ÚVOD

V dnešní uspěchané době člověk zapomíná na to nejdůležitější a nejvzácnější, co v životě má, na své zdraví. V momentě, kdy se nám do života nečekaně a bez pozvání vetře nemoc, začneme přehodnocovat svůj žebříček hodnot. Zdraví je stavem tělesného, ​​duševního a sociálního blaha, a právě kvůli těmto determinantům, si musíme uvědomit jeho skutečnou a nevyčíslitelnou hodnotu. V celém vývoji lidstva, můžeme vidět snahu lidí o upevňování a udržování si zdraví, uplatňováním takových opatření, kterými chtějí předcházet nemocem. Takovou snahu můžeme bádat iv oblasti sociálních služeb, kde sociální pracovník úzce spolupracuje s jinými odborníky, za účelem poskytování ochrany zdraví a komplexní péče. Cílem tohoto článku je poukázat na význam vzdělávání sociálních pracovníků v problematice civilizačních onemocnění a na momentální situaci rozmachu civilizačních onemocnění celosvětově i na domácí půdě. Přiblížíme si možnosti vzdělávání sociálních pracovníků doma iv zahraničí a zároveň si posvítíme na sociální práci ve zdravotnictví, která má nezastupitelné místo při zlepšování životních možností klienta, který je pro svou nemoc určitým způsobem znevýhodněn.

SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY U NÁS A V ZAHRANIČÍ

Problematika chronických onemocnění je značně obsáhlá a nepřetržitá podnětná oblast výzkumu. Současný výskyt chronických onemocnění se neustále celosvětově zvyšuje, zároveň se zvyšuje jak celková délka přežití, tak délka komplexní paliativní péče, což se nám promítlo do všech oblastí zdravotní a sociální péče (Hoffman, 2014).

V současné době se u jedinců, kteří trpí chronickým onemocněním mění střed zájmu, který se přesouvá z nemoci na pacienta. Dnes se na pacienta dívá komplexně, a je o něj postaráno po stránce zdravotní i sociální. Na chronické onemocnění se dívá skrze několik disciplín a každá vědní disciplína má svůj úhel pohledu, metody zkoumání a hodnocení (Frej, 2017).

Globálním cílem do roku 2030 je dosáhnout, aby všechny země světa vytvořily komplexní strategie pro efektivnější snížení těchto příčin smrti. Odhaduje se, že v roce 2016 zemřelo na celém světě na nepřenosná onemocnění 41 milionů lidí, což představuje 71 % celkových úmrtí. Tato úmrtí způsobila čtyři nepřenosné nemoci a to:

  • kardiovaskulární choroby (17,9 milionu úmrtí),
  • rakovina (9,0 milionu úmrtí),
  • chronické choroby dýchacích cest (3,8 milionu),
  • cukrovka (1,6 milionu úmrtí), (WHO, 2020).

Nepřetržitý nárůst civilizačních onemocnění a nutnost jejich komplexního řešení vyžaduje nezbytné vzdělávání sociálních pracovníků v dané oblasti (Belovičová, 2019).

Sociální práce by měla reagovat na výzvy v oblasti vzdělávání, vzhledem k hlavním národním zdravotním problémům, které jsou způsobeny stárnutím populace, chronickými stavy, vznikajícími a znovu se objevujícími hlubokými nerovnostmi v oblasti zdraví, které jsou důsledkem sociální nespravedlnosti. V reakci na tyto výzvy by měla sociální práce rozšiřovat svou praxi natolik, aby se zaměřila konkrétně na zlepšení péče o klienty. Nejlepším způsobem, jak by bylo možné této výzvy dosáhnout, je posílit hodnocení výsledků s cílem podtrhnout hodnotu profese a rozšířit praktickou čočku, aby se sociální práce více zabývala zdravím obyvatelstva, prevencí, podporou rovností ve zdraví a advokací (Browne, Keefe, Ruth, et al. 2017).

Slovenská republika po přijetí zákona o sociálních službách a dalších reformních zákonů, nadále pociťuje nedostatek kvalifikovaných sociálních pracovníků v oblasti zdravotnictví, protože vrcholový management zdravotnických zařízení neprojevuje zájem o sociální práci jako oboru, který napomáhá při koordinaci sociálních a zdravotních služeb. Zdravotnictví nedisponuje žádnou legislativou, která by účinně zařadila sociální pracovníky ve zdravotnických zařízeních, kteří by dostatečně pokryli všechny aspekty se všemi náležitými podmínkami (Dobda, 2018).

VZDĚLÁVÁNÍ SOCIÁLNÍCH PRACOVNÍKŮ

Vzdělávací příprava, kterou člověk získává na vysoké škole, není pro současný trh práce dostačující. Pro jeho pracovní a profesní uplatnění a rovněž i pracovní kariéru je důležitá flexibilita, schopnost modifikovat a rozšiřovat své profesní dovednosti a schopnosti. To klade nové požadavky na vzdělávací instituce, které musí budovat širší portfolio kompetencí pro své studenty a absolventy. Současně by se měly orientovat hlavně na posílení schopnosti adaptability, poskytování základů, které lze strukturovaně modifikovat pro potřeby profesního uplatnění (Gajdošová, 2018).

Zákon čj. 219/2014 Sb. o sociální práci ao podmínkách pro výkon některých odborných činností v oblasti sociálních věcí a rodiny ao změně a doplnění některých zákonů § 4, odstavec 2, poukazuje na potřebu soustavného vzdělávání v sociální práci, součástí odborné způsobilosti k výkonu sociální práce je absolvování vzdělávání k doplňování, udržování a zdokonalování znalostí a dovedností, které jsou potřebné k výkonu sociální práce. V České republice zajišťuje další vzdělávání sociálních pracovníků například:

  • Asociace vzdělávatelů v sociální práci na Slovensku,
  • Asociace supervizorů a sociálních poradců,
  • Akademie vzdělávání a výzkumu v sociálních službách,
  • Rada pro poradenství v sociální práci,
  • Institut dalšího vzdělávání pro sociální pracovníky.

Hlavním záměrem ISVP je zajistit rozvoj sociálních znalosti a dovednosti sociálních pracovníků a rovněž i zájemce o certifikované vzdělávání v oboru Sociální práce (Minarovičová, Kováľová, 2014).

VZDĚLÁVÁNÍ SOCIÁLNÍCH PRACOVNÍKŮ V ZAHRANIČÍ

Všechny vzdělávací instituce se musí radit globálními standardy vzdělávání sociální práce, které zformulovala Mezinárodní asociace škol sociální práce (IASSW), v publikaci Světový průvodce pro vzdělávání v sociální práci. V této publikaci jsou zdokumentovány odlišnosti a podobnosti vzdělávání sociální práce přes popis vzdělávacích programů v každé z členských států (Mátel,2013).

Na Ukrajině se od roku 2016 buduje proces tvorby národního systému veřejného zdravotnictví, na jehož základě vznikly důležité dokumenty na celonárodní úrovni. Jedná se o Zákon Ukrajiny o systému veřejného zdravotnictví, nařízení různých ministerstev a celou řadu ustanovení vlády. Na ministerstvu zdravotnictví Ukrajiny začalo aktivně působit Národní centrum veřejného zdraví, v regionech se začaly vytvářet a pracovat centra. Během budování systému veřejného zdravotnictví Ukrajina zjistila, že nemá dostatek specialistů v oblasti veřejného zdraví. Systém vzdělávání nebyl k této výzvě dostatečně připraven (Mironyuk, 2019).

Česká republika, Německo, Rakousko a rovněž Slovenská republika má celou oblast dalšího vzdělávání sociálních pracovníků postavenou pouze na spontánních aktivitách vzdělávacích institucí nebo občanských sdružení, které mnohdy nesystémově podporují zkvalitnění některých činností formou krátkodobých vzdělávacích programů. Systém dalšího vzdělávání sociálních pracovníků je velmi kvalitně rozpracován v Maďarsku, které přijalo zákon o dalším vzdělávání sociálních pracovníků. Velmi dobře rozvinutý systém takzvaného nástavbového studia po ukončení magisterského stupně v oboru sociální práce můžeme nalézt v USA (Schavel, 2010).

Americké Ministerstvo zdravotnictví a sociálních služeb HHS klade důraz na vzdělávání a školení sociálních pracovníků ve zdravotnictví, které mají sloužit potřebám lidí, kteří trpí chronickými onemocněními (Harkey, 2017).

Mezi-profesní vzdělávání (IPE) pro zdravotnické profese se během uplynulého desetiletí rozmnožilo ve vzdělávacím prostředí v USA. Ústřední zpráva na University of South Carolina (USC) v souladu s tím vytvořila mezinárodní vzdělávací výbor, který se rychle rozšířil z pěti členů zastupujících pět škol a vysokých škol v roce 2011 na více než dvacet. V roce 2014 měl tento vzdělávací výbor za úkol poskytnout studentům z těchto škol možnosti vzdělávání a poskytování IPE. Nejvýznamnější snahou tohoto výboru bylo vytvoření a implementace základní třídy IPE „Transformace zdravotní péče pro budoucnost“. V roce 2014 třída zahrnovala více než pět set studentů, včetně všech studentů programu fyzioterapie, veřejného zdravotnictví a sociální práce a katedry komunikačních vět a poruch. Kvůli různým požadavkům na osnovy a akreditaci samostatných programů vznikly kurzy pro oblast medicíny, ošetřovatelství, farmacie, veřejného zdraví a sociální práce. Hlavními cíli kurzu bylo zaměřit se na:

  • úkoly a odpovědnost,
  • hodnoty a etika pro mezioborovou praxi,
  • mezioborová komunikace,
  • týmová práce.

Kurzy, které studenti absolvovali buď jednotlivě, nebo v malých skupinách, obsahovaly 3 živá setkání a sérii 6 webových modulů prostřednictvím zážitkových aktivit (diskuse o případech, čtení, interaktivní cvičení a analýza problémů založených na systémech) uskutečňovaných v interprofesionálních týmech. Tento kurz poskytl studentům základní znalosti o základech týmové práce, o spolupráci, o péči ao vylepšené komunikaci v komplexních systémech zdravotnictví. V interprofesionálním kontextu kurz umožnil studentům prozkoumat umění a vědu týmové práce a komunikačních dovedností, etických problémů, rozdílů zdravotní péče a bezpečnosti pacientů s rozšířeným obsahem od roku 2014 o kulturních kompetencích, sociálních determinantů zdraví a psychosociálních otázkách, které se týkají péče o pacienty. Úsilí IPE má snahu se zaměřit na zdraví obyvatelstva a to začleněním studentů veřejného zdravotnictví a sociální práce do integrace úspěchu. Tento model může sloužit pro další univerzity, které se zajímají o začlenění studentů a učitelů veřejného zdravotnictví a sociální práce do svého programování mezi-profesního vzdělávání ve zdravotnictví (Addy, Browne, Blake, et al., 2015).

CIVILIZAČNÍ ONEMOCNĚNÍ A JEJICH PŘÍČINY

Představte si člověka, který trpí chronickým onemocněním, jako by kráčel po dělící čáře mezi minulostí a budoucností. Když se zpětně podívá do svého života, uvidí, co všechno mu nemoc vzala a čeho všeho se musel vzdát, nevidí jasně svou budoucnost, není cesty zpět (Jackson, 2014).

Nemoc je výrazem disharmonie, která probíhá mezi tělem, myšlením a duší. Nasadit léčbu nemůžeme, dokud nepochopíme smysl nemoci a nenajdeme jeho příčinu, protože každý obraz nemoci má svou vlastní tvář i výpověď (Hunyadiová, 2017).

Mezi civilizační onemocnění patří:

  • kardiovaskulární onemocnění (ischemická choroba srdeční, cévní mozkové příhody, infarkt myokardu),
  • rakovina,
  • respirační onemocnění – chronická onemocnění dýchacích cest,
  • diabetes mellitus,
  • obezita,
  • nervové a psychické poruchy,
  • alergie (Sásiková, 2018).

Civilizační onemocnění jsou celosvětově velmi rozšířená a jejich výskyt neustále roste. V civilizačních onemocněních jsou přítomny tři důležité faktory, a to jejich hostitel, prostředí a faktor onemocnění. Na konci dvacátého století jsou lidé stále více vystaveni stresu a zároveň se zhoršuje prostředí, ve kterém žijí. Lidé dělají věci, které jsou proti zákonům přírody a odpoutávají se od ní. Společnost již nepřijímá potravu v přirozeném složení, životospráva lidí a strava se v dnešní době zhoršila. Na základě tohoto a ještě dalších okolností se začaly projevovat chronická onemocnění, jinak řečeno i civilizační onemocnění. Existuje několik teorií , které mají souvislost s růstem chronických onemocnění. Jednou z nich je, že se prodlužuje délka života obyvatelstva a automaticky se zvyšuje i pravděpodobnost výskytu chronických chorob. (Frej, 2017).

Global burden of disease (GBD) rozdělila rizikové faktory vzniku civilizačních onemocnění na:

  • Modifikovatelné rizikové faktory chování – fyzická nečinnost, špatné stravování, kouření, používání alkoholu.
  • Metabolické rizikové faktory – přispívají ke čtyřem klíčovým metabolickým změnám. Patří sem zvýšený krevní tlak, nadváha, hyperglykémie (vysoká hladina glukózy v krvi) a hyperlipidemie (vysoká hladina tuků v krvi).

Počet úmrtí podle systematické analýzy pro studium GBD:

  • Kouření představuje více než 7,2 milionu úmrtí každoročně, včetně účinků vystavení se pasivnímu kouření.
  • Díky nadměrnému příjmu soli přibude ročně 4,1 milionu úmrtí.
  • Více než polovina z 3,3 milionu ročních úmrtí mě na svědomí alkohol.
  • 1,6 milionu úmrtí ročně připisujeme nedostatečné fyzické aktivitě.

Globálně vedoucím metabolickým rizikovým faktorem je zvýšený krevní tlak, který má za následek 19% globálních úmrtí. Po něm následuje nadváha, obezita a zvýšená hladina glukózy v krvi (GBD, 2015).

Stres je podle světové zdravotnické organizace klasifikován jako zdravotní epidemie 21. století. Jedná se o normální fyzickou a psychologickou reakci, která reaguje na náhlé nebezpečí a dlouhotrvající výzvy. Lidské tělo uvolňuje během stresujících událostí dávku chemikálií, adrenalinu. Stres z krátkodobého hlediska může být nápomocný, dodává nám energii k dokončení věci. Z dlouhodobého hlediska vede stres k závažným zdravotním problémům (Drummond, 2019).

PREVENCE CIVILIZAČNÍCH ONEMOCNĚNÍ

Podle WHO důležitým způsobem prevence a kontroly nepřenosných chorob je snižování rizikových faktorů, které jsou spojeny s těmito chorobami. Vlády a další zúčastněné strany by měly využít nízkonákladových řešení ke snížení běžných modifikovatelných rizikových faktorů. Pro usměrnění politik a priorit, je důležité monitorování pokroku a trendů nepřenosných onemocnění a stejně tak i jejich rizik. Pokud chceme snížit dopad nepřenosných onemocnění na jednotlivce a společnost, je nutný komplexní přístup, vyžadující od všech sektorů včetně zdravotnictví, financí, vzdělávání, zemědělství, dopravy, plánování a dalších, spolupráci, jejímž cílem bude snižování rizik spojených s nepřenosnými onemocněními. Důležitá je i jejich intervence k prevenci. Management NCD zahrnuje detekci, screening a léčbu těchto chorob. Poskytuje přístup k paliativní péči pro lidi v nouzi. Dalšími kroky zásahů na nepřenosná onemocnění, která mají vysoký dopad, můžeme docílit posílením včasného odhalení a včasné léčby, prostřednictvím primární zdravotní péče. Takové intervence jsou vynikající z ekonomického hlediska, protože pokud se pacientům poskytnou včas, mohou snížit potřebu nákladné léčby (WHO, 2018).

Edukaci klientů v oblasti změny životního stylu je třeba věnovat dostatek času, jedná se o dlouhodobý proces v rozsahu měsíců a někdy i let. Dosáhnout účinnějšího a dlouhodobého efektu, můžeme díky delší edukační intervenci. Důležité jsou opakované kontroly formou opakujících se setkání, nebo můžeme využít nástrojů informačně-komunikačních technologií jako je například e-learning, telemedicína, sociální média, eHealth a digitální záznamy. Ke změně životního stylu musíme pacienta důkladně motivovat poukázáním na rozvoj závažných komplikací a trvalých následků, pokud nebudou dodržovat doporučená léčebná opatření. Tato opatření se týkají nejen užívání předepsaných léků, ale také individuální odpovědnosti v dodržování nefarmakologických opatření, mezi něž řadíme úpravu životosprávy, dostatečnou pohybovou aktivitu, snížení hmotnosti, zanechání kouření, omezení alkoholu, stabilizování krevního tlaku vyhýbáním se stresu (Rónayová, Dimunová, 20).

SOCIALNÁ PRÁCE VE ZDRAVOTNICTVÍ

Sociální práci ve zdravotnictví můžeme definovat jako specifickou činnost, která má za úkol zlepšovat celkový zdravotní stav jednotlivců, skupin a populace. Poskytuje se bez ohledu na věk, pohlaví, zdravotní postižení, sociální příslušnost, vyznání, kulturu a jiných socio-demografických odlišnosti jednotlivce, skupiny a komunity. Náplní sociální práce ve zdravotnictví je stanovit sociální diagnózu a následně realizovat sociální terapii. Základním cílem je vyřešit sociální problémy, které vznikly během nemoci, narušení zdraví, při zdravotním postižení a ve stáří. Je třeba řešit sociální důsledky nemoci a postižení, které výrazně ovlivňují sociální situaci jednotlivce nebo rodiny, rovněž narušují vztahy ve společenském prostředí, které se vyskytly v životě člověka následkem zdravotních a sociálních změn (Šustrová, 2012).

Pacienti trpící chronickým onemocněním prožívají často fyzické, kognitivní a emoční problémy, jako jsou únava, bolest, deprese, úzkost, panický strach, ztráta paměti, problémy s rovnováhou, třes, neurologické vjemy, potíže s multitastingem, potíže s regulováním emocí, svalové křeče a svalové křeče. Tyto zdravotní problémy jsou chronické, zhoršují se, nemizí a mají spíše progresivní charakter (Fine, 2015).

Sociální práce ve zdravotnictví má za úkol zlepšit životní situaci těch klientů, kteří si ji neumí vyřešit svépomocí. Je součástí komplexní léčebně preventivní péče o člověka (Mojtová, 2010). Sociální práce stejně jako moderní medicína pracuje s klientem z pohledu holistického a celostního. Holistické pojmenování znamená přerod medicíny od fyziologického a biologického pojetí zdraví a nemoci k pojetí duálnímu a následně celostnímu, který bere na zřetel všechny vlastnosti týkající se psychiky, fyziologie, sociální a duchovní dimenze zdraví a nemoci. Sociální práce má za úkol využít vliv psychosociální oblasti na onemocnění k lepší adaptaci, překonání potíží, motivací k léčbě, ke spolupráci a následně ke kvalitnějšímu životu (Kuzníková a kol., 2011).

Kvalitní komplexní zdravotní a sociální péče o občana je demokratickým poselstvím a právem, které v plném rozsahu deklaruje a respektuje Ústavu Slovenské republiky. Zdravá společnost musí akceptovat práva svých občanů, vynaložit preventivní, realizační a legislativní úsilí pro každého svého občana, zdravého, nemocného nebo zdravotně postiženého, ​​aby mohl fungovat ve všech sférách svého života. Zároveň společnost ochraňuje své občany před negativními faktory, které mu škodí znemožňují jeho plnohodnotný život (Barkasi, 2016).

Národní asociace sociálních pracovníků (NASW) popisuje osm standardů praxe, které byly vytvořeny pro sociální pracovníky ve zdravotnictví, aby mohli poskytovat péči na vysoké úrovni:

  • Všichni zdravotní sociální pracovníci v oblasti zdravotní péče musí postupovat v souladu s etickým kodexem sociální práce.
  • obhajují práva klientů na sebeurčení, důvěrnost, přístup k podpůrným službám a zdrojům, vhodné začlenění do rozhodovacího procesu, který má vliv na jejich celkové zdraví a pohodu.
  • Podporují účast sociální práce na vývoji, zdokonalování a integraci osvědčených postupů ve zdravotnictví.
  • Podporují účast sociální práce na zlepšování kvality celého systému a na výzkumném úsilí ve zdravotnických zařízeních.
  • Podporují účast sociální práce na rozvoji a zdokonalování veřejné politiky na místní, federální, státní a kmenové úrovni s cílem podpořit blaho klientů, rodin a komunit, který slouží rychle se rozvíjející systém zdravotní péče.
  • Zvyšovat kvalitu služeb sociální práce poskytovanou klientům a rodinám ve zdravotnických zařízeních.
  • Informovat tvůrce politiky, zaměstnavatele a veřejnost o důležité úloze sociálních pracovníků v rámci kontinua zdravotní péče.
  • Poskytnout základ pro vývoj materiálů a programů dalšího vzdělávání, které se týká sociální práce ve zdravotnických zařízeních.

Pro sociální pracovníky je nejdůležitější mít na paměti první a druhý standard praxe. Sociální pracovníci ve zdravotnictví musí pracovat s klienty v souladu s etickým kodexem sociální práce, který je zakořeněn v souboru základních hodnot. Důležité jsou mezilidské vztahy, budování pozitivního a trvalého vztahu s klienty ze strany sociálního pracovníka, jehož primárním cílem je poskytovat služby a prosazovat sociální spravedlnost pro všechny klienty, čímž se zajišťuje plnění všech lékařských a psychologických služeb.

Využíváním vzdělávání, výzkumu a jejich uplatněním v praxi si sociální pracovníci ve zdravotnictví zvyšují odbornou způsobilost. Zdravotničtí sociální pracovníci hájí práva pacientů na sebeurčení. Zdravotnický personál může vyžadovat a hájit nejlepší lékařskou péči o pacienta, ale každý pacient má právo rozhodovat se na základě léčebných doporučení, zda bude pokračovat v léčbě. Někdy se vyskytnou momenty, kdy pacient není schopen mluvit sám za sebe, například, pokud je pacientem dítě nebo dospělý, který má kognitivní poruchy, které mu zabraňují rozhodovat se sám za sebe. V tomto případě přebírá přijímání rozhodnutí rodina, na základě toho, co je pro pacienta nejlepší (NASW, 2016).

Přínosem sociálních pracovníků pro sociální práci a dimenze veřejného zdraví je jejich dostatečná kvalifikace k tomu, aby významně ovlivnily veřejné zdraví svou orientací na člověka v prostředí, svými dovednostmi pokrývající správu případů, advokacii, politiku, kliniku, zapojení komunity a komunitní organizování, jejich citlivost na komunikační schopnosti a kulturní kompetence.

Sociální práce v oblasti veřejného zdraví spojuje preventivní aspekt veřejného zdraví a orientaci sociální práce na řešení problémů. Sociální pracovníci chápou potřebu zásahů šitých na míru konkrétním populacím, osvojit si perspektivu zaměřenou na člověka v prostředí, v rodině a poskytnout pohled na sociální podmínky, které negativně ovlivňují zdraví a sociální determinanty zdraví. Na základě přetrvávajících výzev se očekává rostoucí poptávka po sociální práci v oblasti veřejného zdraví, zájem studentů o formální vzdělávání, zaměstnavatele, které vzrušuje vyhlídka na širší znalosti (Ward, 2015).

Úkoly sociálního pracovníka ve zdravotnictví:

  • Zaměřit se na nalezení klientů, kteří potřebují pomoc.
  • Posoudit potřeby svých klientů, jejich podpůrné sítě a situace.
  • Vymyslet plány na zlepšení jejich celkového blaha.
  • Pomoc klientům přizpůsobit se životním výzvám včetně nemoci, rozvodu a nezaměstnanosti.
  • Pomáhat klientům řešit krizové situace, přírodní katastrofy, týrání dětí.
  • Pomoc klientům při práci s vládními organizacemi při získávání výhod.
  • Spolupráce s komunitami v oblasti veřejného zdraví, jejichž cílem je předcházet problémům veřejného zdraví.
  • Kontaktovat osobně klienty a zajímat se o jejich životní situaci, zda nastalo zlepšení jejich problémové situace (Allen, Spitzer, 2016).

Zdravotní sociální pracovník pomáhá pacientům pochopit jejich diagnózu a provádí nezbytné změny v jejich životním stylu, bydlení a zdravotní péči. Pomáhá lidem při přechodu z nemocnice zpět do jejich domovů a komunit a zároveň jim poskytuje informace o službách, jako jsou domácí zdravotní péče nebo podpůrné skupiny, které jim pomáhají zvládat jejich onemocnění. Zároveň jsou sociální pracovníci nápomocni lékařům a jiným zdravotnickým pracovníkům. Pomáhají jim pochopit účinky, které způsobují nemoci na duševní a emoční zdraví pacientů. Od roku 2019 do roku 2029 Úřad práce USA předpokládá, že zaměstnanost sociálních pracovníků ve zdravotnictví vzroste o 14 procent, což je mnohem rychleji v porovnání s jinými povoláními. Sociální pracovníci budou potřební, aby mohli pomáhat stárnoucí populaci a jejich rodinným příslušníkům přizpůsobit se nové léčbě, lékům a životnímu stylu (U.S. BLS., 2020).

ZÁVĚR

Nové skutečnosti a specifika na pracovních pozicích sociálních pracovníků vyžadují neustálé odborné zkvalitňování. Vytvoření systému celoživotního vzdělávání sociálních pracovníků je jednou z relevantních možností. Absolventi studijního oboru sociální práce, kteří se v praxi během práce s klientem setkávají s různými problémy, poukazují na potřebu dalšího vzdělávání jako součásti celoživotního vzdělávání. (Schavel, 2010).

Sociální pracovníci potřebují školení v oblasti veřejného zdraví, aby mohli pracovat v rozvíjejících se oblastech nového systému zdravotnictví. Velký důraz je kladen na potřebu dalšího vzdělávání v sociální práci v oblasti veřejného zdraví, v prevenci a zdraví obyvatelstva. Pracovní výhled sociálních pracovníků ve zdravotnictví bude záviset na tom, zda se sociální práce probudí ve schopnostech a příležitostech sociální práce v oblasti veřejného zdraví. Začne se rozšiřovat nad rámec individuálně zaměřených intervencí a rozšíří se do prevence a dalších oblastí veřejného zdraví. Obecně všechny příležitosti k prevenci a veřejnému zdraví závisí na investicích a financování společnosti (Ruth, 2015).

Vzděláváním sociálních pracovníků v problematice civilizačních onemocnění, zvyšujeme míru pomoci chronicky nemocným jedincům. Pomáháme jim cítit se méně izolováni, a dáváme jim naději, že sociální práce jako profese dělá všechno proto, aby se zlepšila jejich kvalita života. Pevně ​​věříme, že v blízké budoucnosti dojde k úpravě postavení sociálních pracovníků v rámci jiných resortů v zákoně č.j. 219/2014 Sb. o sociální práci, a také i jejich možnosti absolvování specializačního vzdělávání, konkrétně v oblasti civilizačních onemocnění.

Autoři: Mgr. Miroslava Weiss doc. MUDr. Mária Belovičová, PhD.

Seznam použité literatury

ADDY, CH.L.-BROWNE, T.-BLAKE, E.W. 2015. Enhancing Interprofessional Education: Integrace Public Health and Social Work Perspectives. In: American Public Health Association. Am J Public Health. 105(suppl 1): S 106-S 108. doi:10.2105/AJPH.2014.302502. [online] . [2020-11-12]. Dostupné na internetu:

ALLEN, KM, - SPITZER, W.J. 2016. Social work practice in healthcare: Advanced approachesand emerging trends. Los Angeles: SAGE. 516s. ISBN: 9781483353203.

BARKASI, D. 2016. Sociální pracovník v roli edukátoru pro klienty s onemocněním diabetes mellitus. 328-341 s. In Edds: Husar, J. - Machalová, M. - Hangoni, T. Mezinárodní interdisciplinární vědecká konference, Prešov \"Nová edukace člověka V\" Prešovská univerzita v Prešově. 2016. 351 s. ISBN: 978-80-555-1742-1.

BELOVIČOVÁ, M. 2019. Význam vzdělávání sociálních pracovníků v problematice civilizačních onemocnění. s 205-214. In: Edds.: Schavel, M. – Gállová, A. Sborník vědeckých mezinárodních příspěvků ,,Trendy a inovace ve vysokoškolském vzdělávání v oboru sociální práce.“ Dolní Kubín: Art AIR Center s. r. o., Vysoká škola zdravotnictví a sociálních práce Sv. Alžběty s. 5 978-80-8132-2020.

BROWNE, T. – KEEFE, R.H. – RUTH, B.J. et. al. 2017. Advancing social work education for health impact. In: American journal of public health. 107 (Suppl 3): S229 235.[online] doi: 10.2105/AJPH.2017.304054 [citováno 2020-10-30] Dostupné na internetu: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5731074/?fbclid=IwAR3ncrYK964p0- ldd2WkhkKtYlnRbgjJ2HMqr_D7yqJo-O828DP7POH

DOBDA, V., 2018. Implikace sociálních pracovníků v týmech zdravotnických zařízení. 62-72s. In: Edds.: Vansáč, P., Barkasi, D., Popovičová, M.: SBORNÍK IV. Mezinárodní vědecké konference "Způsoby propojení systému sociálních služeb a zdravotní péče na úrovni komunitních a pobytových služeb regionálního charakteru". Katedra Filozofii Wydzial Psychologii Wyzsza Szkola Finansów i Zarzadzania w Warszawie.

DRUMMOND, F. 2019. „Stress, the "health epidemic of 21st century" HCA Health Care Magazine – HCA Today. [online] . [2020-11-13]. Dostupné na internetu: https://hcatodayblog.com/2019/04/30/stress-the-health-epidemic-of-the-21st-century/

FINE, A. 2015. Import working with clients with chronic illness. In: The New Social Worker, sociální work careers časopis. ,,Health social work mount 2015". [online] . [2020-11-08]. Dostupné na internetu: https://www.socialworker.com/extras/social-work-month-2015/the-importance-of-working-with-clients-with-chronic-illness/

FREJ, D. 2017. Zánět skrytý zabiják: příčina, léčba, prevence. 1. vyd. Bratislava: NOXI, spol. s. r.o. 360s. ISBN: 978-80-8111-448-9.

GAJDOŠOVÁ, Š. Další vzdělávání sociálních pracovníků. S. 23-27. In Mátel, A. Janechová, L. (eds). Další vzdělávání socialních pracovníků a zaměstnávání mladých lidí. Sborník z mezinárodní vědecké konference. 1. vyd. Příbram: Ústav sv. Jana N. Neumanna, Vysoká škola zdravotnictví a sociální práce sv. Alžběty Bratislava. 2018, s 194. ISBN: 987-80-88206-10-1.

GBD – GLOBAL BURDEN OF DISEASES, 2015. In WHO. 2018. Noncommunicable diseases. [online] . [2020-11-10]. Dostupné na internetu: https://www.who.int/newsroom/fact-sheets/detail/noncommunicable-diseases

HARKEY, J. 2017. Case Management na intersection of Social Work and Health Care. In: Social Work Today. Vol. 17 No.1 P. 20 [online] . [2020-11-12]. Dostupné na internetu: http://www.socialworktoday.com/archive/011917p20.shtml?fbclid=IwAR1YGaHD5eAEpPQATodBju5TKz_i8Rblw8Aa4cqFeA0er21eHYAPWE9MGZ8

HOFFMAN, A.J. 2014. In GURKOVÁ, E. 2017. Nemocný a chronické onemocnění, edukace, motivace a opora pacienta. 1.vyd. Praha: Grada Publishing. 192 s. ISBN: 978-80-271-9917-4.

HUNYADIOVÁ, S. 2017. Nenásilná komunikace pomáhajícího profesionála. 2 vyd. LIRA – print Užhorod, Zrcadlení, os. z., 211 v. ISBN: 978-617-596-246-6.

JACKSON, K. 2014. Grieving Chronic Illness and Injury-Infinite Losses. In: Social Work Today. Vol. 14 No.4 P.18. [online] . [2020-11-12]. Dostupné na internetu: http://www.socialworktoday.com/archive/070714p18.shtml?fbclid=IwAR117d0PpdOwkIHizRWF8neUCML3uAGOWAkT-vuDgEcW2ZRIcKYgH_ogZIo

KUZNÍKOVÁ, I. a kol. 2011. Sociální práce ve zdravotnictví. 1.vyd. Praha: GRADA Publishing; s. 224s. ISBN: 978-80-247-3676-1.

MÁTEL, A. 2013 In MINAROVIČOVÁ, K. – KOVÁLOVÁ, M. 2014. Rozvoj profesních dovedností odborných pracovníků a studentů sociální práce v zařízeních sociálních služeb. 1.vyd. EQUILIBRIE, s. 1 r. o. Košice. 138 s. ISBN: 978-80-558-0685-3.

MINAROVIČOVÁ, K. – KOVÁĽOVÁ, M. 2014. Rozvoj profesních dovedností odborných pracovníků a studentů sociální práce v zařízeních sociálních služeb. 1.vyd. EQUILIBRIE, s. 1 r. o. Košice. 138 s. ISBN: 978-80-558-0685-3.

MIRONYUK, I. 2019. Otázky výuky civilizačních onemocnění v přípravě magistrů veřejného zdravotnictví na Ukrajině. 70s. In Sborník abstraktů VI Mezinárodní vědecká konference Zdravotně-sociální a ošetřovatelské aspekty civilizačních onemocnění – Michalovce 15. listopad 2019. ISBN: 978-80-8132-207-5. http://dsspace.uzhnu.edu.ua/jspui/handle/lib/27229

MOJTOVÁ, M. 2010. Sociální práce ve zdravotnictví. Vysoká škola zdravotnictví a sociální práce Sv. Alžběty, n.o. 137 s. ISBN: 978-80-89271-45-0. NASW (National Association of Social Workers). 2016. NASW standarts for social work practice in health care settings. Washington, DC: NASW. [online] . [citováno 2020-11-09]. Dostupné na internetu: https://www.socialworkers.org/LinkClick.aspx?fileticket=fFnsRHX-4HE%3D&portalid=0

RÓNAYOVÁ, I. – DIMUNOÁ, L. 2020. Význam edukace v prevenci kardiovaskulárních onemocnění. 256–264 s. In: Edds.: Vansáč, P., Czarnecki, Popovičová, M. 2020. SBORNÍK z VI. Mezinárodní konference „ Zdravotně sociální a ošetřovatelské aspekty civilizačních onemocnění – Michalovce 15. listopad 2019. PrintMedia reklamní agentura Michalovce 309 s. ISBN: 978-83-952951-3-2.

RUTH, W. J. 2015 V: JACKSON, K. 2015. Public Health Sociální práce: Now More Than Ever. Social Work Today. Vol. 15 No:6 P.12. [online] . [2020-11-12]. Dostupné na internetu: http://www.socialworktoday.com/archive/111715p12.shtml?fbclid=IwAR22wmbkmy1sBfBUKsxlwQoYwFCJMd7XvHTEUFaOnpe3qe2hE0907jPB5rl

SÁSIKOVÁ, M. 2018. Víte, které moderní nemoci nejvíce ohrožují naše zdraví? In: Řada lékařů Medissimo PROCARE Svět zdraví [online] . [2020–11-08]. Dostupné na internetu: https://www.procare.sk/viete-ktore-moderne-choroby-najviac-ohrozuju-nase-zdravie/

SCHAVEL, M. 2010. Vzdělávání v sociální práci a další perspektivy v dalším vzdělávání sociálních pracovníků. 7-11s. In MATEL, A. – KOVAĽOVÁ, M. ŠTEPANOVSKÁ, M. (eds.) 2010. Sborník vědecké konference „Sociální služby v regionu“ 1. vyd. Skalica: Občanské sdružení ELISABETH, 149. s. ISBN: 978-80-9705.

ŠUSTROVÁ, M. 2012. Sociální práce ve zdravotnictví. 1.vyd. Košice: BEKI Desing s.r.o. 122 s. ISBN: 978-80-8132-041-5. U.S. BLS. – Spojené státy, Bureau of Laborator Statistic. 2020. What social workers do. IN: US Department of Labour, Occupational outlook Handbook, Social workers. [online]. [2020-11-10]. Dostupné na internetu: https://www.bls.gov/ooh/community-and-social-service/social-workers.htm#tab-2

WARD, T.S. 2015 In: JACKSON, K. 2015. Public Health Sociální práce: Now More Than Ever. Social Work Today. Vol. 15 No:6 P.12. [online] . [2020-11-12]. Dostupné na internetu: http://www.socialworktoday.com/archive/111715p12.shtml?fbclid=IwAR22wmbkmy1sBfBUKsxlwQoYwFCJMd7XvHTEUFaOnpe3qe2hE0907jPB5rl

WHO. 2018. Noncommunicable diseases. [online] . [2020-11-10]. Dostupné na internetu: https://www.who.int/news-room/fact-sheets/detail/noncommunicable-diseases

WHO 2020 - World health statistic 2020. ISBN 978-92-4-000510-5. 92 s. [online] [citováno 2020-10-28]. Dostupné na internetu: https://apps.who.int/iris/bitstream/handle/10665/332070/9789240005105-eng.pdf

ZÁKON č. 219/2014 Sb. o sociální práci a o podmínkách pro výkon některých odborných činnosti v oblasti sociálních věcí a rodiny a o změně a doplnění některých zákonů.

ZELNICK, J. 2015 V: JACKSON, K. 2015. Public Health Social Work: Now More Than Ever. Social Work Today. Vol. 15 No:6 P.12. [online] . [2020-11-12]. Dostupné na internetu: http://www.socialworktoday.com/archive/111715p12.shtml?fbclid=IwAR22wmbkmy1sBfBUKsxlwQoYwFCJMd7XvHTEUFaOnpe3qe2hE0907jPB5rl