Výsledky sanace biologických rodin dětí z dětských domovů

Nitranská Společnost přátel dětí z dětských domovů - Úsměv jako dar - se v oblasti sociální práce zabývá ohroženými a dysfunkčními rodinami. Jejím cílem je zabránit selhávání biologických rodin a následnému umísťování dětí do dětských domovů. V roce 2005 připravila a zrealizovala první pilotní projekt zaměřený na sanaci pěti rodin dětí z dětských domovů, kterého se zúčastnilo deset dětí z dětských domovů spolu s jejich biologickými rodiči a sourozenci. Projekt trval rok a začal týdenním rozvojovým pobytem, ​​během kterého jsme rodiče posilovali v jejich rodičovských dovednostech a pomáhali nově si hledat a upevňovat vztah se svými dětmi. Společně jsme modelovali různé situace, ve kterých si mohli vzájemně vyzkoušet reakce na zátěžové momenty. Poskytli jsme jim odbornou konzultaci a korekci některých nevhodných reakcí. Na konci pobytu jsme s každým rodičem vypracovali dohodu o spolupráci, v níž se tito zavázali plnit určité podmínky a úkoly, aby tak mohli časem získat dítě zpět do své péče. Po skončení pobytu jsme se během následujících jedenácti měsíců jednou měsíčně setkávali a vyhodnocovali průběžné plnění úkolů rodiči, kterým jsme poskytovali sociální poradenství při řešení jejich sociální situace. Zároveň jsme měli pro rodiče pokaždé připraveny další zážitkové aktivity zaměřené na podporu, rozvoj a posílení jejich rodičovských dovedností. Souběžně jsme během setkání uskutečňovali s dětmi volnočasové aktivity, do kterých byli zapojeni i jejich rodiče. Celkový výsledek našeho působení v pěti rodinách byl následující: Dvě děti se vrátily zpět do biologické rodiny na základě rozhodnutí soudu o zrušení ústavní péče. Ve třetí rodině se zintenzivnil kontakt rodiče a dítěte. Holčičku ze čtvrté rodiny jsme našli osvojitele. (Členové páté rodiny odmítali od začátku pracovat na změně své situace).

Koncem června 2006 jsme začali ve spolupráci s Úřadem práce, sociálních věcí a rodiny v Nitře (ÚPSVaR) působit v osmnácti vybraných rodinách při sanaci rodinného prostředí dětí z dětských domovů. V dalších deseti rodinách jsme spolupůsobili při výkonu uložených výchovných opatření, abychom tak zabránili umístění dětí do dětských domovů. Do procesu sanace bylo zařazeno 76 dětí včetně sourozenců dětí umístěných v dětských domovech, protože jsme pracovali s rodinou jako s jedním celkem.

Příčiny problémů jednotlivých rodin byly následující:

Po získání základních informací ze strany ÚPSVaR v Nitře jsme začali v rodinách vykonávat aktivní terénní sociální práci. V první fázi jsme prostřednictvím sociální diagnostiky navázali kontakt s klienty a představili jsme jim cíl našich návštěv a formy pomoci. Dalším pozorováním jsme získali bližší informace o rodině – sledovali jsme vzájemné interakce jejích členů a požádali jsme je o definování jejich problému a jejich představy, jak chtějí svou situaci řešit. Následně jsme společně s rodinami vypracovali plán sociální práce, ve kterém jsme definovali silné stránky a potřeby rodin. Do spolupráce při řešení problémů rodin byli přizváni i zástupci jednotlivých městských a obecních úřadů, škol a členové širší rodiny, se kterými jsme se pravidelně setkávali na společných tzv.. koordinačních setkáních (asi jednou za 2 měsíce). Vybraným rodinám jsme poskytovali sociální poradenství při řešení jejich specifických problémů a aktivně jsme se podíleli na změně jejich situace (nikoli verbálním projevem apelujícím na změnu životního stylu klientů, ale praktickými kroky, jakými bylo zprostředkování a vybavení pracovních míst pro klienty, drobná finanční výpomoc, příspěvek rodičům na cestovní za dětmi do zařízení, které měly děti umístěné do ústavní péče před 1. 1. 2006 a poskytování financí těm rodičům, kterým obecní úřady nechtěly poskytnout finanční prostředky pro tento účel).

Ve spolupráci s dětskými domovy jsme zajišťovali víkendové pobyty dětí v domácnosti rodičů, individuálně jsme navštěvovali děti iv dětských domovech a hodně jsme s nimi komunikovali o situaci v jejich rodinách, s cílem podpořit jejich vztah k rodičům.

V samotné sociální práci s rodiči jsme se snažili usměrnit je při hospodaření s rodinným rozpočtem, ačkoli to bylo obtížné, protože většina rodin disponovala s velmi malým množstvím finančních prostředků. Právě proto jsme vyvinuli snahu na nalezení zaměstnání pro tyto skupiny lidí, těžko umístitelných na trhu práce (lidé s nízkým vzděláním, bez praxe). Spolupracovali jsme s rodinami i na vylepšení jejich vnitřních, rodinných vztahů a zapojovali jsme tak i širší rodinu na pomoc nukleární rodině. V případě záškoláctví dětí jsme úzce spolupracovali se základními a středními školami na eliminaci tohoto chování a podařili se nám skutečné velké posuny: v případě dvou dětí, které měly v uplynulém roce neospravedlněných 280 - 400 hodin, během našeho působení neměli zaznamenanou ani jednu neomluvenou hodinu. Z celkového počtu osmadvaceti rodin se situace zlepšila ve všech rodinách, z toho:

• v osmi rodinách začali rodiče častěji navštěvovat své děti v dětském domově (DeD), posílily se emocionální vztahy s pozitivní perspektivou udržování a zlepšování vztahů iv budoucnosti. Z toho v jedné rodině vůbec poprvé nastal kontakt dítěte s rodiči, které bylo dlouhodobě umístěno v DeD, v další rodině se zkontaktovali s dětmi po pěti letech;
• ve třech rodinách navázali příbuzní kontakty s dětmi v DeD;
• ve čtyřech rodinách byl podán návrh na zrušení ústavní výchovy (čtyři děti);
• v jedné rodině byly dvě děti svěřeny do náhradní osobní péče prarodičům;
• ve čtyřech rodinách bylo odstraněno záškoláctví u čtyř dětí – rok předtím měli absence v počtu 280 - 400 neomluvených rodin;
• v šesti rodinách došlo ke zlepšení péče o děti a ke zlepšení hygienických podmínek;
• v jedné rodině byl zrušen dohled nad pěti dětmi;
• u všech dětí umístěných v dětských domovech, s výjimkou jednoho případu, se výraznou měrou zintenzivnil a posílil vztah dětí s rodiči;
• ve všech rodinách, ve kterých byla zanedbána hygiena domácího prostředí, se situace viditelně zlepšila;
• změny nastaly iv oblasti umístění dětí do profesionálních rodin, jelikož se tři děti v daném období nemohly vrátit do rodinného prostředí pro nezájem rodičů, byly umístěny do profesionální rodiny;
• jedno dítě odešlo bydlet do domova na půli cesty;
• jeden mladistvý nastoupil na protidrogovou léčbu.

Metody použité v práci s klienty:

• rozhovor;
• pozorování;
• konfrontace;
• metody orientované na podporu a povzbuzování klientů;
• sledování chování v rodině;
• rodinná dohoda;
• modelování a hraní rolí;
• metody efektivní komunikace.

Rok 2007

Projekt z roku 2006 byl velmi úspěšný, a proto jsme iv roce 2007 pokračovali ve spolupráci s ÚPSVaR v Nitře na sanaci rodinného prostředí dvanácti rodin. Také jsme vypracovali projekt zaměřený na pomoc při integraci devíti mladistvých a mladých dospělých vracejících se z výkonu trestu odnětí svobody a z reedukačních zařízení zpět do běžného života. Zrealizovali jsme výchovně-rekreační pobyt pro třicet čtyři dětí z biologických a náhradních rodin. Uskutečnili jsme takový pobyt i pro patnáct dětí z málopodnětného prostředí. S ÚPSVaR v Nových Zámcích jsme vstoupili do spolupráce při sanaci šesti rodin. V rámci terénní práce vykonávané v přirozeném rodinném prostředí jsme přímo pracovali s třiceti devíti dětmi. Ve dvou rodinách byla zrušena ústavní péče nad dvěma dětmi a v jedné rodině bylo zrušeno předběžné opatření nad dvěma dětmi. V další rodině jsme doprovázeli mladistvého při návratu do běžného života.

Rok 2008

V roce 2008 jsme spolupracovali s ÚPSVaR v Nitře na sanaci třinácti rodin a sedmnácti dětí z dětských domovů. Výsledkem našeho působení v rodinách, ve kterých byly přítomny všechny typy sociálněpatologických jevů, bylo zrušení ústavní péče nad čtyřmi dětmi.

Rok 2009

V roce 2009 se nám podařilo dosáhnout dalších výsledků v projektech sanace. Třináct dětí jsme pomohli umístit do náhradní osobní péče prarodičům a blízkým příbuzným a jedno dítě se vrátilo do biologické rodiny.

A teď ke konkrétním rodinám: 1. Úspěšně skončil případ dvou chlapců - sourozenců. Po smrti otce byli umístěni v dětském domově, jejich matka bydlela s jejich sestrou v Zařízení nouzového bydlení. Matka k chlapcům neměla vytvořený citový vztah zejména pro neshody s nebohým manželem, který chlapce vychovával. Terénní sociální prací se nám podařilo oslovit staršího bratra těchto chlapců s tím, zda by měl podmínky i zájem převzít bratry do své péče. Zpočátku bratr takovou situaci odmítal. Pracovali jsme proto souběžně is matkou na změně jejího postoje k chlapcům a nadále jsme se pokoušeli ovlivnit i postoj staršího bratra. A pozitivní výsledky se dostavily. Bratr dal sourozencům nejkrásnější dárek k Vánocům - podal návrh na soud k jejich svěření do náhradní osobní péče. Začátkem února 2010 proběhlo soudní líčení a chlapci byli svěřeni bratrovi. 2. Pozitivním výsledkem v sociální práci s další rodinou bylo, že jsme zabránili vynětí sedmi dětí z biologické rodiny. Rodiče selhávali ve svých rodičovských funkcích a navzdory několikaměsíčnímu doprovázení sociálními pracovníky rodiče neuskutečnili podstatné změny ve svém chování. Ve prospěch záchrany sedmi sourozenců jsme spolupracovali is městským úřadem, protože rodině hrozilo vystěhování pro dlouhodobé neplacení nájemného. Rodiče jsme vybízeli k hledání pomoci v jejich širším příbuzenství. Sestra matky, teta sedmi dětí, se nakonec spolu s manželem rozhodli, že si všechny děti dají svěřit do náhradní osobní péče. Sourozenecké vazby byly zachovány a děti zůstaly v příbuzenské rodině, nemuseli být umístěny do dětského domova. 3. Záchranu dětí před umístěním do dětského domova jsme uskutečnili iv další rodině. Po náhlém úmrtí jejich matky jsme svolali rodinnou skupinovou konferenci, na které se širší rodina dohodla, že se o děti postarají a tak další dvě děti mohly zůstat v biologické rodině – byly umístěny do náhradní osobní péče svému staršímu bratrovi. 4. Do náhradní osobní péče staré matky se podařilo svěřit i chlapce z reedukačního domova, s jehož rodinou jsme pracovali ještě před dvěma lety. 6. Také další chlapec byl svěřen do náhradní osobní péče své sestře. 7. A na závěr, další třináctiletá holčička prožila první vánoční svátky v rodinném kruhu spolu se svými rodiči a sourozenci - v prosinci 2009 byla nad ním zrušena ústavní péče jako výsledek naší sociální práce s její biologickou rodinou.

Rok 2010

V roce 2010 se dostavily další, tentokrát dodatečné výsledky našeho působení v rodinách, ve kterých jsme působili aktivně ještě v roce 2007 a později pokračovaly ve spolupráci s nimi ještě další akreditované subjekty - dětský domov a ÚPSVaR. V případech tří dětí byla zrušena ústavní péče jako výsledek dlouholetého působení v rodinách, ve kterých jsme nastartovali prvotní nastavení ke spolupráci i první kroky ke změně.

Rok 2011

V roce 2011 jsme prostřednictvím výkonu terénní sociální práce doprovázeli aktivně tři biologické rodiny, z nichž se za spolupráce biologické rodiny podařilo vrátit dvě děti z dětského domova do péče biologické matce. S rodinami dosud spolupracujeme a doprovázíme je při řešení jejich životních obtíží.

Autor: PhDr. Kateřina Minarovičová, PhD.