Social Workers satisfaction – významná assumption of quality of provided social work Jsme svědky toho, že sociální praxe nejen u nás, ale iv mnoha státech Evropy, ale i zámoří odhaluje výrazné problémy v dosahování deklarovaných cílů sociální práce. Autoři jako Asquith, Clark, Waterhouse označují sociální práci za profesi v krizi. Podle nich sociální práce v Británii ztratila směr a poukazují zejména na tyto sporné oblasti: krize profesní identity, eroze profesních svazů, nedostatek profesního uznání, deficit kvalifikovaných sociálních pracovníků, nedostatečný pracovní nábor, vysoká fluktuace a znepokojivě vysoké počty lidí opouštějících profesionální sociální práci, pracovní podmínky, pracovní podmínky. Uvedení autoři kladou otázku, zda sociální práce trpí krizí profesní identity – nebo se jen nachází v procesu pokračujících změn a adaptace na měnící se sociální potřeby, politické vyhlídky a priority služeb. S mnoha prezentovanými otázkami bychom mohli souhlasit.

I přes dvacetiletou existenci v profesní přípravě sociálních pracovníků se setkáváme s otázkami, které dosud nebyly řešeny. Sociální pracovníci vnímají svůj profesionální status v porovnání s jinými „pomáhajícími profesemi“ než nízký, jejich finanční ohodnocení tvoří často jen 60 - 70 průměrné mzdy v národním hospodářství, podmínky pro práci, zejména ve veřejné, správě jsou nedostatečné, navíc, absentuje profesní sdružení, které by podporovalo posílení postavení.

Tyto přetrvávající anomálie profesní identity se nejčastěji projevují v oblasti sociální pomoci, konkrétně při řešení problémů sociálněprávní ochrany dětí a sociální kurately. Pokusili jsme se proto upozornit v další části na některé přetrvávající problémy zejména v oblasti, která vyžaduje kompetentní, erudované a spokojené odborné zaměstnance.

Při výkonu činností sociální práce má sociálněprávní ochrana dětí zvláštní postavení. Mohli bychom říci, že na sociálněprávní ochranu dětí se nahlíží jako na prestižní odbornost v sociální práci. Úkolem sociálněprávní ochrany je i na Slovensku zaměření na preventivní působení v rámci jejích jednotlivých úrovní a na intervenci s tím související. Pozornost se koncentruje zejména na děti, které jsou nebo mohou být ohroženy rizikem zanedbávání nebo zneužívání, na děti se speciálními zdravotními potřebami, na delikventní děti a na děti, které nemají řádnou péči.

Zajímavé je v této souvislosti i zjištění Child Welfare League of America, která prezentovala v roce 2002 výsledky výzkumu, podle něhož veřejné i soukromé neziskové organizace referují, že v oblasti péče o dítě je evidentní narůstající počet dětí, vyžadujících jejich služby a přitom nedostatek kvalifikovaných pracovníků. Právě úbytek kompetentní a stabilní pracovní síly je činitel, který má nejvýraznější vliv na schopnost systému sociálněprávní ochrany účinně sloužit zranitelným dětem a rodinám. Téměř každé odvětví v jisté době zažívá redukci pracovní síly, ale její úbytek v pomáhajících profesích je obzvláště problematický. Úspěšnost při práci s dětmi a rodinami závisí na nabývání praktických profesních dovedností, na schopnosti postupného formování vztahů důvěry mezi pracovníkem a klientem. Překážkou tohoto procesu je fakt, že organizace čelí fluktuaci pracovníků, která ročně převyšuje 50procentní úroveň. Nepříznivý stav je patrný ve třech rovinách a to v oblasti:

  • náboru pracovní síly je nedostatečný počet kvalifikovaných kandidátů,
  • konkurence s jiným segmentem ekonomiky, co se týká platu, benefitů a pracovních podmínek,
  • stabilizace pracovní síly – odborných zaměstnanců.

Z výzkumu bylo dále zřejmé, že rozhodující připomínky odborných zaměstnanců v oblasti sociálněprávní ochrany směřovaly k narůstajícímu komplexu požadavků na služby a zvyšující se pracovní zátěž, nedostatek zdrojů pro klienty, neadekvátní finanční ohodnocení, oblast bezpečnosti a odpovědnosti, bídné fyzikální a organizační pracovní podmínky. Child Welfare League of America zdůrazňuje, že nedostatečný pokrok v řešení těchto problémů, pokračující negativní vnímání oblasti sociálněprávní ochrany dětí veřejností, jakož i neochota investovat veřejné zdroje do dětí, rodin a těch, kteří s nimi pracují, vyžaduje multiúrovňový přístup (3). Na druhé straně National Association of Social Workers ve Spojených státech amerických vidí pozitivum v pokračující podpoře partnerství mezi školami sociální práce a veřejným systémem péče o děti z federálních fondů.

Situace na Slovensku

Ani v našich podmínkách není situace ideální. Ústředí práce, sociálních věcí a rodiny vypracovalo zajímavý informativní materiál, jehož snahou bylo zmapovat podmínky výkonu opatření sociálněprávní ochrany dětí a sociální kurately na odděleních sociálněprávní ochrany dětí a sociální kurately úřadů práce, sociálních věcí a rodiny. Uvádí se v něm, že změnami v legislativě Slovenská republika zaznamenala za poslední roky výrazný kvalitativní posun a právní úprava sociálněprávní ochrany dětí a sociální kurately na Slovensku je srovnatelná se sociálními politikami zemí Evropské unie. Za legislativními možnostmi výkonu opatření sociálněprávní ochrany dětí a sociální kurately však zaostávají reálné podmínky jejich výkonu, a to nejvýrazněji v oblasti personálního zabezpečení. Autoři vyhodnotili, že průměrný počet řešených případů, připadajících na jednoho zaměstnance ročně je 248. Z toho vyplývá, že průměrná pracovní doba zaměstnance, která může při současné situaci věnovat jednomu případu je necelý 1 pracovní den ročně, což nemůže být čas postačující ani na minimální výkon opatření sociálněprávní ochrany dětí ve zdánku. Řešené případy však vyžadují individuální přístup a časově náročné úkony. Podle informací z diskusí na různých odborných mezinárodních fórech je např. počet rodin připadajících na jednoho sociálního pracovníka v Anglii nebo Švédsku přibližně 15. Komparace těchto dvou čísel (248 a 15) určitě nevyžaduje komentář, i když, samozřejmě, musíme respektovat ekonomický potenciál uvedených zemí a tradice v oblasti uplatňování systému sociálněprávní ochrany, jakož i celý systém zabezpečení sociální pomoci a sociální práce.

V kontextu výše uvedených textů rezonuje otázka pracovní spokojenosti sociálních pracovníků.

2 Pracovní spokojenost sociálních pracovníků

Kvalifikovaná a zkušená pracovní síla je cennou devizou pro každého zaměstnavatele. Cestou ke stabilnímu a oddanému pracovnímu týmu mohou být i opatření ke zvýšení pracovní spokojenosti. To potvrzují i ​​výzkumy, které indikují, že u zaměstnanců, kteří jsou spokojeni se svou prací, je vyšší pravděpodobnost, že zůstávají na svých pracovních pozicích (4).

Celková spokojenost s prací zahrnuje různé dílčí spokojenosti. Mezi oběma jevy je vztah vzájemného ovlivňování. Celková spokojenost významně určuje míru spokojenosti s jednotlivými stránkami práce a spokojenost s dílčími faktory práce podporuje celkovou spokojenost. Teorie pracovní spokojenosti poukazují na činitele vztahující se k vnějším podmínkám práce, které jsou na pracovníku nezávislé. Odpovídají tzv. hygienickým faktorem z dvoufaktorové teorie pracovní spokojenosti Herzberga, Mausnera a Snydermana, kteří k nim řadí: mezilidské vztahy, dozor, pracovní podmínky, plat a bezpečí a firemní politiku. Druhou, samostatnou skupinu tvoří faktory, které se dotýkají obsahu práce. Pojmenovali je motivačními faktory, přičemž jejich existence či naplnění ovlivňuje spokojenost. Rymeš například řadí mezi vnější faktory finanční ohodnocení, samotnou práci, pracovní postup, způsob řízení, pracovní skupinu a pracovní podmínky (5).

Franěk – Večeře tvrdí, že situační model pracovní spokojenosti navrhuje, že pracovní spokojenost je odvozena od pracovních podmínek. K situačním faktorům patří např. plat a benefity, systém povyšování ve společnosti, pracovní podmínky, kvalita vztahu jednotlivce s nadřízeným, sociální vztahy, práce samotná (6).

Víme, že obecně platí fakt, že pracovní prostředí ovlivňuje zaměstnance hlavně prostřednictvím jejich postojů, a opačně, tyto postoje formují zaměstnanecké cíle a chování. Pracovní prostředí představuje více než jen hmotnou, fyzikální stránku, vyznačuje se svou sociální a psychologickou strukturou. Podmínky pracovního prostředí a podoba konkrétních pracovních charakteristik jako je způsob řízení, komunikace, variabilita pracovních úkolů, stres, pracovní zátěž, míra odpovědnosti, bezpečnost a ochrana zdraví při práci, únosnost rizika a mnohé další, mají značný vliv na výkon praktické sociální práce. Podle Allena pracovníci nemohou být úspěšní ve svém poslání, pokud nejsou motivovaní, oddaní, spokojení a zkušení. Jejich selhání se dotýká klientů, rodin, spolupracovníků, organizace i společnosti. Jak tvrdí Allen dále, výzkumníci se zaměřovali na zkoumání vlivu pracovních charakteristik na sociální pracovníky. Na základě získaných výsledků doporučují řídícím pracovníkům vytvořit podporující pracovní prostředí a v zájmu zvýšení pracovní spokojenosti a loajality pracovníků mají svou pozornost soustředit zejména na způsob řízení, rozmanitost práce, pracovní stres a autonomii, neboť tyto pracovní charakteristiky jsou významnými determinanty pracovní spokojenosti sociálních pracovníků. Výzkumy prokázaly, že existuje významnější souvislost mezi charakteristikami práce a pracovní spokojeností, než mezi osobnostními charakteristikami (věk, pohlaví, barva pleti, vzdělání) a pracovní spokojeností. Zaměření se na úpravu sledovaných pracovních charakteristik podle jejich názoru přinese nejen vyšší úroveň pracovní spokojenosti, ale také redukci syndromu vyhoření, fluktuace, zvýšení pracovní morálky, výkonnosti a kvality služeb poskytovaných klientům (7).

Autoři Dickens a Serghi upozorňují i ​​na jiný výzkum, jehož cílem bylo zvýšit porozumění struktury pracovní síly ve státních sociálních službách s vnímáním stresu a úrovní spokojenosti, kterou zažívají sociální pracovníci. Výsledky výzkumu upozorňují na tuto kombinaci situace v Rumunsku a v Anglii, když zkoumali názory respondentů, kteří pocházeli ze čtyř skupin: manažerů, terénních sociálních pracovníků, pracovníků v domácích a pracovníků v rezidenčních podmínkách. Analýza údajů získaných dotazníkovou technikou přinesla zjištění, podle nichž celková pracovní spokojenost sociálních pracovníků v Rumunsku je jednoznačně vyšší než v Anglii. Pouze ve dvou faktorech vyjádřili rumunští sociální pracovníci nižší úroveň spokojenosti – rozmanitost pracovních úkolů a možnosti využít v práci své schopnosti. Srovnatelná míra nespokojenosti v obou státech byla zaznamenána u dvou proměnných – platové podmínky a možnosti kariérního postupu (8).

Závěr

Postavení sociálního pracovníka a jeho vnímání společností je často rozmanité. Příčinou může být široké spektrum problémů, kterými se sociální pracovník zabývá, jeho statusové postavení v porovnání s jinými pomáhajícími profesemi (pracovní podmínky, mzdové ohodnocení, tradice sociální práce na Slovensku apod.). Sociální pracovník dnešní doby přebírá zodpovědnost za množství činností při práci s cílovými skupinami klientů, kteří jsou ve složitých životních situacích. Pro tuto náročnou práci nejsou často vytvořeny dostatečné podmínky. Myslíme si, že tento stav ovlivňuje i celkovou spokojenost sociálních pracovníků, přičemž předpokládáme, že se může vytvářet i nerovnoměrná souvislost mezi spokojeností a na druhé straně motivací a kvalitou odborných činností. Tento jev bude v budoucnosti i předmětem našeho dalšího zkoumání.

Autoři: Prof. PaedDr. Milan Schavel, PhD PhDr. Anna Danišková Seznam použité literatury

ALLEN, R. I., LAMBERT, E.G., PASUPULETI, S., CLUSE-TOLAR, T., VENTURA, L. A. 2004. Účinek pracovních míst na sociálních a human service workers. In: Social Work & Society. [online]. 2004, 2, 173-188. ISSN 1613-8953. [citováno 2011-13-03]. Dostupné na internetu: http://www.socwork.net/2004/2/articles/454/Allen-Lambert2004.pdf. ISSN 1613-8953

ASQUITH, S. – CLARK, CH. – WATERHOUSE, L. 2005. Úloha sociálního pracovníka v 21. století – a literatura review. Insight. [online]. 2005, 25, ISSN 1478-6796, 1-8. [citováno 2011-04-07]. Dostupné na internetu: http://www.scotland.gov.uk/Resource/Doc/47121/0020658.pdf

DICKENS, J. – SERGHI, C. 2000. Stress and satisfactions for socialists in Romania and England. In: Social Work in Europe. [online]. 2000, 3, 14–23. [citováno 2011-13-03]. Dostupné na internetu: http://www.scie-socialcareonline.org.uk/repository/fulltext/0069867.pdf

21st Century Social Work Review. 2011. Vision sociálního pracovníka v 21. století. [online]. [citováno 2011-04-07]. Dostupné na internetu: http://www.socialworkscotland.org.uk/resources/pub/roleofsocialworkervisionpaper.pdf

FRANĚK, M. - VEČEŘA, J. 2008. Personal characteristics and job satisfaction. In: Ekonomie a management. [online]. 2008, 4, 63-76. [citováno 2011-22-03]. Dostupné na internetu: http://custom.kbbarko.cz/e+m/04_2008/06_franek.pdf

Child Welfare Leaugue of AMERICA, 2002. Child welfare workforce. [online]. [citováno 2011-10-11]. Dostupné na internetu: http://www.cwla.org/programs/r2p/rrnews0209.pdf

National Association of Social Workers, 2005. NASW Standards for Social Work Practice in Child welfare. [online]. [citováno 2011-10-11]. Dostupné na internetu: http://www.socialworkers.org/practice/standards/NASWChildWelfareStandards0905.pdf

ŠTIKAŘ, J. - RYMEŠ, M. - RIEGEL, K. - HOSKOVEC, J. 2003. Psychologie ve světě práce. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2003. 461s. ISBN 80-246-0448-5

(1) ASQUITH, S. – CLARK, CH. – WATERHOUSE, L. 2005. Úloha sociálního pracovníka v 21. století – a literatura review. Insight. [online]. (2) Pozn. Výzkumy Schavel (2004,2006,20011) ke spokojenosti sociálních pracovníků s pracovními podmínkami, profesním statusem a společenským uznáním (3) Child Welfare Leau AMERICA, 2002. Child welfare workforce. [online]. (4) Society for human resource management. 2009. 2009 employee job satisfaction. [online] (5) ŠTIKAŘ, J. – RYMEŠ, M. – RIEGEL, K. – HOSKOVEC, J. 2003. Psychologie ve světě práce. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2003. 461s. ISBN 80-246-0448-5 (6) FRANĚK, M. – VEČEŘA, J. 2008. Osobní characteristics and job satisfaction. In: Ekonomie a management. [online]. (7) ALLEN, R. I., LAMBERT, E.G., PASUPULETI, S., CLUSE-TOLAR, T., VENTURA, L. A. 2004. Účinek pracovních míst na sociálních a lidských servisních pracovníkech. In: Social Work & Society. [online]. (8) DICKENS, J. – SERGHI, C., 2000. Stresy a prosazování sociálních pracovníků v Rumunsku a Anglii. In: Social Work in Europe. [online].