TRADITION IN ROMA FAMILIES (Ořechů Justice)

ÚVOD

Rodinu můžeme považovat za malou sociální skupinu, která si v interakci se širšími společenskými institucemi formuje osobitou charakteristickou strukturu. Je to celek, kde na základě emocionálních příbuzenských vztahů mezi rodiči, rodiči a dětmi, resp. mezi ostatním příbuzenstvem, utvářejí zvláštní vztahy. Každá rodina prochází mnoha změnami. Patří sem změny ve struktuře rodiny a změny v jejích funkcích (Kasanová, 2008, ). I v romské rodině dochází k určitým změnám. Změny v současné romské rodině jsme pozorovali na Ořechově dvoře.

TRADIČNÍ ROMSKÁ RODINA

Konečná (1994, s. 17) uvádí, že: „romská rodina stejně jako jiné rodiny prochází společenským vývojem, ale nese v sobě i retardační trendy, tradice a všechny projevy romského etnika“. Rodina vytváří jedno z nejdůležitějších socializačních prostředí. Poskytuje jednotlivci jeho základní totožnost, vytváří především zázemí pro první poznávání a citové zážitky. Podle Cangára ​​(2002) je tradiční romská rodina charakteristická životem v širší velkorodině, komunitním způsobem života, zřetelnou dělbou rolí v romské rodině a chápáním obydlí jako dočasného, ​​provizorního. Také Rosinský (2006, s. 29) potvrzuje, že: „rodina žije pohromadě v blízkém, doslova těsném fyzickém kontaktu“. Mužské a ženské úkoly jsou v rodině jasně a pevně vymezeny. Romské ženy vnímají svou gender identitu mnohem vyhraněněji než slovenské ženy (Čerešník, Čerešníková, 2007, Třešník, 2006). Romskou rodinu nelze chápat jako jistý počet jednotlivců, ale vždy jako celek. Konflikty prožívají rodiny kolektivně, jedinec jedná vždy jménem rodiny. Chyba, kterou udělá jedinec, se hodnotí jako chyba celé rodiny. I Rosinský (2006) uvádí, že v tradiční romské rodině měl každý své místo, každý přesně znal svůj status a věděl co může a co ne. Vztahy mezi rodinnými příslušníky (táta, máma, babička, dědeček, bratr, sestra) jsou velmi silné. Jedinec z tradiční romské rodiny nezůstává sám, ani doma, ani na smrtelné posteli či v nemocnici (Hartl, 1993). Tato zjištění potvrzují i ​​Třešník a Třešníková (2007) a dávají je do vztahu s kolektivismem jako kulturní dimenzí.

TRADICE V ROMSKÉ RODINĚ V MINULOSTI

Spektrem zájmu tradicionality v romské kultuře budou vybrány socio-kulturní regulativy v rámci tradic a zvyků: narození a křest, svatba, manželství a pohřeb.

Narození a křest V každé rodině je narození dítěte významnou událostí. Jinak to není ani v romském společenství. Jak v minulosti, tak iv dnešní době, je velkou radostí narození syna. On je nositelem rodu a když vyroste, bude reprezentovat svou rodinu mezi ostatními Romy. U olašských Romů je muž nejdůležitější osobou rodiny. Rodina má silný patriarchální charakter. U tzn. Rumungů (t. j. východoslovenských Romů) taková striktní dominance zatím nebyla potvrzena důkladnějšími výzkumy. Jak uvádějí Stojka a Pivoň (2003, s. 16) * "když se v olašské rodině narodí dítě a matka ho přinese domů z nemocnice, ostatní olašské matky se na něj přicházejí podívat. Každá Romka je na dítě zvědavá a každá mu zaželá zdraví a štěstí. koho se podobá. Před samotným křtem žena nesmí chodit nikam na návštěvu, ani se ukazovat na ulici, protože je ještě nečistá. jejich kmotrů (je-li to chlapec), nebo po jejich kmotrech (je-li to holka).“ Svatba a manželství Fabianová a Hübschmannová (1991) detailně popisují romskou svatbu v minulosti Když se mladí vrátili z národního výboru, přísahali si ještě jednou po romském způsobu. Starosta jim svázal ruce červeným šátkem, nalil ženichovi do dlaně kořalku a ženich dal se napít nevěstě, pak nalil starosta nevěstě a nevěsta dala napít se z dlaně ženichovi. ""Žijte spolu jako ta černá země s černým chlebem. Neudělejte nikdy druhému hanbu. A tak, jak Pánbůh rozsvítil slunce, abyste nikdy v životě nezabloudili a nesešli ze správné lidské cesty. Pak se zase spustila hudba, družba obcházela kolem s talířem a svatebčané házeli peníze. tančit.“ ( Stojka – Pivoň, 2003, 19-24 s.).

Po návratu z kostela byla připravena svatební hostina. Většinou se chystala s příbuzenstvem i několik dní dopředu. Hudba, kterou začali hudebníci i při příchodu svatebčanů hrát, musela každého chytit za srdce. Nejdříve se zahrálo mladému páru a hromadně se připilo na lásku a štěstí. Po svátečním chodu, kde svatebčané jedli z jednoho talíře a nevěsta krmila ženicha, nevěsta vybrala se doprostřed místnosti, kde družba držel síto nebo klobouk a svatebčané si kupovali sólo s nevěstou. Sólo považovali za čest.

Teprve poté začala zábava v plném proudu. Odolat cimbálové muzice a krásným romským písním bylo a je alespoň pro romské srdce docela nemožné. (Fabianová, Hübschmannová 1991,38 s.).

Pohřeb Při porovnání dvou subetnických skupin Romů žijících na Slovensku lze ve zvycích při nešťastné životní události v minulosti a dnes spatřovat určité rozdíly. Vartování (bdění rodiny nad zesnulým, pozn. autora) se v současném světě vytrácí. V minulosti však bylo běžné strávit nad nebožtíkem tři dny. Nebyl nikdy sám a při jeho „posledním odchodu“ z tohoto světa se při něm střídala rodina a blízcí přátelé. U olašských Romů uvádějí Stojka a Pivoň (2003, s. 120), že před vartováním se nejbližší rodina musela zařídit takto: * "Když zemře otec, jeho žena si ostříhá vlasy, protože dlouhé vlasy znamenají její krásu a to žena, které zemře muž, nesmí ukazovat. Také dá ze sebe do sebe. jsi jen černý oděv od hlavy až k patě – je celá v černém. Když zemře žena, její muž, synové i dcery si oblečou černé oblečení. mnoho květin a svatých obrázků. Když zemřela žena, do truhly jí vyskládali pěknou látku, která musela být drahá a také oblíbené předměty (Stojka - Pivoň, 2003). U Rumungrů při pohřbívání zesnulého hrávali jeho oblíbené písně. Barányiová (2013, s. 34) uvádí: "Romské hudby stály a formovaly se na schopnostech primáša - byl nositelem melodické linie, které propůjčoval variabilní individualizovanou podobu. Na ni se připojovala hra ostatních. Druhé housle (sekundární primáš) měly za úkol zesílit mel. harmonizovat melodii, vytvářet dvoj-a-troj zvuky vyplňující střední hlas. Úkolem basy bylo udržovat základní rytmus a měla i důležitý harmonický význam. muzice lehkost a lesk“.

PRŮZKUM TRADIČNÍ ROMSKÉ RODINY (OŘECHŮ DVŮR)

Hlavním cílem bylo konfrontovat vybrané tematické okruhy v rámci tradicionality romské rodiny s její aktuální podobou.

Průzkumné metody Při realizaci průzkumu jsme využili metodu kvalitativního výzkumu – polostrukturovaný rozhovor. Strauss a Corbinová se domnívají, že údaje samy o sobě by neměly být analyzovány vůbec a že úkolem badatele je spíše údaje shromažďovat a prezentovat je tak, že „informátoři hovoří sami za sebe“( Strauss, Corbinová, 1999, 228 s.). Doplňkovou metodou bylo zúčastněné pozorování.

Opírali jsme se o rady Švece (2006, s. 53–54), který doporučuje vyhodnocení empirických dat v jistém pořadí:

  1. kódování (otevřeno)
  2. propojení dat (spojování určitých dimenzí)
  3. komentování dat (vkládání stručného komentáře)
  4. vyvození závěrů z vlastní analýzy dat

Předmět průzkumu Průzkum jsme realizovali se šesti rodinami na Ořechově dvoře. Spolupracovali jsme s Městským úřadem v Nitře, Odborem sociálních služeb (Terénní sociální pracovníci), který je zapojen do Národního projektu „Terénní sociální práce v obcích“. Do průzkumu se zapojily romské rodiny, které mají různé rodinné vztahy, tradice a zvyky. Po uvedení do celkového kontextu podáváme základní informace a popíšeme specifika zkoumané lokality, budeme však zároveň respektovat právo na anonymitu. Lokalita Ořechův dvůr se nachází cca 800m na ​​jih od souvisle zastavěné plochy města Nitry. Je to bývalý areál hospodářského dvora, který v roce 2004 změnil své funkční využití – pro bydlení. Rozhodnutím městského zastupitelstva v Nitře byla lokalita vybrána k vybudování nájemních bytů s nižším standardem, do kterých byli Romové přestěhováni z města.

Na Ořechově dvoře žijí dvě základní skupiny Romů: - Valašští „olašští“ Romové (charakterizovaní vyšší kulturní a životní úrovní, vysokou autoritou vejdu); - Rumungro (charakterizovaní níže postavenou skupinou, většinou chudší, se slabšími kulturními a kmenovými vazbami). Danou lokalitu v současnosti obývá 341 obyvatel v 60 bytech nižšího standardu. Jsou to obyvatelé, jejichž podstatnou část tvoří občané marginalizované romské komunity.

CHARAKTERISTIKA PRŮZKUMNÉ VZORKY

RODINA 1

Paní N., 54 letá, bydlí se svým manželem D. a 5 nezletilými dětmi v buňce na Ořechově dvoře. Navštěvují základní školu v Krškanech. V buňce bývá ještě i dospělý syn Daniel se svou družkou a dvěma nezletilými dětmi, které jsou obě postiženy, mají dětskou mozkovou obrnu, nepohybují se, jsou nevidomé. Paní N. dříve bydlela ve Svatoplukově, kde jim údajně podpálili dům. V bytě neudržují hygienu, je na nízké úrovni. Nábytek je skromný, spí pravděpodobně všichni na manželské posteli. Všechny děti bývají často nemocné, nechodí do školy, mají hodiny ospravedlněné. Paní N., pobírá dávky v hmotné nouzi, mají určeného zvláštního příjemce, dluhu na bytě nemají. Prý chodí vybírat kontejnery (rodiče). Motivace je pro ně v současnosti koupě pračky na praní (v případě dodržování hygieny i „zdraví“ dětí).

RODINA 2

Paní K., 42 letá, bydlí v jednopokojovém bytě na Ořechově dvoře spolu se svým druhem Markem S., jeho rodiči (poběratelé starobního důchodu) a svými 4 dětmi. Rodina byla jistý čas v České republice, kde byly děti předběžným opatřením soudu svěřeny do péče dětského domova (kromě Marka - ten byl na útěku), kvůli zanedbávání péče, následně byly deportovány na Slovensko a umístěny do dětského domova v Nitra, kde žili v profesionální rodině. Podle vyjádření dětí se jim v profesionální rodině líbilo. Rodiče si našli bydlení na Ořechově dvoře a nad dětmi byla zrušena ústavní péče. V současnosti navštěvuje Erik 3. ročník. - v Krškanech, Janko chodí do mateřské školy (i na obědy, ale prý ho vždy po 1,5 hodině pošlou ze školky domů), František navštěvuje také základní školu v Krškanech, 4. ročník, Marek - 4. ročník. Marek byl na útěku v České republice, kde byl umístěn v Diagnistickém centru pro uprchlíky. Matka si ho musela jít vyzvednout přímo do Prahy. V diagnostickém centru měli podezření, že užívá drogy - pervitin. Při naší návštěvě se Marek k užívání drog přiznal, uvedl, že občas si dá pervitin i marihuanu. Neuměl uvést, odkud na to bere peníze, ani proč drogy užívá. Ke svému útěku do České republiky se také neuměl vyjádřit, řekl, že ho tam vzali kamarádi a on ani nevěděl, kam jde.

Byt je zařízen skromně, v přední místnosti jsou 2 postele, v zadní místnosti je obývací stěna, linka, postel a televizor. Hygiena v domácnosti není na požadované úrovni, návlečky na přikrývky jsou špinavé, i na zemi jsou nečistoty. Matka působí dojmem, jako by požívala nějaké uklidňující látky (skáče z tématu na téma, všechno jde jakoby mimo něj, stále se usmívá). Rodiče pobírají dávky v hmotné nouzi, k pronájmu je stanoven zvláštní příjemce.

TRADICE V ROMSKÝCH RODINÁCH ( OŘECHŮ DVŮR)

V této části práce popíšeme výpovědi respondentů na důležité události v tradiční romské rodině počínaje narozením a křtem, manželstvím, přes svatbu, až po zvyky dodržované při tradičním romském pohřbu.

Narození a křest V současném dynamicky se vyvíjejícím světě se mění i tradiční prvky romské kultury. Rozdíly s minulostí lze spatřovat ve všech oblastech rodinného i společenského života, počínaje křtem. U Rumungrů vnímají narození dítěte takto: „My si vážíme každé narozené dítě stejně, jestli je to kluk nebo holka.“ (Paní N., 54 r.). U olašských Romů si více přejí chlapce: „...více bychom si přáli chlapce, kvůli tomu, že do naší rodiny přibude nevěsta a celá její rodina.“ (Paní K., 42 let). Za nejdůležitější událost v životě považují narození dítěte, přičemž zde spatřovat určité prvky magičnosti: "Když se narodí dítě, tak mu na levou ruku dáme červenou stužku a také před křtem by se nikdo neměl podívat, pokud ještě není pokřtěno. Není ochráněno před špatnými." subetnických skupin. Důležitým darem pro dítě a rodinu jsou hmotné dary: „Do peřinky mu dáme zlato nebo peníze.“ (Paní K., 42 let). Manželství Manželství je v romské kultuře a tradici hluboce zakořeněno a souvisí s množstvím rituálů, ačkoli každá skupina preferuje různé typy zvyků, ale v konečném důsledku podstata je vždy stejná. U nich je samozřejmostí, že nevěsta se nastěhuje k ženichovi, ale v současné době, hlavně v majoritní společnosti, si novomanželé plánují vlastní společné bydlení. “Nevěsta u nás Olasských vždy přijde bydlet ženichovi, naopak to není možné...“ (Paní K., 42 r.). U Rumungrů: „... iu nás se nevěsta nastěhuje ženichovy rodiny, ale zřídka se stane i opak.“(Paní N., 54 r.). Svatba Mezi tradice, ať už skupiny olašských, nebo Rumugro Romů, patří také svatba. U Rumungrů výběr nevěsty je jen dohodou. * "U nás Rumungrov jen dohodou. Setkají se rodiče nevěsty a ženicha a dohadují se jejich budoucnosti života. (Kde budou bydlet, dělat, peníze) ... "(Paní H., 67 r..). ".... Svatba pro nás Rumungrov je velmi důležitá, hlavně když vydáváme dívku. Z dívky se stává žena." Zvykem je, že nevěsta se vydává od 18 let. "... od 18 let nebo starší..." (Paní N., 72 r.) "Svatební hostina trvá od rána do rána, ... vždy se koná v sobotu od rána do rána. Na stolech musí být hodně jídla, pálené a musí to být na vysoké úrovni." (Paní N., 54 r.).*

Svatba pro obě skupiny Romů představuje obřad, kdy z dívky se stává žena, ženich převezme zodpovědnost za celou rodinu. U nich je hříchem bydlet „na divoce“ – tento typ soužití se stává trendem hlavně u mladých v majoritní společnosti. Podle našeho názoru se jen bojí převzít zodpovědnost za toho druhého. A už se vytrácí potřeba manželství, protože pro ně to symbolizuje jen kus papíru. A právě u Rumungrů a olašských Romů můžeme pozorovat, že svatba u nich představuje oslavu „nového života“ novomanžele.

U olašských Romů je zvykem, že nevěstu si vybírají dohodou nebo útěkem. „... my si vybíráme dohodou, zaplacením nebo útěkem, a ne únosem.Při zaplacení nevěsty dodržujeme tradice „námluvy.“ Jak to vypadá u námluv? "Nevěstu jde zeptat nejváženější postavený muž z rodiny ženicha, přijde tam celá rodina s doprovodem hudby. ... před vstupem do domu vejda třikrát zabouchá holí, to symbolizuje příchod námluvy a vyptání si nevěsty od rodičů... a říkají: dozvěděli jsme se, že tady bývá hezká nevěsta... pak otec diskutují u okna... mají v ruce buď láhev vína, nebo drahé kořalky... ženichův zástupce vytáhne peníze... nevěstin otec odmítne, tak vytáhne více peněz a když se dohodnou, pustí je dovnitř a začne velká oslava...“ Když se koná svatba, je velká hostina? „Ano, přijde mnoho lidí, do domu kultury, přicházejí hosté... každá rodina, jak přichází, je pro ně zahraná skladba a každý donese drahé whisky...“... slavíme až do rána... při dohodě se dohodnou rodiče nevěsty a ženicha..“(Paní K., 42 r.). Pohřeb Během rozhovoru s respodenty o tématu pohřeb převládala pochmurná nálada. Rodiny těžko o tom povídaly. Pohřeb pro ně symbolizuje určitý obřad, kdy se pozůstalí loučí se zesnulým a mají možnost říct mu to, co během života nestihli, ale hlavně, jen to dobré. Jak sami tvrdí o zesnulém, jen to dobré. Zesnulému do rakve vkládají jeho nejoblíbenější věci, v předpokladu, že toho využije na druhém světě. V domě zesnulého zakryjí nebo svěsí zrcadlo. Každý, kdo se přijde s nebohým rozloučit, položí na něj ruku a poprosí ho o odpuštění, pokud mu někdy v životě ublížil. Věří, že jeho duše je stále přítomna. Mrtvý se však prý mohl po jisté době vrátit a svou návštěvu dává najevo ve snu, ohlásí se bouchnutím dveří, zvukem kroků, nebo zanechá jiná viditelná znamení. „Před pohřbem je třídenní kar a když je pohřeb, přijde spousta lidí. ...pohřeb se koná v doprovodu hudby, hrají se písně, které znal... „hallgató“ (Paní N., 72 r..). rok, například když zemře manželce muž, nemůže vařit, ani uklízet, nosíme černé věci – sukně... Když se koná pohřeb, hraje muzika, rychlé hudby a do truhly dáme mrtvému nejkrásnější šaty i jeho oblíbené předměty: mužům dýmku, cigarety, ale i housle, nebo Kytaru, 2. Knihu. r).

ZÁVĚR

Když se zamyslíme nad současnou konkrétní situací Romů a jejich vztahu k majoritě, obecně můžeme zhodnotit, že romská rodina i dnes reprezentuje tradiční tip vícegenerační rodiny, ve které se obměňuje rodinná hierarchie. Romská rodina je patriarchální, rozhodující slovo v rodině má otec, matka je zodpovědná za chod domácnosti a výchovu dětí, přičemž zde můžeme sledovat určité rozdíly oproti majoritní společnosti. Prvky původní kultury se vytrácejí a nejsou nahrazeny jinými, novými elementy. Kořeny původní romské kultury lze ještě nalézt u subetnické skupiny Valašských (tzv. „olašských“) Romů. Na druhé straně u tzv. „Rumugro“ Romů nepatřit žádné tradice, zvyky či obyčeje uváděné v normotvorných textech o romské kultuře v minulosti. Vyjadřujeme přesvědčení potřeby zachování ještě „živých fosilií“ tradičního žití v samotné kultuře, která vedle dominantních kultur staletí přetrvávala.

Autoři: Mgr. Magdaléna Barányiová Mgr. Peter Keresztes

POUŽITÁ LITERATURA

BARÁNYIOVÁ, M. 2013. Lučenec, Kulturní centrum Novohradu. /Diplomová práce/. Nitra: FSŠ UKF, 2013. 63 v. CANGÁŘ ,J. 2002. Lidé z rodiny Romů = Manuše andar e familia Roma: doplňková učebnice o dějinách a životě Romů pro základní a střední školy [překlady do romského jazyka Vilém Zeman]. - 1. vyd. - Nové Zámky: Crocus, 2002. 237 s. ISBN 80-88992-42-7. ČEREŠNÍK, M. - ČEREŠNÍKOVÁ, M. 2007. Rodovost a schopnost jejího posouzení romskou populací v segregovaných osadách. In: Metanoia - Harmonie člověka : 25. Psychologické dny. Sborník příspěvků. Bratislava : Stimul, 2007. 278-283 v. ISBN 978-80-89236-39-8. TŘEŠÍK, M. 2006. Gender a ortogonální konfigurace jeho komponent. In: Sociální procesy a osobnost. Košice : SAV. 66-75 v. ISBN 978-80-969628-4-6. FABIANOVÁ, T., HüBSCHMANNOVÁ, M.1991. Čavargoš/Tulák. Praha: Apeiron. 68s. ISBN:80-900703-1-0. HARTL, P. 1993. Psychologický slovník. Praha: Budka, 1993. KASANOVÁ, A. 2008. Průvodce sociálního pracovníka, I. Rodina a děti. Prešov : Vydavatelství Michala Vaška , 449 s. . ISBN: 978-80-8094-277-9. KONEČNÁ, K. 1994. Historie a současnost romské rodiny. Košice: státní vědecká knihovna, 1994. ISBN 80-85-328-17-8. ROSINSKÝ, R. 2006. Čhavale Romale nebo motivace romských žáků k učení, UKF :FSVaZ, 263 s. 2006 ISBN 80-8050-955-7 STOJKA, P. – PIVOŇ, R. Náš život. Amaro trajo. Bratislava: INFOROMA, 2003. 138 v. ISBN 80-969055-0-3. STRAUSS, A.- CORBINOVÁ, J. 1999. Základy kvalitativního výzkumu. Boskovice: Albert, 1999. 228s. ISBN 80-85834-60-X. ŠVEC, V. 2006. Pozvání do metodologie pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2006. ISBN 80-7315-121-9.