktuální otázky udržitelného rozvoje měst a obcí, 2017. s. 1 142. ISBN 978-80-8152-529-2.

PČOLINSKÁ, L. 2020. Jak založit sociální podnik – manuál pro založení sociálního podniku. In Udržitelný rozvoj v zemích Evropské unie II. Košice: Fakulta veřejné správy UPJŠ v Košicích, 2020. 173 s.. ISBN 978-80-8152-855-2.

PČOLINSKÁ, L. 2021. Sociální ekonomika a sociální podnikání. [online] [cit. 21. 8. 2024] Dostupné na: https://eknizky.sk/wp-content/uploads/2022/05/socialna-ekonomika-a-socialne-podnikanie.pdf

PROCHÁZKOVÁ, I. a kol. 2018. Sociální ekonomika a sociální podnikání a jejich integrační role. Sociální ekonomika a sociální podnikání = cesta k zaměstnání znevýhodněných ik trvale udržitelnému rozvoji - studie. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí - Expertní skupina pro osoby zdravotně postižené a osoby sociálně vyloučené. [online]. [cit. 2022-01-10]. Dostupné na: https://ipodpora.odbory.info/soubory/dms/wysiwyg_uploads/0913e2cfd408ab51/uploads/ES_OZP_OSV_STUDIE_3_FINAL.docx