Současně aspekty chudoby v České společnosti

Actual aspects of poverty in a Czech society

Slavomír Laca Lidskou historii bychom s troškou nadsázky mohli nazvat i „historií chudoby.“ V celých dějinách chudoba jako sociální jev doprovázela jedince, nebo i celé velké sociální skupiny. Vnímání chudoby se přirozeně v tomto procesu postupně měnilo. Od chápání chudoby T. Akvinským, jako stavu daného Bohem, který je na světě proto, aby bohatí měli příležitost konat skutky milosrdenství a kajícnosti přes Vivesem vypracovaný systém komunitní péče o chudé prostřednictvím práce, či Malathusovo odmítání všech opatření na podporu chudoby až po různé koncepce státní sociální politiky realizované v 2 . Navzdory změnám, kterými obsah tohoto pojmu v minulosti prošel, jedno zůstává stabilní – chudoba je chápána jako stav, ve kterém jedinci chybí prostředky na realizaci vlastních potřeb. Chudobou tak označujeme inferiorní podmínky života se závažnými individuálními i společenskými důsledky.

Chudoba je velmi komplexní a složitý pojem a v současnosti je považována za jeden z nejzávažnějších problémů globalizovaného světa. O chudobě tedy paradoxně víme tak mnoho, že máme problém jasně a zejména stručně říci, co to vlastně chudoba je. Především nejsou vždy jasně vymezeny pojmy, které spolu souvisejí: chudoba, bída, nerovnost, bezmocnost, nedostatek, nouze. Svou roli zde hrají i rozdíly jednotlivých jazyků, respektive ustálenost odborné terminologie v nich. Neexistuje žádná absolutní a všeobecně uznávaná definice nebo hranice, která vymezuje pojem chudého. Zvlášť je to markantní při definici chudoby v hospodářsky vyspělých zemích, kde je zajištěna situace základních životních potřeb, zejména jídlo, ošacení a střecha nad hlavou. Chudoba z tohoto pohledu je vždy definována ve vztahu ke standardu dané společnosti.

Chudoba je přítomna na celém světě, v Evropě, ale i ve Slovenské společnosti. Pozornost si zasluhuje i poznání, jakým způsobem se chudoba a hlavně její příčiny odrážejí ve veřejném mínění. Je to důsledek nepřeje osudu, lenosti, absence pevné vůle, nespravedlnosti ve společnosti, nebo dokonce je to nezbytná součást pokroku. Frekvence těchto postojů a názorů je zajímavější, pokud je dáváme do mezi generačních srovnání a souvislostí. Chudobu lze chápat jako výraz extrémní nerovnosti, lépe řečeno jako odstup od určité části populace nejen od bohatých, ale také od celého zbytku populace.

V současném světě se nerovnost a chudoba neustále vytvářejí a roztržka mezi bohatstvím a chudobou narůstá jak v globálním, tak v národním měřítku jednotlivých evropských států. Chudoba je často spojována s pojmem nerovnost, nejsou to však pojmy totožné, ale související. Chudoba se definuje jako výraz „extrémní nerovnost, respektive jako distanc určité části populace nejen od bohatých, ale i od celého zbytku populace“ (Mareš 1999, s.39). Všeobecná koncepce chudoby neexistuje a kritéria chudoby jsou závislá na tradicích a na aktuální koncepci sociální spravedlnosti. Nejširší pojetí chudoby prosazované v současnosti některými mezinárodními organizacemi zahrnuje kromě příjmu i dostupnost veřejných služeb a stav výživy.

Chudoba je běžně považována za sociální problém, jindy je považována za sociální deviaci, také bídu a sociální patologii. „Chudoba je v různých koncepcích a přístupech různě definována a měřena, vždy však jde o inferiorní podmínky života se zvláštními individuálními a společenskými důsledky“ (Cantalamessa 1999, s. 45). Stále častěji se místo pojmu chudoba, používá pojem sociální exkluze, respektive sociální vyloučení. Sociální exkluze je širší koncept než chudoba, vyjadřuje riziko marginalizace a vyloučení pro individua a skupiny v několika oblastech života a vždy zahrnuje chudobu. Naopak chudoba nemusí vždy znamenat exkluzi (Schavel et al. 2008, s. 32). Chudoba se vztahuje ke spotřebnímu standardu, dosahování nízkých nebo neadekvátních materiálních prostředků. Zároveň je sociální exkluze vždy spojena se sociální inkluzí, což znamená, že jsou-li lidé vyloučeni z jedné sféry, zároveň jsou začleněni do sféry jiné (např. matky jsou vyloučeny z trhu práce a jsou zařazeny do rodin).

Existuje více konceptů chudoby a pohledů na ni. Některé sociální či politické koncepty se dívají na chudobu například iz pohledu nedostatečného přístupu ke vzdělávání, zdravotní péči či politické moci. \"Nejčastěji se ale pod chudobou rozumí nedostatek financí a malé materiální vlastnictví. Ne všechno, co se často pokládá za materiální chudobu, chudobou i ve skutečnosti je \"(Tvrdoň, Kasanová 2004, s. 52).

Chudoba zasahuje do všech stránek lidského života, již v 19. a první polovině 20. století se některá území Slovenska na základě zaostávající industrializace marginalizovala a byla charakteristická chudobou. Zaostávání, a tím zhubnutí regionů Slovenska v minulosti, se iv současnosti projevuje vysokou nezaměstnaností, narůstající chudobou a také sociálně patologickými jevy. Po roce 1989 se problematika chudoby nesmělo, ale přece jen dostala do povědomí veřejnosti. Určité opatrné používání výrazu chudoba se spíše chápe jako výraz selhání sociální politiky, než jako důsledek působení tržní ekonomiky či součást sociální diferenciace. Paralelně se sociálně-ekonomickými nerovnostmi, které se zpravidla vážou a koncentrují regionálně, se na Slovensku prohlubují i ​​prostorové disparity.

V období socialismu se podařilo na Slovensku bez důrazu na ekonomickou efektivnost odstranit výrazné rozdíly v ekonomické úrovni regionů. Nesprávnost principu stejné redistribuce mezi sektory a jednotlivými regiony i „zakrytí“ regionálních nerovností se pak výrazně a ostře projevovaly, ai dosud projevují. V současnosti se sociálně-ekonomická situace nezlepšila, spíše zhoršila. Příchodem hospodářské a finanční krize se zvýšila nezaměstnanost, a to má velký vliv na chudobu jednotlivých lidí.

Slovensko patřilo dlouhodobě k evropským zemím s nejnižšími příjmovými nerovnostmi, v průběhu 90. let však dochází k postupnému nárůstu příjmové nerovnosti. Z hlediska mezinárodní komparace nejde o ojedinělý trend vývoje vyskytující se jen na Slovensku a v ostatních postsocialistických zemích. Ekonomické nerovnosti rostly iv západní Evropě, severní Ameriku nevyjímaje. Vývojem společnosti se transformační procesy v České republice stále evidentněji projevily ve vznikajících sociálních a ekonomických nerovnostech, které měly za důsledek chudobu lidí. Jedním z nejviditelnějších jsou sociálně-ekonomické nerovnosti. Tyto nerovnosti se projevují v příjmu či v majetku. Jsou v diferenciaci spotřebního chování, životního stylu, životních podmínek v jednotlivých regionech.

V oblasti výzkumu i v některých statistických měřeních se pojem chudoba používá a tehdy se nejčastěji spojuje s příjmem jednotlivce nebo domácnosti, který je pod určitou hranicí. Nejčastěji jsou citovány údaje z Eurostatu (evropský statistický úřad), které i sám Eurostat neprezentuje jako chudobu, ale jen jako ohrožení chudobou v naší zemi.

Ze zemí unie je na Slovensku druhý nejmenší podíl ohrožených lidí chudobou podle nejnovějšího měření Eurostatu. a Slovensku hrozí chudoba 11 procentům obyvatel. Ve srovnání zemí Evropské unie tak Slovensko spolu s Nizozemskem obsadilo druhou příčku. Nejméně chudých v Evropě má Česká republika. Ve všech ostatních státech je míra chudoby vyšší.

V zemích Evropské unie hrozí chudoba průměrně 17 procentům lidí. Za chudé považuje Eurostat ty lidi, jejichž roční příjem nedosahuje 60 procent průměrného příjmu dospělého člověka. Jedná se tak o relativní srovnání. Například člověk, který je na hranici chudoby v Lucembursku, má více než čtyřnásobně vyšší příjem než Slovák na hranici chudoby a toto je ke zvážení, zda je dobré, pokud se provádí takový průzkum o chudobě.

Nejohroženějšími skupinami obyvatelstva jsou děti do 17 let a senioři nad 65 let. Chudoba v Evropě hrozí pětině mladých lidí a 19 procentům důchodců. Na Slovensku je podle Eurostatu ohroženo 17 procent mladých a desetina seniorů. Opačná situace je v případě zaměstnaných lidí. Mezi zaměstnanci hrozí chudoba na Slovensku šesti procentům lidí, v Evropě osmi procentům.

Údaj, který Eurostat měřil, byl „riziko chudoby“ – tedy jaké procento populace žije z příjmu pod hranicí 60 procent průměrného příjmu v zemi. Přísně vzato, příjem pod touto hranicí ještě neznamená, že je člověk opravdu chudý. Je však možné říci, že je chudobou ohrožen – úroveň příjmů v ekonomice je mimo jiné propojena is úrovní cen, proto mají lidé s výrazně podprůměrným příjmem omezené možnosti spotřeby či přístupu ke službám.

Z průzkumu vyplývá, že v Evropské unii je průměrně ohroženo chudobou 16 procent lidí, tedy asi 72 milionů. Průměr však zakrývá výrazné rozdíly mezi jednotlivými zeměmi. Výpovědní hodnota relativní chudoby je někdy zpochybňována – „chudý“ člověk v zemi s průměrným vyšším příjmem je stále bohatší, má vyšší příjem než část „bohatých“ v zemi s nižším průměrným příjmem. A není důležité, kolik bankovek má člověk v peněžence, ale co si za ně může koupit.

Skutečná chudoba představuje nedostatek materiálních potřeb nezbytných pro každodenní přežití, tzn. j. jídlo, pitnou vodu, ošacení a přiměřené bydlení. „Hranice skutečné chudoby se vyjadřuje absolutně, tj. prostřednictvím určité pevně stanovené hodnoty, která stačí k zajištění základních potřeb“ (Waisová 2006, s. 59). Domácnost je klasifikována jako chudá, pokud její příjem nedosahuje této fixně stanovené hranice. K identifikaci materiálně ohrožené skupiny lidí na Slovensku můžeme využít systému sociální pomoci lidem v hmotné nouzi. I když je životní minimum definováno administrativně, považujeme jej za hranici, kdy příjem a jiné zdroje jsou natolik nedostatečné, že neumožňují dosáhnout minimální životní úrovně, která je akceptovatelná v naší společnosti.

Každý má právo žít důstojně. I když Evropská unie patří k nejbohatším regionům světa, i zde existují miliony lidí, kteří žijí pod hranicí bídy. Chudoba a vyloučení ze společnosti mají dopady nejen na kvalitu života jednotlivců a jejich schopnost zařadit se do společnosti, ale jsou brzdou i pro celkový hospodářský vývoj.

Návrhy na možné zmírnění chudoby

Minulý rok byl také Evropský rok chudoby, který se překryl s finanční, ekonomickou a sociální krizí. Musíme se pozastavit nejen na Slovensku, ale v celé Evropě a světě, aby se stala chudoba podnětem pro společné uvažování. Měli bychom budovat Evropu, a tedy i Slovensko, jako zemi, kde lidé mohou žít bez útrap, které jim způsobuje chudoba a sociální vyloučení. Při tomto uvažování a formulování závazku usilovat o společnost bez chudoby je zapotřebí:

• Nezjednodušovat chudobu a nástroje na odstraňování chudoby. Chudoba je mnohorozměrný jev: nejsou to jen nedostatečné finanční zdroje a příjem ať už ze zaměstnání nebo sociálních dávek. Chudoba je zranitelnost, nejistota, nedostatek příležitosti, nespravedlnost.

• Přihlásit se na všech úrovních k dosažení cíle zmírnit as skoncovat s chudobou a sociální exkluzí a zajistit přístup k právům a důstojnosti pro všechny. Takové odhodlání vyžaduje prolamovat stereotypy a nerozdělovat chudé na ty, co si „pomoc zasluhují“ a „nehodné naší pomoci“.

• Různé kampaně zvyšující poznání strukturálních příčin chudoby a sociálního vyloučení a bojující se stereotypy o chudých. Prosazovat chápání chudoby jako porušení lidských práv je však nejen na Slovensku náročný úkol, protože se po desetiletí posiloval obraz, že chudoba je osobní selhání. Navíc velká část společnosti trpí nejistotou a větší či menší mírou nedostatku a programy zaměřené na sociální začleňování nejvíce znevýhodněných chápe jako něco, co se děje na její úkor a na její účet.
• Participace a závazek k dialogu s chudými lidmi. Budování společnosti, ve které má každý místo, není možné bez účasti a závazků. Dobře fungující zastupitelské demokratické instituce jsou základem pro ochranu veřejného zájmu. Ale nutná je také participativní demokracie, aby bylo slyšet i hlasy lidí, kteří prožívají chudobu a aby tyto hlasy mohly ovlivňovat lidské jednání, ale i veřejné mínění a získávat její podporu pro řešení sociálních otázek formou posilování rovnosti v přístupu k základním právům. Je třeba posílit dialog s chudými lidmi a nevládními organizacemi bojujícími proti chudobě. Boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení je nedílnou součástí úsilí k překonání krize. Často jsou důsledky recese postiženi právě ti zranitelnější. Proto by se Evropský rok boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení měl stát katalyzátorem pro zvýšení povědomí a vytvoření dynamiky pro inkluzivnější společnost, která je nedílnou součástí budoucí Evropy.

Na Slovensku, v celé Evropě a světě potřebujeme otevřít i debatu o spravedlnosti jako rovnosti životních šancí pro všechny bez ohledu v jaké rodině se narodili a na jakém území - kontinentu - jednotliví lidé žijí. Sociální chování některých chudých může být příznačné akceptováním situace, ve které se nacházejí, nebo jejím odmítáním. Významné je přitom subjektivní vnímání vlastní chudoby. Lidé prožívají chudobu jako zahanbení a pokud mohou, zatajují ji. V dnešní složitě organizované společnosti máme život druhých zřídka jako na dlani a to ukrývání chudoby usnadňuje. Platí to i pro chudobu nejen na Slovensku. Mluví se o ní málo a ne vždy s porozuměním. Chudobu začínáme pomalu akceptovat jako součást společenského řádu.

Závěr

V předloženém článku jsme se pokusili nastínit, jak je pojímána chudoba v České republice. Sociálně-ekonomická situace slovenské společnosti a její různé úrovně poměrně věrně odráží dění, turbulence i probllematičnost současné hospodářské krize v jednotlivých regionech. Otázky chudoby začínají v slovenské společnosti stále více rezonovat. Důležitým se stává definování chudoby a její měření. Je podstatné určit, kdo je vlastně chudý, jak a zda se to dá vůbec změřit. Zodpovězení těchto základních, ale ne jednoduchých otázek, nás může jako společnost posunout dopředu při řešení problému chudoby a chudých. Hledání řešení nese v sobě velkou zodpovědnost za životy lidí, kteří chudobou trpí a to nejen v politické rovině, při tvorbě zákonů, ale také ve společenské rovině. Fenomén chudoby je přítomen ve světě i na Slovensku. Proto je třeba o něm mluvit, je třeba ho analyzovat, poznávat jeho různé podoby, příčiny, dopady, a především hledat způsoby řešení a na odstranění tohoto problému.

Literatura

CANTALAMESSA, Raniero: Chudoba. Bratislava: Serafin, 1999. 109 v. ISBN 80–88944–08–2. MAREŠ, Petr: Sociologie nerovnosti a chudoby. Praha: Sociologické nakladatelství, 1999. 248s. ISSN 80–85850–61–3. SCHAVEL, Milan; OLAH, Michal; ONDRUŠOVÁ, Zlatica: Úvod do studia a dějin. Bratislava: VŠZaSP sv. Alžběty, 2008. 208 v. ISBN 80–969449–6–7. TVRDOŇ, Miroslav – KASANOVÁ, Anna: Chudoba a bezdomovectví Nitra: Fakulta sociálních věd a zdravotnictví UKF, 2004. 141 s. ISBN 80–8050–776–7. PASTERNÁKOVÁ, L.: Rodina – primární výchovná instituce. In Management školy 3/2010, s. 1 12-15. Bratislava: Iura Edition. ISSN 1336-9849. WAISOVÁ, Šárka: Chudoba a bohatství v současném světě. Plze : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2006. 160 s. ISBN 80–86898–86–5. Eurostat nevsrelease : [online]. Lucemburk: [2010] [cit. 2010-02-05]. Dostupné z WWW: Publikace autora článku: PaedDr. Slavomír Laca, PhD

Základy sociálnej pedagogiky - Sociální pedagogika prochází neustálým vývojem v souvislosti s vývojem celé společnosti, která je poznamenána společenskými změnami souvisejícími především s rostoucí technikou, automatizací a globalizací světa, ale také s narůstajícím množstvím sociálně-patologických jevů ve společnosti.

Vybrané kapitoly z etiky pre sociálno-zdravotnícke profesie - V současnosti můžeme konstatovat, že je velký nárůst přibývajících vědeckých poznatků o člověku jako o rozumném individuu na úrovni lidské populace, až po různou problematiku. Vystupují do popředí stále nápadnější mnohočetné a komplikované etické otázky ohledně lidského života.